(1)

Dne 14. října 2020 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antidumpingové šetření týkající se dovozu březové překližky pocházející z Ruska na základě článku 5 základního nařízení. Dne 11. června 2021 uložila Komise prováděcím nařízením Komise (EU) 2021/940 (2) (dále jen „prozatímní nařízení“) na dovoz březové překližky pocházející z Ruska prozatímní antidumpingové clo.

(2)

Po poskytnutí prozatímních informací několik stran tvrdilo, že se během období šetření (dále jen „OŠ“) (1. července 2019 – 30. června 2020) změnily tržní podmínky a že zavedení definitivních opatření není s ohledem na tyto změny odůvodněné.

(3)

V souvislosti s tímto šetřením požádala Komise dne 18. srpna 2021 zúčastněné strany v Unii, aby poskytly informace týkající se období po OŠ (červenec 2020 až červen 2021), aby tak mohla přezkoumat a posoudit případný dopad údajně změněných okolností na trh Unie. Informace byly obdrženy od tří výrobců v Unii zařazených do vzorku, jednoho výrobce nezařazeného do vzorku, žadatelů a 63 zúčastněných stran včetně uživatelů, dovozců, sdružení a dalších výrobců v Unii. Výrobci v Unii zařazení do vzorku poskytli požadované informace týkající se některých ukazatelů.

(4)

Dne 31. srpna 2021 Komise informovala všechny zúčastněné strany o hlavních skutečnostech a faktorech, na jejichž základě měla v úmyslu uložit konečné antidumpingové clo na dovoz březové překližky pocházející z Ruska a které vycházely ze situace během OŠ, vzhledem k tomu, že vývoj po OŠ byl považován pouze za přechodný. Všem stranám byla poskytnuta lhůta, během níž mohly vyjádřit připomínky. Po poskytnutí konečných informací některé zúčastněné strany požádaly o pozastavení antidumpingových opatření v souladu s čl. 14 odst. 4 základního nařízení s odkazem na údajné změny trhu po OŠ, které by mohly zpochybnit potřebu vybírat clo po jeho uložení. Vzhledem k dostupným informacím se Komise rozhodla přezkoumat, zda by případné pozastavení konečných antidumpingových opatření v souladu s čl. 14 odst. 4 základního nařízení bylo odůvodněné.

(5)

Dne 11. října 2021 Komise oznámila svůj záměr nepozastavit dotčená opatření v souladu s čl. 14 odst. 4 základního nařízení. Všem stranám byla poskytnuta lhůta, během níž mohly vyjádřit připomínky.

(6)

Komise následně dne 9. listopadu 2021 uložila konečné antidumpingové clo (3) na březovou překližku pocházející z Ruska v rozmezí od 14,40 % do 15,80 %. Současně oznámila, že rozhodnutí o možném pozastavení bude přijato později.

(7)

Podle čl. 14 odst. 4 základního nařízení smí být v zájmu Unie účinnost antidumpingových opatření pozastavena v případě, že se podmínky na trhu dočasně změnily natolik, že není pravděpodobné, že by se v důsledku pozastavení obnovila újma. Z toho vyplývá, že antidumpingová opatření mohou být pozastavena pouze v případech, kdy se okolnosti změní do té míry, že výrobnímu odvětví Unie již nevzniká podstatná újma.

(8)

Během posuzovaného období (2017 – červen 2020) se ruský dovoz zvýšil o 14 % a během OŠ dosáhl podílu na trhu ve výši 46 %, což představuje nárůst oproti 40 % v roce 2017. Současně hospodářská situace výrobního odvětví Unie vykazovala negativní trend ve všech hlavních ukazatelích: produkce (– 14 %), prodej v EU (– 17 %), podíl na trhu (ze 47 % na 39 %) a ziskovost (z + 10 % na – 3 %). Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu právě kvůli dumpingovému dovozu. Pokud jde o údaje z období po OŠ, Komise měla za to, že údajně mimořádně vysoké ceny dotčeného výrobku po období šetření a zvýšení cen dopravy měly být dočasné povahy v reakci na celosvětové hospodářské oživení po skončení pandemie COVID-19 a na zvýšení poptávky. Informace ohledně období po OŠ, které má Komise k dispozici, tudíž nezměnily závěry týkající se podstatné újmy a příčinné souvislosti a uložení cel bylo považováno za vhodné.

(9)

Analýza dodatečných informací, které si Komise vyžádala za účelem posouzení stavu na trhu Unie po OŠ v souladu s čl. 14 odst. 4 základního nařízení, ukázala, že se situace výrobního odvětví Unie oproti stavu v OŠ výrazně nezměnila.

(10)

V době po OŠ zaznamenal prodej výrobců v Unii stranám, které nejsou ve spojení, zvýšení o 9 % v porovnání s OŠ. Ve srovnání s referenčním rokem posuzovaného období (tj. 2017) však byly prodeje v rámci EU stále o 15 % nižší. Podobně se od OŠ vyvíjely pozitivně i objem výroby s nárůstem o + 11 % a výrobní kapacity s nárůstem o + 4 %, což vedlo k navýšení využití kapacity o 7 %. V období po OŠ však objem výroby klesl o – 8 % a výrobní kapacita o – 7 % ve srovnání s rokem 2017.

(11)

Co se týče ziskovosti, výrobní odvětví Unie bylo během období po OŠ stále ve ztrátě (– 1,1 %), což je výrazně nižší hodnota než stanovený cílový zisk (9,7 %) založený na hodnotách z roku 2017, vzhledem k tomu, že v tomto roce bylo konstatováno, že výrobní odvětví Unie fungovalo za běžných tržních podmínek bez dumpingu. Z toho vyplývá, že výrobní odvětví Unie mělo ze zvýšené poptávky pouze částečný prospěch, neboť zvýšení prodeje a cen bylo do značné míry vyrovnány zvýšením výrobních nákladů (na suroviny mělo zvýšení cen podobný dopad) a opožděním cenových úprav z důvodu smluvních závazků.

(12)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že ačkoli výrobní odvětví Unie mělo ze zvýšené poptávky a částečně i ze zvýšených cen na trhu po OŠ prospěch, jak ukazuje pozitivní vývoj některý z ukazatelů (viz body odůvodnění(10) a (11)) ve srovnání s OŠ, tak tyto známky oživení nebyly dostatečné na to, aby zvrátily nepříznivou situaci výrobního odvětví Unie, jak ukazuje vývoj ve srovnání s rokem 2017. Kromě toho bylo výrobní odvětví Unie stále ve ztrátě i v období po OŠ. Komise proto dospěla k závěru, že důkazy neprokázaly, že by se podmínky na trhu dočasně změnily natolik, že by nebylo pravděpodobné, že by se v důsledku pozastavení účinnosti opatření obnovila újma.

(13)

Na základě zjištění Komise napadly některé strany, včetně vyvážejících výrobců, dovozců a uživatelů, závěr antidumpingového šetření a tvrdily, že výrobnímu odvětví Unie nebyla způsobena újma ruským dovozem, ale jinými faktory. Konkrétně bylo uvedeno, že v období po OŠ byla výrobnímu odvětví Unie způsobena újma výrobními náklady a opožděnými cenovými úpravami.

(14)

Komise připomněla, že analýza příčinných souvislostí byla předmětem samostatného antidumpingového šetření, ve kterém Komise dospěla k závěru, že dumpingový dovoz z Ruska způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu a že žádný z činitelů, které byly analyzovány jednotlivě nebo společně, neoslabil příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie v tom smyslu, že by tato souvislost již nebyla reálná a podstatná (4). Přezkum prvků v čl. 14 odst. 4 základního nařízení patří do jiné oblasti (konkrétně otázka, zda by se pravděpodobně obnovila újma v případě, že se opatření pozastaví) a nemůže znovu otevřít již provedenou analýzu, která vedla k uložení opatření. Jelikož toto tvrzení neodkazovalo na zjištění Komise v souvislosti v čl. 14 odst. 4, bylo zamítnuto.

(15)

Komise rovněž poznamenala, že ve své analýze vývoje po OŠ (viz oddíl 2.2 výše) nezjistila, že by pokračující újma byla způsobena rostoucími produkčními náklady. Naopak, jak je vysvětleno v (12). bodě odůvodnění, výrobní odvětví Unie mělo ze zvýšené poptávky a částečně i ze zvýšených cen na trhu prospěch. Komise rovněž poznamenala, že bez ohledu na dopady opožděných úprav cen a výrobních nákladů v návaznosti na vývoj trhu po OŠ bylo zjištění podstatné újmy způsobené ruským dovozem během OŠ stanoveno v prováděcím nařízení Komise (EU) 2021/1930 na základě informací týkajících se období od roku 2017 do června 2020 a nebylo zohledněno v souvislosti s analýzou prvků v čl. 14 odst. 4 základního nařízení. Výše uvedená tvrzení proto byla zamítnuta.

(16)

Po zveřejnění rozhodnutí, některé strany, včetně vyvážejících výrobců, dovozců a uživatelů, rovněž tvrdily, že by Komise měla provést analýzu pravděpodobného vývoje ohledně otázky, zda se „podmínky na trhu dočasně změnily natolik, že není pravděpodobné, že by se v důsledku pozastavení obnovila újma“ podle čl. 14 odst. 4 základního nařízení. Některé strany rovněž tvrdily, že by Komise měla zvážit nerovnováhu mezi nabídkou a poptávkou, stejně jako v řízení týkající se dovozu plochých válcovaných výrobků z hliníku pocházejících z Čínské lidové republiky.

(17)

Co se týče analýzy pravděpodobného vývoje, Komise připomněla, že analýza údajů z období po OŠ ukázala, že výrobní odvětví Unie stále trpí újmou, a tudíž nejsou splněny podmínky pro pozastavení opatření. Neexistují proto důvody k provedení analýzy pravděpodobného vývoje ohledně otázky, zda by nebylo pravděpodobné, že by se v důsledku pozastavení opatření obnovila újma, vzhledem k tomu, že analýza ukázala, že podstatná újma způsobená výrobnímu odvětví Unie nadále pokračovala v období po OŠ. Podobně, vzhledem k přetrvávající újmě výrobního odvětví Unie, byla analýza pravděpodobného vývoje nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou považována za neopodstatněnou.

(18)

Po poskytnutí konečných informací společnost Segezha Group, vyvážející výrobce, tvrdila, že nejspravedlivější formou opatření by bylo clo v podobě minimální dovozní ceny (dále jen „minimální dovozní cena“). Komise připomněla, že analýza týkající se forem opatření spadá mimo působnost tohoto řízení, a proto toto tvrzení zamítla.

(19)

Po poskytnutí těchto informací společnost Syktyvkar Plywood Mill, ruský vyvážející výrobce zařazený do vzorku, tvrdila, že informace poskytnuté jinými zúčastněnými stranami než výrobci EU nebyly uvedeny v informačním dokumentu zveřejněném Komisí. Komise připomněla, že nemá povinnost uvádět ve svém informačním dokumentu všechny připomínky od všech zúčastněných stran, neboť důvody pro její závěry byly dostatečně podrobně vysvětlené. Komise však konstatovala, že všechny podání a připomínky od všech zúčastněných stran byly při analýze možného pozastavení opatření podle čl. 14 odst. 4 základního nařízení náležitě přezkoumány a zohledněny.

(20)

Po poskytnutí informací některé zúčastněné strany tvrdily, že uložení opatření bude v rozporu se zájmem Unie. Komise připomněla, že zájem Unie, co se týče uložení opatření, byl již řádně analyzován v antidumpingovém řízení (zejména 213.–236. bod odůvodnění prováděcího nařízení (EU) 2021/1930, kde byl učiněn závěr, že neexistovaly žádné přesvědčivé důvody, proč by uložení dovozních opatření na březovou překližku pocházející z Ruska nebylo v zájmu Unie). Je třeba připomenout, že podle čl. 14 odst. 4 základního nařízení se analýza zájmu Unie stává relevantní pouze v případě, že výrobnímu odvětví Unie již není působena újma a že se v důsledku pozastavení opatření újma neobnoví. Vzhledem k tomu, že analýza vývoje po OŠ dospěla k závěru, že výrobnímu odvětví Unie je stále způsobena újma, a tudíž nejsou splněny podmínky pro pozastavení opatření, nepovažovala Komise za nutné posoudit zájem Unie podle čl. 14 odst. 4 základního nařízení.

(21)

Po zveřejnění informací, některé zúčastněné strany tvrdily, že by Komise měla pozastavit konečná opatření na čtvercové panely. Za prvé Komise poukázala na to, že čl. 14 odst. 4 základního nařízení umožňuje pozastavit opatření uložená na dovoz dotčeného výrobku jako celku, nikoli jen jeho části. A dále Komise konstatovala, že žádostí o vyloučení čtvercových panelů se zabývalo souběžné antidumpingové řízení, které tuto žádost zamítlo (5). Tvrzení bylo proto zamítnuto.

(22)

Vzhledem k tomu, že přezkum vývoje po OŠ ukázal, že výrobnímu odvětví Unie je stále způsobena újma, Komise nemohla dospět k závěru, že se podmínky na trhu dočasně změnily natolik, že by nebylo pravděpodobné, že by se v důsledku pozastavení obnovila újma, a že by bylo v zájmu Unie pozastavit opatření podle čl. 14 odst. 4 základního nařízení. Tímto rozhodnutím není dotčeno právo Komise přijmout rozhodnutí podle čl. 14 odst. 4 základního nařízení, pokud se v budoucnu tržní podmínky změní.

(23)

Komise se proto rozhodla nepozastavit antidumpingové clo na dovoz březové překližky pocházející z Ruska uložené prováděcím nařízením (EU) 2021/1930,