(1)

Nařízení (EU) 2018/1861 a (EU) 2018/1862 stanoví nová pravidla ohledně zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému. Tato nová nařízení zvyšují účinnost Schengenského informačního systému, posilují jeho technickou a provozní efektivnost a rozšiřují jeho využití zavedením nových kategorií záznamů a funkcí. Kromě toho byl nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1860 (3) zaveden nový typ záznamu o navrácení státních příslušníků třetích zemí.

(2)

Nařízení (EU) 2018/1861 představuje právní základ pro Schengenský informační systém v souvislosti se záležitostmi spadajícími do oblasti působnosti části třetí hlavy V kapitoly 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a nařízení (EU) 2018/1862 představuje právní základ pro Schengenský informační systém v souvislosti se záležitostmi spadajícími do oblasti působnosti části třetí hlavy V kapitol 4 a 5 SFEU. Skutečnost, že právní základ pro Schengenský informační systém sestává ze samostatných nástrojů, nemá dopad na zásadu, že Schengenský informační systém představuje jednotný informační systém, který by měl fungovat jako takový.

(3)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 (4) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (5) spolu s nařízeními (EU) 2018/1861 a (EU) 2018/1862 stanoví práva subjektů údajů, pokud jde o zpracování jejich osobních údajů v souvislosti s používáním Schengenského informačního systému ze strany příslušných vnitrostátních orgánů, jakož i postupy pro výkon těchto práv.

(4)

Vnitrostátní nezávislé dozorové úřady uvedené ve směrnici (EU) 2016/680 a v nařízení (EU) 2016/679 monitorují zákonnost zpracování osobních údajů členskými státy v souvislosti s používáním Schengenského informačního systému.

(5)

Podle nařízení (EU) 2018/1861 a (EU) 2018/1862 mají členské státy každoročně podávat Evropskému sboru pro ochranu osobních údajů zprávu o výkonu práv subjektů údajů v souladu se vzorem, který vypracuje Komise.

(6)

Aby bylo zajištěno, že výroční zprávy členských států poskytují jednotný přehled o fungování právní ochrany, kterou mají subjekty údajů k dispozici, měly by být ve vzoru stanoveny údaje shromažďované podle nařízení (EU) 2018/1861 a (EU) 2018/1862, pokud jde o výkon práv subjektů údajů na přístup k jejich osobním údajům uloženým v Schengenském informačním systému a na jejich opravu a výmaz, jakož i o právní ochranu u vnitrostátních soudů a vzájemné uznávání rozsudků.

(7)

Podle článku 19 nařízení (EU) 2018/1860 se čl. 54 odst. 3 nařízení (EU) 2018/1861 použije rovněž na záznamy týkající se navrácení státních příslušníků třetích zemí. Členské státy by proto měly do svých výročních zpráv pro Evropský sbor pro ochranu osobních údajů zahrnout rovněž výkon práv subjektů údajů, pokud jde o tuto kategorii záznamů.

(8)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastnilo přijímání nařízení (EU) 2018/1861 a nařízení (EU) 2018/1862 a tato nařízení pro něj nejsou závazná ani použitelná. Avšak vzhledem k tomu, že nařízení (EU) 2018/1861 a nařízení (EU) 2018/1862 navazují na schengenské acquis, Dánsko dne 26. dubna 2019 oznámilo v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu své rozhodnutí provést nařízení (EU) 2018/1861 a nařízení (EU) 2018/1862 ve svém vnitrostátním právu. Ve smyslu mezinárodního práva je proto pro Dánsko toto rozhodnutí závazné.

(9)

Irsko se účastní tohoto rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká nařízení (EU) 2018/1862, v souladu s čl. 5 odst. 1 Protokolu č. 19 o schengenském acquis začleněném do rámce Evropské unie, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, a v souladu s čl. 6 odst. 2 rozhodnutí Rady 2002/192/ES (6), ve spojení s prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2020/1745 (7).

(10)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (8), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě G rozhodnutí Rady 1999/437/ES (9).

(11)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (10), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě G rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (11) a článku 3 rozhodnutí Rady 2008/149/SVV (12).

(12)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (13), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě G rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (14) a článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/349/EU (15).

(13)

Pokud jde o Bulharsko a Rumunsko, představuje toto rozhodnutí akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2005 a je třeba jej vykládat ve spojení s rozhodnutími Rady 2010/365/EU (16) a (EU) 2018/934 (17).

(14)

Pokud jde o Chorvatsko, představuje toto rozhodnutí akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2011 a je třeba jej vykládat ve spojení s rozhodnutím Rady (EU) 2017/733 (18).

(15)

Pokud jde o Kypr, představuje toto rozhodnutí akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003.

(16)

V souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (19) byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů, který vydal stanovisko dne 11. července 2022,