(1)

V červenci 2022 označila Komise spolu s členskými státy antimikrobiální rezistenci za jednu ze tří prioritních zdravotních hrozeb (1). Odhaduje se, že v EU/EHP umírá každoročně více než 35 000 lidí v přímém důsledku infekce způsobené bakteriemi rezistentními vůči antibiotikům (2). Dopad antimikrobiální rezistence na zdraví je srovnatelný s dopadem kombinace chřipky, tuberkulózy a HIV/AIDS. Obecně z nejnovějších údajů (3) vyplývá, že u téměř všech kombinací rezistence bakterií vůči antibiotikům výrazně roste počet infekcí a přičitatelných úmrtí, zejména ve zdravotnických zařízeních. Dle odhadů přibližně 70 % případů infekcí bakteriemi rezistentními vůči antibiotikům představovaly infekce spojené se zdravotní péčí. Kromě toho se v průběhu let zvýšil dopad hub odolných vůči fungicidům na zdraví.

(2)

Antimikrobiální rezistence má závažné důsledky pro lidské zdraví a ekonomické důsledky pro systémy zdravotní péče. Tím, že antimikrobiální rezistence snižuje schopnost předcházet infekčním onemocněním a léčit je, ohrožuje mimo jiné možnost provádět chirurgické zákroky, léčbu pacientů s oslabenou imunitou, transplantace orgánů a onkologickou terapii. To má za následek vysoké náklady pro systémy zdravotní péče zemí EU/EHP (4). Je rovněž hrozbou pro bezpečnost potravin a potravinové zabezpečení, jelikož má dopad na zdraví zvířat a systémy produkce.

(3)

Antimikrobiální rezistence je problematikou spadající do přístupu „jedno zdraví“, který zahrnuje lidské zdraví, zdraví zvířat, zdraví rostlin a životní prostředí, a představuje vícerozměrnou přeshraniční zdravotní hrozbu, kterou nelze řešit samostatně v jednom odvětví nebo v jednotlivých zemích. Boj proti antimikrobiální rezistenci vyžaduje vysokou míru spolupráce napříč odvětvími a mezi jednotlivými zeměmi, a to i na celosvětové úrovni.

(4)

Sdělení Komise ze dne 29. června 2017 s názvem „Evropský akční plán ‚Jedno zdraví‘ proti antimikrobiální rezistenci“ (dále jen „akční plán proti antimikrobiální rezistenci z roku 2017“) (5) nastiňuje více než 70 opatření týkajících se lidského zdraví, zdraví zvířat a životního prostředí, jejichž pokrok se pravidelně monitoruje (6). Je však třeba přijmout další opatření, zejména v oblasti lidského zdraví a životního prostředí, což vyžaduje, aby Komise a členské státy věnovaly těmto oblastem větší pozornost například prostřednictvím tohoto doporučení. K práci na řešení problému antimikrobiální rezistence v tomto ohledu přispívají závěry Rady ze dne 14. června 2019 o dalších krocích k tomu, aby se EU stala regionem osvědčených postupů v boji proti antimikrobiální rezistenci (7), a závěry Rady ze dne 7. prosince 2021 o posílení evropské zdravotní unie (8).

(5)

Program EU pro zdraví (9) nabízí značné investice do boje proti antimikrobiální rezistenci, zejména prostřednictvím přímých grantů pro orgány členských států na provádění opatření v oblasti antimikrobiální rezistence, mimo jiné na podporu členských států při provádění národních akčních plánů proti antimikrobiální rezistenci v rámci přístupu „jedno zdraví“, na prevenci a kontrolu komunitních infekcí i infekcí spojených se zdravotní péčí a na strategie pro dohled nad antimikrobiálními látkami. To by mělo sloužit k podpoře činností navazujících na toto doporučení Rady ve všech členských státech. Program Horizont Evropa (10) bude poskytovat podporu výzkumným a inovačním akcím a partnerství v oblasti antimikrobiální rezistence v rámci přístupu „jedno zdraví“ (11), zatímco další podporu při provádění tohoto doporučení Rady by mohlo poskytnout financování od Evropské investiční banky (12) a pomoc v rámci Nástroje pro technickou podporu (13).

(6)

Národní akční plány proti antimikrobiální rezistenci v rámci přístupu „jedno zdraví“ mají zásadní význam pro koordinovanou reakci na antimikrobiální rezistenci napříč odvětvími. V politickém prohlášení Valného shromáždění OSN na vysoké úrovni o antimikrobiální rezistenci z roku 2016 (14) se členské státy zavázaly pracovat na celostátní, regionální a celosvětové úrovni s cílem vypracovat v souladu s rezolucí Světového zdravotnického shromáždění 68.7 víceodvětvové akční plány v souladu s přístupem „jedno zdraví“ a s globálním akčním plánem pro boj proti antimikrobiální rezistenci (15). Rada ve svých závěrech ze dne 17. června 2016 (16) vyzvala členské státy, aby do poloviny roku 2017 zavedly národní akční plán proti antimikrobiální rezistenci založený na přístupu „jedno zdraví“ a odpovídající cílům globálního akčního plánu WHO pro boj proti antimikrobiální rezistenci.

(7)

Ve své souhrnné zprávě ze dne 18. října 2022 (17) dospěla Komise k závěru, že zatímco národní akční plány byly zavedeny ve všech členských státech, přičemž většina z nich je alespoň do určité míry založena na přístupu „jedno zdraví“, obsah a podrobnosti těchto akčních plánů se značně liší. Dospěla rovněž k závěru, že mnoho členských států by se mělo přístupem „jedno zdraví“ při své činnosti řídit více, zejména pokud jde o opatření týkající se životního prostředí, která často chybí nebo nejsou dobře rozpracována. Základní složky, jako jsou provozní, monitorovací a hodnotící části, navíc nebyly obecně v samotných národních akčních plánech dobře rozpracovány a nebyly k dispozici ani v souvisejících dokumentech. Kromě toho v národních akčních plánech většinou chyběly informace o sestavování rozpočtu. Tyto otázky vyvolávají obavy ohledně udržitelného provádění těchto národních akčních plánů a opatření zavedených v členských státech, jež mají zajistit účinné dosažení jejich strategických cílů. Členské státy by proto měly zajistit, aby měly národní akční plán založený na přístupu „jedno zdraví“, který by se opíral o vhodnou strukturu, monitorování a zdroje.

(8)

Důkladný dohled nad antimikrobiální rezistencí a spotřebou antimikrobiálních látek a jejich monitorování na všech úrovních v oblasti lidského zdraví, a to včetně sledování trendů, ale také ve veterinárním, rostlinném a environmentálním odvětví mají zásadní význam pro posouzení šíření antimikrobiální rezistence, pro podporu obezřetného používání antimikrobiálních látek a pro poskytování informací pro prevenci a kontrolu infekcí.

(9)

Dostupnost úzkospektrých antibiotik je nezbytná k tomu, aby se zabránilo vývoji a šíření antimikrobiální rezistence. Členské státy by proto mohly přijmout zvláštní opatření k řešení problémů s dodávkami pro humánní a veterinární použití.

(10)

Členské státy musí shromažďovat relevantní a srovnatelné údaje o objemu prodeje veterinárních antimikrobiálních léčivých přípravků a o používání antimikrobiálních léčivých přípravků u jednotlivých druhů zvířat (18). Uplatňování a provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2371 (19) sice umožňuje zlepšit shromažďování srovnatelných a kompatibilních údajů a informací o antimikrobiální rezistenci a spotřebě antimikrobiálních látek, ale je nezbytné, aby členské státy přijaly další opatření k odstranění stávajících nedostatků v oblasti dohledu a monitorování a k zajištění úplnosti údajů o antimikrobiální rezistenci i o spotřebě antimikrobiálních látek na všech úrovních, včetně doporučení ohledně údajů, které mají být hlášeny, a rozvoje integrovaných systémů pro dohled nad antimikrobiální rezistencí a spotřebou antimikrobiálních látek, které zahrnují lidské zdraví, zdraví zvířat, zdraví rostlin, potraviny, odpadní vody a životní prostředí.

(11)

Ačkoli stále existují mezery ve znalostech o vývoji a šíření antimikrobiální rezistence prostřednictvím expozice patogenů přípravkům na ochranu rostlin a biocidním přípravkům, riziko takového vývoje rezistence by mělo být zohledněno v rámci hodnocení bezpečnosti přípravků na ochranu rostlin a biocidních přípravků a rozhodování o nich.

(12)

Zatímco environmentálnímu rozměru antimikrobiální rezistence se dosud věnovala relativně menší pozornost než antimikrobiální rezistenci v oblasti zdraví lidí nebo zvířat, stále více důkazů ukazuje, že přírodní prostředí může být hlavním ložiskem a katalyzátorem antimikrobiální rezistence. V souladu s přístupem „jedno zdraví“ je monitorování životního prostředí zaměřené na antimikrobiální rezistenci v podzemních a povrchových vodách, včetně pobřežních vod, odpadních vod a zemědělské půdy, nezbytné k lepšímu pochopení úlohy, kterou hraje přítomnost antimikrobiálních reziduí v životním prostředí při vzniku a šíření antimikrobiální rezistence, úrovních kontaminace životního prostředí a rizicích pro lidské zdraví. Monitorování je rovněž nezbytné, aby bylo možné doplnit klinické údaje o materiál vzorků z velké populace.

(13)

Rezidua léčivých přípravků se často vyskytují v podzemních a povrchových vodách, včetně pobřežních vod a půdy, a z několika publikací vyplývá, že rezidua antibiotik mohou přispívat k antimikrobiální rezistenci. Potenciálním místem vstupu genů antimikrobiální rezistence a rezistentních organismů do životního prostředí jsou čistírny odpadních vod.

(14)

Zatímco cílem návrhů Komise z podzimu 2022 je posílit environmentální monitorování antimikrobiální rezistence v podzemních a povrchových vodách, včetně pobřežních vod, odpadních vod a zemědělské půdy (20), uznává se potřeba zapojit do integrovaného přístupu k antimikrobiální rezistenci „jedno zdraví“ i systémy dohledu, a to i v oblasti životního prostředí (21). Integrovaný dohled nad zjištěními ohledně mikroorganismů rezistentních vůči lékům u lidí, zvířat, rostlin, potravin, odpadních vod a životního prostředí je nezbytný pro to, aby bylo možné rychle odhalit ohniska a předcházet jim a bojovat proti antimikrobiální rezistenci napříč odvětvími. Užší spolupráce napříč těmito odvětvími může rovněž vést k finančním úsporám. Tento proces zahrnuje sdílení údajů a informací napříč odvětvími v zájmu účinnější a koordinovanější reakce v boji proti antimikrobiální rezistenci. Údaje poskytované těmito systémy dohledu na příslušných správních úrovních mohou zlepšit pochopení komplexní epidemiologie antimikrobiální rezistence, a usměrnit tak politická doporučení a přispět k rozvoji iniciativ, které reagují na rizika antimikrobiální rezistence dřív, než se stanou rozsáhlými mimořádnými událostmi.

(15)

K boji proti antimikrobiální rezistenci přispívá důkladná prevence a kontrola infekcí, zejména při akutní péči, například v nemocnicích a zařízeních dlouhodobé péče. Pandemie COVID-19 zvýšila povědomí o prevenci a kontrole infekcí, včetně hygienických opatření, která mají přispět k omezování přenosu mikrobů, včetně těch odolných. Avšak vzhledem k tomu, že více než 70 % případů antimikrobiální rezistence způsobují infekce spojené se zdravotní péčí (22), je třeba zajistit vyšší úroveň prevence a kontroly infekcí. To zahrnuje i vysoké standardy bezpečnosti pacientů. Při přijímání vnitrostátních opatření lze zohlednit činnost Světové zdravotnické organizace v oblasti prevence a kontroly infekcí, hygieny rukou a bezpečnosti pacientů (23) (24) (25).

(16)

Ačkoli se všeobecně uznává, že nevhodné používání antimikrobiálních látek jak u lidí, tak u zvířat je hlavní příčinou zvýšené míry antimikrobiální rezistence, neustále přicházejí hlášení o nedostatcích při zajišťování vysoké úrovně dohledu nad antimikrobiálními látkami ve všech členských státech. Obezřetné používání antimikrobiálních látek a vysoké standardy prevence a kontroly infekcí na úrovni zařízení komunitní péče, nemocnic a zařízení dlouhodobé péče jsou zásadními aspekty pro omezení vzniku a rozvoje antimikrobiální rezistence. Tímto doporučením se doplňuje doporučení Rady ze dne 15. listopadu 2001 o uvážlivém používání antimikrobiálních látek v humánní medicíně (26), doporučení Rady ze dne 9. června 2009 o bezpečnosti pacientů včetně prevence a kontroly infekcí spojených se zdravotní péčí (27) a Pokyny pro uvážlivé používání antimikrobiálních látek v humánním lékařství z roku 2017 (28). Toto doporučení rovněž doplňuje revizi farmaceutických právních předpisů Unie, která navrhuje zavést do revidované směrnice o kodexu Unie týkajícím se humánních léčivých přípravků (29) zvláštní regulační opatření k posílení obezřetného používání antimikrobiálních látek.

(17)

Antimikrobiální rezistence vede ke zvýšené nemocnosti a úmrtnosti zvířat. Ohrožuje zdraví a dobré životní podmínky zvířat, a tím i produktivitu zvířat, což má významný socioekonomický dopad na odvětví zemědělství. Zdraví a dobré životní podmínky zvířat, zejména zvířat chovaných k produkci potravin, mají vliv na bezpečnost potravinového řetězce. Zajištění vysoké úrovně zdraví a dobrých životních podmínek zvířat vede k větší odolnosti zvířat a snižuje jejich náchylnost vůči nákazám, což pomáhá omezit používání antimikrobiálních látek.

(18)

Používání kalů z čistíren odpadních vod a statkových hnojiv k hnojení zemědělské půdy může vést k rozvoji antimikrobiální rezistence kvůli šíření bakterií rezistentních vůči antimikrobiálním látkám a genů antimikrobiální rezistence v životním prostředí, čímž se dále kontaminuje potravinový řetězec. I když je zapotřebí více údajů a stávající údaje je nezbytné zpřesnit, doporučuje se zavést obezřetné postupy pro hospodaření se statkovými hnojivy.

(19)

Stanovení konkrétních měřitelných mezníků je účinným způsobem, jak dosáhnout cílů souvisejících s prevencí a snižováním antimikrobiální rezistence ve stanoveném časovém rámci a monitorovat pokrok (30). Diskuse o cílech v oblasti antimikrobiální rezistence proběhly na mezinárodní úrovni, například v rámci transatlantické pracovní skupiny pro antimikrobiální rezistenci (31), cílů udržitelného rozvoje OSN (32) a skupiny G7 (33).

(20)

Zatímco cíl 50 % snížení celkového prodeje antimikrobiálních látek pro hospodářská zvířata a akvakulturu v EU do roku 2030 byl zahrnut do strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“ (34) a do akčního plánu pro nulové znečištění (35) a omezené používání antimikrobiálních látek u hospodářských zvířat by mělo být monitorováno prostřednictvím podpůrných opatření společné zemědělské politiky (36), v odvětví lidského zdraví v současné době na úrovni EU žádný cíl, který by souvisel s antimikrobiální rezistencí, neexistuje. Komise spolu s Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) navrhla konkrétní cíle jak na úrovni Unie, tak na úrovni členských států, které by omezily zbytečné používání antimikrobiálních látek. Doporučené cíle na úrovni členských států náležitě zohledňují každou situaci v každém státě a různé stávající úrovně spotřeby antimikrobiálních látek a šíření hlavních rezistentních patogenů. Odrážejí míru úsilí, které má každý členský stát vynaložit k dosažení společných cílů EU, aniž by bylo ohroženo zdraví a bezpečnost pacientů. Umožňují rovněž cílenou podporu tam, kde je to nezbytné, a monitorování pokroku v nadcházejících letech.

(21)

Stanovení doporučených cílů na úrovni EU v oblasti spotřeby antimikrobiálních látek a antimikrobiální rezistence je užitečným nástrojem pro dosažení a monitorování pokroku, pokud jde o základní faktory ovlivňující antimikrobiální rezistenci, zejména spotřebu antimikrobiálních látek, a šíření antimikrobiální rezistence, zejména pokud jde o patogeny, které představují největší zátěž a hrozbu pro veřejné zdraví v EU. Doporučené cíle vycházejí ze stávajících údajů vykázaných v rámci dohledu EU v roce 2019 (37), který byl zvolen jako referenční rok, neboť situace v letech 2020 a 2021 se vzhledem k pandemii COVID-19 a zavedeným mimořádným omezujícím opatřením považuje za výjimečnou, a proto není vhodná k tomu, aby sloužila jako základ. Doporučené mezníky by měly přispět k dosažení společných cílů a mohou být doplněny vnitrostátními cíli, které zahrnují další aspekty související s antimikrobiální rezistencí, jako je prevence a kontrola infekcí, dohled nad antimikrobiálními látkami, postupy při předepisování léků a odborná příprava.

(22)

Ze zvláštního průzkumu Eurobarometru o antimikrobiální rezistenci z roku 2022 (38) vyplývá, že v EU stále chybí znalosti o antibiotikách, přičemž pouze polovina dotazovaných si byla vědoma toho, že antibiotika jsou neúčinná proti virům, a stále existují velké rozdíly v informovanosti občanů Unie mezi jednotlivými členskými státy. Kromě toho téměř každý desátý občan Unie užívá antibiotika bez předpisu. Tyto výsledky naznačují, že je třeba zintenzivnit a zlepšit komunikační a osvětové činnosti ohledně antimikrobiální rezistence a obezřetného používání antimikrobiálních látek na všech úrovních, které mají sloužit jako prostředek na podporu znalostí a změny chování.

(23)

V boji proti antimikrobiální rezistenci hraje důležitou úlohu vzdělávání, informovanost a odborná příprava pracovníků působících v oblasti lidského zdraví, veterinární medicíny, životního prostředí a agronomie, pokud jde o antimikrobiální rezistenci, prevenci a kontrolu infekcí a přístup „jedno zdraví“, a to zejména vzhledem k jejich úloze při prosazování obezřetného používání antimikrobiálních látek a při poskytování informací pacientům a zemědělcům. Programy průběžného vzdělávání a osnovy by měly podle potřeby zahrnovat povinné meziodvětvové kurzy odborné přípravy a průpravy v oblasti antimikrobiální rezistence, prevence a kontroly infekcí, rizik pro životní prostředí, biologické bezpečnosti a dohledu nad antimikrobiálními látkami.

(24)

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) bylo od července 2017 schváleno jedenáct nových antibiotik (Komisí a/nebo americkým Úřadem pro potraviny a léčiva). Až na některé výjimky mají nově schválená antibiotika ve srovnání se stávajícími způsoby léčby omezený klinický přínos, jelikož více než 80 % z nich pochází ze stávajících tříd, u nichž jsou mechanismy rezistence již přítomné, a předpokládá se proto rychlý vznik rezistence. V současné době na schválení čeká 43 antibiotik a kombinací s novou farmakologicky účinnou látkou. Pouze několik z nich splňuje alespoň jedno z inovačních kritérií WHO (tj. absence známé křížové rezistence, nové vazebné místo, způsob účinku a/nebo třída). Antibiotika čekající na klinické schválení a nedávno schválená antibiotika obecně nestačí k řešení problému rostoucího výskytu a šíření antimikrobiální rezistence. Skutečnost, že se nedaří vyvinout a zpřístupnit nová účinná antibiotika, ještě více přispívá k dopadu antimikrobiální rezistence. Proto je naléhavě nutné vytvořit a zavést nové pobídky.

(25)

Cílem Komise je zlepšit připravenost a reakci na vážné přeshraniční hrozby v oblasti lékařských protiopatření, zejména podporou pokročilého výzkumu a vývoje lékařských protiopatření a souvisejících technologií a řešením problémů na trhu. V této souvislosti by Komise měla řešit selhání trhu s antimikrobiálními látkami a podporovat vývoj a dostupnost lékařských protiopatření relevantních pro boj proti antimikrobiální rezistenci, včetně nových a starých antimikrobiálních látek, diagnostiky a očkovacích látek proti rezistentním patogenům.

(26)

Od přijetí akčního plánu proti antimikrobiální rezistenci z roku 2017 bylo předloženo několik návrhů nových hospodářských modelů pro uvádění nových antimikrobiálních látek na trh, mimo jiné v závěrech iniciativy JAMRAI (39), která dne 31. března 2021 předložila „strategii k realizaci pobídek pro více evropských zemí ke stimulaci inovací v oblasti antimikrobiálních látek a přístupu k nim“ (40).

(27)

Komise zadala studii nazvanou „Uvádění lékařských protiopatření proti antimikrobiální rezistenci na trh“ (41), která modeluje čtyři typy tahových (motivačních) mechanismů různého finančního objemu k zajištění přístupu k antimikrobiálním látkám: záruku příjmů, odměny za vstup na trh v kombinaci se zárukou příjmů, jednorázové odměny za vstup na trh a platby za dosažení určitých milníků a možnosti jejich provádění na úrovni EU.

(28)

Pracovní program EU pro zdraví na rok 2023 (42) nabízí značné investice do boje proti antimikrobiální rezistenci, zejména prostřednictvím zvláštního opatření „Podpora inovací a přístupu k antimikrobiálním látkám“ (43). Tím se umožní vytvoření sítě podporující Komisi a členské státy při přípravě a realizaci zadávání veřejných zakázek na lékařská protiopatření a rezervních kapacit pro výrobu cílených lékařských opatření proti antimikrobiální rezistenci nebo přístup k nim.

(29)

Akce v oblasti výzkumu a inovací podporované z programů Horizont 2020 a Horizont Evropa jsou klíčem pro rozvoj, hodnocení a provádění opatření proti antimikrobiální rezistenci. Trvalá podpora a spolupráce mají i nadále zásadní význam pro posílení dopadu výzkumu a inovací na detekci, prevenci a léčbu infekcí způsobených rezistentními patogeny a měly by být zajištěny.

(30)

Očkovací látky jsou nákladově efektivním a účinným nástrojem pro prevenci přenosných nemocí u lidí i zvířat, a proto mají potenciál omezit šíření infekcí v důsledku antimikrobiální rezistence a omezit používání antimikrobiálních látek. Je proto nezbytné podporovat využívání očkování, jakož i vývoj očkovacích látek, jejich dostupnost a přístup k nim.

(31)

Pro zajištění plného a účinného provádění politik a opatření v oblasti antimikrobiální rezistence v rámci přístupu „jedno zdraví“ má zásadní význam meziodvětvová spolupráce členských států a zapojení zúčastněných stran a navrhuje se tuto spolupráci posílit, zejména prostřednictvím sítě EU pro boj proti antimikrobiální rezistenci v rámci přístupu „jedno zdraví“ (44).

(32)

Měla by být posílena a rozšířena vysoká míra spolupráce mezi agenturami Unie (Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA) (45), Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) (46) a Evropskou agenturou pro léčivé přípravky (EMA) (47)) tak, aby zahrnovala i Evropskou agenturu pro životní prostředí (EEA) (48) a Evropskou agenturu pro chemické látky (ECHA) (49), aby se zajistila soudržná reakce na antimikrobiální rezistenci založená na přístupu „jedno zdraví“ a na důkazech.

(33)

Boj proti antimikrobiální rezistenci v kontextu přístupu „jedno zdraví“ je prioritou Strategie EU v oblasti celosvětového zdraví (50), mimo jiné začleněním konkrétních ustanovení o antimikrobiální rezistenci do jednání o případné mezinárodní dohodě WHO o prevenci pandemií, připravenosti a reakci na ně (51). Pozornost věnovaná antimikrobiální rezistenci v celosvětovém měřítku se sice zvyšuje, je však zapotřebí podporovat mezinárodní spolupráci, aby byla zajištěna koordinovaná reakce celosvětového společenství a odpovídající podpora zaměřená na priority stanovené na celosvětové a regionální úrovni pro financování, výzkum a politické úsilí. V tomto ohledu by měla probíhat posílená spolupráce, zejména v rámci Organizace spojených národů, skupin G7 a G20 a organizací Čtyřstranné aliance (Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) (52), Program OSN pro životní prostředí (UNEP) (53), Světová organizace pro zdraví zvířat (WOAH) (54) a Světová zdravotnická organizace (WHO) (55)). Tímto doporučením není dotčena potřeba stanovit postoje Unie v souladu s postupy stanovenými ve Smlouvách, zejména prostřednictvím rozhodnutí Rady podle článku 218 SFEU.

(34)

Opatření přijatá v návaznosti na akční plán proti antimikrobiální rezistenci z roku 2017 a toto doporučení by měla být pravidelně monitorována, aby bylo možné měřit pokrok při dosahování jejich cílů a zjistit nedostatky v úsilí o řešení problému antimikrobiální rezistence.

1.

Národní akční plány pro boj proti antimikrobiální rezistenci by na základě nákladově efektivního přístupu založeného na důkazech měly zejména:

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

13.

14.

15.

16.

17.

18.

19.

Doporučené individuální příspěvky členských států k dosažení těchto cílů Unie jsou uvedeny v příloze tohoto doporučení.

20.

21.

22.

23.

24.

25.

26.

27.

28.

29.

a)

nadále podporovat členské státy při určování prioritních patogenů rezistentních vůči antimikrobiálním látkám na úrovni Unie a členských států, při mapování stávajících, připravovaných a chybějících lékařských opatření proti antimikrobiální rezistenci a při definování cílových profilů přípravků v souladu s vnitrostátními iniciativami;

b)

podporovat výzkum a vývoj lékařských opatření proti antimikrobiální rezistenci, zejména koordinací financování translačního výzkumu a vývoje lékařských opatření proti antimikrobiální rezistenci v pozdní fázi, včetně klinických hodnocení antimikrobiálních látek;

c)

ve spolupráci se členskými státy zlepšit kontinuitu dodávek antimikrobiálních látek a dalších lékařských opatření proti antimikrobiální rezistenci v EU, zejména podporou a koordinací iniciativ členských států v oblasti výroby, zadávání zakázek a vytváření zásob a řešením překážek na úrovni EU;

d)

zlepšit prognózy poptávky, posoudit a řešit zranitelnost dodavatelského řetězce antibiotik a případně provádět cílená opatření zaměřená na vytváření zásob antibiotik, aby se zabránilo nedostatku.

30.

31.

32.

33.

34.

35.

36.

37.

38.

39.

40.

41.

42.

43.

44.

45.

46.

47.