This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 32011D0540
2011/540/EU: Commission Decision of 18 August 2011 on amending Decision 2007/589/EC as regards the inclusion of monitoring and reporting guidelines for greenhouse gas emissions from new activities and gases (notified under document C(2011) 5861) Text with EEA relevance
2011/540/EU: Rozhodnutí Komise ze dne 18. srpna 2011 o změně rozhodnutí 2007/589/ES, pokud jde o zahrnutí pokynů pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů z nových činností a plynů (oznámeno pod číslem K(2011) 5861) Text s významem pro EHP
2011/540/EU: Rozhodnutí Komise ze dne 18. srpna 2011 o změně rozhodnutí 2007/589/ES, pokud jde o zahrnutí pokynů pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů z nových činností a plynů (oznámeno pod číslem K(2011) 5861) Text s významem pro EHP
Úř. věst. L 244, 21.9.2011, p. 1–34
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
No longer in force, Date of end of validity: 31/12/2012; Implicitně zrušeno 32012R0601
21.9.2011 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 244/1 |
ROZHODNUTÍ KOMISE
ze dne 18. srpna 2011
o změně rozhodnutí 2007/589/ES, pokud jde o zahrnutí pokynů pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů z nových činností a plynů
(oznámeno pod číslem K(2011) 5861)
(Text s významem pro EHP)
(2011/540/EU)
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (1) ve znění směrnice 2004/101/ES (2), směrnice 2008/101/ES (3) a nařízení (ES) č. 219/2009 (4), zejména na čl. 14 odst. 1 a čl. 24 odst. 3 uvedené směrnice,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Směrnice 2003/87/ES vytváří systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii (dále jen „ETS“). |
(2) |
V souladu s čl. 14 odst. 1 směrnice 2003/87/ES ve znění směrnice 2004/101/ES, směrnice 2008/101/ES a nařízení (ES) č. 219/2009 přijala Komise rozhodnutí 2007/589/ES (5), kterým se stanoví pokyny pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů. |
(3) |
V souladu s čl. 24 odst. 3 směrnice 2003/87/ES ve znění směrnice 2004/101/ES, směrnice 2008/101/ES a nařízení (ES) č. 219/2009 může Komise z vlastního podnětu přijmout pokyny týkající se monitorování a vykazování emisí z činností, zařízení a skleníkových plynů, které nejsou uvedené v příloze I, jestliže je možné provádět monitorování a vykazování těchto emisí s dostatečnou přesností. |
(4) |
V souladu s článkem 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (6), články 14 a 24 směrnice 2003/87/ES ve znění směrnice 2004/101/ES, směrnice 2008/101/ES a nařízení (ES) č. 219/2009 zůstávají v platnosti do 31. prosince 2012. |
(5) |
Směrnice 2009/29/ES zahrnuje nové plyny a činnosti v ETS s platností od roku 2013. Komise by měla přijmout pokyny týkající se monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů z nových činností a nových plynů s cílem zahrnout tyto činnosti do ETS počínaje rokem 2013 a provést jejich případné jednostranné zahrnutí do ETS před rokem 2013. |
(6) |
Rozhodnutí 2007/589/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno. |
(7) |
Opatření tohoto rozhodnutí jsou v souladu se stanoviskem výboru uvedeném v článku 23 směrnice 2003/87/ES, |
PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:
Článek 1
Rozhodnutí 2007/589/ES se mění takto:
1) |
Článek 1 se nahrazuje tímto: „Článek 1 Pokyny pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů z činností uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES a z činností zahrnutých podle čl. 24 odst. 1 uvedené směrnice jsou stanoveny v přílohách I až XIV a XVI až XXIV tohoto rozhodnutí. Pokyny pro monitorování a vykazování údajů o tunokilometrech z činností v oblasti letectví pro účely žádosti podle článků 3e nebo 3f směrnice 2003/87/ES jsou stanoveny v příloze XV. Tyto pokyny jsou založeny na zásadách vytyčených v příloze IV uvedené směrnice.“ |
2) |
Seznam příloh a následující přílohy se mění takto:
|
3) |
Doplňují se tyto nové přílohy:
|
Článek 2
Toto rozhodnutí je určeno členským státům.
V Bruselu dne 18. srpna 2011.
Za Komisi
Connie HEDEGAARD
členka Komise
(1) Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32.
(2) Úř. věst. L 338, 13.11.2004, s. 18.
(3) Úř. věst. L 8, 13.1.2009, s. 3.
(4) Úř. věst. L 87, 31.3.2009, s. 109.
(5) Úř. věst. L 229, 31.8.2007, s. 1.
(6) Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 63.
PŘÍLOHA I
Seznam příloh se mění takto:
1) |
údaje pro přílohu II a přílohy IV až XII se nahrazují takto:
|
2) |
doplňují se názvy nových příloh XIX, XX, XXI, XXII, XXIII a XXIV, které znějí:
|
PŘÍLOHA II
Příloha I se mění takto:
1) |
v oddílu 1 nazvaném „Úvod“ se slova „přílohách II až XI a XIII až XVIII“ nahrazují slovy „přílohách II až XI a přílohách XIII až XXIV“; |
2) |
v úvodní části oddílu 2 nazvaného „Definice“ se slova „příloh II až XVIII“ nahrazují slovy „příloh II až XXIV“; |
3) |
oddíl 4.3 nazvaný „Plán monitorování“ se mění takto:
|
4) |
oddíl 5 se mění takto:
|
5) |
V oddílu 6.3, pododdílu c), třetím odstavci se slova „XVII a XVIII“ nahrazují „až XXIV“. |
6) |
V oddílu 7.1, pátém odstavci se slovo „XVIII“ nahrazuje „XXIV“. |
7) |
Oddíl 8 se mění takto:
|
8) |
V oddílu 9 se doplňuje devátý odstavec, který zní takto: „Pro výrobu primárního hliníku jsou uchovávány tyto dodatečné informace:
|
9) |
Oddíl 14.1 se mění takto: Text v poznámce pod čarou 2 se nahrazuje tímto: „Vyplňte pouze v případě, že se na zařízení vztahuje povinnost podávat zprávy v rámci EPRTR.“ |
10) |
Vkládá se nový oddíl 14.8, který zní: „14.8. VYKAZOVÁNÍ EMISÍ PFC PRO VÝROBU PRIMÁRNÍHO HLINÍKU
|
PŘÍLOHA III
Příloha II se mění takto:
1) |
Název přílohy II se nahrazuje tímto: |
2) |
V oddílu 1 se první odstavec nahrazuje tímto: „Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti obsažené v této příloze se použijí pro monitorování emisí skleníkových plynů ze spalovacích činností uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES prováděných v zařízeních a stanovených v čl. 3 písm. t) a pro monitorování emisí ze spalování pocházejících z ostatních činností uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES, pokud na ně odkazují přílohy III až XI a XVI až XXIV těchto pokynů. Tato příloha se dále použije pro sledování emisí ze spalovacích procesů, které jsou součástí jakékoli činnosti uvedené v příloze I směrnice 2003/87/ES, na které se nevztahuje žádná jiná příloha těchto pokynů specifická pro jednotlivé činnosti.“ |
3) |
Oddíl 2 se mění takto:
|
PŘÍLOHA IV
Příloha IV se mění takto:
1) |
Název přílohy IV se nahrazuje tímto: |
2) |
V oddílu 1 se první odstavec nahrazuje tímto: „Koksovací pece mohou být částí závodu na výrobu oceli s přímou technickou vazbou na slinovací činnosti či činnosti pro výrobu surového železa a oceli včetně kontinuálního lití, kdy při běžném provozu následně dochází k velkým energetickým a materiálovým tokům (například vysokopecního plynu, koksárenského plynu, koksu). Pokud povolení udělené zařízení podle článků 4, 5 a 6 směrnice 2003/87/ES zahrnuje veškeré procesy výroby a zpracování oceli, a nikoli pouze koksárenské pece, lze emise CO2 také monitorovat jako celkové emise ze všech procesů výroby a zpracování oceli, a to pomocí přístupu založeného na hmotnostní bilanci, který je uveden v oddílu 2.1.1 této přílohy.“ |
3) |
V oddílu 2.1.1, písm. b) Obsah uhlíku, Úroveň přesnosti 1, se úvodní věta nahrazuje takto: „Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí z referenčních emisních faktorů paliv nebo materiálů uvedených v oddílu 11 přílohy I nebo v přílohách IV až X. Obsah uhlíku se odvodí takto:“. |
PŘÍLOHA V
Příloha V se mění takto:
1) |
Název přílohy V se nahrazuje tímto: |
2) |
Znění prvního odstavce oddílu 1 se nahrazuje tímto: „Činnosti týkající se pražení, slinování nebo peletizace kovové rudy mohou být nedílnou součástí závodu na výrobu oceli s přímou technickou vazbou na koksovací pece či činnosti týkající se výroby surového železa a oceli, včetně kontinuálního lití. V důsledku toho dochází při běžném provozu k velkým energetickým a materiálovým tokům (např. vysokopecního plynu, koksárenského plynu, koksu, vápence). Pokud povolení udělené zařízení podle článků 4, 5 a 6 směrnice 2003/87/ES zahrnuje veškeré procesy výroby a zpracování oceli, a nikoliv pouze pražení nebo slinování kovové rudy, lze emise CO2 také monitorovat jako celkové emise ze všech procesů výroby a zpracování výroby. V takových případech lze použít přístup založený na hmotnostní bilanci (oddíl 2.1.1 této přílohy).“ |
3) |
V oddílu 2.1.1, písm. b) Obsah uhlíku, Úroveň přesnosti 1, se úvodní věta nahrazuje takto: „Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí z referenčních emisních faktorů paliv nebo materiálů uvedených v oddílu 11 přílohy I nebo v přílohách IV až X. Obsah uhlíku se odvodí takto:“. |
PŘÍLOHA VI
Příloha VI se mění takto:
1) |
Název přílohy VI se nahrazuje tímto: |
2) |
Oddíl 1 se mění takto:
|
3) |
V oddílu 2.1.1, písm. b) Obsah uhlíku, Úroveň přesnosti 1, se úvodní věta nahrazuje takto: „Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí z referenčních emisních faktorů paliv nebo materiálů uvedených v oddílu 11 přílohy I nebo v přílohách IV až X. Obsah uhlíku se odvodí takto:“. |
PŘÍLOHA VII
Příloha VII se mění takto:
1) |
Název přílohy VII se nahrazuje tímto: |
2) |
V oddílu 2 se první věta nahrazuje tímto: „Při činnostech výroby cementu pocházejí emise CO2 z těchto zdrojů a zdrojových toků:“. |
PŘÍLOHA VIII
Příloha VIII se mění takto:
1) |
Název přílohy VIII se nahrazuje tímto: |
2) |
Oddíl 2 se mění takto:
|
PŘÍLOHA IX
Příloha IX se mění takto:
1) |
Název přílohy IX se nahrazuje tímto: |
2) |
Oddíl 2 se mění takto:
|
PŘÍLOHA X
Příloha X se mění takto:
1) |
Název přílohy X se nahrazuje tímto: |
2) |
V prvním řádku v oddílu 2 se vypouští slovní spojení „zařízeních na“. |
PŘÍLOHA XI
Název přílohy XI se nahrazuje tímto:
PŘÍLOHA XII
Název přílohy XII se nahrazuje tímto:
PŘÍLOHA XIII
V oddíle 3 pododdíle 3.1 odkazu na Tvstup přílohy XVI se za slova „příloh I až XII“ přidává toto: „a XIX až XXIV“.
PŘÍLOHA XIV
Doplňuje se nová příloha XIX, která zní:
„PŘÍLOHA XIX
Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti týkající se výroby uhličitanu sodného a hydrogenuhličitanu sodného (bikarbonátu sodného) podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
1. OMEZENÍ A ÚPLNOST
Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti obsažené v této příloze se použijí pro emise ze zařízení na výrobu uhličitanu sodného a hydrogenuhličitanu sodného (bikarbonátu sodného) uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES.
2. STANOVENÍ EMISÍ CO2
V zařízeních na výrobu uhličitanu sodného a hydrogenuhličitanu sodného zahrnují emisní zdroje a zdrojové toky emisí CO2:
— |
paliva používaná ve spalovacích procesech, např. za účelem výroby horké vody nebo páry, |
— |
suroviny (např. odsávaný plyn při kalcinaci vápence v rozsahu, ve kterém se nepoužívá pro karbonizaci) |
— |
odpadní plyny vzniklé při promývání nebo filtraci po karbonizaci v rozsahu, ve kterém se nepoužívají pro karbonizaci. |
2.1. VÝPOČET EMISÍ CO2
Jelikož uhličitan sodný a hydrogenuhličitan sodný obsahují uhlík pocházející z procesních vstupů, musí být výpočet emisí z procesů založen na postupu hmotnostní bilance podle oddílu 2.1.1. Emise ze spalování paliv je možné monitorovat buď zvlášť v souladu s oddílem 2.1.2, nebo zohlednit v rámci postupu hmotnostní bilance.
2.1.1. PŘÍSTUP ZALOŽENÝ NA HMOTNOSTNÍ BILANCI
Přístup založený na hmotnostní bilanci hodnotí veškerý uhlík ve vstupech, v zásobách, v produktech a ostatních odpadech ze zařízení za účelem stanovení úrovně emisí skleníkových plynů z daného zařízení za vykazované období, kromě emisních zdrojů monitorovaných v souladu s oddílem 2.1.2 této přílohy. Množství CO2 používané pro výrobu hydrogenuhličitanu sodného z uhličitanu sodného se považuje za emitované. Použije se tato rovnice:
Emise CO2 [t CO2] = (vstup – produkty – odpad – změna zásob) *konverzní faktor CO2/C
kde:
— vstup [t C]: veškerý uhlík vstupující do zařízení,
— produkty [t C]: veškerý uhlík opouštějící zařízení v produktech (1) a materiálech, včetně vedlejších produktů,
— odpad [t C]: uhlík odstraněný ze zařízení v kapalném a/nebo pevném skupenství, např. vypuštěný do kanalizace, uložený na skládku nebo ztráty. Odpady nezahrnují emise skleníkových plynů nebo oxidu uhelnatého do atmosféry,
— změna zásob [t C]: nárůst zásob uhlíku uvnitř zařízení.
Výpočet pak probíhá takto:
Emise CO2 [t CO2] = (Σ (údaje o činnostivstup * obsah uhlíkuvstup) – Σ (údaje o činnostiprodukty * obsah uhlíkuprodukty) – Σ (údaje o činnostiodpad *obsah uhlíkuodpad) – Σ (údaje o činnostizměna zásob *obsah uhlíkuzměna zásob)) * 3,664
kde:
a) Údaje o činnosti
Provozovatel analyzuje a vykazuje hmotnostní toky do a ze zařízení a příslušné změny zásob všech příslušných paliv a materiálů odděleně. Kde je obsah uhlíku v hmotnostním toku obvykle vztažený k energetickému obsahu (paliva), může provozovatel stanovit a použít obsah uhlíku vztažený k energetickému obsahu [t C/TJ] v příslušném hmotnostním toku pro výpočet hmotnostní bilance.
Úroveň přesnosti 1
Údaje o činnosti za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 7,5 %.
Úroveň přesnosti 2
Údaje o činnosti za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 5 %.
Úroveň přesnosti 3
Údaje o činnosti za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 2,5 %.
Úroveň přesnosti 4
Údaje o činnosti za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 1,5 %.
b) Obsah uhlíku
Úroveň přesnosti 1
Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí z referenčních emisních faktorů paliv nebo materiálů uvedených v oddílu 11 přílohy I nebo v dalších přílohách specifických pro jednotlivé činnosti uvedených v těchto pokynech. Obsah uhlíku se vypočte takto:
C obsah [t/t nebo TJ] = emisní faktor [t CO2/t nebo TJ]/3,664 [t CO2/t C]
Úroveň přesnosti 2
Provozovatel na příslušné palivo nebo materiál použije obsah uhlíku specifický pro danou zemi, který vykázal ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.
Úroveň přesnosti 3
Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí podle ustanovení oddílu 13 přílohy I, pokud jde o odběr reprezentativních vzorků paliv, produktů a vedlejších produktů, stanovení obsahů uhlíku v nich a podílu biomasy.
2.1.2. EMISE ZE SPALOVÁNÍ
Emise ze spalování paliv se monitorují a vykazují v souladu s přílohou II, pokud nejsou zahrnuty do hmotnostní bilance v souladu s oddílem 2.1.1.
2.2. MĚŘENÍ EMISÍ CO2
Použijí se pokyny k měření obsažené v příloze I a v příloze XII.
(1) Pro účely této hmotnostní bilance se veškerý hydrogenuhličitan sodný vyrobený z uhličitanu sodného považuje za uhličitan sodný.“
PŘÍLOHA XV
Doplňuje se nová příloha XX, která zní:
„PŘÍLOHA XX
Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti týkající se výroby čpavku podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
1. OMEZENÍ A ÚPLNOST
Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti obsažené v této příloze se použijí pro monitorování emisí ze zařízení na výrobu čpavku, jak je uvedeno v příloze I směrnice 2003/87/ES.
Zařízení na výrobu čpavku mohou být součástí integrovaných zařízení v chemickém průmyslu nebo v rafinériích, kde dochází k velkým energetickým a materiálovým tokům. Emise CO2 mohou vznikat ze spalování paliv i z paliv používaných jako vstup do procesu pro výrobu čpavku. V řadě zařízení na výrobu čpavku se CO2 vznikající při výrobním procesu zachycuje a používá pro další výrobní procesy, např. pro výrobu močoviny. Takto zachycený CO2 se považuje za emitovaný.
2. STANOVENÍ EMISÍ CO2
V zařízeních na výrobu čpavku pocházejí emise CO2 z těchto zdrojů a zdrojových toků:
— |
Spalování paliv pro získání tepla pro reformování nebo částečnou oxidaci. |
— |
Paliva používaná jako vstup do procesů při výrobě čpavku (reformování nebo částečná oxidace); |
— |
Paliva používaná v dalších spalovacích procesech, např. za účelem výroby horké vody nebo páry. |
2.1 VÝPOČET EMISÍ CO2
2.1.1 EMISE ZE SPALOVÁNÍ
Emise ze spalování paliv, která se nepoužívají jako vstup do procesů, se monitorují a vykazují v souladu s přílohou II.
2.1.2 EMISE Z PALIV POUŽÍVANÝCH JAKO VSTUP DO PROCESŮ NA VÝROBU ČPAVKU
Emise z paliv používaných jako vstup do procesů se monitorují a vykazují v souladu s přílohou II.
2.2 MĚŘENÍ EMISÍ CO2
Použijí se pokyny k měření obsažené v příloze I a v příloze XII.“
PŘÍLOHA XVI
Doplňuje se nová příloha XXI, která zní:
„PŘÍLOHA XXI
Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti týkající se výroby vodíku a syntetického plynu podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
1. OMEZENÍ A ÚPLNOST
Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti obsažené v této příloze se použijí pro monitorování emisí ze zařízení na výrobu vodíku a syntetického plynu, jak je uvedeno v příloze I směrnice 2003/87/ES. V případech, kde je výroba vodíku technicky integrovaná do rafinérie minerálních olejů, použije provozovatel takového zařízení příslušná ustanovení přílohy III.
Zařízení na výrobu vodíku nebo syntetického plynu mohou být součástí integrovaných zařízení v chemickém průmyslu nebo v rafinériích, kde dochází k velkým energetickým a materiálovým tokům. Emise CO2 mohou vznikat ze spalování paliv i z paliv používaných jako vstup do procesu.
2. STANOVENÍ EMISÍ CO2
V zařízeních na výrobu vodíku nebo syntetického plynu pocházejí emise CO2 z těchto zdrojů a zdrojových toků:
— |
Paliva používaná při procesu výroby vodíku nebo syntetického plynu (reformování nebo částečná oxidace). |
— |
Paliva používaná v dalších spalovacích procesech, např. za účelem výroby horké vody nebo páry. |
2.1 VÝPOČET EMISÍ CO2
2.1.1 EMISE ZE SPALOVÁNÍ
Emise ze spalování paliv, která se nepoužívají jako vstup do procesů na výrobu vodíku nebo syntetického plynu, ale která se používají pro jiné spalovací procesy, se monitorují a vykazují v souladu s přílohou II.
2.1.2 EMISE Z PALIV POUŽÍVANÝCH JAKO VSTUP DO PROCESŮ
Emise z paliv používaných jako vstup do procesů při výrobě vodíku se vypočítají za použití metodiky založené na vstupech, která je uvedena v oddílu 2.1.2.1. V případě výroby syntetického plynu se použije hmotnostní bilance v souladu s oddílem 2.1.2.2. Jestliže se vodík a syntetický plyn vyrábějí ve stejném zařízení, může provozovatel vypočítat příslušné emise z obou výrobních procesů za použití jedné hmotnostní bilance v souladu s oddílem 2.1.2.2.
2.1.2.1 VÝROBA VODÍKU
Emise z paliv používaných jako vstup do procesů se vypočítají pomocí tohoto vzorce
Emise CO2 = údaje o činnosti * emisní faktor
kde
— |
údaje o činnosti se vyjádří jako čistý energetický obsah paliva používaného jako vstup do procesů [TJ] nebo, pokud se použije emisní faktor vztažený k hmotnosti nebo objemu, jako množství paliva použitého jako vstup do procesů ([t nebo Nm3], |
— |
emisní faktor se vyjádří v tunách CO2/TJ nebo v tunách CO2/t nebo v tunách CO2/Nm3 paliva používaného jako vstup do procesů. |
Použijí se následující požadavky na úrovně přesnosti:
a) Údaje o činnosti
Údaje o činnosti se obecně vyjadřují jako čistý energetický obsah paliva [TJ] použitého během vykazovaného období. Energetický obsah použitého paliva se vypočte podle následujícího vzorce:
energetický obsah použitého paliva [TJ] = použité palivo [t nebo Nm3] * výhřevnost paliva [TJ/t nebo TJ/Nm3]
V případě, že se používá emisní faktor vztažený k hmotnosti nebo objemu [t CO2/t nebo t CO2/Nm3], vyjádří se údaje o činnosti jako množství použitého paliva [t nebo Nm3].
kde:
a1) Použité palivo
Úroveň přesnosti 1
Množství paliva použitého jako vstup do procesů [t nebo Nm3] zpracovaného během vykazovaného období stanovené s maximální nejistotou ± 7,5 %.
Úroveň přesnosti 2
Množství paliva použitého jako vstup do procesů [t nebo Nm3] zpracovaného během vykazovaného období stanovené s maximální nejistotou ± 5,0 %.
Úroveň přesnosti 3
Množství paliva použitého jako vstup do procesů [t nebo Nm3] zpracovaného během vykazovaného období stanovené s maximální nejistotou ± 2,5 %.
Úroveň přesnosti 4
Množství paliva použitého jako vstup do procesů [t nebo Nm3] zpracovaného během vykazovaného období stanovené s maximální nejistotou ± 1,5 %.
a2) Výhřevnost
Úroveň přesnosti 1
Na jednotlivá paliva se použijí referenční hodnoty stanovené v oddílu 11 přílohy I.
Úroveň přesnosti 2a
Provozovatel na příslušné palivo použije hodnoty výhřevnosti specifické pro danou zemi, které příslušný členský stát vykázal ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.
Úroveň přesnosti 2b
Na komerční paliva se použije výhřevnost odvozená ze záznamů o nákupech příslušného paliva dodaného dodavatelem paliva, pokud byla odvozena na základě schválených vnitrostátních nebo mezinárodních norem.
Úroveň přesnosti 3
Reprezentativní hodnotu výhřevnosti pro palivo v daném zařízení měří provozovatel, smluvní laboratoř nebo dodavatel paliva podle ustanovení oddílu 13 přílohy I.
b) Emisní faktor
Úroveň přesnosti 1
Použijí se referenční hodnoty uvedené v oddílu 11 přílohy I těchto pokynů.
Úroveň přesnosti 2a
Provozovatel na příslušné palivo použije emisní faktory specifické pro danou zemi, které příslušný členský stát vykázal ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.
Úroveň přesnosti 2b
Provozovatel odvodí emisní faktory pro palivo na základě jednoho z těchto zavedených náhradních postupů:
— |
měření hustoty daných kapalných či plynných paliv, prováděné zejména v rafinériích nebo při výrobě oceli a |
— |
výhřevnosti daných typů uhlí, |
spolu s jejich empirickým vztahem závislosti nejméně jednou ročně podle ustanovení oddílu 13 přílohy I. Provozovatel zajistí, aby tento vztah závislosti splňoval podmínky správné technické praxe a aby se používal jen pro ty náhradní hodnoty, pro něž byl zaveden.
Úroveň přesnosti 3
Použije se faktor specifický pro jednotlivou činnost [CO2/TJ nebo CO2/t nebo CO2/Nm3 vstup] vypočtený z obsahu uhlíku v použitém palivu podle oddílu 13 přílohy I.
2.1.2.2 VÝROBA SYNTETICKÉHO PLYNU
Jelikož součástí vyráběného syntetického plynu je uhlík obsažený v palivech používaných jako vstup do procesů, použije se pro výpočet emisí skleníkových plynů přístup založený na hmotnostní bilanci.
Přístup založený na hmotnostní bilanci hodnotí veškerý uhlík ve vstupech, v zásobách, v produktech a ostatních odpadech ze zařízení za účelem stanovení úrovně emisí skleníkových plynů z daného zařízení za vykazované období, kromě emisních zdrojů monitorovaných v souladu s oddílem 2.1.1 a 2.1.2.1 této přílohy. Použije se tato rovnice:
Emise CO2 [t CO2] = (vstup – produkty – odpad – změna zásob) * konverzní faktor CO2/C
kde:
— vstup [t C]: veškerý uhlík vstupující do zařízení,
— produkty [t C]: veškerý uhlík opouštějící zařízení v produktech a materiálech, včetně vedlejších produktů,
— odpad [t C]: uhlík odstraněný ze zařízení, např. vypuštěný do kanalizace, uložený na skládku nebo ztráty. Odpady nezahrnují emise skleníkových plynů nebo oxidu uhelnatého do atmosféry,
— změna zásob [t C]: nárůst zásob uhlíku uvnitř zařízení.
Výpočet pak probíhá takto:
Emise CO2 [t CO2] = (Σ (údaje o činnostivstup * obsah uhlíkuvstup) – Σ (údaje o činnostiprodukty * obsah uhlíkuprodukty) – Σ (údaje o činnostiodpad *obsah uhlíkuodpad) – Σ (údaje o činnostizměna zásob *obsah uhlíkuzměna zásob)) * 3,664
kde:
a) Údaje o činnosti
Provozovatel analyzuje a vykazuje hmotnostní toky do a ze zařízení a příslušné změny zásob všech příslušných paliv a materiálů odděleně. Kde je obsah uhlíku v hmotnostním toku obvykle vztažený k energetickému obsahu (paliva), může provozovatel stanovit a použít obsah uhlíku vztažený k energetickému obsahu [t C/TJ] v příslušném hmotnostním toku pro výpočet hmotnostní bilance.
Úroveň přesnosti 1
Údaje o činnosti za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 7,5 %.
Úroveň přesnosti 2
Údaje o činnosti za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 5 %.
Úroveň přesnosti 3
Údaje o činnosti za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 2,5 %.
Úroveň přesnosti 4
Údaje o činnosti za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 1,5 %.
b) Obsah uhlíku
Úroveň přesnosti 1
Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí z referenčních emisních faktorů paliv nebo materiálů uvedených v oddílu 11 přílohy I nebo v dalších přílohách specifických pro jednotlivé činnosti uvedených v těchto pokynech. Obsah uhlíku se vypočte takto:
C obsah [t/t nebo TJ] = emisní faktor [t CO2/t nebo TJ]/3,664 [t CO2/t C]
Úroveň přesnosti 2
Provozovatel na příslušné palivo nebo materiál použije obsah uhlíku specifický pro danou zemi, který vykázal ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.
Úroveň přesnosti 3
Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí podle ustanovení oddílu 13 přílohy I, pokud jde o odběr reprezentativních vzorků paliv, produktů a vedlejších produktů, stanovení obsahů uhlíku v nich a podílu biomasy.
2.2 MĚŘENÍ EMISÍ CO2
Použijí se pokyny k měření obsažené v příloze I a v příloze XII.“
PŘÍLOHA XVII
Doplňuje se nová příloha XXII, která zní:
„PŘÍLOHA XXII
Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti týkající se množstevní výroby organických chemikálií podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
1. OMEZENÍ A ÚPLNOST
Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti obsažené v této příloze se použijí pro monitorování emisí z množstevní výroby organických chemikálií, jak je uvedeno v příloze I směrnice 2003/87/ES. V případech, kde je taková výroba technicky integrovaná do rafinérie minerálních olejů, použije provozovatel takového zařízení příslušná ustanovení přílohy III, zejména pro emise z katalytického krakování.
Zařízení na množstevní výrobu organických chemikálií mohou být součástí integrovaných zařízení v chemickém průmyslu nebo v rafinériích, kde dochází k velkým energetickým a materiálovým tokům. Emise CO2 mohou vznikat ze spalování paliv i z paliv nebo materiálů používaných jako vstup do procesu.
2. STANOVENÍ EMISÍ CO2
Potenciální zdroje emisí CO2 zahrnují paliva a vstupní materiály těchto procesů:
— |
krakování (katalytické i nekatalytické), |
— |
reformování, |
— |
částečná nebo úplná oxidace, |
— |
podobné procesy, při kterých vznikají emise CO2 z uhlíku obsaženého ve výrobních surovinách na bázi uhlovodíku, |
— |
spalování odpadních plynů a hoření (fléry), |
— |
spalování paliva za účelem získání tepla pro výše uvedené procesy. |
2.1 VÝPOČET EMISÍ CO2
V případě spalovacích procesů, kde se používané palivo neúčastní ani nevzniká z chemických reakcí při množstevní výrobě organických chemikálií, např. pro výrobu procesního tepla nebo elektrické energie, se emise monitorují a vykazují v souladu s oddílem 2.1.1. Ve všech ostatních případech se emise z množstevní výroby organických chemikálií vypočítají za použití přístupu založeného na hmotnostní bilanci, který je uveden v oddílu 2.1.2. Veškerý CO obsažený ve spalinách se považuje za CO2. Na základě souhlasu příslušného orgánu může být s ohledem na osvědčené postupy v odvětví místo přístupu založeného na hmotnostní bilanci použit přístup založený na vstupech, jak je uveden v příloze II, jestliže může provozovatel prokázat, že tento postup je ekonomičtější a poskytuje srovnatelnou úroveň přesnosti.
2.1.1 EMISE ZE SPALOVÁNÍ
Emise ze spalovacích procesů se monitorují a vykazují v souladu s přílohou II. Pokud je v rámci zařízení provozováno čištění odpadních plynů a výsledné emise nejsou vypočteny pomocí hmotnostní bilance podle oddílu 2.1.2, vypočtou se v souladu s přílohou II.
2.1.2 PŘÍSTUP ZALOŽENÝ NA HMOTNOSTNÍ BILANCI
Přístup založený na hmotnostní bilanci hodnotí veškerý uhlík ve vstupech, v zásobách, v produktech a ostatních odpadech ze zařízení za účelem vypočtení emisí skleníkových plynů z daného zařízení, kromě emisních zdrojů monitorovaných v souladu s oddílem 2.1.1 této přílohy. Použije se tato rovnice:
Emise [t CO2] = (vstup – produkty – odpad – změna zásob) * konverzní faktor CO2/C
kde:
— vstup [t C]: veškerý uhlík vstupující do zařízení,
— produkty [t C]: veškerý uhlík opouštějící zařízení v produktech a materiálech, včetně vedlejších produktů.
— odpad [t C]: uhlík odstraněný ze zařízení, např. vypuštěný do kanalizace, uložený na skládku nebo ztráty. Odpady nezahrnují emise skleníkových plynů nebo oxidu uhelnatého do atmosféry,
— změna zásob [t C]: nárůst zásob uhlíku uvnitř zařízení.
Výpočet pak probíhá takto:
Emise CO2 [t CO2] = (Σ (údaje o činnostivstup * obsah uhlíkuvstup) – Σ (údaje o činnostiprodukty * obsah uhlíkuprodukty) – Σ (údaje o činnostiodpad *obsah uhlíkuodpad) – Σ (údaje o činnostizměna zásob *obsah uhlíkuzměna zásob)) * 3,664
kde:
a) Údaje o činnosti
Provozovatel analyzuje a vykazuje hmotnostní toky do a ze zařízení a příslušné změny zásob všech příslušných paliv a materiálů odděleně. Kde je obsah uhlíku v hmotnostním toku obvykle vztažený k energetickému obsahu (paliva), může provozovatel stanovit a použít obsah uhlíku vztažený k energetickému obsahu [t C/TJ] v příslušném hmotnostním toku pro výpočet hmotnostní bilance.
Úroveň přesnosti 1
Údaje o činnosti za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 7,5 %.
Úroveň přesnosti 2
Údaje o činnosti za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 5,0 %.
Úroveň přesnosti 3
Údaje o činnosti za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 2,5 %.
Úroveň přesnosti 4
Údaje o činnosti za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 1,5 %.
b) Obsah uhlíku
Úroveň přesnosti 1
Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí z referenčních emisních faktorů paliv nebo materiálů uvedených v oddílu 11 přílohy I, v tabulce níže nebo v dalších přílohách specifických pro jednotlivé činnosti uvedených v těchto pokynech. Obsah uhlíku se vypočte takto:
C obsah [t/t nebo TJ] = emisní faktor [t CO2/t nebo TJ]/3,664 [t CO2/t C]
Pro látky, které nejsou uvedené v oddílu 11 přílohy I ani v dalších přílohách specifických pro jednotlivé činnosti uvedených v těchto pokynech, mohou provozovatelé obsah uhlíku vypočítat za použití stechiometrického obsahu uhlíku v čisté látce a koncentrace látky ve vstupním nebo výstupním toku.
Tabulka
Referenční emisní faktory (1)
Látka |
Obsah uhlíku (t C/t surovina nebo t C/t produkt) |
Acetonitril |
0,5852 tC/t |
Akrylonitril |
0,6664 tC/t |
Butadien |
0,888 tC/t |
Uhlíkové saze |
0,97 tC/t |
Eten (etylen) |
0,856 tC/t |
Etylen dichlorid |
0,245 tC/t |
Etylenglykol |
0,387 tC/t |
Etylenoxid |
0,545 tC/t |
Kyanovodík |
0,4444 tC/t |
Metanol |
0,375 tC/t |
Metan |
0,749 tC/t |
Propan |
0,817 tC/t |
Propylen |
0,8563 tC/t |
Vinylchlorid monomer |
0,384 tC/t |
Úroveň přesnosti 2
Provozovatel na příslušné palivo nebo materiál použije obsah uhlíku specifický pro danou zemi, který vykázal ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.
Úroveň přesnosti 3
Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí podle ustanovení oddílu 13 přílohy I, pokud jde o odběr reprezentativních vzorků paliv, produktů a vedlejších produktů, stanovení obsahů uhlíku v nich a podílu biomasy.
2.2 MĚŘENÍ EMISÍ CO2
Použijí se pokyny k měření obsažené v příloze I a v příloze XII.“
(1) Viz pokyny IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006.
PŘÍLOHA XVIII
Doplňuje se nová příloha XXIII, která zní:
„PŘÍLOHA XXIII
Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti týkající se výroby nebo zpracování železných a neželezných kovů podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
1. OMEZENÍ A ÚPLNOST
Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti v této příloze se použijí pro emise z výroby nebo zpracování železných a neželezných kovů podle přílohy I směrnice 2003/87/ES, s výjimkou výroby surového železa a oceli a primárního hliníku.
2. STANOVENÍ EMISÍ CO2
V zařízeních na výrobu nebo zpracování železných a neželezných kovů zahrnují emisní zdroje a zdrojové toky emisí CO2:
— |
tradiční paliva (např. zemní plyn, uhlí a koks, topný olej), |
— |
další paliva (plasty, např. z recyklace baterií, granulovaný (organický) materiál ze závodů zpracovávajících materiál po drcení), |
— |
redukční činidla (např. koks, uhlíkové elektrody), |
— |
suroviny (např. kalcinace vápence, dolomitu a kovových rud a koncentrátů s obsahem uhlíku), |
— |
druhotné vstupní materiály (např. organické materiály obsažené ve šrotu). |
2.1 VÝPOČET EMISÍ CO2
V zařízeních, kde uhlík pocházející z paliv nebo vstupních materiálů, které se v takovém zařízení používají, zůstává v produktech nebo jiných výstupech výroby, např. pro redukci kovových rud, se použije přístup založený na hmotnostní bilanci (viz oddíl 2.1.1). V zařízeních, kde tomu tak není, se emise ze spalování a emise z procesů vypočítají odděleně (viz oddíly 2.1.2 a 2.1.3).
2.1.1 PŘÍSTUP ZALOŽENÝ NA HMOTNOSTNÍ BILANCI
Přístup založený na hmotnostní bilanci hodnotí veškerý uhlík ve vstupech, v zásobách, v produktech a ostatních odpadech ze zařízení za účelem stanovení úrovně emisí skleníkových plynů z daného zařízení za vykazované období pomocí této rovnice:
Emise [t CO2] = (vstup – produkty – odpad – změna zásob) * konverzní faktor CO2/C
kde:
— vstup [t C]: veškerý uhlík vstupující do zařízení,
— produkty [t C]: veškerý uhlík opouštějící zařízení v produktech a materiálech, včetně vedlejších produktů,
— odpad [t C]: uhlík odstraněný ze zařízení, např. vypuštěný do kanalizace, uložený na skládku nebo ztráty. Odpady nezahrnují emise skleníkových plynů nebo oxidu uhelnatého do atmosféry,
— změna zásob [t C]: nárůst zásob uhlíku uvnitř zařízení.
Výpočet pak probíhá takto:
Emise CO2 [t CO2] = (Σ (údaje o činnostivstup * obsah uhlíkuvstup) – Σ (údaje o činnostiprodukty * obsah uhlíkuprodukty) – Σ (údaje o činnostiodpad *obsah uhlíkuodpad) – Σ (údaje o činnostizměna zásob *obsah uhlíkuzměna zásob)) * 3,664
kde:
a) Údaje o činnosti
Provozovatel analyzuje a vykazuje hmotnostní toky do a ze zařízení a příslušné změny zásob všech příslušných paliv a materiálů odděleně. Kde je obsah uhlíku v hmotnostním toku obvykle vztažený k energetickému obsahu (paliva), může provozovatel stanovit a použít obsah uhlíku vztažený k energetickému obsahu [t C/TJ] v příslušném hmotnostním toku pro výpočet hmotnostní bilance.
Úroveň přesnosti 1
Údaje o činnosti za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 7,5 %.
Úroveň přesnosti 2
Údaje o činnosti za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 5 %.
Úroveň přesnosti 3
Údaje o činnosti za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 2,5 %.
Úroveň přesnosti 4
Údaje o činnosti za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 1,5 %.
b) Obsah uhlíku
Úroveň přesnosti 1
Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí z referenčních emisních faktorů paliv nebo materiálů uvedených v oddílu 11 přílohy I nebo v dalších přílohách specifických pro jednotlivé činnosti uvedených v těchto pokynech. Obsah uhlíku se vypočte takto:
C obsah [t/t nebo TJ] = emisní faktor [t CO2/t nebo TJ]/3,664 [t CO2/t C]
Úroveň přesnosti 2
Provozovatel na příslušné palivo nebo materiál použije obsah uhlíku specifický pro danou zemi, který vykázal ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.
Úroveň přesnosti 3
Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí podle ustanovení oddílu 13 přílohy I, pokud jde o odběr reprezentativních vzorků paliv, produktů a vedlejších produktů, stanovení obsahů uhlíku v nich a podílu biomasy.
2.1.2 EMISE ZE SPALOVÁNÍ
Emise ze spalovacích procesů probíhajících v zařízení na výrobu nebo zpracování železných nebo neželezných kovů, které nejsou monitorovány za použití přístupu založeného na hmotnostní bilanci, se monitorují a vykazují v souladu s přílohou II.
2.1.3 EMISE Z PROCESŮ
Pro každý typ vstupního materiálu se množství CO2 vypočte takto:
Emise CO2 = Σ údaje o činnostivstup do procesu * emisní faktor * konverzní faktor
kde:
a) Údaje o činnosti
Úroveň přesnosti 1
Množství [t] vstupního materiálu a procesního odpadu používaného jako vstupní materiál v procesech nevykazovaných v souladu s oddílem 2.1.2 této přílohy za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 5,0 %.
Úroveň přesnosti 2
Množství [t] vstupního materiálu a procesního odpadu používaného jako vstupní materiál v procesech nevykazovaných v souladu s oddílem 2.1.2 této přílohy za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 2,5 %.
b) Emisní faktor
Úroveň přesnosti 1
Pro uhličitany: použijí se stechiometrické koeficienty uvedené v následující tabulce:
Tabulka
Stechiometrické emisní faktory
Uhličitan |
Koeficient[t CO2/t Ca-, Mg- nebo jiný uhličitan] |
Poznámky |
CaCO3 |
0,440 |
|
MgCO3 |
0,522 |
|
obecně: XY(CO3)Z |
Emisní faktor = [MCO2 ]/{Y * [Mx] + Z *[MCO3 2-]} |
X= kov Mx= molekulová hmotnost prvku X [g/mol] MCO2 = molekulová hmotnost CO2 [g/mol] MCO3- = molekulová hmotnost CO3 2- [g/mol] Y= stechiometrické číslo prvku X Z= stechiometrické číslo CO3 2- |
Tyto hodnoty se upraví dle příslušného obsahu vody a hlušiny v použitém uhličitanu.
Pro procesní odpady a jiné vstupní materiály než uhličitany nevykazované v souladu s oddílem 2.1.2 této přílohy se faktory specifické pro jednotlivé činnosti stanoví podle ustanovení oddílu 13 přílohy I.
c) Konverzní faktor
Úroveň přesnosti 1
Konverzní faktor: 1,0.
Úroveň přesnosti 2
Faktory specifické pro jednotlivé činnosti stanovené podle ustanovení oddílu 13 přílohy I pro stanovení množství uhlíku v produktech slinování, strusce nebo dalším příslušném výstupu, jakož i v prachu zachyceném na filtrech. Pokud je prach zachycený na filtru znovu použit v procesu slinování, množství uhlíku [t] v něm obsažené se nepočítá, aby nedošlo k dvojímu započtení.
2.2 MĚŘENÍ EMISÍ CO2
Použijí se pokyny k měření obsažené v příloze i a v příloze xii.“
PŘÍLOHA XIX
Doplňuje se nová příloha XXIV, která zní:
„PŘÍLOHA XXIV
Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti týkající se výroby nebo zpracování primárního hliníku podle přílohy I směrnice 2003/87/ES
1. OMEZENÍ A ÚPLNOST
Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti obsažené v této příloze se použijí pro emise ze zařízení na výrobu nebo zpracování primárního hliníku uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES.
Tato příloha obsahuje pokyny pro monitorování emisí z výroby elektrod pro tavení primárního hliníku, které se také vztahují na samostatné závody na výrobu těchto elektrod.
2. STANOVENÍ EMISÍ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ
V zařízeních na výrobu nebo zpracování primárního hliníku pocházejí emise skleníkových plynů z těchto emisních zdrojů a zdrojových toků:
— |
paliva na výrobu tepla nebo páry, |
— |
výroba anod (CO2), |
— |
redukce Al2O3 při elektrolýze (CO2), což souvisí se spotřebou elektrod, |
— |
používání uhličitanu sodného nebo jiných uhličitanů pro čištění odpadních plynů (CO2), |
— |
anodové efekty (PFC) včetně přechodných emisí PFC. |
2.1 VÝPOČET EMISÍ CO2
2.1.1 EMISE ZE SPALOVÁNÍ
Emise ze spalování paliv, včetně čištění spalin, se monitorují a vykazují v souladu s přílohou II, pokud nejsou zahrnuty v hmotnostní bilanci podle oddílu 2.1.2.
2.1.2 HMOTNOSTNÍ BILANCE
Emise z procesů při výrobě a spotřebě anod se vypočítají pomocí přístupu založeného na hmotnostní bilanci. Hmotnostní bilance hodnotí veškerý uhlík ve vstupech, zásobách, produktech a ostatních odpadech ze směšování, tvarování, vypalování a recyklace anod, jakož i ze spotřeby elektrod při elektrolýze. Pokud se používají předem vypalované anody, může se použít buď samostatná hmotnostní bilance pro výrobu a spotřebu nebo jedna společná hmotnostní bilance, která zohlední jak výrobu, tak spotřebu elektrod. V případě Søderbergova elektrolyzéru použije provozovatel jednu společnou hmotnostní bilanci. Hmotnostní bilance stanoví úroveň emisí skleníkových plynů za vykazované období pomocí následující rovnice, bez ohledu na to, jestli se použije společná nebo samostatná hmotnostní bilance:
Emise CO2 [t CO2] = (vstup – produkty – odpad – změna zásob) * konverzní faktor CO2/C
kde:
— vstup [t C]: veškerý uhlík vstupující do zařízení, např. smola, koks, zásypový koks, zakoupené anody,
— produkty [t C]: veškerý uhlík opouštějící zařízení v produktech a materiálech, včetně vedlejších produktů a odpadu, např. prodané anody,
— odpad [t C]: uhlík odstraněný ze zařízení, např. vypuštěný do kanalizace, uložený na skládku nebo ztráty. Odpady nezahrnují emise skleníkových plynů do atmosféry,
— změna zásob [t C]: nárůst zásob uhlíku uvnitř zařízení.
Výpočet pak probíhá takto:
Emise CO2 [t CO2] = (Σ (údaje o činnostivstup * obsah uhlíkuvstup) – Σ (údaje o činnostiprodukty * obsah uhlíkuprodukty) – Σ (údaje o činnostiodpad *obsah uhlíkuodpad) – Σ (údaje o činnostizměna zásob * obsah uhlíkuzměna zásob)) * 3,664
kde:
a) Údaje o činnosti
Provozovatel analyzuje a vykazuje hmotnostní toky do a ze zařízení a příslušné změny zásob všech příslušných paliv a materiálů (např. smola, koks, zásypový koks) odděleně. Kde je obsah uhlíku v hmotnostním toku obvykle vztažený k energetickému obsahu (paliva), může provozovatel stanovit a použít obsah uhlíku vztažený k energetickému obsahu [t C/TJ] v příslušném hmotnostním toku pro výpočet hmotnostní bilance.
Úroveň přesnosti 1
Údaje o činnosti za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 7,5 %.
Úroveň přesnosti 2
Údaje o činnosti za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 5 %.
Úroveň přesnosti 3
Údaje o činnosti za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 2,5 %.
Úroveň přesnosti 4
Údaje o činnosti za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 1,5 %.
b) Obsah uhlíku
Úroveň přesnosti 1
Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí z referenčních emisních faktorů paliv nebo materiálů uvedených v oddílu 11 přílohy I nebo v dalších přílohách specifických pro jednotlivé činnosti uvedených v těchto pokynech. Obsah uhlíku se vypočte takto:
C obsah [t/t nebo TJ] = emisní faktor [t CO2/t nebo TJ]/3,664 [t CO2/t C]
Úroveň přesnosti 2
Provozovatel na příslušné palivo nebo materiál použije obsah uhlíku specifický pro danou zemi, který vykázal ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.
Úroveň přesnosti 3
Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí podle ustanovení oddílu 13 přílohy I, pokud jde o odběr reprezentativních vzorků paliv, produktů a vedlejších produktů, stanovení obsahů uhlíku v nich a podílu biomasy.
Obsah uhlíku je možné stanovit přímou analýzou a také nepřímou analýzou, tj. odečtením naměřeného obsahu známých složek (jako je síra, vodík a popel) od celkového množství, jak je to vhodné a na základě souhlasu příslušného orgánu.
2.2 MĚŘENÍ EMISÍ CO2
Použijí se pokyny k měření obsažené v příloze I a v příloze XII.
3. STANOVENÍ EMISÍ PFC
Emise PFC z výroby primárního hliníku zahrnují emise CF4 a C2F6 vyjádřené jako ekvivalenty CO2:
Emise PFC [t CO2(e)] = emise CF4 [t CO2(e)] + emise C2F6 [t CO2(e)]
Ekvivalenty oxidu uhličitého (t CO2(e)) se vypočtou pomocí hodnot potenciálu globálního oteplování (GWP) uvedených v druhé hodnotící zprávě Mezivládního panelu o změně klimatu (hodnota GWP IPCC 1995). Tyto hodnoty jsou:
|
GWPCF4 = 6 500 t CO2(e)/t CF4 |
|
GWPC2F6 = 9 200 t CO2(e)/t C2F6 |
Celkové emise PFC se vypočtou z emisí naměřených v potrubí nebo komínu („bodové zdroje emisí“) plus přechodné emise stanovené na základě účinnosti zachycování potrubí:
Emise PFC (celkové) = Emise PFC (potrubí)/účinnost zachycování
Účinnost zachycování se měří při určování emisních faktorů specifických pro dané zařízení. Ty se stanoví za použití nejaktuálnější verze pokynů uvedených v Úrovni přesnosti 3 oddílu 4.4.2.4 pokynů IPCC z roku 2006.
Emise CF4 a C2F6 vypouštěných potrubím nebo komínem se vypočtou pomocí jednoho z následujících dvou přístupů v závislosti na použitých řídicích technologiích. Výpočetní metoda A se použije tam, kde se zaznamenává počet minut anodového efektu na elektrolyzér a den, výpočetní metoda B se použije tam, kde se zaznamenává přepětí anodového efektu.
Výpočetní metoda A – metoda směrnice
Pokud se měří minuty anodového efektu na elektrolyzér a den, použije se pro stanovení emisí PFC následující rovnice:
|
Emise CF4 [t CO2(e)] = AEM × (SEFCF4 /1 000) × PrAl × GWPCF4 |
|
Emise C2F6 [t CO2(e)] = Emise CF4 * FC2F6 * GWPC2F6 |
kde:
AEM … minuty anodového efektu/elektrolyzér-den
SEFCF4 … (1) faktor směrnice emisí [(kg CF4/t vyrobeného Al)/(minuty anodového efektu/elektrolyzér-den)]
PrAl … roční produkce primárního hliníku [t]
FC2F6 … hmotnostní frakce C2F6 (t C2F6/t CF4)
kde
Údaje o činnosti
a) Výroba primárního hliníku
Úroveň přesnosti 1
Výroba primárního hliníku za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 2,5 %.
Úroveň přesnosti 2
Výroba primárního hliníku za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 1,5 %.
b) Minuty anodového efektu (AEM)
Hodnota minut anodového efektu na elektrolyzér-den vyjadřuje frekvenci anodových efektů [počet anodových efektů/elektrolyzér-den] vynásobenou průměrnou dobou trvání anodového efektu [minuty anodového efektu/výskyt]:
AEM = frekvence × průměrná doba trvání
Úroveň přesnosti 1
Frekvence a průměrná doba trvání anodových efektů za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 2,5 %.
Úroveň přesnosti 2
Frekvence a průměrná doba trvání anodových efektů za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 1,5 %.
Emisní faktor
Emisní faktor pro CF4 (faktor směrnice emisí SEFCF4 ) vyjadřuje množství [kg] CF4 emitovaného na tunu hliníku vyrobeného na minutu anodového efektu/elektrolyzér-den. Emisní faktor (hmotnostní frakce FC2F6 ) of C2F6 vyjadřuje množství [t] emitovaného C2F6 v poměru k množství [t] emitovaného CF4.
Úroveň přesnosti 1
Použijí se emisní faktory specifické pro jednotlivé technologie, které jsou uvedené v tabulce č. 1.
Tabulka 1
Emisní faktory specifické pro danou technologii vztažené k metodě směrnice
Technologie |
Emisní faktor pro CF4 (SEFCF4 ) [(kg CF4/t Al)/(AEM/elektrolyzér-den)] |
Emisní faktor pro C2F6 (FC2F6 ) [t C2F6/t CF4] |
Technologie CWPB |
0,143 |
0,121 |
Søderbergova technologie (VSS) |
0,092 |
0,053 |
Úroveň přesnosti 2
Použijí se emisní faktory specifické pro dané zařízení pro CF4 a C2F6 stanovené prostřednictvím kontinuálního nebo přerušovaného měření na místě. Tyto emisní faktory se stanoví za použití nejaktuálnější verze pokynů uvedených v Úrovni přesnosti 3 oddílu 4.4.2.4 pokynů IPCC z roku 2006 (2). Emisní faktory se stanoví s maximální nejistotou ± 15 %.
Emisní faktory se stanoví minimálně jednou za tři roky nebo častěji, je-li to nezbytné v důsledku příslušných změn v zařízení. Příslušné změny zahrnují změnu v distribuci trvání anodového efektu nebo změnu v řídicím algoritmu ovlivňující směs typů anodových efektů nebo povahu postupu ukončení anodového efektu.
Výpočetní metoda B – metoda přepětí:
Pokud se měří přepětí anodového efektu, použije se pro stanovení emisí PFC následující rovnice:
|
Emise CF4 [t CO2(e)] = OVC × (AEO/CE) × PrAl × GWPCF4 × 0,001 |
|
Emise C2F6 [t CO2-eq] = emise CF4 × FC2F6 × GWPC2F6 |
kde
OVC … koeficient přepětí („emisní faktor“) vyjádřený v kg CF4 na tunu hliníku vyrobeného na mV přepětí
AEO … přepětí anodového efektu na elektrolyzér [mV] stanovené jako integrál (čas × napětí nad cílovým napětím) děleno čas (doba trvání) sběru údajů
CE … průměrná proudová účinnost výroby hliníku [%]
PrAl … roční produkce primárního hliníku [t]
FC2F6 … hmotnostní frakce C2F6 (t C2F6/t CF4)
Údaje o činnosti
a) Výroba primárního hliníku
Úroveň přesnosti 1
Výroba primárního hliníku za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 2,5 %.
Úroveň přesnosti 2
Výroba primárního hliníku za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 1,5 %.
b) Přepětí anodového efektu
AEO/CE (přepětí anodového efektu/proudová účinnost) vyjadřuje časově integrované průměrné přepětí anodového efektu [mV přepětí] na průměrnou proudovou účinnost [%].
Úroveň přesnosti 1
Přepětí anodového efektu i proudová účinnost za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 2,5 %.
Úroveň přesnosti 2
Přepětí anodového efektu i proudová účinnost za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 1,5 %.
Emisní faktor
Emisní faktor pro CF4 („koeficient přepětí“ OVC) vyjadřuje množství [kg] CF4 emitované na tubu hliníku vyrobeného na milivolt přepětí [mV]. Emisní faktor C2F6 (hmotnostní frakce FC2F6 ) vyjadřuje množství [t] emitovaného C2F6 v poměru k množství [t] emitovaného CF4.
Úroveň přesnosti 1
Používají se emisní faktory specifické pro jednotlivé technologie uvedené v tabulce č. 2:
Tabulka 2
Emisní faktory specifické pro jednotlivé technologie vztažené k údajům o činnosti přepětí
Technologie |
Emisní faktor pro CF4 [(kg CF4/t Al)/mV] |
Emisní faktor pro C2F6 [t C2F6/t CF4] |
Technologie CWPB |
1,16 |
0,121 |
Søderbergova technologie (VSS) |
neuvedeno |
0,053 |
Úroveň přesnosti 2
Emisní faktory specifické pro dané zařízení pro CF4 [(kg CF4/t Al)/mV] a C2F6 [t C2F6/t CF4] stanovené prostřednictvím kontinuálního nebo přerušovaného měření na místě. Tyto emisní faktory se stanoví za použití nejaktuálnější verze pokynů uvedených v Úrovni přesnosti 3 oddílu 4.4.2.4 pokynů IPCC z roku 2006 (2). Emisní faktory se stanoví s maximální nejistotou ± 15 %.
Emisní faktory se stanoví minimálně jednou za tři roky nebo častěji, je-li to nezbytné v důsledku příslušných změn v zařízení. Příslušné změny zahrnují změnu v distribuci trvání anodového efektu nebo změnu v řídicím algoritmu ovlivňující směs typů anodových efektů nebo povahu postupu ukončení anodového efektu.
(1) Tam, kde se používají různé typy elektrolyzérů, je možné použít různé SEF.
(2) International Aluminium Institute; The Aluminium Sector Greenhouse Gas Protocol (Protokol skleníkových plynů odvětví zpracování hliníku); říjen 2006; US Environmental Protection Agency a International Aluminium Institute; Protocol for Measurement of Tetrafluoromethane (CF4) and Hexafluoroethane (C2F6) Emissions from Primary Aluminum Production (Protokol pro měření emisí tetrafluorometanu (CF4) a hexafluoroetanu (C2F6) z výroby primárního hliníku); duben 2008.