PŘÍLOHA

1.   ÚVOD

Toto doporučení vyjadřuje pouze názory Komise; nemění právní účinky směrnic a nařízení a není jím dotčen závazný výklad, který podal Soudní dvůr k článkům 7, 7a a 7b a příloze V pozměněné směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti. Toto doporučení vychází ze zpětné vazby, kterou Komise obdržela od členských států od provedení směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti, a z toho, co se Komise dozvěděla z oznámení členských států a při posuzování vnitrostátních akčních plánů energetické účinnosti a výročních zpráv (1).

Shrnutí: Hlavní změny směrnice 2012/27/EU

1.

Struktura povinných úspor energie a související ustanovení — Články 7 (obecná pravidla týkající se požadavku úspor), 7a (pravidla pro systémy povinného zvyšování energetické účinnosti) a 7b (pravidla pro alternativní politická opatření), — příloha V (společné metody a zásady pro výpočet) a — povinnosti v oblasti plánování a podávání zpráv podle nařízení o správě.

2.

Rozsah povinných úspor energie (2021–2030) — Nové období povinných úspor energie 2021–2030 a prodloužení povinnosti na období po roce 2030 bez stanovení data ukončení, avšak podléhající přezkumu do roku 2027 a poté každých deset let, — povinnost dosáhnout kumulativních úspor v konečném využití energie v období 2021–2030, které odpovídají novým každoročním úsporám ve výši alespoň 0,8 % konečné spotřeby energie (s výjimkou Kypru a Malty, které musí dosáhnout nových úspor ve výši 0,24 % konečné spotřeby energie), tj. vyšší úroveň než ve stávajícím období, — možnost, aby členské státy vypočítaly úspory odlišným způsobem, pokud dosáhnou požadovaných kumulativních úspor v konečném využití energie, a — požadavek, aby členské státy při koncipování politických opatření zohlednily nutnost zmírnit energetickou chudobu v souladu s kritérii, která mají stanovit.

3.

Výpočet dopadu politických opatření — Členské státy nemohou započítat úspory energie vyplývající z provádění právních předpisů EU, vyjma případů, kdy tyto úspory souvisejí s renovací budov. Odchylně a za určitých podmínek mohou započítat úspory dosažené při plnění minimálních požadavků, jež byly stanoveny na vnitrostátní úrovni pro nové budovy, a to pouze do úspor požadovaných pro první období, po které povinnost platí (2014–2020).

4.

Objasnění — Systémy povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativní politická opatření jsou stejně platnými způsoby provedení směrnice o energetické účinnosti, — úspory energie vyplývající z každého druhu politických opatření je třeba vypočítat v souladu s obecnými metodami a zásadami uvedenými v příloze V směrnice o energetické účinnosti, — objasnění požadavku měření a ověřování a důležitosti výběru reprezentativního vzorku opatření ke zvyšování energetické účinnosti, — členské státy mohou zřídit vnitrostátní fond pro energetickou účinnost v souladu s čl. 20 odst. 6 směrnice o energetické účinnosti, a to buď jako alternativní politické opatření, nebo jako součást systému povinného zvyšování energetické účinnosti, a mohou požadovat, aby povinné strany všechny své úspory nebo jejich část vložily jako příspěvek do tohoto fondu, — objasnění požadavku adicionality (úspory energie by měly být nad rámec úspor, kterých by bylo v každém případě dosaženo i bez činnosti povinných nebo zúčastněných stran), včetně určitých faktorů – tzv. černých pasažérů, účinků na trh a dopadu stávajících politik, — při výpočtu úspor energie se musí přihlížet k životnímu cyklu opatření a k míře, kterou úspory v čase klesají, a — úspory energie vyplývající z technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů malého rozsahu instalovaných na budovách nebo v budovách mohou být způsobilé, jsou-li dodrženy požadavky přílohy V.

2.   VÝPOČET ÚSPOR ENERGIE POŽADOVANÝCH PRO OBDOBÍ 2021–2030

Článek 7

Povinné úspory energie

1.

Členské státy dosáhnou kumulativních úspor v konečném využití energie, které odpovídají alespoň: a) … b) novým každoročním úsporám od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030 ve výši 0,8 % roční konečné spotřeby energie, která se vypočte na základě průměru za poslední tři roky před 1. lednem 2019. Odchylně od tohoto požadavku dosáhnou Kypr a Malta nových každoročních úspor od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030 odpovídajících 0,24 % roční konečné spotřeby energie, která se vypočte na základě průměru za poslední tři roky před 1. lednem 2019.

Výše uvedené písmeno b) vyžaduje, aby členské státy dosáhly:

—	kumulativních úspor v konečném využití energie (tj. celkové výše úspor energie) v letech 2021–2030 a

—	nových každoročních úspor v tomto období (jejichž výše není stanovena).

Zatímco míra nových každoročních úspor energie v prvním období, po které povinnost platí (2014–2020), je pro všechny členské státy stejná (tj. 1,5 %), ve druhém období (2021–2030) tomu tak není, neboť Kypr a Malta musí dosáhnout kumulativních úspor v konečném využití energie, které odpovídají novým úsporám ve výši 0,24 % konečné spotřeby energie (1).

Vypočteného objemu kumulativních úspor v konečném využití energie (tj. celkových úspor energie za období 2021–2030) musí každý členský stát dosáhnout do 31. prosince 2030. Na rozdíl od prvního období, pro které povinnost platí, nelze toto množství snížit v důsledku jakékoli pružnosti použité členským státem (2).

Nových úspor odpovídajících 0,8 % (0,24 % pro Maltu a Kypr) roční konečné spotřeby energie (3) nemusejí členské státy dosáhnout v každém roce druhého období, po které povinnost platí. Současná pružnost, kdy mohou rozložit objem nových úspor na celé období, stále platí i pro druhé a následující období (4).

2.1.   Výpočet kumulativních úspor v konečném využití energie požadovaných ve druhém období, po které povinnost platí

K tomu, aby mohl vypočítat objem kumulativních úspor v konečném využití energie požadovaných ve druhém období, po které povinnost platí, musí každý stát nejprve vypočítat průměrnou konečnou spotřebu energie ve třech letech předcházejících roku 2019 (tj. 2016–2018) (5).

Dalším krokem je vynásobit tento průměr 0,8 % (0,24 % v případě Kypru a Malty) ke stanovení odpovídajícího objemu „nových“ ročních úspor.

Příklad

Členský stát má spotřebu energie 102 milionů tun ropného ekvivalentu (Mtoe) v roce 2016, 98 Mtoe v roce 2017 a 100 Mtoe v roce 2018 — což dává tříletý průměr 100 Mtoe.

Minimální objem nových každoročních úspor pro výpočet kumulativních úspor v konečném využití energie (2021–2030) tedy činí 0,8 Mtoe (100 Mtoe × 0,8 %).

Členské státy poté mohou vypočítat požadavek na kumulativní objem úspor v konečném využití za celé období.

Příklad

Členský stát vypočítá, že jeho průměrná konečná spotřeba energie v letech 2016–2018 dosáhla 100 Mtoe. Celkové úspory v konečném využití energie vztahující se k roku 2021 by proto činily (100 × 0,8 % × 1) = 0,8 Mtoe.

Jelikož se požaduje dosáhnout kumulativních úspor v konečném využití energie, které odpovídají alespoň novým každoročním úsporám od roku 2021 do roku 2030, musí členský stát vypočítat nové úspory za každý následující rok až do roku 2030.

Celkový objem vypočtený za rok 2022 (100 × 0,8 % × 2) = kumulativní úspory v konečném využití energie ve výši 1,6 Mtoe (včetně nových úspor 0,8 Mtoe v roce 2022 (níže jsou vyznačeny šedou barvou)).

Objemy za každý další následující rok až do roku 2030 se vypočtou stejným způsobem. Celkový objem kumulativních úspor v konečném využití energie požadovaných za desetileté období činí 44,0 Mtoe (100 × 0,8 % × 55).

Rok	2021	2022	2023	2024	2025	2026	2027	2028	2029	2030
Úspory v konečném využití energie (v Mtoe)										0,8	Celkové kumulativní úspory v konečném využití energie (do roku 2030)
									0,8	0,8
								0,8	0,8	0,8
							0,8	0,8	0,8	0,8
						0,8	0,8	0,8	0,8	0,8
					0,8	0,8	0,8	0,8	0,8	0,8
				0,8	0,8	0,8	0,8	0,8	0,8	0,8
			0,8	0,8	0,8	0,8	0,8	0,8	0,8	0,8
		0,8	0,8	0,8	0,8	0,8	0,8	0,8	0,8	0,8
	0,8	0,8	0,8	0,8	0,8	0,8	0,8	0,8	0,8	0,8
Celkem (v Mtoe)	0,8	1,6	2,4	3,2	4,0	4,8	5,6	6,4	7,2	8,0	44,0  (6)

2.2.   Soubor statistických údajů

2.2.1.   Použití souboru údajů Eurostatu

Pro stanovení souborů statistických údajů, jež mají být použity za období 2021–2030, by členské státy měly použít soubor údajů Eurostatu, který je považován za standardní zdroj pro výpočet požadovaných objemů úspor (viz příloha III bod 1 písm. c) nařízení o správě).

V roce 2019 Eurostat zrevidoval energetickou bilanci na základě mezinárodních doporučení pro energetickou statistiku, která zveřejnila Statistická komise Organizace spojených národů (7). Pro příspěvky členských států k energetické účinnosti a jejich povinné úspory energie zavedl zvláštní kategorii „konečná spotřeba energie (Evropa 2020–2030)“ (8) (kód FEC2020-2030). Tato kategorie obsahuje prvky požadované v čl. 7 odst. 1 prvním pododstavci písm. b) směrnice o energetické účinnosti, které by členské státy měly používat pro účely povinných úspor energie (9).

Tato nová kategorie obsahuje následující aritmetické definice, vycházející z posledních změn nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1099/2008 (10):

Konečná spotřeba energie (Evropa 2020–2030) [Všechny produkty celkem] =

Konečná spotřeba energie [Všechny produkty celkem]

– Konečná spotřeba energie [Teplo z okolního prostředí (tepelná čerpadla)]

+ Mezinárodní letecká doprava [Všechny produkty celkem]

+ Vstupy pro přeměnu energie: Vysoké pece [Všechny produkty celkem]

– Výstupy z přeměny energie: Vysoké pece [Všechny produkty celkem]

+ Odvětví energetiky: Vysoké pece [Tuhá fosilní paliva]

+ Odvětví energetiky: Vysoké pece [Vyrobené plyny]

+ Odvětví energetiky: Vysoké pece [Rašelina a rašelinové produkty]

+ Odvětví energetiky: Vysoké pece [Ropné břidlice a ropné písky]

+ Odvětví energetiky: Vysoké pece [Ropa a ropné produkty]

+ Odvětví energetiky: Vysoké pece [Zemní plyn]

2.2.2.   Využití alternativních statistických zdrojů a odborných odhadů

Členské státy mohou využít alternativní statistické zdroje, ale jejich použití a veškeré rozdíly ve výsledných veličinách musí vysvětlit a odůvodnit ve svém oznámení Komisi (viz příloha III bod 1 písm. c) nařízení o správě).

Jestliže údaje za některé roky v době, kdy členské státy musí podat zprávu, nejsou k dispozici, mohou použít odborné odhady (a opět je odůvodnit v oznámení). Pokud se při zpřístupnění oficiálních údajů ukáže, že existují významné rozdíly mezi odhadovanými a skutečnými údaji, musí se objem úspor upravit podle skutečných údajů.

Doporučuje se, aby členské státy upravily odhady podle oficiálních údajů co nejdříve v rámci správního mechanismu, prostřednictvím příštího podání nebo povinného podávání zpráv podle nařízení o správě (např. v rámci aktualizace vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu do 30. června 2023 podle čl. 14 odst. 1 uvedeného nařízení).

2.2.3.   Energie spotřebovaná v dopravě

Aniž je dotčen čl. 7 odst. 2 písm. b) směrnice o energetické účinnosti (11), členské státy ze svého výpočtu výchozí úrovně pro druhé období, po které povinnosti platí, a pro následující období již nemohou vyjmout konečnou energetickou spotřebu v dopravě.

2.2.4.   Energie vyrobená pro své vlastní konečné využití

Zatímco kumulativní úspory v konečném využití energie v prvním období, po které povinnost platí, jsou založeny na „prodeji energie konečným zákazníkům“, směrnice o energetické účinnosti záměrně mění základ pro druhé a následující období na „konečnou spotřebu energie“.

V důsledku toho musí členské státy do výpočtu výchozí úrovně pro tato období zahrnout i energii vyráběnou pro své vlastní konečné využití (např. elektřinu vyrobenou fotovoltaickými systémy, teplo vyrobené solárními tepelnými kolektory nebo kombinovaným spalováním odpadů v průmyslu).

Kategorie Eurostatu „konečná spotřeba energie“ (kód B 101700 (12)), platná v době, kdy se dojednávala a přijímala směrnice o energetické účinnosti, obsahovala některé obnovitelné zdroje relevantní pro využití malého rozsahu na budovách nebo v budovách (solární energii včetně solární fotovoltaické a solární tepelné energie, větrnou energii, pevnou biomasu, bioplyn a kapalné biosložky (13)). Teplo z okolního prostředí, např. používané v tepelných čerpadlech, do kategorie „konečná spotřeba energie“ zahrnuto nebylo. S cílem zajistit, aby povinné úspory energie podle čl. 7 odst. 1 směrnice o energetické účinnosti, jak byly dohodnuty spolunormotvůrci, nebyly revizí energetických bilancí změněny, Eurostat pro účely energetické účinnosti zavedl a zveřejňuje zvláštní kategorii „konečná spotřeba energie (Evropa 2020–2030)“ (kód FEC2020-2030), která i nadále, a to až do roku 2030, vylučuje z této kategorie teplo z okolního prostředí (14).

Příloha III bod 1 písm. c) směrnice o správě vyžaduje, aby byl jako standardní zdroj používán soubor údajů Eurostatu, avšak členské státy musí zohlednit i všechny údaje dostupné na vnitrostátní úrovni. Pokud se tyto údaje od údajů Eurostatu liší, musí členské státy citovat své vnitrostátní zdroje, jsou-li přesnější. Tyto údaje musí zahrnout do svého výchozího scénáře pro výpočet, oznámit je ve svých vnitrostátních plánech v oblasti energie a klimatu a vysvětlit, které zdroje údajů byly využity, včetně všech dalších oficiálních nebo odhadnutelných objemů konečné spotřeby energie, na které se soubor údajů Eurostatu nevztahuje.

2.3.   Rozložení úspor energie na období 2021–2030

Ustanovení čl. 7 odst. 1 posledního pododstavce směrnice o energetické účinnosti stanoví požadavek, že členské státy „rozhodnou, jak má být vypočtené množství nových úspor rozvrženo v průběhu [každého období, po které povinnost platí], za podmínky, že ke konci každého období, po které povinnost platí, je dosaženo požadovaných celkových kumulativních úspor v konečném využití energie“.

Příklady

Jeden členský stát by si mohl zvolit lineární růst úspor v čase; jiný by se mohl rozhodnout, že začne později, ale že bude vyžadovat vyšší úspory uprostřed/ke konci druhého období, po které povinnost platí.

Jiný členský stát se může rozhodnout, že požadovaný objem kumulativních úspor v konečném využití energie (např. 44,0 Mtoe) rozloží tak, jak je uvedeno níže, dokud nebude dosaženo kumulativního objemu požadovaných úspor v období od roku 2021 do roku 2030 (za předpokladu, že všechna opatření mají trvalé účinky, které zajistí každoroční úsporu alespoň do roku 2030):

Rok	2021	2022	2023	2024	2025	2026	2027	2028	2029	2030
Úspory v konečném využití energie (v Mtoe)										0,8	Celkové kumulativní úspory v konečném využití energie (do roku 2030)
									1,1	1,1
								0,5	0,6	0,6
							0,7	0,7	0,7	0,7
						0,6	0,6	0,6	0,6	0,6
					0,8	0,8	0,8	0,8	0,8	0,8
				1,0	1,0	1,0	1,0	1,0	1,0	1,0
			1,2	1,2	1,2	1,2	1,2	1,2	1,2	1,2
		0,9	0,9	0,9	0,9	0,9	0,9	0,9	0,9	0,9
	0,4	0,4	0,4	0,4	0,4	0,4	0,4	0,4	0,4	0,4
Celkem (v Mtoe)	0,4	1,3	2,5	3,5	4,3	4,9	5,6	6,1	7,3	8,1	44

Jestliže členský stát stanoví nebo zachová systém povinného zvyšování energetické účinnosti, není povinen podat zprávu o tom, jak toto úsilí rozloží na období, po které povinnost platí. Doporučuje se však, aby členské státy stanovily, jak to učiní, a podaly o tom zprávu. Podle přílohy III bodu 3.1 písm. b) nařízení o správě musí členské státy oznámit očekávaný kumulativní a roční objem úspor a dobu trvání jejich systémů.

Členské státy, které stanoví nebo zachovají alternativní politická opatření podle článku 7b směrnice o energetické účinnosti a/nebo vnitrostátní fond pro energetickou účinnost podle čl. 20 odst. 6 směrnice o energetické účinnosti, mohou rozložit požadované kumulativní úspory v konečném využití energie na druhé období, po které povinnost platí, zcela dle svého uvážení. Mohou, ale nejsou povinny zavést dílčí období, která nemusí být stejné dlouhá. Příloha III část 3.2 písm. c) nařízení o správě však vyžaduje, aby členské státy oznámily „očekávaný celkový kumulativní a roční objem úspor na každé opatření, případně objem úspor energie za kterékoli dílčí období“.

3.   JINÉ ZPŮSOBY VÝPOČTU POVINNÝCH ÚSPOR

3.1.   Důvody a rozsah

Možnosti uvedené v čl. 7 odst. 2 směrnice o energetické účinnosti se netýkají povinných úspor energie podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) směrnice o energetické účinnosti. Ustanovení čl. 7 odst. 2 a 4 směrnice o energetické účinnosti dovolují členským státům použít různé metody výpočtu (např. s cílem zohlednit určité vnitrostátní okolnosti), ale nesmí to vést ke snížení požadovaného objemu úspor energie, tj. členské státy musí zajistit, že výpočet podle jedné nebo více metod uvedených v čl. 7 odst. 2 směrnice o energetické účinnosti povede ke stejným minimálním kumulativním úsporám energie, které jsou požadovány podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) směrnice o energetické účinnosti.

Pokud jde tedy o období 2021–2030, ať již členské státy využijí možností podle čl. 7 odst. 2 a 4 směrnice o energetické účinnosti, či nikoli, musí zajistit, že do 31. prosince 2030 bude dosaženo požadovaného objemu kumulativních úspor v konečném využití energie odpovídajícího novým každoročním úsporám alespoň ve výši 0,8 % (15). Aby se zajistilo, že pružnost uplatněná v souladu s čl. 7 odst. 2 a 4 směrnice o energetické účinnosti nesníží vypočtený minimální čistý objem nových úspor energie, jehož má být během daného období dosaženo v konečné spotřebě energie, musí být míra vlastních každoročních úspor členských států proto vyšší než míra vlastních každoročních úspor požadovaná pro dosažení kumulativních úspor energie stanovených v čl. 7 odst. 1 prvním pododstavci písm. b) směrnice o energetické účinnosti (16). Členské státy nejsou povinny využít možností uvedených v čl. 7 odst. 2 směrnice o energetické účinnosti.

3.2.   Možnosti podle čl. 7 odst. 2 směrnice o energetické účinnosti

Ustanovení čl. 7 odst. 2 směrnice o energetické účinnosti umožňuje členským státům vypočítat požadovaný objem úspor energie takto:

—	uplatněním roční míry úspor z prodeje energie konečným zákazníkům nebo z konečné spotřeby energie, která se vypočte na základě průměrného prodeje nebo průměrné spotřeby za roky 2016–2018, a/nebo

—	částečným nebo úplným vynětím energie spotřebované v dopravě z výchozího scénáře pro výpočet, a/nebo

—	využitím některé z možností stanovených v čl. 7 odst. 4 směrnice o energetické účinnosti.

3.3.   Vlastní roční míra úspor a výchozí scénář pro výpočet

Pokud členské státy využijí jednu nebo více těchto možností, čl. 7 odst. 3 směrnice o energetické účinnosti vyžaduje, aby stanovily:

—	svou vlastní roční míru úspor – ta se použije při výpočtu jejich kumulativních úspor v konečném využití energie a zajistí, aby požadované úspory nebyly nižší než míra stanovená podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b), a

—	svůj vlastní výchozí scénář pro výpočet, z něhož lze zčásti či zcela vyjmout energii spotřebovanou v dopravě (17).

Toto se provede spolu (18) s výpočty roční míry nových úspor energie a kumulativních úspor v ročním využití energie podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) směrnice o energetické účinnosti.

Podle čl. 7 odst. 5 druhého pododstavce směrnice o energetické účinnosti členské státy bez ohledu na to, zda zčásti nebo zcela vyjmou energii spotřebovanou v dopravě ze svých výchozích scénářů pro výpočet nebo zda využijí některou z možností uvedených v čl. 7 odst. 4 směrnice o energetické účinnosti, zajistí, aby vypočtený čistý objem nových úspor, jichž má být dosaženo při konečné spotřebě energie v období 2021–2030, nebyl nižší než objem vyplývající z uplatnění roční míry úspor podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b), tj. 0,8 % (pro Kypr a Maltu 0,24 %).

3.4.   Možnosti podle čl. 7 odst. 4 směrnice o energetické účinnosti

Pro období 2021–2030 mohou členské státy využít jedné nebo více těchto možností (čl. 7 odst. 4 směrnice o energetické účinnosti):

b)	úplné nebo částečné vynětí odvětví zapojených do systému EU pro obchodování s emisemi;

c)	započítání určitých úspor energie z odvětví přeměny a přenosu či přepravy energie;

d)	započítání úspor energie z dřívějších opatření zavedených po skončení roku 2008, jež přinášejí úspory i po roce 2020;

e)	započítání úspor energie z individuálních opatření realizovaných od počátku roku 2018 do konce roku 2020, jež přinášejí úspory i po roce 2020;

f)	vynětí 30 % energie vyrobené na budovách nebo uvnitř budov pro vlastní potřebu v důsledku politických opatření podporujících nové instalace technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů a

g)	započítání určitých úspor energie, které převyšují povinné úspory energie za období 2014–2020.

Podle čl. 7 odst. 5 písm. b) směrnice o energetické účinnosti lze tyto možnosti započítat pouze do „objemu úspor energie vypočítaného podle čl. 7 odst. 2 a 3“ a „nesmějí v součtu představovat více než 35 %“ tohoto objemu.

Zásadní je, že tyto varianty nelze použít ke snížení celkového objemu kumulativních úspor v konečném využití energie požadovaných podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) směrnice o energetické účinnosti. Jinými slovy, členské státy bez ohledu na to, zda ze svých výchozích scénářů pro výpočet zcela nebo zčásti vyjmou energii spotřebovanou v dopravě nebo zda využijí některou z uvedených možností, musí zajistit, aby vypočtený čistý objem nových úspor, jichž má být dosaženo při konečné spotřebě energie v období 2021–2030, nebyl nižší než objem vyplývající z uplatnění roční míry úspor podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) směrnice o energetické účinnosti (19). K zajištění toho čl. 7 odst. 5 směrnice o energetické účinnosti od členských států vyžaduje, aby vypočítaly dopad svého rozhodnutí využít jednu nebo více možností v uvedeném období (20).

Možnosti uvedené v čl. 7 odst. 4 písm. b) a f) mohou být použity pouze pro výpočet vlastní výchozí úrovně podle čl. 7 odst. 2 a 3 směrnice o energetické účinnosti. Tyto objemy lze z tohoto výpočtu odečíst (při dodržení stanovených omezení).

Varianty uvedené v písmenech c), d), e) a g) se týkají úspor energie a lze je započítat pouze do vypočteného objemu úspor požadovaných podle čl. 7 odst. 2 a 3 směrnice o energetické účinnosti. Nelze jich tedy využít ke snížení úrovně povinných úspor energie podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b), ale mohou být použity k tomu, aby tuto úroveň pomohly splnit.

3.4.1.   O možnostech podrobněji

3.4.1.1.   Plné nebo částečné vynětí odvětví zapojených do systému obchodování s emisemi (čl. 7 odst. 4 písm. b))

Pokud členský stát použije pouze variantu plného nebo částečného vynětí prodeje energie spotřebované v odvětví zapojeném do systému obchodování s emisemi (čl. 7 odst. 4 písm. b) směrnice o energetické účinnosti), musí stanovit, jaké množství dodané nebo prodané energie se spotřebovává na tyto průmyslové činnosti. Výpočet je založen na energii spotřebované pro činnosti uvedené v příloze I směrnice o systémech obchodování s emisemi (21).

Od tohoto množství se poté odečte energie spotřebovaná na „energetické činnosti“ vyjmenované v uvedené příloze (zařízení spalující paliva se jmenovitým tepelným příkonem vyšším než 20 MW jiná než zařízení pro spalování nebezpečného nebo komunálního odpadu, rafinérie minerálních olejů a koksárny) a energie spotřebovaná v letectví (22).

3.4.1.2.   Úspory energie z odvětví přeměny a přenosu či přepravy energie (čl. 7 odst. 4 písm. c))

Ustanovení čl. 7 odst. 4 písm. c) směrnice o energetické účinnosti umožňuje členským státům započítat do objemu úspor energie vypočtených v souladu s čl. 7 odst. 2 a 3 směrnice o energetické účinnosti úspory energie dosažené v odvětvích přeměny, distribuce a přenosu či přepravy energie, včetně infrastruktury pro účinné ústřední vytápění a chlazení, vyplývající z provedení požadavků uvedených v čl. 14 odst. 4 a odst. 5 písm. b) a čl. 15 odst. 1 až 6 a 9 (23).

3.4.1.3.   Úspory energie z individuálních opatření nově zavedených od 31. prosince 2008 (čl. 7 odst. 4 písm. d))

Pokud členský stát započítá do objemu povinných úspor energie vypočtených v souladu s čl. 7 odst. 2 a 3 směrnice o energetické účinnosti úspory energie dosažené v důsledku individuálních opatření nově zavedených od 31. prosince 2008, musí dopad těchto opatření pokračovat i v roce 2020 ve vztahu k období 2021–2030, tj. musí vést k novým úsporám energie po 31. prosinci 2020. Ustanovení čl. 2 bodu 19 směrnice o energetické účinnosti definuje „individuální opatření“ jako opatření, jehož výsledkem je ověřitelné a měřitelné nebo odhadnutelné zvýšení energetické účinnosti a které je přijato v důsledku politického opatření. Kromě toho musí být úspory energie změřené a ověřené.

3.4.1.4.   Individuální opatření realizovaná od počátku roku 2018 do konce roku 2020 (čl. 7 odst. 4 písm. e))

Podle čl. 7 odst. 4 písm. e) směrnice o energetické účinnosti může členský stát do objemu úspor vypočtených v souladu s čl. 7 odst. 2 a 3 směrnice o energetické účinnosti započítat úspory energie, jež vyplývají z politických opatření, pokud prokáže, že tato opatření vedla k individuálním opatřením, která jsou realizována v době od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2020 a přinesou úspory energie i po tomto datu.

Zatímco čl. 7 odst. 4 písm. d) směrnice o energetické účinnosti se vztahuje na provádění individuálních opatření v době od 31. prosince 2008 do 31. prosince 2013, je čl. 7 odst. 4 písm. e) použitelný pouze na individuální opatření prováděná v době od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2020. Tento rozdíl je důležitý tam, kde členské státy posuzují životní cyklus v délce až 21 let u opatření provedených v roce 2008, respektive životní cyklus v délce až 12 let u opatření provedených v roce 2018. V praxi to znamená, že první případ je relevantní např. pro opatření s dlouhým životním cyklem, jako je izolace obvodového pláště budovy.

3.4.1.5.   Energie vyrobená na budovách nebo uvnitř budov pro vlastní potřebu z nově instalovaných technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů (čl. 7 odst. 4 písm. f))

Tato možnost dovoluje členským státům vyjmout z výpočtu povinných úspor energie podle čl. 7 odst. 2 a 3 směrnice o energetické účinnosti ověřitelné množství energie vyrobené pro vlastní potřebu novými zařízeními pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů na budovách nebo uvnitř budov.

Její využití je omezeno ve třech ohledech:

—	z výpočtu výchozí úrovně lze vyjmout nanejvýš 30 % energie vyrobené pro vlastní potřebu novými zařízeními pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů na budovách nebo uvnitř budov,

—	toto nesmí vést ke snížení množství vypočteného podle čl. 7 odst. 2 a 3 směrnice o energetické účinnosti o více než 35 % a

—	množství takové energie nesmí být vyňato z výpočtu povinných úspor podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) směrnice o energetické účinnosti.

Příloha V směrnice o energetické účinnosti v bodě 2 písm. e) stanoví, jakým způsobem lze úspory energie vyplývající z opatření na podporu instalace technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů malého rozsahu na budovách nebo v budovách započítat do úspor požadovaných podle čl. 7 odst. 1 směrnice o energetické účinnosti (24). Toto nepodléhá množstevním omezením.

Jelikož se čl. 7 odst. 4 písm. f) směrnice o energetické účinnosti vztahuje na „ověřitelné množství energie vyrobené na budovách nebo uvnitř budov pro vlastní potřebu“ (25) (a nikoli na množství skutečně spotřebované), musí členské státy určit a ověřit množství energie z obnovitelných zdrojů (v ktoe, MW nebo ekvivalentu), jež bude vyrobeno na budovách pro vlastní potřebu v důsledku politik, jež podporují nové instalace v období 2021–2030. Jelikož toto ustanovení odkazuje na „ověřitelné množství“, může tento výpočet zohlednit odhadovaný průměrný objem energie z obnovitelných zdrojů, který má být vyroben pro vlastní potřebu v období 2021–2030 pouze z jednotek instalovaných na budovách nebo uvnitř budov po 31. prosinci 2020.

Ustanovení čl. 21 písm. b) bodu 3 nařízení o správě vyžaduje, aby členské státy zahrnuly informace o provádění vnitrostátních systémů povinného zvyšování energetické účinnosti do svých integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu. Od 15. března 2021 (a poté každé dva roky) by proto měly poskytovat informace o skutečném množství energie vyrobené na budovách nebo uvnitř budov pro vlastní potřebu z nově instalovaných technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů.

Orientační a nikoli vyčerpávající příklad

Z níže uvedené tabulky vyplývá, jaké množství energie lze (z demonstrativního seznamu technologií) vyjmout z výpočtu povinných úspor energie. Například instalace soupravy solárního termického zařízení a plynového kotle by mohla vést k výrobě 1 000 kWh energie z obnovitelných zdrojů, z čehož by bylo možné z výpočtu vyjmout 30 % (300 kWh) (pokud toto množství není vyšší než 35 % požadovaných úspor).

Typ technologie		Konečná spotřeba energie (kWh)	Podíl energie z obnovitelných zdrojů vyrobené na budovách (%)	Výroba, kterou lze zohlednit pro snížení cíle úspor (kWh)	30 %, jež lze vyjmout z povinných úspor (kWh)
1)	Plynový kondenzační kotel	10 526	0	0
2)	Kondenzační kotel na dřevo	10 870	100	10 870	3 261
3)	Tepelné čerpadlo (s elektřinou z rozvodné sítě)	2 857	0	0
4)	Souprava solárního termického zařízení a plynového kotle	10 474	~ 10	1 000	300
	solární-termické zařízení	1 000	100	1 000	300
	plynový kondenzační kotel	9 474	0	0
5)	Fotovoltaické zařízení	3 500	100	3 500	1 050

3.4.1.6.   Úspory energie, které převyšují povinné úspory energie za první období, po které povinnost platí (čl. 7 odst. 4 písm. g))

Členské státy mohou do výpočtu podle čl. 7 odst. 2 a 3 směrnice o energetické účinnosti započítat úspory energie, které převyšují povinné úspory energie za první období, po které povinnost platí (2014–2020), za předpokladu, že:

—	vyplynuly z individuálních opatření v rámci systému povinného zvyšování energetické účinnosti nebo v rámci alternativních politických opatření a

—	členský stát oznámil příslušná politická opatření ve svém vnitrostátním akčním plánu energetické účinnosti a vykázal je ve své zprávě o pokroku podle čl. 24 odst. 2 (26).

4.   VOLBA POLITICKÝCH OPATŘENÍ K DOSAŽENÍ POŽADOVANÉHO OBJEMU KUMULATIVNÍCH ÚSPOR V KONEČNÉM VYUŽITÍ ENERGIE

Podle čl. 7 odst. 10 směrnice o energetické účinnosti musí členské státy dosáhnout požadovaných kumulativních úspor v konečném využití energie:

—	zavedením systému povinného zvyšování energetické účinnosti,

—	přijetím alternativních politických opatření nebo

—	kombinací výše uvedených druhů opatření.

Článek 7 směrnice o energetické účinnosti objasňuje, že jsou systémy povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativní politická opatření v tomto ohledu platné stejnou měrou. Členské státy mají značnou flexibilitu a široký prostor pro uvážení zvolit si z různých druhů systémů takový systém, který je pro jejich konkrétní situaci a okolnosti nejvhodnější (27).

Ustanovení čl. 7a odst. 1 a čl. 7b odst. 1 směrnice o energetické účinnosti vyžadují, aby veškerá politická opatření byla navržena za účelem splnění povinných úspor energie podle čl. 7 odst. 1 směrnice o energetické účinnosti a aby byla způsobila přispívat k „úsporám v konečném využití energie“, které jsou „u konečných zákazníků“. Není však na škodu, jestliže určité politické opatření řeší také jiné úkoly a cíle (např. v rámci politik týkajících se energie řešit potřebu zachovat, chránit a zlepšovat kvalitu životního prostředí nebo podporovat uvážlivé a racionální využívání přírodních zdrojů).

Ustanovení čl. 2 bodu 18 směrnice o energetické účinnosti definuje „politické opatření“ jako regulační, finanční, daňový, dobrovolný nástroj nebo nástroj pro poskytování informací oficiálně zřízený a prováděný v členském státě s cílem vytvořit podpůrný rámec, požadavek nebo pobídku pro účastníky trhu, aby poskytovali a kupovali energetické služby a přijímali další opatření ke zvýšení energetické účinnosti. Politická opatření, která mají podporovat pouze jiné politické cíle než energetickou účinnost a která jsou navržena pouze k poskytování nebo nákupu energetických služeb nebo která vyvolávají úspory v konečném využití, jež nejsou dosaženy u konečných spotřebitelů, by nebylo možné považovat za způsobilá podle článku 7 směrnice o energetické účinnosti. Členské státy v každém případě budou muset opatření pečlivě posoudit a prokázat, že úspory energie lze přímo připsat těmto opatřením.

Ať už se členský stát rozhodne použít systém povinného zvyšování energetické účinnosti nebo přijmout alternativní politická opatření, musí zajistit, aby tato politická opatření byla způsobilá dosáhnout požadovaných kumulativních úspor v konečném využití energie do 31. prosince 2030 (nebo v následujícím období úspor podle toho, kdy jsou opatření stanovena).

Při stanovení politických opatření je relevantní následující neúplný seznam definic (v pozměněné směrnici o energetické účinnosti zůstávají beze změny).

Článek 2 směrnice o energetické účinnosti:

„4)	‚energetickou účinností‘ [se rozumí] poměr výstupu ve formě výkonu, služby, zboží nebo energie k množství vstupní energie;

5)	‚úsporami energie‘ [se rozumí] množství ušetřené energie určené měřením nebo odhadem spotřeby před provedením jednoho či více opatření ke zvýšení energetické účinnosti a po něm, při zajištění normalizace vnějších podmínek, které spotřebu energie ovlivňují;

6)	‚zvýšením energetické účinnosti‘ [se rozumí] nárůst energetické účinnosti v důsledku technologických či ekonomických změn nebo v důsledku změn v lidském chování;“

„14)	‚povinnou stranou‘ [se rozumí] distributor energie nebo maloobchodní prodejce energie, na kterého se vztahují vnitrostátní systémy povinného zvyšování energetické účinnosti podle článku 7;

15)	‚pověřenou stranou‘ [se rozumí] právnická osoba pověřená vládou nebo jiným veřejným subjektem vytvořením, řízením nebo provozem finančního systému jménem vlády nebo jiného veřejného subjektu;

16)	‚zúčastněnou stranou‘ [se rozumí] podnik nebo veřejný subjekt, který se zavázal splnit určité cíle podle dobrovolné dohody, nebo na který se vztahuje vnitrostátní regulační politický nástroj;

17)	‚prováděcím veřejným orgánem‘ [se rozumí] veřejnoprávní subjekt, který odpovídá za provádění nebo monitorování zdanění energie a emisí CO2, finanční systémy a nástroje, daňové pobídky, standardy a normy, označování energetické účinnosti štítky, odbornou přípravu a vzdělávání;

18)

‚politickým opatřením‘ [se rozumí] regulační, finanční, daňový, dobrovolný nástroj nebo nástroj pro poskytování informací oficiálně zřízený a prováděný v členském státě s cílem vytvořit podpůrný rámec, požadavek nebo pobídku pro účastníky trhu, aby poskytovali a kupovali energetické služby a přijímali další opatření ke zvýšení energetické účinnosti;

19)	‚individuálním opatřením‘ [se rozumí] opatření, jehož výsledkem je ověřitelné a měřitelné nebo odhadnutelné zvýšení energetické účinnosti a které je přijato v důsledku politického opatření;

20)	‚distributorem energie‘ [se rozumí] fyzická nebo právnická osoba, včetně provozovatelů distribučního systému, jež odpovídá za přepravu energie s ohledem na její dodání konečným zákazníkům nebo distribučním místům, která energii konečným zákazníkům prodávají;

21)	‚provozovatelem distribuční soustavy‘ [se rozumí] ‚provozovatel distribuční soustavy‘ podle definice ve směrnici 2009/72/ES a ve směrnici 2009/73/ES;

22)	‚maloobchodním prodejcem energie‘ [se rozumí] fyzická nebo právnická osoba, která se zabývá prodejem energie konečným zákazníkům;

23)	‚konečným zákazníkem‘ [se rozumí] fyzická nebo právnická osoba, jež nakupuje energii pro své vlastní konečné využití;

24)	‚poskytovatelem energetických služeb‘ [se rozumí] fyzická nebo právnická osoba, která dodává energetické služby nebo provádí jiná opatření ke zvýšení energetické účinnosti zařízení konečného zákazníka či v rámci jeho budovy;“

Pro účely čl. 7 odst. 10 směrnice o energetické účinnosti mohou členské státy započítat úspory energie vyplývající z politických opatření nově přijatých v období 2021–2030. Mohou také započítat úspory energie pocházející z politických opatření přijatých v období 2014–2020 (nebo před ním), pokud tato opatření splňují požadavky uvedené v článcích 7, 7a nebo 7b směrnice o energetické účinnosti.

Členské státy mohou započítat úspory vyplývající z opatření přijatých do 31. prosince 2020 nebo později, avšak pouze pokud tato opatření vedou k novým individuálním opatřením, která jsou realizována po 31. prosinci 2020 a před 31. prosincem 2030.

Příklady opatření a úspor

V roce 2010 byl zaveden program finanční podpory pro energetickou renovaci budov. Dokud zůstává zaveden a vede k novým renovacím v příslušném období, úspory energie vyplývající z nových renovací lze započítat do úspor požadovaných ve druhém období, po které povinnost platí.

Před rokem 2021 byla stanovena daň z pohonných hmot s cílem podnítit úspory v důsledku změny chování a zlepšit účinnost dopravy. Dokud zůstává zavedena a účinky na chování jsou měřitelné a ověřitelné s ohledem na pružnost cen v poslední době, lze úspory energie vyplývající z tohoto opatření započítat do úspor požadovaných ve druhém období, po které povinnost platí.

4.1.   Systémy povinného zvyšování energetické účinnosti

Hlavním důvodem rozhodnutí provádět systém povinného zvyšování energetické účinnosti za účelem dosažení kumulativních úspor v konečném využití energie požadovaných podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce směrnice o energetické účinnosti může být to, že dodavatelé energie, maloobchodníci a distributoři se nacházejí v nejlepší pozici pro identifikaci úspor energii u svých zákazníků a budou schopni dosáhnout úspor energie v obchodních modelech pro energetické služby. V tomto případě musí členské státy určit jednu nebo více povinných stran na vnitrostátní úrovni (28), od nichž se vyžaduje dosáhnout úspor energie u konečných zákazníků (29). Určení povinné strany musí vycházet z objektivních a nediskriminačních kritérií, která stanoví čl. 7a odst. 2 směrnice o energetické účinnosti.

Při určení povinných stran v rámci systému povinného zvyšování energetické účinnosti by členské státy měly zohlednit rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C-561/16. Soudní dvůr dospěl k závěru, že členské státy mohou uložit „povinnosti v oblasti energetické účinnosti pouze některým podnikům působícím v odvětví energetiky, a to za předpokladu, že se označení těchto podniků za povinné strany zakládá na výslovně uvedených objektivních a nediskriminačních kritériích, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu“ (30).

Členské státy kromě toho musí stanovit objem úspor energie, kterého má dosáhnout každá z (nebo každá podskupina) povinných stran. Tyto objemy musí být poté přiděleny každé z povinných stran, aby bylo možné kontrolovat, že své povinnosti splnila.

Ustanovení čl. 7a odst. 4 umožňuje členským státům vyjádřit objem úspor energie vyžadovaných od každé povinné strany jako konečnou spotřebu energie, nebo jako spotřebu primární energie (31) za použití převodních koeficientů stanovených v příloze IV.

Členské státy se také mohou rozhodnout, že povolí povinným stranám nebo od nich budou vyžadovat, aby všechny své povinnosti nebo jejich část splnily podle vnitrostátních právních předpisů jako příspěvek do vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost (32). Mohou povinným stranám povolit, aby úspory dosažené poskytovateli energetických služeb (33) nebo třetími stranami započítaly do své povinnosti. Podle čl. 7a odst. 6 písm. a) směrnice o energetické účinnosti se od členských států vyžaduje, aby zajistily, že ověřování úspor energie bude následovat po schvalovacím postupu, který je jasný, transparentní a otevřený všem účastníkům trhu a jehož cílem je minimalizovat náklady na ověřování (34).

Ustanovení čl. 7a odst. 3 směrnice o energetické účinnosti objasňuje, že členské státy mají zajistit, aby prodejci energie nevytvářeli překážky, které by spotřebitele odrazovaly od změny dodavatele.

Ustanovení čl. 7a odst. 5 směrnice o energetické účinnosti vyžaduje, aby členské státy zavedly systémy měření, kontroly a ověřování, v jejichž rámci se na základě dokumentace ověří alespoň statisticky významná část a reprezentativní vzorek opatření ke zvyšování energetické účinnosti zavedených povinnými stranami (35).

Podle čl. 7a odst. 6 písm. b) směrnice o energetické účinnosti mohou členské státy stanovit možnost „započítávání úspor“, tj. povolit povinným stranám, aby úspory dosažené v daném roce započítaly tak, jako kdyby byly dosaženy v kterémkoli ze čtyř předchozích nebo tří následujících let. Je třeba poznamenat, že tato pružnost:

—	platí pouze pro úspory energie vyplývající ze systémů povinného zvyšování energetické účinnosti prováděných od 1. ledna 2014, a nikoli pro alternativní politická opatření, a

—	je časově omezená – členské státy mohou povinným stranám povolit „započítávání úspor“ pouze v rámci období, po které povinnost platí.

Jinými slovy, úspory dosažené od roku 2014 do roku 2020 se nesmí „započítávat“ po 31. prosinci 2020. Úspory dosažené od roku 2021 do roku 2030 se nesmí „započítávat“ před 31. prosincem 2020 nebo po 31. prosinci 2030. Úspory dosažené po roce 2010 a před 1. lednem 2014 nelze „započítávat“ pro účely čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) směrnice o energetické účinnosti.

Jelikož čl. 7 odst. 8 směrnice o energetické účinnosti výslovně stanoví odchylku, jeho uplatnění je restriktivní a je omezeno na účely čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. a) směrnice o energetické účinnosti.

Příklady

Úspory energie dosažené v roce 2014 (v důsledku systému povinného zvyšování energetické účinnosti) lze započítat tak, jako kdyby jich bylo dosaženo v roce 2017.

Úspory energie dosažené v roce 2014 (v důsledku systému povinného zvyšování energetické účinnosti) nelze započítat tak, jako kdyby jich bylo dosaženo v roce 2021.

Úspory energie dosažené v roce 2018 (v důsledku systému povinného zvyšování energetické účinnosti) lze započítat za rok 2014.

Ustanovení čl. 7a odst. 6 druhého pododstavce směrnice o energetické náročnosti stanoví, že členské státy „posoudí a případně přijmou opatření k minimalizaci dopadu přímých a nepřímých nákladů systémů povinného zvyšování energetické účinnosti na konkurenceschopnost energeticky náročných průmyslových odvětví, která čelí mezinárodní konkurenci“.

V zásadě se jedná o dva druhy nákladů:

—	investiční náklady a

—	administrativní náklady (včetně nákladů na sledování a podávání zpráv).

V posouzení dopadů (36) Komise na základě dostupných důkazů prokázala, že systémy povinného zvyšování energetické účinnosti jsou vysoce nákladově efektivní. Při provádění takových systémů jsou povinné strany povinny zajistit, aby realizovaly úspory v konečném využití energie při co nejnižších (investičních a administrativních) nákladech, zejména pokud jsou tyto náklady přenášeny na konečné uživatele. Tento požadavek platí i v případě, že se povinné strany rozhodnou započítávat ověřené úspory energie dosažené poskytovateli energie a jinými třetími stranami.

Podle čl. 7a odst. 7 směrnice o energetické účinnosti se vyžaduje, aby členské státy „každoročně zveřejňovaly úspory energie dosažené každou z povinných stran nebo každou podskupinou povinných stran a celkem v rámci systému“. Tyto informace mohou zveřejnit spolu s jinými údaji, které musí zpřístupňovat. Zveřejnění takových údajů jinými stranami, např. Komisí, je této povinnosti nezbavuje.

4.2.   Alternativní politická opatření

Směrnice o energetické účinnosti objasňuje, že členské státy by při koncipování a provádění alternativních politických opatření měly mít vysokou míru pružnosti. Směrnice o energetické účinnosti již neuvádí druhy těchto opatření, avšak čl. 2 bod 18 směrnice o energetické účinnosti ve své definici „politického opatření“ podává neúplný výčet možných druhů takových opatření, tj. „regulační, finanční, daňový, dobrovolný nástroj nebo nástroj pro poskytování informací oficiálně zřízený a prováděný v členském státě s cílem vytvořit podpůrný rámec, požadavek nebo pobídku pro účastníky trhu, aby poskytovali a kupovali energetické služby a přijímali další opatření ke zvýšení energetické účinnosti“.

Členské státy mohou posoudit úlohu místních společenství pro obnovitelné zdroje v rámci podpory provádění alternativních politických opatření (37).

Příloha V bod 3 směrnice o energetické účinnosti stanoví požadavky pro přípravu a správu alternativních politických opatření:

„a)	politická opatření a individuální opatření přinášejí ověřitelnou úsporu v konečném využití energie;

b)	odpovědnost každé zúčastněné strany, pověřené strany nebo prováděcího veřejného orgánu, podle toho, co je relevantní, je jasně definována;

c)	úspory energie, jichž je či má být dosaženo, jsou určeny transparentním způsobem;

d)	objem úspor energie, které jsou vyžadovány nebo kterých má být dosaženo prostřednictvím politického opatření, se vyjadřuje jako konečná spotřeba energie nebo spotřeba primární energie za použití převodních koeficientů stanovených v příloze IV;

e)	je poskytnuta a zveřejněna výroční zpráva o úsporách energie dosažených pověřenými stranami, zúčastněnými stranami a prováděcími veřejnými orgány, jakož i údaje o ročním trendu úspor energie;

f)	probíhá sledování výsledků a přijímání vhodných opatření, není-li pokrok uspokojivý;

g)	úspory energie, které jsou výsledkem individuálního opatření, může započítat nejvýše jedna strana;

h)	je prokázáno, že činnosti zúčastněné strany, pověřené strany nebo prováděcího veřejného orgánu jsou významné pro dosažení započtených úspor energie.“

Podle čl. 7b odst. 2 směrnice o energetické účinnosti se vyžaduje, aby členské státy zavedly systémy měření, kontroly a ověřování, v jejichž rámci se na základě dokumentace ověří alespoň statisticky významná část a reprezentativní vzorek alternativních opatření ke zvýšení energetické účinnosti (s výjimkou daňových opatření) zavedených zúčastněnými nebo pověřenými stranami.

Je třeba poznamenat, že:

—	měření, kontrola a ověřování se má provádět nezávisle na těchto stranách (38) a

—	„statisticky významná část a reprezentativní vzorek“ by měly být chápany jako podmnožina, která přesně odráží statistickou populaci opatření na úsporu energie, a tak umožňuje vyvození přiměřených závěrů o spolehlivosti všech opatření.

4.2.1.   Systémy a nástroje financování a daňové pobídky

Jedná se o politická opatření zavedená členským státem, v jejichž rámci peněžní a daňová pobídka vede k uplatňování energeticky účinných technologií nebo metod a jejichž výsledkem je snížení spotřeby energie u konečného uživatele (39).

Je třeba poznamenat, že:

—	měření, kontrola a ověřování se má provádět nezávisle na zúčastněných či pověřených stranách (40) a

—

v případě systémů nebo nástrojů financování by financování mělo pocházet z: — veřejných (evropských nebo vnitrostátních) zdrojů nebo — kombinace veřejných (evropských nebo vnitrostátních) zdrojů a soukromých zdrojů (např. bank, investičních fondů, penzijních fondů) výslovně se zaměřujících na realizaci individuálních opatření, jež vedou k úsporám v konečném využití energie.

4.2.2.   Vnitrostátní fond pro energetickou účinnost

Členské státy mohou v souladu s čl. 20 odst. 6 směrnice o energetické účinnosti zřídit vnitrostátní fond pro energetickou účinnost, a to buď jako alternativní politické opatření, nebo jako součást systému povinného zvyšování energetické účinnosti, takže povinné strany mohou všechny své úspory nebo jejich část plnit příspěvkem do tohoto fondu.

Pokud členský stát zavede mechanismus ročních příspěvků do vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost jako hlavní způsob plnění závazků v oblasti energetické účinnosti, musí jeho vnitrostátní právní předpisy zajistit, aby:

—	dosažené úspory energie odpovídaly úsporám energie v rámci systémů povinného zvyšování energetické účinnosti a

—	financovaná opatření splňovala požadavky článku 7b, čl. 20 odst. 6 a přílohy V bodu 3 směrnice o energetické účinnosti (41).

Vnitrostátním fondem pro energetickou účinnost může být jakýkoli fond založený členským státem za účelem podpory vnitrostátních iniciativ v oblasti energetické účinnosti. Může být vytvořen k financování systémů hospodářské a finanční podpory, technické pomoci, odborné přípravy a informací nebo jiných opatření s cílem zvýšit energetickou účinnosti, a tak přispět k dosažení cílů práva EU (42). V zásadě by mohla být zavedena také kombinace veřejných fondů (např. zaměřených na řešení selhání trhu – u kategorií nákladů nebo opatření, na které se tržní mechanismy obvykle nezaměřují) a soukromého kapitálu, jež může přinést efektivnější řešení.

Aby bylo možné toto financování započítat pro účely článku 7 směrnice o energetické účinnosti, musí pocházet z:

—	veřejných (evropských nebo vnitrostátních) zdrojů nebo

—	kombinace veřejných (evropských nebo vnitrostátních) zdrojů a soukromých zdrojů (např. bank, investičních fondů, penzijních fondů, povinných stran) výslovně se zaměřujících na dosažení individuálních opatření, jež vedou k úsporám v konečném využití energie.

4.2.3.   Regulace a dobrovolné dohody

Jedná se o politická opatření zavedená členským státem, jež vedou k uplatňování energeticky účinných technologií nebo metod a jejichž výsledkem je snížení spotřeby energie u konečného uživatele. Mohou to být:

—	právně závazná opatření, jež zavádějí konkrétní technologie nebo metody, nebo

—	dobrovolné dohody, v nichž se společnosti nebo místní orgány zavazují k určitým opatřením (43).

Mezi „zúčastněné strany“ patří „podniky nebo veřejné subjekty, které se zavázaly splnit určité cíle podle dobrovolné dohody, nebo na které se vztahuje vnitrostátní regulační politický nástroj“.

4.2.4.   Standardy a normy

Jedná se o politická opatření zavedená členskými státy, jejichž cílem je zlepšit energetickou účinnost (například) výrobků, služeb, budov a vozidel (44). Stranami podle těchto systémů jsou „prováděcí veřejné orgány“.

4.2.5.   Označování energetické účinnosti štítky

Jedná se o systémy označování zavedené členskými státy, s výjimkou systémů označování, které jsou povinné podle právních předpisů EU (např. nelze započítat úspory vyplývající z uplatňování předpisů o energetických štítcích nebo z nařízení o označování energetickými štítky (45)) (46).

Na úspory energie mohou mít vliv i další souběžně prováděná politická opatření, takže ne všechny změny zaznamenané od zavedení opatření, které je předmětem hodnocení, lze připsat pouze tomuto opatření. Je nutné pečlivé zvážení dopadu systému označování, jež umožní stanovit spojitost s individuálním opatřením vedoucím k úsporám, které mu lze připsat.

4.2.6.   Odborná příprava a vzdělávání, včetně programů energetického poradenství

Jedná se o politická opatření zavedená členským státem, jež vedou k uplatňování energeticky účinných technologií nebo metod a jejichž výsledkem je snížení spotřeby energie u konečného uživatele, a to prostřednictvím (například) programů odborné přípravy pro energetické auditory, vzdělávacích programů pro energetické manažery nebo programů energetického poradenství pro domácnosti.

Je třeba poznamenat, že:

—	tato opatření musí být sledována „prováděcím veřejným orgánem“ a

—	je nutné pečlivé posouzení jejich dopadu, jež umožní určit: — spojitost mezi činností v oblasti odborné přípravy nebo vzdělávání a individuálním opatřením, které lze této činnosti připsat, a — období, po které může pokračovat účinek programů (47).

4.2.7.   Jiná alternativní opatření

Seznam alternativních politických opatření není vyčerpávající a je možné uplatňovat i jiná politická opatření. Členské státy však musí ve svém oznámení Komisi vysvětlit, jak je dosaženo odpovídající úrovně úspor, kontroly a ověření (48).

Snížení spotřeby energie a využívání energie z obnovitelných zdrojů v budovách jsou významná opatření ke snížení energetické závislosti a emisí skleníkových plynů, a to zejména s ohledem na ambiciózní cíle v oblasti klimatu a energetiky pro rok 2030 a na globální závazek přijatý v souvislosti s Pařížskou dohodou. Pro splnění povinných úspor energie proto lze rovněž zvážit politická opatření na podporu instalace technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů malého rozsahu na budovách nebo v budovách (49).

Opatření musí být koncipována tak, aby vytvářela úspory v konečném využití energie v porovnání s technologií, kterou nahrazují. Lze například započítat úspory vyplývající z přechodu na účinnější systémy vytápění nebo chlazení nebo technologie pro výrobu teplé vody v budovách, a to bez ohledu na to, zda to zahrnuje energii z obnovitelných zdrojů. Tyto úspory jsou způsobilé i v případě, že dané alternativní politické opatření není navrženo především ke zlepšení energetické účinnosti, pokud může členský stát prokázat, že se jedná o úspory dodatečné, měřitelné a ověřitelné v souladu s metodami a zásadami uvedenými v příloze V směrnice o energetické účinnosti.

4.2.8.   Daně z energie nebo CO2

Způsobilá mohou být i daňová opatření členských států ke snížení spotřeby energie u konečného uživatele. Členské státy mohou rovněž kombinovat daňová opatření s jinými opatřeními, např. se subvencemi (50).

Hlavním cílem zdanění za účelem zvýšení energetické účinnosti je řešit selhání trhu způsobená spotřebou energie, a to tak, že se účtuje daň nebo poplatek za určité druhy zdrojů energie nebo určité druhy využívání energie. Také daně z CO2 neboli uhlíkové daně mohou být hybnou silou individuálních opatření zaměřených na přechod na zdroje energie s nižšími emisemi CO2. Je však třeba poznamenat, že taková kontrola zdrojů nemusí nutně vést ke zlepšením v energetické účinnosti.

Cílem daňových opatření je přimět spotřebitele a výrobce, aby zaplatili sociální náklady na zboží (a to i ve formě emisí uhlíku a skleníkového efektu).

V praxi opatření (51) obvykle sestávají z:

—	přímých opatření – ta zahrnují poplatky přímo související s „externalitou“, tj. činností, která určitým způsobem ovlivňuje nezávislé třetí osoby. Tento druh opatření implicitně předpokládá, že selhání trhu je pozorovatelné a kvantifikovatelné. Jako příklad lze uvést daně z emisí uhlíku, a

—	nepřímých opatření – to jsou daně související se spotřebním zbožím, jež vytváří externalitu (např. paliva vytvářející emise uhlíku) nebo spotřební zboží, které s ní souvisí (např. automobily, jež taková paliva používají).

Členské státy mohou stanovit nová daňová opatření za účelem povinných úspor energie na nové období (2021–2030) a/nebo pokračovat v uplatňování stávajících opatření z předchozího období (2014–2020).

K určení úspor energie, které lze započítat jako dodatečné (52), příloha V bod 2 písm. a) směrnice o energetické účinnosti stanoví, že „členské státy zohlední, jak by se spotřeba energie a poptávka po ní vyvíjely bez daného politického opatření, přičemž zohlední alespoň tyto faktory: trendy spotřeby energie, změny v chování spotřebitelů, technologický pokrok a změny v důsledku jiných opatření provedených na úrovni Unie a členských států“.

Při výpočtu účinku daňových opatření by členské státy měly navíc zohlednit požadavky přílohy V bodu 4:

„a)	zohlední se pouze úspory energie, jichž bylo dosaženo daňovými opatřeními, která překračují minimální úrovně zdanění platné pro paliva, jak to vyžaduje směrnice Rady 2003/96/ES nebo směrnice Rady 2006/112/ES;

b)	cenové elasticity pro výpočet dopadu daňových opatření (zdanění energie) představují reakci poptávky po energii na změny ceny a odhadují se na základě aktuálních a reprezentativních oficiálních zdrojů údajů;

c)	úspory energie vyplývající z doprovodných nástrojů daňové politiky, včetně fiskálních pobídek nebo plateb do fondu, se započítávají zvlášť.“

Členské státy by měly provádět opatření, jejichž cílem je překročit minimální úroveň podle práva EU, včetně:

—	minimální úrovně pro zdanění energetických produktů a elektřiny (53) a

—	ustanovení o společném systému DPH (54) ve vztahu k energeticky náročným výrobkům a zboží.

Při výpočtu dopadu svých daňových opatření (zdanění energie) by členské státy měly zohlednit cenové elasticity (jež představují reakci poptávky po energii na změny cen), které se odhadují na základě aktuálních a reprezentativních oficiálních zdrojů údajů (55). Podle přílohy III části 3.3 písm. f) nařízení o správě musí členské státy poskytnout informace o své metodice výpočtu, včetně uvedení, která elasticita cen byla v souladu s přílohou V bodem 4 směrnice o energetické účinnosti použita a jak byla stanovena.

Pro účely přílohy V bodu 4 písm. c) směrnice o energetické účinnosti je důležité posoudit, jak daňová opatření vzájemně působí s jinými politickými opatřeními. Při výpočtu dopadů daňových opatření používaných v kombinaci s jinými opatřeními se členským státům doporučuje použít:

—	pouze krátkodobé elasticity nebo

—	krátkodobé a dlouhodobé elasticity, ale nezapočítávat úspory energie pro ostatní opatření (tj. považovat daňové opatření za hlavní politické opatření v rámci balíčku).

V případě daňových opatření zavedených před obdobím 2021–2030 by členské státy měly věnovat zvláštní pozornost čl. 7 odst. 1 druhému pododstavci směrnice o energetické účinnosti, který zní: „Členské státy mohou započítat úspory energie, které vyplývají z politických opatření, bez ohledu na to, zda byla zavedena do 31. prosince 2020 nebo později, pokud tato opatření vedou k novým individuálním opatřením realizovaným po 31. prosinci 2020.“

Stanoví-li členský stát kombinaci daňových a subvenčních opatření, musí vést samostatné účty úspor energie z daňových opatření a z doprovodných politických opatření (včetně fiskálních pobídek).

Použití odhadů krátkodobé elasticity po celé cílové období sníží pravděpodobnost, že dojde k dvojímu započítání úspor.

4.3.   Politická opatření ke zmírnění energetické chudoby

Podle čl. 7 odst. 11 směrnice o energetické účinnosti mají členské státy při koncipování politických opatření ke splnění svých povinných úspor energie zohlednit nutnost zmírnit energetickou chudobu tím, že budou ve vhodné míře požadovat, aby byla část opatření ke zvýšení energetické účinnosti v rámci jejich vnitrostátních systémů povinného zvyšování energetické účinnosti, alternativních politických opatření nebo programů/opatření financovaných z vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost zaváděna přednostně u zranitelných domácností, včetně domácností postižených energetickou chudobou, a případně v sociálním bydlení (56).

Pro účely vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu musí členské státy v souladu s čl. 3 odst. 3 písm. d) nařízení o správě zjistit počet domácností trpících energetickou chudobou (57).

S ohledem na svou stávající praxi by členské státy měly stanovit kritéria pro to, jak budou řešit energetickou chudobu ve svých politických opatřeních. Osobám postiženým energetickou chudobou prospějí také dlouhodobá opatření zaměřená na renovaci a snižování energetické náročnosti bytového fondu, jež vyžaduje směrnice o energetické náročnosti budov (58). Podle článku 2a směrnice o energetické náročnosti budov musí členské státy vypracovat dlouhodobé strategie na podporu renovace vnitrostátního fondu veřejných a soukromých budov, obytných a jiných než obytných, a to tak, aby nejpozději v roce 2050 disponoval energeticky vysoce účinným fondem budov bez emisí uhlíku.

Jedná se o tato opatření:

—	podpořit nákladově efektivní transformaci stávajících budov na budovy s téměř nulovou spotřebou energie a

—	zahrnout nástin příslušných vnitrostátních kroků přispívajících ke zmírnění energetické chudoby (59).

Od vstupu v platnost a provedení ve vnitrostátním právu se tento požadavek zohlednit nutnost zmírnění energetické chudoby vztahuje na opatření přijímaná v rámci systému povinného zvyšování energetické účinnosti i v rámci alternativních politických opatření. Členské státy se mohou samy rozhodnout, který druh politických opatření použijí, neboť oba jsou na stejné úrovni. Cílem zvolených opatření však musí být zmírnění energetické chudoby.

Středisko pro sledování energetické chudoby v EU je iniciativa Komise s cílem pomoci členským státům zlepšit měření, sledování a sdílení poznatků a osvědčených postupů v oblasti energetické chudoby. Jejím cílem je pomoci členským státům při koncipování politických opatření. Oddíl „Politiky a opatření“ na internetových stránkách střediska (60) obsahuje příklady konkrétních druhů politik a opatření.

4.4.   Volba odvětví

Členské státy mají možnost se zaměřit na jedno nebo více konkrétních odvětví, aby splnily povinné úspory energie zavedením politických opatření v souladu s článkem 7a nebo 7b směrnice o energetické účinnosti (61). Podle přílohy III bodů 3.1, 3.2 a 3.3 nařízení o správě musí informovat o tom, na která odvětví (a v případě zdanění, na které segmenty daňových poplatníků) je každé z opatření zaměřeno. Příloha V bod 2 písm. d) směrnice o energetické účinnosti povoluje opatření ke zvýšení energetické účinnosti výrobků, vybavení, přepravních systémů, vozidel a paliv, budov a prvků budov (62), procesů nebo trhů.

Ve vhodných případech by tato opatření měla být v souladu s vnitropolitickými rámci politiky stanovenými podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU (63). Členské státy by se mohly například zaměřit na budovy nebo na odvětví průmyslu.

Na základě posouzení dosažených a očekávaných úspor oznámených členskými státy v jejich výročních zprávách a ve vnitrostátních akčních plánech energetické účinnosti podle článku 24 směrnice o energetické účinnosti lze očekávat, že:

—	největší podíl na úsporách budou zpravidla mít opatření zaměřená na budovy (podporovaná například systémy financování renovací),

—	druhý a třetí největší podíl bude pocházet z průmyslu a dopravy a

—

nejvyšší podíl úspor na každé politické opatření vytvoří systém povinného zvyšování energetické účinnosti (meziodvětvová politika); zaměřuje se také na budovy, a to prostřednictvím opatření na podporu výměny topných soustav atd (64). K dosažení povinných úspor energie v letech 2021–2030 by mohla přispět i další odvětví s nevyužitým potenciálem úspor energie (např. odvětví dopravy a vodního hospodářství).

4.4.1.   Odvětví dopravy

Na základě zpráv členských států Komise ve svém posouzení dopadů z roku 2016 dospěla k závěru, že 6 % úspor energie podle článku 7 by mohlo souviset s opatřeními zaměřenými na odvětví dopravy (65).

Od prvních vnitrostátních akčních plánů energetické účinnosti v roce 2014 a naposledy ve svých vnitrostátních akčních plánech energetické účinnosti z roku 2017 členské státy aktualizovaly seznamy svých systémů povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativních politických opatření a oznámily další opatření v dopravě. Tento vývoj naznačuje, že (potenciální) podíl úspor energie dosažených v odvětví dopravy v letech 2014–2020 může být ještě vyšší, než se předpokládalo v posouzení dopadů.

Vzhledem k tomu, že konečná spotřeba energie v dopravě je zahrnuta do výchozího scénáře pro výpočet, může být odvětví dopravy jasnou volbou pro dosažení povinných úspor v letech 2021–2030.

Příklady

Politická opatření by mohla podpořit vozidla s větší účinností (vyšší než minimální úrovně stanovené v nařízeních Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 (66), (EU) č. 510/2011 (67) nebo (EU) 2019/631 (68) nebo v revidované směrnici o čistých vozidlech (69)), přechod na jiný druh dopravy – jízdu na kole, chůzi a hromadnou dopravu – nebo mobilitu a územní plánování, které snižuje poptávku po dopravě.

Jsou-li dodržena pravidla týkající se významnosti a adicionality (viz příloha V bod 2), mohou být způsobilá i opatření, jež urychlují zavádění nových, účinnějších vozidel, nebo politiky podporující přechod na výkonnější paliva, která snižují spotřebu energie na kilometr.

4.4.2.   Vodní hospodářství

Energetika a vodní hospodářství spolu v hospodářském životě úzce korelují, a to na mnoha úrovních („vztah mezi vodou a energií“). Vody je zapotřebí pro energetické účely, např. pro chlazení, skladování, biopaliva nebo vodní energii. Energie je potřebná pro účely zavlažování, např. čerpání, úpravu vody a odsolování (70).

Největším spotřebitelem vody je odvětví výroby energie, které se na spotřebě podílí 44 % (71). Vodohospodářství a odvětví odpadních vod využívá 3,5 % elektrické energie v EU a očekává se, že tento podíl poroste (72). Přitom úniky vody představují 24 % celkového množství vody spotřebované v EU, což znamená značné plýtvání a ztrátu vzhledem k ubývajícím zdrojům vody a vzhledem k energii používané na zacházení s těmito zdroji.

Se vstupem nařízení o správě a pozměněné směrnice o energetické účinnosti v platnost je uplatňována zásada „energetická účinnost v první řadě“. Vodní hospodářství může být mezi těmi odvětvími, které z této zásady vytěží nejvíce.

Efektivní a energeticky účinné řízení vodního hospodářství může přispět k významným úsporám energie. Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) 10 % světového odběru vody souvisí s výrobou energie a očekává se, že s podporou některých nízkouhlíkových procesů, které jsou však náročné na vodu, včetně výroby elektřiny, výroby biopaliv a zachycování a ukládání uhlíku, se toto číslo bude výrazně zvyšovat (73). Členské státy by proto mohly zkoumat možnosti úspory energie prostřednictvím využívání inteligentních technologií a procesů.

Důkladným prozkoumáním možností úspor energie prostřednictvím použití inteligentních technologií a procesů – k jejichž využívání vyzývá členské státy směrnice o energetické účinnosti (74) – by členské státy mohly nalézt řešení, jež umožní přerušit vazbu mezi spotřebou energie a spotřebou vody.

Členské státy by například mohly posoudit potenciál vytvoření dvoustupňového systému, který je nezbytný pro samostatnou úpravu dešťové vody a čištění sanitární odpadní vody. Tím by mohla odpadnout nutnost dalších kapacit pro čištění odpadních vod, které by mohly vést ke zvýšení spotřeby energie.

Členské státy oznámily jen omezený počet opatření souvisejících s vodou ke splnění povinných úspor energie podle článku 7. Nejčastější je výroba teplé vody solárními kolektory (výměnou za výrobu teplé vody založenou na jiných než obnovitelných zdrojích energie) nebo účinnějšími plynovými ohřívači vody, ale taková opatření se týkají spíše výroby tepla než výroby vody.

Bylo by možné zvážit politická opatření týkající se energeticky účinné výroby pitné vody, a to v celém dodavatelském řetězci (distribuce, používání a čištění odpadních vod), Až dosud bylo hlavními vnitrostátními cíli zmírnit nedostatek vody a zlepšit kvalitu vody. Kromě instalace účinnějších čerpadel vedou oznámená opatření k nepřímým úsporám energie prostřednictvím snížení poptávky po vodě nebo opětovného využívání vody.

Potenciál úspor energie v odvětví vodního hospodářství spočívá ve:

—	snížení množství energie používané pro výrobu a úpravu různých druhů vody a

—	snížení poptávky po vodě a ztrát ze soustavy, což se promítá do nižší spotřeby energie při přečerpávání a úpravě.

Úspory energie v odvětví vodního hospodářství mohou ulevit obecním rozpočtům. Zejména v případech, kdy jsou obce vlastníky zařízení pro dodávku vody, může spotřeba energie zařízeními na zpracování (odpadních) vod představovat významný podíl jejich účtu za elektřinu. Vzhledem k tomu, že například informovanost, zkušenosti a kapacity se mohou od jedné obce ke druhé velmi lišit, mohou být regionální nebo vnitrostátní programy užitečné a mohou usnadnit sdílení zkušenosti, a technologická podpora a finanční pomoc by tak mohly možnosti úspor energie zvýšit.

Orientační, nikoli vyčerpávající příklady:

Členské státy by mohly přijmout opatření k úspoře energie při výrobě a používání vody a při nakládání s odpadními vodami ve všech jejich formách v rámci celého dodavatelského řetězce:

—	výroba pitné vody (čerpání, čištění podzemní nebo povrchové vody, odsolování mořské vody),

—	snižování ztrát vody v celé distribuční soustavě,

—	snižování používání vody konečnými uživateli (včetně používání pro průmyslové procesy, zavlažování, domácnosti),

—	snižování používáni vody prostřednictvím recirkulace užitkové vody,

—	čištění odpadních vod pro opětovné použití nebo vypuštění (přečerpávání, procesy čištění odpadních vod, rekuperace tepla), a

—	snižování využívání energie pro úpravu dešťové vody (snižování zátěže spojené s úpravou v systémech dešťové vody).

5.   DOPAD REVIZE NA PRVNÍ OBDOBÍ, PO KTERÉ POVINNOST PLATÍ

Členské státy musí uvést v platnost zákony a právní a správní předpisy nezbytné pro splnění změněných povinných úspor energie nejpozději do 18 měsíců od vstupu směrnice o energetické účinnosti v platnost, tj. nejpozději do 25. června 2020.

Členské státy musí dodržet:

—	společné metody a zásady pro výpočet dopadu systémů povinného zvyšování energetické účinnosti nebo jiných politických opatření (příloha V směrnice o energetické účinnosti),

—

požadavek zohlednit při koncipování politických opatření (systémů povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativních politických opatření) nutnost zmírnění energetické chudoby, i když na cílové domácnosti trpící energetickou chudobou je možné zaměřit různá opatření (čl. 7 odst. 11 směrnice o energetické účinnosti),

—	ustanovení, podle něhož úspory plynoucí ze zavedení právních předpisů EU nelze započítat, s výjimkou renovačních opatření a předčasného nahrazení spotřebičů a vozidel účinnějšími (příloha V bod 2 písm. b) směrnice o energetické účinnosti),

—	požadavek, že výpočet úspor energie má přihlédnout k životnímu cyklu opatření a k míře, kterou úspory v čase klesají (příloha V bod 2 písm. g) směrnice o energetické účinnosti – od vstupu v platnost), a

—	požadavek, aby maloobchodní prodejci energie při plnění svých povinností v oblasti úspor (v rámci systému povinného zvyšování energetické účinnosti) nebránili spotřebitelům v přechodu od jednoho dodavatele ke druhému (čl. 7a odst. 3 směrnice o energetické účinnosti).

Členské státy mohou pozměněnou směrnici o energetické účinnosti provést do vnitrostátního práva a začít ji uplatňovat před stanovenou lhůtou. V takových případech mohou po zbývající dobu před koncem prvního období, po které povinnost platí:

—	využít odchylky podle čl. 7 odst. 8 směrnice o energetické účinnosti,

—	využít odchylky podle přílohy V bodu 2 písm. b) směrnice o energetické účinnosti a

—	rozhodnout, že povinné strany splní zcela či zčásti povinné úspory příspěvkem do vnitrostátního fondu pro energetickou účinnost (čl. 20 odst. 6 směrnice o energetické účinnosti).

Členské státy, které pro výpočet objemu úspor energie požadovaného pro první období, po které povinnost platí, využijí ustanovení čl. 7 odst. 4 písm. a) až d) směrnice o energetické účinnosti, musí v souladu s čl. 7 odst. 5 písm. a) směrnice o energetické účinnosti vypočítat dopad možností zvolených pro první období, po které povinnost platí, a uplatnit ho zvlášť.

6.   ZAPOČÍTÁVÁNÍ DO POVINNÝCH ÚSPOR ENERGIE

Ustanovení čl. 7 odst. 1 směrnice o energetické účinnosti stanoví, že dvě období, po která povinnost platí (2014–2020, jak je vymezeno v čl. 7 odst. 1 prvním pododstavci písm. a) směrnice o energetické účinnosti, a 2021–2030, jak je vymezeno v čl. 7 odst. 1 prvním pododstavci písm. b), jsou dvě samostatná období.

V zásadě, jak již je stanoveno pro první období, pro splnění povinnosti za určité období lze započítat, není-li ve směrnici o energetické účinnosti stanoveno jinak, pouze úspory energie získané v tomto období.

Členské státy nesmí započítávat úspory energie se zpětnou platností, tj. podle čl. 7 odst. 7 úspory dosažené po 31. prosinci 2020 nelze započítat do objemu požadovaného pro období 2014–2020.

Podle čl. 7 odst. 1 druhého pododstavce směrnice o energetické účinnosti mohou členské státy započítat do objemu vyžadovaného pro období 2021–2030 úspory, jež plynou z politických opatření zavedených před 31. prosincem 2020 nebo po tomto datu, pokud tato opatření vedou k novým individuálním opatřením po 31. prosinci 2020 (75).

V zásadě mohou členské státy úspory energie dosažené v daném roce započítat pouze za daný rok. Ustanovení čl. 7a odst. 6 písm. b) směrnice o energetické účinnosti však umožňuje členským státům se systémem povinného zvyšování energetické účinnosti, aby úspory dosažené v daném roce započítaly do kteréhokoli ze čtyř předchozích nebo tří následujících let, pokud to spadá do příslušného období, po které povinnost platí, stanoveného v čl. 7 odst. 1 směrnice o energetické účinnosti.

Orientační příklad

Úspory dosažené v roce 2014 lze započítat za rok 2017 (o tři roky později), ale úspory dosažené v roce 2024 nelze započítat za rok 2020, ačkoli se jedná o jeden ze čtyř předchozích roků, jelikož patří do jiného období, po které povinnost platí.

Zvláštní výjimku z této zásady stanoví čl. 7 odst. 8 směrnice o energetické účinnosti. Jestliže platný systém povinného zvyšování energetické účinnosti kdykoli v období od 31. prosince 2009 do 31. prosince 2014 umožňoval povinným stranám využít „započítávání úspor“ (čl. 7a odst. 6 písm. b) směrnice o energetické účinnosti), může dotyčný členský stát úspory energie dosažené v kterémkoli daném roce po roce 2010 a před 1. lednem 2014 započítat tak, jako kdyby jich bylo dosaženo po 31. prosinci 2013 a před 1. lednem 2021, jsou-li splněny všechny požadavky uvedené v čl. 7 odst. 8 směrnice o energetické účinnosti:

„a)	systém povinného zvyšování energetické účinnosti byl v platnosti kdykoli v období od 31. prosince 2009 do 31. prosince 2014 a byl zahrnut do prvního vnitrostátního akčního plánu energetické účinnosti daného členského státu předloženého podle čl. 24 odst. 2;

b)	úspor bylo dosaženo v rámci systému povinného zvyšování energetické účinnosti;

c)	úspory jsou vypočteny v souladu s přílohou V a

d)	roky, za které je započteno dosažení úspor, jsou vykázány ve vnitrostátním akčním plánu energetické účinnosti.“

7.   SPOLEČNÉ METODY A ZÁSADY PRO VÝPOČET DOPADU SYSTÉMŮ POVINNÉHO ZVYŠOVÁNÍ ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI NEBO JINÝCH POLITICKÝCH OPATŘENÍ PODLE ČLÁNKŮ 7, 7A A 7B A ČL. 20 ODST. 6

Podle čl. 7 odst. 9 směrnice o energetické účinnosti jsou členské státy povinny zajistit, aby úspory energie vyplývající z politických opatření uvedených v článcích 7a a 7b a v čl. 20 odst. 6 směrnice o energetické účinnosti byly vypočteny v souladu s přílohou V směrnice o energetické účinnosti.

7.1.   Metody měření

7.1.1.   Metody měření pro politická opatření kromě daňových opatření

Příloha V část 1 směrnice o energetické účinnosti stanoví metody pro výpočet úspor energie kromě úspor vyplývajících z daňových opatření pro účely článků 7, 7a a 7b a čl. 20 odst. 6 směrnice o energetické účinnosti.

Pro výpočet úspor energie mohou povinné, zúčastněné nebo pověřené strany a prováděcí veřejné orgány použít tyto metody:

„a)	očekávané úspory, s poukazem na výsledky předchozích nezávisle sledovaných energetických zlepšení v obdobných zařízeních. Generický přístup je v tomto případě definován jako ‚ex ante‘;

b)

měřené úspory, podle kterých se úspory ze zavedení opatření nebo balíčku opatření určují zaznamenáváním skutečného snížení spotřeby energie s řádným zohledněním faktorů, jako jsou adicionalita, obydlenost budov, úroveň výroby a povětrnostní podmínky, jež mohou ovlivnit spotřebu. Generický přístup je v tomto případě definován jako ‚ex post‘;

c)

poměrné úspory, při nichž se používají technicko-inženýrské odhady. Tento přístup lze použít pouze v případech, kdy je stanovení spolehlivých měřených údajů pro konkrétní zařízení obtížné nebo neúměrně drahé, například při nahrazení kompresoru nebo elektrického motoru jiným, jehož jmenovitý výkon v kWh se liší od výkonu, pro který byly naměřeny nezávislé hodnoty úspor, nebo pokud stanovení uvedených odhadů probíhá na základě metodik a kritérií stanovených na vnitrostátní úrovni kvalifikovanými nebo akreditovanými odborníky nezávislými na dotčených povinných, zúčastněných nebo pověřených stranách;

d)

zkoumané úspory, kdy se určuje reakce spotřebitelů na poradenství, informační kampaně, systémy označování štítky či systémy certifikace nebo na inteligentní měření spotřeby. Tento přístup je možné použít pouze pro úspory vyplývající ze změn chování spotřebitelů. Nelze jej použít u úspor v důsledku zavedení fyzických opatření.“

7.1.2.   Metody měření pro daňová opatření

Při určování úspor energie vyplývajících z daňových politických opatření zavedených podle článku 7b směrnice o energetické účinnosti (76) se použijí zásady uvedené v příloze V bodě 4 směrnice o energetické účinnosti:

„a)	zohlední se pouze úspory energie, jichž bylo dosaženo daňovými opatřeními, která překračují minimální úrovně zdanění platné pro paliva, jak to vyžaduje směrnice Rady 2003/96/ES nebo směrnice Rady 2006/112/ES;

b)	cenové elasticity pro výpočet dopadu daňových opatření (zdanění energie) představují reakci poptávky po energii na změny ceny a odhadují se na základě aktuálních a reprezentativních oficiálních zdrojů údajů;

c)	úspory energie vyplývající z doprovodných nástrojů daňové politiky, včetně fiskálních pobídek nebo plateb do fondu, se započítávají zvlášť.“

7.2.   Životní cyklus opatření a míra poklesu úspor během životního cyklu

Příloha V bod 2 písm. i) stanoví, že „při výpočtu úspor energie se přihlíží k životnímu cyklu opatření a k míře, kterou úspory v čase klesají. Výpočet se provede součtem úspor, jichž bude jednotlivými individuálními opatřeními dosaženo ode dne jejich provedení do 31. prosince 2020 nebo případně 31. prosince 2030. Alternativně mohou členské státy přijmout jinou metodu, u níž se předpokládá dosažení alespoň stejného celkového objemu úspor. V případě použití jiné metody členské státy zajistí, aby celkový objem úspor energie vypočtený její pomocí nebyl vyšší než objem úspor energie vypočtený součtem úspor, jichž bude dosaženo jednotlivými individuálními opatřeními ode dne jejich provedení do 31. prosince 2020 nebo případně 31. prosince 2030“.

Pojem „životního cyklu“ individuálního opatření k úspoře energie odkazuje na to, že úspor je možné dosáhnout nejen v roce provádění, ale i v budoucích letech. „Životní cyklus“ je proto období, po které opatření nadále přináší měřitelné úspory.

Při výpočtu úspor energie za období životního cyklu určitého opatření členské státy mohou:

—

připsat každému opatření „skutečné“ úspory, jichž bude dosaženo od roku jeho provádění do konce druhého období, po které povinnost platí (tj. do 31. prosince 2030) – toto se označuje jako „přímočará“ metoda (77). Přičítání úspor po roce 2030 není povoleno. Členské státy mohou započítat úspory z politických opatření zavedených před rokem 2030 do povinných úspor energie po roce 2030 pouze v případě, že tato opatření vedou k novým individuálním opatřením v následujícím období, po které povinnost platí;

—	uplatnit „hodnotu indexu“, která odráží očekávanou délku životního cyklu (78);

—	„omezit“ životní cyklus přisouzený individuálním opatřením (79) – například, členský stát by mohl „omezit“ životní cyklus na pět let. Členské státy používající tuto metodu musí zajistit, aby výsledek nebyl vyšší než výsledek získaný pomocí „přímočarého“ přístupu, nebo

—

použít celé životní cykly, avšak „diskontovat“ úspory v budoucích letech (80) – podle této metody by členský stát mohl diskontovat úspory v následujících letech sazbou 10 % za každý rok, pokud jsou pro to důvody. Členské státy musí opět zajistit, aby výsledek nebyl vyšší než výsledek získaný pomocí „přímočarého“ přístupu.

Při započítání úspor do požadovaného objemu kumulativních úspor v konečném využití energie vyplývajících z určitého politického opatření musí členské státy vzít v úvahu:

i)	kdy bylo opatření zavedeno,

ii)	objem ročních úspor energie a

iii)	zda opatření v roce 2030 nadále povede k úsporám energie (81).

Pokud jde o politická opatření zaměřená na budovy, pokyny pro posuzování životních cyklů již obsahuje evropská norma EN 15459-1:2017 (82).

Zvláštní pozornost je nutné věnovat započítání životních cyklů opatření zaměřených na změnu chování spotřebitelů, která nejsou spojena se zavedením fyzických opatření (83). Opatření zaměřená na změnu chování jsou vysoce zvratná, protože doba, po kterou bude hospodárné chování trvat, může záviset na mnoha různých faktorech. Pokud je například podporovaným hospodárným chováním ekologická jízda, v závislosti na řidičích a na druhu odborné přípravy v oblasti ekologické jízdy mohou účinky odborné přípravy trvat pouze několik dní, ale také až několik let.

Příklady možného započítání životního cyklu opatření

1.   „Přímočará“ metoda

Individuální opatření (např. výměna oken) uspoří 1 tunu ropného ekvivalentu spotřeby energie za rok a tuto úsporu přináší každoročně. Je-li toto opatření provedeno v roce 2021, uspoří 1 tunu ropného ekvivalentu v roce 2021 a 1 tunu ropného ekvivalentu v každém následujícím roce až do roku 2030, tj. celkem 10 tun ropného ekvivalentu do roku 2030. Je-li toto opatření provedeno v roce 2022, uspoří 1 tunu ropného ekvivalentu každý rok od roku 2022 do roku 2030, tj. celkem 9 tun ropného ekvivalentu. Je-li provedeno v roce 2030, bude přispívat ke splnění požadavku pouze v tomto roce, tj. celková úspora 1 tuny ropného ekvivalentu.

Členský stát musí za období uspořit 65 Mtoe. Očekává se, že toho dosáhne pomocí jedné informační kampaně za rok, která přinese například 1 milion opatření (z průzkumu vyplynulo, že účinnost každé akce odpovídá 1 toe), a výměnou 1 milionu oken za rok (očekávaná hodnota každého okna je 1 toe). Každá informační kampaň by přinesla 1 Mtoe v roce, ve kterém je provedena, a deset kampaní celkem 10 Mtoe za deset let do 31. prosince 2030. Dojde k úsporám rovnajícím se 10 Mtoe za milion oken vyměněných v prvním roce, 9 Mtoe za milion oken vyměněných ve druhém roce, 8 Mtoe za třetí rok, 7 Mtoe za čtvrtý rok, 6 Mtoe za pátý rok, 5 Mtoe za šestý rok, 4 Mtoe za sedmý rok, 3 Mtoe za osmý rok, 2 Mtoe za devátý rok a 1 Mtoe za desátý rok, tj. do 31. prosince 2030 celkem 55 Mtoe. Úspory z informačních kampaní a výměny oken tak činí 10 Mtoe + 55 Mtoe = 65 Mtoe.

Naproti tomu krátkodobější opatření (např. informační kampaň) může uspořit v roce provedení 1 toe a poté již nic. Ať je rok provedení v období 2021 až 2030 kterýkoli, jeho příspěvek bude 1 toe.

Pokud členský stát zavede na počátku desetiletého období, po které povinnost platí, převážně individuální opatření s krátkým životním cyklem, bude muset přijmout další opatření k dosažení úspor vyžadovaných podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b).

„Přímočará“ metoda jasně splňuje podmínku, že metoda výpočtu musí vést k požadovanému objemu úspor, kterých je skutečně dosahováno. Členské státy však mohou považovat za vhodnější alternativní metody.

2.   Metoda „indexové hodnoty“

Jednou alternativou je přiřadit každému opatření „indexovou hodnotu“, která odráží jeho očekávaný životní cyklus. Informační kampaň by mohla obdržet indexovou hodnotu 0,25, zatímco výměna okna by mohla obdržet indexovou hodnotu 6. Jestliže každé z těchto opatření uspoří 1 toe za rok, úspora připsaná informační kampani by činila (1 × 0,25 toe) = 0,25 toe. Úspora připsaná výměně okna by bez ohledu na rok realizace činila (1 × 6 toe) = 6 toe.

Informační kampaně by se pak započítaly tak, že přinesly 0,25 Mtoe v roce, ve kterém jsou prováděny, nebo celkem 2,5 Mtoe za deset let do konce roku 2030. Pokud se za celé toto období provede výměna 7 milionů oken, přinese to úspory ve výši 7 Mtoe vynásobené faktorem 6, čímž dostaneme 42 Mtoe. Úspory z informačních kampaní a výměny oken by se pak vypočítaly jako 2,5 Mtoe + 42 Mtoe = 44,5 Mtoe.

Členský stát používající tuto metodu musí zajistit, aby výsledek nebyl vyšší než výsledek získaný „přímočarým“ přístupem.

3.   Metoda „zastropování“

Jinou alternativou je „omezit“ životní cykly přisouzené individuálním opatřením. Bylo by například možné zvolit „omezení“ v délce pěti let. Úspora připsaná informační kampani by činila 1,25 Mtoe, např. 0,25 Mtoe v roce 2022, 0,25 Mtoe v roce 2023, 0,25 Mtoe v roce 2024, 0,25 Mtoe v roce 2025 a 0,25 Mtoe v roce 2026. Úspora připsaná výměně oken, ať je rok provádění jakýkoli, by činila (1 × 5) = 5 Mtoe, např. 1 Mtoe v roce 2022, 1 Mtoe v roce 2023, 1 Mtoe v roce 2024, 1 Mtoe v roce 2025 a 1 Mtoe v roce 2026.

Členský stát používající tuto metodu musí opět zajistit, aby výsledek nebyl vyšší než výsledek získaný „přímočarým“ přístupem.

S cílem odrazit plnou hodnotu politického opatření ke zvýšení energetické účinnosti příloha V bod 2 písm. I) směrnice o energetické účinnosti vyžaduje, aby členské státy přihlédly k poklesu úspor energie v průběhu životního cyklu každého opatření (84). Záměrem je zajistit, aby se úspory vypočítávaly realisticky, vzhledem k tomu, že například nový energeticky účinný výrobek nemusí po několika letech používání přinášet stejné úspory energie (85). Členské státy to proto ve svých metodikách musí zohlednit. Míra poklesu se může lišit podle druhu politického opatření a každý členský stát ji musí oznámit a vysvětlit v souladu s přílohou V bodem 2 písm. i) směrnice o energetické účinnosti (86).

7.3.   Adicionalita

Při určování úspor energie u všech druhů politických opatření je třeba zohlednit požadavek adicionality. Základní zásady jsou vymezeny v příloze V bodě 2 písm. a) a b) směrnice o energetické účinnosti:

„a)

Musí se prokázat, že se jedná o úspory nad rámec úspor, kterých by bylo dosaženo i bez činnosti povinných, zúčastněných nebo pověřených stran nebo prováděcích veřejných orgánů. K určení úspor energie, které lze započítat jako dodatečné, členské státy zohlední, jak by se spotřeba energie a poptávka po ní vyvíjely bez daného politického opatření, přičemž zohlední alespoň tyto faktory: trendy spotřeby energie, změny v chování spotřebitelů, technologický pokrok a změny v důsledku jiných opatření provedených na úrovni Unie a členských států.

b)	Úspory plynoucí ze zavedení povinných právních předpisů Unie se považují za úspory, kterých by bylo dosaženo v každém případě, a které tedy nelze započítat jako úspory energie pro účely čl. 7 odst. 1 …“

To znamená, že vyžadují-li právní předpisy EU, aby členské státy dosáhly určitého objemu nebo míry úspor, mohou započítat pouze úspory, jež tuto úroveň překračují – jsou-li splněny ostatní požadavky, např. lze prokázat a ověřit, že úspor bylo dosaženo v důsledku dotyčného opatření.

Příloha V bod 2 písm. a) směrnice o energetické účinnosti rovněž vyžaduje, aby členské státy sledovaly aktuální vývoj na trzích a aby stanovily výchozí scénář pro výpočty. To je zvlášť důležité proto, aby nedocházelo k započítání „černých pasažérů“, kteří se často vyskytují v kontextu dodavatelských závazků a systémů finanční podpory. Pokud například vnitrostátní režim podpory pro renovaci budov podporuje 100 individuálních opatření v daném roce, některá z těchto opatření by nastala v každém případě (bez režimu) a musí se odečíst.

Podobně, je-li určitá politika zavedena mnoho let, je velmi pravděpodobné, že má transformační účinky na trh. Například soukromé zúčastněné strany ji vezmou v úvahu ve svých vlastních strategiích zaměřených na vývoj výrobků, služeb atd. To například znamená, že aktuální trendy v průměru trhu mohou být zčásti důsledkem účinků politiky z minulých let. A proto, je-li prováděn průzkum s cílem posoudit účinky „černých pasažérů“, je pravděpodobné, že některé z těchto účinků, které se projevují dnes, jsou také účinky „přelévání“ z předchozích let. Příloha V bod 2 písm. b a c) stanoví odchylky od těchto základních zásad:

„… Odchylně od tohoto požadavku lze úspory týkající se renovace stávajících budov započítat jako úspory energie pro účely čl. 7 odst. 1, je-li zajištěno splnění kritéria významnosti uvedeného v bodě 3 písm. h) přílohy V. Úspory plynoucí z provádění minimálních požadavků, jež byly stanoveny na vnitrostátní úrovni pro nové budovy před provedením směrnice 2010/31/EU, lze započítat jako úspory energie pro účely čl. 7 odst. 1 písm. a), je-li zajištěno splnění kritéria významnosti a členské státy tyto úspory oznámily ve svých vnitrostátních akčních plánech energetické účinnosti v souladu s čl. 24 odst. 2.

c)

Započítat lze pouze úspory překračující tyto úrovně: i) výkonnostní emisní normy Unie pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla vyplývající z provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 a (EU) č. 510/2011; ii) požadavky Unie na odstranění z trhu některých výrobků spojených se spotřebou energie vyplývající z provádění prováděcích opatření podle směrnice 2009/125/ES.“

Členské státy dále musí posoudit a překročit ve svých vnitrostátních předpisech úrovně stanovené nařízením (EU) 2019/631 a minimální cíle pro zadávání veřejných zakázek na čistá vozidla a vozidla s nulovými emisemi v případě některých silničních vozidel po provedení revidované směrnice o čistých vozidlech.

7.3.1.   Adicionalita v souvislosti s opatřeními zaměřenými na renovaci budov (87)

Jako obecnou zásadu příloha V bod 2 písm. b) směrnice o energetické účinnosti stanoví, že úspory energie plynoucí z provádění povinných právních předpisů Unie se považují za úspory, kterých by bylo dosaženo v každém případě, a které tedy nelze započítat.

Obecně řečeno, kódy budov související s energetickou náročností budov stanoví povinné požadavky podle právních předpisů EU (směrnice o energetické náročnosti budov) a jsou součástí scénáře „bez přijetí opatření“.

Odchylně mohou členské státy započítat v plném rozsahu úspory z renovace budov, pokud je splněno kritérium významnosti podle přílohy V bodu 3 písm. h) směrnice o energetické účinnosti a všechny úspory energie vyplývají z politických opatření podporujících renovaci. Musí také prokázat, že úspory započtené z těchto opatření jsou vyšší než úspory, kterých by bylo dosaženo bez přijetí opatření. Měly by prokázat, že k dosažení započtených úspor přispěla povinná, zúčastněná nebo pověřená strana (88).

Výchozím bodem pro výpočet úspor je změřit spotřebu budovy před renovací a po ní. Členské státy mohou této odchylky využít v obou obdobích, po která povinnost platí, od vstupu pozměňující směrnice (EU) 2018/2002 v platnost, tj. od 24. prosince 2018.

Příklad

Vnitrostátní kód budovy vyžaduje, aby budova podstupující větší renovaci byla zmodernizována na alespoň třídu B energetické náročnosti. Dotyčný členský stát nemůže započítat výslednou úsporu pro účely článku 7.

Může však úspory započítat, pokud přijal opatření na podporu renovaci (např. které poskytuje domácnostem dotaci na renovaci, která by jinak nebyla podniknuta). V takovém případě lze započítat všechny úspory vyplývající z tohoto opatření, a to bez ohledu energetickou třídu modernizace (tj. lze započítat všechny úspory z energetické modernizace ze třídy D na třídu C nebo ze třídy D na třídu B nebo ze třídy D na třídu A atd.).

Renovační projekty musí splňovat minimální vnitrostátní požadavky na energetickou náročnost stanovené podle směrnice o energetické náročnosti budov. Opatření, jež mohou podpořit vyšší míru ambice, tj. energetickou náročnost, která je vyšší než požadovaná, mohou být podporována.

7.3.2.   Adicionalita v souvislosti s opatřeními zaměřenými na výstavbu nových budov

Od vstupu pozměněné směrnice o energetické účinnosti v platnost a, je-li to nezbytné, od jejího provedení do vnitrostátního práva mohou členské státy započítat úspory energie vyplývající z provádění minimálních vnitrostátních požadavků stanovených pro nové budovy pouze do úspor požadovaných pro první období, po které povinnost trvá (2014–2020), pokud:

i)	splňují minimální vnitrostátní požadavky stanovené před provedením směrnice o energetické náročnosti budov, tj. do 9. července 2012 (viz čl. 28 odst. 1 směrnice o energetické náročnosti budov);

ii)	jsou „významné“ a

iii)	byly oznámeny ve vnitrostátním akčním plánu energetické účinnosti do 30. dubna 2017 (viz čl. 24 odst. 2 směrnice o energetické účinnosti).

Úspory energie lze započítat pouze od data vstupu pozměněné směrnice o energetické účinnosti v platnost a mohou být započteny pouze do kumulativních úspor v konečném využití energie požadovaných do 31. prosince 2020. Členské státy musí prokázat, že uplatnění minimálních vnitrostátních požadavků vedlo k měřitelným úsporám, kterých by jinak nebylo dosaženo. Jsou-li nezbytná vnitrostátní prováděcí opatření, jež umožní tyto úspory započítat, musí být přijata a zavedena předtím, než jsou úspory započítány.

Jestliže členský stát této odchylky využije, měl by pečlivě posoudit možnou interakci s výjimkou stanovenou v čl. 7 odst. 4 písm. d) směrnice o energetické účinnosti („dřívější opatření“) a zajistit, aby nedocházelo k dvojímu započítání.

Projekty na výstavbu budov musí být v souladu s minimálními vnitrostátními požadavky na energetickou náročnost. Opatření, jež mohou podpořit vyšší míru ambice, tj. energetickou náročnost, která je vyšší než požadovaná, mohou být podporována.

7.3.3.   Adicionalita v souvislosti s budovami veřejných subjektů

Odchylka od zásady adicionality uvedená v příloze V bodě 2 písm. b) směrnice o energetické účinnosti v zásadě též platí pro úspory energie související s renovací budov veřejných orgánů, jelikož se jedná o úspory „týkající renovace stávajících budov“ (viz příloha V bod 2 písm. b) druhá věta) směrnice o energetické účinnosti).

Cílem odchylky je umožnit členským státům, a to od vstupu pozměňující směrnice v platnost, započítat pro účely čl. 7 odst. 1 směrnice o energetické účinnosti všechny úspory energie vyplývající například z opatření přijatých k dosažení míry renovace 3 % podlahové plochy vytápěných nebo chlazených budov ve vlastnictví a v užívání ústředních vládních institucí (viz článek 5).

Členské státy však musí prokázat, že všechny započítané úspory vyplynuly z politických opatření zavedených za účelem renovace budov veřejných subjektů (89). Nemohou započítat úspory energie, ke kterým by došlo bez daného politického opatření. Členské státy tedy musí prokázat významnost. Jsou-li nezbytná vnitrostátní prováděcí opatření, jež umožní tyto úspory započítat, musí být zavedena předtím, než jsou úspory započteny.

Členské státy musí vypočítat úspory energie z politických opatření prováděných za účelem renovace budov veřejných subjektů, započítané v souladu s přílohou V. Objem úspor energie, které se započítávají do požadovaných úspor v konečném využití energie podle čl. 7 odst. 1 směrnice o energetické účinnosti, se vyjádří jako konečná spotřeba energie. Je-li objem úspor energie vyjádřen jako primární energie, musí členský stát použít převodní koeficienty uvedené v příloze IV směrnice o energetické účinnosti.

7.3.4.   Adicionalita v souvislosti s prováděcími opatřeními podle směrnice o ekodesignu (90)

Pouhá výměna kotlů se nepovažuje za renovační opatření, a to kvůli zvláštnímu ustanovení v příloze V bodě 2 písm. c) směrnice o energetické účinnosti. Výchozím bodem tak vždy budou minimální požadavky podle konkrétních ustanovení směrnice o ekodesignu (91). Úspory energie vyplývající z výměny spotřebičů regulovaných právními předpisy o ekodesignu, např. ohřívačů pro vytápění vnitřních prostorů, je možné započítat pouze v případě, že jsou vyšší než minimální požadavky na ekodesign, s výjimkou případů předčasného nahrazení (viz příloha V bod 2 písm. e) směrnice o energetické účinnosti).

Pokud členské státy poskytují pobídky nebo subvence na výrobky, na které se vztahují předpisy EU o energetických štítcích, doporučuje se, aby se zaměřily na vyšší třídy energetické účinnosti. Například pobídka nebo subvence, jež má podpořit instalaci nových, energeticky účinnějších kotlů by pokrývala pouze kotle ve dvou nejvyšších významně zastoupených třídách energetického štítku pro kotle, na základě údajů o trhu relevantních pro dotyčné období.

7.3.5.   Adicionalita v souvislosti s energetickými audity podle článku 8

Podle čl. 8 odst. 4 musí členské stát zajistit, aby velké podniky (tj. společnosti, které nejsou malými a středními podniky) prováděly každé čtyři roky energetický audit; to samo o sobě nevede k úsporám energie.

Opatření podněcující nebo podporující zavádění doporučení z auditu přesahují minimum vyžadované podle článku 8 – čl. 8 odst. 7 druhý pododstavec stanoví, že členské státy „mohou zavést systémy pobídek a podpor“. Úspory energie vyplývající z takových opatření proto lze započítat, protože by jinak nenastaly, je-li splněno kritérium významnosti. Totéž platí pro úspory, jež vyplývají z opatření zaměřených na malé a střední podniky.

7.4.   Významnost a způsobilost

Kromě zásady adicionality musí členské státy vyhovět kritériu „významnosti“. Automatické zavádění právních předpisů EU nebo samostatná zlepšení v důsledku (například) tržních sil nebo technologického vývoje nelze vzít v úvahu, jelikož členské státy nesmí započítat opatření, ke kterým by došlo v každém případě.

Činnost veřejných orgánů v členských státech při zavádění politických opatření musí být „významná“ pro dosažení úspor energie, které se započítávají; jinými slovy:

—	musela přispět k předmětnému individuálnímu opatření a

—	subvence nebo zapojení povinné, zúčastněné nebo pověřené strany muselo mít jasně větší než minimální účinek na rozhodnutí konečného uživatele investovat do energetické účinnosti.

Členské státy proto musí prokázat, že úspory jsou důsledkem politického opatření zaměřeného na vyvolání úspor energie u konečného uživatele (92). Opatření přijatá podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 (93) lze považovat za významná, ale členské státy musí prokázat, že vedou k ověřitelným a měřitelným nebo odhadnutelným zlepšením energetické účinnosti.

Například u systémů financování uvedení výše subvence pro prokázání významnosti nestačí, jelikož to samo o sobě neprokazuje, že dotace ovlivnily investiční rozhodnutí konečných uživatelů. Úlohu subjektů zapojených do opatření lze v zásadě prokázat i bez subvence jako referenční hodnoty; důležitým ukazatelem významnosti by mohla být standardní opatření (např. vytvoření norem pro zavádění výrobků, energetické poradenství a energetické audity, po nichž následuje skutečné zavedení opatření).

K zajištění souladu s předpisy by členské státy mohly vymezit obecné požadavky týkající se významnosti v rámci systému povinného zvyšování energetické účinnosti nebo alternativních opatření a ověřit je na základě jednotlivých projektů (94). Tyto požadavky by mohly stanovit, že strany (např. při podání žádosti o „bílý certifikát“ (95)) musí zdokumentovat přímý příspěvek k zavedení daného opatření.

Od povinných stran by mohlo být vyžadováno, aby prokázaly:

—	zda byl příspěvek vložen přímo nebo nepřímo (tj. přes zprostředkovatele) a

—	zda o něm bylo rozhodnuto před zavedením opatření.

Členské státy by například mohly také vyžadovat, aby:

—	byla uzavřena smlouva mezi provozovateli distribuční soustavy (např. povinnými stranami) a třetími stranami,

—	k úsporám energie nedocházelo před zveřejněním této smlouvy,

—	strany mohly započítat úspory pouze v případě, že byly přímo zapojeny do zavedení opatření (např. provedením energetických auditů, poskytnutím subvencí atd.) a

—	byly vypracovány dohody pokrývající celý řetězec od povinných subjektů až po koncové uživatele energie.

7.5.   Opatření na podporu instalace technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů malého rozsahu na budovách nebo v budovách pro vlastní potřebu

Je důležité rozlišovat mezi:

—	možností stanovenou v čl. 7 odst. 4 písm. f) směrnice o energetické účinnosti, která se týká množství energie vyrobené na budovách nebo v budovách pro vlastní spotřebu, které lze vyloučit z objemu úspor energie vypočítaného v souladu s čl. 7 odst. 2 a 3 směrnice o energetické účinnosti, a

—	objasněním v příloze V bodě 2 písm. e) směrnice o energetické účinnosti, podle něhož úspory vyplývající z opatření na podporu instalace technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů malého rozsahu na budovách nebo v budovách lze v zásadě započítat do úspor vyžadovaných podle čl. 7 odst. 1.

Toto je také vysvětleno ve 43. bodě odůvodnění směrnice o energetické účinnosti.

Podle přílohy V bodu 2 písm. e) směrnice o energetické účinnosti mohou členské státy úspory vyplývající z opatření na podporu instalace technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů malého rozsahu na budovách nebo v budovách pro vlastní spotřebu započítat do vyžadovaného objemu úspor energie podle čl. 7 odst. 1, pokud vedou k ověřitelným a měřitelným či odhadnutelným úsporám energie v konečném využití a jsou vypočteny v souladu s přílohou V směrnice o energetické účinnosti (96).

Platí tedy také požadavky adicionality a významnosti a pravidla pro sledování a ověřování stanovená členským státem.

Členské státy musí prokázat, že taková opatření vedou k úsporám v konečném využití energie v důsledku změny technologie. Například úspory z přechodu na účinnější technologie vytápění a výroby teplé vody, včetně technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů, jsou nadále způsobilé v plném rozsahu, pokud členské státy mohou prokázat, že jsou dodatečné, měřitelné a ověřitelné v souladu s metodami a zásadami uvedenými v příloze V (97).

Toto je objasněno v příloze V bodě 2 písm. e) směrnice o energetické účinnosti a zaměřeno k celkovému cíli čl. 7 odst. 1 směrnice o energetické účinnosti, tj. dosáhnout úspor v konečném využití energie, a to bez ohledu na technologii (ať se jedná o opatření na podporu technologie poháněné energií z obnovitelných nebo fosilních zdrojů, které vede ke snížení skutečné spotřeby energie v budovách, dopravě nebo průmyslu).

Příloha V bod 2 písm. e) směrnice o energetické účinnosti výslovně odkazuje na povinné úspory energie podle čl. 7 odst. 1, který vyžaduje, aby členské státy dosáhly kumulativní úspory v konečném využití energie, a jehož cílem je skutečné snížení spotřeby energie u fyzických nebo právnických osob (v souladu s přílohou V bodem 1 písm. b)). Ustanovení čl. 2 bodu 5 definuje „úspory energie“ jako množství ušetřené energie určené měřením nebo odhadem spotřeby před provedením jednoho či více opatření ke zvýšení energetické účinnosti a po něm, při zajištění normalizace vnějších podmínek, které spotřebu energie ovlivňují. Jelikož se článek 7 směrnice o energetické účinnosti zaměřuje na skutečné snížení konečné spotřeby energie, lze dospět k závěru, že příloha V bod 2 písm. e) vyžaduje, aby bylo prokázáno, že opatření na podporu instalace technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů malého rozsahu na budovách nebo v budovách vedou k úspoře energie, tj. ke skutečnému snížení konečné spotřeby energie.

Členské státy mají možnost vyjádřit úspory energie buď jako konečnou spotřebu energie, nebo jako spotřebu primární energie, jak je stanoveno v příloze V bodě 3 písm. d) (alternativní politická opatření) a v čl. 7a odst. 4 (systém povinného zvyšování energetické účinnosti). Tato pružnost nemění povinnost kumulativních úspor v konečném využití energie z hlediska prodeje energie (v období do roku 2020) a konečné spotřeby energie (2021–2030).

7.6.   Opatření na podporu zavádění účinnějších výrobků a vozidel

Opatření členských států ke zvyšování energetické účinnosti v dopravě se považují za způsobilá pro splnění povinné úspory v konečném využití energie (98). Mezi tato opatření patří:

—	politiky zaměřené na podporu účinnějších vozidel nebo přechodu na jiný druh dopravy – jízdu na kole, chůzi a hromadnou dopravu a

—	mobilita a územní plánování, které snižuje poptávku po dopravě.

Způsobilé je i zadávání veřejných zakázek na čistá vozidla s nulovými emisemi, je-li dodržena adicionalita k minimálním požadavkům stanoveným v revidované směrnici o čistých vozidlech.

Jsou-li dodržena pravidla týkající se významnosti a adicionality, jsou způsobilé i systémy, jež urychlují zavádění nových, účinnějších vozidel, nebo politiky podporující přechod na výkonnější paliva, která snižují spotřebu energie na kilometr (99).

Příloha V bod 2 písm. f) objasňuje, že v plném rozsahu lze započítat politiky, jež urychlují zavádění účinnějších výrobků a vozidel, za předpokladu, že se prokáže, že:

—	k zavedení došlo před uplynutím průměrné očekávané životnosti produktů nebo vozidla či před běžným nahrazením produktu nebo vozidla, a

—	úspory lze v plném rozsahu započítat pouze za období do konce průměrné očekávané životnosti produktu nebo vozidla, které mají být nahrazeny (100).

Tato opatření by případně měla být v souladu s vnitropolitickými rámci politiky stanovenými členskými státy podle směrnice 2014/94/EU o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva.

7.7.   Zajištění zachování norem kvality

Příloha V bod 2 písm. g) směrnice o energetické účinnosti objasňuje, že podpora opatření ke zvyšování energetické účinnosti nesmí snižovat normy kvality pro výrobky, služby a zavádění opatření. Členské státy musí zajistit, aby byly normy kvality zachovány nebo takové normy zavést, pokud ještě neexistují.

7.8.   Řešení klimatických rozdílů

Příloha V bod 2 písm. h) směrnice o energetické účinnosti umožňuje členským státům přizpůsobit úspory energie v zájmu řešení klimatických rozdílů mezi regiony. Toto ustanovení uvádí dvě možnosti:

i)	přizpůsobit úspory energie standardní hodnotě nebo

ii)	připsat odlišné úspory energie v souladu s teplotními rozdíly.

7.9.   Zamezení dvojího započítání

Ustanovení čl. 7 odst. 12 směrnice o energetické účinnosti vyžaduje, aby členské státy prokázaly, že nedochází k dvojímu započítání úspor energie v případech, kdy se dopady politických opatření nebo individuálních opatření překrývají. Vzhledem k množství různých nástrojů oznámených členskými státy a k vysoké pravděpodobnosti překrývání politik, jež vyplývá z používání systémů povinného zvyšování energetické účinnosti současně s alternativními opatřeními (např. interakce zdanění energie a dotací pro domácnosti za účelem výměny oken nebo ohřívačů pro vytápění vnitřních prostorů), má řešení rizik dvojího započítání zásadní význam.

Účinným nástrojem by v této souvislosti mohla být vnitrostátní databáze. Databáze by například zaregistrovala, že dotace pro povzbuzení výměny starých kotlů byla určité domácnosti již vyplacena, a upozornila by uživatele, kdyby stejná domácnost žádala znovu.

Použití kombinace několika politických opatření vede k větší složitosti pro členské státy z hlediska:

—	většího úsilí spojeného s prováděním, např. vypočítáním úspor energie a (což je důležitější)

—	zajištění: — vymáhání, zejména pokud jsou jednotlivé nástroje velkého rozsahu, a — ověření dopadu bez dvojího započítání.

Podle čl. 7 odst. 12 směrnice o energetické účinnosti rovněž zakazuje dvojí započítání při překrývání politik, tj. členské státy musí zohlednit, že dopad na objem úspor energie mohou mít i jiná politická opatření prováděná ve stejném časovém rámci, takže ne všechny změny zaznamenané od zavedení konkrétního politického opatření lze připsat pouze tomuto opatření.

8.   MĚŘENÍ, SLEDOVÁNÍ, KONTROLA, KVALITA A OVĚŘOVÁNÍ

Směrnice o energetické účinnosti zdůrazňuje důležitost pravidel pro sledování a ověřování z hlediska provádění systémů povinného zvyšování energetické účinnosti a alternativních politických opatření, včetně požadavku kontrolovat statisticky reprezentativní vzorek opatření.

Výběr statisticky významné části a reprezentativního vzorku opatření ke zvýšení energetické účinnosti zahrnuje vytvoření podmnožiny statistické populace opatření na úsporu energie v rámci každého opatření, která přesně odráží celou populaci všech opatření na úsporu energie, a tak umožňuje vyvozování přiměřeně spolehlivých závěrů týkajících se důvěry ve všechna opatření (101).

Čl. 7a odst. 5 směrnice o energetické účinnosti (pro systémy povinného zvyšování energetické účinnosti)

Čl. 7b odst. 2 směrnice o energetické účinnosti (pro alternativní politická opatření)

Systémy měření, kontroly a ověřování by měly zajistit, aby výpočty úspor energie byly ověřené z hlediska statisticky významné části a reprezentativního vzorku opatření ke zlepšení energetické účinnosti.

Tyto požadavky lze splnit mimo jiné prostřednictvím:

—	automatizovaných počítačových kontrol nebo dokumentárního přezkumu údajů a výpočtů oznámených povinnými, zúčastněnými nebo pověřenými stranami nebo příjemci (v případech, kdy příjemci oznamují údaje přímo veřejnému orgánu),

—	hodnocení změřených úspor energie z hlediska statisticky významné části a reprezentativního vzorku opatření nebo příjemců,

—	použití ověřování prováděného v rámci systému regulace, kvalifikace, akreditace nebo certifikace, např. pokud oznámené úspory energie jsou založeny na energetických auditech nebo certifikátech energetické náročnosti (poměrné úspory).

Dokumentace k politickému opatření by měla vysvětlit, jak požadavky tohoto jiného systému zajišťují, aby kontroly nebo ověřování byly prováděny na statisticky významné části a reprezentativním vzorku energetických auditů nebo jiných posouzení úspor.

Systém sledování a ověřování lze zorganizovat v různých krocích nebo na různých úrovních. Součástí tohoto přístupu mohou být kontroly na místě jako druhá fáze ověřování podmnožiny individuálních opatření, u nichž bylo zjištěno, že existuje riziko jejich nesouladu s požadavky. Pokud takové kontroly na místě nejsou technicky nebo ekonomicky proveditelné, lze to vysvětlit v dokumentaci k danému opatření.

Členské státy musí vysvětlit, jak používají referenční hodnoty pro kontrolu očekávaných nebo poměrných úspor (příloha V bod 5 písm. g) směrnice o energetické účinnosti).

Nezávislost systémů měření a kontroly (viz příloha V bod 5 písm. j) směrnice o energetické náročnosti) lze zdokumentovat na základě toho, že ověřovací orgán (seznam kritérií není vyčerpávající):

—	je veřejný, statutárně nezávislý subjekt nebo

—	není ve finančním spojení s povinnými, zúčastněnými nebo pověřenými stranami (tj. není jimi ani částečně, ani plně vlastněn nebo financován) nebo

—	může být najat povinnou, zúčastněnou nebo pověřenou stranou, ale v tomto případě podléhá kontrolám ze strany veřejného orgánu nebo subjektu pro kvalifikaci, akreditaci nebo certifikaci.

Ověřovací orgán může být:

—	přímo pověřen ověřováním opatření ke zlepšování energetické účinnosti nebo výpočtů úspor energie nebo

—	pověřen kontrolou ověřovacích procesů a ověřování vzorků prováděných jinými organizacemi včetně povinných, zúčastněných nebo pověřených stran.

9.   POVINNOSTI V OBLASTI PLÁNOVÁNÍ A PODÁVÁNÍ ZPRÁV

9.1.   První období, po které povinnost platí

V období 2014–2020 musí členské státy předložit výroční zprávy nejpozději do 30. dubna 2019 a 2020 (čl. 24 odst. 1 a příloha XIV, část 2) (102). Přitom mimo jiné informují o pokroku v plnění cíle úspor energie a o politických opatřeních přijatých nebo plánovaných podle přílohy XIV části 2. To bude posouzeno Komisí.

Článek 27 nařízení o správě vyžaduje, aby každý členský stát nejpozději do 30. dubna 2022 podal Komisi zprávu o dosažení svého vnitrostátního cíle energetické účinnosti v roce 2020 (stanoveného podle čl. 3 odst. 1 směrnice o energetické účinnosti) poskytnutím informací uvedených v příloze IX části 2 nařízení o správě.

9.2.   Druhé období, po které povinnost platí, a další roky

Pro období 2021–2030 a další roky platí tyto hlavní povinnosti v oblasti plánování a podávání zpráv (články 7, 7a a 7b a příloha V směrnice o energetické účinnosti):

—

v návrhu a konečné verzi svého integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu (příloha III nařízení o správě) musí členské státy uvést svůj výpočet objemu úspor energie, kterého má být dosaženo v období 2021–2030, podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) (viz čl. 7 odst. 6 směrnice o energetické účinnosti),

—

jelikož některé údaje (např. roční konečná spotřeba energie, která se vypočte na základě průměru za roky 2016–2018 (v ktoe)) by nemusela být k dispozici pro oznámení v prvním návrhu vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu (103), uvedení výše uvedeného výpočtu by nemuselo být možné. Členské státy však musí uvést ve své první konečné verzi a následujících návrzích a konečných verzích vnitropolitického plánu v oblasti energetiky a klimatu, jak zohlednily prvky uvedené v příloze III nařízení o správě,

—

kromě výše uvedeného, a pokud je to relevantní, musí členské státy v návrhu a konečné verzi svého vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu vysvětlit, jakým způsobem stanovily roční míru úspor a výchozí scénář pro výpočet podle čl. 7 odst. 2 a 3 směrnice o energetické účinnosti a jakým způsobem a v jaké míře uplatnily možnosti podle čl. 7 odst. 4 (viz čl. 7 odst. 6 směrnice o energetické účinnosti),

—	rozhodne-li se členský stát uplatnit jednu nebo více možností uvedených v čl. 7 odst. 4 směrnice o energetické účinnosti, musí uplatnit a vypočítat účinek v období, po které povinnost platí (viz č. 7 odst. 5 směrnice o energetické účinnosti), a

—

pokud členský stát využije možnosti uvedené v čl. 7 odst. 4 písm. c) směrnice o energetické účinnosti v období 2021–2030, musí o zamýšlených opatřeních informovat Komisi v návrhu a konečné verzi svého vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu. Musí vypočítat dopad opatření v souladu s přílohou V směrnice o energetické účinnosti a zahrnout ho do vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu (viz čl. 7 odst. 4 písm. c)). Tuto informaci musí poprvé předložit v konečné verzi prvního vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu (do 31. prosince 2019).

Členské státy dále musí:

—	zahrnout do svých vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu podle článku 17 nařízení o správě informace o výsledku opatření ke zmírnění energetické chudoby v kontextu směrnice o energetické účinnosti (viz čl. 7 odst. 11 směrnice o energetické účinnosti),

—	každoročně zveřejňovat úspory energie dosažené každou z povinných stran nebo každou podskupinou povinných stran a celkem v rámci systému (viz čl. 7a odst. 7 směrnice o energetické účinnosti) a

—

ve svých vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu podrobně popsat alternativní metodu a předpisy k zajištění toho, že splní požadavek uvedený v příloze V bodě 2 písm. i) směrnice o energetické účinnosti, tj. že výpočet úspor energie přihlédne k životnímu cyklu opatření a k míře, ve které úspory v čase klesají. Alternativně mohou členské státy přijmout jinou metodu, u níž se předpokládá dosažení alespoň stejného celkového objemu úspor. V tomto případě musí zajistit, aby objem vypočtený pomocí této metody nebyl vyšší než objem úspor energie vypočtený součtem úspor, jichž bude dosaženo jednotlivými individuálními opatřeními v období ode dne jejich provedení do 31. prosince 2020 nebo případně 31. prosince 2030.

Závěrem nutno uvést, že níže uvedené povinnosti v oblasti plánování a podávání zpráv podle nařízení o správě se vztahují také na provádění a pokrok v rámci plnění povinných úspor energie podle článků 7, 7a a 7b a přílohy V směrnice o energetické účinnosti:

Harmonogram

31. prosinec 2018 (následně 1. leden 2028 a poté každých deset let)	Předložení návrhu vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu (čl. 9 odst. 1, články 4 a 6, přílohy I a III nařízení o správě)
šest měsíců před konečnou verzí vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu	Komise může vydat doporučení pro členské státy, jejichž příspěvky (včetně příspěvku k dosažení povinných úspor energie stanovených v čl. 3 odst. 5 směrnice o energetické účinnosti) považuje za nedostatečné (čl. 31 odst. 1 nařízení o správě)
31. prosinec 2019 (následně 1. leden 2029 a poté každých deset let)	Předložení konečné verze vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu (čl. 3 odst. 1, články 4 a 6, přílohy I a III nařízení o správě)
10. březen 2020	Předložení první dlouhodobé strategie renovací (čl. 2a odst. 8 směrnice o energetické náročnosti budov)
Do 31. října 2021 (a poté každé dva roky)	Posouzení pokroku při plnění cílů EU provedené Komisí, zejména na základě integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu (článek 29 nařízení o správě). Pokud jde o povinné úspory energie, jsou relevantní články 29, 21 (integrované podávání zpráv o energetické účinnosti) a 24 (integrované podávání zpráv o energetické chudobě). V případě nedostatečného pokroku členského státu vydá Komise doporučení (čl. 32 odst. 1 nařízení o správě)
Do 30. dubna 2022	Zpráva o dosažení cílů energetické účinnosti v roce 2020 předložená každým členským státem (článek 27 a příloha IX, část 2 nařízení o správě)
Do 15. března 2023 (a poté každé dva roky)	Zpráva o provádění vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu („integrovaná vnitrostátní zpráva o pokroku v oblasti energetiky a klimatu“) (článek 17 nařízení o správě)
30. červen 2023 (následně 1. leden 2033 a poté každých deset let)	Předložení návrhu aktualizace vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu (čl. 14 odst. 1 nařízení o správě)
30. červen 2024 (následně 1. leden 2034 a poté každých deset let)	Předložení konečné verze aktualizace vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu (čl. 14 odst. 2 nařízení o správě)

9.3.   Oznamování systémů povinného zvyšování energetické účinnosti (vyjma daňových opatření)

Podle přílohy V bodu 5 směrnice o energetické účinnosti a přílohy III nařízení o správě musí členské státy oznámit Komisi své navrhované podrobné metodiky pro fungování jejich politických opatření uvedených v článcích 7a a 7b a v čl. 20 odst. 6 směrnice o energetické účinnosti. Tato oznámení, vyjma případů týkajících se daní (viz oddíl 9.4), musí obsahovat informace:

a)	o úrovni požadavku na úspory energie požadované podle čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) nebo úspory, jejichž dosažení se očekává za celé období 2021–2030;

b)	o povinných, zúčastněných nebo pověřených stranách nebo prováděcích veřejných orgánech;

c)	o cílových odvětvích;

d)	o politických opatřeních a individuálních opatřeních, včetně očekávaného celkového objemu kumulativních úspor energie na každé opatření;

e)	o délce období, po které povinnost platí, pro systémy povinného zvyšování energetické účinnosti;

f)	o opatřeních stanovených v rámci politických opatření;

g)	o metodice výpočtu, včetně toho, jak byla určována adicionalita a významnost a jaké metodiky a referenční hodnoty se použijí pro očekávané a poměrné úspory;

h)	o životním cyklu opatření a způsobu, jak je vypočten nebo na čem je založen;

i)	o přístupu přijatém za účelem řešení klimatických rozdílů uvnitř členského státu a

j)	o systémech sledování a ověřování pro opatření podle článků 7a a 7b a o způsobu, jakým je zajištěna jejich nezávislost na povinných, zúčastněných nebo pověřených stranách.

Příloha III části 3.1 a 3.2 nařízení o správě dále vyžaduje, aby členské státy oznámily tyto informace:

9.4.   Daňová opatření

Příloha V bod 5 písm. k) směrnice o energetické účinnosti vyžaduje, aby členské státy (v souladu s nařízením o správě) oznámily Komisi svou metodiku pro fungování daňových opatření. Musí oznámit zejména informace o:

„i)	cílových odvětvích a segmentech daňových poplatníků;

ii)	prováděcím veřejném orgánu;

iii)	očekávaných úsporách, jichž má být dosaženo;

iv)	délce trvání daňového opatření a

v)	metodice výpočtu, včetně toho, které cenové elasticity jsou použity a jakým způsobem byly určeny.“

Příloha III oddíl 3.3 nařízení o správě dále vyžaduje, aby členské státy oznámily tyto informace o daňových opatřeních:

„a)	stručný popis opatření;

b)	délka trvání opatření;

c)	prováděcí veřejný orgán;

d)	očekávaný kumulativní a roční objem úspor na opatření;

e)	cílová odvětví a segmenty daňových poplatníků;

f)	metodika výpočtu, včetně uvedení, která elasticita cen byla v souladu s přílohou V bodem 4 směrnice 2012/27/EU použita a jak byla stanovena.“

Členské státy by měly uvést, jak vypočítaly elasticity a které aktuální a reprezentativní oficiální zdroje údajů použily (104).

10.   OBDOBÍ POVINNÝCH ÚSPOR ENERGIE PO ROCE 2030

Ustanovení čl. 7 odst. 1 druhého pododstavce směrnice o energetické účinnosti vyžaduje, aby členské státy nadále dosahovaly nových ročních úspor v souladu s prvním pododstavcem písm. b) za každé desetileté období po roce 2030, pokud přezkum Komise do roku 2027 a následně každých deset let nedospěje k závěru, že to není nutné k dosažení dlouhodobých cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2050.

---

(1)  Viz mimo jiné Economidou et al., 2018. Assessment of the Second National Energy Efficiency Action Plans under the Energy Efficiency Directive (Posouzení druhých vnitrostátních akčních plánů energetické účinnosti podle směrnice o energetické účinnosti). EUR 29272 EN, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2018, ISBN 978-92-79-87946-3, doi:10.2760/780472, JRC110304 (zpráva je k dispozici na adrese https://ec.europa.eu/jrc/en/publication/eur-scientific-and-technical-research-reports/assessment-second-national-energy-efficiency-action-plans-under-energy-efficiency-directive) a Tsemekidi-Tzeiranaki et al., 2019. Analysis of the Annual Reports 2018 under the Energy Efficiency Directive (Analýza výročních zpráv za rok 2018 podle směrnice o energetické účinnosti). EUR 29667 EN, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2019, ISBN 978-92-79-00173-7, doi:10.2760/22313, JRC 115238 (zpráva je k dispozici na adrese http://publications.jrc.ec.europa.eu/repository/bitstream/JRC115238/kjna29667enn.pdf).

(1)  V čl. 2 bodu 3 směrnice o energetické účinnosti je „konečná spotřeba energie“ vymezena jako „veškerá energie dodávaná odvětvím průmyslu, dopravy, služeb, zemědělství a domácnostem. Tato spotřeba nezahrnuje dodávky do odvětví přeměny energie a odvětví energetiky“. „Konečné užití“ není ve směrnici o energetické účinnosti definováno, a tento pojem by proto měl být vykládán v souladu s mírou povinných úspor energie. Cílem čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) je snížit konečnou spotřebu energie snížením množství energie pro vlastní konečné využití fyzickými nebo právnickými osobami (není-li stanoveno jinak). Zvláštní podmínky jsou stanoveny pro úspory energie z obnovitelných zdrojů vyrobené na budovách nebo uvnitř budov (viz 43. bod odůvodnění směrnice o energetické účinnosti a oddíl 7.5 tohoto dokumentu).

(2)  Viz oddíl 3.

(3)  Která se vypočte na základě průměru za roky 2016–2018 (viz čl. 7 odst. 1 první pododstavec písm. b)).

(4)  Viz též oddíl 2.3.

(5)  Naproti tomu čl. 7 odst. 1 první pododstavec písm. a) se týká prodeje energie konečným zákazníkům jako základu pro stanovení výchozího scénáře pro výpočet za období 2014–2020 (viz SWD(2013) 451 final, s. 3).

(6)  = 100 × 0,8 % × 55.

(7)  https://unstats.un.org/unsd/energy/ires/

(8)  https://ec.europa.eu/eurostat/documents/10186/6246844/Eurobase-changes-energy.pdf (viz s. 25).

(9)  Revidovaná metodika Eurostatu je popsána na:

https://ec.europa.eu/eurostat/documents/10186/6246844/Eurobase-changes-energy.pdf

(10)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1099/2008 ze dne 22. října 2008 o energetické statistice (Úř. věst. L 304, 14.11.2008, s. 1).

(11)  Viz oddíly 3.2 a 3.4.

(12)  „Celková spotřeba energie pro všechna energetická využití“.

(13)  „Konečná spotřeba energie“, jak je vymezena v nařízení (ES) č. 1099/2008.

(14)  Viz oddíl 2.2.1. Nová metodika Eurostatu je popsána na:

https://ec.europa.eu/eurostat/documents/10186/6246844/Eurobase-changes-energy.pdf

(15)  0,24 % pro Kypr a Maltu.

(16)  Viz dodatek I a oddíly 3.2, 3.3 a 3.4.

(17)  Viz dodatek I.

(18)  Viz příloha III bod 2 nařízení o správě.

(19)  V mezích stanovených v čl. 7 odst. 5 druhém pododstavci.

(20)  Viz oddíl 9.

(21)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009 a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32).

(22)  Alternativně by pro stanovení množství energie spotřebované v odvětvích, jež nejsou zapojena do systému obchodování s emisemi, bylo možné vykazovaný údaj o konečném využití energie pro příslušné průmyslové odvětví vynásobit poměrem emisí skleníkových plynů pocházejících z odvětví zapojených do systému obchodování s emisemi a emisí skleníkových plynů z odvětví, které do tohoto systému zapojeny nejsou, vykazovaných v inventurách skleníkových plynů.

(23)  Viz oddíl 9.

(24)  Viz oddíl 7.5 a dodatek X.

(25)  Směrnice o energetické účinnosti nestanoví definici „energie vyrobené na budovách nebo uvnitř budov pro vlastní potřebu“. Tento pojem by však měl být chápán jako konečný zákazník provozující zařízení na vlastní budově nebo uvnitř vlastní budovy, jak je definována v čl. 2 odst. 1 směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov, který vyrábí energii z obnovitelných zdrojů pro svou vlastní spotřebu a který může ukládat energii z obnovitelných zdrojů, kterou sám vyrobil, ve vlastních prostorách umístěných ve vymezených hranicích. Pojem „energie vyrobená na budovách nebo uvnitř budov pro vlastní potřebu“ vylučuje energii vlastní výroby prodávanou nebo vracenou zpět do sítě. V případě samospotřebitelů, kteří nejsou domácnostmi, tento pojem navíc vylučuje výrobu energie představující hlavní obchodní nebo profesní činnost.

(26)  Opatření proto musela být oznámena do 30. dubna 2017, neboť čl. 24 odst. 2 byl dne 24. prosince 2018 v souladu s čl. 54 odst. 3 písm. b) a článkem 59 nařízení o správě zrušen.

(27)  Rozsudek Soudního dvora ze dne 7. srpna 2018 ve věci C-561/16 Saras Energía (ECLI:EU:C:2018:633, bod 35) odkazující obdobně na rozsudek ze dne 26. září 2013 ve věci C-195/12 IBV & Cie (ECLI:EU:C:2013:598, body 62 a 70).

(28)  Ustanovení čl. 2 odst. 14 definuje „povinnou stranu“ jako distributora energie nebo maloobchodního prodejce energie, na kterého se vztahují vnitrostátní systémy povinného zvyšování energetické účinnosti. Při koncipování svých systémů povinného zvyšování energetické účinnosti by členské státy měly rovněž posoudit úlohu místních energetických komunit nebo společenství pro obnovitelné zdroje.

(29)  Viz příloha I část 3.2 bod v nařízení o správě.

(30)  Rozsudek ve věci C-561/16 Saras Energía (ECLI:EU:C:2018:633, bod 56).

(31)  Podle čl. 7a odst. 4 se metoda zvolená pro vyjádření požadovaného objemu úspor energie používá také pro výpočet úspor hlášených povinnými stranami.

(32)  Viz 17. bod odůvodnění směrnice o energetické účinnosti a oddíl 4.2.2.

(33)  Ustanovení čl. 2 bodu 24 definuje „poskytovatele energetických služeb“ jako fyzickou nebo právnickou osobu, která dodává energetické služby nebo provádí jiná opatření ke zvýšení energetické účinnosti zařízení konečného zákazníka či v rámci jeho budovy.

(34)  Viz oddíl 8 a příklady v dodatku XII.

(35)  Viz dodatek XII.

(36)  SWD(2016) 402 final, s. 46 a 47.

(37)  Viz příloha I část 3.2 bod v nařízení o správě.

(38)  Viz dodatek XII.

(39)  Viz dodatek III.

(40)  „Pověřenou stranou“ je právnická osoba pověřená vládou nebo jiným veřejným subjektem vytvořením, řízením nebo provozem finančního systému jménem vlády nebo jiného veřejného subjektu.

(41)  Rozsudek ve věci C-561/16, Saras Energía (ECLI:EU:C:2018:633, bod 37 týkající se článků 7 a 20 směrnice o energetické účinnosti).

(42)  Viz též rozsudek ve věci C-561/16, Saras Energía (ECLI:EU:C:2018:633, body 30 až 33).

(43)  Dodatek III.

(44)  Dodatek III.

(45)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369 ze dne 4. července 2017, kterým se stanoví rámec pro označování energetickými štítky a zrušuje směrnice 2010/30/EU (Úř. věst. L 198, 28.7.2017, s. 1).

(46)  Dodatek III.

(47)  Dodatek III.

(48)  Dodatek XII.

(49)  Dodatek X.

(50)  Viz dodatek IV.

(51)  Viz dodatek IV.

(52)  Viz dodatek IV.

(53)  Směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (Úř. věst. L 283, 31.10.2003, s. 51).

(54)  Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1).

(55)  Viz dodatek IV.

(56)  Dodatek V.

(57)  Ve svých vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu by měly členské státy zjistit počet domácností trpících energetickou chudobou, a to s přihlédnutím k nezbytným domácím energetickým službám, které jsou nezbytné pro zabezpečení základní životní úrovně v daných vnitrostátních podmínkách, ke stávající sociální politice a dalším příslušným politikám a také k orientačním pokynům Komise týkajícím se příslušných ukazatelů, včetně zeměpisné rozptýlenosti, které vycházejí ze společného přístupu k energetické chudobě. Jestliže některý členský stát zjistí, že má značný počet domácností trpících energetickou chudobou, měl by do svého plánu zařadit vnitrostátní orientační cíl snížení energetické chudoby.

(58)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov (Úř. věst. L 153, 18.6.2010, s. 13).

(59)  11. bod odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 75), kterou se mění směrnice o energetické náročnosti budov a směrnice o energetické účinnosti, uvádí, že „měl by být brán zřetel na potřebu zmírnit energetickou chudobu, a to v souladu s kritérii stanovenými členskými státy. Členské státy, jež v rámci svých strategií renovací vymezují vnitrostátní opatření přispívající ke zmírnění energetické chudoby, mají právo stanovit, jaká opatření považují za relevantní“.

(60)  https://www.energypoverty.eu/policies-measures

(61)  Viz dodatky II a III.

(62)  Čl. 2 bod 9 směrnice o energetické náročnosti budov definuje „prvek budovy“ jako technický systém budovy nebo prvek obvodového pláště budovy.

(63)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU ze dne 22. října 2014 o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva (Úř. věst. L 307, 28.10.2014, s. 1).

(64)  Viz Economidou et al., 2018. Assessment of the Second National Energy Efficiency Action Plans under the Energy Efficiency Directive (Posouzení druhých vnitrostátních akčních plánů energetické účinnosti podle směrnice o energetické účinnosti). EUR 29272 EN, Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2018, ISBN 978-92-79-87946-3, doi:10.2760/780472, JRC110304 (zpráva je k dispozici na adrese https://ec.europa.eu/jrc/en/publication/eur-scientific-and-technical-research-reports/assessment-second-national-energy-efficiency-action-plans-under-energy-efficiency-directive) a Tsemekidi-Tzeiranaki et al., 2019. Analysis of the Annual Reports 2019 under the Energy Efficiency Directive (Analýza výročních zpráv za rok 2019 podle směrnice o energetické účinnosti). EUR 29667 EN, Publications.

(65)  Dodatek VII.

(66)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 1).

(67)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 510/2011 ze dne 11. května 2011, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nová lehká užitková vozidla v rámci integrovaného přístupu Unie ke snižování emisí CO2 z lehkých vozidel (Úř. věst. L 145, 31.5.2011, s. 1).

(68)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/631 ze dne 17. dubna 2019, kterým se stanoví výkonnostní normy pro emise CO2 pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla a kterým se zrušují nařízení (ES) č. 443/2009 a (EU) č. 510/2011 (Úř. věst. L 111, 25.4.2019, s. 13).

(69)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2009/33/ES o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel. Dosud nezveřejněna v Úředním věstníku.

(70)  Další informace viz publikace Společného výzkumného střediska „Water – Energy Nexus in Europe“ (Vztah vody a energie v Evropě), 2019, http://publications.jrc.ec.europa.eu/repository/handle/JRC115853

(71)  Viz 22. bod odůvodnění.

(72)  Viz 22. bod odůvodnění.

(73)  Další informace v publikaci IEA „World Energy Outlook 2018“ (Světová energetická prognóza z roku 2018); https://www.iea.org/weo/water/

(74)  Viz 22. bod odůvodnění.

(75)  Viz definice uvedené v oddílu 4.

(76)  Viz dodatek IV.

(77)  SWD(2013) 451 final, 47. a 49. až 52. bod odůvodnění.

(78)  SWD(2013) 451 final, 53. bod odůvodnění.

(79)  SWD(2013) 451 final, 54. bod odůvodnění.

(80)  SWD(2013) 451 final, 55. bod odůvodnění.

(81)  Lees, E., and Bayer, E. (únor 2016), Toolkit for energy efficiency obligations (Soubor nástrojů pro povinné zvyšování energetické účinnosti; projekt v oblasti regulační pomoci); http://www.raponline.org/document/download/id/8029

(82)  Energy performance of buildings – Economic evaluation procedure for energy systems in buildings - Part 1: Calculation procedures (Energetická náročnost budov – Postupy pro ekonomické hodnocení energetických soustav v budovách – Část 1: Postupy výpočtů); https://www.en-standard.eu/din-en-15459-1-energy-performance-of-buildings-economic-evaluation-procedure-for-energy-systems-in-buildings-part-1-calculation-procedures-module-m1-14/.

(83)  Viz též dodatek VI a dodatek VIII.

(84)  Pro další vysvětlení a příklady viz dodatek VIII.

(85)  Pro další vysvětlení a příklady viz dodatek VIII.

(86)  Viz též dodatek VIII.

(87)  Ustanovení čl. 7 odst. 1 směrnice o energetické náročnosti budov stanoví, že „členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby se u budov, u kterých probíhá větší renovace, snížila energetická náročnost budovy nebo jejích renovovaných částí s cílem splnit minimální požadavky na energetickou náročnost stanovené podle článku 4, pokud je to technicky, funkčně a ekonomicky proveditelné“.

Ustanovení čl. 2 bodu 10 směrnice o energetické náročnosti budov definuje „větší renovaci“ jako renovaci budovy, přičemž:

a)	celkové náklady na renovaci obvodového pláště budovy nebo technických systémů budovy jsou vyšší než 25 % hodnoty budovy bez hodnoty pozemku, na němž budova stojí; nebo

b)	renovace probíhá u více než 25 % plochy obvodového pláště budovy.

Členské státy si mohou zvolit, zda uplatní možnost a) nebo b).

(88)  Viz 41. bod odůvodnění směrnice o energetické účinnosti.

(89)  Viz 41. bod odůvodnění směrnice o energetické účinnosti.

(90)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10).

(91)  Pro předpisy seřazené podle kategorie výrobku, viz:

https://ec.europa.eu/info/energy-climate-change-environment/standards-tools-and-labels/products-labelling-rules-and-requirements/energy-label-and-ecodesign/energy-efficient-products_en

(92)  Pro kritéria pro prokázání významnosti ve vnitrostátních akčních plánech energetické účinnosti a oznámeních podle článku 7 viz dodatek IX.

(93)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 ze dne 30. května 2018 o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 přispívajícím k opatřením v oblasti klimatu za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody a o změně nařízení (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 156, 19.6.2018, s. 26).

(94)  Viz dodatek XII.

(95)  Právní nástroj vydávaný schvalujícím orgánem, který zaručuje, že bylo dosaženo uvedeného objemu úspor energie. Každý certifikát je jedinečnou a sledovatelnou komoditou nesoucí vlastnické právo k určitému objemu dodatečných úspor energie a zaručující, že prospěch z těchto úspor nebyl uplatněn jinde.

(96)  Pro opatření na podporu instalace technologií pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů malého rozsahu na budovách nebo v budovách viz dodatek X.

(97)  Viz dodatek X.

(98)  Viz dodatek VII.

(99)  15. bod odůvodnění směrnice o energetické účinnosti.

(100)  Viz dodatek VII.

(101)  Viz dodatek XII.

(102)  Podle čl. 59 druhého pododstavce nařízení o správě se čl. 24 odst. 1 s platností od 1. ledna 2021 ruší.

(103)  Měl být předložen nejpozději do 31. prosince 2018 (čl. 9 odst. 1 nařízení o správě).

(104)  Pro další návrhy týkající se elasticit, které mají být použity pro zachycení reakce poptávky, viz dodatek IV.