PŘÍLOHA

Hlavní směry hospodářských politik členských států a Unie

Hlavní směr 1:   Zajistit kvalitu a udržitelnost veřejných financí

Členské státy by měly energicky provádět strategie rozpočtové konsolidace podle Paktu o stabilitě a růstu a především doporučení, která jim byla určena v rámci postupu při nadměrném schodku nebo v memorandech o porozumění v případě podpory platební bilance. Členské státy by zejména měly dosáhnout konsolidace podle doporučení Rady a plnit střednědobé cíle v souladu s Paktem o stabilitě a růstu. Aniž je dotčen právní rámec Paktu o stabilitě a růstu, znamená to pro většinu členských států dosáhnout konsolidace, která ve strukturálním vyjádření výrazně překročí referenční hodnotu 0,5 % hrubého domácího produktu (HDP) ročně, dokud se míra zadlužení nezačne stabilně snižovat. Pokud z předpokladů Komise bude i nadále vyplývat, že hospodářské oživení posiluje a stává se soběstačným, měla by být fiskální konsolidace zahájena nejpozději v roce 2011 a ve státech, kde jsou hospodářské okolnosti příznivější, i dříve.

Členské státy by se při navrhování a provádění strategií rozpočtové konsolidace měly zaměřit na omezení výdajů a za prioritní by měly považovat výdajové položky, které posilují růst, například v oblastech vzdělávání, dovedností, zaměstnatelnosti, výzkumu, vývoje a inovací, a investice do sítí, které mají pokud možno příznivý dopad na produktivitu, například do vysokorychlostního internetu, energetiky a dopravních propojení a infrastruktury. Bude-li zapotřebí zvýšit daně, mělo by to být, pokud možno, prováděno spolu s opatřeními, která umožní orientaci daňových systémů na zaměstnanost, ochranu životního prostředí a růst například tím, že přesunou daňovou zátěž na činnosti poškozující životní prostředí. Daňové a dávkové systémy by měly přinášet lepší pobídky, díky nimž se vyplatí pracovat.

Členské státy by měly navíc posílit vnitrostátní rozpočtové rámce, zvýšit kvalitu veřejných výdajů a zlepšit udržitelnost veřejných financí zejména odhodlaným snižováním dluhu, reformou veřejných výdajů souvisejících se stárnutím obyvatelstva, jako jsou důchody a výdaje na zdravotní péči, a politikami přispívajícími k růstu zaměstnanosti a zvyšování věku reálného odchodu do důchodu, a zajistit tak, aby byly veřejné výdaje související se stárnutím obyvatelstva a systémy sociální péče finančně udržitelné.

Rozpočtová účelnost a kvalita veřejných financí jsou důležité i na úrovni Unie.

Hlavní směr 2:   Řešit makroekonomickou nerovnováhu

Členské státy by se měly vyvarovat neudržitelných makroekonomických nevyvážeností, které vznikají zejména na běžných účtech, trzích aktiv a v rozvahách domácností a podnikatelské sféry. Členské státy, které čelí velké nerovnováze běžných účtů, jež vyplývá z přetrvávající nedostatečné konkurenceschopnosti nebo z jiných důvodů, by měly na jejich příčiny reagovat například opatřeními v oblasti fiskální politiky, vývoje mezd, strukturálních reforem na trzích produktů a finančních služeb (včetně kapitálových toků posilujících produktivitu), na trzích práce, a to v souladu s hlavními zásadami zaměstnanosti, nebo v jakékoli jiné příslušné oblasti politiky. Členské státy by v této souvislosti měly podporovat správné rámcové podmínky pro kolektivní vyjednávání a náklady na pracovní sílu, které budou v souladu s cenovou stabilitou, střednědobými tendencemi v produktivitě práce a potřebou snižovat makroekonomické nevyváženosti. Ve vhodných případech by mělo být odpovídající nastavení mezd ve veřejném sektoru vnímáno jako významný signál k tomu, aby byla zajištěna mzdová umírněnost v soukromém sektoru v souladu s potřebou zvýšit konkurenceschopnost. Rámec stanovování mezd, a to i mezd minimálních, by měl umožňovat, aby vývoj mzdových nákladů zohlednil rozdíly v dovednostech a podmínkách místních trhů práce a reagoval na velké odlišnosti hospodářského výkonu jednotlivých regionů, odvětví a podniků v dané zemi. V této souvislosti hrají významnou úlohu sociální partneři. Členské státy s vysokým přebytkem běžného účtu by měly zavést opatření na provádění strukturálních reforem, které vedou k posílení potenciálního růstu a podporují tím domácí poptávku. Řešení makroekonomické nerovnováhy, a to mimo jiné i mezi členskými státy, by pomohlo i v dosažení hospodářské soudržnosti.

Hlavní směr 3:   Snižovat nerovnováhu v eurozóně

Členské státy, jejichž měnou je euro, by měly považovat velké a přetrvávající rozdíly v pozicích běžných účtů a další makroekonomické nevyváženosti za záležitosti společného zájmu, a kde je to nutné, měly by okamžitě přijmout opatření ke snížení těchto nevyvážeností. Je třeba zasáhnout ve všech členských státech eurozóny, ale povaha, důležitost a naléhavost politických výzev se mezi jednotlivými státy výrazně liší. Vzhledem ke slabinám a k rozsahu potřebné korekce je potřeba politických kroků naléhavá zejména u členských států, které opakovaně vykazují výrazné schodky běžných účtů a značnou ztrátu konkurenceschopnosti. Tyto státy by měly dosáhnout výrazného a trvalého snížení schodku běžného účtu. Cílem těchto členských států eurozóny by mělo být rovněž snížení nákladů na jednotku pracovní síly, s přihlédnutím k vývoji produktivity na úrovni regionů, odvětví a podniků, a posílení konkurenceschopnosti na výrobních trzích. Členské státy eurozóny s vysokým přebytkem běžného účtu by měly zavést opatření na provádění strukturálních reforem, které vedou k posílení potenciálního růstu a podporují tím domácí poptávku. Podobně by členské státy eurozóny měly reagovat na jakékoli další makroekonomické nevyváženosti, jako jsou nadměrná kumulace soukromých dluhů nebo rozdílný vývoj inflace. Měly by být odstraněny institucionální překážky pružných úprav cen a mezd podle tržních podmínek. Makroekonomické nevyváženosti by proto měly být bedlivě sledovány v Euroskupině, která by měla navrhovat případná nápravná opatření.

Hlavní směr 4:   Optimalizovat podporu výzkumu, vývoje a inovací, posilovat znalostní trojúhelník a uvolnit potenciál digitální ekonomiky

Členské státy by měly přezkoumat vnitrostátní systémy výzkumu, vývoje a inovací (včetně regionálních) a zajistit účinné a náležité rámcové podmínky pro veřejné investice v rámci strategií rozpočtové konsolidace podle Paktu o stabilitě a růstu (hlavní směr 1), zaměřit je na vyšší růst a zároveň ve vhodných případech hospodárně reagovat na zásadní společenské změny (včetně energetiky, účinného využívání zdrojů, změny klimatu, biologické rozmanitosti, sociální a územní soudržnosti, stárnutí obyvatelstva, zdraví a bezpečnosti). Veřejné financování by mělo sloužit především k posílení efektivnosti soukromého financování výzkumu a vývoje. Tyto reformy by měly posílit odbornost a inteligentní specializaci, prosazovat vědeckou integritu, podporovat spolupráci mezi univerzitami, výzkumnými ústavy a subjekty veřejného, soukromého a třetího sektoru, a to jak na vnitrostátní, tak na mezinárodní úrovni, a zajistit rozvoj infrastruktur a sítí, které umožňují šíření znalostí. Je zapotřebí zdokonalit řízení výzkumných institucí, aby byly výzkumné systémy členských států nákladově efektivnější a produktivnější. Za tímto účelem by mělo dojít k modernizaci univerzitního výzkumu, k rozvoji a zpřístupnění infrastruktur na světové úrovni a k propagaci atraktivní profesní dráhy a mobility pracovníků ve výzkumu a studentů. Je zapotřebí upravit a zjednodušit režimy financování a zadávání zakázek, aby se ve vhodných případech usnadnila přeshraniční spolupráce, předávání znalostí a konkurence vycházející ze schopností, a při tom se využívalo synergií a získávala přidaná hodnota.

Politika členských států v oblasti výzkumu, vývoje a inovací by měla přímo reagovat na vnitrostátní příležitosti a výzvy a měla by zohledňovat kontext Unie tak, aby se posílily příležitosti pro spojování veřejných a soukromých zdrojů v oblastech, kde Unie přidává hodnotu, pro využívání synergií s financováním z prostředků Unie, a tím pro dosažení dostatečného rozsahu a zamezilo se fragmentaci. Členské státy a Unie by měly zahrnout inovace do všech příslušných politik a prosazovat inovace v širším slova smyslu (včetně inovací netechnologické povahy). S cílem podpořit soukromé investice do výzkumu a inovací by členské státy a Unie měly zdokonalit rámcové podmínky, zejména pokud jde o podnikatelské prostředí, konkurenční a otevřené trhy a vysoký ekonomický potenciál kulturních a tvůrčích průmyslových odvětví, spojit ve vhodných případech nákladově efektivní daňové pobídky v závislosti na fiskálním manévrovacím prostoru jednotlivých členských států a další finanční nástroje s opatřeními, která usnadní přístup k soukromým finančním prostředkům (včetně rizikového kapitálu) a zjednoduší přístup malým a středním podnikům, posílit poptávku, zejména v oblasti ekologických inovací (ve vhodných případech prostřednictvím zadávání ekologických veřejných zakázek a norem zajišťujících interoperabilitu), podporovat trhy a právní předpisy zaměřené na inovace a poskytnout účinnou, dostupnou a účinnou ochranu a řízení práv duševního vlastnictví. Všechny tři strany trojúhelníku vzdělání – výzkum – inovace by se měly navzájem podporovat a rozvíjet. Členské státy by měly v souladu s hlavními směry 8 a 9 zprostředkovat občanům takový široký okruh dovedností, jež jsou zapotřebí v oblasti inovací ve všech jejich formách, včetně ekologické inovace, a měly by usilovat o zajištění dostatečného počtu absolventů v oborech přírodních věd, matematiky a technických věd.

Členské státy a Unie by měly zavádět vhodné rámcové podmínky pro rychlý rozvoj digitálního jednotného trhu, který bude nabízet široce dostupné on-line obsahy a služby. Členské státy by měly prosazovat zavedení a využívání vysokorychlostního internetu, který je hlavním prostředkem přístupu ke znalostem a podílu na jejich tvorbě. Veřejné financování by mělo být efektivní z hlediska nákladů a zaměřovat se na řešení oblastí, které nejsou dostatečně zajištěny trhem. Politiky by měly dodržovat zásadu technologické neutrality. Členské státy by měly usilovat o snižování nákladů na zavádění sítí tím, že posílí především koordinaci veřejných prací. Členské státy a Unie by měly prosazovat zavádění a využívání moderních a dostupných on-line služeb, včetně dalšího rozvoje elektronické státní správy, elektronického podpisu, elektronické totožnosti a elektronických plateb, podporovat aktivní účast na digitální společnosti, především podporou přístupu ke kulturnímu obsahu a službám, a i to prostřednictvím médií a počítačové gramotnosti, a prosazovat prostředí bezpečnosti a důvěry.

Hlavní směr Evropské unie, na jehož základě členské státy stanoví vlastní cíle, je zlepšení podmínek pro výzkum a vývoj, zejména s cílem zvýšit do roku 2020 úroveň veřejných a soukromých investic v tomto odvětví v úhrnu na 3 % HDP. Komise vytvoří ukazatel, který bude vyjadřovat intenzitu výzkumu a vývoje a inovací.

Hlavní směr 5:   Zefektivnit využívání zdrojů a snížit emise skleníkových plynů

Členské státy a Unie by měly zavést opatření na podporu oddělení hospodářského růstu a spotřebovávání zdrojů tím, že environmentální hrozby přemění na příležitosti k dosahování růstu a budou účinně využívat vlastní přírodní zdroje, což zároveň pomůže předejít zhoršování životního prostředí a zajistí zachování biologické rozmanitosti. Měly by provádět nezbytné strukturální reformy pro to, aby měly při rostoucím celosvětovém nedostatku v oblastech uhlíku a zdrojů úspěch ve vytváření nových podnikatelských a zaměstnaneckých příležitostí. Unie a členské státy by měly dále usilovat o urychlení vzniku integrovaného a plně funkčního vnitřního trhu s energií, který by umožnil plynulý tok plynu a elektřiny. Ke snížení emisí a zvýšení energetické účinnosti by členské státy měly ve velké míře využívat tržní nástroje a podporovat internacionalizaci vnějších nákladů, včetně zdanění a jiných účinných podpůrných opatření k nákladově efektivnímu snížení emisí a lepšímu přizpůsobení se změně klimatu, podpory udržitelného růstu a pracovních míst a účinného využívání zdrojů, dále by měly vytvářet pobídky k využívání obnovitelných zdrojů energie a nízkouhlíkových technologií, jež jsou odolné vůči změně klimatu, a k přechodu na ekologičtější a propojenější způsoby dopravy a měly by prosazovat úspory energie a ekologické inovace. Členské státy by měly postupně upouštět od dotací, které mají nepříznivý vliv na životní prostředí, a zajistit spravedlivé rozdělení nákladů a přínosů.

Členské státy a Unie by měly využívat předpisové, nepředpisové a daňové nástroje, například celoevropské normy energetické náročnosti produktů a budov, označování a „zadávání ekologických zakázek“, aby vytvořily pobídky pro nákladově efektivní přeměnu výrobních a spotřebních vzorů, podporovaly recyklaci, umožnily přechod k účinnému využívání energie a zdrojů a bezpečnému a udržitelnému nízkouhlíkovému hospodářství a zajistily dosahování pokroku v oblasti udržitelné dopravy a bezpečné a čisté energetiky a současně zajistily maximální využití evropských synergií v této oblasti a zohlednily příspěvek udržitelného zemědělství. Členské státy by měly odhodlaně pracovat na inteligentní, aktualizované a plně propojené dopravní a energetické infrastruktuře, využívat informační a komunikační technologie v souladu s hlavním směrem 4, zabezpečit růst produktivity, zajistit koordinované provádění projektů v oblasti infrastruktury a podporovat rozvoj otevřených, konkurenceschopných trhů s integrovanými sítěmi.

Hlavní směr Evropské unie, na jehož základě členské státy stanoví vlastní cíle, je snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 20 % oproti hodnotám z roku 1990, zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie v naší konečné spotřebě energie na 20 % a přejít ke zvýšení energetické účinnosti o 20 %. Unie je odhodlána přijmout rozhodnutí, že v zájmu celosvětové a komplexní dohody pro období po roce 2012 podmínečně nabídne, že do roku 2020 sníží emise o 30 % oproti hodnotám z roku 1990, pokud se další rozvinuté země zavážou ke srovnatelnému snížení emisí a rozvojové země přispějí úměrně svým povinnostem a odpovídajícím možnostem.

Hlavní směr 6:   Zlepšit obchodní a spotřebitelské prostředí, modernizovat a rozvinout průmyslovou základnu za účelem dosažení plné funkčnosti vnitřního trhu

Členské státy by měly zajistit, aby trhy sloužily občanům, spotřebitelům a podnikům. Členské státy a Unie by měly při současném zajištění ochrany spotřebitelů zavést předvídatelné rámcové podmínky a zajistit náležité fungování otevřených a konkurenčních trhů s výrobky a službami. Cílem těchto kroků by mělo být především prohloubení jednotného trhu a regulačního systému, zejména ve finančním odvětví, jakož i prosazování rovných podmínek na finančních trzích na celosvětové úrovni, účinné provádění a prosazování pravidel jednotného trhu a hospodářské soutěže a rozvoj nezbytné fyzické infrastruktury, a to i s ohledem na snížení regionálních rozdílů.

Vnější rozměr vnitřního trhu by měl být dále rozvíjen s cílem posílit obchod a zvýšit investice. V souvislosti s jednotným trhem je třeba věnovat náležitou pozornost poskytování služeb obecného zájmu na odpovídající úrovni. Členské státy by měly i nadále zlepšovat podnikatelské prostředí tím, že modernizují veřejnou správu, zkvalitní správu a řízení společností, odstraní zbývající překážky na vnitřním trhu, odstraní zbytečnou administrativní zátěž a zabrání vzniku nové zbytečné zátěže uplatňováním inteligentních nástrojů právní úpravy, a to i tím, že budou dále rozvíjet interoperabilní služby elektronické státní správy, budou odstraňovat daňové překážky, podporovat malé a střední podniky zlepšováním jejich přístupu na jednotný trh podle iniciativy na podporu malých a středních podniků („Small Business Act“ pro Evropu) a podle zásady „mysli nejdříve v malém“, zajistí stabilní a integrované trhy s finančními službami, usnadní přístup k financování, zlepší podmínky pro podporu přístupu k právům duševního vlastnictví a jeho ochraně a budou podporovat internacionalizaci malých a středních podniků i soukromé podnikání, včetně podnikání žen. Je zapotřebí využívat zadávání veřejných zakázek k podpoře inovací, zejména u malých a středních podniků, a k podpoře přechodu na hospodářství, které bude účinně využívat zdroje a energii (v souladu s hlavním směrem 5) a zároveň dodržovat zásady otevřeného trhu, transparentnosti a účinné hospodářské soutěže.

Členské státy by měly podporovat moderní, inovativní, diverzifikovanou, konkurenceschopnou, nízkouhlíkovou průmyslovou základnu, která bude účinně využívat zdroje a energii, částečně i tím, že usnadní veškeré potřebné nákladově efektivní restrukturalizace plně v souladu s pravidly Unie v oblasti hospodářské soutěže a dalšími příslušnými předpisy. Členské státy by měly v této souvislosti upravit priority prostředků z fondů Unie. Členské státy by měly postupovat v úzké spolupráci s průmyslovými subjekty a dalšími zúčastněnými subjekty, aby se podílely na vedoucím postavení Unie a konkurenceschopnosti v rámci celosvětového udržitelného rozvoje podporujícího začlenění, a to zejména tím, že budou podporovat sociální odpovědnost podniků, definovat problémové oblasti a umožňovat změny.