This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 32018R1620
Commission Delegated Regulation (EU) 2018/1620 of 13 July 2018 amending Delegated Regulation (EU) 2015/61 to supplement Regulation (EU) No 575/2013 of the European Parliament and the Council with regard to liquidity coverage requirement for credit institutions (Text with EEA relevance.)
Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/1620 ze dne 13. července 2018, kterým se mění nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/61, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, pokud jde o požadavek na úvěrové instituce týkající se krytí likvidity (Text s významem pro EHP.)
Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/1620 ze dne 13. července 2018, kterým se mění nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/61, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, pokud jde o požadavek na úvěrové instituce týkající se krytí likvidity (Text s významem pro EHP.)
C/2018/4404
Úř. věst. L 271, 30.10.2018, p. 10–24
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
In force
30.10.2018 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 271/10 |
NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2018/1620
ze dne 13. července 2018,
kterým se mění nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/61, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, pokud jde o požadavek na úvěrové instituce týkající se krytí likvidity
(Text s významem pro EHP)
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (1), a zejména na článek 460 uvedeného nařízení,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/61 (2) by mělo být změněno tak, aby se zlepšil soulad s mezinárodními normami a usnadnilo efektivnější řízení likvidity ze strany úvěrových institucí. |
(2) |
Aby byly náležitě zohledněny činnosti prováděné úvěrovými institucemi, které působí mimo Unii, mělo by se upustit od požadavku na minimální velikost emise u likvidních aktiv držených dceřiným podnikem ve třetí zemi a povolit, aby tato aktiva mohla být uznávána pro účely konsolidace. V opačném případě by to vedlo k nedostatku likvidních aktiv u mateřské instituce na konsolidované úrovni, neboť požadavek na likviditu vyplývající z dceřiného podniku ve třetí zemi by byl zahrnut do konsolidovaného požadavku na likviditu, zatímco aktiva držená tímto dceřiným podnikem ke splnění jeho požadavku na likviditu v této třetí zemi by byla vyloučena z konsolidovaného požadavku na likviditu. Nicméně aktiva dceřiného podniku ve třetí zemi by měla být uznána pouze do výše krizového čistého odtoku likvidity vzniklého ve stejné měně jako měna, v níž jsou daná aktiva denominována, a plynoucího z této konkrétní dceřiné společnosti. Kromě toho, jako u jakýchkoli jiných aktiv třetích zemí by aktiva měla být uznána pouze tehdy, pokud je lze považovat za likvidní aktiva podle vnitrostátních právních předpisů příslušné třetí země. |
(3) |
Uznává se, že centrální banka může poskytovat likviditu ve své vlastní měně a úvěrový rating centrálních bank je pro účely likvidity méně relevantní než pro účely solventnosti. V zájmu těsnějšího sladění pravidel v nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/61 s mezinárodními normami a zajištění stejných podmínek pro úvěrové instituce s mezinárodní působností by proto rezervy držené dceřinou společností nebo pobočkou úvěrové instituce z Unie v centrální bance třetí země, které nebylo přiděleno úvěrové hodnocení vypracované určenou externí ratingovou agenturou, které má stupeň úvěrové kvality 1, měly být způsobilé jako likvidní aktiva úrovně 1, jsou-li splněny určité podmínky. Uvedené rezervy by měly být způsobilé zvláště tehdy, pokud je dané úvěrové instituci povoleno čerpat tyto rezervy kdykoli během krizových období a pokud podmínky pro toto čerpání byly stanoveny v dohodě mezi orgánem dohledu uvedené třetí země a centrální bankou, v níž jsou rezervy drženy, nebo v platných pravidlech třetí země. Nicméně tyto rezervy by měly být uznatelné jako aktiva úrovně 1 pouze k pokrytí čistého odtoku likvidity v krizovém období ve stejné měně, v jaké jsou denominovány tyto rezervy. |
(4) |
Je vhodné zohlednit nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2402 (3). Uvedené nařízení obsahuje kritéria k určení toho, zda sekuritizace může být určena jako jednoduchá, transparentní a standardizovaná („STS“) sekuritizace. Jelikož uvedená kritéria zaručují, že STS sekuritizace jsou vysoce kvalitní, měla by být také použita pro určení, které sekuritizace lze považovat za vysoce kvalitní likvidní aktiva pro účely výpočtu požadavku krytí likvidity. Sekuritizace by proto měly být způsobilé jako aktiva úrovně 2B pro účely nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/61, splňují-li všechny požadavky stanovené v nařízení (EU) 2017/2402, vedle kritérií již stanovených v nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/61, která jsou specifická pro jejich znaky likvidity. |
(5) |
Provádění nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/61 by nemělo bránit efektivnímu přenosu měnové politiky do hospodářství. Lze očekávat, že transakce s ECB nebo centrální bankou členského státu budou za závažných krizových okolností trvat déle. Proto by mělo být možné, aby příslušné orgány upustily od požadavku na anulační mechanismus pro výpočet rezervy v oblasti likvidity v případě zajištěných transakcí s ECB nebo centrální bankou členského státu, které zahrnují vysoce kvalitní likvidní aktiva alespoň v jedné fázi obchodu a mají být splatné během příštích 30 kalendářních dnů. Nicméně před upuštěním od požadavku by měly být příslušné orgány povinny konzultovat centrální banku, která je protistranou transakce, a také Evropskou centrální banku, pokud centrální bankou je centrální banka Eurosystému. Kromě toho by se na upuštění od požadavku měly vztahovat vhodné záruky, aby se zamezilo příležitostem k možné regulatorní arbitráži či vzniku nepříznivých pobídek pro úvěrové instituce. Kolaterál přijatý v rámci derivátových transakcí by měl být nadto odstraněn z anulačního mechanismu v zájmu těsnějšího sladění pravidel Unie s mezinárodním standardem stanoveným Basilejským výborem pro bankovní dohled. |
(6) |
Zacházení se sazbami odtoku a přítoku pro repa, reverzní repa a kolaterálové swapy by mělo být navíc plně v souladu s přístupem mezinárodního standardu pro ukazatel krytí likvidity stanovený Basilejským výborem pro bankovní dohled („BCBS“). Konkrétně jde o to, že výpočet peněžního odtoku by měl být přímo vázán na míru prodloužení transakce (v souladu se srážkou z poskytnutého kolaterálu uplatněnou na peněžní závazek jako ve standardu Basilejského výboru pro bankovní dohled), a nikoli na hodnotu likvidity podkladového kolaterálu. |
(7) |
Vzhledem k rozdílným výkladům, které se objevily, je důležité vyjasnit některá ustanovení nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/61, zejména pokud jde o splnění požadavku krytí likvidity; způsobilost rezervy aktiv zahrnutých do seskupení, které je k dispozici k získání finančních prostředků pod nepřidělenými linkami provozovanými centrální bankou, rezervy subjektů kolektivního investování a vkladů, jakož i dalších finančních prostředků v kooperativních sítích a institucionálních systémech ochrany; výpočet dodatečného odtoku likvidity za ostatní produkty a služby; udělení preferenčního zacházení v rámci vnitroskupinových úvěrových a likviditních příslibů; zacházení s krátkou pozicí a uznání peněžní částky splatné z cenných papírů se splatností v následujících 30 kalendářních dnech. |
(8) |
Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/61 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno, |
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/61 se mění takto:
1) |
V čl. 2 odst. 3 se písmeno a) nahrazuje tímto:
|
2) |
Článek 3 se mění takto:
|
3) |
Článek 4 se mění takto:
|
4) |
Článek 7 se mění takto:
|
5) |
Článek 8 se mění takto:
|
6) |
Článek 10 se mění takto:
|
7) |
Článek 11 se mění takto:
|
8) |
Článek 13 se mění takto:
|
9) |
Článek 15 se mění takto:
|
10) |
Článek 16 se nahrazuje tímto: „Článek 16 Vklady a jiné financování v kooperativních sítích a institucionálních systémech ochrany 1. Pokud úvěrová instituce patří do institucionálního systému ochrany typu uvedeného v čl. 113 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013, do sítě, která by byla způsobilá pro výjimku stanovenou v článku 10 uvedeného nařízení nebo do kooperativní sítě v členském státě, může se s vklady na viděnou, které úvěrová instituce udržuje v ústřední instituci, zacházet jako s likvidními aktivy, ledaže ústřední instituce přijímající vklady s nimi zachází jako s provozními vklady. Pokud se s vklady zachází jako s likvidními aktivy, musí s nimi být zacházeno v souladu s jedním z těchto ustanovení:
2. Pokud podle právních předpisů členského státu nebo právně závazných dokumentů upravujících jednu ze sítí nebo jeden ze systémů popsaných v odstavci 1 má úvěrová instituce do 30 kalendářních dnů přístup k nečerpanému likviditnímu financování od ústřední instituce nebo od jiné instituce v rámci stejné sítě nebo stejného systému, zachází se s takovým financováním jako s aktivem úrovně 2B v té míře, v jaké není toto financování zajištěno likvidními aktivy a v jaké se s ním nezachází v souladu s ustanoveními článku 34. Na nečerpanou přislíbenou výši jistiny likviditního financování se uplatní srážka při ocenění ve výši nejméně 25 %.“; |
11) |
Článek 17 se mění takto:
|
12) |
Článek 21 se nahrazuje tímto: „Článek 21 Započítávání derivátových transakcí 1. Úvěrové instituce vypočítají očekávaný odtok a přítok likvidity za období 30 kalendářních dnů pro kontrakty uvedené v příloze II nařízení (EU) č. 575/2013 a pro úvěrové deriváty na základě čisté hodnoty podle jednotlivých protistran podléhajících uzavření dvoustranných smluv o započtení, které splňují podmínky stanovené v článku 295 uvedeného nařízení. 2. Odchylně od odstavce 1 vypočítají úvěrové instituce peněžní přítok a odtok vyplývající z devizových derivátových transakcí, které zahrnují úplné výměny jistin na simultánním základě (nebo v rámci téhož dne), na základě čisté hodnoty, i když se na uvedené transakce nevztahuje dvoustranná dohoda o započtení. 3. Pro účely tohoto článku se za čistou hodnotu považuje hodnota bez kolaterálu, který má být složen nebo přijat v nejbližších 30 kalendářních dnech. Pokud však jde o kolaterál, který bude složen v nejbližších 30 kalendářních dnech, považuje se za čistou hodnotu hodnota bez uvedeného kolaterálu, pouze pokud jsou splněny obě tyto podmínky:
|
13) |
Článek 22 se mění takto:
|
14) |
V článku 23 se odstavec 1 nahrazuje tímto: „1. Úvěrové instituce pravidelně posuzují pravděpodobnost a potenciální objem odtoku likvidity v průběhu 30 kalendářních dnů, pokud jde o produkty nebo služby, které nejsou uvedeny v článcích 27 až 31a a které úvěrové instituce nabízejí nebo sponzorují nebo které by potenciální kupující považovali za související s těmito úvěrovými institucemi. Tyto produkty nebo služby mimo jiné zahrnují:
|
15) |
V čl. 25 odst. 2 se písmeno b) nahrazuje tímto:
|
16) |
Na konci článku 26 se doplňuje nový pododstavec, který zní: „Příslušné orgány informují orgán EBA o tom, které orgány využívají započtení odtoků se vzájemně závislými přítoky podle tohoto článku. Orgán EBA si může vyžádat podpůrnou dokumentaci.“; |
17) |
Článek 28 se mění takto:
|
18) |
V článku 29 se odstavec 2 mění takto:
|
19) |
Článek 30 se mění takto:
|
20) |
Článek 31 se mění takto:
|
21) |
Vkládá se nový článek 31a, který zní: „Článek 31a Odtok ze závazků a příslibů, na které se nevztahují ostatní ustanovení této kapitoly 1. Úvěrové instituce vynásobí sazbou odtoku 100 % veškeré závazky, které se stanou splatnými do 30 kalendářních dnů s výjimkou závazků uvedených v článcích 24 až 31. 2. Jestliže součet všech smluvních příslibů poskytnout financování nefinančním zákazníkům v nejbližších 30 kalendářních dnech, kromě příslibů uvedených v článcích 24 až 31, překročí výši přítoku od uvedených nefinančních zákazníků vypočítaného v souladu s čl. 32 odst. 3 písm. a), použije se na přebytek sazba odtoku ve výši 100 %. Pro účely tohoto odstavce mezi nefinanční zákazníky patří mimo jiné fyzické osoby, malé a střední podniky, podniky, ústřední vlády, mezinárodní rozvojové banky a subjekty veřejného sektoru, nikoli však finanční zákazníci a centrální banky.“; |
22) |
Článek 32 se mění takto:
|
23) |
V článku 34 se odstavec 2 mění takto:
|
24) |
Příloha I se mění takto:
|
Článek 2
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Použije se od 30. dubna 2020.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 13.července 2018.
Za Komisi
předseda
Jean-Claude JUNCKER
(1) Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1.
(2) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/61 ze dne 10. října 2014, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, pokud jde o požadavek na úvěrové instituce týkající se krytí likvidity (Úř. věst. L 11, 17.1.2015, s. 1).
(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2402 ze dne 12. prosince 2017, kterým se stanoví obecný rámec pro sekuritizaci a vytváří se zvláštní rámec pro jednoduchou, transparentní a standardizovanou sekuritizaci a kterým se mění směrnice 2009/65/ES, 2009/138/ES, 2011/61/EU a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 347, 28.12.2017, s. 35).