2.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 55/12

(1)

Tiskové zprávy a informace zaslané občany v období let 2012–2013 upozornily Komisi na tvrzení, že regionální samospráva Valencie (Generalitat Valenciana) poskytla státní podporu v podobě úvěrových záruk třem fotbalovým klubům ve Valencii: Valencia Club de Fútbol Sociedad Anónima Deportiva (dále jen „Valencia CF“), Hércules Club de Fútbol Sociedad Anónima Deportiva (dále jen „Hércules CF“) a Elche Club de Fútbol Sociedad Anónima Deportiva (dále jen „Elche CF“). Podle těchto zpráv byla záruka ve prospěch klubu Valencia CF následně zvýšena nejméně dvakrát k pokrytí opožděných plateb kapitálu, úroků a nákladů. Dne 8. dubna 2013 bylo Španělsko požádáno, aby se k těmto zprávám vyjádřilo. Španělsko zaslalo Komisi informace dne 27. května a 3. června 2013.

(2)

Dopisem ze dne 18. prosince 2013 Komise Španělsko informovala, že se v souvislosti s touto podporou rozhodla zahájit řízení (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“). Španělsko své připomínky k rozhodnutí o zahájení řízení podalo dopisem ze dne 10. února 2014.

(3)

Komise si od Španělska vyžádala informace dopisem ze dne 1. srpna 2014, na nějž Španělsko odpovědělo dne 30. září a 13. října 2014. Komise si od Španělska vyžádala další informace dopisem ze dne 23. ledna 2015, na nějž Španělsko odpovědělo dne 27. dubna 2015.

(4)

Instituto Valenciano de Finanzas (dále jen „IVF“), finanční ústav regionální samosprávy Generalitat Valenciana, předložil své připomínky dne 3. listopadu a 15. prosince 2014 a dne 20. února, 25. února, 31. března a 18. května 2015. Ve zprávách zaslaných elektronickou poštou dne 3., 5., 13., 19., 20., 26. a 30. listopadu 2015, dne 1., 11., 14., 15., 16., 17. a 18. prosince 2015 a dne 4. a 13. května 2016 ústav IVF předložil další informace.

(5)

Rozhodnutí o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2) dne 7. března 2014. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby k opatřením předložily své připomínky. Komise obdržela připomínky od tří zúčastněných stran: Liga Nacional de Fútbol Profesional dne 7. dubna 2014; Valencia CF dne 7. dubna, 16. června, 30. října a 15. prosince 2014 a dne 12. května 2015 a Fundaciόn Valencia Club de Fútbol (dále jen „Fundación Valencia“) dne 19. května 2015. Tyto připomínky předala Španělsku, kterému bylo umožněno se k nim vyjádřit; připomínky Španělska byly obdrženy dopisy ze dne 30. září a 13. října 2014 a ze dne 3. července 2015. Další objasnění poskytl klub Valencia CF dne 14. prosince 2015 a dne 26. ledna 2016. Dne 29. ledna 2015 se v Bruselu uskutečnilo setkání za účasti útvarů Komise, španělských orgánů, zástupců IVF a zástupců klubu Valencia CF.

(6)

Dne 5. listopadu 2009 poskytl ústav IVF záruku za bankovní úvěr ve výši 75 milionů EUR poskytnutý bankou Bancaja (nyní Bankia) nadaci Fundación Valencia. IVF je veřejnoprávním finančním ústavem, který je pod kontrolou regionální samosprávy Generalitat Valenciana, jejíž zástupci jsou rovněž členy generální rady a investičního výboru IVF.

(7)

Jak je uvedeno v rozhodnutí IVF o poskytnutí záruky nadaci Fundación Valencia, výslovným cílem úvěru bylo financování nákupu akcií klubu Valencia CF nadací Fundación Valencia v souvislosti s rozhodnutím klubu Valencia CF navýšit kapitál o 92,4 milionu EUR vydáním 1 922 250 nových akcií (a tím dosáhnout celkového počtu 2 114 475 akcií). Nové akcie byly upsány ve stejné nominální hodnotě jako stávající akcie, a to 48,08 EUR za akcii. Tímto úvěrem získala nadace Fundación Valencia 70,6 % všech akcií klubu Valencia CF za výše uvedenou cenu 48,08 EUR za akcii. Další podíly na tomtéž navýšení kapitálu dosáhly výše 18,8 milionu EUR. Z těchto akcií bylo následně 52 212 kusů prodáno za cenu 56,50 EUR za akcii během hospodářského roku 2010–2011, 878 akcií bylo prodáno za cenu 57,00 EUR za akcii během hospodářského roku 2011–2012 a 1 481 368 akcií bylo prodáno za cenu 67,50 EUR za akcii v hospodářském roce 2013–2014.

(8)

Záruka IVF pokrývala 100 % jistiny úvěru plus úroky a náklady zaručené transakce. Byla stanovena roční prémie za záruku ve výši 0,5 % pro IVF a jednorázový poplatek za poskytnutí záruky ve výši 1 % (3), které měla uhradit nadace Fundación Valencia. Jako protizáruku získal ústav IVF jako druhý v pořadí za bankou Bankia zástavní právo k akciím klubu Valencia CF ve vlastnictví nadace Fundación Valencia. Doba trvání příslušného úvěru činila šest let, z čehož čtyři roky představovaly odkladnou lhůtu (pro splácení jistiny úvěru). Úroková sazba příslušného úvěru činila: a) 6 % do 26. srpna 2010 (první rok úvěru) a b) Euribor 1 rok + marže ve výši 3,5 % s minimální sazbou 6 % od 26. srpna 2010 dále. Sjednaný splátkový kalendář jistiny úvěru předpokládal roční placení úroků počínaje srpnem 2010, zatímco pokud jde o jistinu úvěru, bylo dohodnuto splacení částky 37,5 milionu EUR dne 26. srpna 2014 a částky 37,5 milionu EUR dne 26. srpna 2015. Splacení jistiny úvěru a úroků mělo být financováno ze zisku z prodeje akcií, které nadace Fundación Valencia získala v klubu Valencia CF.

(9)

Dne 26. července 2010 poskytl ústav IVF záruku za bankovní úvěr ve výši 18 milionů EUR poskytnutý bankou Caja de Ahorros del Mediterráneo nadaci Fundación Hércules. Jak je uvedeno v rozhodnutí IVF o poskytnutí záruky nadaci Fundación Hércules, výslovným cílem úvěru bylo financování nákupu akcií klubu Hércules CF nadací Fundación Hércules v souvislosti s rozhodnutím klubu Hércules CF navýšit kapitál formou kapitálového vkladu. Záruka pokrývala 100 % jistiny úvěru plus úroky a náklady zaručené transakce. Byla stanovena roční prémie za záruku ve výši 1 % pro IVF, kterou měla hradit nadace Fundación Hércules. Jako protizáruku získal ústav IVF zástavní právo k akciím klubu Hércules CF ve vlastnictví nadace Fundación Hércules; dočasně až do okamžiku, než budou akcie zastaveny, získal IVF záruku majitele stadionu José Rico Pérez, společnosti Aligestión Integral SA, a zástavní právo k akciím v klubu Hércules CF ve vlastnictví společnosti Aligestión Integral SA. Doba trvání příslušného úvěru činila pět let. Úrokovou sazbu příslušného úvěru tvořila: a) pevná sazba ve výši 4 % v prvních 36 měsících a b) Euribor 1 rok + marže ve výši 2 % v posledních 24 měsících. Byl rovněž stanoven poplatek za poskytnutí záruky ve výši 0,5 %. Zaručený úvěr (jistina a úroky) měl být splacen z prodeje akcií získaných v klubu Hércules CF.

(10)

Poté, co ústav IVF poskytl státní záruku, nadace Fundación Hércules příslušný úvěr nesplatila. V důsledku toho dne 24. ledna 2012 ústav IVF, který musel splnit svou zákonnou povinnost jakožto ručitel, uhradil částku 18,4 milionu EUR úvěrující bance, nahradil úvěrující banku jako věřitel dotčeného úvěru a následně zahájil soudní řízení proti nadaci Fundación Hércules CF s cílem získat výše uvedenou částku zpět.

(11)

Dne 17. února 2011 ústav IVF poskytl dvě záruky za dva bankovní úvěry v celkové výši 14 milionů EUR poskytnuté bankami Caja de Ahorros del Mediterráneo (9 milionů EUR) a Banco de Valencia (5 milionů EUR) nadaci Fundación Elche. Jak je uvedeno v rozhodnutí ústavu IVF o poskytnutí záruk nadaci Fundación Elche, výslovným cílem obou úvěrů bylo financování nákupu akcií klubu Elche CF nadací Fundación Elche v souvislosti s rozhodnutím klubu Elche CF navýšit kapitál formou kapitálového vkladu. Záruka pokrývala 100 % jistiny úvěru plus úroky a náklady zaručené transakce. Byla stanovena roční prémie za záruku ve výši 1 % pro IVF, kterou měla hradit nadace Fundación Elche. Jako protizáruku získal ústav IVF zástavní právo k akciím klubu Elche CF ve vlastnictví nadace Fundación Elche. Doba trvání příslušného úvěru činila pět let. Úroková sazba příslušného úvěru se rovnala sazbě Euribor 1 rok + marže ve výši 3,5 %. Byl rovněž stanoven poplatek za poskytnutí záruky ve výši 0,5 %. Zaručený úvěr (jistina a úroky) měl být splacen z prodeje akcií získaných v klubu Elche CF.

(12)

Dne 10. listopadu 2010 ústav IVF navýšil svou záruku ve prospěch nadace Fundación Valencia o 6 milionů EUR. Smyslem navýšení záruky bylo pokrýt navýšení stávajícího úvěru poskytnutého bankou Bankia o 6 milionů EUR, jehož cílem bylo pokrytí opožděných plateb kapitálu, úroků a nákladů v důsledku nesplacení úroků, které měly být v souvislosti se zaručeným úvěrem uhrazeny dne 26. srpna 2010. V důsledku tohoto navýšení se počáteční splátkový kalendář jistiny příslušného úvěru (viz 7. bod odůvodnění) změnil a nově předpokládal splátky ve výši 40,5 milionu EUR dne 26. srpna 2014 a ve výši 40,5 milionu EUR dne 26. srpna 2015. Úroková sazba úvěru zůstala stejná.

(13)

Podle podání španělských orgánů a klubu Valencia CF během formálního vyšetřovacího řízení uhradil ústav IVF v únoru 2013 částku ve výši 4,9 milionu EUR s cílem pokrýt částečné uplatnění státní záruky bankou Bankia z důvodu neuhrazení splátky úroků dne 26. srpna 2012. Na základě informací v té době dostupných zahájila Komise v prosinci 2013 formální vyšetřovací řízení v přesvědčení, že ústav IVF navýšil svou stávající záruku v únoru 2013 obdobně jako při navýšení záruky dne 10. listopadu 2010.

(14)

Valencia CF je španělský profesionální fotbalový klub, který sídlí ve Valencii a byl založen v roce 1919. Účastní se španělské první ligy (dále jen „La Liga“) a je jedním z největších fotbalových klubů španělského a evropského fotbalu. Klub Valencia CF získal šestkrát titul v soutěži La Liga a sedmkrát trofej Copa del Rey. V historické tabulce soutěže La Liga je klub Valencia CF na třetím místě za kluby Real Madrid CF a FC Barcelona. Osmkrát se rovněž probojoval do významných evropských finále, z nichž pět vyhrál. Klub Valencia CF je rovněž členem skupiny G-14, která sdružuje přední evropské fotbalové kluby. Ve Španělsku je třetím fanoušky nejvíce podporovaným fotbalovým klubem. Jedná se rovněž o jeden z největších klubů světa, pokud jde o počet členů (registrovaných platících podporovatelů), s více než 50 000 držiteli sezónních vstupenek a více než 20 000 držiteli sezónních vstupenek na seznamu čekatelů, který hraje své domácí zápasy na stadionu Mestalla, jenž má pro diváky 55 000 míst k sezení.

(15)

Tabulka 1 uvádí údaje o finanční výkonnosti klubu Valencia CF v období od června 2007 do června 2012.

Tabulka 1

Klíčové finanční údaje klubu Valencia CF za období od června 2007 do června 2012

(16)

Fundación Valencia je nezisková nadace, která byla založena s cílem „zachovat, šířit a podporovat sportovní, kulturní a sociální aspekty klubu Valencia Club de Fútbol a spojení mezi klubem a jeho fanoušky“. Nadace Fundación Valencia byla založena v roce 1996 a od té doby byla akcionářem klubu Valencia CF. Činnosti nadace Fundación Valencia jsou mimo jiné spojeny s podporou fotbalu, vedením mládežnických týmů klubu Valencia CF a podporou ženského a amatérského fotbalu. Po dotčeném kapitálovém vkladu (viz 7. bod odůvodnění) získala nadace Fundación Valencia většinový podíl v klubu Valencia CF, konkrétně 72 % oproti 1,6 %, které vlastnila před kapitálovým vkladem, a stala se mateřským podnikem klubu Valencia CF (4). Všichni členové správní rady klubu Valencia CF byli zároveň členy správního orgánu nadace Fundación Valencia.

(17)

Tabulka 2 uvádí finanční údaje nadace Fundación Valencia za období od června 2008 do června 2011.

Tabulka 2

Klíčové finanční údaje nadace Fundación Valencia za období od června 2008 do června 2011

(18)

Klub Hércules CF je profesionální španělský fotbalový klub, který sídlí v Alicante, v regionu Valencie. Byl založen v roce 1922 a v současné době hraje ve španělské třetí divizi (Segunda División B). Jeho domovským stadionem je stadion José Rico Pérez, jenž divákům nabízí 30 000 míst k sezení. V době posuzovaného opatření (červenec 2010) se klub Hércules CF právě kvalifikoval do nejvyšší soutěže La Liga z druhého místa, kterého dosáhl ve španělské druhé divizi (Segunda División) v sezóně 2009–2010. Podle podání španělských orgánů ze dne 25. ledna 2012 klub Hércules CF uzavřel dohodu s většinou svých soukromých věřitelů, kteří zahájili úpadkové řízení dne 5. července 2011 (concurso de acreedores), jejíž součástí bylo snížení hodnoty pohledávek věřitelů o 50 % a posunutí úhrady běžných pohledávek o sedm let, prodloužitelných o dva roky v případě ztráty jeho profesionálního postavení. Tabulka 3 uvádí údaje o finanční výkonnosti klubu Hércules CF za období od června 2008 do června 2012.

Tabulka 3

Klíčové finanční údaje klubu Hércules CF za období od června 2008 do června 2012

(19)

Nadace Fundación Hércules de Alicante (dále jen „Fundación Hércules“) je organizace, jejímž posláním je podpora sociální péče a záležitostí týkajících se klubu Hércules CF. Nadace se nezabývá ekonomickou činností. Dotčeným kapitálovým vkladem (viz 9. bod odůvodnění) nadace Fundación Hércules získala 81,96 %, a tím i většinový podíl v klubu Hércules CF, přičemž druhý největší akcionář vlastnil 16,99 % (před kapitálovým vkladem nadace Fundación Hércules nedržela žádné akcie). Kromě toho podle statutu a stanov nadace Fundación Hércules jsou členové správní rady klubu Hércules CF z právního hlediska členy řídicího orgánu nadace Fundación Hércules (Patronato). Tabulka 4 uvádí finanční údaje nadace Fundación Hércules za období od června 2009 do června 2011.

Tabulka 4

Klíčové finanční údaje nadace Fundación Hércules za období od června 2009 do června 2011

(20)

Elche CF je profesionální španělský fotbalový klub, který sídlí v Elche, v provincii Alicante, v regionu Valencie. Klub byl založen v roce 1923 a v současné době hraje ve španělské druhé divizi. Jeho domovským stadionem je stadion Manuel Martínez Valero, jenž divákům nabízí 38 750 míst k sezení. V době poskytnutí dotčených opatření (únor 2011) hrál ve druhé divizi, zatímco následně v sezónách 2013–2014 a 2014–2015 hrál v nejvyšší soutěži La Liga. Tabulka 5 uvádí údaje o finanční výkonnosti klubu Elche CF za období od června 2007 do června 2011. Podle podání španělských orgánů vstoupil klub Elche CF dne 6. srpna 2015 do úpadkového řízení.

Tabulka 5

Klíčové finanční údaje klubu Elche CF za období od června 2007 do června 2011

(21)

Nadace Fundación Elche Club de Fútbol (dále jen „Fundación Elche“) je nezisková organizace v regionu Valencie, jejímž cílem je podpora a rozvoj sportovních činností. Nadace se nezabývá ekonomickou činností. Dotčeným kapitálovým vkladem (viz 10. bod odůvodnění) nadace Fundación Elche získala většinový podíl ve výši 63,45 % jako jediný akcionář klubu Elche CF s více než 10 % (před kapitálovým vkladem nedržela žádné akcie). Kromě toho většina členů správní rady klubu Elche CF byla také členy správního orgánu nadace Fundación Elche.

(22)

Tabulka 6 uvádí finanční údaje nadace Fundación Elche za období let 2009–2011.

Tabulka 6

Klíčové finanční údaje nadace Fundación Elche za období od prosince 2009 do prosince 2011

(23)

Podle španělských orgánů bylo rozhodnutí ústavu IVF poskytnout v roce 2009 záruku ve prospěch klubu Valencia CF přijato na základě „plánu životaschopnosti“ z května 2009. Plán životaschopnosti zahrnoval:

Tabulka 7

Předpokládané finanční údaje klubu Valencia CF za období od června 2010 do června 2015, jak jsou představeny v „plánu životaschopnosti“

(24)

Podle vyjádření Španělska, nadace Fundación Valencia a klubu Valencia CF po obdržení souhlasu ze strany ústavu IVF (tento souhlas byl součástí záruky ústavu IVF) nadace Fundación Valencia v roce 2014 veřejně oznámila svůj úmysl spustit proces prodeje svých akcií v klubu Valencia CF. V únoru 2014 byl zřízen řídicí výbor, který měl na proces dohlížet a byl složen ze zástupců banky Bankia, regionální samosprávy Generalitat Valenciana (zastoupené ústavem IVF), klubu Valencia CF a nadace Fundación Valencia. Proces prodeje řídily společnosti KPMG (jmenovaná bankou Bankia) a PwC. Bylo těchto sedm zájemců z Číny, USA, Saúdské Arábie, Singapuru, Ruska a Kostariky:

(25)

Pro hodnocení nabídek byla hlavní tato kritéria:

(26)

Společnosti KPMG a PwC zaslaly pokyny vybraným investorům s výzvou k předložení závazných nabídek. Po uplynutí lhůty k předložení závazných nabídek byly nabídky otevřeny a řídicí výbor přezkoumal, zda splňují požadavky výběrového řízení. Nabídky následujících tří investorů, kteří vyjádřili zájem, byly vyloučeny: […] (stažení nabídky), […] (stažení nabídky) a […] (nepředložení informací o platební schopnosti). Pro výběr nejlepšího investora byla stanovena doba tří týdnů od uplynutí lhůty k předložení nabídek. Během této doby řídicí výbor a poradní orgány společností PwC a KPMG vyhodnotily čtyři zbývající nabídky. Správní orgán nadace Fundación Valencia nakonec vybral jednoho z investorů, kteří se dostali do užšího výběru.

(27)

Vybrána byla nabídka předložená společností Meriton Holdings Limited, která zahrnovala kupní cenu ve výši 100 milionů EUR za podíl v klubu Valencia CF ve výši 70,06 %, tj. 1 481 368 akcí neboli 67,5 EUR za akcii, dlouhodobé refinancování dluhu klubu Valencia CF ve výši 229 milionů EUR vůči bance Bankia, akcionářskou úvěrovou linku ve výši 100 milionů EUR a závazek neředit akcie vlastněné menšinovými akcionáři.

(28)

Jakmile nadace Fundación Valencia inkasovala výše uvedenou cenu, v říjnu 2014 uhradila bance Bankia celkovou částku úvěru z roku 2009 ve výši 75 milionů EUR plus navýšení o 6 milionů EUR z roku 2010 společně s neuhrazeným úrokem a dalšími náklady a závazky. Následně byla státní záruka ústavu IVF zrušena. Po splacení úvěru bance Bankia zůstal nadaci Fundación Valencia přebytek ve výši 6 milionů EUR.

(29)

Komise se dne 18. prosince 2013 rozhodla zahájit formální vyšetřovací řízení. Ve svém rozhodnutí, kterým bylo formální vyšetřovací řízení zahájeno, dospěla Komise k předběžnému závěru, že kluby Valencia CF, Hércules CF a Elche CF mohly být v době poskytnutí uvedených opatření považovány za podniky v obtížích. Komise rovněž vyjádřila pochybnosti o souladu opatření se sdělením Komise o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podpory ve formě záruk (5) (dále jen „sdělení o zárukách z roku 2008“) a dospěla k předběžnému závěru, že opatření poskytla příjemcům výhodu.

(30)

Kromě toho Komise ve svém rozhodnutí o zahájení řízení zastávala předběžný názor, že prostřednictvím regionální samosprávy Generalitat Valenciana má španělský stát jasný a přímý vliv na ústav IVF, a předběžně dospěla k závěru, že opatření jsou přičitatelná státu.

(31)

Na základě výše uvedených skutečností Komise vyslovila pochybnosti ohledně čtyř posuzovaných opatření a dospěla k předběžnému závěru, že všechna tato opatření představují státní podporu.

(32)

Komise měla dále za to, že subjekty, které měly v konečném důsledku prospěch z úvěrů zaručených státem, byly kluby Valencia CF, Hércules CF a Elche CF, neboť úvěry a záruky byly poskytnuty za účelem odkoupení akcií, které kluby nově vydaly, aby navýšily svůj vlastní kapitál. Podle předběžného názoru Komise rovněž nelze vyloučit, že i nadace Fundación Valencia, Fundación Hércules a Fundación Elche měly z uvedených opatření prospěch a, pokud jde o poskytnutí podpory, nebyly pouhými zprostředkovateli mezi státem a kluby.

(33)

Komise vyslovila pochybnosti také ohledně slučitelnosti čtyř posuzovaných opatření s vnitřním trhem, zejména kvůli skutečnosti, že španělské orgány neuvedly žádné možné důvody slučitelnosti.

(34)

Vzhledem k povaze sporných opatření a skutečnosti, že kluby Valencia CF, Hércules CF a Elche CF mohly být v době poskytnutí těchto opatření považovány za podniky v obtížích, Komise uvedla, že slučitelnost opatření lze posoudit pouze podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, a zejména na základě pokynů Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (6) (dále jen „pokyny pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004“). Komise nejdříve uvedla, že podmínky podpory na záchranu a restrukturalizaci stanovené v oddílu 3.1 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004 nejsou podle všeho splněny. V souvislosti s podporou na restrukturalizaci vymezenou v oddílu 3.2 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004 Komise zdůraznila, že uvedená opatření byla poskytnuta bez věrohodného restrukturalizačního plánu, který by splňoval podmínky stanovené v pokynech pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004.

(35)

V neposlední řadě Komise uvedla, že klub Valencia CF zřejmě profitoval z opakovaných opatření ve svůj prospěch, zatímco byl v obtížích, takže podmínka „jednou a dost“ podle oddílu 3.3 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004 nebyla podle všeho splněna.

(36)

Během formálního vyšetřovacího řízení předložily připomínky španělské orgány i ústav IVF (jakožto nástroj regionální samosprávy Generalitat Valenciana a rovněž poskytovatel dotčených opatření). Jejich připomínky se do značné míry shodují, a budou tedy v následujících bodech odůvodnění prezentovány společně. Budou prezentovány jako připomínky Španělska, neboť ústav IVF je subjektem, který náleží a spadá pod kontrolu regionální samosprávy Generalitat Valenciana.

(37)

Španělsko má za to, že opatření 1, 2, 3 a 4 nepředstavují státní podporu podle čl. 107 odst. 1 SFEU, neboť poskytnutí dotčených záruk a také jejich podmínky byly v souladu s rozpočty schválenými na základě ustanovení a omezení španělských právních předpisů (7).

(38)

Španělsko rovněž uvádí, že opatření 1, 2, 3 a 4 nepředstavovala nepatřičnou výhodu pro příjemce dotčených záruk podle čl. 107 odst. 1 SFEU, neboť ustanovení sdělení o zárukách z roku 2008 byla splněna, zejména:

(39)

Španělsko dále tvrdí, že rozhodnutí nadace Fundación Valencia z roku 2009 investovat do klubu Valencia CF bylo v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství, a že tedy nebyla poskytnuta žádná nepatřičná výhoda podle čl. 107 odst. 1 SFEU, a to z následujících důvodů:

(40)

Španělsko dále argumentuje, že posuzovaná opatření nesplňují kritérium narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu mezi členskými státy podle čl. 107 odst. 1 SFEU, a to z těchto důvodů:

(41)

Španělsko uvádí, že podle plánu splácení zaručeného úvěru poskytnutého nadaci Fundación Valencia byla tato nadace povinna prodat všechny akcie, které získala v klubu Valencia CF, do 30. června 2015, a to následujícím způsobem: a) v první fázi, která měla být ukončena dne 31. prosince 2010, by nadace Fundación Valencia prodala nejméně 47 663 akcií za cenu 53,5 EUR za kus a b) ve druhé fázi, která měla být ukončena dne 30. června 2015, by nadace Fundación Valencia prodala 852 452 akcií. Nadace Fundación Valencia byla povinna použít zisky z prodeje akcií na splacení zaručeného úvěru.

(42)

Španělsko nerozporuje předběžná zjištění Komise (a dokonce uznává), že rozhodnutí ústavu IVF poskytnout dotčená opatření byla přičitatelná státu a že kluby Valencia CF, Hércules CF a Elche CF byly v okamžiku poskytnutí dotčených opatření v obtížích. Kromě toho Španělsko uznává, že záruky poskytnuté ústavem IVF za úvěry pro nadace Fundación Valencia, Fundación Hércules a Fundación Elche ve všech případech pokrývaly 100 % jistiny příslušného úvěru plus úroky a náklady na zaručenou transakci.

(43)

Španělsko rovněž předložilo důvody slučitelnosti pro opatření 1 a 4 (ve prospěch klubu Valencia CF a nadace Fundación Valencia) podle pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004 pro případ, že by Komise dospěla k závěru, že představují státní podporu.

(44)

Pokud jde o návrat k životaschopnosti, Španělsko má za to, že plán životaschopnosti z roku 2009 zajišťuje dlouhodobou životaschopnost klubu Valencia CF. Španělsko dále zastává názor, že prodej nejcennějších hráčů klubu Valencia CF je vhodným a přiměřeným kompenzačním opatřením. V souvislosti s podporou omezenou na minimum (vlastní příspěvek) Španělsko dále tvrdí, že účast soukromých kupujících na navýšení kapitálu z roku 2009 ve výši 18,8 milionu EUR by měla být uznána jako vlastní příspěvek. V neposlední řadě, pokud jde o zásadu „jednou a dost“, Španělsko je toho názoru, že tato zásada byla dodržena, neboť opatření 4 zahrnuje pouze navýšení stávající záruky o částku 6 milionů EUR, k němuž došlo dne 10. listopadu 2010, a z tohoto důvodu nelze uvedené opatření považovat za novou záruku, a tedy za novou státní podporu ve prospěch klubu Valencia CF. Podle Španělska opatření 4 nezahrnuje žádnou jinou stání záruku, neboť v únoru 2013 ústav IVF uhradil pouze 4,9 milionu EUR s cílem pokrýt částečné uplatnění státní záruky ze strany banky Bankia z důvodu neuhrazení splátky úroků dne 26. srpna 2012.

(45)

V neposlední řadě Komise uvádí, že Španělsko nepředložilo žádný plán týkající se finančních vyhlídek klubů Hércules CF a Elche CF v okamžiku, kdyby byly státní záruky v jejich prospěch (2010 a 2011) poskytnuty. Španělsko dále nepodalo připomínky ke slučitelnosti opatření 2 a 3 s vnitřním trhem na jakémkoli základě.

(46)

Během formálního vyšetřovacího řízení Komise obdržela připomínky klubu Valencia CF a nadace Fundación Valencia, které se do značné míry shodují s připomínkami, které vznesly Španělsko a IVF (viz 36.–45. bod odůvodnění). Kromě shodných argumentů zúčastněné strany rovněž předložily tato tvrzení:

(47)

Komise také obdržela připomínky z profesionální fotbalové ligy Liga Nacional de Fútbol Profesional (dále jen „LFP“), tj. sportovní asociace tvořené všemi veřejnými obchodními společnostmi, které se zabývají sportovní činností, a fotbalovými kluby v první a druhé španělské divizi, které se účastní oficiálních profesionálních soutěží na národní úrovni.

(48)

Ve svých připomínkách asociace LFP uvádí, že první čtení rozhodnutí o zahájení řízení neposkytuje potřebnou jasnou představu, pokud jde o možný vliv na hospodářskou soutěž, který by mohl vyplynout z potenciální podpory, ani jasnou představu, pokud jde o ovlivnění obchodu mezi členskými státy. Asociace LFP dále tvrdí, že sportovnímu odvětí obecně, a fotbalovému odvětví zvlášť, zejména z důvodu jeho oblíbenosti mezi mladými lidmi, by se mělo dostávat zvláštního zacházení, jak uznává článek 165 SFEU. V neposlední řadě asociace LFP tvrdí, že sportovní činnosti provozované profesionálními sportovními kluby plní nespornou funkci veřejné služby, což znamená, že podle čl. 106 odst. 2 SFEU uplatnění pravidel hospodářské soutěže na tyto kluby nesmí bránit „právně nebo fakticky“ plnění zvláštních úkolů, které jim byly svěřeny. V této souvislosti asociace LFP tvrdí, že výjimka stanovená v čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, která prohlašuje za slučitelné s vnitřním trhem „podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo […], pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem“, této myšlence jasně odpovídá. Asociace LFP dále uvádí, že skutečnost, že Komise dosud nepřijala pokyny k používání pravidel státní podpory stanovených ve Smlouvě na komerční sportovní činnosti, představuje zátěž při hodnocení tohoto případu, kdy se pouze analogicky používají různé obecné, nesourodé normy z vnějšku posuzovaného odvětví a nelze poskytnout vhodné řešení, neboť kromě právní nejistoty, která je s tím spojena, existuje jasné a zjevné riziko provedení zaujatého a neúplného hodnocení případu. V neposlední řadě asociace LFP uvádí, že při hodnocení údajné podpory a její zákonnosti podle práva Unie by Komise měla přihlédnout k určitým pravidlům asociace LFP, přičemž se odvolává zejména na schvalování rozpočtů klubů, výdajová omezení klubů, hospodářskou a finanční způsobilost klubů, ochranu věřitelů, racionálnost financování klubů, podporu odpovědné výdajové politiky a ochranu dlouhodobé životaschopnosti a udržitelnosti klubů.

(49)

Ve svém vyjádření k připomínkám předloženým zúčastněnými stranami Španělsko zopakovalo svůj postoj vyjádřený v dopise ze dne 27. dubna 2015, který obsahoval většinu argumentů popsaných v 36. až 45. bodě odůvodnění.

(50)

V čl. 107 odst. 1 Smlouvy je stanoveno, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem.

(51)

Aby bylo možno vyvodit závěr ohledně existence státní podpory, musí Komise posoudit, zda jsou u každého ze čtyř posuzovaných opatření splněna kumulativní kritéria stanovená v čl. 107 odst. 1 SFEU (tj. převod státních prostředků, selektivní výhoda, možné narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu uvnitř EU).

(52)

Aby bylo možné opatření považovat za státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, musí být poskytnuto přímo nebo nepřímo za použití státních prostředků a musí být přičitatelné státu. Podle ustálené judikatury jsou prostředky podniku považovány za státní prostředky, může-li stát prostřednictvím rozhodujícího vlivu na podnik směrovat použití jeho prostředků. (11)

(53)

Převod státních prostředků může mít mnoho forem, včetně státních záruk. Státní záruky představují riziko pro státní prostředky, protože požadavek na jejich plnění je hrazen ze státního rozpočtu. Navíc jakákoliv záruka, která není řádně zhodnocena, znamená pro stát finanční ztrátu. Kromě toho vyvolání konkrétního rizika budoucí dodatečné zátěže pro stát, v podobě záruky, je pro účely čl. 107 odst. 1 dostačující (12).

(54)

Komise v prvé řadě uvádí, že všechna posuzovaná opatření byla v plném rozsahu schválena ústavem IVF. Podle institucionálních informací uvedených na internetových stránkách IVF (13) byl tento ústav zřízen zákonem č. 7/1990 (28. prosince 1990) jako veřejnoprávní subjekt podléhající samosprávě regionu Valencie a jeho úkolem je působit jako hlavní nástroj veřejné úvěrové politiky a přispívat k výkonu pravomocí samosprávy regionu Valencie v rámci finančního systému. IVF je veřejnoprávním ústavem, který je pod kontrolou regionální samosprávy Generalitat Valenciana, jejíž zástupci jsou rovněž členy generální rady a investičního výboru IVF. V současné době je ústav IVF součástí odboru financí regionální samosprávy Generalitat Valenciana  (14).

(55)

Na základě výše uvedených skutečností Komise uvádí, že samotný cíl IVF je úzce spojen s veřejnou správou a prováděním rozhodnutí orgánů veřejné moci. Veřejná povaha činností podniku je zásadním ukazatelem přičitatelnosti chování podniku státu (15), zejména pokud je podnik státem používán jako nástroj k provádění politiky (16) spíše než ke sledování výhradně obchodního cíle (17). Španělsko nepředložilo žádné argumenty, pokud jde o tento ukazatel. Kromě toho je třeba poznamenat, že zástupci regionální samosprávy Generalitat Valenciana jsou členy generální rady IVF (viz 6. bod odůvodnění).

(56)

Na základě výše uvedených skutečností se Komise domnívá, že stát měl na IVF jasný a přímý vliv. Španělsko tento názor nezpochybňuje. Španělsko dále uvádí, že poskytnutí dotčených záruk a také jejich podmínky byly v souladu s rozpočty schválenými podle ustanovení a omezení španělských právních předpisů, s odvoláním zejména na IVF (viz 37. bod odůvodnění), což prokazuje, že dotčená opatření představují státní prostředky. Na základě výše uvedených skutečností je Komise toho názoru, že opatření poskytnutá ústavem IVF představují státní prostředky a jsou přičitatelná Španělsku.

(57)

Posuzovaná státní opatření poskytují selektivní výhodu, neboť jsou ve prospěch jednotlivých podniků. V daném případě dotčená státní opatření umožnila financování nákupu akcií příslušnými nadacemi ve třech posuzovaných klubech, a to prostřednictvím kapitálových vkladů.

(58)

Pokud jde o existenci zvýhodnění, Španělsko tvrdí, že rozhodnutí provést opatření 1 bylo v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství díky plánu životaschopnosti z roku 2009. Komise nemůže toto tvrzení přijmout z následujících důvodů:

(59)

Na základě výše uvedených prvků má Komise za to, že plán životaschopnosti z roku 2009 neukázal žádnou vyhlídku na splacení zaručeného úvěru z roku 2009 ze strany klubu Valencia CF, neboť nezahrnoval žádné prvky zotavení klubu Valencia CF z jeho ročních ztrát nebo významně vysokých úrovní dluhu a postrádal věrohodné a propracované finanční odhady, které by solidní a věrohodný plán životaschopnosti obsahovat měl.

(60)

Kromě toho klub Valencia CF tvrdí, že veřejné nabídkové řízení zahájené nadací Fundación Valencia, vysoký počet zájemců a kupní cena uhrazená společností Meriton Holdings Limited potvrdily, že reálná ekonomická hodnota klubu Valencia CF překračuje čistou hodnotu vykázanou v roční účetní závěrce klubu Valencia CF a zahrnuje tržní hodnotu jeho hráčů, značku klubu a jeho mezinárodní profilaci. Tento argument nemůže Komise přijmout, neboť prodej akcií klubu společnosti Meriton Holdings Limited se uskutečnil v roce 2014, tj. pět let po roce 2009, kdy bylo poskytnuto opatření 1, a více než tři roky po poskytnutí opatření 4, a proto není relevantní pro posouzení finanční situace klubu Valencia CF v roce 2009.

(61)

Klub Valencia CF také tvrdí, že prodej akcií, které nadace Fundación Valencia koupila v roce 2009 (které byly prodány za cenu převyšující kupní cenu 48,08 EUR za akcii), a skutečnost, že tyto akcie byly ústavem IVF zastaveny jako záruka, ukazují, že IVF jako ručitel jednal podle zásady investora v tržním hospodářství z důvodu hodnoty uvedených akcií, které by pokryly riziko IVF jako ručitele. Komise nemůže toto tvrzení přijmout, protože prodej dotčených akcií se uskutečnil po jejich zastavení ústavem IVF v hospodářských letech 2010–2011, 2011–2012 a 2013–2014. Ceny, za které se uvedené prodeje uskutečnily, tedy nelze považovat za ukazatel hodnoty, kterou dotčené akcie měly v roce 2009.

(62)

Pokud jde o opatření 4, a zejména jeho část týkající se údajného zvýšení stávající záruky v únoru 2013, v jehož souvislosti Komise zahájila formální vyšetřovací řízení, Komise uvádí, že španělské orgány během formálního vyšetřovacího řízení objasnily, že se jednalo o platbu ústavu IVF ve výši 4,9 milionu EUR v únoru 2013 s cílem pokrýt částečné uplatnění státní záruky bankou Bankia z důvodu neuhrazení splátky úroků dne 26. srpna 2012. Komise má za to, že tato platba byla plněním závazku ústavu IVF jakožto ručitele, a nikoli novým opatřením ve prospěch příjemce. Komise se tedy domnívá, že tato platba z února 2013 neposkytla příjemci žádnou další výhodu, a proto nepředstavuje státní podporu.

(63)

Pokud jde o určení příjemců, Komise uvádí, že podle ustálené judikatury subjekt vlastnící majoritní podíly ve společnosti musí být považován za účastnícího se hospodářské činnosti vykonávané ovládaným podnikem, jestliže vykonává toto ovládání tím, že se přímo či nepřímo vměšuje do její správy, pokud: a) členové jeho správních orgánů jsou jmenováni do správních orgánů ovládaného podniku a b) oba subjekty se dohodly na financování (18).

(64)

V daném případě kapitálové vklady umožnily uvedeným třem nadacím získat majoritní podíly ve svých příslušných fotbalových klubech. Zejména nadace Fundación Valencia se stala vlastníkem 72 % (oproti 1,6 %, které ovládala před kapitálovým vkladem). Výroční zpráva klubu Valencia CF (červen 2012) uvádí, že klub Valencia CF patří do skupiny společností, jejichž mateřskou neboli holdingovou společností je nadace Fundación Valencia.

(65)

Pokud jde o nadaci Fundación Hércules, tato nadace získala 81,96 %, přičemž druhý akcionář vlastnil 16,99 % (před kapitálovým vkladem nadace Fundación Hércules nevlastnila žádné akcie).

(66)

V neposlední řadě nadace Fundación Elche získala 63,45 % a stala se jediným akcionářem klubu Elche CF s více než 10 % (před kapitálovým vkladem nedržela žádné akcie).

(67)

Pokud jde o členy správních orgánů nadací a fotbalových klubů, Komise uvádí, že: a) všichni členové správní rady klubu Valencia CF byli rovněž členy správního orgánu nadace Fundación Valencia; b) většina členů správní rady klubu Elche CF byla rovněž členy správního orgánu nadace Fundación Elche a c) jak stanoví statut a stanovy nadace Fundación Hércules, členové správní rady klubu Hércules CF jsou z právního hlediska členy řídicího orgánu nadace Hércules (Patronato). V neposlední řadě, pokud jde o dohody týkající se financování mezi nadacemi a jejich příslušnými kluby, Komise uvádí, že nadace byly zapojeny do splácení úvěrů, kterými se financovaly kluby, např. prodejem akcií, které tak získaly. Nadace tedy měly aktivní a nepřetržitou úlohu při financování klubů, nejen jako strany, které financovaly navýšení kapitálu klubů, ale také jako strany, které splácely úvěry, prostřednictvím nichž kluby tento kapitál získaly. Výše uvedené skutečnosti naznačují, že dané tři nadace, jako mateřské nebo holdingové společnosti, byly zapojeny do řízení svých příslušných fotbalových klubů.

(68)

Komise zároveň podotýká, že jak je uvedeno ve smlouvách o úvěru a záruce, záruky za úvěry ve výši 75 milionů EUR ve prospěch nadace Fundación Valencia, ve výši 18 milionů EUR ve prospěch nadace Fundación Hércules a ve výši 14 milionů EUR ve prospěch nadace Fundación Elche byly poskytnuty ústavem IVF výhradně za účelem nákupu akcií v klubech Valencia CF, Hércules CF a Elche CF příslušnými nadacemi. Komise uvádí, že cílem tohoto finančního postupu bylo financovat navýšení kapitálu fotbalových klubů s využitím nadací jako finančních nástrojů, a proto účelem opatření nebylo přinést prospěch nadacím, ale spíše příslušným klubům. V tomto ohledu Komise také uvádí, že finanční situace nadací v době, kdy byla dotčená opatření poskytnuta (viz tabulky 2, 4 a 6), ukazuje, že situace nadací se díky dotčeným zárukám nezlepšila, ale zůstala stejná jako dříve, a nadále se vyznačovala nízkým příjmem, ztrátami nebo nulovými výsledky, nízkou hodnotou aktiv a relativně vysokým dluhem. Kromě toho navzdory skutečnosti, že nadace byly v případě úvěrů vypůjčiteli–dlužníky a subjekty krytými zárukami, riziko uplatnění záruk bylo spojeno s výkonností klubů, jelikož splacení zaručených úvěrů (jistina a úrok) mělo proběhnout formou prodeje akcií získaných ve fotbalových klubech. Totéž platí i pro opatření 4, neboť bylo důsledkem zpoždění první fáze prodeje akcií získaných v klubu Valencia CF, kterým mělo být financováno umoření úvěru.

(69)

Na základě výše uvedených skutečností má Komise za to, že příjemci dotčených opatření podpory jsou klub Valencia CF pro opatření 1 a 4, klub Hércules CF pro opatření 2 a klub Elche CF pro opatření 3.

(70)

Pokud jde o finanční obtíže příjemců, jak již bylo uvedeno, posuzovaná opatření měla usnadnit financování navýšení kapitálu fotbalových klubů a riziko uplatnění záruk bylo spojeno s výkonností fotbalových klubů, neboť splacení zaručených úvěrů mělo proběhnout formou prodeje akcií získaných ve fotbalových klubech. Na základě výše uvedených skutečností vychází následující analýza z finančních údajů klubů Valencia CF, Hércules CF a Elche CF s přihlédnutím ke konkrétní situaci každého jednotlivého příjemce.

(71)

Aby mohlo být stanoveno srovnávací kritérium pro tržní cenu provedených státních opatření (a tím určeno, zda státní záruky představují výhodu pro kluby), Komise musí určit úvěrový rating příjemců. Španělsko neposkytlo informace o úvěrovém ratingu příjemců, který uplatnilo v okamžiku poskytnutí opatření. Komise však poznamenává, že jak je podrobně uvedeno v tabulkách 1, 3 a 5, kluby Valencia CF, Hércules CF a Elche CF byly před provedením posuzovaných opatření ve finančních obtížích.

(72)

Pokyny pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004 poskytují definici podniků v obtížích v období, kdy byla opatření poskytnuta. V bodě 10 písm. a) pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004 se stanoví, že podnik je v obtížích, pokud „došlo ke ztrátě více než poloviny zapsaného kapitálu a ke ztrátě více než jedné čtvrtiny tohoto kapitálu došlo za posledních 12 měsíců“. Toto ustanovení odráží předpoklad, že podnik, který zaznamenal významnou ztrátu zapsaného kapitálu, nebude schopen zamezit ztrátě, která jej v krátkodobém nebo střednědobém výhledu téměř jistě odsoudí k ukončení podnikatelské činnosti (jak je stanoveno v bodě 9 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004).

(73)

V případě klubu Valencia CF, jak vyplývá z jeho finančních výkazů, nedošlo v období od června 2007 do června 2009 ke ztrátě jeho základního kapitálu, který zůstal stabilní. Finanční výkazy klubu Valencia CF za poslední tři hospodářské roky předcházející poskytnutí státní záruky (hospodářské roky, které skončily v červnu 2007, v červnu 2008 a v červnu 2009) ukazují, že společnost vykazovala zápornou hodnotu celkového vlastního kapitálu v červnu 2007 a v červnu 2009 z důvodu podstatných ztrát v příslušných letech. Z tohoto důvodu má Komise za to, že se použije bod 10 písm. a) pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004, neboť došlo ke ztrátě veškerého kapitálu a ke ztrátě více než jedné čtvrtiny tohoto kapitálu došlo v hospodářském roce, který skončil v červnu 2009. V dřívějších případech (19) dospěla Komise k závěru, že je-li hodnota vlastního kapitálu společnosti záporná, a priori se předpokládá, že kritéria stanovená v bodě 10 písm. a) jsou splněna. Tribunál ve svém nedávném rozsudku (20) rovněž dospěl k závěru, že společnost, jejíž vlastní kapitál má zápornou hodnotu, může být považována za společnost v obtížích ve smyslu pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004: „existenci záporného vlastního kapitálu, což může být […] považováno za významný ukazatel finančních potíží podniku“.

(74)

Komise má za to, že v období od června 2007 do června 2009 se základní kapitál klubu Valencia CF zdá být stabilní, neboť během uvedeného období klub nepřijal žádná vhodná opatření zaměřená na přeměnu vlastního kapitálu ze záporné hodnoty na kladnou hodnotu a zároveň na zvýšení vlastního kapitálu na odpovídající úroveň. Takovými vhodnými opatřeními by mohla být buď kapitalizace ztrát, nebo zvýšení kapitálu, anebo obojí. V této souvislosti má Komise za to, že kapitalizace ztrát by měla za následek ztrátu celého základního kapitálu klubu, protože kumulované ztráty byly vyšší než základní kapitál. Z tohoto důvodu se Komise domnívá, že v tomto případě jsou kritéria stanovená v bodě 10 písm. a) pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci splněna.

(75)

Kromě toho, pokud jde o kritérium stanovené v bodě 11 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci, Komise uvádí, že klubu Valencia CF vznikly významné ztráty v hospodářských letech, které skončily v červnu 2007 a v červnu 2009, kdy ztráty dosáhly částky 26,1 milionu EUR v roce 2007 a 59,2 milionu v roce 2009. Obrat klubu Valencia CF navíc klesl o více než 20 % ze 107,6 milionu EUR v hospodářském roce, který skončil v červnu 2007, na 99,4 milionu EUR v červnu 2008 a až na 82,4 milionu EUR v červnu 2009. Kromě toho měl klub Valencia CF významné dluhy, jak lze vidět z poměru dluhu k vlastnímu kapitálu, který činil 73,5 v červnu 2008 a byl záporný v letech 2007 a 2009. Na stejné téma Komise uvádí, že poměr dluhu k vlastnímu kapitálu klubu Valencia CF dosahoval kladné hodnoty od června 2010 dále, zatímco v předchozích hospodářských letech byl záporný, avšak tento vývoj nastal výhradně následkem kapitálového vkladu, který byl proveden v roce 2009 díky dotčené státní záruce, a nikoli v důsledku činnosti klubu. Komise dále uvádí, že ačkoli poměr dluhu k vlastnímu kapitálu klubu Valencia CF dosáhl v roce, který skončil v červnu 2010, kladné hodnoty, zůstal v témže roce na vysoké úrovni, čímž prokázal vysoké zadlužení klubu.

(76)

V roce, který skončil v červnu 2011 (rok, kdy bylo poskytnuto opatření 4), pak klub Valencia CF zvýšil obrat a vykázal zisk. Úroveň zisků klubu však zůstala blízko nule, zatímco jeho dluh byl i nadále značně vysoký.

(77)

Výše uvedené prvky prokazují, že již od června 2007 a v době, kdy byla poskytnuta opatření 1 a 4, byl klub Valencia CF v obtížích ve smyslu bodu 11 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004, v němž se uvádí, že podnik může být považován za podnik v obtížích, zejména tehdy „kdy jsou patrné typické příznaky […], například narůstající ztráta, klesající obrat, rostoucí skladové zásoby, nadbytečná kapacita, slábnoucí peněžní tok, narůstající dluh, narůstající úroky a klesající nebo nulová hodnota čistých aktiv“.

(78)

Pokud jde o klub Hércules CF, podle jeho finančních údajů (viz tabulka 3) vykazoval klub v hospodářských letech, které skončily v červnu 2008, 2009 a 2010, narůstající ztrátu (z 5,7 milionu EUR v roce, který skončil v červnu 2008, na 17,6 milionu EUR v roce, který skončil v červnu 2010). Tato ztráta vedla v týchž letech k záporné hodnotě vlastního kapitálu (22,6 milionu EUR v roce 2008, 29,6 milionu EUR v roce 2009 a 29,4 milionu EUR v roce 2010). To prokazuje, že klub Hércules CF byl ve finančních obtížích ve smyslu bodu 10 písm. a) (stejně jako v případě klubu Valencia CF, viz 74 a 75. bod odůvodnění) a bodu 11 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004 v době před provedením opatření 2.

(79)

Pokud jde o klub Elche CF, jak vyplývá z jeho finančních výkazů (viz tabulka 5), klub zaznamenal pokles obratu (od roku 2008 do roku 2010) v hospodářském roce, který skončil v červnu 2009, zápornou hodnotu EBT v hospodářských letech, které skončily v červnu 2007, 2008, 2009 a 2010, a zápornou hodnotu vlastního kapitálu v letech, které skončily v červnu 2009 a 2010 (– 10,2 milionu EUR v obou hospodářských letech). Finanční údaje klubu se zlepšily během hospodářského roku, který skončil v červnu 2011, kdy klub vykázal zisky poprvé od června 2007 a jeho vlastní kapitál se změnil ze záporné hodnoty na kladnou hodnotu (4,3 milionu EUR) poprvé od června 2009. Toto zlepšení však bylo způsobeno kapitálovým vkladem, který byl proveden v témže hospodářském roce díky dotčené státní záruce (opatření 3). Tyto prvky prokazují, že klub Elche CF byl v době opatření 3 ve finančních obtížích ve smyslu bodu 10 písm. a) a bodu 11 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004.

(80)

Zároveň Komise uvádí, že kluby Valencia CF, Hércules CF a Elche CF nebyly v mimořádně obtížné situaci ve smyslu bodu 2.2 a bodu 4.1 písm. a) sdělení o zárukách z roku 2008 v letech předcházejících okamžiku, kdy byla posuzovaná opatření poskytnuta. Nelze zapomínat na to, že klub Valencia CF dosáhl v hospodářském roce, který skončil v červnu 2008, zisků ve výši 12,4 milionu EUR a měl nehmotný majetek významné hodnoty v podobě smluv s fotbalovými hráči. Zejména: a) celková účetní hodnota (pořizovací náklady minus roční odpisy) hráčů klubu Valencia CF, jak je vykázána v účetní závěrce za období let 2008–2009, činila 95,7 milionu EUR; b) odhadovaná celková tržní hodnota hráčů klubu Valencia CF v červnu 2009 činila přibližně 235,7 milionu EUR a c) v hospodářském roce, který skončil v červnu 2010, byly smlouvy hráčů prodány za 78,7 milionu EUR (zatímco výdaje na nově přijaté hráče činily celkem 14,5 milionu EUR). Pokud jde o klub Hércules CF, tento klub vykázal 35 % nárůst svého ročního obratu, a to ze 4 milionů EUR v roce, který skončil v červnu 2008, na 5,4 milionu EUR v roce, který skončil v červnu 2010. V neposlední řadě klub Elche CF zaznamenal 82 % pokles ztrát, a to ze 6,2 milionu EUR v roce, který skončil v červnu 2007, na 1,1 milionu EUR v roce, který skončil v červnu 2010.

(81)

Kromě toho Komise uvádí, že podle standardní metodiky ratingových agentur spadají dlužníci, kteří jsou v prodlení s platbou, do ratingu CCC (nebo jakéhokoli ratingu kategorie C). Například definice agentury Standard & Poor's (21), pokud jde o rating C emitentů krátkodobých dluhů, se týká dlužníků „vystavených riziku“ (22), zatímco její definice bezprostředně nižších ratingů R a SD-D se týká dlužníků „pod regulačním dohledem“ (23) v případě ratingu R nebo dlužníků v selektivní platební neschopnosti nebo platební neschopnosti (24) v případě ratingu SD-D. Jelikož tedy žádný z klubů Valencia CF, Hércules CF nebo Elche CF nebyl v okamžiku, kdy byla dotčená opatření poskytnuta, v úpadkovém řízení nebo v platební neschopnosti, má Komise za to, že jejich rating v té době nespadal do kategorie CCC.

(82)

V neposlední řadě Komise uvádí, že relativně vysoká účetní hodnota fotbalových hráčů (aktiv) klubu Valencia CF nemůže znamenat, že klub nebyl ve finančních obtížích. Zatímco účetní hodnota hráčů klubu Valencia CF byla značně vysoká, jak je uvedeno v jeho finančních výkazech, hodnota týchž hráčů v případě nuceného prodeje by byla relativně nízká, protože kupující by využili známé skutečnosti obtíží prodávajícího (Valencia CF), aby tlačili na nízké ceny. Kromě toho tržní hodnota hráčů závisí do značné míry na náhodných událostech, jako jsou zranění atd., což činí tuto tržní hodnotu značně nestálou. Na základě výše uvedených skutečností Komise trvá na tom, že klub Valencia CF byl v době poskytnutí opatření 1 a 4 v obtížích.

(83)

Závěrem se Komise domnívá, že na základě skutečnosti, že uvedené tři kluby byly ve finančních obtížích předtím, než byla opatření provedena, lze mít za to, že jejich rating odpovídá kategorii CCC (25).

(84)

Klub Valencia CF tvrdí, že celková tržní hodnota jeho hráčů společně se skutečností, že jeho základní kapitál se v období let 2007–2009 nesnížil, ale zůstal stabilní, a že klub se vrátil k ziskům v letech 2011 a 2012, by mohly být dostačující k vyvrácení předpokladu, že klub Valencia CF byl ve finančních obtížích, neboť jeho vlastní kapitál vykazoval v období let 2007–2009 zápornou hodnotu. Komise nemůže přijmout výše uvedené argumenty z důvodů, které již byly vysvětleny v 70. až 83. bodě odůvodnění.

(85)

Pokud jde o prvek podpory v opatřeních, z nichž všechna zahrnují státní záruky, Komise vzala v úvahu oddíly 2.2 a 3.2 sdělení o zárukách z roku 2008. Sdělení o zárukách z roku 2008 stanoví, že plnění určitých podmínek by mohlo Komisi stačit k vyloučení přítomnosti státní podpory, například že dlužník není ve finančních obtížích a že záruka nepokrývá více než 80 % nesplaceného úvěru nebo jiného finančního závazku. Pokud však dlužník nesplatí rizikovou cenu záruky, je zvýhodněn. Pokud je navíc dlužník podnikem ve finančních obtížích, bez státní záruky by nenašel finanční instituci, která by byla ochotna mu půjčit za jakýchkoli podmínek.

(86)

V tomto ohledu Komise nesouhlasí s argumentem Španělska, že podmínky sdělení o zárukách z roku 2008 jsou splněny. Uplatněním těchto kritérií na daný případ Komise shledává, že:

(87)

Na základě výše uvedených skutečností Komise dospěla k závěru, že opatření 1, 2, 3 a 4 nesplňují podmínky stanovené ve sdělení o zárukách z roku 2008, a zastává proto názor, že příjemci by opatření za stejných podmínek na trhu nedosáhli, a že tato opatření tedy poskytla příjemcům nepatřičnou výhodu.

(88)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti má tudíž Komise za to, že opatření 1, 2, 3 a 4 provedená státem v letech 2009, 2010 a 2011 poskytla příjemcům nepatřičnou výhodu.

(89)

Zvýhodnění profesionálního klubu hrajícího v první nebo druhé národní lize může ovlivnit hospodářskou soutěž a obchod mezi členskými státy. Profesionální kluby první a druhé ligy soupeří o účast v evropských soutěžích, ve Španělsku prostřednictvím španělského poháru (Copa del Rey), v němž soupeří týmy z nejvyšší soutěže La Liga a ze soutěží Segunda A a Segunda B, a vítěz se pak účastní Evropské ligy UEFA (pokud se nekvalifikují do Ligy mistrů UEFA). V době posuzovaných opatření se klub Valencia CF účastnil mezinárodních soutěží (Evropské ligy v sezónách 2008–2009 a 2009–2010), zatímco klub Hércules CF postoupil do nejvyšší soutěže La Liga z druhého místa soutěže Segunda División a klub Elche CF hrál v soutěži Segunda División (v sezóně 2013–2014 hrál v nejvyšší soutěži La Liga). Kluby Hércules CF a Elche CF se také účastnily poháru Copa del Rey v době opatření 2 a 3. Profesionální kluby první a druhé ligy jsou rovněž aktivní na trzích v oblasti merchandisingu a TV práv. Vysílací práva, merchandising a sponzorování jsou zdroje příjmu, o které tyto kluby soupeří s ostatními kluby v rámci své domovské země i mimo ni. Čím více financí mají kluby k dispozici, aby přilákaly nejlepší možné hráče, tím úspěšnější mohou být ve sportovních soutěžích, což slibuje více zisků z uvedených činností. Komise se proto kloní k názoru, že posuzovaná opatření pravděpodobně narušují nebo by mohla narušit hospodářskou soutěž a ovlivňují obchod mezi členskými státy.

(90)

Z výše uvedených důvodů Komise dospěla k závěru, že opatření 1, 2, 3 a 4 představují státní podporu poskytnutou klubům Valencia CF (opatření 1 a 4), Hércules CF (opatření 2) a Elche CF (opatření 3).

(91)

Komise stanovila obecné zásahy pro výpočet prvku podpory v zárukách ve sdělení o zárukách z roku 2008.

(92)

Komise uvádí, že posuzovaná opatření umožnila jejich příjemcům pokračovat v činnosti jako doposud tak, aby na rozdíl od ostatních konkurentů, kteří se nacházejí ve finančních obtížích, nemuseli čelit negativním důsledkům, které by jinak vyplynuly z jejich finančních výsledků.

(93)

Podle oddílu 4.2 sdělení o zárukách z roku 2008 má Komise za to, že pro každou záruku se výše podpory rovná subvenčnímu prvku záruky, tj. výši vyplývající z rozdílu mezi úrokovou sazbou úvěru skutečně uplatňovanou díky státní záruce plus poplatek za záruku na straně jedné a úrokovou sazbou, která by se na úvěr uplatnila bez státní záruky, na straně druhé. Komise uvádí, že z důvodu omezeného počtu připomínek k obdobným transakcím na trhu toto měřítko neposkytuje smysluplné srovnání. Komise proto použije příslušnou referenční sazbu (26), která činí 1 000 bazických bodů s ohledem na obtíže tří fotbalových klubů a velmi nízkou hodnotu zajištění úvěrů, plus 124–149 bazických bodů jako základní sazby ve Španělsku v době opatření podpory. Každý úvěr je ve skutečnosti zajištěn zástavním právem k akciím získaným v klubech. Tyto kluby však byly v obtížích, tj. provozovaly činnost vedoucí ke ztrátě, a neexistoval žádný věrohodný plán životaschopnosti, který by prokázal, že tyto činnosti začnou svým akcionářům přinášet zisky. Ztráty klubů byly tedy zahrnuty v hodnotě akcií těchto klubů, tudíž hodnota těchto akcií jako zajištění úvěru se téměř rovnala nule. Na základě výpočtů Komise by výše podpory v posuzovaných opatřeních činila 20,381 milionu EUR v případě klubu Valencia CF (19,193 milionu EUR v rámci opatření 1 a 1,188 milionu EUR v rámci opatření 4), 6,143 milionu EUR v případě klubu Hércules CF a 3,688 milionu EUR v případě klubu Elche CF. Komise provedla tyto výpočty:

(94)

Na základě výše uvedených skutečností celkový prvek podpory v opatřeních 1, 2, 3 a 4 činí 30,212 milionu EUR.

(95)

V této souvislosti nadace Fundación Valencia tvrdí, že pokud by bylo určeno, že dotčená záruka s sebou nese nějaký prvek státní podpory, období pozastavení nebo neplatnosti záruky v důsledku různých soudních řízení zahájených ve Španělsku by měla být Komisí v jejím posouzení rovněž zohledněna (viz 46. bod odůvodnění písm. h)). Komise nemůže toto tvrzení přijmout, neboť před prodejem akcií klubu Valencia CF nenastalo žádné nevratné zrušení záruky a následné splacení příslušného úvěru. Z tohoto důvodu výhoda poskytnutá prostřednictvím záruky existovala po celou dobu mezi poskytnutím záruky a zrušením záruky v návaznosti na prodej akcií v klubu Valencia CF.

(96)

V čl. 108 odst. 3 SFEU je stanoveno, že členský stát neprovede opatření podpory, dokud Komise nepřijme rozhodnutí, kterým se toto opatření povoluje. Komise uvádí, že uvedená opatření byla poskytnuta v rozporu s oznamovací povinností a povinností zdržet se jednání, jež jsou stanoveny v čl. 108 odst. 3 SFEU. Komise se tedy domnívá, že opatření 1, 2, 3 a 4 představují protiprávní státní podporu.

(97)

Komise musí posoudit, zda lze výše uvedená opatření podpory považovat za slučitelná s vnitřním trhem. Podle judikatury soudů Unie je na členském státu, aby uvedl možné důvody pro slučitelnost s vnitřním trhem a prokázal, že předpoklady pro tuto slučitelnost jsou splněny (29).

(98)

Komise uvádí, že Španělsko (nebo kterákoli zúčastněná strana) nepředalo připomínky ke slučitelnosti opatření 2, 3 a 4 s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU nebo na jakémkoli jiném základě.

(99)

Klub Valencia CF argumentuje, že opatření 1 by bylo slučitelné s dočasným rámcem Společenství pro opatření státní podpory zlepšující přístup k financování za současné finanční a hospodářské krize z roku 2009 (30) („dočasný rámec z roku 2009“), který byl přijat k řešení nedostatků vyplývajících z hospodářské a finanční krize, která začala v říjnu 2008. Komise však uvádí, že obtíže klubu Valencia CF začaly před finanční krizí, již v hospodářském roce, který skončil v červnu 2007 (viz tabulka 1), zatímco cílem dočasného rámce z roku 2009 bylo řešení problémů vznikajících v souvislosti s krizí. Podle oddílu 4.3.2 bodu i) dočasného rámce „podpora je poskytnuta podnikům, které nebyly ke dni 1. července 2008 v obtížích; může být poskytnuta podnikům, které k tomuto datu v obtížích nebyly, ale nyní se v obtížích nacházejí v důsledku světové finanční a hospodářské krize“. Jelikož klub Valencia CF již byl v obtížích od června 2007, Komise má za to, že dočasný rámec z roku 2009 se na opatření ve prospěch klubu Valencia CF nevztahuje.

(100)

Komise posoudí, zda lze opatření podpory považovat za slučitelná podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, jenž povoluje podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem.

(101)

Ve svém posouzení pojmu „rozvoj hospodářských činností“ ve sportovním odvětví Komise náležitě přihlíží k čl. 165 odst. 1 SFEU a čl. 165 odst. 2 poslední odrážce SFEU, které stanoví, že Unie přispívá k podpoře evropských hledisek sportu s přihlédnutím k jeho zvláštní povaze, jeho strukturám založeným na dobrovolné činnosti a jeho společenské a výchovné funkci.

(102)

Ve svých připomínkách předaných během formálního vyšetřovacího řízení asociace LFP tvrdí, že sportovní činnosti provozované profesionálními sportovními kluby plní funkci veřejné služby, což znamená, že podle čl. 106 odst. 2 SFEU uplatnění pravidel hospodářské soutěže na tyto kluby nesmí bránit plnění zvláštních úkolů, které jim byly svěřeny. Komise uvádí, že dotčená opatření podpořila spíše profesionální fotbalovou činnost než amatérský sport. Profesionální fotbalové služby jsou zajišťovány tržními silami, a proto není třeba, aby stát v souvislosti s poskytováním těchto služeb ukládal závazky veřejné služby. Zároveň Komise uvádí, že nebylo prokázáno, že poskytování služeb klubu Valencia CF bylo španělskými orgány tomuto klubu uloženo způsobem slučitelným s čl. 106 odst. 2 SFEU, tj. úkonem jasně definujícím veřejnou službu, její trvání nebo relevantní náhradu a její výpočet. Na základě výše uvedených skutečností Komise neuznává, že dotčená opatření ve prospěch klubu Valencia CF mohou být slučitelná podle čl. 106 odst. 2 SFEU.

(103)

Pro své posouzení opatření podpory podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU Komise vydala řadu nařízení, rámců, pokynů a sdělení týkajících se forem podpory a horizontálních nebo odvětvových účelů, pro které je podpora poskytována.

(104)

S ohledem na povahu sporných opatření a na skutečnost, že dotčené fotbalové kluby se v okamžiku, kdy byla podpora poskytnuta, potýkaly s finančními obtížemi a že podpora byla poskytnuta s cílem tyto obtíže řešit, Komise posoudí, zda se mohou použít kritéria stanovená v pokynech pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004, neboť tyto pokyny byly v platnosti v době poskytnutí dotčených opatření podpory (v roce 2009, 2010 a 2011) a uvedené tři fotbalové kluby jsou podle těchto pokynů podniky v obtížích. V tomto ohledu má Španělsko za to, že pokud by Komise shledala v opatřeních 1 a 4 státní podporu, byla by tato podpora slučitelná s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, konkrétně jako podpora na restrukturalizaci podle pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004.

(105)

Jak bude vysvětleno níže, Komise uvádí, že posuzovaná opatření podpory nelze považovat za slučitelnou podporu podle pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004, neboť nejsou splněny podmínky a zásady těchto pokynů.

(106)

Podle bodu 34 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004 musí být poskytnutí podpory na restrukturalizaci podmíněno prováděním plánu restrukturalizace, který musí být ve všech případech jednotlivé podpory schválen Komisí. V bodě 35 je objasněno, že plán restrukturalizace, jehož doba trvání musí být co nejkratší, musí v přiměřené lhůtě a na základě realistických předpokladů ohledně budoucích podmínek fungování podniku obnovit jeho dlouhodobou životaschopnost.

(107)

Podle bodu 36 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004 musí plán popsat okolnosti, které způsobily obtíže podniku, a zohledňovat současnou situaci a budoucí vyhlídky týkající se trhu, jakož i scénáře, které by mohly nastat v nejlepším či nejhorším případě, a také základní scénář.

(108)

Tento plán musí počítat s přeměnou, která podniku po dokončení restrukturalizace umožní pokrýt všechny jeho náklady, včetně odpisových a finančních nákladů. Očekávaná kapitálová návratnost musí být dostatečná na to, aby restrukturalizovanému podniku umožnila konkurovat na trhu na základě jeho vlastních předností (bod 37).

(109)

Během formálního vyšetřovacího řízení Španělsko doložilo, že rozhodnutí o poskytnutí opatření 1 ve prospěch nadace Fundación Valencia vycházelo z plánu životaschopnosti z května 2009.

(110)

Komise uvádí, že plán životaschopnosti nezahrnuje scénáře, které by mohly nastat v nejlepším a nejhorším případě, ani základní scénář nebo analýzu rizik, která by mohla mít dopad na restrukturalizaci klubu Valencia CF, například vliv různých možných umístění klubu v konečném pořadí šampionátů, změny cen na realitním trhu, na sponzorském trhu nebo na vysílacím trhu, potenciální rizika týkající se schopnosti fanoušků zaplatit sezónní vstupenky nebo vstupenky na jednotlivé zápasy, rizika zranění hráčů, změny na trhu s přesuny hráčů atd.

(111)

Finanční výsledky předpokládané plánem životaschopnosti byly navíc pod úrovní, která by mohla být považována za přiměřenou pro obnovení dlouhodobé životaschopnosti klubu Valencia CF. Jak ukazuje tabulka 6, plán životaschopnosti z roku 2009 představil provozní ztráty až do hospodářského roku, který skončil v červnu 2013, tj. po dobu čtyř let od poskytnutí státní záruky v roce 2009. Kromě toho provozní zisky předpokládané pro hospodářské roky, které skončily v červnu 2014 a v červnu 2015, se pohybovaly na úrovni velmi nízkých provozních marží: 1 % pro rok 2014 a 4 % pro rok 2015. V neposlední řadě, pokud jde o předpokládané zisky klubu před zdaněním až do hospodářského roku, který skončil v červnu 2015, platí stejná analýza jako pro výše uvedené provozní výsledky, zatímco významně vysoké výsledky ve výši 50,5 milionu EUR v hospodářském roce, který skončil v červnu 2011, a 154,8 milionu EUR v roce, který skončil v červnu 2012, nereprezentují finanční výkonnost klubu, ale představují mimořádné výsledky vyplývající z prodeje pozemků.

(112)

Pokud jde o návrat k životaschopnosti, dospěla Komise na základě výše uvedených skutečností k závěru, že dopad různých opatření není náležitě vyčíslen a životaschopnost se v různých scénářích nepředpokládá na odpovídajících úrovních. Komise má tedy za to, že plán životaschopnosti, i když byl považován za skutečný restrukturalizační plán ve smyslu pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004, byl neúplný a neumožňoval klubu Valencia CF obnovit jeho dlouhodobou životaschopnost v přiměřené lhůtě.

(113)

Pokud jde o kluby Hércules CF a Elche CF, Komise uvádí, že žádný plán týkající se životaschopnosti kteréhokoli z těchto dvou klubů nebyl předložen, tudíž ani v případě uvedených dvou klubů není splněn bod 34 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004.

(114)

Podle bodu 38 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004 je třeba přijmout kompenzační opatření s cílem co nejvíce omezit nepříznivý dopad na podmínky obchodování. Tato opatření mohou zahrnovat prodej aktiv, snížení kapacity nebo omezení přítomnosti na trhu a omezení vstupních překážek na dotčených trzích (bod 39).

(115)

V této souvislosti nebude prodej aktiv používaných při ztrátových činnostech, který by byl v každém případě nutný pro obnovení životaschopnosti podniku, za účelem posouzení kompenzačních opatření považován za snížení kapacity nebo omezení působnosti na trhu (bod 40).

(116)

Španělsko navrhuje jako kompenzační opatření pro klub Valencia CF prodej nejcennějších hráčů klubu (viz 41. bod odůvodnění). Komise však uvádí, že prodaní hráči byli využíváni při ztrátové činnosti klubu, tj. při účasti na fotbalových soutěžích, a proto tyto prodeje nelze považovat za snížení kapacity nebo výkonnosti v ziskových oblastech činnosti klubu Valencia CF. Komise dále uvádí, že prodej výše uvedených hráčů byl nezbytný spíše jako restrukturalizační opatření pro životaschopnost klubu Valencia CF, jak je rovněž naznačeno v plánu životaschopnosti tohoto klubu z roku 2009. Tyto prodeje skutečně byly nezbytné pro zotavení klubu zvýšením příjmů a snížením vysokých nákladů na drahé hráče. I kdyby tyto prodeje mohly v konečném důsledku přinést prospěch konkurenci, jejich hlavním cílem bylo umožnit zotavení klubu Valencia. Nelze je tedy považovat za přínos pro konkurenty klubu Valencia CF.

(117)

V této souvislosti považuje Komise kompenzační opatření, která navrhlo Španělsko, podle pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004 za nedostatečná k tomu, aby se zajistilo, že nepříznivý dopad na podmínky obchodování vyplývající z poskytnutí podpory klubu Valencia CF je co nejvíce omezen.

(118)

Pokud jde o kluby Hércules CF a Elche CF, Komise uvádí, že žádná kompenzační opatření týkající se kteréhokoli z těchto dvou klubů nebyla předložena, a proto ani v případě uvedených dvou klubů není splněn bod 38 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004.

(119)

Podle bodu 43 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004 je k omezení výše podpory na úplné minimum restrukturalizačních nákladů nezbytné, aby příjemce na restrukturalizaci přispěl významným dílem z vlastních zdrojů. To může zahrnovat prodej aktiv, která nejsou nezbytně nutná pro přežití podniku, nebo vnější zdroje za tržních podmínek.

(120)

Vlastní příspěvek musí být skutečný, tj. opravdový, bez všech budoucích výnosů, jako je peněžní tok (bod 43 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004). Vlastní příspěvek nesmí přirozeně obsahovat žádnou další státní podporu. V případě velkých podniků, jako je klub Valencia CF (31), považuje Komise obvykle za přiměřený příspěvek nejméně 50 % restrukturalizačních nákladů. Avšak za výjimečných okolností a v případě zvlášť závažných problémů se Komise může spokojit i s nižším příspěvkem (bod 44 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004).

(121)

S ohledem na navýšení kapitálu klubu Valencia CF v roce 2009 v celkové výši 92,4 milionu EUR, které lze považovat za restrukturalizační náklad klubu, Španělsko navrhuje považovat soukromou účast v tomto navýšení, která dosáhla 18,8 milionu EUR, za vlastní příspěvek. Komise však uvádí, že uvedené soukromé účasti odpovídaly 20 % celkových restrukturalizačních nákladů. Na základě toho se Komise domnívá, že soukromé účasti v navýšení kapitálu klubu Valencia CF v roce 2009 nejsou dostatečné k tomu, aby mohly být uznány jako vlastní příspěvek.

(122)

Pokud jde o kluby Hércules CF a Elche CF Komise uvádí, že opatření 2 a 3 tvořila 100 % finančních zdrojů příslušných kapitálových vkladů do těchto klubů, a tato opatření tedy nezahrnovala žádnou soukromou účast.

(123)

Komise se proto domnívá, že požadavky stanovené v bodě 43 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004 nejsou splněny.

(124)

V neposlední řada podpora musí dodržet bod 72 pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004, který stanoví, že podnik, který obdržel podporu na záchranu a restrukturalizaci v posledních deseti letech, není pro podporu na záchranu a restrukturalizaci způsobilý (zásada „jednou a dost“). Pokud jde o klub Valencia CF, který měl prospěch z opatření 1 a 4, Španělsko tvrdí, že opatření 4 představuje pouze zvýšení stávající záruky o 6 milionů EUR, a proto je nelze považovat za novou záruku, a tedy novou státní podporu ve prospěch klubu Valencia CF. Komise však uvádí, že výše uvedené zvýšení stávající státní záruky z roku 2009, které bylo poskytnuto v roce 2010, nebylo předpokládáno ani plánováno od začátku, kdy byla poskytnuta státní záruka z roku 2009, ale mělo charakter podpory ad hoc, neboť bylo poskytnuto s cílem pokrýt platbu neočekávaných úroků z prodlení z 26. srpna 2010 vztahujících se k zaručené půjčce (viz 10. bod odůvodnění). Komise má tedy za to, že opatření 4 představuje novou státní záruku ve prospěch klubu Valencia CF a je oddělitelné od opatření 1. Jelikož klub Valencia CF byl příjemcem restrukturalizační podpory dvakrát v období deseti let, tj. v letech 2009 a 2010, kdy v roce 2009 obdržel státní záruku a v roce 2010 dosáhl zvýšení předchozí záruky (2009), Komise dospěla k závěru, že zásada „jednou a dost“ není v souvislosti s opatřením 4 poskytnutým ve prospěch klubu Valencia CF dodržena.

(125)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Komise shledává, že státní záruka z roku 2009 a její zvýšení v roce 2010 ve prospěch klubu Valencia CF, státní záruka z roku 2011 ve prospěch klubu Hércules CF a státní záruka z roku 2011 ve prospěch klubu Elche CF byly poskytnuty v rozporu s čl. 108 odst. 3 SFEU. Komise má rovněž za to, že opatření nesplňují podmínky pokynů pro podporu na záchranu a restrukturalizaci z roku 2004. Komise proto považuje tuto podporu za neslučitelnou s vnitřním trhem.

(126)

Podle SFEU a ustálené judikatury Soudního dvora je Komise oprávněna rozhodnout, že dotčený členský stát musí podporu zrušit či upravit, jestliže shledá, že je neslučitelná s vnitřním trhem (32). Soudní dvůr rovněž opakovaně rozhodl, že povinnost členského státu zrušit podporu, kterou Komise prohlásila za neslučitelnou s vnitřním trhem, slouží k obnovení dřívějšího stavu (33). Soudní dvůr v tomto ohledu stanovil, že tohoto cíle je dosaženo, jakmile příjemce vrátí částky poskytnuté formou protiprávní podpory, čímž ztrácí výhodu, kterou měl na trhu ve vztahu ke svým konkurentům, a obnoví se stav, který předcházel poskytnutí podpory (34).

(127)

V souladu s judikaturou čl. 16 odst. 1 nařízení Rady (ES) 2015/1589 (35) stanoví, že „je-li v případech protiprávní podpory přijato záporné rozhodnutí, Komise rozhodne, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil […]“.

(128)

Jelikož dotčená opatření nebyla v rozporu s článkem 108 SFEU oznámena Komisi, a představují tudíž protiprávní a neslučitelné podpory, musí být k obnovení situace na trhu před poskytnutím podpor tyto podpory navráceny. Navrácení podpory by se mělo vztahovat na období, ve kterém příjemce výhody dosahoval, tj. na období mezi okamžikem, kdy byla podpora příjemci poskytnuta, a okamžikem jejího skutečného navrácení; částky, které mají být navráceny, zahrnují úroky až do data skutečného navrácení.

(129)

Komise podotýká, že klub Valencia CF uvedl (viz 41. bod odůvodnění písm. b)), že jelikož vlastnictví klubu Valencia CF bylo převedeno v rámci otevřeného nabídkového řízení, (případný) prvek podpory by se odrazil v tržní ceně a byl by zahrnut v kupní ceně; přínos této podpory tedy zůstává prodávajícímu akcií. Podle klubu Valencia CF bude na základě výše uvedených skutečností nutné výši podpory ve formě státní záruky získat zpět od prodávajícího, tj. od nadace Fundación Valencia.

(130)

Komise má za to, že jak je vysvětleno ve 47. až 48 bodě odůvodnění, jelikož právě klub měl v konečném důsledku přínos z opatření 1 a 4, prodejem z roku 2014 byla podpora rovněž převedena na nového vlastníka klubu Valencia CF.

(131)

Komise uvádí, že kluby Elche CF a Hércules CF jsou v současné době předmětem kolektivního úpadkového řízení (viz 18. a 20. bod odůvodnění). V souladu s ustálenou judikaturou nemá skutečnost, že příjemce je nesolventní nebo že proti němu bylo zahájeno konkurzní řízení, žádný účinek na jeho povinnost vrátit protiprávní a neslučitelnou podporu (36).

(132)

Komise dospěla k závěru, že Španělsko protiprávně poskytlo podporu ve výši 30,212 milionu EUR v rozporu s čl. 108 odst. 3 SFEU, a to v podobě:

(133)

Komise dospěla k závěru, že vyplacením částky 4,9 milionu EUR v roce 2013 v rámci státních záruk poskytnutých ústavem IVF ve prospěch klubu Valencia CF Španělsko neposkytlo novou podporu.

(134)

Podpora není slučitelná s vnitřním trhem, neboť ji nelze povolit jako podporu na restrukturalizaci nebo jakýkoli jiný druh podpory.

(135)

Částky, které mají být získány zpět, zahrnují 20,381 milionu EUR od klubu Valencia CF, dále 6,143 milionu EUR od klubu Hércules CF a 3,688 milionu EUR od klubu Elche CF,

Opatření 1

Státní záruka poskytnutá ústavem IVF dne 5. listopadu 2009 za bankovní úvěr pro nadaci Fundación Valencia na úpis akcií klubu Valencia CF v souvislosti s navýšením kapitálu klubu Valencia CF ve výši 19,193 milionu EUR.

Opatření 2

Státní záruka poskytnutá ústavem IVF dne 26. července 2010 za bankovní úvěr pro nadaci Fundación Hércules na úpis akcií klubu Hércules CF v souvislosti s navýšením kapitálu klubu Hércules CF ve výši 6,143 milionu EUR.

Opatření 3

Státní záruka poskytnutá ústavem IVF dne 17. února 2011 za dva bankovní úvěry pro nadaci Fundación Elche na úpis akcií klubu Elche CF v souvislosti s navýšením kapitálu klubu Elche CF ve výši 3,688 milionu EUR.

Opatření 4

Navýšení poskytnuté ústavem IVF dne 10. listopadu 2010 nadaci Fundación Valencia ve výši 1,188 milionu EUR na úhradu nesplacené jistiny, úroků a nákladů na úvěr zaručený opatřením 1.

a)

celkovou částku (jistinu a úroky splatné při navrácení), kterou má každý jednotlivý příjemce vrátit;

b)

podrobný popis opatření k zajištění souladu s tímto rozhodnutím, která již byla přijata a která se plánují;

c)

doklady prokazující, že příjemcům bylo nařízeno, aby podporu vrátili.