16.7.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 210/18

1.1.

Dne 19. května 2011 obdržela Komise od Evropské centrální banky (ECB) žádost o stanovisko k návrhu nařízení ECB, kterým se mění nařízení (ES) č. 25/2009 o rozvaze sektoru měnových finančních institucí (přepracované znění) (ECB/2008/32) (dále jen „návrh nařízení“).

1.2.

Komise tuto žádost vítá a uznává, že ECB tak jedná v souladu se svým závazkem konzultovat s Komisí návrhy nařízení ECB, kdykoli existuje spojitost se statistickými požadavky Komise, jak je stanoveno v čl. 5 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 2533/98 o shromažďování statistických informací Evropskou centrální bankou. Jelikož cílem tohoto požadavku konzultace je zaručit soudržnost nezbytnou k tvorbě statistik splňujících příslušné informační požadavky ECB a Komise, Komise připomíná, že dobrá spolupráce mezi ECB a Komisí může být pro oba tyto orgány, jakož i pro uživatele a respondenty tím, že umožňuje účinnější tvorbu evropských statistik, jen přínosem.

2.1.

Komise vítá zejména odkaz na směrnici 2009/110/ES týkající se institucí elektronických peněz v návrhu nařízení.

2.2.

V čl. 1 odst. 1 písm. a) ECB rozlišuje čtyři subsektory měnových finančních institucí, konkrétně: „a) centrální banky“, „b) úvěrové instituce“, „c) ostatní měnové finanční instituce“ a „d) fondy peněžního trhu“. Podle názoru Komise je toto dělení na čtyři subsektory příliš podrobné vzhledem k tomu, že všeobecně pro účel makroekonomické analýzy – stejně jako v Evropském systému národních a regionálních účtů (ESA 95) a jak je navrženo v Evropském systému národních a regionálních účtů v Evropské unii (ESA 2010) – se používají pouze dva hlavní subsektory měnových finančních institucí, konkrétně centrální banky a ostatní měnové finanční instituce. Různý význam pojmu „ostatní měnové finanční instituce“ v návrhu nařízení tudíž vytváří nejasnosti. Pokud ECB toto rozdělení na čtyři subsektory považuje za nezbytné ze zvláštních důvodů, pak by se v návrhu nařízení mělo volit jiné označení pro subsektor „c) ostatní měnové finanční instituce“.

2.3.

Rovněž v čl. 1 odst. 1 písm. a) Komise navrhuje následující úpravu formulace: „1) ostatní finanční instituce, jejichž předmětem činnosti je i) přijímat vklady nebo prostředky velmi podobné vkladům od institucionálních jednotek, tudíž nejen od měnových finančních institucí; a ii) na vlastní účet (přinejmenším v ekonomickém smyslu) poskytovat úvěry nebo investovat do cenných papírů; …“. Tato úprava formulace se navrhuje, aby bylo uvedeno, že vklady pocházejí hlavně z jiných zdrojů než z ostatních měnových finančních institucí, ale mohou pocházet i z měnových finančních institucí.

2.4.

K čl. 1a odst. 4 Komise poznamenává, že písmena e), f), g) a h) jsou čisté definice, zatímco a), b), c) a d) jsou vysvětlení, jak tyto definice vykládat nebo používat. Komise navrhuje oddělit tyto dvě kategorie a vložit definice před vysvětlení.

2.5.

Dále by mohlo být užitečné, pokud by se v článku 2 „Přechodná ustanovení“ objasnilo, zda se vztahuje i na novou definici měnových finančních institucí.

2.6.

Jelikož se vyžaduje, aby byl návrh nařízení konzultován s Komisí, měla by být v návrhu nařízení za tímto účelem vložena citace.

3.1.

Komise obecně podporuje návrh nařízení, neboť přispívá k účinné spolupráci mezi Evropským statistickým systémem (ESS) a Evropským systémem centrálních bank (ESCB) při určování zpravodajských jednotek a při podporování vysoce kvalitní, důsledné statistiky na evropské úrovni. Komise nicméně zastává názor, že návrh nařízení by mohl být specifičtější, pokud jde o výše uvedené otázky.

3.2.

Komise by navíc ráda zdůraznila význam spolehlivého postupu používaného při klasifikaci jednotek v této oblasti, jenž je plně v souladu se statistickými zásadami, a zejména s ohledem na orgány zřízené v souvislosti s finanční krizí.

3.3.

Komise uvítá jakékoli příští konzultace o relevantních návrzích nařízení ECB.