(1)

Dne 19. prosince 2019 podalo Dánsko (dále jen „žadatel“) Komisi elektronickou poštou žádost podle čl. 35 odst. 1 směrnice 2014/25/EU (dále jen „žádost“). Žádost je v souladu s čl. 1 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2016/1804 (2).

(2)

Žádost se týká některých poštovních služeb v Dánsku. Dotyčné služby jsou v žádosti popsány takto:

(3)

Žádost jménem Dánska podal dánský úřad pro hospodářskou soutěž a spotřebitele (dále jen „DCAA“), který je nezávislým subjektem dánského ministerstva průmyslu, obchodu a financí. Iniciátorem žádosti byla společnost PostNord (3), která je jediným subjektem činným v poštovním odvětví v Dánsku, na nějž se vztahují pravidla pro zadávání veřejných zakázek.

(4)

Součástí žádosti bylo odůvodněné a podložené stanovisko úřadu DCAA. Úřad DCAA, který je příslušný ve vztahu k dotčeným činnostem, podrobně analyzoval podmínky použitelnosti čl. 34 odst. 1 směrnice 2014/25/EU na dotčené činnosti v souladu s odstavci 2 a 3 uvedeného článku. Stanovisko úřadu DCAA vycházelo z dotazníkového šetření zaměřeného na stávající účastníky trhu i na potenciální konkurenty na dánských trzích pro vnitrostátní a mezinárodní služby doručování standardních balíků zasílaných podniky spotřebitelům.

(5)

Dne 3. února 2020 požádala Komise žadatele o další informace. Odpověď žadatele obdržela 10. února 2020. Dne 16. března 2020 předložil žadatel další informace o stavu hospodářské soutěže na trhu s mezinárodními službami doručování balíků B2C.

(6)

Podle bodu 1 písm. a) přílohy IV směrnice 2014/25/EU mají být prováděcí akty uvedené v článku 35 zmíněné směrnice přijaty do 90 pracovních dnů, pokud se předpokládá volný přístup na daný trh na základě čl. 34 odst. 3 prvního pododstavce směrnice 2014/25/EU. Podle bodu 1 třetího pododstavce přílohy IV směrnice 2014/25/EU lhůta pro přijetí prováděcích aktů začíná běžet od prvního pracovního dne následujícího po dni, k němuž Komise obdrží žádost podle čl. 35 odst. 1 uvedené směrnice, nebo pokud jsou informace, které mají být dodány společně s žádostí, neúplné, od pracovního dne následujícího po obdržení úplných informací. Původní lhůta tedy uplynula dne 11. května 2020 (4). Komise se souhlasem žadatele tuto lhůtu prodloužila do 29. května 2020.

(7)

Směrnice 2014/25/EU se vztahuje na zadávání zakázek na vykonávání činností souvisejících s poštovními službami, pokud není tato činnost předmětem výjimky podle článku 34 uvedené směrnice.

(8)

Podle směrnice 2014/25/EU se zakázky, jejichž účelem je umožnit výkon jedné z činností, na které se směrnice 2014/25/EU vztahuje, neřídí touto směrnicí, pokud je činnost v členském státě, ve kterém je vykonávána, přímo vystavena hospodářské soutěži na trzích, na které není omezen přístup. Přímé vystavení hospodářské soutěži se posuzuje na základě objektivních kritérií, mezi něž mohou patřit vlastnosti dotčených výrobků nebo služeb, existence alternativních výrobků nebo služeb považovaných za zaměnitelné na straně nabídky nebo na straně poptávky, ceny a přítomnost více než jednoho dodavatele daných výrobků nebo poskytovatele daných služeb.

(9)

Přístup na trh se považuje za neomezený, pokud dotčený členský stát provedl a uplatňuje příslušné právní předpisy Unie k otevření daného odvětví nebo jeho části hospodářské soutěži. Tyto právní předpisy jsou uvedeny v příloze III směrnice 2014/25/EU, která v případě poštovních služeb zahrnuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES (5).

(10)

Jak potvrdil žadatel (6), a na základě informací, jež má Komise k dispozici, Dánsko směrnici 97/67/ES provedlo ve vnitrostátním právu (7) a uplatňuje ji. V důsledku toho se přístup na relevantní trh považuje za neomezený v souladu s čl. 34 odst. 3 směrnice 2014/25/EU.

(11)

Přímé vystavení hospodářské soutěži by mělo být hodnoceno na základě různých ukazatelů, z nichž žádný není sám o sobě rozhodující. Pokud jde o trhy dotčené tímto rozhodnutím, je jedním kritériem, které by mělo být vzato v úvahu, podíl hlavních účastníků na daném trhu. Jelikož se podmínky u různých činností, jichž se žádost týká, liší, mělo by posouzení stavu hospodářské soutěže zohlednit různorodost situace na příslušných trzích.

(12)

Tímto rozhodnutím není dotčeno uplatňování pravidel hospodářské soutěže a jiných oblastí práva Unie. Zejména kritéria a metody používané k posouzení přímého vystavení hospodářské soutěži podle článku 34 směrnice 2014/25/EU nejsou nutně totožné s těmi, které jsou používány k provedení posouzení podle článku 101 nebo 102 Smlouvy o fungování Evropské unie nebo podle nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (8), jak potvrdil Tribunál Evropské unie (9).

(13)

Cílem tohoto rozhodnutí je stanovit, zda jsou činnosti, na něž se žádost vztahuje, vystaveny takové míře hospodářské soutěže (na trzích, na které není omezen přístup ve smyslu článku 34 směrnice 2014/25/EU), která zajistí, že i v případě neuplatňování podrobných pravidel pro zadávání veřejných zakázek stanovených ve směrnici 2014/25/EU bude zadávání veřejných zakázek za účelem výkonu činností, na něž se žádost vztahuje, probíhat transparentním a nediskriminačním způsobem založeným na kritériích, která kupujícím umožňují určit řešení, jež je z celkového hlediska ekonomicky nejvýhodnější.

(14)

V této souvislosti je důležité uvést, že ne všichni účastníci dotčených trhů podléhají pravidlům pro zadávání veřejných zakázek. Na trzích, na něž se vztahuje žádost, je zadavatelem ve smyslu čl. 4 odst. 1 směrnice 2014/25/EU pouze společnost PostNord, která tudíž podléhá pravidlům pro zadávání veřejných zakázek. Společnosti, které uvedeným pravidlům nepodléhají, by při působení na těchto trzích měly za běžných okolností možnost vyvíjet konkurenční tlak na účastníky trhu, kteří pravidlům pro zadávání veřejných zakázek podléhají.

(15)

Komise v předchozích rozhodnutích (10) konstatovala, že trh služeb doručování balíků lze rozdělit na expresní a běžné (označované také jako „odložené“) služby doručování balíků. Toto rozdělení zohledňuje, že expresní služby jsou rychlejší a spolehlivější než běžné služby, že každá z těchto služeb vyžaduje odlišnou infrastrukturu a že expresní služby mají vyšší přidanou hodnotu jako např. sledování a dohledávání zásilek a jsou zpravidla dražší.

(16)

V předchozím rozhodnutí (11) Komise rovněž rozlišovala mezi vnitrostátními a mezinárodními službami doručování balíků. Komise měla za to, že vnitrostátní služby doručování balíků jsou poskytovány společnostmi, které provozují vnitrostátní distribuční sítě, zatímco mezinárodní doručování balíků spočívá ve sběru balíků k přepravě a doručení v zahraničí a zajišťují je společnosti s přístupem k sítím v cílových zemích.

(17)

Komise v předchozích rozhodnutích zastávala názor, že služby doručování standardních balíků poskytované spotřebitelům (C2X, tj. C2C a C2B) a podnikům (B2X, tj. B2B a B2C) představují rozdílné trhy. Poskytování služeb spotřebitelům (C2X) a poskytování služeb podnikům (B2X) vyžadují odlišnou infrastrukturu (a zejména síť poštovních úřadů, jež jsou k dispozici soukromým spotřebitelům) (12).

(18)

Vedle toho Komise ve svých předchozích rozhodnutích konstatovala, že doručovací služby B2B a B2C nejsou vzájemně zastupitelné. Z hlediska nabídky vyžadují doručovací služby B2C hustší síť umožňující dodávání soukromým příjemcům, zatímco podniky bývají často seskupeny ve větším počtu na jednom místě. Vzdálenosti mezi podniky jsou tudíž kratší než vzdálenosti mezi spotřebiteli. Dopady na rozsah sítě a náklady mohou být velmi významné, což vede k diferenciaci trhů s doručováním balíků B2B a B2C (13).

(19)

Vymezení výrobkového trhu žadatelem je v souladu s předchozí praxí Komise.

(20)

Na základě 15. až 19. bodu odůvodnění lze pro účely posouzení podle tohoto rozhodnutí, a aniž jsou dotčeny právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže, mít za to, že relevantními výrobkovými trhy jsou:

(21)

Komise ve své předchozí praxi (14) zastávala názor, že trhy se službami doručování balíků B2C jsou vnitrostátního rozsahu, bez ohledu na rozdíl mezi vnitrostátními a mezinárodními doručovacími službami. Stanovisko žadatele je v souladu s touto praxí Komise.

(22)

Vzhledem k tomu, že není uveden jiný rozsah zeměpisného trhu, má Komise pro účely posouzení podle tohoto rozhodnutí, a aniž jsou dotčeny právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže, za to, že zeměpisný rozsah vnitrostátních a mezinárodních služeb doručování balíků B2C zahrnuje území Dánska.

(23)

Komisi je známo, že podobně jako ve většině členských států zaznamenal i dánský trh v posledních letech výrazný nárůst objemu balíků, a to zejména v důsledku elektronického obchodu. Podle dostupných informací došlo v letech 2016 až 2018 k poklesu podílu společnosti PostNord na trhu o […] (15), a to z […] % na […] %, pokud jde o hodnotu (16), a z […] % na […] %, pokud jde o objem (17).

(24)

Zatímco podíl společnosti PostNord na trhu se během sledovaného období snížil, podíl […] konkurentů v tomtéž období vzrostl […]. V letech 2016 až 2018 podíl na trhu […] konkurenční společnosti, […], vzrostl z […] % na […] %, pokud jde o hodnotu, a z […] % na […] %, pokud jde o objem (18). Podobně se během téhož období podíl na trhu společnosti […] zvýšil z […] % na […] %, pokud jde o hodnotu, a z […] % na […] %, pokud jde o objem (19). […]. Z toho lze usoudit, že uvedené společnosti (tj. […]) by byly schopny vyvíjet na společnost PostNord značný konkurenční tlak. V této souvislosti je rovněž třeba poznamenat, že společnost […] dokázala zvýšit svůj podíl na trhu […] v relativně krátké době, což naznačuje, že pro společnost PostNord představuje významnou konkurenci.

(25)

Komise dále zjistila, že v uplynulých pěti letech vstoupili na trh noví provozovatelé služeb: společnosti DAO365 a Burd Delivery (20) a posledních třech letech společnost […].

(26)

Aniž jsou dotčeny právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže, měly by být pro účely tohoto rozhodnutí faktory popsané ve 23., 24. a 25. bodě odůvodnění považovány za projev vystavení uvedené činnosti hospodářské soutěži v Dánsku. Jelikož jsou podmínky stanovené v článku 34 směrnice 2014/25/EU splněny, mělo by být stanoveno, že směrnice 2014/25/EU by se neměla vztahovat na zakázky, které mají za cíl umožnit provozování dané činnosti v Dánsku.

(27)

Komisi je známo, že podobně jako v případě vnitrostátního trhu se službami doručování balíků B2C zaznamenal i mezinárodní trh pro doručování balíků BC2 v posledních letech výrazný růst. Oproti vývoji v oblasti hospodářské soutěže zaznamenanému na vnitrostátním trhu pro doručování balíků B2C však zůstává podíl společnosti PostNord na mezinárodním trhu pro doručování balíků B2C v posledních třech letech relativně stabilní, a to jak z hlediska hodnoty (21) ([…] % v roce 2016, […] % v roce 2017 a […] % v roce 2018), tak z hlediska objemu (22) ([…] % v roce 2016, […] % v roce 2017 a […] % v roce 2018) (23).

(28)

Vedle toho souhrnný podíl na trhu […], pokud jde o hodnotu, a […], pokud jde o objem. Na základě uvedených úrovní nelze dospět k závěru, že by tito konkurenti byli schopni vyvíjet významný konkurenční tlak na společnost PostNord, ani že by se situace na trhu mohla v blízké době změnit, jelikož podíl společnosti PostNord na trhu byl ve sledovaném období relativně stabilní.

(29)

Žadatel uvádí, že významný podíl na mezinárodních službách doručování balíků B2C představují […]. Podle žádosti (24) se zdá, že […].

(30)

Nicméně i na základě konzervativního přístupu […] činí podíl společnosti PostNord na trhu z hlediska objemu stále […]. Jelikož […], není pravděpodobné, že se konkurenční situace v blízké budoucnosti změní.

(31)

Žadatel uvádí (25), že […]. Naznačuje také, že vzhledem k rostoucímu trhu pro elektronické obchodování v Dánsku a v Evropě se očekává nárůst poptávky po mezinárodních službách doručování balíků B2C. V neposlední řadě žadatel dne 16. března 2020 informoval Komisi, že společnost PostNord identifikovala další poskytovatele mezinárodních služeb doručování balíků B2C.

(32)

Žadatel však upřesnil, že podle informací poskytnutých společností PostNord někteří z těchto poskytovatelů (Prime Cargo, Blue Water, Scan Logistics, GTX Logistics a Link Logistics) sami přímo neposkytují služby doručování balíků, ale namísto toho nabízejí logistická řešení, jež zahrnují prodej služeb distributorů balíků, jako je PostNord. Vedle toho se zdá, že někteří další poskytovatelé (např. United Broker, Shipmondo a pakke.dk) nabízejí „konsolidační služby“, tj. IT řešení a platformy. Žadatel rovněž uznal, že dánský trh je limitován svou velikostí, což může omezovat počet poskytovatelů služeb doručování balíků.

(33)

Komisi je známo, že v roce 2019 vstoupil na mezinárodní trh s doručováním balíků B2C nový konkurent, společnost DAO 365, avšak dosud nejsou k dispozici údaje ohledně jeho výsledků na tomto trhu. Ačkoli společnosti uvedené výše ve 32. bodě odůvodnění mohou na společnost PostNord vyvíjet určitý konkurenční tlak, a to i tehdy, pokud samy neposkytují mezinárodní služby doručování balíků B2C, informace poskytnuté žadatelem neumožňují dospět k závěru, že tomu tak skutečně je. Rozsah takového potenciálního konkurenčního tlaku je obzvláště nejistý, jelikož jak je uvedeno ve 27. bodě odůvodnění výše, podíl společnosti PostNord na trhu z hlediska objemu i hodnoty zůstává ve sledovaném období stabilní.

(34)

S ohledem na faktory posuzované ve 27. až 33. bodě odůvodnění nelze dospět k závěru, že mezinárodní služby doručování balíků B2C jsou v Dánsku přímo vystaveny hospodářské soutěži. Směrnice 2014/25/EU by se proto měla nadále používat na zakázky, které mají za cíl umožnit provozování uvedených činností v Dánsku.

(35)

Toto rozhodnutí vychází z právní a skutkové situace v období od prosince 2019 do března 2020, jak vyplývá z informací předložených žadatelem a z veřejně dostupných informací (26). Jeho revize je možná, pokud by podmínky pro použitelnost článku 34 směrnice 2014/25/EU po zásadních změnách právní či skutkové situace již nebyly splněny.

(36)

Vzhledem k tomu, že by se na služby související s mezinárodními službami doručování balíků B2C měla i nadále vztahovat směrnice 2014/25/EU, je třeba připomenout, že se zakázkami zahrnujícími více činností by mělo být zacházeno v souladu s článkem 6 uvedené směrnice. To znamená, že zadává-li zadavatel „smíšenou“ zakázku, tedy zakázku určenou k vykonávání činností vyňatých z oblasti působnosti směrnice 2014/25/EU i činností, které z ní vyňaty nejsou, musí se přihlížet k tomu, které činnosti mají být hlavním předmětem zakázky. V případě takové smíšené zakázky, jejímž hlavním účelem je podpora činností, které nejsou vyňaty, se použijí ustanovení směrnice 2014/25/EU. Není-li objektivně možné určit, která činnost má být hlavním předmětem zakázky, zadává se zakázka v souladu s pravidly stanovenými v čl. 6 odst. 3 směrnice 2014/25/EU,