21.7.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 189/3

(1)

Dopisem ze dne 30. prosince 2005 podala Associazione Bancaria Italiana (dále jen „ABI“) Komisi podnět týkající se různých opatření, která údajně zvýhodnila bankovní činnosti společnosti Poste Italiane SpA (dále jen „PI“), jež jsou vykonávány prostřednictvím plně integrované divize společnosti PI s názvem Bancoposta.

(2)

Podle stěžovatele dostávala PI nadměrnou náhradu za distribuci finančních produktů poštovního spoření jménem Cassa Depositi e Prestiti SpA („Vkladový a výpůjční fond“ – dále jen „CDP“). Druhá výhoda měla spočívat ve výhradní distribuci těchto produktů, která odváděla zákazníky od obdobných finančních produktů distribuovaných obchodními bankami.

(3)

Dopisem ze dne 7. února 2006 položila Komise italským orgánům řadu dotazů týkajících se zejména poštovního spoření. Po žádosti o prodloužení lhůty pro odpověď Itálie na dotazy odpověděla dopisem ze dne 21. dubna 2006. Komise položila další dotazy dopisem ze dne 29. června 2006; Itálie na tyto dotazy odpověděla dne 31. července 2006 a 9. srpna 2006.

(4)

Dne 30. března 2006 se uskutečnila schůzka s italskými orgány a zástupci společnosti PI.

(5)

Dne 20. dubna 2006 si Komise vyžádala od ABI objasnění řady bodů; ABI odpověděla dopisem ze dne 8. června 2006.

(6)

Komise dopisem ze dne 22. listopadu 2006 Itálii informovala, že se s ohledem na toto opatření rozhodla zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES.

(7)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise zúčastněné strany vyzvala, aby podaly připomínky.

(8)

Italské orgány předložily své připomínky dopisem ze dne 2. února 2007.

(9)

ABI odpověděla dopisem ze dne 13. března 2007. Komise dopisem ze dne 20. března 2007 předložila připomínky ABI italským orgánům, aby na ně mohly reagovat. Italské orgány odpověděly dopisem ze dne 18. dubna 2007.

(10)

Dne 20. března 2007 se uskutečnila schůzka ABI a zaměstnanců Komise.

(11)

Komise si dopisem ze dne 23. března 2007 vyžádala od ABI další informace; ABI odpověděla dopisem ze dne 18. května 2007. Komise dopisem ze dne 23. května 2007 předala připomínky ABI italským orgánům, které odpověděly dopisem ze dne 22. června 2007.

(12)

Komise si dne 25. ledna 2008 vyžádala další informace od italských orgánů, které odpověděly dne 11. března 2008, 13. května 2008 a 17. června 2008.

(13)

V lednu 2007 zveřejnila Komise veřejné nabídkové řízení (2007/S 29–034352) ohledně studie týkající se odměny za umístění poštovních spořitelních certifikátů. V případě jednoho uchazeče byl zjištěn možný střet zájmů a dne 29. června 2007 Komise zaslala italským orgánům a ABI dopis s žádostí, aby se k tomu vyjádřily. Itálie odpověděla dopisem ze dne 5. července 2007.

(14)

Komise dne 9. listopadu 2007 poté, co skončila platnost nabídek, zahájila nové nabídkové řízení ohledně studie (COMP/2007/D3/23) a dne 20. prosince 2007 uzavřela s nezávislým odborníkem (dále jen „odborník“) smlouvu týkající se studie. Odborník předložil Komisi závěrečnou zprávu o studii dne 21. června 2008.

(15)

Společnost CDP byla až do konce roku 2003 státní agenturou, poté byla přeměněna na akciovou společnost (SpA). Od té doby je společnost CDP pod státní kontrolou, ačkoli 30 % jejího akciového kapitálu bylo převedeno na 65 bank (3).

(16)

Cílem společnosti CDP je podporovat rozvoj veřejných investic, prací na místní infrastruktuře veřejných služeb a rozsáhlých veřejných zakázek na stavební práce v celostátním zájmu.

(17)

Od roku 2003 byla činnost společnosti CDP formálně strukturována do dvou rozdílných oblastí činnosti:

(18)

Společnost PI je poskytovatelem všeobecných poštovních služeb v Itálii, který plní závazek všeobecných poštovních služeb (4) podle italských právních předpisů (5) a předpisů upravujících všeobecné poštovní služby. Služba obecného hospodářského zájmu, kterou je společnost PI pověřena, nezahrnuje finanční služby.

(19)

Kromě poskytování všeobecných poštovních služeb společnost PI v celé Itálii nabízí integrované komunikační, logistické a finanční produkty a služby. Hlavní údaje jsou uvedeny v následující tabulce (6):

Tabulka 1

Finanční údaje o hlavních aktivitách společnosti PI

(20)

Podle výroční zprávy připadlo v roce 2006 na poštovní služby 33,5 % celkového obratu skupiny, na finanční činnosti 27,5 % a na pojištění 37,6 %. K provoznímu zisku skupiny PI přispěly finanční služby 82 % a pojišťovací služby 18,7 %. Poštovní služby vykázaly provozní ztrátu ve výši 4 milionů EUR.

(21)

Do prosince 2003 vlastnil společnost PI zcela italský stát. V prosinci 2003 stát převedl 35 % akciového kapitálu společnosti PI na společnost CDP. Společnost PI je ovládána stát.

(22)

Podle nedávné studie (7) byl italský poštovní trh před provedením první poštovní směrnice (8) poměrně otevřený. Adresné a hybridní zásilky již mohli distribuovat jiní provozovatelé než společnost PI. Někteří místní provozovatelé poštovních služeb doručovali listovní zásilky jako subdodavatelé společnosti PI. Po provedení poštovní směrnice 1997/67 se doručování hybridních zásilek stalo součástí vyhrazené oblasti a subdodavatelské vztahy byly ukončeny. Odchozí a příchozí mezinárodní zásilky spadají zcela do oblasti vyhrazené společnosti PI. Ode dne 1. ledna 2003 byla do italských právních předpisů začleněna druhá poštovní směrnice, která umožňuje úplné otevření poštovního trhu v EU hospodářské soutěži do 1. ledna 2009: omezuje vyhrazenou oblast na listovní zásilky do hmotnosti 100 g a na trojnásobek základní sazby u prioritních zásilek (9). Ode dne 1. ledna 2006 je vyhrazená oblast omezena na listovní zásilky do hmotnosti do 50 g a 2,5násobek základní sazby pro prioritní zásilky. Vyhrazená oblast zahrnuje rovněž předcházející služby a doručování hromadných zásilek. Poštovní trh je nyní z právního hlediska poměrně otevřený hospodářské soutěži, jelikož doručování adresných zásilek bylo liberalizováno. Předpisy upravující vstup na trh nejsou považovány za přísné (10).

(23)

Dne 19. října 2006 Komise navrhla novou poštovní směrnici k dotvoření vnitřního trhu poštovních služeb Společenství. Uvedená směrnice vstoupila v platnost dne 27. února 2008 a stanoví zrušení právních monopolů v oblasti poštovních služeb do dne 31. prosince 2010, ačkoli některým členským státům byla tato lhůta prodloužena až do prosince 2012 (11).

(24)

Vyhláška (decreto) č. 144 ze dne 14. března 2001 stanoví pravidla upravující bankovní a finanční služby, které může poskytovat společnost PI; tuto činnost vykonává společnost Bancoposta. Tyto služby zahrnují: shromažďování úspor veřejnosti ve všech formách; poskytování platebních služeb; zprostředkování obchodu s devizami; propagaci a distribuci úvěrů poskytovaných bankami a jinými schválenými zprostředkovateli; poskytování některých investičních služeb (obchodování na účet třetích stran a umísťování a přijímání příkazů, tudíž vyloučení obchodování na vlastní účet a správy individuálního portfolia). Výslovně se uvádí, že společnost PI nesmí poskytovat finanční služby.

(25)

Společnost PI/Bancoposta lze považovat za vkladovou instituci a finančního zprostředkovatele. Ačkoli se nejedná o banku, společnost PI využívá četné pobočky poštovních úřadů pro své operace a poskytování bankovních a jiných finančních produktů.

(26)

S 13 893 pobočkami (v průměru nejméně jednou v každé obci) je společnost PI největší bankovní sítí v Itálii a to je nutno považovat spíše za výhodu než závazek: tyto finanční služby pokrývají většinu nákladů a nepovažují se za zátěž pro poskytovatele všeobecných služeb (12).

(27)

Ratingová agentura Fitch ve zprávě zveřejněné v roce 2004 uvádí, že společnost PI/Bancoposta je „schopna dostat se k veškerému [italskému] obyvatelstvu, čemuž se v dohledné době nemohou domácí banky vyrovnat“ (13). Agentura Fitch se mimoto domnívá, že pro společnost PI je „rozvoj finančních služeb středem [její] strategie“.

(28)

Společnost PI nabízí širokou škálu finančních služeb, které soutěží se službami nabízenými zejména bankami:

(29)

Pro toto rozhodnutí je nejdůležitějším prvkem nástroje pro shromažďování finančních prostředků, zejména v rámci poštovního spoření, kdy společnost PI získává finanční prostředky jménem a na účet společnosti CDP, a to distribucí spořitelních certifikátů a spořitelních knížek.

(30)

V posledních několika letech společnost PI významně rozšířila paletu svých platebních služeb pro zákazníky tím, že k tradičním poštovním nástrojům (příjmy vkladů na běžné účty a poštovní poukázky) připojila řadu nástrojů, které dříve nabízely pouze banky (debetní a kreditní karty, převody nebo trvalé příkazy k inkasu pro účty za veřejné služby) (14).

(31)

Společnost PI poskytuje služby související s umísťováním pro:

(32)

Posuzovaným opatřením v tomto rozhodnutí je odměna vyplacená společností CDP společnosti PI za distribuci spořitelních certifikátů v období 2000–2006.

(33)

Vyhláška (decreto) ministerstva hospodářství a financí ze dne 6. října 2004 k vládnímu nařízení č. 269 ze dne 30. září 2003 (17) definuje v paragrafu 1 odst. 1 „poštovní spoření“ jako „shromažďování finančních prostředků s povinností splacení se státní zárukou, které provádí společnost CDP SpA prostřednictvím společnosti Poste Italiane SpA“. Nástroji používanými k tomuto účelu jsou poštovní spořitelní knížky a poštovní spořitelní certifikáty.

(34)

V paragrafu 1 odst. 2 této vyhlášky se uvádí, že poštovní spoření, tj. získávání finančních prostředků společností CDP prostřednictvím společnosti PI, představuje službu obecného hospodářského zájmu.

(35)

Poštovní spořitelní knížky (libretti postali) jsou nástroje k získávání finančních prostředků, jež jsou zaručeny státem, a vykazují proto nízké riziko. Může se jednat o spořitelní knížky na jméno nebo na doručitele. Hlavními operacemi na poštovních spořitelních knížkách jsou vklady a výběry hotovosti.

(36)

Dne 22. listopadu 2006 Komise rozhodla, že odměna, kterou společnost CDP vyplácela společnosti PI za umístění poštovních spořitelních knížek v období 2000–2005, nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(37)

Poštovní spořitelní certifikáty (buoni fruttiferi postali) jsou obdobně nástroji k získávání finančních prostředků, jež jsou zaručeny státem, vykazují proto nízké riziko; nejsou obchodovatelné na trhu, protože podle výslovného ustanovení zákona nejsou převoditelné; a jsou splatné na požádání, což je charakteristický znak rovnocenný s prodejní opcí amerického typu, který střadateli umožňuje požádat o splacení za předem stanovenou cenu kdykoli během doby životnosti certifikátu. Úroky jsou vyplaceny jednorázově při odkupu a vztahuje se na ně srážková daň ve výši 12,5 %.

(38)

Spořitelní certifikáty jsou v zásadě obligace s jedním kuponem, emitované „k neomezenému prodeji“, což znamená, že celková částka emise není stanovena předem. Služba související s umístěním, správou a odkupem spořitelních certifikátů a ostatní operace s tím související jsou bez provize a jiných poplatků účtovaných upisovatelům. Od roku 2003 jsou k dispozici v papírové nebo dematerializované podobě. Do roku 2003 byly emitovány pouze papírové certifikáty.

(39)

Čtyři hlavní kategorie spořitelních certifikátů (18):

Tabulka 2

Objem poštovních spořitelních certifikátů  (20) podle jednotlivých kategorií v miliardách EUR

(40)

Podle ABI drží italské domácnosti v podobě nástrojů poštovního spoření a hlavních konkurenčních produktů tyto částky:

Tabulka 3

Částky držené italskými domácnostmi v podobě nástrojů poštovního spoření a konkurenčních produktů v miliardách EUR

(41)

Za službu související s distribucí poštovních spořitelních certifikátů dostává společnost PI roční odměnu, která je od roku 2000 založena na těchto postupných dohodách a dodatcích:

(42)

Podle těchto dohod se roční odměna vyplacená společnosti PI skládala ze tří složek: i) provize z hrubé shromážděné částky („přímý poplatek“), která je závislá na částce shromážděné v podobě spořitelních certifikátů v daném roce; ii) provize za správu objemu poštovních spořitelních certifikátů; iii) ostatních zvláštních složek uvedených v tabulkách 4 a 5.

Tabulka 4

Odměna za spořitelní certifikáty podle dohod

Tabulka 5

Roční odměna vyplacená společnosti PI, 2000–2006, v milionech EUR

(43)

Podle ročních účetních závěrek společnosti CDP odměna vyplacená společnosti PI značně závisí hlavně na objemu shromážděných finančních prostředků a umožňuje společnosti CDP zachovat výjimečnou operační pružnost a mimořádně efektivní nákladovou strukturu.

(44)

Za prvé, v rozhodnutí o zahájení řízení ze dne 22. listopadu 2006 Komise uvedla, že právní rámec použitelný na společnost CDP s ohledem na distribuci produktů poštovního spoření (poštovní spořitelní certifikáty a spořitelní knížky) z právního hlediska neuděluje výlučné právo na distribuci.

(45)

Komise však měla pochybnosti, zda odměna, kterou společnost CDP vyplácí společnosti PI za umístění spořitelních certifikátů, představuje odpovídající tržní referenční hodnotu, a vyjádřila pochybnosti zejména s ohledem na obdobné produkty, které Itálie uvedla s cílem prokázat, že odměna odpovídá tržním podmínkám. V této fázi řízení nebylo Komisi známo přesné složení a hodnota jednotlivých poplatků placených společnosti PI s ohledem na spořitelní certifikáty od roku 2000.

(46)

Komise se proto potýkala s vážnými potížemi při posuzování toho, zda všechny složky odměny za umístění spořitelních certifikátů:

(47)

Konečně, pokud by odměna vyplacená společností CDP společnosti PI za spořitelní certifikáty představovala státní podporu, Komise uvedla, že by měla vážné potíže při posuzování její slučitelnosti.

(48)

V průběhu řízení podala připomínky pouze ABI.

(49)

Ve svém podnětu ze dne 30. prosince 2005 ABI uvedla, že částky vyplacené společností CDP pro společnost PI představovaly odměnu vyšší než:

(50)

ABI uvedla, že provize za umístění podnikových obligací byly v rozmezí od 0,5 % do 6 % v závislosti na řadě činitelů, jako je rating emitenta, struktura emise, maloobchodní síť a stupeň složitosti finančního nástroje. Provize požadované bankami za distribuci bankovních obligací na účet třetích stran činily v průměru 1 % až 1,5 % umístěné částky.

(51)

Podle ABI představovala odměna, kterou stát vyplácel společnosti PI za umístění produktů poštovního spoření, státní podporu pro společnost PI na úkor ostatních bank, které mohly poskytovat stejnou službu za lepších podmínek a s nižšími náklady pro stát.

(52)

Dopisy ze dne 13. března 2007 a 18. května 2007 předložila ABI dodatečné připomínky.

(53)

ABI uvedla, že odměnu za umístění poštovních spořitelních certifikátů je nutno porovnat s odměnou splatnou za umístění BOT nebo BTP podle lhůty splatnosti. U spořitelních certifikátů společnost PI obdržela odměnu závislou na upsané hodnotě, která byla vyšší než poplatek za umístění státních obligací (přibližně 195–160 základních bodů), obdržela však rovněž odměnu na základě dosud nesplacených spořitelních certifikátů.

(54)

ABI nesouhlasí se závěry srovnávací studie popsané v rozhodnutí Komise ze dne 22. listopadu 2006, a to z těchto důvodů:

(55)

Dopisem ze dne 18. května 2007 předložila ABI Komisi závěry studie provedené s pomocí poradenské společnosti, jejímž cílem bylo určit produkty, jež by bylo možno porovnat s poštovními spořitelními certifikáty, a analyzovat odměnu za jejich umístění. Studie potvrdila názory ABI a podrobně určila produkty srovnatelné s poštovními spořitelními certifikáty, jak je uvedeno níže.

(56)

Běžné poštovní spořitelní certifikáty byly srovnatelné s BTP. Poštovní spořitelní certifikáty a BTP byly stejné, pokud jde splatnost, riziko, výnos a daňovou sazbu. Odměna za umístění BTP činila 0,30 %–0,40 % upsané částky.

(57)

V rozporu s tím, co bylo uvedeno ve srovnávací studii zmíněné v rozhodnutí Komise ze dne 22. listopadu 2006, nebyly běžné poštovní spořitelní certifikáty srovnatelné s:

(58)

Co se týká složitosti běžných poštovních spořitelních certifikátů, ABI uvedla, že nespadají do definice strukturovaných produktů, kterou stanovila Banca d’Italia. Skutečnost, že se na poštovní spořitelní certifikáty vztahovala opce rovnocenná prodejní opci, neodůvodňuje vyšší odměnu za jejich umístění. Tato opce byla svou povahou spíše zárukou pro upisovatele, který měl nárok investici kdykoli ukončit, a netýkala se struktury cenného papíru nebo dané úrovně rizika.

(59)

18měsíční poštovní spořitelní certifikáty je možno srovnat s krátkodobými státními obligacemi, a to buď BOT, nebo CTZ. V rozporu s tím, co bylo uvedeno ve srovnávací studii, 18měsíční poštovní spořitelní certifikáty nebyly srovnatelné s podnikovými obligacemi s ratingem rovnajícím se A+ nebo vyšším, jelikož měly mnohem nižší rizikový profil.

(60)

Provize za distribuci BOT se pohybovaly od 0,05 % do 0,30 % upsané částky v závislosti na splatnosti (tuto odměnu investor hradil subjektu umísťujícímu dluhopis). Odměna za umístění CTZ činila 0,20 % upsané částky.

(61)

Poštovní spořitelní certifikáty s pevně stanovenou dobou splatnosti byly srovnatelné se státními obligacemi jako BOT, CTZ nebo BTP v závislosti na zbývající životnosti spořitelního certifikátu.

(62)

Poštovní spořitelní certifikáty vázané na inflaci byly srovnatelné s obligacemi BTPEURi (střednědobé až dlouhodobé státní obligace indexované na míru inflace v eurozóně). Nelze je srovnat s podnikovými obligacemi vázanými na akcie, jelikož jejich rizikový profil byl mnohem nižší a jejich výnos nebyl svázán s košem finančních nástrojů, jak tomu je u výnosu obligací vázaných na akcie, nýbrž s mírou inflace.

(63)

Provize za umístění obligací BTPEURi činily 0,40 % upsané částky.

(64)

Indexované poštovní spořitelní certifikáty byly srovnatelné s indexovanými obligacemi emitovanými finančními společnostmi (ačkoli rizikový profil byl v případě poštovních spořitelních certifikátů nižší). Nelze je srovnat s podnikovými obligacemi, jelikož společnost CDP byla finančním zprostředkovatelem.

(65)

Provize za umístění indexovaných finančních obligací se pohybovaly v rozmezí od 1 % do 2,5 % upsané částky.

(66)

ABI nejprve tvrdila, že poštovní spořitelní certifikáty lze srovnat s investičními fondy investujícími do státních obligací eurozóny; dopis ABI ze dne 18. května 2007 se k tomuto tvrzení nevrací, neposkytuje tudíž žádné vysvětlení.

(67)

S ohledem na distribuci produktů srovnatelných s poštovními spořitelními certifikáty ABI uvedla dva možné scénáře. Tyto produkty jsou buď distribuovány subjektem odměňovaným výhradně za umístění a emitent nese náklady na správu, nebo jsou umísťovány a spravovány subjektem odměňovaným za obě tyto činnosti, přičemž v tomto případě není snadné odlišit obě složky odměny, tj. za umístění na straně jedné a za vedení účetnictví a správu na straně druhé. Studie prokázala, že praxe na trhu neumožňuje odlišit část provize, která souvisí pouze s umístěním, část, která souvisí s účetnictvím a správou, a část související s výrobou papírových obligací.

(68)

Výše odměny byla ovlivněna složitostí obligace, ratingem emitenta, distribuční sítí, splatností, pověstí emitenta, strukturou emise a právními omezeními (povinnosti emitenta podle právních předpisů nebo licencí).

(69)

Poštovní spořitelní certifikáty se státní zárukou měly rizikový profil mnohem nižší, než je rizikový profil u podnikových obligací, jak bylo možno usuzovat ze skutečnosti, že vnitřní výnosnost u státní obligace byla vždy nižší než u podnikové obligace s rovnocenným ratingem. Za posledních 10 let byla míra selhání u státních obligací s ratingem Aa nulová, zatímco míra selhání u podnikových obligací s ratingem Aa činila 0,59.

(70)

Nebylo možno určit tržní odměnu za výrobu papírových obligací, jelikož finanční trhy nyní obchodují téměř výhradně s dematerializovanými produkty.

(71)

Itálie své připomínky založila na výsledcích srovnávací studie provedené v lednu 2006 za účelem přípravy dohody zahrnující tříleté období 2006–2008, jejímž cílem bylo určení tržní odměny pro CDP a PI za produkty poštovního spoření (dále jen „srovnávací studie“).

(72)

Metodika studie obsahuje šest postupných fází:

(73)

Ve srovnávací studii bylo zjištěno, že výše poplatků za umístění byla ovlivněna třemi činiteli: rizikovým profilem/výnosností, smluvní složitostí (zda byl cenný papír strukturovaným nástrojem nebo standardním nástrojem (tzv. „plain vanilla“ (30) a dobou splatnosti.

(74)

Itálie zejména tvrdila, že odměnu za umístění poštovních spořitelních certifikátů nelze srovnat s odměnou za distribuci státních obligací, jelikož:

(75)

Hlavní závěry srovnávací studie byly tyto:

Tabulka 6

Tržní poplatky u referenčního vzorku strukturovaných podnikových obligací v období 2006–2008 a poplatky použitelné pro společnosti CDP a PI (%)

(76)

Jak je uvedeno v tabulce, srovnávací studie po analýze vzorku srovnatelných obligací dospěla k závěru, že poplatky za umístění poštovních spořitelních certifikátů byly v rozmezí, jež není vyšší než rozmezí u srovnatelných finančních produktů.

(77)

Ve srovnávací studii bylo rovněž uvedeno, že pokud by společnost PI nesplnila cíle stanovené v dohodě s ohledem na čisté finanční prostředky získané formou poštovních spořitelních certifikátů, bylo možno odměnu snížit. Jelikož poštovní spořitelní certifikáty byly na rozdíl od obligací splatné na požádání, společnost PI musela systém spravovat obezřetně, aby splnila všechny stanovené cíle.

(78)

V případě odměny za správu dematerializovaných poštovních spořitelních certifikátů srovnávací studie předpokládala, že referenční hodnotou by měly být částky účtované zprostředkovatelům společností Monte Titoli SpA za centrální správu cenných papírů: výše této části odměny byla v souladu s tržními podmínkami (v rozmezí od 0,002 do 0,0023 % v závislosti na objemu dematerializovaných poštovních spořitelních certifikátů). V případě papírových spořitelních certifikátů však nebylo možné provést srovnávací analýzu italského bankovního trhu, jelikož tento druh poštovních spořitelních certifikátů byl jediným, který byl dosud na trhu v papírové podobě.

(79)

V dopisech ze dne 2. února 2007, 18. dubna 2007, 22. června 2007, 11. března 2008, 13. května 2008 a 17. června 2008 uvedla Itálie tyto hlavní připomínky.

(80)

Itálie tvrdila, že odměna vyplacená společnosti PI za umístění poštovních spořitelních certifikátů od roku 2000 byla v souladu s tržními podmínkami a rovněž že se jednalo o maximální částku, která byla společnosti PI vyplacena pouze v případě, bylo-li dosaženo cílů stanovených pro hrubou částku shromážděnou ve formě poštovních spořitelních certifikátů. Tuto odměnu bylo proto obtížné porovnat s odměnou, kterou obdržely ostatní subjekty za umístění podobných produktů.

(81)

Za účelem určení srovnatelných produktů a příslušné odměny Itálie odkázala na výsledky srovnávací studie.

(82)

Uvedla, že odměna za umístění poštovních spořitelních certifikátů byla nižší než odměna za umístění poštovních spořitelních knížek, s ohledem na niž bylo v rozhodnutí Komise ze dne 22. listopadu 2006 zjištěno, že je v souladu s tržními podmínkami. Důvodem je to, že průměrná životnost poštovních spořitelních certifikátů činila [7–10] let, a pokud se odměna ve výši 2,63 % za umístění certifikátů rozloží na toto období, roční odměna za jejich umístění činí […] %, což je méně než roční odměna za distribuci poštovních spořitelních knížek ve výši 0,90 %. Je však pravdou, že mezi oběma produkty existují rozdíly: poštovní spořitelní knížky jsou krátkodobé finanční produkty, zatímco poštovní spořitelní certifikáty jsou střednědobé až dlouhodobé produkty a poštovní spořitelní knížky jsou jednoduchými produkty, zatímco poštovní spořitelní certifikáty jsou složité strukturované produkty.

(83)

Finanční produkty v papírové podobě byly na trhu mimořádně vzácné, poštovní spořitelní certifikáty však bylo možno považovat za srovnatelné s depozitními certifikáty emitovanými bankami (certificati di deposito – „CD“). U těchto certifikátů upisovatelé platili bance jednorázový poplatek ve výši od 4,50 EUR do 9,30 EUR za certifikát bez ohledu na výši vkladu a dobu splatnosti. Průměrná životnost depozitních certifikátů činila 24 měsíců, takže úvěrové instituce vybíraly průměrný roční poplatek ve výši 2,25 EUR až 4,65 EUR za certifikát. Pokud se u poštovního spořitelního certifikátu předpokládá průměrná částka ve výši 2 000 EUR a na tuto částku se použije procentuální odměna společnosti PI (0,11 %), činí roční poplatek za papírový certifikát 2,20 EUR, což je v souladu s provizí u depozitních certifikátů.

(84)

S ohledem na poplatek za výrobu papírových certifikátů byl srovnatelným papírovým cenným papírem papírový certifikát představující investici do investičního fondu, jehož průměrné náklady byly v rozmezí od 10 EUR do 20 EUR na certifikát. Odměna společnosti PI ve výši 1,70 EUR za certifikát je proto přiměřená.

(85)

Co se týká marže za umístění poštovních spořitelních certifikátů, Itálie uvedla, že tyto certifikáty byly pouze jedním produktem z širší škály finančních služeb poskytovaných zákazníkům společnosti PI s cílem dosáhnout nejvhodnějšího rozložení majetku. Marže u služeb společnosti Bancoposta ([…] % v roce 2005) byla nižší než marže u srovnatelných služeb poskytovaných obchodními bankami (35 %).

(86)

Itálie uvedla, že za účelem zjištění, zda společnost PI získala hospodářskou výhodu, či nikoli, není nutné rozdělit odměnu za srovnatelné produkty na jednotlivé složky: postačuje porovnat celkovou odměnu u poštovních spořitelních certifikátů s odměnou u srovnatelných produktů.

(87)

Ohledně otázky dodržení zásady investora v tržním hospodářství Itálie uvedla, že mechanismy výpočtu odměny byly navrženy na základě hospodářského odůvodnění, na němž byla tato rozhodnutí založena na trhu. Ačkoli neexistovaly žádné studie pocházející z roku 2000, odměna byla nicméně založena na těchto hospodářských zásadách, jak následně potvrdila srovnávací studie (viz tabulky 4 a 5).

(88)

Společnost PI vedla oddělené účetnictví pro maloobchodní finanční služby jako celek a pro účely účetnictví nerozlišovala mezi jednotlivými finančními produkty. Srovnání nákladů a výnosů u jednotlivých produktů, včetně poštovních spořitelních certifikátů, bylo provedeno pouze za účelem analýzy správy a bylo velmi přibližné. Z tohoto srovnání vyplynulo, že poštovní spořitelní certifikáty znamenaly větší zátěž, pokud jde o správu, než ostatní produkty, například běžné účty. Pro rok 2005 Itálie zjistila, že nejlepší náhradní proměnnou pro hospodářské a finanční údaje týkající se poštovních spořitelních certifikátů byla hrubá ziskovost ve výši […] % (35).

(89)

Banca d’Italia uvedla, že se poštovní spořitelní certifikáty považují za strukturované finanční nástroje, a to z těchto důvodů: jednalo se o cenné papíry s povahou obligací nebo při jakékoli výši dlužné částky se jednalo o deriváty v tom, že zahrnovaly derivátovou smlouvu typu opce; a obě složky, obligace a derivát byly neoddělitelnými složkami nástroje.

(90)

Itálie nesdílela názor ABI ohledně určení produktů srovnatelných s poštovními spořitelními certifikáty.

(91)

Itálie tvrdila, že rozdíl ve stanovování cen u jednotlivých emitentů se stejným ohodnocením rizika – státních (stát a mezinárodní subjekty), finančních, bankovních a podnikových (průmyslové podniky v úzkém smyslu) – byl v řádu několika málo setin procenta: rozdíl v nákladech financování mezi dvěma mezními kategoriemi emitentů – státní a podnikoví emitenti – činil přibližně 5–6 základních bodů a rozdíl mezi finančními a podnikovými emitenty byl 2–3 základní body. Jinými slovy, mezi emitenty se stejným ratingem nebyla kategorie emitenta (stát, finanční instituce, banka atd.) významná a neznamenala neplatnost závěrů studie, kterou předložila Itálie. V rozporu s tím, co prohlásila ABI, byla ve srovnávací studii použita obecná definice podnikových obligací, která odkazovala na obligace emitované nejen průmyslovými podniky, nýbrž rovněž finančními společnostmi. Průměrný rating koše uvedeného ve srovnávací studii byl AA–, tj. vyšší než rating společnosti CDP, která emitovala poštovní spořitelní certifikáty (A+), nebo Itálie, která za ně ručila (A+).

(92)

Za umístění strukturovaných obligací emitovaných italskými bankami mimoto společnost PI/Bancoposta obdržela průměrnou provizi ve výši 2,9 %, což bylo v souladu s odměnou za umístění poštovních spořitelních certifikátů.

(93)

Itálie zpochybnila srovnání poštovních spořitelních certifikátů se státními obligacemi, které provedla ABI, a to z níže uvedených důvodů.

(94)

Pokud jde o způsob a správu umístění, poštovní spořitelní certifikáty nejsou srovnatelné se státními obligacemi, nýbrž spíše s investičními fondy.

(95)

Co se týká skutečnosti, že náklady na výběr musely být u poštovních spořitelních certifikátů podle zákona v souladu s náklady na státní dluhopisy na trhu, Itálie podotkla, že u poštovních spořitelních certifikátů byl hrubý roční výnos nižší než u státních obligací (u nástrojů uváděných jako příklad s dobou splatnosti v délce 8, 10 a 20 let činil rozdíl 180 základních bodů). Itálie zastávala názor, že rozdíl byl zapříčiněn prodejní opcí amerického typu. Když byly poté připočteny distribuční poplatky, náklady pro stát byly odpovídající.

(96)

ABI přehlédla skutečnost, že poštovní spořitelní certifikáty zahrnovaly implicitní prodejní opci a bylo možno je srovnat s investičními fondy. Poštovní spořitelní certifikáty spadají do definice strukturovaných obligací, kterou používá Banca d’Italia.

(97)

Provize za umístění poštovních spořitelních certifikátů odrážela rovněž veškerou práci společnosti PI za účelem dosažení určitých cílů, pokud jde o hrubou a čistou upsanou částku, a to u produktů poštovního spoření jako celku i u jednotlivých produktů. Tato odměna zohledňovala rovněž správu zákazníků, kterou společnost PI prováděla po umístění a po celou dobu životnosti certifikátu, zejména kvůli oprávnění investora požádat o splacení certifikátu a neexistenci sekundárního trhu.

(98)

Itálie zpochybnila tvrzení ABI ohledně výše provizí za umístění indexovaných obligací (1 %–2,5 %): průměrná odměna, kterou společnost PI obdržela, činila 3,05 % za umístění strukturovaných obligací emitovaných zahraničními a italskými bankami (36) a 2,9 % za umístění obligací emitovaných pouze italskými bankami (37) (například za umístění strukturovaných obligací emitovaných společností Capitalia SpA PI obdržela poplatek ve výši 3,212 % upsané nominální hodnoty (38).

(99)

Itálie dospěla k závěru, že studie ABI je obecná a přehlédla zvláštní rysy distribuce poštovních spořitelních certifikátů v porovnání s ostatními obligacemi.

(100)

Studie zadané společností PI a ABI sledovaly podobné metodiky, jejich výsledky lze však obtížně srovnat. Zejména neurčily produkty, které by byly naprosto srovnatelné, a při výběru jednoho či druhého srovnávacího produktu zdůrazňovaly různé činitele ovlivňující poplatky za umístění.

(101)

Komise proto požádala nezávislého odborníka, aby provedl studii s cílem určit tržní odměnu za umístění poštovních spořitelních certifikátů.

(102)

Základním zjištěním studie odborníka bylo, že italský trh s cennými papíry je rozdělen na i) první stupeň, na němž se emitenti zaměřují na institucionální investory, výnosy jsou na běžné úrovni s ohledem na riziko selhání a výnosové křivky v eurech, distribuce je v rukou velkých investičních bank (nebo prostřednictvím otevřené aukce, jako v případě většiny italských státních obligací) a distribuční poplatky jsou poměrně nízké, a ii) druhý stupeň, na němž se distribuce uskutečňuje prostřednictvím maloobchodních bankovních sítí zaměřujících se na jednotlivé střadatele, emitenti mohou dosáhnout lepších výpůjčních podmínek než na trhu prvního stupně a distribuční poplatky jsou na základě povahy věci vyšší než na trhu prvního stupně. To mělo přímé důsledky na výši distribučních poplatků zahrnutých ve finančních produktech: při jakékoli kombinaci charakteristik, u níž bylo možno očekávat, že ovlivní distribuční poplatky za finanční produkt, znamenala pouhá skutečnost, že produkt byl prodáván na trhu druhého stupně, prudké zvýšení poplatků.

(103)

V studii odborníka bylo uvedeno, že distribuční poplatky za finanční produkty mají být funkcí úsilí vyžadovaného od distribuční sítě při jejich distribuci. Poté byly určeny produkty, které jsou nejvíce srovnatelné s poštovními spořitelními certifikáty, a to s přihlédnutím k jejich základním charakteristikám – riziko, likvidita, smluvní složitost (39), pověst a právní postavení emitenta, splatnost, velikost emise, struktura nabídky, minimální požadovaná investice a distribuční kanál (institucionální/maloobchodní distribuce) – a těmto charakteristikám bylo přiděleno příslušné ohodnocení.

(104)

Poté bylo ohodnocení jednotlivých charakteristik každého finančního produktu porovnáno s charakteristikami jednotlivých kategorií poštovních spořitelních certifikátů.

Tabulka 7

Finanční produkty a činitele ovlivňující distribuční poplatky

(105)

Při určení srovnatelných produktů byl rozhodující distribuční kanál (institucionální nebo maloobchodní distribuce). Poštovní spořitelní certifikáty byly nejlépe srovnatelné s maloobchodními finančními produkty, protože byly obvykle prodávány domácnostem. Rodiny držely téměř celý objem dosud nesplacených poštovních spořitelních certifikátů (přibližně 99 %) a tyto certifikáty obvykle nenakupovali institucionální investoři. To bylo rovněž hlavním znakem, který znamenal, že státní obligace (BOT, BTP a CCT) nebyly srovnatelné s poštovními spořitelními certifikáty.

(106)

V studii odborníka bylo zjištěno, že produktem, který je nejvíce srovnatelný s poštovními spořitelními certifikáty, jsou bankovní obligace (běžné poštovní spořitelní certifikáty a poštovní spořitelní certifikáty s pevně stanovenou dobou splatnosti jsou srovnatelné se standardními bankovními obligacemi a indexované poštovní spořitelní certifikáty jsou srovnatelné s indexovými bankovními obligacemi – viz Tabulka 14). Druhým nejvíce srovnatelným produktem byly investiční fondy (41). Oba tyto srovnatelné produkty existovaly pouze v dematerializované podobě (42).

(107)

Komise v této fázi podotýká, že ačkoli je nutno posoudit odměnu pro papírové i dematerializované poštovní spořitelní certifikáty, obě formy poštovních spořitelních certifikátů sdílejí další charakteristiky, a to průměrnou dobu splatnosti, výnos při splatnosti a vlastnosti spojené se společností PI jako distributorem.

(108)

Aby bylo možno provést srovnání potřebné k určení distribučního poplatku u poštovních spořitelních certifikátů, odborník vytvořil datový soubor bankovních obligací a investičních fondů pomocí i) velkého počtu prospektů bankovních obligací kotovaných na TLX, druhé organizované burze cenných papírů (po Borsa Italiana) (43) a ii) internetových stránek velkých italských bank, na nichž byly k dispozici ke stažení prospekty pro emise obligací. Datový soubor obsahoval 511 emisí obligací distribuovaných na italském trhu v období od roku 2002 do roku 2008 (162 bylo emitováno před rokem 2006). Z celkového počtu emisí v každém roce byl podíl zastoupený v datovém souboru tento: 18 % v roce 2006, 15 % v roce 2005, 9 % v roce 2004, 3 % v roce 2003 a 0,2 % v roce 2002.

(109)

Odborník provedl pro každý srovnávací produkt další analýzy pomocí popisných statistik. Například v případě standardních obligací emitovaných bankami (což byl produkt nejvíce srovnatelný s běžnými poštovními spořitelními certifikáty a poštovními spořitelními certifikáty s pevně stanovenou dobou splatnosti) měl odborník za to, že popisné statistiky nepostačují k náležitému pochopení činitelů určujících distribuční poplatky, jež by mohly být použity k posouzení, zda odměna za distribuci poštovních spořitelních certifikátů byla v souladu s tržními podmínkami. Bankovní obligace zejména nebyly homogenní ve všech příslušných ohledech a nemusely být homogenní s konkrétní třídou poštovních spořitelních certifikátů, s níž měly být srovnány. Statistické důkazy je proto nutno použít racionálně, aby bylo v rámci skupiny obdobných obligací zjištěno, jaké charakteristiky byly skutečně důležité pro vyměření distribučních poplatků. Odborník odkázal na seznam příslušných činitelů, které ovlivňují distribuční poplatky (viz body 103–104). Účinek těchto nezávislých proměnných na distribuční poplatek u produktu podobného poštovním spořitelním certifikátům byl odhadnut pomocí regresní analýzy.

(110)

Období, na něž se vztahoval vzorek bankovních obligací, znemožnilo vyvodit závěr ohledně chování distribučních poplatků v průběhu let 2000–2003. Ze statistických důvodů nebylo možné vytvořit pro roky 2000–2006 smysluplnou časovou řadu (44). Vzorek bankovních obligací umožnil vyvodit závěr pouze pro období 2000–2006 obecně, nikoli pro jednotlivé roky.

(111)

Odborník zastával jednoznačně názor, že závěr týkající se celého období je nicméně relevantní, jelikož při pohovorech na místě se podařilo zjistit, že od roku 2000 nedošlo k patrné změně ve výši distribučních poplatků; z některých odpovědí dokonce vyplynulo, že se tyto snížily.

(112)

Odborník vytvořil rovněž datový soubor 102 investičních fondů (45); na základě tohoto vzorku se jediná užitečná analýza dat, která byla provedena, týkala popisných statistik (46). Nebylo však možno vytvořit časovou řadu pro poplatky získané distributory v případě investičních fondů.

(113)

Pozornost byla věnována rovněž struktuře odměny za distribuci srovnatelných produktů:

(114)

Celková odměna, kterou společnost PI obdržela od společnosti CDP na základě ročních dohod pro období 2000–2006, se skládala z řady složek (viz rovněž tabulka 4) (47):

(115)

Podle dohod pro roky 2000–2002 byla struktura odměny poměrně proměnlivá. Struktura celkové odměny byla od roku 2003 stálá v tom smyslu, že celková odměna byla složena ze stejných složek, ačkoli se údaje pro jednotlivé složky mohly lišit. Obecně nebylo v období 2000–2002 snadné porovnat jednotlivé roky a nebylo snadné porovnat období 2000–2002 s obdobím 2003–2006.

(116)

Aby byla odměna za distribuci poštovních spořitelních certifikátů srovnatelná s odměnou za obdobné finanční produkty, odborník přepočítal dvojí strukturu odměny u certifikátů na rovnocenný odhadnutý celkový přímý poplatek, který by byl přímo srovnatelný se skutečným přímým poplatkem vypočítaným pro bankovní obligace a investiční fondy. Tento jediný údaj pro poštovní spořitelní certifikáty byl pro každý rok získán tak, že ke skutečnému smluvně stanovenému přímému poplatku byl připočten odhadovaný dodatečný přímý poplatek představující současnou hodnotu odměny, kterou společnost PI podle očekávání získá v budoucnu za upsané certifikáty v daném roce na základě ročních procentuálních poplatků z objemu dosud nesplacených certifikátů. Tento dodatečný přímý poplatek byl odhadnut na základě průměrné životnosti (48) každé třídy certifikátů a vypočtení současné hodnoty (v roce upsání) ročních procentních poplatků, které by byly získány během let průměrné životnosti certifikátu (49).

(117)

Za účelem výpočtu zmíněné současné hodnoty odborník zjistil, že je nutno učinit další předpoklad ohledně ročních poplatků, jež budou získány v budoucnu. Existovaly dvě stejně přijatelné možnosti:

(118)

Přímé poplatky za poštovní spořitelní certifikáty přepočítané na základě metody proměnlivé roční odměny se obecně jeví jako nižší než poplatky, jež byly získány při použití metody stálé roční odměny. Toto pro běžné certifikáty a certifikáty s pevně stanovenou dobou splatnosti dokládá tabulka 8:

Tabulka 8

Celkové odhadované přímé poplatky u poštovních spořitelních certifikátů (%)

(119)

Z důvodu konzervativního přístupu vycházel odborník ve větší části studie z předpokladu stálé roční odměny.

(120)

Na základě tohoto předpokladu jsou přepočítané přímé poplatky, které společnost PI obdržela za poštovní spořitelní certifikáty, tyto:

Tabulka 9

Přepočítané přímé poplatky, které společnost PI obdržela za poštovní spořitelní certifikáty

(121)

Získané údaje umožňují provést odhad rozpětí tržní odměny za distribuci poštovních spořitelních certifikátů. Odhadovaná tržní odměna se liší, závisí však na tom, který srovnávací produkt se považuje za vhodný.

(122)

Tabulka 10 ukazuje rozpětí celkových odhadovaných přímých poplatků za poštovní spořitelní certifikáty (na základě regresní analýzy vzorku bankovních obligací) a rozpětí přepočítaných skutečných poplatků, které společnost PI obdržela za poštovní spořitelní certifikáty. Rozpětí skutečné odměny za poštovní spořitelní certifikáty je vymezeno minimálním a maximálním poplatkem zaznamenaným v období 2000–2006. Rozpětí použité ke srovnání je vymezeno minimální a maximální očekávanou hodnotou (52) poplatků za poštovní spořitelní certifikáty na základě regrese poplatků podle příslušných činitelů. Tabulka udává rovněž rozpětí získaná připočtením jedné nebo dvou směrodatných odchylek k očekávaným minimálním a maximálním hodnotám (53).

(123)

Pro posouzení pravděpodobnosti určitého jevu je důležitý odkaz na klasické intervaly (střední hodnota + 1 směrodatná odchylka) a (střední hodnota + 2 směrodatné odchylky): sledovaný jev, který je od očekávané hodnoty vzdálen o méně než jednu směrodatnou odchylku, je s vysokou pravděpodobností statisticky podobný očekávané hodnotě; pokud leží v intervalu mezi jednou a dvěma směrodatnými odchylkami, je jeho pravděpodobnost nižší, nikoli však abnormálně nízká; je-li ve vzdálenosti více než dvou směrodatných odchylek, je jeho pravděpodobnost dosti nízká, takže jej lze nazvat „ojedinělým“ případně „abnormálním“ jevem (54).

Tabulka 10

Přepočítaný přímý poplatek a odhadnutá tržní odměna za poštovní spořitelní certifikáty na základě vzorku bankovních obligací (%)

(124)

Odborník proto vyvodil tyto závěry:

(125)

Odborník rovněž uvedl očekávané distribuční poplatky za běžné poštovní spořitelní certifikáty a poštovní spořitelní certifikáty s pevně stanovenou dobou splatnosti, kdy pro každého distributora byly zahrnuty formální nezávislé proměnné s cílem zachytit další faktor, a to cenové politiky jednotlivých distributorů, který nebyl zahrnut v regresní analýze uvedené v tabulce 10 (56):

Tabulka 11

Odhadovaná odměna distributora za poštovní spořitelní certifikáty

(126)

Celkové přepočítané přímé poplatky zaplacené společnosti PI za distribuci poštovních spořitelních certifikátů (bodový odhad) a pro investiční fondy peněžního trhu jsou uvedeny v tabulce 12.

Tabulka 12

Přepočítané přímé poplatky a odhadovaná roční tržní odměna za poštovní spořitelní certifikáty na základě vzorku investičních fondů

(127)

Na základě předpokladu stálé roční odměny odborník vypočítal roční odměnu za distribuci poštovních spořitelních certifikátů v absolutním vyjádření v porovnání s odměnou, kterou by společnost PI obdržela, pokud by byly placeny průměrné sazby, které obdrželi distributoři srovnatelných investičních fondů. Tyto roční absolutní údaje pro odměnu za poštovní spořitelní certifikáty a pro odměnu, která by byla vyplacena na základě podmínek pro investiční fondy peněžního trhu, jsou uvedeny v tabulce 13.

Tabulka 13

Skutečná a odhadovaná odměna za poštovní spořitelní certifikáty, v absolutním vyjádření

(128)

Odborník dospěl k těmto závěrům:

(129)

Celkové poplatky, které společnost CDP uhradila společnosti PI, činily 15 milionů EUR v roce 2003, 16 milionů EUR v roce 2004 a 18 milionů EUR v roce 2005 a 2006 (viz tabulka 5).

(130)

Ve výše uvedených analýzách zkoumajících, zda byly poplatky zaplacené společnosti PI za distribuci poštovních spořitelních certifikátů v souladu s tržními podmínkami, nebyla uvažována odměna za výrobu papírových certifikátů. Odborník zastával názor, že při výpočtu dodatečného přímého poplatku bylo vhodné nepřihlížet k této složce, jelikož se vztahuje na velmi specifický rys poštovních spořitelních certifikátů, jež nebyl u srovnatelných finančních produktů v období 2000–2006 zjištěn. Jak bylo objasněno výše, Itálie srovnala vyrovnávací platbu, kterou společnost PI obdržela za výrobu papírových certifikátů, s platbou požadovanou za papírové certifikáty emitované investičními fondy. Itálie poznamenala, že platba požadovaná za papírové certifikáty emitované investičními fondy činila 10 EUR až 20 EUR za certifikát, zatímco poplatek, který společnost CDP hradila společnosti PI, činil 1,70 EUR za papírový certifikát, a dospěla k závěru, že se tento poplatek nejeví jako nadměrný. Odborník potvrdil, že částky, které účtují investiční fondy za výrobu papírových certifikátů, byly na úrovni, kterou uvedla Itálie.

(131)

Poplatek, který společnost CDP hradila společnosti PI za výrobu papírových certifikátů, lze proto považovat za tržní.

(132)

Celkový závěr uvedený ve zprávě odborníka je ten, že odměna vyplacená za poštovní spořitelní certifikáty v letech 2000–2006 byla v souladu s tržními podmínkami.

(133)

S cílem zjistit, zda opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1, musí Komise v zásadě posoudit, zda je režim:

(134)

Aby mohla Komise v daném případě dospět k závěru, musí posoudit pouze to, zda dotyčná odměna poskytuje společnosti PI výhodu.

(135)

V důsledku vyhlášky ze dne 6. října 2004 se shromažďování finančních prostředků v rámci poštovního spoření stalo službou obecného hospodářského zájmu (57). Proto od roku 2004 je nutno provést posouzení v rámci stanoveném v rozsudku ve věci Altmark  (58).

(136)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise shledala, že příjemce, společnost PI, musí plnit závazky veřejné služby a že tyto závazky jsou jednoznačně stanovené. Ukazatele, na jejichž základě byla vypočítána vyrovnávací platba, byly stanoveny předem objektivním a transparentním způsobem, zejména prostřednictvím dohod mezi společnostmi CDP a PI. Bylo nutno zjistit, zda je výše vyrovnávací platby omezena rozsahem nezbytným k pokrytí veškerých nákladů vynaložených při plnění závazků veřejné služby nebo jejich části, přičemž jsou zohledněny příslušné příjmy a přiměřený zisk; a v případě neexistence procesu zadávání veřejných zakázek musela být výše vyrovnávací platby určena na základě analýzy nákladů, které by běžný, řádně řízený podnik disponující odpovídajícími zdroji vynaložil na plnění těchto závazků, přičemž jsou zohledněny příslušné příjmy a přiměřený zisk za plnění těchto závazků.

(137)

Pokud byla odměna vyplacená společností CDP v souladu s tržními podmínkami, poskytuje náležitý odhad výše nákladů, které by vynaložil běžný, řádně řízený podnik na plnění těchto závazků, s přihlédnutím k příjmům a přiměřenému zisku. V případě, že odměna splňuje čtyři kritéria uvedená v rozsudku ve věci Altmark, státní podpora neexistuje (59). Pokud roční odměna vyplacená společnosti PI za poštovní spořitelní knížky byla v souladu s tržními podmínkami předtím, než byly společnosti PI a CDP pověřeny službou obecného hospodářského zájmu, je zřejmé, že společnosti PI nebyla udělena žádná výhoda a že tato odměna nepředstavuje státní podporu.

(138)

Za účelem analýzy, zda byla odměna vyplacená společností CDP v souladu s tržními podmínkami, bude Komise sledovat hlavní fáze metodiky použité ve srovnávací studii, což je metodika, kterou Komise schválila v rozhodnutí o zahájení řízení a která byla obdobně použita v dalších studiích, jež byly provedeny následně:

(139)

Uvedené tři studie se podstatně liší, co se týká určených srovnávacích produktů a základních determinantů odměny, které ovlivňují výběr srovnávacích produktů. Níže uvedená tabulka udává srovnávací produkty, které byly určeny třemi studiemi:

Tabulka 14

Srovnávací produkty určené třemi studiemi

(140)

Komise se domnívá, že metodika použitá odborníkem (viz zejména tabulka 7) a její výsledek jsou naprosto přiměřené. Srovnávací produkty určené odborníkem zejména odstraňují obavy italských orgánů i ABI, jak je podrobně uvedeno níže. Jsou posouzeny a přiměřeně zváženy všechny činitele, které jsou důležité pro vymezení základních charakteristik příslušných finančních produktů. Studie odborníka mimoto určuje velmi významný činitel, který ovlivňuje distribuční poplatky a který přehlédly jak italské orgány, tak ABI, a to distribuční síť. Odborník zde uvedl, že při distribuci produktů zaměřených na drobné investory přinejmenším v Itálii bylo možno nabídnout investorům při stejné úrovni rizika nižší výnos, než by byl nabídnut u obdobných produktů zaměřených na institucionální investory. V tomto případě lze vyšší úroveň distribučních poplatků získaných maloobchodní sítí v porovnání s poplatky, které by získali distributoři umisťující produkty u institucí, považovat za formu sdílení vytvořeného přebytku (61).

(141)

Ačkoli pro poštovní spořitelní certifikáty nebyly nalezeny dokonalé srovnávací produkty, analýza uvedená ve studii odborníka umožňuje odhadnout tržní odměnu u produktů, které mají podobné charakteristiky jako poštovní spořitelní certifikáty (například prostřednictvím regresní analýzy).

(142)

Srovnávací studie a italské orgány často prohlašovaly, že prodejní opce obsažená v poštovních spořitelních certifikátech znamená, že tyto jsou složitějším finančním produktem než standardní obligace a že je nutno je porovnat se složitými produkty, například strukturovanými obligacemi.

(143)

Některé nástroje, například standardní obligace a běžné akcie, mají poměrně jednoduchou strukturu a vyplacení, zatímco jiné, například strukturované obligace a obligace s ustanoveními podobnými opci, mají složitou strukturu a vyplacení, které jsou podmíněny chováním základních aktiv nebo závisí na řadě událostí. Vysvětlení a zejména prodej produktu se složitou strukturou drobným investorům je náročným úkolem pro maloobchodní sítě, které musí investovat do vzdělávání svých pracovníků a přidělit na tento proces cenné zdroje a čas.

(144)

Mimoto neexistuje žádné obecně uznávané oficiální prohlášení vydané regulačním orgánem se závazným právním účinkem, které stanoví přesnou definici toho, co je to „standardní“ nebo „strukturovaná“ obligace (62). Pokud přijmeme obecnou definici „strukturovaných“ obligací, mnoho finančních produktů by se nacházelo mezi striktně „standardními“ a striktně „strukturovanými“ obligacemi. Odborník uvedl, že obligaci s prodejní opcí jako poštovní spořitelní certifikát nelze považovat za rovnocennou typické strukturované obligaci. Struktura výnosu pro investora v případě poštovního spořitelního certifikátu byla jednoduchá a drobní střadatelé v Itálii si byli řadu desetiletí dobře vědomi významu možnosti předčasného splacení investovaného kapitálu a naběhlých úroků, takže na straně distributora se nevyžadovalo žádné zvláštní úsilí, pokud jde o objasnění struktury produktu.

(145)

Odborník proto přijal definici, podle níž je obligace „strukturovaná“, je-li její výnos svázán s trendy u daných parametrů podle mechanismu stanoveného v podmínkách emise.

(146)

Komise sdílí názor odborníka, že poštovní spořitelní certifikáty nelze považovat za „strukturované“ produkty podle obvyklé definice pouze z důvodu prodejní opce, která je v nich obsažena.

(147)

Srovnání poštovních spořitelních certifikátů a strukturovaných nástrojů, jak navrhla Itálie, není vhodné s výjimkou indexovaných certifikátů (63).

(148)

ABI často navrhovala srovnání s krátkodobými a dlouhodobými státními cennými papíry. Toto srovnání není vhodné, jelikož státní produkty jsou distribuovány v zásadě institucionálním investorům, zatímco bankovní obligace a poštovní spořitelní certifikáty jsou distribuovány podle typického procesu maloobchodního segmentu trhu. Výše odměny, kterou banky účtují za distribuci státních obligací drobným investorům, nepředstavuje mimoto tržní cenu vyplývající ze vzájemného působení nabídky a poptávky po maloobchodních distribučních službách, nýbrž je stanovena jednostranně státem a má sílu zákona. Tento poplatek proto nelze považovat za tržní úroveň odměny za distribuční služby na italském trhu (64).

(149)

Komise se domnívá, že srovnávací produkty určené odborníkem odstraňují obavy ABI v tom, že i) bankovní obligace jsou emitovány finančními společnostmi, a tudíž jsou lépe srovnatelné s poštovními spořitelními certifikáty emitovanými CDP; ii) státní cenné papíry a bankovní obligace mají podobný rizikový profil a iii) bankovními obligacemi považovanými za srovnatelné s běžnými poštovními spořitelními certifikáty a poštovními spořitelními certifikáty s pevně stanovenou dobou splatnosti nejsou strukturované obligace, nýbrž standardní obligace.

(150)

Komise zastává názor, že srovnávacími produkty, které jsou důležité pro účely tohoto rozhodnutí, jsou produkty uvedené ve studii odborníka, tj. v první řadě bankovní obligace a poté investiční fondy s podobnými charakteristikami.

(151)

Komise se domnívá, že metodika a výpočty odborníka s ohledem na rovnocenné přímé poplatky za poštovní spořitelní certifikáty jsou vhodné. Zejména

(152)

Přímé poplatky, k nimž dospěl odborník, jsou proto správné.

(153)

Komise bere v úvahu omezení dostupných údajů a souhlasí s odborníkem, že na základě ekonomické literatury a výzkumu trhu neexistuje žádný finanční produkt, který by byl naprosto srovnatelný s poštovními spořitelními certifikáty, pokud jde o všechny příslušné zjištěné činitele. Komise má za to, že významné množství kvantitativních a kvalitativních údajů, které odborník shromáždil a použil, je přiměřené pro účely tohoto rozhodnutí (65).

(154)

Komise souhlasí s tím, že závěr ohledně celého období (2000–2006) je platný, jelikož při pohovorech na místě, které odborník provedl, bylo zjištěno, že od roku 2000 nedošlo k patrné změně ve výši distribučních poplatků u bankovních obligací (z některých odpovědí dokonce vyplynulo, že se jejich výše snížila). Jednání mezi stranami mimoto vedla k významným změnám podmínek odměny v průběhu let (například roční správní poplatek se snížil jak procentuálně, tak i jeho částka). Komise zastává názor, že jednání o poplatku musí vzít v úvahu víceletý výhled. Je proto důležité, aby uvažování zahrnovalo víceleté období.

(155)

Komise mimoto souhlasí s odborníkem v tom, že jelikož se struktura odměny u poštovních spořitelních certifikátů a všech srovnatelných finančních produktů liší, výše odměny za distribuci jednotlivých produktů je nutno vyjádřit homogenně. V tomto ohledu Komise považuje vzhledem k tomu, že u bankovních obligací jsou hrazeny pouze distribuční poplatky, za správné vypočítat rovnocenné přímé poplatky pro investiční fondy.

(156)

Komise se rovněž domnívá, že regresní analýza provedená na základě vzorku bankovních obligací se obecně jeví jako nejlepší způsob zjištění tržní odměny za distribuci poštovních spořitelních certifikátů. Komise souhlasí s odborníkem, že popisné statistiky u investičních fondů určených jako srovnávací produkty jak ABI, tak i Itálií lze použít k vyvození smysluplných závěrů. Komise proto usuzuje, že střední hodnoty a očekávané hodnoty, které vypočetl odborník, jsou přijatelné.

(157)

Mezi Komisí a odborníkem se objevil technický rozpor týkající se rozpětí, která se mají použít u očekávaných hodnot (směrodatná chyba/směrodatná odchylka) v zájmu zjištění, zda je odměna v souladu s tržními podmínkami. Komise však tuto otázku nemusí dále přezkoumat, jelikož v posouzení nebudou rozpětí potřebná.

(158)

Je nutno posoudit, zda v příslušném období byly níže uvedené produkty v souladu s tržními podmínkami:

Tabulka 15

Upisovací období jednotlivých druhů poštovních spořitelních certifikátů

(159)

Co se týká dematerializovaných poštovních spořitelních certifikátů, ze srovnání hodnot uvedených v tabulkách 9 a 10 vyplývá toto.

(160)

Papírové 18měsíční poštovní spořitelní certifikáty jsou odměňovány ve stejné výši jako dematerializované certifikáty (jelikož neexistuje žádný roční poplatek za správu tohoto druhu certifikátů). Tato kategorie certifikátů je proto rovněž v souladu s tržními podmínkami.

(161)

Je nutno pouze zjistit, zda je odměna za papírové běžné poštovní spořitelní certifikáty za období 2000–2006 a za papírové certifikáty s pevně stanovenou dobou splatnosti za období 2000–2002 v souladu s tržními podmínkami.

(162)

Komise podotýká, že odborník rovněž porovnává papírové poštovní spořitelní certifikáty s dematerializovanými srovnávacími produkty, jelikož mezi produkty dostupnými na trhu nemohl určit vhodné srovnávací produkty v papírové podobě.

(163)

Komise se domnívá, že se zvláštní úkoly, které společnost PI plní v případě papírových obligací, liší od pouhé výroby papírových certifikátů, za niž je hrazen zvláštní poplatek (viz body 130–132).

(164)

Je nutno zmínit, že rozdíl mezi celkovými poplatky u papírových a dematerializovaných poštovních spořitelních certifikátů vyplývá pouze ze složky poplatku, která se týká správy (69).

(165)

Společnost PI vykonává zvláštní úkoly spojené se správou objemu papírových certifikátů. Běžné poštovní spořitelní certifikáty mohou být „zakoupeny“ v papírové podobě kterýkoli den na kterémkoli italském poštovním úřadě, a to kteroukoli osobou, která poštovnímu úřadu předloží doklad totožnosti a částku v hotovosti, kterou hodlá do certifikátů investovat. Není nutno mít u společnosti PI běžný účet, jelikož papírové spořitelní certifikáty lze zakoupit za hotové. Pracovníci přepážky požádají zákazníka, aby vyplnil určité tiskopisy, zapíší jméno zákazníka na certifikáty a vydají certifikáty zákazníkovi. Při odkupu certifikátů je postup v mnohém podobný. Zvládnutí těchto kroků vyžaduje organizační úsilí, jehož není zapotřebí (či je alespoň snazší) v případě dematerializovaných poštovních spořitelních certifikátů a bankovních obligací.

(166)

Vyšší odměna za roční objem papírových certifikátů se proto jeví jako odůvodněná zvláštními úkoly, které společnost PI vykonává s ohledem na tyto papírové certifikáty, takže porovnání mezi celkovými odhadnutými přímými poplatky u papírových běžných poštovních spořitelních certifikátů a obligací emitovaných bankami by bylo zaujaté vůči společnosti PI a rozhodnutí o otázce, zda je odměna za poštovní spořitelní certifikáty v souladu s tržními podmínkami, musí být založeno převážně na důkazech týkajících se dematerializovaných certifikátů.

(167)

Komise souhlasí s odborníkem, že společnost PI v případě papírových poštovních spořitelních certifikátů plní zvláštní úkoly, které přesahují vyrovnávací platbu za výrobu papírových certifikátů (70). Tyto dodatečné úkoly odůvodňují vyšší roční poplatky. V daném období činila roční odměna vyplacená společnosti PI za zvláštní dodatečné úkoly související se správou papírových certifikátů průměrně přibližně 0,14 % objemu papírových certifikátů (viz tabulka 4) (71). Náklady vzniklé při správě papírových certifikátů nelze přesně vyčíslit, Komise se však domnívá, že malá dodatečná odměna, která byla zjištěna, není nepřiměřená vzhledem k práci a organizačnímu úsilí, jež je nezbytné při správě papírových certifikátů (jak je popsáno v bodě 166). V roce 2006 činily správní poplatky vyplacené společnosti PI 7 126 EUR na pobočku poštovního úřadu. V období 2000–2001, kdy byly mezi stranami sjednány zvláštní kvalitativní cíle (72), činily správní poplatky vyplacené společnosti PI 18 064 EUR resp. 14 231 EUR na pobočku poštovního úřadu (73). Komise má za to, že tyto výše poplatků jsou úměrné správě papírových certifikátů a že jsou v souladu s tržními podmínkami. Komise rovněž podotýká, že tato roční odměna měla klesající tendenci a že se objem papírových certifikátů postupem času podle očekávání sníží.

(168)

Poštovní spořitelní certifikáty s pevně stanovenou dobou splatnosti nebyly nikdy dostupné v dematerializované podobě: zde Komise vypočítala poplatky hrazené společnosti PI bez odměny za úkoly v oblasti správy. V období 2000–2002 činí získaný údaj při použití konzervativního přístupu průměrně 1,72 % (74), což je méně než odhadovaná tržní odměna (1,76 % – viz tabulka 10) a méně než řada odhadů pro odměnu za poštovní spořitelní certifikáty s pevně stanovenou dobou s platnosti s přihlédnutím k cenovým politikám jednotlivých distributorů (viz tabulka 11, skupina B). Komise proto může vyvodit závěr, že odměna vyplacená za papírové poštovní spořitelní certifikáty s pevně stanovenou dobou splatnosti je v souladu s tržními podmínkami.

(169)

Tyto úvahy vedly k závěru, že odměna za papírové běžné poštovní spořitelní certifikáty a poštovní spořitelní certifikáty s pevně stanovenou dobou splatnosti je v souladu s tržními podmínkami.

(170)

Komise proto vyvozuje závěr, že vyplacená odměna byla v období 2000–2006 u všech papírových poštovních spořitelních certifikátů v souladu s tržními podmínkami.

(171)

Alternativně by Komise v tomto zvláštním případě mohla mít za to, že poplatky vyplacené společnosti PI byly v souladu s tržními podmínkami, pokud byly nižší než nejvyšší odhad očekávané hodnoty.

(172)

Pokud by byl přijat tento názor, tabulka 10 prokazuje, že odměna za papírové běžné certifikáty a papírové certifikáty s pevně stanovenou dobou splatnosti je v souladu s tržními podmínkami: nejvyšší odhad očekávané hodnoty u papírových běžných poštovních spořitelních certifikátů činí 4,54 % (horní mez očekávané hodnoty), zatímco maximální poplatek v období 2000–2006 činí 3,07 %. Příslušné hodnoty pro papírové poštovní spořitelní certifikáty s pevně stanovenou dobou splatnosti činí 3,34 % a 3,09 %.

(173)

Pomocí metodiky proměnlivé roční odměny by Komise dospěla k týmž závěrům.

(174)

Metodiku proměnlivé roční odměny lze uznat, jelikož Komise má za to, že každoroční jednání mezi společnostmi PI a CDP zohlednila kolísavost ročních poplatků.

(175)

Pokud by Komise použila tento přístup, její závěry ohledně souladu s tržními podmínkami by byly ještě jednoznačnější.

(176)

Odborník podotýká, že lze s naprostou jistotou uvést, že oběh v papírové podobě je specifický pro poštovní spořitelní certifikáty, s jedinou výjimkou podílových jednotek v investičních fondech, kde je to dosud podle zákona přípustné. ABI obdobně uznává, že finanční trhy nyní obchodují téměř výhradně s dematerializovanými produkty. ABI neuvádí žádná tvrzení nebo údaje, z nichž by vyplývalo, jak by mělo být posouzeno, zda je tato odměna v souladu s tržními podmínkami, ani nezpochybnila výpočet srovnatelné odměny za výrobu papírových certifikátů prostřednictvím srovnání s papírovými certifikáty emitovanými investičními fondy. Komise proto souhlasí se závěrem odborníka ohledně této záležitosti (viz 130. až 132. bod odůvodnění).

(177)

Co se týká tvrzení, která Itálie předložila s ohledem na soulad marže za umístění poštovních spořitelních certifikátů s tržními podmínkami (85. až 88. bod odůvodnění), Komise poznamenává, že simulované ziskové rozpětí, které uvedla Itálie u poštovních spořitelních certifikátů, nepostačuje k prokázání souladu distribučních poplatků u certifikátů s tržními podmínkami, jelikož (jak italské orgány uznávají) společnost PI nevede oddělené účetnictví pro jednotlivé finanční produkty, takže pro účely tohoto rozhodnutí není možné získat spolehlivé informace ohledně výnosů a nákladů vytvořených certifikáty.

(178)

Srovnání mezi celkovým ziskovým rozpětím společnosti PI/Bancoposta a rozpětím u všech srovnatelných činností obchodních bank je ještě méně konkrétní.

(179)

Komise se proto domnívá, že na základě tohoto tvrzení nelze vyvodit závěr ohledně souladu distribučních poplatků u poštovních spořitelních certifikátů s tržními podmínkami, což jsou pouze jedny služby poskytované společností Bancoposta a je nutno je porovnat s činnostmi a produkty obchodních bank, které nejsou srovnatelné.

(180)

Co se týká srovnání mezi distribučními poplatky u poštovních spořitelních certifikátů a poplatky u poštovních spořitelních knížek, které uvedly italské orgány, a jejich extrapolace údajně tržní odměny za poštovní spořitelní certifikáty během jejich průměrné životnosti (viz 83. bod odůvodnění), Komise se na základě analýz provedených odborníkem domnívá, že předpoklad lineárního účinku splatnosti na distribuční poplatky je příliš zjednodušující. Mimoto je vhodnější porovnat poštovní spořitelní certifikáty s finančním nástrojem emitovaným subjekty na trhu.

(181)

ABI uvádí, že vnitřní výnosnost státních obligací je vždy nižší než u podnikových obligací se stejným ratingem a že to je zapříčiněno rozdílem v riziku, ačkoli dotyčné finanční nástroje mají stejný rating; Komise se však domnívá, že rozdíl ve výnosech je možno lépe vysvětlit rozdíly mezi distribučními sítěmi (maloobchodní a velkoobchodní) než rozdílem v úrovni rizika.

(182)

Podle rámce Společenství pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (75) musí v případě, je-li podnik pověřen poskytováním několika služeb obecného hospodářského zájmu, vnitřní účty podniku zajistit, aby nedocházelo k nadměrné náhradě na úrovni jednotlivých služeb obecného hospodářského zájmu.

(183)

Z informací, které poskytla Itálie, je zřejmé, že ve vnitřních účtech společnosti PI neexistuje náležité oddělení nákladů a příjmů spojených se službou obecného hospodářského zájmu týkající se poštovního spoření a nákladů a příjmů spojených s ostatními službami.

(184)

Komise proto Itálii připomíná, že v tomto ohledu musí splnit povinnost.

(185)

Tržní odměna, kterou Itálie vyplácela společnosti Poste Italiane za distribuci poštovních spořitelních certifikátů, představuje náležitý odhad výše nákladů, které by vynaložil běžný, řádně řízený podnik ve stejném odvětví s přihlédnutím k příslušným příjmům a přiměřenému zisku za plnění těchto závazků.

(186)

Závěrem lze uvést, že od zahájení poskytování služeb obecného hospodářského zájmu v roce 2004 byla splněna čtyři kritéria uvedená v rozsudku ve věci Altmark. Odměna vyplacená společnosti PI za distribuci poštovních spořitelních certifikátů v období 2004 až 2006 nepředstavuje státní podporu.

(187)

Před tím, než byly společnosti PI a CDP pověřeny službou obecného hospodářského zájmu, byla odměna vyplacená společnosti PI za distribuci poštovních spořitelních certifikátů v souladu s tržními podmínkami. Jelikož společnosti PI nebyla udělena žádná výhoda, odměna nepředstavovala státní podporu.

(188)

Komise má za to, že odměna vyplacená společnosti PI za distribuci poštovních spořitelních certifikátů v letech 2000–2006 nepředstavuje státní podporu,