19.10.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 274/15

(1)

Na základě stížnosti zaslala Komise dne 15. listopadu 2002 portugalským orgánům žádost o informace ohledně zavedení parafiskálního poplatku podle legislativního nařízení č. 197/2002 ze dne 25. září 2002 (1) (dále jen „legislativní nařízení z roku 2002“) za účelem financování sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění vedlejších produktů z porážky přežvýkavců a drůbeže. Portugalské orgány odpověděly dopisem ze dne 20. ledna 2003.

(2)

Dotyčný mechanizmus byl zapsán do registru neoznámených podpor pod čísly NN 41 A-B/03, protože z poskytnutých informací vyplývá, že začal být prováděn bez předchozího souhlasu Komise.

(3)

Dopisy ze dne 16. a 30. dubna 2003 si útvary Komise o předmětném režimu vyžádaly od portugalských orgánů nové informace. Portugalské orgány měly na odpověď lhůtu čtyř týdnů.

(4)

Dopisy ze dne 5. května a 6. června 2003, které byly zaevidovány dne 5. května a 10. června 2003, požádalo Stálé zastoupení Portugalské republiky při Evropské unii jménem portugalských orgánů o prodloužení lhůty na poskytnutí všech požadovaných informací vzhledem k době nutné k jejich shromáždění.

(5)

Dopisem ze dne 25. července 2003 souhlasily útvary Komise s prodloužením lhůty o čtyři týdny.

(6)

Jelikož útvary Komise nedostaly ve čtyřtýdenní lhůtě stanovené ve výše uvedeném dopisu žádnou odpověď, zaslaly portugalským orgánům upomínku dopisem ze dne 19. prosince 2003, v němž uvedly, že v případě, že zmíněné orgány nebudou reagovat, vyhrazují si možnost navrhnout Komisi zaslání příkazu k poskytnutí informací podle čl. 10 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (2) (jenž se stal článkem 108 SFEU).

(7)

Dopisem ze dne 5. února 2004, který byl zaevidován ve stejný den, sdělilo Stálé zastoupení Portugalské republiky při Evropské unii Komisi odpověď portugalských orgánů na dopisy útvarů Komise ze dne 16. a 30. dubna 2003.

(8)

Dopisem ze dne 11. listopadu 2004 si útvary Komise o předmětném režimu vyžádaly od portugalských orgánů nové informace. Portugalské orgány měly na odpověď lhůtu čtyř týdnů.

(9)

Dopisem ze dne 30. prosince 2004, který byl zaevidován dne 5. ledna 2005, požádalo Stálé zastoupení Portugalské republiky při Evropské unii jménem portugalských orgánů o prodloužení lhůty na poskytnutí všech požadovaných informací vzhledem k době nutné k jejich shromáždění.

(10)

Dopisem ze dne 17. ledna 2005 souhlasily útvary Komise podruhé s požadovaným prodloužením lhůty.

(11)

Jelikož útvary Komise neobdržely na své otázky ve stanovené nové lhůtě žádnou odpověď, zaslaly portugalským orgánům dopisem ze dne 12. dubna 2005 novou upomínku a opět je upozornily na skutečnost, že v případě nedodržení stanovené čtyřtýdenní lhůty na zaslání odpovědi si vyhrazují možnost navrhnout Komisi zaslání příkazu k poskytnutí informací na základě čl. 10 odst. 3 nařízení (ES) č. 659/1999.

(12)

Výše uvedená lhůta na odpověď uplynula v květnu 2005. Jelikož Komise do uplynutí výše zmíněné lhůty neobdržela žádnou odpověď, nařídila rozhodnutím ze dne 21. února 2006 (3) Portugalsku, aby jí sdělilo veškeré informace, o které požádala, s tím, že pokud neobdrží od portugalských orgánů odpověď, vyhrazuje si právo zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU (viz odstavec 80 příkazu k poskytnutí informací).

(13)

Jelikož Komisi nebyla poskytnuta žádná z požadovaných informací, rozhodla se dne 28. ledna 2009 zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU. Rozhodnutí bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (4). Komise vyzvala ostatní členské státy a zúčastněné třetí strany k podání připomínek k dotčeným podporám.

(14)

Jelikož Komise neobdržela ve stanovené lhůtě od Portugalska žádné komentáře, zaslala mu dopisem ze dne 18. března 2009 upomínku. Portugalsko zaslalo Komisi své komentáře dne 14. dubna 2009 a poskytlo také kopii legislativních nařízení č. 393-B/98 a 244/2003. Další komentáře přišly dne 15. června 2009 od společnosti ETSA (Empresa de Transformação de Subprodutos Animais, SA).

(15)

Dne 1. července 2009 předala Komise Portugalsku komentáře společnosti ETSA. Portugalsko v tomto ohledu nezaslalo Komisi žádné připomínky.

(16)

Na základě komentářů předložených společností ETSA požádaly útvary Komise dopisem ze dne 19. února 2010 portugalské orgány o další upřesnění. Portugalské orgány odpověděly dopisem ze dne 27. dubna 2010.

(17)

Dopisem ze dne 1. února 2011 požádaly útvary Komise portugalské orgány o upřesnění a reakci na otázky, jež útvary Komise položily již v předchozí době a na něž portugalské orgány neodpověděly vyčerpávajícím způsobem.

(18)

Dopisem ze dne 24. února 2011 požádaly portugalské orgány o prodloužení stanovené lhůty na odpověď o 30 dnů.

(19)

Dopisem ze dne 28. února 2011 souhlasily útvary Komise s prodloužením lhůty na odpověď o 30 dnů. Portugalské orgány odpověděly na otázky položené útvary Komise dopisem ze dne 1. dubna 2011.

(20)

Dopisem ze dne 20. června 2011 informovaly útvary Komise portugalské orgány, že Komisi navrhnou přijetí podmíněného kladného rozhodnutí, a vysvětlily uplatněné podmínky.

(21)

Podle informací portugalských orgánů bylo v Portugalsku v období od 1. ledna do 14. října 1998 zjištěno 66 případů bovinní spongiformní encefalopatie (dále jen „BSE“). V důsledku této rizikové situace pro veřejné zdraví a zdraví zvířat přijala Komise rozhodnutí č. 98/653/ES ze dne 18. listopadu 1998 o určitých naléhavých opatřeních nutných z důvodu výskytu bovinní spongiformní encefalopatie v Portugalsku (5) a nařídila naléhavá opatření nutná z důvodu případů BSE, které se vyskytly v Portugalsku, přičemž zejména zakázala vývoz některých zvířat a vedlejších produktů ze zvířat z portugalského území do jiných členských států.

(22)

Kvůli zmírnění důsledků opatření přijatých v rámci boje proti bovinní spongiformní encefalopatii (BSE) nesl portugalský stát od roku 1999 veškeré náklady spojené se sběrem, zpracováním a neškodným odstraněním vedlejších masných produktů ze savců a drůbeže. Legislativním nařízením č. 393-B/98 ze dne 4. prosince 1998 (6) (dále jen „legislativní nařízení z roku 1998“) portugalský stát skutečně převzal odpovědnost a náklady za sběr, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů.

(23)

Legislativní nařízení z roku 1998 počítalo ve svém čl. 4 odst. 3 s možností zavést pro jatka určitou daň za účelem financování neškodného odstranění některých materiálů. Podle informací obdržených od portugalských orgánů nebyla tato daň jatkám udělena.

(24)

Portugalské orgány vysvětlily, že na odpovídající zpracování zbytků neměly dostatečná zvláštní zařízení, a že se proto musely obrátit na soukromé poskytovatele služeb, aby zajistili tyto služby, které již svou povahou spadají do rámce odpovědnosti státu.

(25)

Portugalské orgány vysvětlily, že tento úkol veřejného zájmu byl svěřen soukromému sektoru při dodržení ustanovení stanovených legislativním nařízením č. 197/99 ze dne 8. června 1999 (7), který představuje vnitrostátní nástroj provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/52/ES ze dne 13. října 1997, kterou se mění směrnice 82/50/EHS, 93/36/EHS a 93/37/EHS, které koordinují postupy při zadávání veřejných zakázek na služby, dodávky a stavební práce (8). Soukromé podniky pověřené provedením dotčených služeb byly vybrány se zřetelem na jejich schopnost a technické možnosti zajistit řádné provedení svěřeného úkolu veřejného zájmu a na naléhavost, se kterou bylo nutno reagovat na nutnost zpracovat tyto produkty účinným, rychlým a bezpečným způsobem. Portugalské orgány předložily příklad smlouvy o poskytování služeb platné v období od 1. září 2004 do 31. prosince 2004.

(26)

Podle informací portugalských orgánů byly parametry sloužící jako základ pro výpočet vyrovnání za služby předem stanoveny společným nařízením č. 96/99 ze dne 25. ledna 1999 (9). Uvedené nařízení bylo pravidelně ověřováno a změněno společným nařízením č. 324/2001 (10) ze dne 6. dubna 2001 a společným nařízením č. 124/2002 ze dne 19. února 2002 (11).

(27)

Rozhodnutím 2000/766/ES (12) zakázala Rada používání vedlejších produktů ze zvířat téměř všech druhů v krmivu pro zvířata a nařídila jejich zničení ve všech členských státech, a to včetně Portugalska.

(28)

Portugalské orgány vysvětlily, že následkem tohoto rozhodnutí se zvýšilo množství zbytků dotčených tímto postupem, a tudíž i náklady spojené s touto činností.

(29)

Rozhodnutím 2001/376/ES (13) rozhodla Komise o zachování platnosti přijatého rozhodnutí 98/653/ES pro Portugalsko.

(30)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (14), stanoví zvláštní pravidla pro sběr, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů živočišného původu, která platí pro různé kategorie vedlejších produktů.

(31)

Portugalské orgány upřesnily, že se kvůli dodržení svých závazků v těchto souvislostech rozhodly přenést náklady na dotčenou činnost na hospodářské subjekty tohoto odvětví, a to za přísného dodržení zásady „znečišťovatel platí“ a aniž by ztratily ze zřetele starost o ochranu veřejného zdraví, jehož zaručení je zásadní a spadá do jejich odpovědnosti. Přijaly proto režim stanovený legislativním nařízením č. 197/2002 ze dne 25. září 2002.

(32)

Od října 2002, kdy vstoupilo v platnost legislativní nařízení č. 197/2002, jsou náklady na sběr, přepravu, zpracování a neškodné odstranění vedlejších masných produktů ze savců a drůbeže financovány příjmy z parafiskálního poplatku, kterému podléhají jatka, dovozci nevykostěného hovězího a vepřového masa a hospodářské subjekty uvnitř Společenství, tzn. hospodářské subjekty/příjemci nevykostěného hovězího a vepřového masa.

(33)

Dopisem ze dne 20. ledna 2003 portugalské orgány uvedly, že následující hospodářské subjekty jsou od placení poplatku osvobozeny:

(34)

Pokud jde o přesné určení příjmů z výběru poplatků, portugalské orgány prohlásily, že byly přidělovány výlučně na financování činností spojených se sběrem, přepravou, zpracováním a neškodným odstraněním vedlejších produktů z masa savců a drůbeže, a to včetně ZRM.

(35)

V příloze 1 legislativního nařízení z roku 2002 je níže uvedená výše poplatku stanovena úměrně váze a v závislosti na dotčeném druhu:

(36)

Pokud jde o financování sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění zvláštních rizikových materiálů, stanoví čl. 2 odst. 2 legislativního nařízení č. 197/2002 pevný poplatek ve výši 0,30 EUR/kg/ZRM uplatňovaný pouze a výlučně na jatka.

(37)

Všechny poplatky jsou hrazeny dané veřejné organizaci mechanizmem přenesení daňové povinnosti. Jedná se o Státní zemědělský intervenční a záruční ústav (INGA). Poplatky vybrané od hospodářských subjektů představovaly příjmy INGA a byly mu hrazeny přímo.

(38)

Jak je uvedeno v odstavcích 32 a 33 tohoto rozhodnutí, článek 4 legislativního nařízení z roku 2002 upřesňuje, že jatka mají také možnost se mezi sebou zorganizovat, a to buď tak, že si pro sběr, přepravu, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů přímo najmou služby třetí strany, nebo tuto činnost budou provádět sama, a to vždy při dodržení platných právních ustanovení a s výjimkou ZRM. V případě, že jatka provádějí sběr, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů vytvořených ve svých vlastních prostorách, s výjimkou ZRM, stanoví příloha 2 legislativního nařízení z roku 2002 poplatky k uhrazení následovně:

(39)

Pokud jatka provádějí sběr, zpracování a neškodné odstranění všech vedlejších produktů vytvořených jak ve svých vlastních prostorách, tak v bourárnách, a to s výjimkou ZRM, jsou od placení tohoto poplatku zcela osvobozena.

(40)

V souladu s článkem 5 legislativního nařízení č. 197/2002 je INGA subjektem příslušným pro kontrolu plateb poplatků, které provádějí jatka, a za tímto účelem vede aktualizované záznamy o množství jatečně upravených těl a jejich hmotnosti. V pravomoci INGA je rovněž kontrola placení dlužných poplatků v případě dovozu a přijetí produktů z Evropské unie, zatímco hospodářským subjektům a příjemcům přísluší vedení aktualizovaných záznamů o provedených operacích.

(41)

Pokud se jatka rozhodnou pro posledně uvedenou možnost, musí předem předložit INGA své projekty k posouzení a podřídit se jakékoliv případné kontrole, o které by rozhodl příslušný orgán.

(42)

Portugalské orgány ujistily, že výše poplatku se omezuje pouze na to, aby zmíněné podniky nesly náklady na tyto činnosti, a že tato služba bude poskytována pouze podnikům vytvářejícím vedlejší produkty, jejichž neškodné odstranění je povinné.

(43)

Pokud jde o soulad mezi příjmy z poplatku a náklady na služby, které financují, portugalské orgány prohlásily, že poplatky stanovené v přílohách I a II legislativního nařízení z roku 2002 a poplatek stanovený v čl. 2 odst. 2 ohledně ZRM byly vypočteny na základě skutečných nákladů na služby, které je nutno poskytovat, a při zohlednění povahy vedlejších produktů vytvořených každým živočišným druhem a skutečnosti, zda jsou tyto vedlejší produkty dotčeny či ne.

(44)

Podle portugalských orgánů toto financování ve všech ohledech představuje vyrovnání poskytované uživateli za dodání veřejné služby veřejného zájmu. Částky hrazené hospodářskými subjekty povinnými k dani jsou přímo úměrné množstvím odpadu skutečně předaným veřejné službě a skutečným nákladům na neškodné odstranění tohoto odpadu. Na podporu těchto tvrzení portugalské orgány dodaly podklady s číselnými údaji za období od roku 1999 do roku 2005, které dokládají náklady na služby, a pro rok 2003 podklad s číselnými údaji, které se týkají příjmů z poplatku za různé druhy vytvořených vedlejších produktů, a to bez rozlišení jak dovezených, tak vnitrostátních.

(45)

Pokud jde o otázku, zda mohou dovezené produkty skutečně využívat systém stejným způsobem jako vnitrostátní produkty, portugalské orgány ujišťují, že poplatky uplatňované v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ na jatka, na dovoz a na obchod uvnitř Společenství s nevykostěným masem odrážejí náklady spojené se zpracováním všech vedlejších produktů vytvářených v řetězci až ke konečnému spotřebiteli.

(46)

Dovoz nevykostěného masa znamená pro portugalské orgány existenci vedlejších produktů, a využívá tedy služby sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění, což zdůvodňuje uplatňování dotyčných poplatků.

(47)

Portugalské orgány mají za to, že financovaná opatření spadají do veřejného zájmu, neboť se v důsledku krize BSE ukázalo, že odstranění jatečních veterinárních konfiskátů má být úkolem veřejné služby státu z důvodu jeho významu pro ochranu zdraví lidí a zvířat a ochranu životního prostředí.

(48)

Systém vytvořený legislativním nařízením z roku 2002 byl zrušen legislativním nařízením č. 244/2003 ze dne 7. října 2003 (15) (dále jen „legislativní nařízení z roku 2003“), jež vstoupilo v platnost dne 22. října 2003. Toto nařízení vytváří obecný režim a přechodný režim pro vedlejší produkty živočišného původu nevhodné pro lidskou spotřebu.

(49)

Obecný režim stanoví, že jatka, bourárny, inkubační střediska a průmysl výrobků z vajec mají v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 z vlastního podnětu nebo najmutím třetí strany podporovat sběr, přepravu, skladování, manipulaci, zpracování a neškodné odstranění materiálů kategorií 1, 2 a 3 vytvořených v konkrétní jednotce pomocí provádění plánu předloženého k předchozímu schválení GŘ pro veterinární záležitosti (GŘ V).

(50)

Jatka, bourárny, inkubační střediska a průmysl výrobků z vajec musí vypracovat plán neškodného odstranění nebo využití materiálů kategorie 3, který musí být schválen GŘ pro veterinární záležitosti do 90 dnů ode dne vstupu legislativního nařízení z roku 2003 v platnost nebo ode dne zahájení činnosti. Pokud jde o kategorii 3, zajišťuje podle legislativního nařízení z roku 2002 až do schválení plánů GŘ pro veterinární záležitosti sběr, přepravu, zpracování, dočasné uskladnění a neškodné odstranění vedlejších produktů INGA. Až do schválení plánu pro materiály kategorie 3 musí majitelé jatek, bouráren, inkubačních středisek a podniků vyrábějících výrobky z vajec hradit poplatky stanovené v příloze 1 legislativního nařízení z roku 2002, s výjimkou organizací, pro něž platí alternativní režim stanovený tímto nařízením a jež musí platit poplatky stanovené v příloze 2 legislativního nařízení z roku 2002.

(51)

V rámci přechodného režimu zajišťuje INGA nadále také tyto služby pro materiály kategorií 1 a 2.

(52)

U materiálů kategorií 1 a 2 musí jatka a bourárny předložit plán neškodného odstranění nebo využití do 30 dnů od uplynutí platnosti přechodného režimu v listopadu 2005. Do schválení plánu musí platit 0,35 EUR za 1 kg materiálu kategorie 1 nebo 2. Subjekty povinné k poplatku jsou naopak osvobozeny od jeho placení, jakmile je plán neškodného odstranění nebo využití schválen.

(53)

Jakmile jatka a bourárny předloží GŘ V plán s uvedením činností nutných k odstranění materiálů kategorií 1 a 2, přebírají odpovědnost za náklady spojené s těmito činnostmi a podléhají kontrolám prováděným příslušným orgánem. Podle čl. 3 odst. 4 legislativního nařízení z roku 2003 režim končí dva roky po vstupu v platnost tohoto legislativního nařízení.

(54)

Platnost přechodného režimu legislativního nařízení č. 244/2003 uplynula v listopadu roku 2005. V dopise ze dne 1. dubna 2011 portugalské orgány uvedly, že od ukončení platnosti přechodného režimu legislativního nařízení č. 244/2003 nesou náklady na likvidaci vedlejších produktů jatek a bouráren hospodářské subjekty, a to prostřednictvím zhodnocení zbytků přeměněných na biologická paliva a vývozu mouček.

(55)

Ve svém rozhodnutí o zahájení řízení Komise vyjádřila následující pochyby ohledně existence podpory, a její případné slučitelnosti, ve prospěch podniků poskytujících služby sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění dotyčných materiálů, jatek a bouráren, dovozců nevykostěného hovězího, vepřového a drůbežího masa, hospodářských subjektů uvnitř Společenství a chovatelů.

(56)

Komise zejména zopakovala otázky položené v prvním příkazu k poskytnutí informací. Pokud jde o podporu ve prospěch podniků poskytujících služby sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění dotyčných materiálů, vyjádřila Komise pochyby ohledně povahy služby veřejného zájmu, již portugalské orgány chtěly přiřknout dotyčným činnostem, a to zejména s ohledem na rozsudek ve věci Altmark (16). Pokud jde o podporu ve prospěch jatek, bouráren, dovozců nevykostěného hovězího, vepřového a drůbežího masa a hospodářských subjektů odvětví uvnitř Společenství, vyjádřila Komise pochyby ohledně skutečnosti, že příspěvek hrazený odvětvím v podobě poplatku odpovídá skutečným hospodářským nákladům na poskytování služby sběru, a požádala v tomto ohledu o číselné informace. Pokud jde potom o podporu ve prospěch chovatelů, vyjádřila Komise pochyby ohledně zvýhodnění, která by jim zavedený systém mohl poskytovat vzhledem k tomu, že dotčenému poplatku nepodléhali.

(57)

Komise poté předběžně přezkoumala slučitelnost dotyčných opatření s hlavními pokyny platnými od roku 1998 a ve fázi rozhodnutí o zahájení řízení dospěla k závěru, že nemá k dispozici dostatečné informace, aby mohla dospět k závěru o slučitelnosti dotyčných opatření.

(58)

Ve svých připomínkách Portugalsko nejprve připomnělo zvláštnost situace, ve které se kvůli BSE portugalský stát během roku 1998 ocitl. Zmínilo zejména rozhodnutí Komise 98/653/ES, které zakázalo vývoz určitých produktů, k nimž patřily masokostní moučky jako takové nebo obsažené v jiných produktech, z portugalského území do ostatních členských států nebo do třetích zemí. V těchto souvislostech Portugalsko zavedlo plán dozoru, kontroly a vymýcení BSE, který byl schválen stálým veterinárním výborem Komise. Dne 18. dubna 2001 rozhodla Komise o zachování embarga ohledně Portugalska. Embargo bylo zrušeno až v roce 2004 nařízením (ES) č. 1993/2004 (17).

(59)

Portugalsko proto zdůrazňuje skutečnost, že v období od roku 1998 do roku 2004 byla všechna opatření přijata s cílem čelit naléhavé situaci, jež představovala ohrožení veřejného zdraví. Portugalské správní orgány se proto snažily umožnit okamžité zavedení opatření až do doby, kdy se hospodářské subjekty dokáží zorganizovat, aby tyto úkoly mohly plnit samy, a to pod kontrolou státu. Portugalsko se domnívá, že ochrana veřejného zdraví představuje právní zájem převyšující všechny ostatní, což zdůvodňuje odchýlení se od pravidel v oblasti státních podpor.

(60)

Podle Portugalska přijetí rozhodnutí 98/653/ES a následná prodloužení jeho platnosti zabránila tomu, aby opatření přijatá portugalským státem na řešení krize BSE vedla k narušení trhu, a překážela tak obchodu mezi členskými státy. Portugalsko uvádí, že nedocházelo k obchodním výměnám, protože existovalo embargo na vývoz výše uvedených produktů, což znamená, že k narušení hospodářské soutěže nemohlo dojít.

(61)

Portugalsko zejména uvádí, že v roce 1998 nebyla poskytnuta žádná podpora, a dokládá to skutečností, že legislativní nařízení č. 393-B/98 vstoupilo v platnost až dne 4. prosince 1998. Odpovědnost za sběr, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů převzal portugalský stát až v tomto okamžiku, a to výjimečně a přechodně.

(62)

Vstupem v platnost legislativního nařízení z roku 1998 převzal portugalský stát náklady spojené se sběrem, zpracováním a neškodným odstraněním vedlejších produktů, a to až do vstupu v platnost legislativního nařízení č. 197/2002. Portugalsko v tomto ohledu uvádí, že převzetí nákladů na tato opatření portugalským státem je nutno považovat za krátkodobé, protože režim byl následně změněn a byl zaveden poplatek jako prostředek k převedení financování sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění vedlejších masných produktů ze savců a drůbeže, a to včetně zvláštních rizikových materiálů (ZRM), na odvětví.

(63)

Pokud jde o náklady na zmíněná opatření, Portugalsko uvádí, že parametry, které sloužily jako základ pro výpočet vyrovnání, byly předem stanoveny výnosem zveřejněným v úředním věstníku. Portugalské orgány uvedly tři nařízení (18). Uvedená nařízení stanoví cenu služeb (sběr, přeprava, zpracování a balení do velkých pytlů „big bags“ za kilogram produktu). Byly zohledněny výdaje spojené s těmito činnostmi, které mají jednotky zpracování vedlejších produktů živočišného původu, jež nejsou součástí jatek. Zohledněny byly rovněž běžné výdaje, jako jsou náklady na energie, pohonné hmoty, odměny, pojištění atd. Tyto parametry jsou stejné pro všechny poskytovatele služeb. Portugalské orgány uvedly, že se zisk pohyboval od 30 do 39,5 %, což podle nich představuje vyvážené ziskové rozpětí nebo dokonce nižší, než je průměr při výkonu hospodářských činností. Portugalské orgány přiložily simulace uplatňování parametrů, které vedly ke stanovení cen v nařízeních.

(64)

Portugalský stát se na závěr domnívá, že poskytnuté podpory lze prohlásit za slučitelné při uplatnění odchylky od zásady „znečišťovatel platí“, protože tyto podpory odpovídaly nákladům na poskytnuté služby a protože pokyny platné v oné době (pokyny Společenství týkající se státní podpory na testy TSE, uhynulá zvířata a odpady z jatek (19)) umožňovaly, vzhledem k jejich krátkodobé povaze, podpory až do výše 100 % skutečných nákladů.

(65)

Od října roku 2002 představuje právní základ úhrady nákladů legislativní nařízení z roku 2002. Portugalské orgány se domnívají, že tyto poplatky zohlednily hodnotu odměn za činnosti, které měly provádět jednotky zpracování vedlejších produktů. Ovšem vzhledem ke skutečnosti, že krize nadále pokračovala, se portugalské orgány domnívaly, že zásah státu v úloze prostředníka byl stále oprávněný.

(66)

Při simulacích prováděných v oné době byly zohledněny celkové náklady společností a také přiměřený zisk. Portugalské orgány předložily cvičení provedené na základě výdajů a nákladů za rok 2003, jež podle nich prokazuje vyváženost mezi příjmy a náklady ve spojení s fungováním nově zavedeného právního režimu a kterým se stanoví poplatky za účelem financování služeb.

(67)

Portugalské orgány rovněž prohlásily, že financování služeb sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění vedlejších masných a drůbežích produktů nepochází z daní vybíraných od jatek a dovozců nevykostěných hovězích a vepřových jatečně upravených těl, půlek a jiných kusů. Upřesnily, že vzhledem k tomu, že ustanovení čl. 2 odst. 1 legislativního nařízení č. 197/2002 je nutno vykládat ve spojení s ustanoveními přílohy 1, jež jsou zde uvedena, má se za prokázané, že financování služeb sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění masných vedlejších produktů prováděly tři kategorie hospodářských subjektů: zařízení na porážku skotu, prasat, ovcí, koz, drůbeže a jiných zvířat, dovozci hovězích a vepřových jatečně upravených těl, půlek a jiných kusů a hospodářské subjekty uvnitř Společenství věnující se stejným produktům. V příloze 1 byl proto uveden sloupec s částkami požadovanými od zařízení na porážku drůbeže, která nepodporovala sběr, přepravu, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů vytvářených během porážky drůbeže, a to vzhledem ke skutečnosti, že většina dovážených jatečně upravených drůbežích těl nevytváří vedlejší produkty.

(68)

Portugalské orgány také prohlásily, že rozdíl mezi dvěma poplatky stanovenými v příloze 2 legislativního nařízení č. 197/2002 je oprávněný z důvodu nákladů spojených s vedlejšími produkty vytvářenými v bourárnách.

(69)

Portugalské orgány prohlásily, že se v souladu s legislativními nařízeními č. 197/2002 a č. 244/2003 nepočítaly s žádným přesunutím poplatků na chovatele, ačkoliv náklady na sběr, přepravu, zpracování a neškodné odstranění byly ve skutečnosti přeneseny na celý řetězec obchodování s masem. Portugalské orgány v tomto ohledu předložily dva daňové doklady za služby vystavené dne 22. října 2002 a 28. října 2003, které podle nich prokazují, že jatka přenesla na chovatele náklady na sběr, přepravu, zpracování a neškodné odstranění.

(70)

Portugalské orgány nakonec ujišťují, že podniky poskytující služby nezneužily žádné prostředky ve prospěch případných konkurenčních činností, protože prováděly výlučně činnost sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění vedlejších produktů živočišného původu.

(71)

Portugalsko rovněž zmiňuje skutečnost, že přechodný režim stanovený legislativním nařízením č. 244/2003 byl ukončen v listopadu roku 2005 a že od té doby podniky vytvářející vedlejší produkty převzaly v plné míře odpovědnost, již za ně dočasně nesl stát. Od listopadu roku 2005 nesou veškeré náklady hospodářské subjekty prostřednictvím zhodnocení odpadu zpracovávaného na biopaliva a vývozu mouček.

(72)

Portugalské orgány se na závěr domnívají, že splnily podmínky platných hlavních pokynů, protože subjekty vytvářející vedlejší produkty začaly postupně hradit v podobě poplatku činnosti vyplývající z neškodného odstraňování vedlejších produktů.

(73)

Skupina ETSA předložila své připomínky dopisem ze dne 15. června 2009. Skupinu ETSA tvoří společnosti ITS (Indústria Transformadora de Subprodutos Animais, SA) a SEBOL (Comércio e Indústria de Sebo, SA). Tyto společnosti poskytují služby v oblasti sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění vedlejších produktů živočišného původu spadající v Portugalsku do kategorií 1, 2 a 3 a patří mezi podniky najaté státem na poskytování zmíněných služeb během zvažovaného období. Skupina ETSA je proto považována za adresáta plateb státu a možnou zúčastněnou stranu v řízení C 3/09.

(74)

ETSA úvodem připomíná souvislosti krize BSE, jež donutila portugalský stát k přijetí preventivních opatření (mezi nimiž službu sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění vedlejších produktů živočišného původu kategorií 1, 2 a 3) s cílem bojovat proti nemoci a snížit riziko nákazy, a tak chránit veřejné zdraví a životní prostředí. Přijetí těchto opatření vyplývá z velké části z právních předpisů Společenství.

(75)

V období 1998–2005 svěřil INGA přímým přidělením služby sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění odpadu společnostem ITS a SEBOL. Skupina ETSA uvádí, že všechny podniky splňující podmínky pro poskytování požadovaných služeb byly vybrány za stejných podmínek. Až do 10. října 2002 byl INGA podle článku 6 legislativního nařízení č. 393–B/98 pověřen využívat podniků schválených pro tento typ služeb a nesl související náklady. Ukazatele pro výpočet odměny stanovilo společné nařízení č. 96/99 a cena byla stanovena v závislosti na hmotnosti suroviny. V případě změny podmínek poskytování služby ji bylo možno upravit. Cena hrazená společnostem SEBOL a ITS zohledňovala odhadované náklady na poskytování služby, a to zejména hmotnost a objem odpadu, který bylo nutno sebrat a zpracovat, a také zavedení a řízení systému sběru jatečně upravených těl v provozovně, který počítal mimo jiné s rychlým sběrem po sdělení o uhynutí zvířete.

(76)

Skupina ETSA zdůrazňuje, že výše odměny, ačkoliv přidělení služby neproběhlo v rámci veřejné nabídky, pokrývala náklady vzhledem k jejím kombinovaným příjmům a umožňovala jí s obtížemi dosáhnout přiměřeného a oprávněného ziskového rozpětí. ETSA uvádí, že výše odměny se jí přesto vždy zdála v souladu se zásadou účinnosti, protože cena placená INGA se pohybovala v evropském průměru cen za stejné služby, a ceny vyplácené až do roku 2005 byly podle ETSA ve skutečnosti nižší než ceny uplatňované později ve smlouvách o poskytování stejných služeb, jež byly uzavřeny na základě zadávání veřejných zakázek, jež mělo usnadnit určení odměny podle tržních kritérií.

(77)

Počínaje rokem 2005 byly smlouvy na poskytování služeb přidělovány v rámci mezinárodního zadávání veřejných zakázek. Byly vyhlášeny tři výzvy k podávání nabídek: pro skot a koně na celostátní úrovni, ovce a kozy (jih) a ovce a kozy (sever). ITS předložila nabídku prostřednictvím konsorcia, jež se do veřejné soutěže přihlásilo a jemuž byla smlouva přidělena. Pro tři uvedené části byly uzavřeny tři smlouvy o poskytování služeb. Mezi podmínkami ETSA uvádí zejména sběr, přepravu, zpracování a neškodné odstranění odpadu a vedení stálého a aktualizovaného registru a archívů týkajících se těchto činností. Kontroly dodržování podmínek provádí ústav IFAP (Instituto de Financiamento da Agricultura e Pescas).

(78)

ETSA zdůrazňuje, že ceny v uzavřených smlouvách byly určeny předem transparentně a objektivně v závislosti na hmotnosti a druhu dotyčných zvířat. Podle ETSA byly tyto ceny údajně určeny za tržních podmínek a zaručovaly odpovídající krytí nákladů vzniklých plněním povinností veřejné služby, jež jsou stanoveny ve smlouvách o poskytování služeb a v souvisejících právních předpisech.

(79)

Na základě těchto prvků dospívá ETSA k závěru, že nebyla příjemcem žádné protiprávní podpory, ale že všechny prostředky představovaly pouze oprávněnou odměnu za provádění veřejné služby.

(80)

Podle čl. 107 odst. 1 SFEU podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem, nestanoví-li tato smlouva jinak.

(81)

Na odvětví vepřového masa se v souladu s článkem 21 nařízení Rady (EHS) č. 2759/75 o společné organizaci trhů s těmito produkty (20), naposledy pozměněného nařízením (ES) č. 1913/2005 (21), použijí články 107 až 109 SFEU. Na odvětví hovězího masa se tyto články použijí v souladu s článkem 40 nařízení Rady (ES) č. 1254/99 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhů s těmito produkty (22), naposledy pozměněného nařízením (ES) č. 1152/2007 (23). Před přijetím posledně zmíněného nařízení se tyto články použily na stejné odvětví v souladu s článkem 24 nařízení Rady (EHS) č. 805/68 (24). Na odvětví ovčího a kozího masa se tyto články použijí v souladu s článkem 22 nařízení Rady (ES) č. 2467/98 ze dne 3. listopadu 1998 o společné organizaci trhů s těmito produkty (25), naposledy pozměněného nařízením (ES) č. 1913/2005. Na odvětví ovčího a kozího masa se tyto články použijí v souladu s článkem 19 nařízení Rady (ES) č. 2777/75 ze dne 29 října 1975 o společné organizaci trhů s těmito produkty (26), naposledy pozměněného nařízením (ES) č. 679/2006 (27). Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (tzv. „jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (28), zrušilo tato různá nařízení a v článku 180 stanovilo, že pro výše uvedené produkty se použijí pravidla v oblasti státních podpor.

(82)

Pokud jde o povahu podpory, je nutno ji určit na úrovni všech příjemců služeb sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění odpadu a na úrovni jejího financování. Komise zjistila následující kategorie možných příjemců využívajících systém zavedený v Portugalsku:

(83)

Pokud jde o posouzení případné podpory v čase, Komise ve svém rozhodnutí o zahájení řízení rozlišila pro analýzu případných opatření podpory čtyři období se zřetelem na uplatňování různých příslušných opatření Společenství. Komise vzala na zřetel období od roku 1998 do 31. prosince 1999, což je den před vstupem v platnost hlavních pokynů ke státním podporám v odvětví zemědělství, období od 1. ledna 2000 do 31. prosince 2002, což je den před vstupem v platnost pokynů Společenství týkajících se státní podpory na testy TSE, uhynulá zvířata a odpady z jatek, období od 1. ledna 2003 do 31. prosince 2006, což je den před vstupem v platnost nových pokynů Společenství ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví na období 2007–2013 (29), a období od 1. ledna 2007 do současnosti.

(84)

Vzhledem k informacím od portugalských orgánů, a to zejména ohledně výše popsaného uplatňování legislativního nařízení z roku 2003 a různých způsobů financování případných podpor, změní Komise do určité míry rozlišení různých období a při posuzování zohlední u každé skupiny možných příjemců následující období:

(85)

Podle ustálené judikatury Soudního dvora se za podpory považují zásahy, které mohou v jakékoli formě přímo nebo nepřímo zvýhodňovat podniky nebo které musejí být považovány za hospodářské zvýhodnění, které by podnik-příjemce za obvyklých tržních podmínek nezískal (30). Kromě toho jsou považovány za podpory zásahy, které v různých formách snižují výdaje běžně zatěžující rozpočet podniku a které, aniž by byly dotacemi v přesném slova smyslu, jsou ve skutečnosti stejné povahy a mají stejné dopady (31).

(86)

Komise shledává, že činnost sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění dotyčného materiálu je hospodářskou činností, protože představuje poskytování služeb za odměnu, a že ji na trhu Společenství mohou provádět četné hospodářské subjekty. Tato zjištění podporují zejména informace poskytnuté ETSA a převzaté v bodech odůvodnění 73 a následujících tohoto rozhodnutí.

(87)

Pokud jde o tuto hospodářskou činnost, portugalské orgány tvrdí, že podniky poskytující dotyčné služby plnily úkol veřejné služby ve veřejném zájmu, který byl oprávněn z důvodů veřejného zdraví a ochrany životního prostředí. Portugalsko v těchto souvislostech zdůraznilo zvláštní situaci vzhledem ke krizi BSE. Portugalsko proto trvá na skutečnosti, že všechna opatření byla přijata s cílem čelit naléhavé situaci, jež představovala ohrožení veřejného zdraví. Portugalská správa se proto snažila umožnit okamžité zavedení opatření až do doby, kdy se hospodářské subjekty dokáží zorganizovat, aby tyto úkoly mohly plnit samy, a to pod kontrolou státu (viz body odůvodnění 21 až 59 tohoto rozhodnutí).

(88)

ETSA se ve svých připomínkách domnívá, že nebyla příjemcem žádné protiprávní podpory, ale že všechny prostředky představovaly pouze oprávněnou odměnu za provádění veřejné služby (viz bod odůvodnění 79 tohoto rozhodnutí).

(89)

Z rozsudku Soudního dvora ve věci Altmark (32) vyplývá, že veřejné dotace poskytované za účelem provádění veřejných služeb nespadají do rámci působnosti článku 107 SFEU, protože je tyto dotace nutno považovat za vyrovnání představující protihodnotu plnění uskutečněných podniky-příjemci za účelem plnění povinností veřejné služby. Soudní dvůr ovšem stanoví, že je nutno, aby byly splněny následující podmínky:

(90)

Uplatnění judikatury Altmark na tento konkrétní případ vede Komisi k následujícím úvahám:

(91)

Nejprve je nutno přezkoumat, zda se v tomto konkrétním případě jedná o skutečnou službu obecného hospodářského zájmu ve smyslu čl. 106 odst. 2 SFEU.

(92)

Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že s výjimkou odvětví, v nichž je tato otázka již předmětem předpisů Společenství, mají členské státy širokou pravomoc při posouzení povahy služeb, jež je možno pokládat za služby obecného hospodářského zájmu. Za těchto okolností je úkolem Komise dbát na to, aby se tento rozsah pro posouzení uplatňoval bez zjevného pochybení, pokud jde o definici služeb obecného hospodářského zájmu.

(93)

Od devadesátých let minulého století byl zjištěn odděleně u lidí a zvířat výskyt celé řady přenosných spongiformních encefalopatií (TSE). Od roku 1996 se nahromadily důkazy o podobnosti mezi původcem BSE (bovinní spongiformní encefalopatie) a novou variantou Creutzfeldtovy-Jakobovy choroby. Komise přijala od roku 1990 řadu opatření za účelem ochrany zdraví lidí a zvířat před rizikem BSE. Zmíněná opatření se zakládají na ochranných ustanoveních směrnic o veterinárních a enviromentálních opatřeních. Rozhodnutí 2000/766/ES přinutilo členské státy k tomu, aby zařídily, že odpady živočišného původu ve smyslu směrnice 90/667/EHS (33) budou sbírány, přepravovány, zpracovávány, uskladňovány nebo likvidovány v souladu s uvedenou směrnicí, rozhodnutím Komise 97/765/ES (34) a rozhodnutím Rady 1999/534/ES (35). V tomto smyslu stanovilo nařízení (ES) č. 1774/2002 veterinární pravidla platná pro vedlejší produkty živočišného původu neurčené k lidské spotřebě a povinnosti členských států dbát na to, aby byla zavedena odpovídající opatření a existovala dostatečná infrastruktura pro sběr, přepravu a likvidaci vedlejších produktů živočišného původu.

(94)

Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr uznal, že správa určitých odpadů může být předmětem služby obecného hospodářského zájmu (36), a vzhledem k výše uvedeným zvláštním okolnostem krize BSE, nemá Komise námitek, pokud jde o povahu služby obecného hospodářského zájmu, o níž portugalské orgány prohlašují, že ji chtěly přiřknout této činnosti sběru a pozdějšího zničení jatečně upravených těl a jiného odpadu živočišného původu nevhodného pro spotřebu, a to v období 1999 až 2005, během něhož portugalský stát nesl plnou (1999–2003) nebo částečnou (2003–2005) odpovědnost za tyto činnosti. Jedná se rozhodnutí oprávněné z důvodů veřejného zdraví a ochrany životního prostředí a spadá proto pod pojem obecného hospodářského zájmu ve smyslu čl. 106 odst. 2 SFEU.

(95)

Rozsudek ve věci Altmark vyžaduje zmocnění v podobě jednoho nebo více úředních úkonů s právně závaznou hodnotou ve vnitrostátních právních předpisech. Pokud jde o první podmínku stanovenou v rozsudku ve věci Altmark, je nutno zaznamenat, že sběr, přeprava, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů živočišného původu nevhodných k lidské spotřebě byly v Portugalsku zavedeny jako povinné legislativními nařízeními č. 393–B/98 a č. 244/93. Článek 6 legislativního nařízení č. 393–B/98 stanoví, že ústav INGA, jenž je odpovědný za sběr, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů živočišného původu nevhodných k lidské spotřebě, vybírá podniky pověřené provedením této služby. Společné nařízení č. 95/99 předtím určilo parametry, podle nichž byla vypočítána odměna za veřejnou službu, a stanovilo další povinnosti spojené s poskytováním služby, jako je povinnost podniku sbírat všechny vedlejší produkty na celém vnitrostátním území v souladu s veterinárními a technickými normami stanovenými právními předpisy.

(96)

Portugalské orgány tvrdí, že povinnosti podniků poskytujících služby byly ve smlouvách o poskytování služeb jasně vymezeny. Jako příklad předložily Komisi jednu smlouvu o poskytování služeb z roku 2003, jež byla uzavřena v souladu s legislativním nařízením č. 393–B/98.

(97)

Komise zaznamenává, že ve smlouvě o poskytování služeb předložené Komisi portugalskými orgány byly povinnosti podniku poskytujícího služby jasně vymezeny. Vzhledem k ustanovením legislativního nařízení č. 393–B/98 a společného nařízení a ke smlouvě o poskytování služeb předané jako příklad, dospívá Komise k závěru, že je splněna první podmínka rozsudku ve věci Altmark.

(98)

Pokud jde o druhou podmínku, Komise se na základě informací, které má k dispozici, domnívá, že parametry, na jejichž základě je vypočítáno vyrovnání, byly stanoveny předem objektivním a transparentním způsobem. Společná nařízení předložená portugalskými orgány tak stanoví metodu výpočtu a způsobilé náklady (viz bod odůvodnění 26 tohoto rozhodnutí). Tyto údaje byly pravidelně ověřovány za předchozí účetní závěrky. Od roku 2005 se používaly postupy zadávání veřejných zakázek. Vzhledem k informacím, které má k dispozici, se Komise domnívá, že druhá podmínka rozsudku ve věci Altmark byla splněna.

(99)

Pokud jde o třetí podmínku, portugalské orgány a třetí strana prohlásily, že vyrovnání nepřesahuje částku nezbytnou pro pokrytí všech nebo části nákladů vzniklých při plnění závazků veřejné služby při zohlednění příjmů, které se k nim vztahují, jakož i přiměřeného zisku z plnění těchto závazků.

(100)

Komise několikrát, a to zejména při zahájení řízení přezkumu, po portugalských orgánech žádala, aby jí poskytly podrobné informace o metodě výpočtu skutečných hospodářských nákladů na poskytování služeb. Portugalské orgány předložily podklady s uvedením nákladů, jež měli poskytovatelé služeb za každý rok v období 1999–2005, a porovnaly je s částkami vyplacenými INGA poskytovatelům služeb za provedení služeb. Tyto dokumenty prokazují, že vyrovnání vyplacené INGA podnikům poskytujícím služby nepřekročilo částku nezbytnou pro pokrytí všech nebo části nákladů vzniklých při plnění služby. Předložené dokumenty prokazují, že vyrovnání rovněž zohlednilo zisk, který se pohyboval podle daného roku mezi 30 a 39,5 % (viz bod odůvodnění 62 tohoto rozhodnutí).

(101)

Portugalské orgány ujistily, že prostředky nebylo možno zneužít pro případné konkurenční činnosti, kterým by se podniky mohly věnovat (křížové dotace), protože vybraní poskytovatelé služeb se žádné jiné činnosti nevěnovali.

(102)

Vzhledem k informacím poskytnutým portugalskými orgány Komise ovšem zaznamenává, že nemůže dojít k závěru, že zohledněný zisk byl ve smyslu rozsudku ve věci Altmark „přiměřený“.

(103)

ETSA ve svých připomínkách tvrdila, že odměna za poskytovanou službu odrážela přiměřeným způsobem vzniklé náklady při ponechání ziskového rozpětí, jež nemělo za následek žádné zvláštní zvýhodnění, a že v období před rokem 2005 odpovídala míra odměny za provádění veřejné služby evropskému průměru a byla nižší než míra odměny stanovená ve smlouvě o poskytování veřejných služeb přidělené v nabídkovém řízení.

(104)

V tomto ohledu musí Komise poznamenat, že ani portugalské orgány, ani třetí strana nepředložily podklady dokládající tato tvrzení.

(105)

Komise proto nemůže dojít k závěru, že třetí podmínka stanovená v rozsudku ve věci Altmark je v tomto konkrétním případě splněna.

(106)

Vzhledem ke skutečnosti, že před rokem 2005 nebyly podniky poskytující služby vybírány v rámci zadávání veřejných zakázek, judikatura Altmark vyžaduje, aby bylo provedeno srovnávací posouzení s náklady průměrného podniku. Portugalské orgány nepředložily údaje prokazující, že posouzení nákladů bylo provedeno na základě posouzení nákladů průměrného podniku.

(107)

Komise je proto nucena dojít k závěru, že v tomto konkrétním případě nejsou čtyři kritéria judikatury Altmark splněna a že nelze vyloučit možnost zvýhodnění podniků poskytujících služby v období mezi vstupem v platnost legislativního nařízení č. 393–B/98 a rokem 2005, kdy skončilo uplatňování přechodného režimu zavedeného legislativním nařízením č. 244/2003.

(108)

Platby z veřejných prostředků se provádějí určitým podnikům, tzn. podnikům pověřeným poskytováním služby. Dotyčné opatření lze tak považovat za specifické.

(109)

Komise proto dochází k závěru, že nelze vyloučit selektivní zvýhodnění poskytovatelů služby v období mezi rokem 1998 a rokem 2005, kdy skončilo uplatňování přechodného režimu zavedeného legislativním opatřením č. 244/2003.

(110)

Soudní dvůr ve věci GEMO (37) rozhodl, že skutečnost, že činnost sběru a odstranění uhynulých zvířat a jatečního odpadu, jíž využívala jatka a chovatelé, je vykonávána soukromými podniky, nebrání tomu, aby byla případně označena za státní podporu, protože původcem režimu uvedené činnosti jsou orgány veřejné moci.

(111)

V tomto případě jsou původci režimu činnosti a jeho financování zavedeného legislativními nařízeními č. 393–B/98, č. 197/2002 a č. 244/2003 portugalské orgány. V této fázi Komise z toho vyvozuje závěr, že tyto režimy jsou proto přičitatelné státu.

(112)

Soudní dvůr ve věci GEMO upřesnil, že je nutno považovat finanční náklady vyplývající z odstraňování uhynulých zvířat a jatečního odpadu za náklady, které jsou součástí hospodářské činnosti chovatelů a jatek (38). Soudní dvůr proto dospěl k závěru, že je čl. 107 odst. 1 SFEU nutno vykládat v tom smyslu, že se režim, který zajišťuje chovatelům a jatkám bezplatný sběr a odvoz uhynulých zvířat a jatečního odpadu, musí označit za státní podporu ve prospěch zemědělců a jatek.

(113)

V tomto konkrétním případě lze soudit, že odstraňování uhynulých zvířat a jatečního odpadu vyvolává náklady, které jsou součástí činnosti, nejen pro jatka a bourárny, ale také pro dovozce nevykostěného hovězího, vepřového a drůbežího masa a pro hospodářské subjekty/příjemce nevykostěného hovězího a vepřového masa. Komise se domnívá, že popsané financování nákladů na sběr, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů z masa savců a drůbeže pomocí rozpočtových dotací státu před vstupem v platnost legislativního nařízení č. 197/2002 vedlo k osvobození uživatelů této služby od nákladů, které jsou součástí jejich činnosti.

(114)

Komise dochází k závěru, že v období před zavedením parafiskálního poplatku existovalo zvýhodnění.

(115)

Pokud jde o období po vstupu v platnost legislativního nařízení č. 197/2002 a legislativního nařízení č. 244/2003, zajišťoval financování výše uvedených činností parafiskální poplatek zavedený legislativním nařízením č. 197/2002 a pozměněný legislativním nařízením č. 244/2003. Podle režimu legislativního nařízení č. 197/2002 byla od placení poplatku osvobozena jatka, která zajišťují ve svých vlastních prostorách nebo v bourárnách sběr, přepravu, zpracování a neškodné odstranění všech dotyčných vedlejších produktů s výjimkou ZRM, protože v oblasti zpracování vlastních vedlejších produktů vytvořila podmínky soběstačnosti (viz odstavec 2 přílohy 2 výše uvedeného legislativního nařízení), jakož i dovozci nevykostěného masa a hospodářské subjekty uvnitř Společenství, jež s ním obchodují, protože nevytvářejí vedlejší produkty podléhající povinnému zpracování podle právních předpisů Společenství a vnitrostátních právních předpisů. Legislativní nařízení č. 244/2003 stanoví osvobození výše uvedených subjektů za podmínky schválení plánu neškodného odstranění nebo využití podle zvláštních podmínek požadovaných pro různé kategorie materiálů.

(116)

Pro posouzení, zda existuje zvýhodnění pro jatka, bourárny, dovozce nevykostěného hovězího, vepřového a drůbežího masa a hospodářské subjekty uvnitř Společenství, tzn. hospodářské subjekty/příjemce nevykostěného hovězího a vepřového masa podléhající poplatku, je nutno ověřit, do jaké míry příspěvek pocházející z poplatku odpovídá skutečných hospodářských nákladům na služby poskytované službou sběru.

(117)

Komise zaznamenává, že portugalské orgány ve svém dopisu ze dne 20. ledna 2003 prohlásily, že poplatky stanovené v přílohách 1 a 2 legislativního nařízení č. 197/2002 a poplatek stanovený čl. 2 odst. 2 pro ZRM byly vypočítány na základě skutečných nákladů služeb, jež měly být poskytovány, při zohlednění povahy vytvářených vedlejších produktů u každého druhu zvířat a skutečnosti, zda se to těchto produktů týká či ne.

(118)

Podle portugalských orgánů toto financování ve všech ohledech představuje vyrovnání poskytované uživateli za dodání veřejné služby veřejného zájmu. Částky hrazené hospodářskými subjekty povinnými k poplatku nejsou údajně v žádném případě paušální, ale jsou přímo úměrné množstvím odpadu skutečně předaným veřejné službě a skutečným nákladům na neškodné odstranění tohoto odpadu.

(119)

Na podporu těchto tvrzení předložily portugalské orgány podklady s číselnými údaji za rok 2003 a se srovnáním skutečných hospodářských nákladů poskytnutých služeb s příspěvky pocházejícími z příslušného poplatku. Pro část roku 2002 zbývající po vstupu v platnost legislativního nařízení č. 197/2002 v říjnu roku 2002 nepředložily portugalské orgány žádné podklady s číselnými údaji o příjmech vyplývajících z vybírání poplatku.

(120)

Pro roky 2004 a 2005 předložily portugalské orgány podklady s číselnými údaji o nákladech na provedené činnosti, ale ne o příjmu z poplatku vybíraného od hospodářských subjektů, které dosud nepředložily ke schválení svůj plán neškodného odstranění a využití, a které tak nadále podléhaly poplatku zavedeného přechodným režimem legislativního nařízení č. 244/2003.

(121)

Pro roky 2002, 2004 a 2005 nemůže Komise na základě dokumentů předložených portugalskými orgány zjistit, že příspěvky subjektů povinných k poplatku jsou přímo úměrné množstvím odpadu skutečně předaného službě sběru a skutečným nákladům na neškodné odstranění tohoto odpadu.

(122)

Komise dochází k závěru, že pro rok 2003 zvýhodnění neexistuje, protože příspěvky od poplatníků byly přímo úměrné nákladům vzniklým obdrženými službami.

(123)

Komise ale nemůže vyloučit zvýhodnění jatek, bouráren, dovozců nevykostěného hovězího, vepřového a drůbežího masa a hospodářských subjektů uvnitř Společenství, tzn. hospodářských subjektů/příjemců nevykostěného hovězího a vepřového masa povinných k poplatku, v období mezi říjnem 2002 a 1. lednem 2003 a v roce 2004 a 2005.

(124)

V tomto konkrétním případě lze soudit, že odstraňování uhynulých zvířat a jatečního odpadu vyvolává náklady, které jsou součástí činnosti, nejen pro jatka a bourárny, ale také pro chovatele, na které by se v rámci tržních pravidel přenesla přinejmenším část nákladů na uvedené služby. V souladu s výše uvedenou judikaturou GEMO se Komise domnívá, že popsané financování nákladů na sběr, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů z masa savců a drůbeže pomocí rozpočtových dotací státu před vstupem v platnost legislativního nařízení č. 197/2002 vedlo k osvobození uživatelů této služby od nákladů, které jsou součástí jejich činnosti.

(125)

Komise dochází k závěru, že v období před zavedením parafiskálního poplatku existovalo zvýhodnění.

(126)

Jak je uvedeno výše, je možné, že opatření zavedená portugalskými orgány s cílem zajistit sběr, přepravu, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů z masa savců a drůbeže mohou osvobozovat chovatele od nákladů, jež by za běžných okolností částečně nesli. Z legislativního nařízení č. 197/2002 a přechodného režimu stanoveného legislativním nařízením č. 244/2003 vyplývá, že chovatelé dotyčnému poplatku nepodléhají. Portugalské orgány uvedly, že náklady na sběr před koncem roku 2005 byly přeneseny na celé odvětví. Komise zjišťuje, že na dvou daňových dokladech předložených portugalskými orgány je skutečně uvedeno přenesení poplatku na základě legislativního nařízení č. 197/2002 a legislativního nařízení č. 244/2003 jedněmi z jatek, a to v říjnu 2002 a říjnu 2003. Předložené dokumenty podporují tvrzení portugalských orgánů, že náklady byly v souladu s tržními pravidly přeneseny na celé odvětví, a tedy i na chovatele. Komise dochází na základě uvedeného k závěru, že chovatelé nesly náklady spojené se svou činností, a nebyly proto příjemci žádného specifického zvýhodnění.

(127)

Komise zjišťuje, že chovatelé byli zvýhodněni pouze v období, jež předcházelo uplatňování poplatku.

(128)

Na základě výše uvedeného dochází Komise k závěru potvrzujícímu existenci zvýhodnění, pokud jde o sběr, přepravu, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů živočišného původu, ve prospěch jatek, bouráren a dovozců během všech období s výjimkou roku 2003 a ve prospěch chovatelů pouze během období před uplatňováním poplatku.

(129)

Čl. 107 odst. 1 SFEU se týká podpor poskytnutých členskými státy nebo ze státních prostředků. Jinými slovy, dotčené opatření musí být přičitatelné státu a být poskytnuto pomocí státních prostředků.

(130)

V tomto konkrétním případě byly náklady na sběr, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů z masa savců a drůbeže financovány v období mezi rokem 1999 a říjnem 2002 z přímých příjmů státu a od října 2002 z příjmů z parafiskálního poplatku uplatňovaného na jatka, dovozce nevykostěného hovězího a vepřového masa a hospodářské subjekty uvnitř Společenství, tzn. hospodářské subjekty/příjemce nevykostěného hovězího a vepřového masa.

(131)

Platby poskytovatelům služeb zajišťované přímými příjmy státu představují výhody financované ze státních prostředků. Skutečnost, že je tato veřejná služba financována v období od roku 1999 až do zavedení poplatku v roce 2002 ze státního rozpočtu, znamená, že podniky provádějící tuto službu využívají veřejných prostředků k pokrytí výdajů odvozených z uvedené služby.

(132)

Poplatky uplatňované mezi zářím 2002 a listopadem 2005 nespadají do oblasti působnosti ustanovení SFEU o státních podporách, pokud nepředstavují způsob financování určitého opatření podpory, a jsou tak jeho nedílnou součástí (39).

(133)

Všechny poplatky jsou placeny INGA mechanizmem přenesení daňové povinnosti. Poplatky vybrané od hospodářských subjektů představovaly příjmy INGA a byly mu hrazeny přímo.

(134)

Aby bylo možné považovat poplatek za nedílnou součást opatření podpory, musí nezbytně na základě relevantní vnitrostátní právní úpravy existovat vztah závazného určení mezi poplatkem a podporou v tom smyslu, že výnos z poplatku je nezbytně určen k financování podpory (40).

(135)

Vzhledem k tomu, že poplatky představovaly příjmy INGA a byly mu placeny přímo, Komise považuje poplatek za nedílnou součást opatření podpory.

(136)

Pokud jde o to, zda mohou být v tomto konkrétním případě považovány příjmy z parafiskálních poplatků za státní prostředky či ne, je nutno poznamenat, že se u státních prostředků nesmí dělat žádný rozdíl mezi případy, kdy je podpora poskytnuta přímo státem, a případy, kdy je poskytnuta veřejnými nebo soukromými organizacemi určenými nebo zřízenými státem. V rozsudku ze dne 15. července 2004 ve věci Pearle a další (41) Soudní dvůr uvedl, že se povinné příspěvky vybrané zprostředkující organizací od všech podniků daného profesního odvětví nepovažují za státní prostředky pouze v případě, jsou-li splněny následující čtyři podmínky:

(137)

Z dostupných informací vyplývá, že první podmínka rozsudku ve věci Pearle a další není splněna v tom smyslu, že opatření bylo stanoveno legislativním opatřením s cílem provádět politiku určenou státem za účelem boje proti BSE.

(138)

Kromě toho nejsou splněny podmínky tři a čtyři, protože způsob financování regulují uvedená legislativní nařízení. Portugalské orgány proto mají možnost zasahovat do určení způsobů financování opatření.

(139)

Vzhledem k tomu, že nejsou splněny všechny podmínky rozsudku ve věci Pearle a další a že stát zřejmě vykonává rozhodující kontrolu nad způsoby financování opatření podpory, je Komise názoru, že příjmy z parafiskálních poplatků představují ve skutečnosti státní prostředky přičitatelné státu.

(140)

Podle judikatury Soudního dvora svědčí obvykle posílení konkurenčního postavení určitého podniku následkem poskytnutí státní podpory o narušení hospodářské soutěže vůči jiným konkurenčním podnikům, které příjemci této podpory nejsou (42).

(141)

Opatření může mít vliv na postavení Portugalska v odvětví masa (43). Jelikož portugalské podniky působí na vysoce konkurenčním mezinárodním trhu, opatření narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž. Opatření může také ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(142)

Portugalské orgány vyzdvihly, že kvůli embargu na vývoz zejména živého skotu a masokostních mouček jako takových nebo obsažených v jiných produktech nedocházelo k obchodním výměnám, což údajně znamená, že k narušení hospodářské soutěže nemohlo dojít.

(143)

V tomto ohledu je nutno připomenout, že podle judikatury (44) může podpora ovlivnit obchod mezi členskými státy a narušit hospodářskou soutěž i v případě, kdy se podnik-příjemce, jenž se nachází v konkurenčním postavení vůči výrobcům z jiných členských států, sám na vývozu nepodílí. Pokud členský stát totiž poskytne určitému podniku podporu, může dojít k zachování nebo ke zvýšení vnitřní nabídky s tím, že se tak sníží možnosti podniků z jiných členských států nabízet své služby na trhu tohoto členského státu.

(144)

Za těchto okolností se Komise domnívá, že zákaz vývozu výše uvedených produktů z Portugalska do ostatních členských států nemá vliv na skutečnost, že podpora je schopna narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod.

(145)

Komise se domnívá, že opatření zavedené legislativními nařízeními č. 393–B/98, č. 197/2002 a č. 244/2003 a týkající se sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění vedlejších produktů živočišného původu představuje státní podporu ve prospěch jatek, bouráren a dovozců během období platnosti legislativního nařízení č. 393–B/98 až do konce platnosti přechodného režimu zavedeného legislativním nařízením č. 244/2003, s výjimkou roku 2003, pro který byly portugalské orgány schopny prokázat, že k žádnému zvýhodnění nedošlo.

(146)

Pokud jde o chovatele, Komise se domnívá, že opatření představuje státní podporu spadající pod čl. 107 odst. 1. pro období, jež předcházelo uplatňování poplatku.

(147)

Pokud jde o podniky poskytující služby, Komise dochází k závěru, že nelze vyloučit možnost státní podpory v období mezi vstupem v platnost legislativního nařízení 393–B/98 a rokem 2005, kdy skončilo uplatňování přechodného režimu zavedeného legislativním opatřením č. 244/2003.

(148)

Komise zjišťuje, že Portugalsko neoznámilo v souladu s čl. 108 odst. 3 SFEU opatření podpory poskytovaná od roku 1999, ani režimy zavedené legislativními nařízeními č. 197/2002 a č. 244/2003. Čl. 1 písm. f) nařízení Rady (ES) č. 659/1999 definuje „protiprávní podporu“ jako novou podporu uskutečňovanou v rozporu s čl. 93 odst. 3 Smlouvy.

(149)

Skutečnost, že opatření zavedená Portugalskem obsahují prvky státní podpory, znamená, že se jedná o nové podpory neoznámené Komisi, a které tak představují protiprávní podpory ve smyslu SFEU.

(150)

Přezkum slučitelnosti případných podpor bude proveden ve dvou částech: v první části Komise přezkoumá slučitelnost podpor poskytnutých podnikům zajišťujícím služby a v druhé části slučitelnost případných podpor poskytnutých jatkám, bourárnám, dovozcům a hospodářským subjektům uvnitř Společenství tohoto odvětví, jakož i chovatelům.

(151)

Jelikož se jedná o podpory financované od roku 2002 parafiskálním poplatkem, musí Komise, jakmile je financování nedílnou součástí opatření podpory, podrobit přezkumu jak financované činnosti, tzn. podpory, tak jejich financování. Je-li způsob financování určité podpory prostřednictvím zejména povinných příspěvků nedílnou součástí opatření podpory, musí podle Soudního dvora přezkum tohoto opatření Komisí nutně vzít na zřetel tento způsob financování (45). Jak je prokázáno v odstavci 135 tohoto rozhodnutí, je nutno považovat způsob financování podpory za nedílnou součást opatření podpory.

(152)

Ze zákazu uvedeného v čl. 107 odst. 1 SFEU jsou možné výjimky.

(153)

Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že vyrovnání za veřejné služby nepředstavují státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, pokud tato vyrovnání splňují určité podmínky (viz bod odůvodnění 89 tohoto rozhodnutí). Pokud ale vyrovnání za veřejnou službu tyto podmínky nesplňují a pokud jsou splněna obecná kritéria použitelnosti čl. 107 odst. 1 SFEU, představují sice tato vyrovnání státní podporu, ale je možno je prohlásit za slučitelná s SFEU podle čl. 106 odst. 2 SFEU, pokud jsou nezbytná pro fungování služeb obecného hospodářského zájmu a neovlivňují rozvoj obchodu v míře, která by byla v rozporu se zájmem Unie. Komise upřesnila podmínky, jež je nutno splnit, aby bylo dosaženo této rovnováhy. Již ve svém Sdělení o službách obecného zájmu v Evropě roku 2001  (46) Komise upřesnila, že je nutno zaručit, aby veškerá omezení pravidel smluv ES, a to zejména omezení hospodářské soutěže a svobod vnitřního trhu, nepřekračovala míru nutnou k zaručení řádného plnění poslání veřejné služby. To zejména znamená, že odměna nepřevýší čisté dodatečné náklady vyvolané úkolem svěřeným dotyčnému podniku. Komise upřesnila tyto podmínky také následně v rámci Společenství pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby  (47) a ve svém rozhodnutí ze dne 28. listopadu 2005 o použití čl. 86 odst. 2 Smlouvy o ES (48). Pokud jde o výpočet vyrovnání, Komise upřesnila, že výše vyrovnání nemůže přesáhnout částku nezbytnou pro pokrytí nákladů vzniklých při plnění závazků veřejné služby při zohlednění příjmů, které se k nim vztahují, jakož i přiměřeného zisku z plnění těchto závazků. Přiměřený zisk může zejména zahrnovat celý nebo část růstu produktivity, jehož daný podnik dosáhl během domluvené a omezené doby, aniž by snížil kvalitativní úroveň služeb, které mu stát svěřil.

(154)

Bod 18 rámce Společenství pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby upřesňuje, že „přiměřeným ziskem“ je nutno rozumět míru návratnosti vlastního kapitálu, která zohledňuje riziko nebo nepřítomnost rizika vyplývající pro dotčený podnik ze zásahu členského státu, zejména pokud mu stát udělil výhradní nebo zvláštní práva. Tato míra nepřesahuje běžně průměrnou míru, jež byla v dotčeném odvětví platná v posledních letech. V odvětvích, kde neexistuje podnik srovnatelný s podnikem, jemuž bylo svěřeno poskytování služby obecného hospodářského zájmu, může být toto srovnání učiněno s podniky umístěnými v jiných členských státech nebo, pokud je to nezbytné, v rámci jiných odvětví za předpokladu, že budou zohledněny zvláštnosti každého podniku. Při určování výše přiměřeného zisku může členský stát zavést pobídková kritéria, která se budou mimo jiné týkat kvality poskytované služby a přírůstků produktivity.

(155)

Jak je vysvětleno v odstavci 99 a následujících tohoto rozhodnutí, nemůže Komise na základě údajů poskytnutých portugalskými orgány dospět k závěru, že vyrovnání bylo vypočteno při zohlednění přiměřeného zisku, který nepřekračuje průměrnou míru platnou v dotčeném odvětví. Útvary Komise požádaly několikrát portugalské orgány o dodání všech podkladů nutných pro určení, zda jsou v tomto konkrétním případě splněny všechny podmínky pro odchylku od státních podpor poskytnutých ve formě služby hospodářského zájmu. Podklady dodané portugalskými orgány totiž nijak nezmiňují, že by bylo pro stanovení průměrné míry platné v dotčeném odvětví provedeno srovnání s jinými podniky.

(156)

Komise tak nemůže dojít k závěru o slučitelnosti podpor ve prospěch poskytovatelů služeb ve smyslu čl. 106 odst. 2 SFEU.

(157)

Čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU stanoví, že za slučitelné s vnitřním trhem mohou být považovány podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem. Aby podpory mohly využít odchylky uvedené v tomto písmenu, musí přispívat k rozvoji dotyčného odvětví.

(158)

V tomto konkrétním případě portugalské orgány uvádějí, že od roku 1999 nesly všechny náklady spojené se sběrem, zpracováním a neškodným odstraněním vedlejších masných produktů ze savců a drůbeže. Od října 2002 je financování nákladů spojených se stejnou činností sběru, zpracování a neškodného odstranění vedlejších masných produktů ze savců a drůbeže zajištěno z příjmů z poplatku, kterému podléhají jatka, dovozci nevykostěného hovězího a vepřového masa a hospodářské subjekty uvnitř Společenství, tzn. hospodářské subjekty/příjemci nevykostěného hovězího a vepřového masa, pokud tuto činnost nezajišťují sami.

(159)

Podle bodu 23.3 pokynů Společenství ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví na období 2000–2006  (49) (dále jen „hlavní pokyny“) a sdělení Komise o stanovení pravidel pro hodnocení protiprávně poskytnuté státní podpory  (50) je nutno posuzovat každou protiprávní podporu ve smyslu čl. 1 písm. f) nařízení (ES) č. 659/1999 podle pravidel a pokynů platných v okamžiku, kdy byla podpora poskytnuta. Komise přijala v roce 2002 pokyny Společenství týkající se státní podpory na testy TSE, uhynulá zvířata a odpady z jatek. Tyto pokyny platily mezi 1. lednem 2003 a 31. prosincem 2006 (51). Bod 44 pokynů k TSE stanoví pro případy týkající se zejména jatečního odpadu odchylku od zásady, podle níž je nutno posuzovat protiprávně udělené podpory podle pravidel platných v okamžiku, kdy jsou podpory poskytnuty. Podle bodu 47 pokynů k TSE uplatní Komise na podpory udělené před koncem roku 2002 zásady vycházející z bodu 11.4 pokynů týkajících se protiprávně poskytnuté podpory na odpady z jatek. Bod 47 pokynů k TSE tak představuje příslušný právní základ pro posouzení podpor poskytovaných od roku 1999.

(160)

V souladu s bodem 194 písm. c) pokynů Společenství ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví na období 2007–2013 nepoužívá Komise od vstupu v platnost těchto pokynů dne 1. ledna 2007 nadále pokyny k TSE s výjimkou u podpor protiprávně poskytnutých před 1. lednem 2007 a uvedených v bodě 43 a následujících těchto pokynů. Bod 47 pokynů k TSE tak zůstává předpisem použitelným na podpory na odpady z jatek protiprávně poskytnuté počínaje 1. lednem 2003.

(161)

Bod 47 pokynů k TSE obsahuje řadu ustanovení, která se týkají odpadu z jatek.

(162)

Pokud jde o státní podpory spojené s jatečním odpadem, přijala Komise od ledna 2001 podle bodu 47 pokynů k TSE řadu jednotlivých rozhodnutí, jež povolila státní podpory kryjící až 100 % nákladů vyvolaných likvidací specifických rizikových materiálů, masokostní moučky a krmiv pro zvířata obsahující takové produkty, které je nutno odstranit podle nových právních předpisů Společenství týkajících se přenosných spongiformních encefalopatií (TSE). Tato rozhodnutí se zakládala zejména na bodě 11.4 zemědělských pokynů a zohledňovala krátkodobou povahu podpor a nutnost dodržovat v dlouhodobém výhledu zásadu „znečišťovatel platí“. Komise výjimečně souhlasila s tím, aby takové státní podpory byly poskytovány také jiným subjektům než těm, kteří pracují v oblasti živých zvířat, a to například jatkám. Komise uplatní stejné zásady na státní podpory protiprávně poskytnuté do konce roku 2002 se srovnatelnými náklady spojenými s novými právními předpisy Společenství v oblasti TSE, a to aniž je dotčeno dodržování jiných ustanovení práva Společenství.

(163)

Bod 47 pokynů k TSE připomíná, že Komise výjimečně souhlasila s tím, aby takové státní podpory byly poskytovány také jiným subjektů než těm, kteří pracují v oblasti živých zvířat, a to například jatkám. Komise v minulosti rozhodla, že tato výjimka má zahrnovat také jiné podniky provádějící činnosti úzce spojené s oblastí živých zvířat, jako jsou bourárny.

(164)

Na základě bodu 11.4 zemědělských pokynů Komise schválila podpory až do výše 100 % skutečně vzniklých nákladů u opatření, jako jsou veterinární kontroly, testy a jiná opatření na zjištění výskytu choroby, nákup a podávání léků a fytosanitárních produktů a ničení úrody, za podmínky, že:

(165)

Tyto zásady platí také podle bodu 47 pokynů k TSE.

(166)

BSE je přenosná choroba, jež představuje ohrožení pro lidské zdraví. Jedná se o chorobu zvířat, jejíž primární ohnisko musí být oznámeno přímo Komisi a ostatním členským státům (52). Cílem opatření podpory bylo zajistit, že nutná preventivní opatření ohledně sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění byla provedena v souladu s veterinárními předpisy platnými v odvětví masa mezi rokem 1999 a rokem 2005.

(167)

Komise v tomto ohledu zaznamenává, že Portugalsko uvedlo, že od roku 1999 do konce roku 2002 neslo všechny náklady spojené se sběrem, zpracováním a neškodným odstraněním vedlejších masných produktů ze savců a drůbeže, a to v souvislostech naléhavých opatření schválených Komisí v rámci rozhodnutí 98/653/ES, které zakazuje vývoz masokostních mouček ze savců. Zaznamenává také, že opatření embarga na hovězí maso z Portugalska byla zrušena až přijetím nařízení (ES) č. 1993/2004.

(168)

Komise také zdůrazňuje, že v souladu s body 33 a 34 pokynů k TSE byly podniky vybírány a odměňovány podle tržních zásad a nediskriminačním způsobem (viz bod odůvodnění 21 a následující tohoto rozhodnutí). Komise může v tomto konkrétním případě přijmout, a to vzhledem k naléhavosti, se kterou bylo nutno opatření přijímat, že portugalské orgány vybíraly poskytovatele služeb v souladu s legislativním nařízením č. 197/99 ze dne 8. června 1999, které je podle informací poskytnutých portugalskými orgány vnitrostátním nástrojem provedení směrnice 97/52/ES, aniž by použily postup zadávání veřejných zakázek (viz bod odůvodnění 24 tohoto rozhodnutí).

(169)

Portugalské orgány uvedly, že legislativní nařízení č. 197/2002 bylo naplánováno kvůli dodržení jejich závazků v souvislosti s rozhodnutím Rady č. 2000/766/ES při dodržení zásady „znečišťovatel platí“ (viz body odůvodnění 65 a 66 tohoto rozhodnutí). Potvrdily, že prostředky nemohly být odchýleny ke konkurenčním činnostem, kterým se podniky poskytující služby mohly věnovat, protože jedinou činností těchto podniků byl skutečně sběr, zpracování, přeprava a neškodné odstranění vedlejších produktů ze zvířat.

(170)

Komise rovněž zjišťuje, že odpovědnost za službu a její financování byla přenesena na hospodářské subjekty při dodržení přechodné fáze systémem zavedeným legislativním nařízením č. 244/2003.

(171)

Vzhledem ke zvláštním okolnostem a naléhavé situaci vyvolané rizikem šíření BSE mezi rokem 1999 a rokem 2004 a vzhledem ke skutečnosti, že systém zavedený legislativním nařízením č. 244/2003 stanovil postupné přenesení odpovědnosti a financování služeb na hospodářské subjekty odvětví, Komise soudí, že podpory lze označit za krátkodobé a dodržující v dlouhodobém výhledu zásadu „znečišťovatel platí“.

(172)

Komise proto může dojít na základě informací, jež má k dispozici, k závěru, že podpory poskytnuté mezi rokem 1999 a koncem roku 2002 mohou využít odchylku stanovenou v čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

(173)

Pokud jde o podpory poskytnuté od roku 2003 do listopadu 2005, Komise soudí, že vzhledem k naléhavosti situace, jež převládala až do konce roku 2004, a skutečnosti, že režim legislativního nařízení počítal s postupným přenesením odpovědnosti a financování služeb, jak je uvedeno výše, lze podpory označit za slučitelné a v souladu s bodem 47 pokynů k TSE, pokud jsou v souladu se skutečnými náklady obdržených služeb.

(174)

Jak je uvedeno v bodu odůvodnění 100 tohoto rozhodnutí, portugalské orgány prokázaly, že podpory odpovídají skutečným nákladům na služby podniků poskytujících služby, a to v období od roku 1999 do roku 2005.

(175)

Komise proto na základě informací, jež má k dispozici, dochází k závěru, že podpory poskytnuté mezi rokem 2003 a listopadem 2005 poskytovatelům služeb mohou využít odchylku stanovenou v čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

(176)

Jak Komise uvedla v odstavci 166 tohoto rozhodnutí, riziko šíření BSE v Portugalsku v období od roku 1999 do roku 2004 vyvolalo zvláštní okolnosti a naléhavou situaci. Vzhledem k této výjimečné situaci a skutečnosti, že systém zavedený legislativním nařízením z roku 2003 stanovil postupné přenesení odpovědnosti a financování služeb na hospodářské subjekty odvětví, Komise soudí, že podpory lze označit za krátkodobé a dodržující v dlouhodobém výhledu zásadu „znečišťovatel platí“. V souladu se svou předchozí praxí Komise v tomto konkrétním případě soudí, že podpory na základě bodu 47 pokynů k TSE mohly být výjimečně poskytnuty dalším subjektům odvětví, a to zejména jatkám, bourárnám, dovozcům a hospodářským subjektům odvětví uvnitř Společenství.

(177)

Stejně jak to Komise zjistila u podniků poskytujících služby, byly podpory poskytnuty v souladu se zásadami uvedenými v bodě 47 pokynů k TSE.

(178)

Pokud jde o jatka, bourárny, dovozce a hospodářské subjekty odvětví uvnitř Společenství, může Komise proto dospět k závěru, že poskytnuté podpory mohou využít odchylku stanovenou v čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

(179)

Pokud jde o chovatele, Komise na základě uvedeného dospívá rovněž k závěru, že vzhledem k odůvodněním převzatým v bodě odůvodnění 160 a následujících tohoto rozhodnutí byly podpory poskytnuty v souladu se zásadami uvedenými v bodě 47 pokynů k TSE a mohou využít odchylku stanovenou v čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

(180)

Od října 2002, kdy vstoupilo v platnost legislativní nařízení č. 197/2002, jsou náklady na sběr, přepravu, zpracování a neškodné odstranění vedlejších masných produktů ze savců a drůbeže financovány z příjmů z parafiskálního poplatku, kterému podléhají jatka, dovozci nevykostěného hovězího a vepřového masa a hospodářské subjekty uvnitř Společenství, tzn. hospodářské subjekty/příjemci nevykostěného hovězího a vepřového masa.

(181)

V souladu s judikaturou Soudního dvora (53) Komise obvykle soudí, že financování státní podpory prostřednictvím povinných poplatků může mít vliv na podporu v tom smyslu, že má ochranný dopad přesahující vlastní podporu. Dotyčné příspěvky totiž představují povinné poplatky. Podle stejné judikatury Komise soudí, že podpora nemůže být financována parafiskálními poplatky, které zatěžují rovněž produkty dovážené z jiných členských států.

(182)

Se zřetelem na tuto judikaturu a skutečnost, že opatření je poskytnuto ze státních prostředků, a představuje tak státní podporu ve smyslu článku 107 SFEU, je nutno ověřit, zda má diskriminační povahu, a je tak v rozporu s článkem 110 SFEU, protože produkty z jiných členských států podléhají také uhrazení poplatku.

(183)

Portugalské orgány zdůvodnily zdanění nevykostěného dováženého masa skutečností, že tyto dovážené produkty mohly využívat systém stejně jako produkty vnitrostátní a že existence nevykostěného masa znamená existenci vedlejších produktů, které využívají služeb sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění.

(184)

Podle informací, jež má Komise k dispozici, byly poplatky uplatněny na jatka, dovozce jatečně upravených těl, půlek a dalších nevykostěných kusů skotu a prasat (viz čl. 2 odst. 2 legislativního nařízení č. 197/2002) a slouží k zajištění služeb sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění vedlejších produktů z masa savců a drůbeže (čl. 1 odst. 1 legislativního nařízení č. 197/2002).

(185)

Tyto informace vedly Komisi k pochybám o souladu mezi poplatky vybíranými od poplatníků a službami, které využívají. Komise zjistila, že nemůže vyloučit existenci potenciálně diskriminačního systému vůči produktům dováženým z jiných členských států, u kterých je nutno zaplatit poplatek.

(186)

Portugalské orgány poté ujistily, že financování služeb sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění vedlejších produktů drůbežího masa nepochází z poplatků vybíraných od jatek a dovozců jatečně upravených těl, půlek a dalších nevykostěných kusů skotu a prasat, ale v souladu s přílohou 1 legislativního nařízení č. 197/2002 od zařízení na porážku drůbeže, jež nepodporují sběr, přepravu, zpracování a neškodné odstranění vedlejších produktů vznikajících při porážce drůbeže. Dovozci a hospodářské subjekty/příjemci drůbeže jsou od poplatku osvobozeni, protože většina dovážených jatečně upravených těl drůbeže nevede ke vzniku vedlejších produktů.

(187)

Pokud jde naopak o dovozce a hospodářské subjekty/příjemce jatečně upravených těl, půlek a dalších nevykostěných kusů skotu a prasat, portugalské orgány prokázaly, že tyto dovážené nevykostěné kusy vedou ke vzniku vedlejších produktů.

(188)

Již v příkazu k poskytnutí informací a následně při zahájení řízení žádala Komise portugalské orgány, aby potvrdily, že dovážené produkty mohly využívat mechanizmu stejným způsobem jako vnitrostátní produkty, a také prokázaly pomocí číselných údajů, že za dané referenční období existovala peněžitá rovnocennost mezi částkami vybranými u nevykostěných hovězích a vepřových masných výrobků z jiných členských států a náklady na služby, jichž výlučně využívaly (viz odst. 37 písm. h) rozhodnutí o zahájení řízení).

(189)

Portugalské orgány potvrdily, že dovážené nevykostěné kusy využívaly služby sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění vedlejších produktů masa stejným způsobem jako vnitrostátní produkty, ale nedodaly k tomu žádné odpovídající přesné číselné údaje.

(190)

Informace poskytnuté Komisi jí proto neumožňují dojít k závěru, že poplatek zavedený legislativním nařízením č. 197/2002 a vybíraný u dovážených produktů je rovnocenný s částkou odpovídající službám, jež využívají vedlejší produkty vytvářené těmito dováženými produkty, a že tak dovážené produkty mohly využívat služeb financovaných opatřením podpory ve stejné míře jako vnitrostátní produkty.

(191)

Podle čl. 3 odst. 2 legislativního nařízení č. 244/2003 musela jatka, bourárny, inkubační střediska a průmysl výrobků z vajec platit poplatky stanovené v příloze 1 legislativního nařízení č. 197/2002, s výjimkou organizací využívajících alternativní režim stanovený tímto nařízením, jež podléhaly poplatkům podle přílohy 2, a to až do schválení plánu neškodného odstranění materiálů kategorie 3. U materiálů kategorií 1 a 2 musely před schválením plánu platit 0,35 EUR/kg materiálu (čl. 5 odst. 1 legislativního nařízení č. 244/2003).

(192)

Pokud jde o změny systému poplatků, k nimž došlo zavedením legislativního nařízení č. 244/2003, Komise požádala portugalské orgány, aby prokázaly, že dovážené produkty mohly využívat uvedených služeb ve stejné míře jako produkty vnitrostátní.

(193)

Portugalské orgány potvrdily, že poplatek zavedený legislativním nařízením č. 244/2003 byl založen na skutečně vytvořených vedlejších produktech a že dovážené produkty mohly využívat uvedených služeb ve stejné míře. Komise ale zaznamenává, že portugalské orgány neposkytly na podporu těchto tvrzení žádné číselné údaje.

(194)

Bez podkladů k ověření Komise nemůže dojít k závěru, že poplatek zavedený legislativním nařízením č. 244/2003 byl rovnocenný s částkou odpovídající službám, jež využívají vedlejší produkty vytvářené těmito dováženými produkty, a že tak dovážené produkty mohly využívat služeb financovaných opatřením podpory ve stejné míře jako vnitrostátní produkty.

(195)

Komise zaznamenává, že systém poplatků zavedený na základě legislativního nařízení č. 197/2002 a systém přechodného režimu stanovený čl. 3 odst. 2 a čl. 5 odst. 2 legislativního nařízení č. 244/003 nejsou slučitelné s článkem 110 SFEU, a to z důvodu existence možného diskriminačního systému vůči produktům dováženým z jiných členských států, které musí poplatek také platit.

(196)

Komise lituje, že Portugalsko poskytlo v rozporu s čl. 108 odst. 3 SFEU protiprávně podpory ve prospěch sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění jatečního odpadu.

(197)

Podpory ve prospěch sběru, přepravy, zpracování a neškodného odstranění jatečního odpadu dodržely ustanovení Společenství použitelná na úrovni příjemců. Naopak financování těchto podpor systémem poplatků zavedeným na základě legislativního nařízení č. 197/2002 a přechodného režimu stanoveného čl. 3 odst. 2 a čl. 5 odst. 2 legislativního nařízení č. 244/2003 není slučitelné s vnitřním trhem, a to z důvodu možného diskriminačního dopadu na produkty dovážené z jiných členských států, které musí poplatek také platit.

(198)

V tomto konkrétním případě považuje Komise za vhodné přijmout podmínečné rozhodnutí při využití možnosti, již nabízí čl. 7 odst. 4 nařízení (ES) č. 659/1999, podle nějž může Komise připojit ke kladnému rozhodnutí podmínky, za kterých může být podpora považována za slučitelnou se společným trhem, a může stanovit povinnosti pro umožnění kontroly plnění rozhodnutí.

(199)

K nápravě porušení článku 110 SFEU, a tedy k odstranění diskriminace se zpětnou působností, musí Portugalsko ve lhůtě a za podmínek stanovených Komisí přistoupit k navrácení části poplatku, kterou byly zatíženy produkty pocházející z jiných členských států. Náprava tohoto porušení by učinila dotčené podpory slučitelnými se Smlouvou.

(200)

Komise stanoví podmínky, jimiž se uvedené navrácení musí řídit. Portugalsko musí navrátit poplatníkům tu část poplatku, která byla uvalena na produkty pocházející z jiných členských států mezi dnem vstupu v platnost poplatku stanoveného legislativním nařízením č. 197/2002 a dnem jeho posledního uplatnění před koncem přechodného režimu zavedeného legislativním nařízením č. 244/2003. K tomu musí Portugalsko splnit následující podmínky:

—

pokud budou moci dokázat, že poplatek byl uvalen na produkty dovezené z jiných členských států, mohou poplatníci odpovědní za zaplacení poplatku požadovat náhradu poměrné části výnosu z poplatku určené na financování části podpory, již využívaly výlučně vnitrostátní produkty. Žádosti o vrácení se předkládají ve lhůtě stanovené v souladu s vnitrostátními předpisy a v žádném případě kratší než šest měsíců počínaje dnem oznámení tohoto rozhodnutí,

—

Portugalsko stanoví míru případné diskriminace, kterou jsou zatíženy dovážené produkty. Za tímto účelem ověří Portugalsko během referenčního období peněžní rovnocennost mezi částkami celkově vybranými jako uvedený poplatek za domácí produkty a výhodami, které se na tyto produkty výlučně vztahují,

—

navrácení musí být provedeno v maximální lhůtě šesti měsíců od podání žádosti,

—

navrácené částky musí být od data, kdy byly vybrány, až do data skutečného navrácení aktualizovány s ohledem na úroky. Tyto úroky jsou počítány na základě referenční sazby Komise stanovené metodou určení referenčních úrokových a diskontních sazeb (55),

—

portugalské orgány přijmou všechny přiměřené důkazy ze strany poplatníků na prokázání částek, jež uhradili jako poplatek u produktů pocházejících z jiných členských států,

—

právo na refundaci nesmí podléhat dalším podmínkám, zejména podmínce nepřevedení poplatku,

—

v případě, kdy poplatník poplatek ještě nezaplatil, portugalské orgány se formálně zřeknou požadavku na zaplacení úměrné části poplatku uvaleného na produkty dovážené z jiných členských států, u které je prokázáno, že slouží k financování té části podpory, jež je určena výlučně pro vnitrostátní produkty. Zřeknou se rovněž případných souvisejících úroků z prodlení,

—

v případě, že o to Komise požádá, předloží portugalské orgány komplexní zprávu, kterou prokáží řádné provedení opatření k refundaci,

—

pokud byl v jiném členském státě uvalen poplatek s obdobnými záměry na stejné produkty, které byly zatíženy poplatkem v Portugalsku, portugalské orgány se zavazují navrátit poplatníkům část poplatku, která zatížila produkty pocházející z tohoto členského státu

—

Portugalsko se zavazuje seznámit s tímto rozhodnutím všechny potenciální poplatníky dotčeného poplatku.