(1)

Smlouvou mezi Francouzskou republikou a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska o výstavbě a provozu pevného spojení v Lamanšském průlivu soukromými koncesionáři, podepsanou v Canterbury dne 12. února 1986 (dále jen „smlouva z Canterbury“), byla zřízena mezivládní komise pro dohled nad veškerými záležitostmi týkajícími se výstavby a provozu pevného spojení v Lamanšském průlivu (dále jen „mezivládní komise“).

(2)

Od konce přechodného období stanoveného v Dohodě o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (3) podléhají provozovatel infrastruktury pevného spojení v Lamanšském průlivu a železniční podniky působící v tomto pevném spojení dvěma samostatným právním rámcům, pokud jde o bezpečnost a interoperabilitu železnic.

(3)

Dopisem ze dne 16. července 2020 požádala Francouzská republika Unii o zmocnění ke sjednání a uzavření mezinárodní dohody se Spojeným královstvím o požadavcích na bezpečnost a interoperabilitu v rámci pevného spojení v Lamanšském průlivu. V souladu s touto žádostí zmocnilo rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (4) (EU) 2020/1531 Francouzskou republiku ke sjednání dohody za účelem zajištění jednotného a dynamického uplatňování práva Unie, zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/796 (5) a směrnic Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/797 (6) a (EU) 2016/798 (7), v celém pevném spojení v Lamanšském průlivu. Rozhodnutí (EU) 2020/1531 rovněž stanovilo podmínky, za nichž by mezivládní komise mohla i nadále plnit úlohu vnitrostátního bezpečnostního orgánu odpovědného za část pevného spojení v Lamanšském průlivu spadající do pravomoci Francouzské republiky.

(4)

Z jednání mezi Francouzskou republikou a Spojeným královstvím vyplynulo, že dohoda za podmínek stanovených v uvedeném rozhodnutí by nebyla dohodou uspokojivou pro obě strany. Francouzská republika proto dopisem ze dne 23. března 2023 vyjádřila svůj záměr vyjednat a uzavřít jinou dohodu. Navrhuje se proto alternativní zmocnění.

(5)

Mezinárodní dohoda se třetí zemí o bezpečnosti a interoperabilitě železnic v přeshraničních situacích může mít vliv na oblast, na kterou se do značné míry vztahuje právo Unie, a zejména nařízení (EU) 2016/796 a směrnice (EU) 2016/798 a (EU) 2016/797. Proto taková dohoda spadá do výlučné vnější pravomoci Unie. Členské státy mohou takovou dohodu sjednat nebo uzavřít pouze tehdy, jsou-li k tomu Unií zmocněny v souladu s čl. 2 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Taková dohoda se týká oblastí, na něž se vztahuje stávající právo Unie v oblasti dopravy, je proto rovněž nezbytné, aby uvedené zmocnění udělil normotvůrce Unie v souladu s legislativním postupem uvedeným v článku 91 Smlouvy o fungování EU.

(6)

Vzhledem ke zvláštnímu postavení pevného spojení v Lamanšském průlivu jako železničního spojení s jedinou složitou technickou strukturou, která se nachází částečně na území Francouzské republiky a částečně ve třetí zemi, je namístě zmocnit Francouzskou republiku ke sjednání, podpisu a uzavření mezinárodní dohody se Spojeným královstvím ohledně uplatňování soudržných pravidel bezpečnosti a interoperability v pevném spojení v Lamanšském průlivu (dále jen „dohoda“), jakož i zajistit spolupráci mezi francouzským vnitrostátním bezpečnostním orgánem, a to Úřadem pro bezpečnost železnic (Établissement Public de Sécurité Ferroviaire, dále jen „EPSF“) a vnitrostátním bezpečnostním orgánem Spojeného království, a to Železničním a silničním úřadem (Office of Rail and Road, dále jen „ORR“).

(7)

Část pevného spojení v Lamanšském průlivu náležející do pravomoci Francouzské republiky by měla i nadále podléhat právu Unie. Měla by být zachována zásada přednosti a případně přímého účinku práva Unie, jakož i příslušné pravomoci orgánů a institucí Unie.

(8)

Spory mezi Francouzskou republikou a Spojeným královstvím ve věci uplatňování dohody by neměly být předkládány rozhodčímu soudu zřízenému podle článku 19 smlouvy z Canterbury ani by neměly být řešeny jinými způsoby právně závazného řešení sporů.

(9)

V souladu s článkem 3 nařízení (EU) 2016/796 by Agentura Evropské unie pro železnice měla i nadále nést výlučnou odpovědnost za funkce a pravomoci, které jí byly svěřeny, a v souladu s článkem 16 směrnice (EU) 2016/798 by měl být francouzský orgán EPSF při svém rozhodování i nadále nezávislý. Úloha mezivládní komise a bezpečnostního orgánu zřízeného podle smlouvy z Canterbury, pokud jde o záležitosti, jimiž se zabývá dohoda, by proto měla být omezena na koordinaci činností orgánů EPSF a ORR. V souladu s právem Unie by regulační akty mezivládní komise a bezpečnostního orgánu nebo jejich účinky neměly mít vliv na rozhodovací samostatnost orgánu EPSF.

(10)

S cílem zajistit, aby v části pevného spojení v Lamanšském průlivu v pravomoci Francouzské republiky bylo právo Unie vždy prováděno správně, a s cílem zajistit, aby Komise mohla dohlížet na jeho uplatňování pod dohledem Soudního dvora, a to i v naléhavých případech, měla by si Francouzská republika ponechat právo dohodu jednostranně pozastavit nebo ukončit.

(11)

Aby se zohlednily případné budoucí změny práva Unie, zejména nařízení (EU) 2016/796 a směrnic (EU) 2016/797 a (EU) 2016/798, měla by dohoda rovněž stanovit pravidla, podle nichž se v ní budou provádět změny. Komise by měla být zmocněna udělit Francouzské republice povolení k provádění změn dohody v souladu s pozměňovacím postupem v ní stanoveným, omezí-li se tyto změny na změny, které odrážejí změny v právu Unie.

(12)

V zájmu Unie by Francouzská republika měla být rovněž zmocněna ke sjednání dalších změn dohody uzavřené na základě zmocnění v tomto rozhodnutí, odrážejících podmínky stanovené v rozhodnutí (EU) 2020/1531. Zmocnění udělené Unií rozhodnutím (EU) 2020/1531 by proto mělo zůstat v platnosti, aby dohoda uzavřená na základě tohoto zmocnění mohla být změněna tak, aby odrážela podmínky stanovené v uvedeném rozhodnutí,

a)

Dohoda musí být ve všech ohledech slučitelná s právem Unie. Musí být zajištěno zachování zásady přednosti a případně zásady přímého účinku práva Unie.

b)

Spory mezi Francouzskou republikou a Spojeným královstvím ve věci uplatňování dohody se nepředkládají rozhodčímu soudu zřízenému podle článku 19 smlouvy z Canterbury ani nejsou řešeny jiným způsobem právně závazného řešení sporů.

c)

Francouzská republika si ponechává právo jednostranně dohodu pozastavit nebo ukončit, aby v části pevného spojení v Lamanšském průlivu, jež spadá do její pravomoci, zajistila úplné, správné a včasné uplatňování práva Unie.

d)

Dohoda stanoví svůj pozměňovací mechanismus, aby mohla být přizpůsobována změnám práva Unie.

e)

Musí být zajištěna nezávislost a příslušné pravomoci svěřené právem Unie Agentuře Evropské unie pro železnice a orgánu EPSF jakožto vnitrostátnímu bezpečnostnímu orgánu ve smyslu směrnice (EU) 2016/798, zejména: