23.5.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 155/1

(1)

Digitální ekonomika zásadním způsobem mění vnitřní trh. Svými inovacemi, rychlostí a přeshraničním dosahem má potenciál posunout integraci vnitřního trhu na novou úroveň. Vizí Unie je digitální ekonomika s udržitelnými ekonomickými a sociálními přínosy, které jsou založeny na moderních on-line službách a rychlém internetovém připojení. Vysoce kvalitní digitální infrastruktura je základem prakticky všech odvětví moderní a inovativní ekonomiky a má strategický význam pro sociální a územní soudržnost. Všichni občané, jakož i soukromý a veřejný sektor musí proto dostat příležitost být součástí digitální ekonomiky.

(2)

Členské státy, uznávajíce význam zavádění vysokorychlostního širokopásmového připojení, schválily ambiciózní cíle pro širokopásmový Internet uvedené ve sdělení Komise nazvaném „Digitální agenda pro Evropu – Digitální růst pro Evropu“ („Digitální agenda“), a to konkrétně vybavit do roku 2013 základním širokopásmovým připojením všechny obyvatele Evropy a zajistit, aby do roku 2020 měli všichni obyvatelé Evropy přístup k výrazně rychlejšímu internetu (rychlejší než 30 Mb/s), a aby nejméně polovina domácností v Unii měla internetové připojení rychlejší než 100 Mb/s.

(3)

Vzhledem k rychlému vývoji technologií, exponenciálnímu růstu objemu širokopásmového datového provozu a rostoucí poptávce po elektronických službách by měly být cíle stanovené v Digitální agendě považovány za absolutní minimum a Unie by měla usilovat o ambicióznější cíle v oblasti širokopásmového připojení, aby dosáhla většího růstu, konkurenceschopnosti a produktivity. V souvislosti s přezkumem této směrnice by Komise měla posoudit, zda a jak by tato směrnice mohla přispět k dosažení tohoto cíle.

(4)

Digitální agenda rovněž upozornila na potřebu opatření, jejichž cílem je snížit náklady na zavádění širokopásmového připojení na celém území Unie, včetně řádného plánování a koordinace a snižování administrativní zátěže. V této souvislosti jsou zapotřebí značné počáteční investice ze strany členských států, jež by umožnily sdílení fyzické infrastruktury. S ohledem na cíle Digitální agendy a současně při zohlednění významného snížení finančních prostředků určených na širokopásmové připojení v rámci Nástroje pro propojení Evropy vytvořeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1316/2013 (4), by členské státy měly mít možnost pro účely dosažení cílů této směrnice využívat finančních prostředků Unie dostupných v souladu s platnými unijními předpisy.

(5)

Snížení nákladů na budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací by rovněž přispělo k dosažení digitalizace veřejného sektoru, což by kromě snížení nákladů na veřejnou správu a zvýšení účinnosti služeb poskytovaných občanům přineslo digitální pákový efekt pro všechna odvětví hospodářství.

(6)

V souvislosti s potřebou opatření na úrovni Unie s cílem zajistit lepší pokrytí širokopásmovým připojením, mimo jiné i snížením nákladů na infrastrukturu vysokorychlostního širokopásmového připojení, jak uvádí závěry ze zasedání Evropské rady ve dnech 13. a 14. prosince 2012, sdělení Komise nazvané „Akt o jednotném trhu II“ zdůrazňuje potřebu dalšího úsilí, aby bylo urychleně dosaženo cílů stanovených v Digitální agendě, mimo jiné řešením problému investic do vysokorychlostních sítí.

(7)

Zavádění pevných i bezdrátových vysokorychlostních sítí elektronických komunikací v celé Unii vyžaduje značné investice, jejichž významnou část představují náklady na stavební práce. Omezením některých nákladných stavebních prací by se zavádění širokopásmového připojení stalo účinnějším.

(8)

Hlavní část těchto nákladů lze přičíst neefektivnosti v procesu zavádění, související s využitím existující pasivní infrastruktury (jako jsou kabelovody, potrubí, šachty, rozvodné skříně, sloupy, stožáry, antény, věže a jiné podpůrné konstrukce), překážkám souvisejícím s koordinací stavebních prací, těžkopádným správním postupům udělování povolení a překážkám týkajícím se budování sítí uvnitř budov, což má za následek značné finanční překážky, zejména ve venkovských oblastech.

(9)

Opatření, jejichž cílem je zvýšit efektivitu využití existující infrastruktury a snížit náklady a zmenšit překážky při provádění nových stavebních prací, by měla poskytnout významný příspěvek k zajištění rychlého a rozsáhlého budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací za současného zachování účinné hospodářské soutěže, aniž by to mělo nepříznivý dopad na bezpečnost, zabezpečení a bezproblémový provoz existující veřejné infrastruktury.

(10)

Některé členské státy přijaly opatření, jejichž cílem je snížit náklady na zavádění širokopásmového připojení. Tato opatření jsou však i nadále ojedinělá a roztroušená. Rozšíření těchto opatření v rámci Unie by mohlo výrazně přispět k vytvoření jednotného digitálního trhu. Rozdílné regulační požadavky navíc někdy brání spolupráci podniků veřejných služeb a mohou vytvářet překážky vstupu na trh pro nové provozovatele sítí a nové obchodní příležitosti, což omezuje vývoj vnitřního trhu s využíváním a budováním fyzické infrastruktury pro vysokorychlostní sítě elektronických komunikací. Kromě toho iniciativy na úrovni členských států vždy nezohledňují celkovou situaci, zatímco v zájmu dosažení jednotného a významného výsledku je nutné přijmout opatření v rámci celého procesu zavádění a napříč odvětvími.

(11)

Cílem této směrnice je stanovit určitá minimální práva a povinnosti platné v celé Unii s cílem usnadnit zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací a meziodvětvovou koordinaci. Při zajištění rovných podmínek by tím neměly být dotčeny stávající osvědčené postupy a opatření přijatá na vnitrostátní a místní úrovni, obsahující podrobnější ustanovení a podmínky, jakož i další opatření doplňující uvedená práva a povinnosti, v souladu se zásadou subsidiarity.

(12)

Pokud jsou s ohledem na zásadu lex specialis v platnosti zvláštní regulační opatření v souladu s právem Unie, měla by mít přednost před minimálními právy a povinnostmi stanovenými touto směrnicí. Touto směrnicí by proto neměl být dotčen regulační rámec Unie pro elektronické komunikace stanovený ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES (5),jakož i směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES (6), směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES (7), směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES (8) a směrnici Komise 2002/77/ES (9), včetně vnitrostátních opatření přijatých v souladu s tímto regulačním rámcem, jako jsou např. specifická symetrická nebo asymetrická regulační opatření.

(13)

Pro provozovatele sítí elektronických komunikací, zejména nové účastníky na trhu, může být výrazně efektivnější opětovně využít pro účely zavádění sítí elektronických komunikací již existující fyzickou infrastrukturu včetně infrastruktury jiných veřejných služeb, zejména v oblastech, kde vhodná síť elektronických komunikací není k dispozici, nebo tam, kde vybudování nové fyzické infrastruktury nemusí být ekonomicky proveditelné. Synergie napříč odvětvími mohou navíc podstatně snížit potřebu stavebních prací pro budování sítí elektronických komunikací, a tím i společenské a ekologické náklady s nimi spojené, jako je znečištění, škodlivé vlivy a dopravní problémy. Tato směrnice by se proto měla použít nejen na poskytovatele veřejných komunikačních sítí, ale i na jakéhokoli vlastníka nebo držitele práv, přičemž v posledně uvedeném případě aniž jsou tím dotčena vlastnická práva jakékoli třetí strany, na užívání rozsáhlých a všudypřítomných fyzických infrastruktur vhodných pro uložení prvků sítí elektronických komunikací, mezi něž patří např. fyzické sítě pro poskytování elektřiny, plynu, vody a kanalizace a odvodňovacích systémů, vytápění a dopravních služeb.

(14)

Za účelem lepšího budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací na vnitřním trhu by tato směrnice měla stanovit práva pro poskytovatele veřejných komunikačních sítí na přístup k fyzické infrastruktuře bez ohledu na její umístění za spravedlivých a přiměřených podmínek v souladu s obvyklým výkonem vlastnických práv. Povinností umožnit přístup k fyzické infrastruktuře by neměla být dotčena práva vlastníka půdy nebo budovy, na níž nebo v níž je infrastruktura umístěna.

(15)

Vzhledem k nízké diferenciaci může být ve fyzických zařízeních sítě často uložena široká škála prvků sítí elektronických komunikací současně, včetně těch, které jsou schopny poskytovat služby širokopásmového připojení o rychlosti alespoň 30 Mb/s v souladu se zásadou technologické neutrality, a to bez vlivu na hlavní poskytovanou službu a s minimálními náklady na přizpůsobení. Fyzickou infrastrukturu, která je určena pouze k uložení jiných prvků sítě, aniž by se sama stala aktivním prvkem sítě, –jako v případě nenasvícených optických vláken, lze proto v zásadě využít k uložení kabelů nebo vybavení elektronických komunikací nebo jakéhokoli jiného prvku sítí elektronických komunikací, bez ohledu na její skutečné využití nebo její vlastnictví, pokud nevzniknou žádné obavy ohledně bezpečnosti ani nedojde k újmě na budoucích obchodních zájmech vlastníka infrastruktury. Fyzickou infrastrukturu veřejných komunikačních sítí lze také v zásadě využít k uložení prvků jiných sítí, a členské státy se proto mohou rozhodnout uplatnit ve vhodných případech zásadu vzájemnosti a umožnit provozovatelům veřejných komunikačních sítí, aby nabízeli přístup ke svým sítím pro účely budování jiných sítí. Aniž je dotčeno sledování specifického obecného zájmu spojeného s poskytováním hlavní služby, měly by být podporovány synergie mezi provozovateli sítí, aby současně přispívali k dosažení cílů Digitální agendy.

(16)

I když by touto směrnicí nemělo být dotčeno jakékoli specifické ochranné opatření potřebné k zajištění bezpečnosti a lidského zdraví, bezpečnosti a integrity sítí, zejména v rámci kritické infrastruktury, a k zajištění toho, že nebude dotčena hlavní služba poskytovaná provozovatelem sítě, zejména u sítí pro zásobování vodou určenou k lidské spotřebě, obecná pravidla ve vnitrostátních právních předpisech zakazující provozovatelům sítě sjednávat přístup k fyzické infrastruktuře ze strany poskytovatelů sítí elektronických komunikací by mohla bránit vytvoření trhu s přístupem k fyzické infrastruktuře. Taková obecná pravidla by proto měla být zrušena. Opatřeními stanovenými touto směrnicí by současně neměla být dotčena možnost, aby členské státy zatraktivnily poskytování přístupu k infrastruktuře provozovateli veřejných služeb tím, že příjmy plynoucí z této služby v souladu s platnými právními předpisy Unie vyloučí ze základu pro výpočet sazeb pro koncové uživatele u jejich hlavní činnosti nebo činností.

(17)

Provozovatel sítě může z objektivních důvodů odepřít přístup ke konkrétní fyzické infrastruktuře. Fyzická infrastruktura zejména nemusí být technicky vhodná s ohledem na konkrétní okolnosti týkající se infrastruktur, pro které byl vyžádán přístup; jako je momentální nedostatek prostoru, nebo kvůli budoucím potřebám prostoru, které jsou dostatečně prokázány např. prostřednictvím veřejně dostupných investičních plánů. Podobně by za určitých okolností mohlo sdílení infrastruktury ohrozit bezpečnost nebo veřejné zdraví, integritu a bezpečnost sítě, mimo jiné v rámci kritické infrastruktury, nebo poskytování služeb, které jsou prostřednictvím téže infrastruktury primárně zajišťovány. Dále, pokud provozovatel sítě již poskytuje velkoobchodní přístup k fyzické infrastruktuře sítě, která by splňovala potřeby žadatele o přístup, může mít přístup k uvedené fyzické infrastruktuře negativní hospodářský dopad na její obchodní model a investiční pobídky a může mít za následek i neefektivní zdvojování prvků sítě. Současně v případě povinností přístupu k fyzické infrastruktuře uložených v souladu s regulačním rámcem Unie v oblasti elektronických komunikací, jako jsou povinnosti uložené podnikům s významnou tržní silou, by se na ně již vztahovaly specifické regulační povinnosti, které by touto směrnicí neměly být dotčeny.

(18)

Požádají-li podniky zajišťující nebo oprávněné zajišťovat veřejné komunikační sítě o přístup ve specifikované oblasti, provozovatelé sítí by měli předložit nabídku sdíleného využívání svých zařízení za spravedlivých a přiměřených podmínek, včetně ceny, pokud není přístup odepřen z objektivních důvodů. V závislosti na okolnostech může podmínky, za nichž je takový přístup udělen, ovlivnit několik faktorů, mezi něž patří dodatečné náklady na údržbu a úpravy, preventivní ochranná opatření, která mají být přijata k omezení nepříznivých dopadů na bezpečnost, zabezpečení a integritu sítě, specifická ujednání o odpovědnosti v případě škody, využití jakékoli veřejné dotace udělené na vybudování infrastruktury, včetně konkrétních podmínek spojených s dotací nebo stanovených vnitrostátními právními předpisy v souladu s právními předpisy Unie, schopnost zajistit či poskytnout kapacitu infrastruktury za účelem splnění či zajištění závazků veřejné služby, případně omezení vyplývající z ustanovení vnitrostátních právních předpisů, jejichž cílem je ochrana životního prostředí, veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti nebo dodržení městských a venkovských územních plánů.

(19)

V případě neshody během obchodního jednání o technických a obchodních podmínkách by každá ze stran měla mít možnost obrátit se na příslušný vnitrostátní orgán pro řešení sporů, jenž stranám uloží řešení, aby se zamezilo neodůvodněnému odepření ujednání nebo uložení nepřiměřených podmínek. Při stanovení cen za poskytnutí přístupu by orgán pro řešení sporů měl zajistit, aby poskytovatel přístupu měl přiměřenou možnost náhrady svých nákladů vzniklých při poskytování přístupu k jeho fyzické infrastruktuře, při zohlednění zvláštních vnitrostátních podmínek a všech cenových struktur zavedených za účelem poskytnutí přiměřené možnosti náhrady nákladů s ohledem na prostředky právní ochrany již dříve uložené vnitrostátními regulačními orgány. Orgán pro řešení sporů by přitom měl rovněž zohlednit dopad požadovaného přístupu na obchodní plán poskytovatele přístupu, včetně investic, jež poskytovatel přístupu, který byl o přístup požádán, vynaložil, a to zejména investic uskutečněných do fyzické infrastruktury, o přístup k níž bylo požádáno. V konkrétním případě přístupu k fyzické infrastruktuře poskytovatelů veřejných komunikačních sítí mohou investice do takové infrastruktury přímo přispět k dosažení cílů Digitální agendy a hospodářská soutěž na navazujících trzích může být ovlivněna parazitováním. Jakákoli povinnost přístupu by proto měla plně zohledňovat ekonomickou životaschopnost těchto investic na základě jejich rizikového profilu, časového harmonogramu návratnosti investic, vlivu, který má přístup na hospodářskou soutěž na navazujících trzích a v důsledku toho na ceny a na návratnost investice, odpisů aktiv sítě v době žádosti o přístup, obchodních důvodů podporujících investice, zejména do fyzické infrastruktury užívané k poskytování vysokorychlostních služeb elektronických komunikací a možnosti souběžného zavádění infrastruktury, jež je předběžně nabídnuta žadateli o přístup.

(20)

V zájmu efektivního plánování budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací a zajištění co nejefektivnějšího využití existujících infrastruktur vhodných k zavádění sítí elektronických komunikací by podniky zajišťující nebo oprávněné zajišťovat veřejné komunikační sítě měly mít přístup k minimálním informacím o fyzické infrastruktuře dostupné v oblasti budování. Tyto minimální informace by měly umožňovat posouzení potenciálu, pokud jde o využití existující infrastruktury v určité oblasti, jakož i snížení škody na jakékoli existující fyzické infrastruktuře. S ohledem na počet zúčastněných stran a v zájmu usnadnění přístupu k těmto informacím, a to i napříč odvětvími a přes hranice, by uvedené minimální informace měly být zpřístupněny prostřednictvím jednotného informačního místa. Toto jednotné informační místo by mělo umožnit přístup k minimálním informacím, které jsou již k dispozici v elektronické podobě, s dodržením omezení zajišťujících bezpečnost a integritu sítí, zejména v rámci kritické infrastruktury, nebo chránících legitimní provozní a obchodní tajemství.

(21)

Aniž by tato směrnice ukládala členským státům jakékoliv nové povinnosti v oblasti mapování, měly by směrnice stanovit, že minimální informace, které orgány veřejné správy již shromáždily a jež jsou k dispozici v elektronické podobě na základě vnitrostátních iniciativ i právních předpisů Unie, jako je např. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES (10), by měly být zpřístupněny, například prostřednictvím hypertextového odkazu, jednotnému informačnímu místu. Tím by byl umožněn koordinovaný přístup k informacím o fyzické infrastruktuře pro poskytovatele sítí elektronických komunikací a zároveň zajistit bezpečnost a integritu veškerých takových informací, zejména pokud jde o kritickou infrastrukturu jednotlivých států. Zpřístupňováním takových informací by neměly být dotčeny požadavky na transparentnost, které již platí pro opakované použití informací veřejného sektoru na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES (11). Pokud informace, které jsou veřejnému sektoru k dispozici, nezajišťují adekvátní znalost existující fyzické infrastruktury určitého typu nebo v určité oblasti, provozovatelé sítí by měli informace zpřístupnit podnikům zajišťujícím nebo oprávněným zajišťovat veřejné komunikační sítě.

(22)

Nejsou-li minimální informace k dispozici prostřednictvím jednotného informačního místa, měla by být přesto zajištěna možnost, aby si podniky zajišťující nebo oprávněné zajišťovat veřejné komunikační sítě takové specifické informace přímo vyžádaly od kteréhokoli provozovatele sítě v dané oblasti. Kromě toho, pokud je žádost přiměřená, zejména je-li to třeba s ohledem na možnost sdílení existující fyzické infrastruktury nebo na koordinaci stavebních prací, podniky zajišťující nebo oprávněné zajišťovat veřejné komunikační sítě by měly dostat možnost provést průzkum na místě a vyžádat si informace o plánovaných stavebních pracích za transparentních, přiměřených a nediskriminačních podmínek, aniž by byla dotčena ochranná opatření přijatá s cílem zajistit bezpečnost a integritu sítě, jakož i chránit důvěrnost a provozní a obchodní tajemství. Měla by být podporována zvýšená transparentnost plánovaných stavebních prací ze strany samotných provozovatelů sítí nebo prostřednictvím jednotných informačních míst, zejména v oblastech, kde je nejužitečnější, a to přesměrováním oprávněných provozovatelů k takovým informacím, kdykoli jsou k dispozici.

(23)

Pokud dojde v souvislosti s přístupem k informacím o fyzické infrastruktuře s ohledem na budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací ke sporům, příslušný orgán pro řešení sporů by měl mít pravomoc k jejich vyřešení formou závazného rozhodnutí. Rozhodnutími tohoto orgánu by v každém případě neměla být dotčena možnost kterékoli strany obrátit se na soud.

(24)

Koordinace stavebních prací týkajících se fyzické infrastruktury může zajistit značné úspory a minimalizovat zátěž pro oblast dotčenou budováním nových sítí elektronických komunikací. Z tohoto důvodu by měla být zakázána regulační omezení, která stanoví obecný zákaz jednání mezi provozovateli sítí s cílem koordinovat takové práce za účelem budování mimo jiné vysokorychlostních sítí elektronických komunikací. V případě stavebních prací, které nejsou financovány z veřejných prostředků, by touto směrnicí nemělo být dotčeno právo zúčastněných stran uzavírat dohody o koordinaci stavebních prací v souladu s jejich vlastními investičními a obchodními plány a jimi upřednostňovaným časovým rámcem.

(25)

Stavební práce zcela nebo částečně financované z veřejných prostředků by měly vést k maximalizaci pozitivního společného výsledku využitím pozitivních externalit takových prací napříč odvětvími a zajištěním rovných příležitostí při sdílení dostupné a plánované fyzické infrastruktury za účelem budování sítí elektronických komunikací. Provozovatel sítě provádějící přímo nebo nepřímo, např. prostřednictvím subdodavatele, dotčené stavební práce by měl včasným a přiměřeným žádostem o koordinaci budování prvků vysokorychlostních sítí elektronických komunikací, zajišťující například pokrytí možných dodatečných nákladů, včetně nákladů z prodlení, a minimalizaci změn původních plánů, vyhovět za přiměřených, nediskriminačních a transparentních podmínek, čímž by neměl být nepříznivě dotčen hlavní účel stavebních prací financovaných z veřejných prostředků. Aniž jsou dotčena příslušná pravidla pro státní podporu, měly by mít členské státy možnost stanovit další pravidla pro rozdělení nákladů spojených s koordinovaným budováním. Měly by být k dispozici zvláštní postupy k zajištění rychlého řešení sporů týkajících se vyjednávání uvedených dohod o koordinaci, a to za přiměřených, spravedlivých a nediskriminačních podmínek. Těmito ustanoveními by nemělo být dotčeno právo členských států vyhradit kapacitu pro sítě elektronických komunikací i bez zvláštních žádostí, aby vyhověly budoucí poptávce po fyzické infrastruktuře a maximalizovaly hodnotu stavebních prací, nebo přijmout opatření zahrnující podobná práva na koordinaci stavebních prací pro provozovatele jiných druhů sítí, například pro plyn nebo elektřinu.

(26)

Při budování sítí elektronických komunikací nebo nových síťových prvků může být za účelem ochrany obecných zájmů členských států a Unie nezbytná řada různých povolení, včetně stavebního povolení, územního plánu, povolení z hlediska životního prostředí a jiných povolení. Počet povolení nutných pro budování různých typů sítí elektronických komunikací a místní charakter budování může vyústit v uplatnění řady postupů a podmínek. Při zachování práva každého příslušného orgánu na účast a uchování svých rozhodovacích pravomocí v souladu se zásadou subsidiarity by veškeré relevantní informace o postupech a obecných podmínkách týkajících se stavebních prací měly být dostupné prostřednictvím jednotného informačního místa. To by mohlo snížit složitost a zvýšit efektivitu a transparentnost, zejména pro nové subjekty na trhu nebo menší subjekty, které neprovozují činnost v dané oblasti. Členské státy by navíc měly mít možnost stanovit právo podniků zajišťujících nebo oprávněných zajišťovat veřejné komunikační sítě předložit svou žádost o povolení prostřednictvím jednotného kontaktního místa.

(27)

Členské státy by měly zajistit, aby rozhodnutí o povolení nebo zamítnutí žádosti o povolení týkající se budování sítí elektronických komunikací nebo nových síťových prvků byla v každém případě poskytnuta k dispozici nejpozději do čtyř měsíců, aniž jsou dotčeny jiné konkrétní lhůty nebo povinnosti stanovené pro řádný průběh řízení platné pro postup udělování povolení v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo právními předpisy Unie, aby se zajistilo, že postupy udělování povolení nepůsobí jako překážky investic a že nemají nepříznivý vliv na vnitřní trh. Takové rozhodnutí může být v souladu s platnými právními předpisy implicitní nebo explicitní. Členské státy by případně měly stanovit právo poskytovatelů, kteří utrpěli škodu z prodlení způsobenou některým příslušným orgánem, udělit povolení v rámci platných lhůt za účelem získání náhrady.

(28)

Aby se zajistilo, že tyto postupy pro udělování povolení budou dokončeny v přiměřené lhůtě, členské státy by mohly zvážit stanovení několika ochranných opatření, jako je např. implicitní schválení, nebo přijmout opatření zjednodušující postupy udělování povolení mimo jiné snížením počtu povolení nutných pro budování sítí elektronických komunikací nebo vynětím určitých kategorií stavebních prací malého rozsahu nebo standardizovaných stavebních prací z udělování povolení. Orgány na celostátní, regionální nebo místní úrovni by měly každé odmítnutí takového povolení v rámci jejich pravomoci odůvodnit na základě objektivních, transparentních, nediskriminačních a přiměřených kritérií a podmínek. Tím by neměla být dotčena jakákoli opatření přijatá členskými státy vyjímající některé prvky sítí elektronických komunikací, pasivní či aktivní, z udělování povolení.

(29)

Dosažení cílů Digitální agendy vyžaduje, aby se zavádění infrastruktury přiblížilo prostorám koncových uživatelů, přičemž bude plně respektována zásada proporcionality, pokud jde o jakákoli omezení vlastnických práv z hlediska sledovaného obecného zájmu. Mělo by být usnadněno vybudování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací až ke koncovým uživatelům a zároveň zajištěna technologická neutralita, zejména prostřednictvím fyzické infrastruktury uvnitř budovy, připravené pro vysokorychlostní připojení. S ohledem na skutečnost, že náklady na zástavbu minichrániček během výstavby budovy jsou relativně nízké, zatímco dovybavení budov vysokorychlostní infrastrukturou může představovat významnou část nákladů na budování vysokorychlostní sítě, měly by být všechny nové nebo podstatně renovované budovy vybaveny fyzickou infrastrukturou umožňující připojení koncových uživatelů k vysokorychlostním sítím. V zájmu zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací by nové a podstatně renovované vícebytové budovy měly být vybaveny přístupovým bodem, jehož prostřednictvím může poskytovatel získat přístup k infrastruktuře uvnitř budovy. Developeři budov by navíc měli zajistit vytvoření prázdných kabelovodů vedoucích z každého bytu do přístupového bodu umístěného ve vícebytové budově nebo mimo ni. Mohou se vyskytnout případy, jako jsou nové budovy s jedním bytem nebo významné renovace v izolovaných oblastech, kdy je perspektiva vysokorychlostního připojení z objektivních důvodů považována za příliš vzdálenou na to, aby odůvodnila vybavení budov fyzickou infrastrukturou uvnitř budovy, připravenou pro vysokorychlostní připojení, nebo přístupovým bodem, nebo kdy by takové vybavení budov bylo nepřiměřené z ekonomických důvodů nebo z důvodu ochrany městského dědictví či životního prostředí, jako v případě zvláštních kategorií památek.

(30)

S cílem pomoci potenciálním kupujícím a nájemcům při určování budov, které jsou vybaveny fyzickou infrastrukturou uvnitř budovy, připravenou pro vysokorychlostní připojení, a které tudíž mají značný potenciál úspory nákladů, a s cílem prosazovat vysokorychlostní připravenost budov by členské státy měly mít možnost vyvinout dobrovolné označení „připraveno pro širokopásmové připojení“ pro budovy vybavené takovou infrastrukturou a přístupovým bodem v souladu s touto směrnicí.

(31)

Když poskytovatelé veřejných komunikačních sítí budují vysokorychlostní sítě elektronických komunikací v určité oblasti, lze dosáhnout výrazných úspor z rozsahu, pokud mohou ukončit svou síť v přístupovém bodě budovy bez ohledu na to, zda účastník v té době vyjádřil výslovný zájem o uvedenou službu, avšak pod podmínkou, že je minimalizován dopad na soukromé vlastnictví, s využitím existující fyzické infrastruktury a s uvedením dotčené oblasti do původního stavu. Je-li síť ukončena v přístupovém bodě, připojení dalších zákazníků je možné za podstatně nižších nákladů, zejména prostřednictvím přístupu k vertikálnímu segmentu uvnitř budovy, připravenému pro vysokorychlostní připojení, pokud již existuje. Uvedeného cíle lze stejně tak dosáhnout v případě, kdy je budova sama již vybavena vysokorychlostní sítí elektronických komunikací, k níž mají za transparentních, přiměřených a nediskriminačních podmínek přístup všichni poskytovatelé veřejných komunikačních sítí, kteří mají v dané budově aktivního účastníka služeb. To může nastat zejména v členských státech, které přijaly opatření na základě článku 12 směrnice 2002/21/ES.

(32)

Nové budovy měly být vybaveny fyzickou infrastrukturou uvnitř budovy, připravenou pro vysokorychlostní připojení, a v případě vícebytových budov přístupovým bodem- Členské státy by k dosažení tohoto cíle měly mít možnost jisté flexibility. V tomto ohledu není cílem této směrnice harmonizace pravidel v oblasti souvisejících nákladů, včetně úhrady nákladů na vybavení budov fyzickou infrastrukturou uvnitř budovy, připravenou pro vysokorychlostní připojení, a přístupovým bodem.

(33)

Vzhledem ke společenským přínosům digitálního začlenění a k ekonomické logice budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací, pokud neexistuje pasivní ani aktivní infrastruktura připravená pro vysokorychlostní připojení, která obsluhuje prostory koncových uživatelů, ani alternativy k poskytnutí vysokorychlostních sítí elektronických komunikací účastníkovi, měl by mít jakýkoli poskytovatel veřejných komunikačních sítí právo ukončit svou síť na vlastní náklady v soukromých prostorech v případě, že dopad na soukromý majetek je minimalizovaný, např. opětovným využitím existující fyzické infrastruktury dostupné v budově, je-li to možné, nebo uvedením dotčených oblastí do původního stavu.

(34)

V souladu se zásadou subsidiarity by touto směrnicí neměla být dotčena možnost, aby členské státy přidělily regulační úkoly v něm stanovené orgánům, jež jsou nejvíce způsobilé je plnit v souladu s vnitrostátním ústavním systémem rozdělení pravomocí a s požadavky stanovenými touto směrnicí.

(35)

Určený vnitrostátní orgán pro řešení sporů by měl zajistit nestrannost a nezávislost vůči zúčastněným stranám a měl by mít odpovídající pravomoci a zdroje.

(36)

Členské státy by měly stanovit účinné, přiměřené a odrazující sankce pro případ nedodržení vnitrostátních opatření přijatých na základě této směrnice.

(37)

Aby byla zajištěna efektivita jednotných informačních míst stanovených touto směrnicí, členské státy by měly zajistit, aby v daném jednotném informačním místě, v němž lze zajistit zvýšenou efektivitu s ohledem na přidělené úkoly, mimo jiné i v rámci místního katastru nemovitostí, byly k dispozici dostatečné zdroje a příslušné informace o konkrétní oblasti s optimální mírou agregace. Se záměrem vycházet z existujících struktur a maximalizovat přínosy pro koncové uživatele by proto členské státy mohly zvážit možné synergie a úspory z rozsahu činnosti s jednotnými kontaktními místy ve smyslu článku 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES (12).

(38)

Jelikož cílů této směrnice, totiž usnadnit budování fyzické infrastruktury vhodné pro vysokorychlostní sítě elektronických komunikací v celé Unii, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich z důvodů jejich rozsahu či účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(39)

Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznané zejména v Listině základních práv Evropské unie, zejména právo na soukromí a ochranu obchodního tajemství, svobodu podnikání, právo na vlastnictví a právo na účinnou právní ochranu. Členské státy musí tuto směrnici uplatňovat v souladu s těmito právy a zásadami,

1)

„provozovatelem sítě“ se rozumí podnik zajišťující nebo oprávněný zajišťovat veřejné komunikační sítě, jakož i podnik, který zajišťuje fyzickou infrastrukturu určenou k poskytování:

2)

„fyzickou infrastrukturou“ se rozumí jakýkoli prvek sítě, který je určen k uložení jiných prvků sítě, aniž by se sám stal aktivním prvkem sítě, jako jsou potrubí, stožáry, kabelovody, inspekční komory, vstupní šachty, rozvodné skříně, budovy nebo vstupy do budov, antény, věže a sloupy; kabely, včetně nenasvícených optických vláken, jakož i prvky sítí používané v současné době k poskytování vody určené k lidské spotřebě podle definice uvedené v čl. 1 odst. 2 směrnice Rady 98/83/ES (13) nejsou fyzickou infrastrukturou ve smyslu této směrnice;

3)

„vysokorychlostní sítí elektronických komunikací“ se rozumí síť elektronických komunikací, jež je schopna poskytovat služby širokopásmového připojení o rychlosti alespoň 30 Mb/s;

4)

„stavebními pracemi“ se rozumí každý výsledek stavebních nebo stavebně inženýrských prací jako celek, který je sám o sobě dostačující, aby plnil hospodářskou nebo technickou funkci, a zahrnuje jeden nebo více prvků fyzické infrastruktury;

5)

„subjektem veřejného sektoru“ se rozumí státní, regionální nebo místní orgán, veřejnoprávní subjekt nebo sdružení vytvořené jedním nebo několika takovými orgány nebo jedním nebo několika takovými veřejnoprávními subjekty;

6)

„veřejnoprávními subjekty“ se rozumějí subjekty se všemi těmito vlastnostmi:

7)

„fyzickou infrastrukturou uvnitř budovy“ se rozumí fyzická infrastruktura nebo zařízení v místě koncového uživatele, včetně prvků ve spoluvlastnictví, určené k uložení kabelových nebo bezdrátových přístupových sítí, pokud jsou tyto přístupové sítě schopny poskytovat služby elektronických komunikací a propojovat přístupový bod budovy s koncovým bodem sítě;

8)

„fyzickou infrastrukturou uvnitř budovy, připravenou pro vysokorychlostní připojení“ se rozumí fyzická infrastruktura uvnitř budovy, určená k uložení prvků či umožnění poskytnutí vysokorychlostních sítí elektronických komunikací;

9)

„významnou renovací“ se rozumí stavební nebo stavebně inženýrské práce v místě koncového uživatele, které zahrnují strukturální změny celé fyzické infrastruktury uvnitř budovy nebo její značné části a vyžadují stavební povolení;

10)

„povolením“ se rozumí explicitní nebo implicitní rozhodnutí příslušného orgánu v návaznosti na jakýkoli postup, v jehož rámci je určitý podnik povinen učinit kroky umožňující legální provedení stavebních nebo stavebně inženýrských prací;

11)

„přístupovým bodem“ se rozumí fyzický bod umístěný uvnitř budovy či mimo ni přístupný pro podniky zajišťující nebo oprávněné zajišťovat veřejné komunikační sítě, jehož prostřednictvím je umožněno připojení k fyzické infrastruktuře uvnitř budovy, připravené pro vysokorychlostní připojení.

a)

technická vhodnost fyzické infrastruktury, k níž bylo požádáno o přístup, pro uložení jakéhokoli prvku vysokorychlostních sítí elektronických komunikací podle odstavce 2;

b)

dostupnost prostoru k uložení prvků vysokorychlostních sítí elektronických komunikací podle odstavce 2, včetně budoucích potřeb provozovatele sítě ohledně prostoru, které jsou dostatečně prokázány;

c)

otázky týkající se bezpečnosti a veřejného zdraví;

d)

integrita a bezpečnost kterékoli sítě, zejména kritické infrastruktury jednotlivých států;

e)

riziko závažné interference plánovaných služeb elektronických komunikací s poskytováním jiných služeb prostřednictvím stejné fyzické infrastruktury;

f)

dostupnost použitelných alternativních prostředků pro velkoobchodní přístup k fyzické infrastruktuře sítě poskytnutých provozovatelem sítě a vhodných k poskytování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací za předpokladu, že tento přístup je nabízen za spravedlivých a přiměřených podmínek;

a)

umístění a trasování;

b)

druh a současné využití infrastruktury a

c)

kontaktní místo.

a)

si to nevyžádá žádné dodatečné náklady, mimo jiné z důvodu dalšího prodlení, pro původně plánované stavební práce;

b)

to nebrání kontrole nad koordinací prací a

c)

je žádost o koordinaci podána co nejdříve a v každém případě nejpozději jeden měsíc před předložením konečného projektu příslušným orgánům k udělení povolení.

a)

umístění a druh prací;

b)

dotčené prvky sítě;

c)

předpokládaný termín zahájení prací a doba jejich trvání a

d)

kontaktní místo.

a)

požadované informace zveřejnil v elektronické podobě, nebo

b)

je přístup k těmto informacím zajištěn prostřednictvím jednotného informačního místa.