8.6.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 147/29

(1)

Zdanění minerálních olejů podléhá harmonizaci na úrovni Společenství od vstupu směrnice Rady 92/81/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z minerálních olejů (2) v platnost. Používání minerálních olejů při výrobě oxidu hlinitého nebylo z oblasti působnosti směrnice 92/81/EHS vyňato, ani se na ně nevztahovala povinná či fakultativní výjimka podle článku 8 zmíněné směrnice. Článek 6 směrnice Rady 92/82/EHS ze dne 19. října 1992 o sbližování sazeb spotřebních daní z minerálních olejů (3) zavedl minimální sazbu spotřební daně z těžkého topného oleje, kterou členské státy musely uplatňovat od 1. ledna 1993. Různými rozhodnutími však Rada povolila Francii, Irsku a Itálii osvobodit minerální oleje používané při výrobě oxidu hlinitého od spotřební daně, která by byla jinak uložena, v regionu Gardanne, v regionu Shannon a na Sardinii. Posledním rozhodnutím je rozhodnutí Rady 2001/224/ES ze dne 12. března 2001 o snížených sazbách spotřební daně a o osvobození od spotřební daně pro některé minerální oleje používané pro zvláštní účely (4), které povoluje osvobození do 31. prosince 2006.

(2)

Směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (5), zrušila směrnici 92/82/EHS s účinkem ode dne 31. prosince 2003. V čl. 2 odst. 4 písm. b) směrnice 2003/96/ES se uvádí, že se směrnice nevztahuje na řadu použití energie, včetně dvojího použití energetických produktů. V druhé odrážce čl. 2 odst. 4 písm. b) se uvádí, že za dvojí použití se považuje použití energetických produktů pro chemickou redukci a v elektrolytických a metalurgických procesech. Používání těžkého topného oleje při výrobě oxidu hlinitého patří do této kategorie. Proto se od 31. prosince 2003 na palivo používané při výrobě oxidu hlinitého nevztahuje minimální sazba spotřební daně pro těžký topný olej. Výjimky v rozhodnutí 2001/224/ES a ostatní obdobné výjimky byly zahrnuty do přílohy II směrnice 2003/96/ES.

(3)

Rozhodnutími K(2001) 3296, K(2001) 3300 a K(2001) 3295 ze dne 30. října 2001 (6) Komise zahájila s ohledem na osvobození od daně řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy. Rozhodnutím Komise 2006/323/ES (7) ze dne 7. prosince 2005 (oznámeno pod číslem K(2005) 4436) Komise ukončila řízení ohledně podpory poskytnuté v období do 31. prosince 2003 a část podpory prohlásila za neslučitelnou se společným trhem. Pokud jde o období od 1. ledna 2004, řízení bylo prodlouženo. V 6. až 15. bodě odůvodnění rozhodnutí 2006/323/ES je uveden podrobný popis korespondence mezi Komisí, dotčenými členskými státy, příjemci podpory a Evropskou hliníkovou asociací (European Aluminium Association (dále jen „EAA“)) do prosince 2005.

(4)

Rozhodnutí 2006/323/ES bylo Francii, Irsku a Itálii zasláno dopisy ze dne 8. prosince 2005 (D/206670, D/206671, D/206673). Dotčeným příjemcům a EAA bylo zasláno dopisy ze dne 23. ledna 2006 (D/50525, D/50526, D/50527 a D/50528). Tři členské státy a dva příjemci podpory se proti rozhodnutí odvolali (8). Irský příjemce společnost Aughinish Alumina Ltd. (dále jen „Aughinish“) rovněž požádal o odklad vykonatelnosti rozhodnutí. Tato žádost byla zaevidována jako věc č. T-69/06R. Rozhodnutím ze dne 2. srpna 2006 (9) Soud prvního stupně žádost o předběžná opatření zamítl.

(5)

Rozhodnutí 2006/323/ES bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 4. května 2006 a třetí strany byly vyzvány k podání připomínek oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie dne 9. května 2006 (10). Komise obdržela připomínky od společnosti Aughinish v dopise ze dne 9. června 2006 (zaevidován téhož dne pod číslem A/34490) a od společnosti Eurallumina SpA (dále jen „Eurallumina“), italského příjemce, v dopise ze dne 24. července 2006 (zaevidován dne 25. července 2006 pod číslem A/35967). Posledně uvedený dopis byl zaslán a doručen až po uplynutí lhůty jednoho měsíce stanovené ve výzvě k podání připomínek zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie, Komise proto není v zásadě povinna vzít v rámci tohoto řízení tyto připomínky v úvahu. Komise o tom uvědomila společnost Eurallumina dopisem ze dne 2. srpna 2006 (D/56648). Společnost Eurallumina odpověděla dopisem ze dne 3. srpna 2006 (zaevidován dne 4. srpna 2006 pod číslem A/36269). Komise nicméně poznamenává, že připomínky, které společnost Eurallumina uvedla, opakují mnoho připomínek, které již Komise obdržela v souvislosti s předchozím rozhodnutím, a jsou obdobné jako připomínky, které došly včas a jimiž se toto rozhodnutí zabývá.

(6)

Připomínky společnosti Aughinish byly postoupeny Francii, Irsku a Itálii dopisy ze dne 20. června 2006 (D/55106, D/55107 a D/55109).

(7)

Francie a Irsko požádaly o prodloužení lhůty pro reakci na rozhodnutí 2006/323/ES, které Komise povolila. Komise Irsku a Itálii připomenula výzvu k podání připomínek dopisy ze dne 9. března 2006 (D/52054 a D/52055). Francie, Irsko a Itálie podaly připomínky k rozhodnutí Komise dopisy ze dne 14. února 2006 (zaevidován dne 15. února 2006 pod číslem A/31248), 12. dubna 2006 (zaevidován dne 18. dubna 2006 pod číslem A/32940) a 17. května 2006 (zaevidován dne 18. května 2006 pod číslem A/33852).

(8)

Francie reagovala na připomínky společnosti Aughinish dopisem ze dne 27. července 2006 (zaevidován dne 28. července 2006 pod číslem A/35952). E-mailem ze dne 24. července 2006 Itálie Komisi informovala, že nemá žádné další připomínky.

(9)

Opatření spočívají v plném osvobození těžkého topného oleje používaného v průmyslu od spotřební daně, pokud se používá při výrobě oxidu hlinitého. Poživateli francouzského, irského a italského osvobození od daně jsou společnosti Alcan, Aughinish a Eurallumina (11).

(10)

Irské osvobození od daně je obsaženo v čl. 100 odst. 1 písm. e) irského finančního zákona z roku 1999, který osvobozuje od daně z minerálních olejů „topný olej určený pro použití při výrobě oxidu hlinitého nebo v souvislosti s touto výrobou nebo k údržbě závodu, v němž se zmíněná výroba uskutečňuje“. V důvodové zprávě finančního zákona je vysvětleno, že „článek 100 umožňuje osvobodit od daně z minerálních olejů olej používaný ke konkrétním účelům nebo v jiných zvláštních situacích. To zahrnuje použití k účelům jiným než jako pohonná hmota nebo topný olej, vývoz, topný olej používaný při výrobě oxidu hlinitého, olej používaný pro námořní navigaci, těžký topný olej používaný v komerčním letectví a recyklovaný olej“. Osvobození minerálních olejů používaných při výrobě oxidu hlinitého od daně bylo v Irsku zavedeno od roku 1983. Ačkoliv původní zákonný předpis umožňující osvobození byl v roce 1999 zrušen, osvobození od daně bylo zachováno na základě finančního zákona z roku 1999.

(11)

Italské osvobození od spotřební daně se vztahuje na všechny podniky používající minerální oleje při výrobě oxidu hlinitého ve smyslu bodu 14 tabulky A souhrnného dokumentu o spotřebních daních. Osvobození bylo zavedeno zákonem ze dne 12. listopadu 1990, č. 331, který provádí Decreto Legge ze dne 15. září 1990, č. 261, čl. 8 odst. 5. Toto znění bylo reprodukováno v dalších souvisejících právních dokumentech, včetně vnitrostátních opatření k provedení směrnice 92/81/EHS a následujícího „souhrnného dokumentu o spotřebních daních“.

(12)

Francouzské osvobození má právní základ v opraveném finančním zákoně z roku 1997 („Loi de finances rectificative pour 1997“). V článku 6 se stanoví, že „dodávky těžkého topného oleje s obsahem síry nižším než 2 % zahrnutého v identifikačním seznamu 28bis tabulky B čl. 265 odst. 1 celního kodexu jsou způsobilé pro osvobození ropných produktů od vnitřní spotřební daně, jsou-li určeny k použití jako palivo při výrobě oxidu hlinitého“. Článek 265bis celního kodexu se týká produktů určených k jinému použití než jako pohonná hmota nebo topný olej, neobsahuje však např. obdobná ustanovení o použití minerálních olejů v jiných průmyslových odvětvích.

(13)

16. až 23. bod odůvodnění rozhodnutí 2006/323/ES obsahuje podrobnější popis dotčených opatření a příjemců. Dotčené členské státy neuvedly, zda osvobození uplatňují i po roce 2006, ani Komisi neinformovaly o případných změnách platných právních předpisů, zejména o změnách v důsledku provedení směrnice 2003/96, které by mohly mít vliv na hodnocení Komise.

(14)

Od zahájení řízení se změnily příslušné daňové sazby. Dne 1. července 2006 činily platné sazby spotřební daně z těžkého topného oleje pro obchodní použití ve Francii a Irsku 18,50 EUR a 15,00 EUR. K témuž dni činily platné sazby daně v Itálii 63,75 EUR za tunu těžkého topného oleje s obsahem síry vyšším než 1 % a 31,39 EUR za tunu těžkého topného oleje s obsahem síry nižším než 1 %.

(15)

V rozhodnutích ze dne 30. října 2001 o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy Komise vyjádřila pochybnosti o slučitelnosti podpory posuzované podle pokynů Společenství k vnitrostátní regionální podpoře (12), a zejména podle pravidel pro podporu na provoz obsaženými v těchto pokynech. Komise rovněž vyjádřila pochybnosti o slučitelnosti podpory na základě pokynů Společenství o státní podpoře na ochranu životního prostředí z roku 1994 (13) a z roku 2001 (14) (dále jen „pokyny o podpoře na ochranu životního prostředí“).

(16)

V rozhodnutí 2006/323/ES Komise uvedla, že má i nadále obdobné pochybnosti, co se týká období od 1. ledna 2004. Vzhledem k tomu, že členské státy a zúčastněné strany neměly možnost podat své připomínky k právní situaci, kterou vytvořila směrnice 2003/96/ES, považovala Komise za vhodné formální vyšetřovací řízení prodloužit.

(17)

Členské státy a příjemci většinou zopakovali připomínky, které uvedli dříve a které jsou shrnuty v 26. až 56. bodě odůvodnění rozhodnutí 2006/323/ES. Některá tvrzení byla rozpracována podrobněji. Mimoto uvedli tyto připomínky.

(18)

Opatření nepředstavují státní podporu, což potvrzuje směrnice 2003/96/ES. Vyplývají z povahy a logiky příslušných daňových systémů. Pokud by představovaly státní podporu, směrnice 2003/96/ES podporu výslovně povoluje, přinejmenším v období do 31. prosince 2006. Tato směrnice v každém případě vedla k oprávněným očekáváním příjemců. Vymáhání navrácení podpory tedy porušuje zásadu právní jistoty a zásadu řádné správy vzhledem k nesouladu s rozhodnutími Rady, která byla založena na návrzích Komise, značné prodlevě a způsobu, jakým Komise šetření provedla. Příjemci uskutečnili dlouhodobé kapitálové investice spoléhajíce se na rozhodnutí Rady a směrnici. Komisi by proto mělo být zabráněno, aby přijala akt, který je zjevně v rozporu s jejím jednáním po dlouhou dobu.

(19)

Pravidla směrnice 2003/96/ES mají přednost před pravidly pro státní podporu. Komise by mohla zpochybnit platnost opatření pouze podle čl. 18 odst. 1 směrnice 2003/96/ES, nikoliv podle pravidel pro státní podporu. Použití pravidel pro státní podporu by znamenalo porušení zásady plné účinnosti („effet utile“).

(20)

Irsko a společnost Aughinish tvrdí, že irské opatření představuje existující podporu a že výklad Komise týkající se článku 15 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (15), je nesprávný: po uplynutí lhůty 10 let nemohl být dopis Komise ze dne 17. července 2000 aktem, který přerušuje běh této lhůty, a opatření představuje existující podporu rovněž v období od 17. července 1990. Uvádějí rovněž, že posouzení Komise ohledně povahy dohod mezi společností Aughinish a irskými orgány z roku 1970 je nesprávné: závazky byly přijaty před přistoupením Irska ke Společenstvím.

(21)

Itálie uvedla, že opatření je úzce spojeno s realizací cílů v oblasti ochrany životního prostředí spojených se zátěží plynoucí z výroby oxidu hlinitého. Společnost Aughinish tvrdí, že osvobození přinejmenším odpovídá smyslu pokynů o podpoře na ochranu životního prostředí a „bez ohledu na skutečnost, že neplatí ‚významnou část daně‘, má víc než dostatečné pobídky ke zlepšení ochrany životního prostředí“.

(22)

Irsko tvrdí, že od 1. ledna 2004 mohla být zavedena alternativní opatření, pokud by bylo známo, že by osvobození mohlo být považováno za neslučitelné se společným trhem. Irsko poukazuje na možnost rozšířit oblast působnosti osvobození tak, aby zahrnovalo těžký topný olej pro dvojí použití, nebo obecně energetické produkty pro dvojí použití. Takto by se podle Irska osvobození mohlo přeměnit na obecné opatření nebo na přijatelnou státní podporu, např. podle pokynů o podpoře na ochranu životního prostředí. S ohledem na tyto možnosti by bylo navrácení podpory se zpětnou účinností nepřiměřené. Irsko dále zdůrazňuje, že společnost Aughinish uskutečnila různé investice na základě přiměřeného očekávání, že osvobození bude platit nejméně do prosince 2006.

(23)

Komise by měla podporu povolit na základě ekonomického posouzení trhů oxidu hlinitého a struktury hospodářské soutěže, a to z hlediska dopadů. Komise by při posuzování státní podpory měla vzít v úvahu vnější aspekty konkurenceschopnosti, jak je navrhováno v akčním plánu pro státní podpory. Byly poskytnuty podrobné informace o trzích.

(24)

Komise by měla pozastavit formální vyšetřovací řízení, dokud Soudní dvůr nerozhodne o záležitostech, které jsou předmětem stávajících napadení rozhodnutí 2006/323/ES. Společnost Aughinish mimoto uvádí, že nebylo vhodné, aby Komise přijala rozhodnutí o prodloužení řízení podle čl. 88 odst. 2 pomocí bodu odůvodnění rozhodnutí 2006/323/ES. Komise měla přijmout zvláštní rozhodnutí.

(25)

EAA nepředložila žádné připomínky kromě bodů, které uvedla dříve a které jsou shrnuty v 50. bodě odůvodnění rozhodnutí 2006/323/ES.

(26)

Připomínky členských států a příjemců se velkou měrou shodují s jejich spisy u Soudního dvora v napadeních rozhodnutí 2006/323/ES (16), o nichž dosud nebylo rozhodnuto.

(27)

Strany tvrdí, že by Komise měla pozastavit formální vyšetřovací řízení, dokud Soudní dvůr nerozhodne o záležitostech, které jsou předmětem stávajících napadení rozhodnutí 2006/323/ES (17). Zmíněné rozhodnutí se však týká období do 31. prosince 2003, zatímco toto rozhodnutí se týká období od 1. ledna 2004. Mimoto se předpokládá, že rozhodnutí je platné, dokud jej nezruší Soud prvního stupně. Z těchto důvodů a vzhledem k přetrvávajícímu narušování hospodářské soutěže, které státní podpora představuje, Komise nevidí žádný důvod pro odklad ukončení řízení.

(28)

Komise nepřijala rozhodnutí o prodloužení řízení podle čl. 88 odst. 2 pouhou zmínkou v bodě odůvodnění. Prodloužení řízení byla věnována zvláštní pozornost v závěru preambule rozhodnutí 2006/323/ES. Rozhodnutí o zahájení vyšetřovacího řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy má podobu dopisu členskému státu, nevyžaduje proto použití struktury normativního rozhodnutí s operativní částí a číslovanými články. Z napadení rozhodnutí 2006/323/ES a došlých připomínek týkajících se prodloužení řízení je mimoto zřejmé, že zúčastněné strany mohly vzít plně na vědomí všechny aspekty obsahu zmíněného rozhodnutí.

(29)

Čl. 87 odst. 1 Smlouvy stanoví, že „podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem“.

(30)

Je zřejmé, že osvobození je financováno ze státních prostředků, jelikož stát se vzdává určité částky peněz, kterou by jinak vybral.

(31)

Jak je uvedeno v 60., 61. a 62. bodě odůvodnění rozhodnutí 2006/323/ES, opatření poskytují výhodu příjemcům a lze předpokládat, že podpora ovlivňuje obchod ve Společenství a narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž. Osvobození od spotřební daně snižuje náklady jednoho důležitého vstupu, a tudíž poskytuje výhodu příjemcům, kteří se tak nacházejí v příznivějším finančním postavení než jiné podniky používající minerální oleje v jiných odvětvích či regionech. Skutečnost, že konkurenti v odvětví výroby oxidu hlinitého v jiných členských státech nemusí vůbec podléhat obdobným daním a že příjemci vynaložili výdaje na zmírnění dopadu jejich výroby na životní prostředí, toto posouzení nemění.

(32)

Opatření zvýhodňují některé podniky, jelikož se vztahují pouze na společnosti, které používají těžký topný olej při výrobě oxidu hlinitého, a v praxi má v každém členském státě prospěch z osvobození pouze jedna společnost: společnost Aughinish v regionu Shannon, společnost Eurallumina na Sardinii a společnost Alcan v regionu Gardanne. Z důvodů uvedených v 33. až 40. bodě odůvodnění je nelze považovat za opodstatněná povahou a strukturou příslušných systémů zdanění energie.

(33)

Dvojí použití, použití energie k jiným účelům než jako palivo nebo pohonná hmota, jakož i mineralogické postupy nespadají do oblasti působnosti směrnice 2003/96/ES a od 1. ledna 2004 je ponecháno na volném uvážení členských států, zda takovéto použití zdaní. Osvobození takovýchto použití energie skutečně může představovat obecné opatření, které nezahrnuje státní podporu, pokud vyplývá z povahy a logiky vnitrostátního daňového systému. V 22. bodě odůvodnění v preambuli směrnice 2003/96/ES se uvádí, že „energetické produkty by měly v zásadě podléhat právnímu rámci Společenství, pokud se používají jako palivo nebo pohonná hmota. V této souvislosti vyplývá z povahy a logiky daňového systému, že je z oblasti působnosti rámcových předpisů Společenství vyloučeno dvojí použití energetických produktů, použití energetických produktů k jiným účelům než jako palivo nebo pohonná hmota, jakož i mineralogické postupy“.

(34)

Navíc v době, kdy byla směrnice 2003/96/ES přijata, Rada a Komise společně prohlásily (18): „Energetické produkty by měly v zásadě podléhat právnímu rámci Společenství, pokud se používají jako palivo nebo pohonná hmota. Lze mít za to, že z povahy a logiky daňového systému vyplývá, že z oblasti působnosti rámcových předpisů je vyloučeno dvojí použití energetických produktů, použití energetických produktů k jiným účelům než jako palivo nebo pohonná hmota, jakož i mineralogické postupy. Členské státy pak mohou přijmout opatření k jejich zdanění či nezdanění, nebo na jednotlivá použití uplatňovat úplné či částečné zdanění. Obdobně by se mělo zacházet s elektřinou používanou podobným způsobem. Tyto výjimky z obecného systému nebo rozdíly v rámci tohoto systému, které jsou odůvodněné povahou a strukturou daňového systému, nepředstavují státní podporu“.

(35)

Rada rovněž zmínila, že „Rada dále uvádí, že chápe právní situaci vyplývající z přijetí této směrnice s ohledem na pravidla Smlouvy pro státní podporu stejně, jak Komise uvedla na zasedání pracovní skupiny pro daňové otázky dne 14. listopadu 2002“. V pracovním dokumentu útvarů Komise, který byl na tomto zasedání projednáván (19), Komise objasnila pojem obecných opatření a uvedla, že situaci v jednotlivých členských státech je nutno analyzovat, aby bylo možno stanovit obecný systém spotřebních daní použitelný na vnitrostátní úrovni, a rovněž uvedla, že „předloha směrnice o zdanění energetických produktů obsahuje četné alternativy, což znemožňuje předem určit, zda způsob, jakým budou členskými státy provedeny, povede či nepovede ke státní podpoře ve smyslu článku 87“. 32. bod odůvodnění a čl. 26 odst. 2 směrnice 2003/96/ES shodně členským státům připomínají povinnost stanovenou v čl. 88 odst. 3 Smlouvy oznamovat státní podporu.

(36)

V tomto konkrétním případě Francie, Irsko, Itálie ani žádný z příjemců neprokázali, že osvobození vyplývá z povahy a logiky vnitrostátních systémů. Žádný z nich například neobjasnil, zda bylo osvobozeno dvojí použití energetických produktů v jiných výrobních procesech, a pokud tomu tak nebylo, příslušné důvody. Rovněž nevysvětlili, jak je osvobození srovnatelné s vnitrostátními daněmi z elektřiny používané zejména pro účely chemické redukce a v elektrolytických a metalurgických procesech a použití energie v mineralogických postupech, což jsou jiná použití energie, která podle čl. 2 odst. 4 písm. b) nepatří do oblasti působnosti směrnice 2003/96/ES.

(37)

Itálie objasnila, že pokud by o stejnou výhodu požádal jiný průmyslový hospodářský subjekt, nesetkal by se s žádnou překážkou, pokud jde o přístup na relevantní trh. Není však jasné, co přesně je tímto tvrzením míněno, a zda to znamená, že by stejná výhoda mohla být poskytnuta jakémukoliv jinému výrobnímu odvětví, než je výroba oxidu hlinitého. V každém případě by výhoda nebyla poskytnuta automaticky jako v případě oxidu hlinitého. Co se týká důvodů osvobození, Itálie ve svém dopise ze dne 7. prosince 2000 poukázala například na „uznání ostrova [Sardinie] jako silně znevýhodněného regionu a možné nepříznivé účinky na zaměstnanost“ („reconoscimento dell'isola [Sardegna] quale area fortemente disagiata, ed i possibili effetti negative sull'occupazione“).

(38)

Pokud jde o irské osvobození, článek 100 finančního zákona z roku 1999 obsahuje některá jiná specifická osvobození, to však neznamená, že osvobození výroby oxidu hlinitého vyplývá z logiky celkového systému. Spíše to prokazuje, že osvobození oxidu hlinitého je konkrétním osvobozením spolu s dalšími specifickými osvobozeními, jak je rovněž potvrzeno v preambuli zákona (20). Irský zákon mimoto z osvobození od daně vylučuje možné nové účastníky, pokud se dvojí použití energie týká jiných výrobních procesů. Co se týká situace v Irsku, společnost Aughinish uvedla, že „se nedomnívá, že existují nějaká jiná takováto výrobní odvětví [využívající osvobození od spotřební daně jako odvětví výroby oxidu hlinitého]“ a „rovněž si není vědoma žádných tvrzení ohledně diskriminace“. To dokládá spíše selektivní povahu opatření.

(39)

V dopise ze dne 7. srpna 1998 francouzské orgány uvedly, že požádaly o výjimku ze směrnice 92/81 s cílem „zavést systém spotřebních daní, který odvětví neznevýhodňuje“ („pour pouvoir instaurer un regime d'accise non pénalisant pour le secteur“) (zdůraznění bylo přidáno). Osvobození bude omezeno na obnovení podmínek hospodářské soutěže mezi společností Péchiney, kterou převzala společnost Alcan, a ostatními výrobci ve Společenství. Článek 265bis celního kodexu neobsahuje obdobná ustanovení o použití energie v jiných odvětvích.

(40)

Členské státy a příjemci ve skutečnosti neobjasnili obecnou logiku příslušných daňových systémů. Na základě informací, které má Komise k dispozici, je zřejmé, že důvody pro poskytnutí podpory vyplývají spíše z podmínek výroby oxidu hlinitého v dotčených konkrétních regionech. Tato tvrzení nevyplývají z povahy a logiky příslušných vnitrostátních daňových systémů. Komise proto vyvozuje závěr, že osvobození je i nadále vysoce selektivní, zvýhodňuje výrobu konkrétního výrobku a ve skutečnosti konkrétní podniky a nelze je odůvodnit logikou vnitrostátních daňových systémů.

(41)

Proto dotčené osvobození představuje státní podporu.

(42)

Jak je vysvětleno v 65. až 70. bodě odůvodnění rozhodnutí 2006/323/ES, podpora poskytovaná od 1. ledna 2004 nepředstavuje existující podporu ve smyslu čl. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 659/1999.

(43)

Tvrzení Irska a společnosti Aughinish, že osvobození představuje předvstupní pomoc, je v rozporu s dopisem z května 1983, v němž Irsko uznalo, že podpora podléhala oznámení podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy. Mimoto závazek vydat ustanovení týkající se osvobození není totéž jako skutečné poskytnutí podpory před přistoupením. Dotčené právní předpisy se navíc po přistoupení zásadně změnily.

(44)

Jak je vysvětleno v 70. bodě odůvodnění rozhodnutí 2006/323/ES, podpora, kterou Irsko poskytlo do 17. července 1990, představuje existující podporu na základě lhůty stanovené v článku 15 nařízení (ES) č. 659/1999. Uplynutí 10leté lhůty neznamená, že veškerá podpora poskytnutá po uplynutí této lhůty rovněž představuje existující podporu. Podpora nebyla společnosti Aughinish v roce 1983 poskytnuta jednou provždy. Zákonný předpis, který Irsko vydalo za účelem udělení osvobození, je formulován obecně jako osvobození výroby oxidu hlinitého, proto by se podle znění právních předpisů osvobození vztahovalo na jakéhokoliv jiného výrobce oxidu hlinitého, který by v Irsku zahájil výrobu. Kromě toho nebylo osvobození pro společnost Aughinish v době přijetí zákonného předpisu přesně vymezeno, v této době nebylo ani možno posoudit jeho hodnotu: v zákonném předpisu nebyl stanoven vývoj sazeb spotřební daně, od níž byla společnost Aughinish osvobozena, ani doba trvání tohoto osvobození. Osvobození proto spadá do definice režimu podpory v čl. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 659/1999, jelikož je „právním aktem, na jehož základě může být bez dalších prováděcích opatření poskytnuta jednotlivá podpora pro podniky definované v aktu obecným nebo abstraktním způsobem“. Podpora proto spočívá v udělení řady podpor, které byly poskytnuty pokaždé, když společnost Aughinish provedla celní řízení, které by v případě neexistence osvobození vedlo k povinnosti zaplatit spotřební daň. Podpora poskytovaná počínaje dnem 17. července 1990 proto nepředstavuje existující podporu podle článku 15 nařízení (ES) č. 659/1999.

(45)

Komise zkoumala, zda podpora poskytovaná Francií, Irskem a Itálií počínaje dnem 1. ledna 2004 je způsobilá pro výjimku ze zákazu státní podpory obsaženého v čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Podpora spočívá v osvobození od energetické daně a účelem takovýchto daní není jen získání finančních prostředků pro orgány, nýbrž rovněž snížení spotřeby energie, a tedy ochrana životního prostředí. Pokyny o podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001 obsahují pravidla pro osvobození od environmentálních daní. Z důvodu rovného zacházení, průhlednosti a právní jistoty jsou tato pravidla pro Komisi závazná.

(46)

Pokud jde o období od 1. ledna 2004, oddíl E.3.2, body 47-52 pokynů o státní podpoře na ochranu životního prostředí z roku 2001 stanoví pravidla použitelná na veškerou provozní podporu ve formě snížení daní či osvobození od daně. Jak je vysvětleno v 73. a 74. bodě odůvodnění rozhodnutí 2006/323/ES, spotřební daně z minerálních olejů lze považovat za environmentální daně, pokud jsou považovány za stávající daně ve smyslu bodu 51.2 pokynů, mají znatelný kladný dopad na ochranu životního prostředí ve smyslu bodu 51.2 písmena a), a lze mít za to, že o nich bylo rozhodnuto již v době, kdy byla spotřební daň přijata. Proto v souladu s bodem 51.2 pokynů lze použít ustanovení bodu 51.1.

(47)

Podle bodu 51.1 lze povolit osvobození od daní na období 10 let. Po uplynutí tohoto období a v souladu s bodem 23 pokynů o podpoře na ochranu životního prostředí mohou členské státy oznámit prodloužení dotyčných opatření Komisi, která při jejich analýze může použít stejný přístup, jaký je stanoven ve zmíněném bodě, a vzít v úvahu příznivé výsledky v oblasti ochrany životního prostředí, jichž bylo dosaženo zavedením daní. Irské a italské osvobození bylo v tomto případě zavedeno od roku 1993 a francouzské osvobození od roku 1997, což znamená, že opatření byla v platnosti déle než 10 let.

(48)

Žádný z členských států nepotvrdil ani nepopřel, že osvobození se má uplatňovat i po 31. prosinci 2006. Žádný z členských států neuvedl jiné časové omezení pro osvobození, které v současnosti platí, než datum 31. prosince 2006, což podle daňového práva Společenství není závazné omezení, jelikož osvobození nespadá do oblasti působnosti směrnice 2003/96/ES. Žádný z členských států rovněž neoznámil prodloužení dotyčného opatření podle pokynů o podpoře na ochranu životního prostředí. Nezdá se rovněž, že takovéto omezení obsahují ustanovení v daňových právních předpisech příslušných členských států. Komise se domnívá, že v tomto případě dosud existují okolnosti, na něž se poukazuje v bodě 23 pokynů. Proto podle bodu 51.1 pokynů by Komise mohla povolit další podporu, avšak pouze pod podmínkou, že bude podléhat časovému omezení na dobu nejvýše 10 let.

(49)

Jak je vysvětleno v 75. bodě odůvodnění rozhodnutí 2006/323/ES, podmínky pro použití bodu 51.1 písmena a) pokynů o státní podpoře na ochranu životního prostředí nejsou splněny a v tomto případě lze použít pouze ustanovení bodu 51.1 písmena b).

(50)

Od 1. ledna 2004 nepatří zdanění minerálních olejů určených pro dvojí použití, použití pro jiné účely než jako pohonné hmoty nebo paliva a mineralogické postupy do oblasti působnosti harmonizovaných opatření Společenství, od tohoto dne se osvobození týká vnitrostátních daní ukládaných při absenci daně Společenství ve smyslu bodu 51.1 písmena b) druhé odrážky pokynů o státní podpoře na ochranu životního prostředí. Zmíněné ustanovení vyžaduje, aby přijímající podniky zaplatily „významnou část“ vnitrostátní daně. Důvodem je poskytnout jim pobídku ke zlepšení situace v oblasti ochrany životního prostředí. To vyplývá ze znění bodu 51.1 písmena b) první odrážky pokynů, které umožňuje snížení daně oproti harmonizované dani, pokud příjemci zaplatí více, než je minimální výše daně Společenství, „aby toto snížení bylo pobídkou pro podniky zlepšit ochranu životního prostředí“. Totéž platí rovněž tehdy, pokud je vnitrostátní daň podstatně vyšší než srovnatelné daně v (některých) ostatních členských státech, jak tomu bylo u Itálie. V souladu s praxí Komise (21) je zřejmé, že obecně lze za významný podíl považovat 20 % vnitrostátní daně nebo minimální výši daně Společenství, která se vztahuje na použití energetických produktů, které spadají do oblasti působnosti směrnice 2003/96/ES (15 EUR za tunu), a to i tehdy, pokud se na dotyčné použití energie nevztahuje minimální výše daně Společenství. Komise se proto domnívá, že za slučitelné se společným trhem lze považovat pouze osvobození, při němž podnik zaplatí více než 20 % vnitrostátní daně nebo 15 EUR za tunu, podle toho, která hodnota je nižší; osvobození do 20 % nebo 15 EUR za tunu pak představuje neslučitelnou podporu.

(51)

Z důvodů uvedených v 78.-81. a 82.-86. bodě odůvodnění rozhodnutí 2006/323/ES nelze podporu považovat se slučitelnou se společným trhem podle čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy, ani se na ni nevztahují výjimky stanovené v čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy.

(52)

Je vhodné založit posouzení na oddílu E.3.2 pokynů o podpoře na ochranu životního prostředí, jelikož pravidla v tomto oddíle berou v úvahu hospodářské činitele, zejména nebezpečí ztráty mezinárodní konkurenceschopnosti z důvodu neexistence harmonizace daní, a dokonce umožňují úplné osvobození některých podniků, pokud s dotčeným členským státem uzavřou dohodu o zlepšení svých výsledků v oblasti ochrany životního prostředí. V daných případech však takovéto dohody uzavřeny nebyly, úplné osvobození od daní nelze proto odůvodnit podle bodu 51.1 písmena a) pokynů o podpoře na ochranu životního prostředí. Informace o trzích oxidu hlinitého, které byly Komisi poskytnuty, však potvrzují, že schválení velké části podpory je přiměřené, a jak bylo uvedeno výše, lze je podle bodu 51.1 písmena b) pokynů o podpoře na ochranu životního prostředí odůvodnit celkovými příznivými výsledky v oblasti ochrany životního prostředí, jichž bylo dosaženo zavedením daní. Toto schválení je však podmíněno tím, že příjemci platí více než minimální sazby Společenství nebo významnou část vnitrostátní daně, což se považuje za nutné, aby podniky měly pobídku ke zlepšení ochrany životního prostředí. U části podpory, kterou nelze považovat za slučitelnou na základě pokynů o podpoře na ochranu životního prostředí, není důvod přihlížet k jiným ustanovením v jiných sděleních Komise.

(53)

Poněvadž neexistují žádné jiné důvody, na jejichž základě by bylo možno shledat podporu slučitelnou se společným trhem, jedinou podporou, kterou lze považovat za slučitelnou, je ta část podpory, která je v souladu s pokyny o podpoře na ochranu životního prostředí, jak bylo uvedeno v 50. bodu odůvodnění.

(54)

Podle čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999 platí, že je-li v případech protiprávní podpory přijato záporné rozhodnutí, Komise rozhodne, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil.

(55)

V 95. až 100. bodě odůvodnění rozhodnutí 2006/323/ES je vysvětleno, proč zásady oprávněných očekávání a právní jistoty či jiná obecná zásada práva Společenství vylučují navrácení protiprávní a neslučitelné podpory poskytnuté příjemci do 2. února 2002. Ve 101. a 102. bodě odůvodnění rozhodnutí je však vysvětleno, proč tyto zásady nevylučují navrácení protiprávní a neslučitelné podpory poskytnuté v období od 3. února 2002 do 31. prosince 2003. Tvrzení uvedená v posledně jmenovaných bodech odůvodnění jsou použitelná rovněž na podporu poskytnutou od 1. ledna 2004.

(56)

Příprava a přijetí směrnice 2003/96/ES mimoto nemohly vyvolat oprávněná očekávání na straně příjemců a navrácení není rovněž vyloučeno zásadou právní jistoty. 32. bod odůvodnění v preambuli směrnice poukazuje na povinnost členských států stanovenou v čl. 88 odst. 3 Smlouvy oznamovat státní podporu a výslovně uvádí, že směrnice „nepředjímá výsledek případných řízení o státní podpoře, která mohou proběhnout na základě článků 87 a 88 Smlouvy“. Odkaz na případné budoucí řízení ohledně státní podpory v tomto bodu odůvodnění nelze chápat jako schválení podpory, jež je předmětem řízení, které již bylo zahájeno v době přijetí směrnice. Stejné znění bylo ve skutečnosti uvedeno již v 6. bodě odůvodnění v preambuli rozhodnutí 2001/224/ES, které prodloužilo platnost odchylek do konce roku 2006. Důvodová zpráva, která je připojena k návrhu Komise na toto rozhodnutí (22), uvádí, že „Komise navrhuje (…) prodloužit o dva roky (…) platnost odchylek, které vyžadují podrobné přezkoumání, zejména ve světle pravidel pro státní podporu (…) Žádné ustanovení tohoto rozhodnutí však nemá přednost před požadavkem, aby členské státy Komisi oznámily případy možné státní podpory podle článku 88 Smlouvy. Tato oznámení budou zkoumána podle ustanovení článku 87 Smlouvy“. Komise již v létě 2000 členské státy požádala, aby dotyčná opatření oznámily.

(57)

V 22. bodě odůvodnění v preambuli směrnice 2003/96/ES se uvádí, že: „energetické produkty by měly v zásadě podléhat právnímu rámci Společenství, pokud se používají jako palivo nebo pohonná hmota. V této souvislosti vyplývá z povahy a logiky daňového systému, že je z oblasti působnosti rámcových předpisů Společenství vyloučeno dvojí použití energetických produktů, použití energetických produktů k jiným účelům než jako palivo nebo pohonná hmota, jakož i mineralogické postupy. […]“ Tento bod odůvodnění (ačkoliv neodkazuje na články 87 a 88 Smlouvy) nelze chápat tak, že omezuje pojem státní podpory vymezený v čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Komise vysvětlila pojem obecných opatření v pracovním dokumentu útvarů Komise, v němž se uvádí: „V této záležitosti je nutno analyzovat situaci v jednotlivých členských státech, aby bylo možno stanovit obecný systém spotřebních daní použitelný na vnitrostátní úrovni.“ (23) Tento dokument byl projednán na zasedání pracovní skupiny Rady dne 14. listopadu 2002. Dokument pokračuje vysvětlením podmínek, na jejichž základě lze podporu v podobě daňových opatření považovat za slučitelnou se společným trhem. Zápis ze zasedání Rady dne 27. října 2003, kdy byla směrnice 2003/96/ES přijata, výslovně odkazuje na vysvětlivky uvedené v průběhu zasedání pracovní skupiny Rady dne 14. listopadu 2002.

(58)

Ačkoliv „dvojí použití energie“ nepatří do oblasti působnosti směrnice 2003/96/ES, článek 18 směrnice členským státům povoluje pokračovat v uplatňování výjimek uvedených v příloze II. Tato příloha obsahuje tři výjimky, na něž se vztahuje toto rozhodnutí, po dobu stanovenou při posledním prodloužení v roce 2001, tj. do 31. prosince 2006. Toto povolení však není povolením podle pravidel pro státní podporu, která má Komise právo použít. Naopak přesně poukazuje na možný význam 32. bodu odůvodnění. Tvrzení, které členské státy a příjemci uvedli, že povolení Rady má přednost před řízeními týkajícími se státní podpory, je nesprávné.

(59)

Když byla směrnice 2003/96/ES přijata, Komise a Rada společně prohlásily, že „Komise by měla v největším možném rozsahu zajistit, aby opatření, která členské státy přijmou v souladu s ustanoveními o osvobození od daní a snížení daní obsaženými ve směrnici, byla považována za slučitelná s pravidly pro státní podporu“. Komise musí samozřejmě jednat v rámci platných pravidel pro státní podporu, v tomto případě zejména pokynů o podpoře na ochranu životního prostředí. Toto tvrzení se však v žádném případě nevztahuje na osvobození, jehož se týká toto rozhodnutí, jelikož to nepatří do oblasti působnosti směrnice.

(60)

Směrnice 2003/96/ES, pracovní dokument útvarů Komise a společné prohlášení Komise a Rady uvedené výše nikdy nepotvrdily neexistenci neslučitelné státní podpory. Je nutno připomenout, že Komise zahájila řízení podle čl. 88 odst. 2 a kterákoliv zúčastněná strana mohla Komisi požádat, aby přijala konečné rozhodnutí. Zahájením řízení podle čl. 88 odst. 2 skončila oprávněná očekávání (pokud existovala), co se týká neexistence neslučitelné podpory.

(61)

Rozhodnutí 2001/224/ES a předchozí rozhodnutí Rady o osvobození od daně nebyla rozhodnutími o státní podpoře. Ve skutečnosti Komise dlouho vyjadřovala pochybnosti ohledně slučitelnosti osvobození od daní s pravidly pro státní podporu.

(62)

Co se týká doby šetření v tomto případě, Komise považovala za nutné vyčkat do přijetí směrnice 2003/96/ES a prodloužit řízení rozhodnutím 2006/323/ES, aby si vyžádala názory členských států ohledně situace v jednotlivých členských státech plynoucí z provedení směrnice 2003/96/ES, která povolila řadu možných alternativ. „Obezřetný obchodník“ by si v každém případě měl být vědom toho, že jakmile začne šetření protiprávní podpory, pak v případě, že se šetřením zjistí, že podpora je neslučitelná se Smlouvou, je téměř nevyhnutelným důsledkem to, že Komise nařídí navrácení podpory. Členské státy a příjemci mohli Komisi vyzvat, aby řízení ukončila dříve, pokud chtěli zvážit alternativní investice nebo alternativní opatření k zajištění souladu s pokyny o podpoře na ochranu životního prostředí.

(63)

Z těchto důvodů příjemci nemohli mít oprávněná očekávání vylučující navrácení neslučitelné podpory poskytované od 31. prosince 2003 a navrácení nebrání ani zásada právní jistoty.

(64)

V rozsudku ve věci C-355/95P, Textilwerke Deggendorf GmbH (TWD) v. Komise Soudní dvůr uvedl, že „když Komise prošetřuje slučitelnost jedné státní podpory se společným trhem, musí vzít v úvahu všechny relevantní údaje, včetně, v případě potřeby, okolností již zvážených v dřívějším rozhodnutí, a povinnosti, které toto dřívější rozhodnutí mohlo uložit členskému státu“. Podle Soudního dvora může slučitelnost nové podpory záviset na existenci dřívější protiprávní podpory, která nebyla vrácena, protože kumulace těchto podpor může zapříčinit vážné narušení hospodářské soutěže na společném trhu. Proto Komise při ověřování slučitelnosti státní podpory se společným trhem může vzít v úvahu kumulativní účinek této podpory a staré podpory a skutečnost, že takováto stará podpora nebyla dosud navrácena (24).

(65)

Proto při uplatňování této judikatury Komise při posuzování nové podpory přihlíží rovněž ke skutečnosti, zda příjemci případně nesplnili dřívější rozhodnutí Komise, která jim nařizovala vrácení předchozí protiprávní a neslučitelné podpory. V těchto případech Komise ověřuje účinky kombinace nové podpory a staré neslučitelné podpory, která nebyla dosud navrácena, na příjemce.

(66)

Francie, Irsko a Itálie dosud nezajistily účinné navrácení podpory, kterou Komise shledala neslučitelnou v rozhodnutí 2006/323/ES (25). Částky, jež mají být navráceny, jak je vypočetly členské státy a bez úroků, činí 786 668 EUR, 8 095 881,43 EUR a 6 612 489,02 EUR. Toto rozhodnutí mimoto zjistilo neslučitelnou podporu poskytovanou v dalším období, jež by měla být rovněž navrácena. Kumulace těchto částek podpory s jinak slučitelnou podporou by dále narušovala hospodářskou soutěž v míře, jež je v rozporu se společným zájmem, a nebyly zjištěny žádné argumenty, které by toto narušení odůvodňovaly. Proto by vyplácení slučitelné podpory popsané v 50. bodě odůvodnění mělo být pozastaveno do doby, dokud příjemci nevrátí veškerou neslučitelnou podporu.

(67)

Vyvozuje se závěr, že osvobození těžkých topných olejů používaných při výrobě oxidu hlinitého od spotřební daně, které udělily Francie, Irsko a Itálie od 1. ledna 2004, představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Podpora je částečně neslučitelná se společným trhem, jelikož příjemci neplatili významnou část daně. Část osvobození, která překračuje 20 % výše daně, která by jinak byla splatná, nebo 15,00 EUR za 1 000 kg, podle toho, která hodnota je nižší, lze považovat za slučitelnou se společným trhem pod podmínkou, že je udělena na dobu nejvýše 10 let, poté je nutno slučitelnost podpory přezkoumat. Zbývající část podpory by měla být prohlášena za neslučitelnou se společným trhem.

(68)

Od Francie, Irska a Itálie by se mělo požadovat přijetí veškerých nezbytných opatření, aby příjemci navrátili neslučitelnou podporu poskytovanou počínaje dnem 1. ledna 2004.

(69)

Od Francie, Irska a Itálie by se mělo požadovat, aby pozastavily uplatňování osvobození od daně, dokud příslušní příjemci nevrátí podporu považovanou v rozhodnutí 2006/323/ES a v tomto rozhodnutí za neslučitelnou se společným trhem.

(70)

Francouzské, irské a italské orgány by měly kopii tohoto rozhodnutí zaslat neprodleně příjemcům opatření,