24.9.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 250/23

(1)

V rámci přezkoumání podpor poskytnutých Fondu pro předcházení nepředvídaným rizikům v odvětví rybolovu (dále „FPAP“) a rybářským podnikům, které vyústilo v rozhodnutí Komise 2008/936/ES (4), věděla Komise o existenci zvláštního daňového režimu ve prospěch FPAP a jeho členů.

(2)

Tento daňový režim nebyl během řízení, které vyústilo v rozhodnutí ze dne 20. května 2008, zkoumán, neboť se jednalo o novou skutečnost, která Komisi v okamžiku zahájení formálního vyšetřovacího řízení nebyla známa (5).

(3)

Avšak vzhledem k tomu, že měla k dispozici dostatečně přesná fakta umožňující dospět k závěru o existenci ilegálních podpor, se Komise rozhodla provést předběžné posouzení těchto daňových podpor (6). Po skončení této analýzy zahájila formální vyšetřovací řízení těchto podpor rozhodnutím, které bylo rovněž přijato dne 20. května 2008 (7).

(4)

Komise vyzvala zúčastněné strany k předložení připomínek ve lhůtě jednoho měsíce od data zveřejnění. Nebyla doručena žádná připomínka třetí zúčastněné strany.

(5)

Francie oznámila své připomínky k zahájení formálního vyšetřovacího řízení dopisem ze dne 8. září 2008.

(6)

Francie dále dopisem ze dne 29. listopadu 2008, zaslaným v rámci řízení o navrácení podpor, které bylo předmětem rozhodnutí 2008/936/ES, sdělila, že FPAP byl dne 27. února 2008 zrušen a zbytek záloh od státu byl státu vrácen.

(7)

Ohledně podrobného popisu způsobu fungování a kroků FPAP odkazuje Komise na rozhodnutí 2008/936/ES.

(8)

Zvláštní daňový režim ve prospěch FPAP a jeho členů je popsán ve dvou dopisech francouzského ministerstva pro rozpočet, které byly předány Komisi po zveřejnění rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení, jež vyústilo v rozhodnutí 2008/936/ES (8).

(9)

První dopis ze dne 5. února 2004 spadá do doby založení FPAP, jehož návrh stanov byl schválen zakládající valnou hromadou konanou dne 10. února 2004. V tomto dopise se uvádí, že:

(10)

Rovněž uvádí částky, které mohou být předmětem uvedeného odpočtu: roční příspěvek podnikatelů v odvětví rybolovu, kteří jsou členy fondu, který by bylo možné odečíst od zdanitelného příjmu, by se pohyboval mezi 1 000 a 15 000 EUR.

(11)

Druhý dopis ze dne 28. listopadu 2004 je zaměřen na odpočet příspěvků zaplacených členy od příjmů. Byl napsán v kontextu změny smluvní dohody zavazující FPAP a jeho členy, která měla napříště umožnit vracet členům zaplacené a nepoužité příspěvky.

(12)

Uvádí se v něm:

(13)

V tomto dopise je upřesněno, že „bilance tohoto experimentu“ má být hotová koncem roku 2006 a „budou posouzeny případné nezbytné úpravy“. Nejedná se tedy o trvalý daňový režim.

(14)

Dále, i když v dopise ze dne 28. listopadu 2004 se uvádí, že příspěvky se odečítají od zdanitelného příjmu v roce jejich zaplacení, nic neukazuje na to, že odpočet příspěvků zaplacených na začátku roku 2004 (až do konce března) z příjmů za rok 2003, jak to uvádí dopis ze dne 5. února 2004, by byl zpochybněn.

(15)

Z výše uvedených dvou dopisů vyplývá, že daňový režim poskytnutý ministerstvem financí FPAP a jeho členům má dva aspekty:

(16)

Komise měla za to, že daňový režim, který francouzské orgány poskytly FPAP a jeho členům, by měl být, stejně jako v případě spisu C-9/06, analyzován z hlediska režimů státních podpor z hlediska výhod, které představuje jednak pro samotný FPAP a jednak pro členské rybářské podniky.

(17)

Jak bylo uvedeno v rozhodnutí 2008/936/ES, je třeba FPAP pokládat za podnik ve smyslu práva hospodářské soutěže Evropské unie. Skutečnost, že FPAP nevykonával výdělečnou činnost či že byl odborovým svazem, je v tomto směru bezpředmětná.

(18)

V důsledku toho se Komise domnívala, že daňový režim poskytnutý francouzskými orgány FPAP mu oproti soukromým investorům činným na termínovaných trzích s ropnými produkty poskytl dvojí výhodu:

(19)

Na konci svého předběžného šetření Komise považovala výhodu uvedenou v 17. bodě odůvodnění za poskytnutou státem a zahrnující vzdání se státních prostředků.

(20)

FPAP požíval, díky daňovým opatřením uvedeným v 17. bodě odůvodnění, oproti jiným společnostem působícím na termínovaných trzích finanční výhody, a to jak ve Francii, tak v jiných členských státech.

(21)

Ve svém rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení Komise rovněž uvedla, že právní základ umožňující FPAP využívat osvobození od daně z příjmů právnických osob je tvořen čl. 206 odst. 1a všeobecného daňového zákoníku (9), který umožňuje profesní odborové svazy za určitých podmínek od daní osvobodit. Za těchto okolností je možné, že FPAP zároveň využíval osvobození od daně z podnikání, jak jej stanoví článek 1447 téhož zákoníku ve prospěch subjektů využívajících osvobození uvedeného v čl. 206 odst. 1a téhož zákoníku.

(22)

Finanční zvýhodnění uvedené v 17. bodě odůvodnění umožnilo členským rybářským podnikům nakupovat palivo za zvýhodněnou sazbu díky činnosti prováděné FPAP na termínovaných trzích s ropnými produkty.

(23)

Možnost daná rybářským podnikům odečíst si od svých příjmů příspěvky pro FPAP měla za následek snížení jejich normální rozpočtové zátěže. O této možnosti odpočtu rozhodl ministr pověřený rozpočtem, takže ji lze připsat státu.

(24)

Podniky, které mohly provést odpočet uvedený v 22. bodě odůvodnění, požívaly vzhledem k jiným rybářským podnikům Unie finančního zvýhodnění. Stejným způsobem se toto finanční zvýhodnění dotklo obchodu mezi členskými státy a narušilo nebo mohlo narušit hospodářskou soutěž. Z tohoto důvodu je státní podporou ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(25)

Na druhou stranu, vzhledem k informacím obsaženým v „Podrobném způsobu použití Fondu pro předcházení nepředvídaným rizikům v odvětví rybolovu“, dokumentu, který byl rovněž předán v rámci formálního vyšetřovacího řízení podpory C-9/06, Komise konstatovala, že zatímco příspěvky do FPAP, stanovené na deklaratorním základě podle předpokládané spotřeby paliva na příští rok, byly vypočteny na vyšším základě než skutečná spotřeba, provedený daňový odpočet zůstal v celé výši majiteli plavidla. Tento systém představoval pro majitele plavidla podnět, aby nadhodnocovali svou potřebu krytí pouze s cílem využít daňového odpočtu.

(26)

Na základě téhož dokumentu Komise rovněž konstatovala, že někteří členové, jejichž činnost nesouvisela s rybolovem, ale kteří jsou „připraveni poskytnout odborovému sdružení morální podporu“, rovněž měli možnost využít daňového odpočtu na své příspěvky do FPAP, i když tyto nebyly určeny na záruční riziko.

(27)

V této otázce Komise odkázala na analýzu provedenou v rozhodnutí 2008/936/ES. Komise se domnívala, že se jednalo o provozní podpory pro FPAP a rybářské podniky a že žádné ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie nebo jakéhokoli nástroje přijatého Komisí v oblasti státních podpor neumožňuje pokládat tyto podpory za slučitelné s vnitrostátním trhem.

(28)

V důsledku toho sdělila Komise Francii své vážné pochybnosti o slučitelnosti těchto opatření s vnitrostátním trhem.

(29)

Francie se domnívá, že daňová opatření ve prospěch rybářských podniků nejsou státní podporou, protože příspěvky zaplacené rybářskými podniky do FPAP jsou součástí režijních nákladů těchto podniků pro výkon jejich činnosti. Takže na základě článku 39 všeobecného daňového zákoníku jsou tyto výdaje odčitatelné od zdanitelných příjmů. Odpočet těchto příspěvků tedy odpovídá provádění obecného opatření, a není tudíž státní podporou.

(30)

Francie uznává, že dopisy uvedené v 7. bodě odůvodnění neobsahují žádné informace o způsobu vracení příspěvků. Francie upřesňuje, že to ovšem neznamená, že toto vracení nemá daňový dopad. V souladu s principy obecného práva pro určení zdanitelného výsledku představuje vrácení těchto příspěvků rybářským podnikům, které jsou členy FPAP, výnos podléhající dani z příjmů právnických osob. Francie rovněž upřesňuje, že v případě, že cena paliva překročila horní hranici stanovenou v záruční úmluvě, kompenzace, kterou obdržely členské podniky FPAP, byla zahrnuta do zisku podléhajícího dani z příjmů. V důsledku toho neměly členské podniky žádný zájem nadhodnocovat své potřeby krytí, neboť by se to projevilo dodatečným zdaněním.

(31)

Na druhou stranu Francie uvádí, že selektivní povaha podpůrného opatření může být zdůvodněna povahou a ekonomikou systému. Mohou tak existovat zákonné důvody opravňující odlišný přístup a tedy i případně poskytnutí výhod, které z toho mohou vyplývat. Francie ovšem nepředložila nic, co by v tomto případě umožnilo zdůvodnit odlišné zacházení ve prospěch rybářských podniků.

(32)

Francie se domnívá, že osvobození od daně z příjmů právnických osob, kterého požíval FPAP, je odůvodněno jeho nevýdělečným účelem a jeho povahou profesního odborového sdružení.

(33)

Francie poznamenala, že toto je v souladu s právem Evropské unie. Předmětem daně z příjmů právnických osob je totiž zdanění výdělečné činnosti. Na základě této zásady Francie připomněla, že sama Komise ve svém sdělení o použití předpisů o státní podpoře v případě opatření týkajících se přímého zdanění podnikatelské činnosti (10) (dále „sdělení o přímém zdanění“) uvádí, že může být zdůvodněno povahou daňového systému, že neziskové podniky jsou osvobozeny od daně z příjmů.

(34)

Posouzení provedené v rozhodnutí o zahájení řízení musí být zrevidováno a doplněno s ohledem na připomínky, které sdělila Francie dne 8. září a 29. listopadu 2008 (viz 5. a 6. bod odůvodnění).

(35)

Analýza byla provedena z hlediska dvojího cíle FPAP, jednak získat finanční opce na termínovaných trzích s ropou a jejími deriváty, a jednak vyplácet rybářským podnikům, které jsou jeho členy, rozdíl mezi průměrnou měsíční referenční cenou a „maximální krytou cenou“, nebo cenou 0,30 EUR za litr, podle období.

(36)

Dotčené daňové opatření spočívá v možnosti odečíst od zdanitelného příjmu příspěvky, které rybářské podniky zaplatily FPAP.

(37)

Francie se domnívá, že tento odpočet není státní podporou, protože tyto příspěvky spadají do kategorie režijních nákladů podniků a francouzský daňový systém stanoví odpočet těchto nákladů od zdanitelných příjmů. Z tohoto důvodu by se jednalo o zavedení obecného opatření a tento odpočet by nebyl státní podporou.

(38)

Komise konstatuje, že režijní náklady jsou skutečně odčitatelné od zisku podniků na základě článku 39 obecného daňového zákoníku. Jedná se o obecné opatření platné pro všechny podniky, bez ohledu na oblast jejich činnosti. Tato možnost odpočtu by tedy spadala do kategorie daňových opatření otevřených pro všechny hospodářské subjekty, které jsou uvedeny v bodě 13 „sdělení o přímém zdanění“. Z tohoto titulu by takové opatření platné pro všechny podniky a všechny výroby nebylo státní podporou.

(39)

Francie vysvětlila, že odčitatelnost nákladů z titulu režijních nákladů se určuje podle předmětu nákladů. Pokud byly náklady vynaloženy v zájmu společnosti, jsou v zásadě odčitatelné. Příspěvky zaplacené profesním organizacím (odbory, obchodní komory atd.) jsou na základě definice výdaji v zájmu provozu a jsou vždy zahrnuty do odpočtu od zdanitelných příjmů. Protože FPAP je profesní odborová organizace, odpočitatelnost příspěvku spadá do stejné logiky.

(40)

Komise mimo jiné ve 20. bodě odůvodnění rozhodnutí 2008/936/ES uvedla, že „FPAP je zřízen jako společnost vzájemného pojištění nabízející svým členům jako protihodnotu za jejich příspěvky určitý počet služeb“.

(41)

Příspěvky na pojištění jsou tedy součástí nákladů, které podniky hradí, aby se zajistily před různými riziky. Riziko výkyvů cen ropy může být jedním z těchto rizik. Tyto výdaje jsou přímo spojené s prováděním profesní činnosti a nepřispívají ke zvyšování aktiv podniku; jsou rovněž odčitatelné od zdanitelných příjmů jako režijní náklady. Lze se tedy domnívat, že příspěvky do FPAP určené na riziko výkyvů cen ropy jsou odčitatelné od zisku podniků na základě článku 39 obecného daňového zákoníku Francie. Za těchto podmínek se jedná o provádění obecného ustanovení. Tato možnost odpočtu tedy není státní podporou.

(42)

Komise konstatuje, že FPAP byl zrušen dne 27. února 2008. Daňová ustanovení ve prospěch FPAP skončila ke stejnému datu.

(43)

Komise rovněž uvádí, že po skončení likvidace FPAP definitivně ukončil veškerou ekonomickou činnost. Činnosti a aktiva FPAP nebyly převedeny na jiný podnik. Navíc prostředky, kterými FPAP mohl ještě disponovat k datu svého zrušení, byly vráceny státu přes OFIMER, veřejný subjekt financovaný státem.

(44)

Z těchto důvodů se Komise domnívá, i za předpokladu, že by daňová opatření ve prospěch FPAP představovala výhodu pro FPAP a narušení hospodářské soutěže, by takové narušení skončilo v okamžiku, kdy FPAP ukončil činnost nebo kdy skončila opatření v jeho prospěch. Za těchto okolností by rozhodnutí Komise o existenci takových daňových podpor a případné slučitelnosti s vnitrostátním trhem bylo zbaveno jakéhokoli praktického účelu.

(45)

V důsledku toho se formální vyšetřovací řízení, zahájené na základě čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, stalo vůči FPAP bezpředmětným.

(46)

Na základě analýzy uvedené v části 5.1 Komise konstatuje, že daňové výhody poskytnuté členům FPAP nepředstavují státní podporu ve smyslu č. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU.

(47)

Na základě úvah uvedených v části 5.2 Komise konstatuje, že řízení proti FPAP je bezpředmětné,