28.5.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 138/11

(1)

Dne 26. dubna 2010 Rada projednala aktualizovaný program stability Finska na období 2009–2013.

(2)

Přestože celosvětová krize v roce 2008 zastihla Finsko v poměrně silné pozici, kdy mělo vytvořený značný přebytek na běžném účtu i ve veřejných financích, měla zvlášť silný dopad na jeho průmysl, který je zaměřen převážně na vývoz, jakož i na domácí odvětví, a to tím, že nepříznivě ovlivnila důvěru. Finsko umožnilo plné uplatnění automatických stabilizátorů a kromě toho zajistilo poměrně rozsáhlý diskreční fiskální stimul. Veřejné finance tudíž v roce 2009 oslabily o více než 6,5 % HDP. Zatímco důvěra spotřebitelů se během roku 2009 rychle vrátila na úroveň převyšující dlouhodobý průměr a ukazatele důvěry v průmyslu se také mírně zlepšily, zlepšení v reálné ekonomice postupuje pomaleji. Reakce trhu práce na krizi byla dosud mírnější, než se dalo předpokládat z prudkého poklesu výroby.

(3)

Ačkoli velká část zaznamenaného poklesu skutečného HDP je v souvislosti s krizí cyklická, negativně ovlivněna byla také úroveň potenciálního produktu. Kromě toho může krize prostřednictvím nižších investic, horší dostupnosti úvěrů a rostoucí strukturální nezaměstnanosti rovněž ovlivnit potenciální růst ve střednědobém výhledu. Dopad hospodářské krize navíc posiluje negativní účinky stárnutí obyvatelstva na potenciální produkt a udržitelnost veřejných financí. V této situaci bude velmi důležité urychlit tempo strukturálních reforem s cílem podpořit potenciální růst. Pro Finsko je zejména důležité provést reformy, které zajistí dlouhodobé zvýšení nabídky pracovních sil, aby se podařilo zabránit nepříznivým účinkům stárnutí obyvatelstva na trh práce.

(4)

Makroekonomický scénář, z něhož program vychází, předpokládá, že po prudkém snížení reálného HDP o 7,6 % v roce 2009 dojde v roce 2010 k obnovení jeho růstu o 0,7 %, přičemž tento růst se zrychlí na 2,4 % v roce 2011, respektive na 3,5 % v roce 2012, a poté zpomalí na 3 % v roce 2013. Na základě údajů, které jsou v současné době k dispozici (2), se tento scénář zdá být založen na příznivých předpokladech růstu až do roku 2011 a poté na významně příznivých předpokladech, a to vzhledem k tomu, že předpokládaná míra růstu je podstatně vyšší než odhadovaný střednědobý růstový potenciál. Projekce vývoje inflace obsažené v programu se zdají být pro dané programové období realistické.

(5)

Program předpokládá, že schodek veřejných financí dosáhne v roce 2009 hodnoty 2,2 % HDP. Významné zhoršení oproti přebytku ve výši 4,4 % HDP v roce 2008 do značné míry odráží dopad krize na veřejné finance a vliv stimulačních opatření ve výši téměř 2 % HDP, jež vláda přijala v souladu s Plánem evropské hospodářské obnovy. Zhoršení stavu veřejných financí bylo způsobeno především slabšími příjmy, zejména v důsledku prudkého poklesu odvedené daně z příjmu, zvláště pak daně z příjmu právnických osob. Podle programu má zůstat fiskální politika v roce 2010 podpůrně orientovaná, načež se v posledních letech programového období změní na obecně neutrální. Jelikož jsou fiskálně stimulační opatření svou povahou převážně trvalá, jejich ukončení automaticky nepovede k fiskální konsolidaci. V souladu se strategií ústupu od fiskální angažovanosti, kterou doporučuje Rada, a v zájmu obnovení udržitelného stavu veřejných financí je nutno zpřísnit orientaci střednědobé fiskální politiky. V programu se uvádí, že o opatřeních ke konsolidaci rozpočtu rozhodne vláda později, přičemž se předpokládá, že budou stanovena v nadcházejícím rozpočtu na rok 2011 a v následující aktualizaci programu stability.

(6)

Program předpokládá, že schodek veřejných financí se v roce 2010 zvýší na 3,6 % HDP, takže dočasně přesáhne referenční hodnotu schodku ve výši 3 % HDP, stanovenou v Paktu o stabilitě a růstu. Předpokládaný nárůst schodku je způsoben dalším fiskálním stimulem ve výši mírně přesahující 1 % HDP, hlavně ve formě snížení daní, ale také ve formě vyšších výdajů na sociální dávky, převážně v důsledku očekávaného růstu nezaměstnanosti. Strukturální saldo, tzn. cyklicky očištěné saldo po vyloučení jednorázových opatření, vypočítané podle společně dohodnuté metodiky, má v roce 2010 oproti předchozímu roku klesnout o více než 1 %, což víceméně odpovídá objemu stimulačních opatření, jež mají nabýt účinnosti v roce 2010.

(7)

Hlavním cílem střednědobé rozpočtové strategie programu je podporovat hospodářskou aktivitu a trh práce během hospodářské krize při současném zohlednění fiskálních omezení vyplývajících z potřeby dlouhodobé udržitelnosti. Přestože program zdůrazňuje nutnost dosáhnout udržitelné fiskální pozice, uvádí také, že současné fiskální projekce založené na stávajících politikách tento cíl nesplňují. Podle programu se očekává, že celkový schodek a primární schodek budou od roku 2011 postupně klesat, přičemž celkový schodek dosáhne v roce 2013 hodnoty přibližně 2 % HDP. Odpovídající vývoj strukturálního salda ukazuje, že od roku 2011 bude orientace fiskální politiky neutrální. To je v souladu se scénářem programu, který vychází z předpokladu, že nedojde ke změně politiky, a také z toho, že vláda dosud neoznámila žádná rozsáhlejší střednědobá konsolidační opatření. Aktualizace programu stanoví střednědobý rozpočtový cíl, který spočívá v dosažení strukturálního přebytku ve výši 0,5 % HDP. S ohledem na nejnovější projekce a úroveň dluhu se zdá, že tento střednědobý cíl odráží cíle paktu. Nicméně v rámci stávajících politik aktualizovaný program stability nepředpokládá dosažení střednědobého rozpočtového cíle během programového období.

(8)

Rozpočtové výsledky by mohly být nakonec horší, než předpokládá program. Třebaže rizika ohrožující výhled okamžitějšího růstu jsou omezená, protože poslední výhledové ukazatele potvrzují poměrně silnou a trvalou obnovu důvěry spotřebitelů a také – i když ne tak silnou – obnovu důvěry podniků, může být výsledek rozpočtového hospodaření v posledních letech programového období horší, než se předpokládá, a to vzhledem ke značně příznivým předpokladům růstu, z nichž rozpočtové projekce vycházejí. Rizika ohrožující stanovené cíle poněkud vyvažuje závazek vlády stanovit opatření k ústupu od fiskální angažovanosti v rozpočtu na rok 2011 a v následující aktualizaci programu stability.

(9)

Odhaduje se, že hrubý veřejný dluh za rok 2009 dosáhl výše 41,8 % HDP, což představuje nárůst oproti hodnotě 34,2 % v předchozím roce. Do značné míry je to důsledkem rychlého zvyšování schodku a propadu HDP. Předpokládá se, že míra zadlužení vzroste během programového období o dalších 14,6 procentního bodu až na 56,4 % HDP v roce 2013, hlavně v důsledku pokračující vysoké úrovně schodků veřejných financí. Vzhledem k negativním rizikům pro rozpočtové cíle by se míra zadlužení mohla zvýšit více, než se v programu očekává. Jak naznačuje analýza citlivosti provedená v rámci programu, nepředpokládá se, že míra zadlužení přesáhne maximální povolenou hodnotu 60 % HDP, stanovenou v Paktu o stabilitě a růstu. Stejně jako v předchozích letech se ve fondech sociálního zabezpečení i nadále akumulují finanční aktiva, jejichž výše v roce 2008 dosáhla 52,4 % HDP, takže v současnosti přesahují hrubý veřejný dluh.

(10)

Střednědobé projekce vývoje dluhu, které předpokládají, že se tempo růstu HDP bude na hodnoty projektované před krizí vracet postupně a že se míra zdanění vrátí na úroveň před jejím vypuknutím, a které zohledňují předpokládané zvyšování výdajů souvisejících se stárnutím obyvatelstva, ukazují, že by rozpočtová strategie plánovaná v programu, pokud by byla naplněna v současné podobě a pokud by nedošlo k dalším změnám politiky, nebyla pro stabilizaci poměru dluhu k HDP do roku 2020 dostačující.

(11)

Třebaže dlouhodobý dopad stárnutí obyvatelstva na rozpočet je poněkud vyšší, než činí průměr EU, uzákoněné důchodové reformy pomohly omezit předpokládaný růst výdajů na důchody v průběhu nadcházejících desetiletí. Kromě toho vysoká akumulace aktiv ve veřejných penzijních fondech pomůže pokrýt financování části budoucích zvýšených výdajů důchodového systému. Rozpočtová pozice v roce 2009, jak ji předpokládá program, dále zesiluje rozpočtový dopad stárnutí obyvatelstva na mezeru udržitelnosti. Zajištění vysokých primárních přebytků ve střednědobém horizontu a provedení vhodných strukturálních reforem by pomohlo zmírnit středně závažná rizika, která ohrožují udržitelnost veřejných financí a která Komise ve své Zprávě o udržitelnosti z roku 2009 (3) vyhodnotila jako nízká.

(12)

Hlavním nástrojem při regulaci výdajů ústředních vládních institucí i nadále zůstávají víceleté limity peněžních výdajů, které vylučují výdajové položky citlivé na cyklické výkyvy, a tudíž umožňují plné uplatnění automatických stabilizátorů. Přestože toto uspořádání podpořilo hospodářskou aktivitu a sociální soudržnost během krize, vedlo také k poměrně prudkému propadu veřejných financí. Lze očekávat, že stanovení výdajových stropů zůstane vzhledem ke své prokázané účinnosti i nadále účinným nástrojem při omezování necyklických výdajů ústředních vládních institucí. Program vychází z toho, že je nutno klást důraz na strategii ústupu od fiskální angažovanosti po skončení krize a na vypracování pravidel fiskální politiky, která zajistí dlouhodobou udržitelnost veřejných financí. Ústřední vládní instituce se také snaží dosáhnout zvýšení produktivity u služeb poskytovaných na úrovni měst a obcí, což by následně mohlo zmírnit tlaky na výdaje. Za tímto účelem byl parlamentem v roce 2007 přijat rámcový zákon.

(13)

Vláda podstatně nezměnila stávající reformní strategii týkající se reorganizace poskytování služeb na úrovni ústřední státní správy a místní samosprávy a na obou těchto úrovních se pokračuje podle plánu. Kýžené zvýšení produktivity na úrovni měst a obcí by se pravděpodobně významně projevilo teprve ve střednědobém až dlouhodobém horizontu.

(14)

Celkově lze při zohlednění výše zmíněných rizik ohrožujících rozpočtové cíle konstatovat, že strategie pokračování v podpůrných fiskálních politikách i v roce 2010 je v souladu s Plánem evropské hospodářské obnovy. Po nepříznivých účincích hospodářské krize se předpokládá, že limit schodku veřejných financí ve výši 3 % HDP bude v roce 2010 dočasně překročen a poté se schodek postupně vrátí pod tuto referenční hodnotu. Může se však stát, že vzhledem k rizikům ohrožujícím projekce růstu v posledních letech programového období nebude dosaženo ani plánovaného mírného snížení schodku. Z předpokládané orientace fiskální politiky, která se měří změnou hodnot strukturálního salda, nevyplývá, že by ve střednědobém horizontu mělo dojít k fiskální konsolidaci, a program neočekává pokrok směrem k dosažení svého střednědobého cíle během daného programového období. Přestože se v programu uvádí, že se plánuje konsolidační strategie, nejsou v něm konkrétně vyjmenovány její přesné cíle ani hlavní prvky. K dosažení souladu rozpočtové strategie s Paktem o stabilitě a růstu by bylo nezbytné včas realizovat komplexní strategii zaměřenou na strukturální fiskální konsolidaci.

(15)

Pokud jde o požadavky na údaje stanovené v souboru pravidel pro programy stability a konvergenční programy, vykazuje dotčený program určité nedostatky jak u povinných, tak u nepovinných údajů (4).

i)

provádělo v roce 2010 plánovanou fiskální politiku v souladu s Plánem evropské hospodářské obnovy a zároveň zajistilo, aby plánované překročení referenční hodnoty 3 % HDP zůstalo co nejnižší a pouze dočasné,

ii)

přijalo včasná opatření ve smyslu stanovení komplexní a konkrétní střednědobé fiskální strategie k zajištění konsolidace od roku 2011 a k dosažení střednědobého cíle a obnovení dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí.