30.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 217/97

(1)

Euroskupina má zvláštní odpovědnost za správu ekonomických záležitostí v eurozóně. Hospodářská a finanční krize jasně ukázala úzké vnitřní vztahy v eurozóně a podtrhla potřebu jak soudržné celkové orientace politik, která by odrážela tyto úzké vnitřní vztahy mezi členskými státy, jejichž měnou je euro (dále jen „členské státy eurozóny“), tak účinných opatření pro koordinaci politik, díky kterým bude možno urychleně reagovat na změny hospodářského prostředí.

(2)

Členské státy eurozóny se dne 2. března 2012 podpisem Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii zavázaly, že provedou řadu dalších rozsáhlých politických reforem a budou koordinovat své politiky. Vstupem balíčku dvou nařízení („two pack“) (3) v platnost v roce 2013 se dále prohloubí koordinace rozpočtové a hospodářské politiky v eurozóně.

(3)

Pokračují práce na dalším prohloubení hospodářské a měnové unie. Dne 28. listopadu 2012 předložila Komise sdělení o Návrhu prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unie. Tento návrh specifikoval důvody a cíle skutečné hospodářské a měnové unie, jakož i nástroje a opatření vedoucí k dosažení těchto cílů. Cílem tohoto návrhu bylo zahájit diskuzi na evropské úrovni. Dne 12. září 2012 předložila Komise plán ustavení bankovní unie. Spolu s ním předložila i návrh dvou nařízení nutných k ustavení jednotného mechanismu dohledu. Dne 5. prosince 2012 vydal předseda Evropské rady zprávu vypracovanou v úzké spolupráci s předsedou Komise, předsedou Euroskupiny a prezidentem Evropské centrální banky, která obsahovala konkrétní harmonogram vytvoření skutečné hospodářské a měnové unie. Tato zpráva byla rozčleněna na oblasti integrovaného rámce finanční, rozpočtové a hospodářské politiky a demokratické legitimity a odpovědnosti.

Dne 14. prosince 2012 rozhodli hlavy států nebo předsedové vlád členských o krocích v rámci plánu na dokončení hospodářské a měnové unie, jelikož si jsou vědomi vzájemné provázanosti jednotlivých ekonomik členů eurozóny a výhod, které jim i celé Unii může přinést stabilita v eurozóně.

(4)

Evropský parlament byl řádně zapojen do evropského semestru a své stanovisko k prohloubení hospodářské a měnové unie vyjádřil v usnesení ze dne 20. listopadu 2012„Směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii“.

(5)

Krizové řízení v eurozóně se vyznačovalo pevným odhodláním. Závazek všech členských států a orgánů Unie zachovat integritu eurozóny byl zcela nezpochybnitelný. Nicméně, efektivitu správy eurozóny, jakož i krizové řízení ze strany Euroskupiny je třeba dále zlepšovat tak, aby plně zajišťovaly efektivní koordinaci na úrovni eurozóny. Posílená koordinace je rovněž třeba k dosažení konzistentní celkové orientace politik v eurozóně a k zajištění provádění nezbytných politických opatření. Dosažení těchto cílů posílí důvěru občanů a trhů a přispěje tak k obnově hospodářského růstu a finanční stability v eurozóně.

(6)

Provedení balíčku dvou nařízení („two pack“) dále posílí rozpočtový dohled v eurozóně. Přisuzuje Euroskupině roli v diskuzi o návrzích rozpočtů jednotlivých členských států, jakož i o rozpočtových výhledech pro eurozónu jako celek za účelem zajištění celkové orientace fiskální politiky. Tyto diskuze probíhají na základě stanoviska Komise k návrhům rozpočtových plánů členských států eurozóny a hodnocení Komise týkajícího se návrhů rozpočtových plánů a jejich vzájemného působení za celou eurozónu. Pro fiskální konsolidaci v rámci eurozóny je hlavní výzvou průběžné snižování poměru dluhu k HDP. Toho je možné dosáhnout prováděním politik diferencované prorůstové fiskální konsolidace se současným zvyšováním růstového potenciálu eurozóny.

Nápravná složka Paktu o stabilitě a růstu stanoví rozpočtovou korekci ve strukturálním vyjádření směrem k nominální referenční hodnotě se zohledněním rozdílů mezi jednotlivými zeměmi, pokud jde o krátkodobá a střednědobá rizika pro udržitelnost, a umožňuje nechat při korekci působit automatické stabilizátory. Preventivní složka Paktu o stabilitě a růstu předpokládá plynulou korekci směrem ke střednědobým cílům, s referenční hodnotou ročního strukturálního zlepšení ve výši 0,5 % HDP. Tato hodnota může být přizpůsobena zvláštním podmínkám země podle cyklických podmínek a rizika udržitelnosti zadlužení. Věrohodnost fiskální politiky ve střednědobém horizontu by byla posílena, pokud by skladba veřejných výdajů a příjmů lépe odrážela dopad jednotlivých výdajů a zdrojů příjmů na růst. Navíc růstový potenciál hospodářství by bylo možné zvýšit dalšími strukturálními reformami a využíváním možností stávajícího fiskálního rámce Unie za účelem dosažení rovnováhy mezi potřebou produktivních veřejných investic a cíli v oblasti fiskální kázně v rámci preventivní složky Paktu o stabilitě a růstu.

(7)

Většina ukazatelů rizik týkajících se finančních trhů Unie, jakož i tržní nálady se oproti roku 2012 zlepšily, jelikož intenzita sebenaplňujících a zničujících spirál důvěry se zmírnila. Přetrvává však i nadále značná roztříštěnost trhu. Zlepšené podmínky financování bank se ještě musí projevit růstem úvěrů pro reálnou ekonomiku a současně přetrvávají významné rozdíly mezi jednotlivými členskými státy, pokud jde o úvěrovou činnost bank a náklady financování soukromého sektoru. Hlavním úkolem v současné situaci je usnadnění plynulého snižování zadluženosti bankovního a soukromého nefinančního sektoru a zároveň udržení toku nových úvěrů do reálné ekonomiky pro výrobní účely, zejména do malých a středních podniků.

(8)

Další nápravy bankovních rozvah a postupné zvyšování kapitálových rezerv, tam kde je to potřebné, by přispěly k ozdravení úvěrových kanálů. V této souvislosti přezkumy kvality aktiv a zátěžové testy prováděné jednotným mechanismem dohledu a Evropským orgánem pro bankovnictví (EBA) zajistí transparentnost bankovních rozvah, pomohou určit přetrvávající slabá místa, a tak posílí důvěru v toto odvětví jako celek. Riziko další fragmentace finančních trhů a finančních otřesů ukazuje, jaký význam pro eurozónu má rychlý pokrok ve vytváření bankovní unie a vyloučení ad hoc přístupů k řešení problémů v bankovním sektoru.

(9)

Strukturální reformy jsou zapotřebí v celé eurozóně pro zlepšení fungování trhů zboží a práce a s tím související podporu konkurenceschopnosti, posílení probíhajícího procesu přizpůsobování a zaručení udržitelné realokace zdrojů. Strukturální reformy mají navíc zásadní roli, neboť přispívají k obnovení rovnováhy a snižování zadluženosti. V členských státech vykazujících schodky zvýší nárůst konkurenceschopnosti kladný čistý vývoz, který napomáhá vyvážit strukturu růstu směrem k produktivnějším vývozním odvětvím méně náročným na pracovní sílu, a zároveň podporuje hospodářské oživení a snižování zadluženosti. Současně v členských státech s přebytkem běžného účtu by mohly reformy směřující ke zlepšení konkurenceschopnosti přispět k přerozdělení zdrojů a podpořit investice do nevývozních odvětví. To by posílilo roli domácí poptávky ve skladbě růstu a přizpůsobování v eurozóně by tak bylo rovnoměrnější. Krize měla zároveň v členských státech eurozóny z velké míry asymetrické dopady na zaměstnanost, když nejvíce zasaženy byly země s největším poklesem domácí poptávky spojeným se zhoršením běžných účtů. Při neexistenci účinné a rychlé absorpce cyklické nezaměstnanosti se mohou projevit účinky hystereze, kdy se nezaměstnanost stane trvalou a méně citlivou na mzdovou dynamiku. Strukturální reformy na trhu práce jsou proto i nadále obzvláště důležité pro snižování rizik pro sociální soudržnost a budoucí růstový potenciál v eurozóně. Podpisem Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii dne 2. března 2012 se členské státy eurozóny zavázaly, že budou ex ante projednávat a případně koordinovat své národní plány hlavních hospodářských reforem s cílem stanovit referenční osvědčené postupy a usilovat o užší koordinaci hospodářských politik. Dopad opatření, která již byla přijata, by měl být sledován Euroskupinou, s cílem podpořit další opatření, pokud to bude nezbytné, a zvýšit ambice reforem v souladu s konkrétními doporučeními pro jednotlivé země.

1.

Převzít odpovědnost za celkovou orientaci politik v eurozóně, a zajistit tak její řádné fungování v zájmu posílení růstu a zaměstnanosti a pokročit v práci na prohlubování hospodářské a měnové unie. Umožnit, aby Euroskupina hrála ústřední roli v posíleném kontrolním rámci použitelném pro členské státy eurozóny s cílem koordinovat a sledovat reformy na vnitrostátní úrovni i na úrovni eurozóny, které jsou nezbytné pro vytvoření stabilní a silné eurozóny, a zvýšit soudržnost politik, a aby hrála ústřední roli i při přípravě eurosummitů.

2.

Zajistit, aby Euroskupina monitorovala a koordinovala fiskální politiky členských států eurozóny a celkovou fiskální politiku v eurozóně jako takové, a tak se postarala o prorůstovou a diferencovanou fiskální politiku. Za tímto účelem by Euroskupina měla projednat stanoviska Komise k návrhům rozpočtových plánů členských států eurozóny a rozpočtovou situaci a vyhlídky eurozóny jako celku na základě celkového posouzení návrhů rozpočtových plánů a jejich vzájemné interakce, jež provádí Komise. Koordinace přispěje k zajištění toho, že tempo fiskální konsolidace bude odstupňované podle fiskální a hospodářské situace členských států eurozóny, přičemž rozpočtová korekce bude vyjádřena strukturálně, v souladu s Paktem o stabilitě a růstu, což umožní volné působení automatických stabilizátorů v průběhu korekce, a dále k tomu, že fiskální konsolidace bude za účelem posílení věrohodnosti fiskální politiky ve střednědobém horizontu podpořena celkově efektivním a prorůstovým výdajovým a příjmovým mixem a vhodnými strukturálními reformami, které zvýší růstový potenciál.

3.

Posoudit v rámci Euroskupiny příčiny rozdílů v úrokových sazbách úvěrů zejména pro malé a střední podniky v jednotlivých členských státech eurozóny. Prozkoumat důsledky fragmentace finančních trhů v eurozóně a přispět k nalezení způsobů, jak ji překonat.

4.

Vycházet z rekapitalizace a restrukturalizace v minulých letech, podpořit pokračující nápravu bankovních rozvah jako prostředek k odstranění fragmentace jednotného trhu a zlepšit tok úvěrů do reálné ekonomiky, zejména do malých a středních podniků. Za tímto účelem: a) zajistit, aby posouzení bankovních rozvah a zátěžové testy, které mají být provedeny jednotným mechanismem dohledu ve spolupráci s Evropským orgánem pro bankovnictví (EBA), byly dokončeny podle schváleného harmonogramu; b) zajistit rovné podmínky při uplatňování požadavků na sdílení nákladů rekapitalizace bank; c) v souvislosti s posouzením bankovních rozvah a zátěžovými testy zajistit dostupnost věrohodných fiskálních pojistek; d) odstranit pobídky bank v oblasti dohledu směřující k vyrovnání aktiv a závazků v rámci dané země, a e) urychlit nezbytné kroky k vytvoření bankovní unie, jak uvedla Evropská rada.

5.

Ex ante koordinovat plány hlavních hospodářských reforem členských států eurozóny. Sledovat provádění strukturálních reforem, především na trzích práce a zboží, a posoudit jejich dopad na eurozónu, s přihlédnutím k doporučením Rady pro jednotlivé členské státy eurozóny. Podporovat další ozdravení v eurozóně při zajištění korekce vnější a vnitřní nerovnováhy, mimo jiné důsledným monitorováním reforem řešících narušení chování souvisejícího s úsporami a investicemi v členských státech se schodky i přebytky běžného účtu. Učinit kroky nezbytné k účinnému provedení postupu při makroekonomické nerovnováze, zejména prostřednictvím hodnocení pokroku v reformních závazcích v členských státech, které se potýkají s nadměrnou nerovnováhou, a při provádění reforem v členských státech potýkajících s nerovnováhami, které vyžadují rozhodná opatření k omezení negativních dopadů na zbytek eurozóny.

6.

S ohledem na roční analýzu růstu na rok 2013 přijmout zásadní kolektivní opatření na řešení sociálních dopadů krize a zvyšující se nezaměstnanosti. Znepokojující je zejména situace nezaměstnaných mladých lidí, a proto jsou v Paktu pro růst a zaměstnanost a v rámci systému záruk EU pro mladé lidi doporučena odvážná opatření. Doporučeny jsou další reformy zaměřené na usnadnění přístupu k zaměstnání, předcházení předčasnému odchodu z pracovního trhu, snižování nákladů práce, boj proti segmentaci trhu práce a na podporu inovací.