31.3.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 91/37

(1)

Dopisem ze dne 11. dubna 2005 zaevidovaným dne 19. dubna 2005 Slovensko oznámilo Komisi svůj záměr poskytnout podporu na restrukturalizaci společnosti Konas, s. r. o. Dodatečné informace poskytlo Slovensko dopisem ze dne 30. června 2005 zaevidovaným dne 12. července 2005 a dopisem ze dne 5. září 2005 zaevidovaným dne 8. září 2005 v odpovědi na dopisy Komise ze dne 31. května 2005 a 28. července 2005.

(2)

V průběhu této výměny dopisů vyšlo najevo, že předmětná podpora byla poskytnuta v rozporu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES. Podpora byla proto kvalifikována jako podpora nezákonná a byla jí přidělena nová spisová značka NN 66/2005.

(3)

Komise informovala Slovensko dopisem ze dne 9. listopadu 2005, že se rozhodla ve věci uvedené podpory zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES.

(4)

Rozhodnutí Komise zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise vyzvala zainteresované strany, aby předložily svoje připomínky k tomuto opatření.

(5)

Slovenské orgány předložily své vyjádření dopisem ze dne 13. prosince 2005 zaevidovaným dne 20. prosince 2005. Slovensko předložilo doplňující informace dopisem ze dne 3. ledna 2006 zaevidovaným dne 10. ledna 2006. Komise přijala připomínky jedné ze zainteresovaných stran (příjemce) dopisem ze dne 30. listopadu 2005 zaevidovaným dne 6. prosince 2005. Poskytla je Slovensku, jemuž bylo umožněno na ně reagovat, a jeho připomínky byly přijaty dopisem ze dne 9. března 2006 zaevidovaným dne 15. března 2006.

(6)

Příjemcem finanční podpory je společnost Konas, s. r. o., výrobce strojů a nástrojů působící zejména v těchto čtyřech odvětvích: výroba tvářecích a lisovacích nástrojů, jednoúčelových strojů, stínících kabin a jiných strojírenských výrobků. Společnost se nachází v regionu způsobilém pro regionální podporu podle čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy o ES.

(7)

Podle informací poskytnutých slovenskými orgány existuje ve všech těchto odvětvích několik domácích konkurentů a konkurentů na úrovni Evropských společenství. Společnost vidí možnosti vývozu v odvětví tvářecích nástrojů.

(8)

Společnost Konas zaměstnává 37 osob; v roce 2004 dosáhla obratu 19 milionů SKK (500 000 EUR) (3) a za první tři čtvrtletí roku 2005 zaznamenala obrat ve výši 15 milionů SKK (395 000 EUR). Podle slovenských orgánů příjemce splňuje kritéria malého podniku.

(9)

Předmětným opatřením je odpis daňového dluhu Daňovým úřadem Lučenec (dále jen „daňový úřad“) v rámci tzv. vyrovnání s věřiteli. Tento postup upravuje zákon č. 328/91 o konkursu a vyrovnání (dále jen „zákon o konkursu“).

(10)

Vyrovnání s věřiteli (dále jen „vyrovnání“ anebo „vyrovnací řízení“) je řízení pod dohledem soudu, jehož cílem je, podobně jako v případě konkursního řízení, uspořádat finanční situaci zadlužených společností (4). V konkursním řízení společnost zanikne a její aktiva se buďto prodají novému vlastníku, anebo se provede likvidace společnosti. Narozdíl od toho pokračuje zadlužená společnost nacházející se ve vyrovnacím řízení ve své činnosti beze změny majitele.

(11)

Vyrovnací řízení zahajuje zadlužená společnost. Cílem tohoto řízení je dohodnout se s věřiteli (dále jen „dohoda s věřiteli“) v tom smyslu, že zadlužená společnost uhradí část svého dluhu a zůstatek se odepíše. Tuto dohodu musí schválit soud vykonávající dohled.

(12)

Věřitelé, jejichž pohledávky jsou zajištěné, například formou zástavního práva, vystupují jako oddělení věřitelé. K přijetí návrhu na vyrovnání je potřebné, aby pro návrh hlasovali všichni oddělení věřitelé, zatímco v případě ostatních věřitelů postačí kvalifikovaná většina. Oddělení věřitelé hlasují samostatně a mají právo návrh vetovat.

(13)

Oddělení věřitelé mají privilegované postavení i v konkursním řízení. Výnosy z prodeje zajištěných aktiv v konkursním řízení by se měly použít výhradně na splacení pohledávek oddělených věřitelů. Jestliže z tohoto prodeje nelze pokrýt všechny pohledávky oddělených věřitelů, jejich zůstatek se spojí ve druhé skupině s pohledávkami ostatních věřitelů. V druhé skupině se věřitelé uspokojují poměrným způsobem.

(14)

Podle zákona o konkursu společnost, která hodlá provést vyrovnání s věřiteli, musí soudu vykonávajícímu dohled předložit seznam opatření týkajících se reorganizace společnosti a průběžného financování činnosti společnosti po tomto vyrovnání.

(15)

Zákon č. 511/1992 Z. z. o správě daní a poplatků a o změnách v soustavě územních finančních orgánů (dále jen „zákon o správě daní“) upravuje daňové exekuční řízení, jehož účelem je vymoci daňové pohledávky státu prostřednictvím přímého prodeje nemovitostí, movitých aktiv anebo společnosti jako celku.

(16)

Společnost Konas požádala soud vykonávající dohled o zahájení vyrovnacího řízení dne 15. července 2003, což soud provedl usnesením ze dne 25. března 2004. Věřitelé se setkali dne 8. června 2004 a dohodli se na restrukturalizaci svých pohledávek, jak to navrhla společnost Konas. Soud potvrdil dohodu věřitelů usnesením ze 25. června 2004, které se stalo vykonatelným dne 2. srpna 2004. Vyrovnací řízení soud formálně ukončil usnesením ze dne 20. října 2004. Je však třeba uvést, že daňový úřad pozastavil odpis až do řízení před Komisí.

(17)

Věřitelé se dohodli se společností Konas na tomto vyrovnání: společnost Konas do 90 dní od nabytí účinnosti dohody s věřiteli splatí 13,3 % dluhu a zbylých 86,7 % dluhu věřitelé odepíší. Nároky všech věřitelů byly tudíž uspokojeny za stejných podmínek. Pohledávky daňového úřadu, které byly zahrnuty do vyrovnacího řízení, představovaly 11 223 459 SKK (295 000 EUR) a tvořila je daň z přidané hodnoty za období od třetího čtvrtletí 1995 do konce roku 1997 a za několik měsíců v létech 1998 a 1999. Daňový úřad jako jediný veřejnoprávní věřitel souhlasil s odepsáním dluhu ve výši 9 730 739 SKK (256 000 EUR). Konkrétní sumy podle jednotlivých věřitelů jsou uvedeny v následující tabulce.

Tabulka 1

Vyrovnání dluhu společnosti Konas (v SKK)

(18)

Slovenské orgány potvrdily, že společnost Konas splnila závazky, jež měla uhradit po vyrovnání, a to jak vůči veřejným, tak i soukromým věřitelům v lhůtě stanovené v dohodě s věřiteli.

(19)

Daňový úřad vystupoval ve vyrovnacím řízení jako oddělený věřitel a jako takový hlasoval samostatně pro vyrovnání. Privilegované postavení daňového úřadu vyplývalo ze skutečnosti, že jeho pohledávky ve výši 10 147 939 SKK (267 051 EUR), jež byly zahrnuty do vyrovnacího řízení, byly zajištěny formou zástavního práva na aktiva společnosti Konas. Všichni ostatní věřitelé hlasovali pro navržené vyrovnání. Jejich pohledávky byly běžné nezajištěné obchodné pohledávky.

(20)

Spolu se svou žádostí o provedení vyrovnacího řízení adresovanou soudu vykonávajícímu dohled předložila společnost Konas rovněž plán, který se skládal ze dvou částí: z finanční analýzy společnosti a organizačních opatření a z opatření na obnovení finanční stability společnosti.

(21)

Společnost v tomto plánu nejprve popsala svou finanční situaci tvrzením, že se její finanční situace nehledě na okolnost, že byla společnost dosud zadlužená, v létech předchozích žádostí o vyrovnání stabilizovala. Poté dospěla k závěru, že její krátkodobé pohledávky a hotovost postačí ke krytí dluhu, jejž bude nutno uhradit po vyrovnání. Společnost popsala své organizační činnosti takto: vytváření rezerv ve výši, která se rovná dluhu zbývajícímu k úhradě po vyrovnání, řízení hotovostního toku během vyrovnacího řízení s cílem zabránit neefektivním výdajům zejména za energii a materiál, pravidelná platba daní a jiných veřejných závazků, zintenzivnění marketingových aktivit, zvýšení prodeje nejrentabilnějším zákazníkům, přehodnocení úrovně zaměstnanosti, omezení výdajů na sociální účely během vyrovnacího řízení, lepší využívání současného strojního vybavení, snížení spotřeby energie a snížení nákladů.

(22)

Náklady na finanční restrukturalizaci dosáhly výše 12 050 896 SKK (317 000 EUR), což představuje dluh, který společnost Konas restrukturalizovala cestou vyrovnacího řízení. Společnost Konas v tomto plánu navrhla, že zbývající dluh ve výši 1 602 769 SKK (42 000 EUR) uhradí s použitím krátkodobých pohledávek (1 323 259 SKK čili 35 000 EUR) a disponibilní hotovosti (2 246 419 SKK čili 59 000 EUR).

(23)

Podle slovenských orgánů vydal daňový úřad v období let 1998 a 2000 osm exekučních příkazů, čímž uplatnil své pravomoci podle zákona o správě daní. V dubnu 2004 vydal daňový úřad seznam dluhů společnosti Konas nesplacených v době vyrovnacího řízení.

(24)

Slovenské orgány potvrdily, že do řízení před Evropskou komisí pozastavily odpis dluhu dohodnutý ve vyrovnacím řízení.

(25)

Komise ve svém rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES vyjádřila pochybnosti o tom, zda sporný odpis nepředstavoval státní podporu. Komise konkrétně zastávala názor, že postup daňového úřadu ve vyrovnacím řízení nesplňoval kritéria testu věřitele v tržním hospodářství. Komise především dospěla k názoru, že daňový úřad byl z právního hlediska v odlišné situaci než ostatní věřitelé, protože vlastnil zajištěné pohledávky a měl možnost pokračovat v daňové exekuci. Komise vyslovila pochybnost, že vyrovnací řízení vedlo pro stát jako pro věřitele společnosti Konas k nejlepšímu možnému výsledku v porovnání s konkursním řízením nebo daňovou exekucí.

(26)

Komise dále vyjádřila ve vztahu ke sporné podpoře jako podpoře na restrukturalizaci pochybnost o její slučitelnosti se společným trhem. Komise vyjádřila pochybnosti o splnění dvou hlavních podmínek: existence plánu restrukturalizace, který zajistí v přiměřeném časovém rámci návrat k dlouhodobé životaschopnosti a omezení podpory na nezbytné minimum.

(27)

Ke skutečnostem tohoto případu příjemce uvedl, že ke dni 31. prosince 2003 činila účetní hodnota aktiv zastavených v prospěch daňového úřadu 3 254 000 SKK a k 31. prosinci 2004 činila 3 001 000 SKK. Šlo o jedinou nemovitost, kterou příjemce vlastnil, a celá výroba se uskutečňovala v této budově.

(28)

Příjemce ve svých připomínkách uvedl, že podle slovenských právních předpisů platných v čase vyrovnání toto opatření nepředstavuje státní podporu, ale dobrovolnou dohodu s věřiteli. V případě, že by Komise dospěla k jinému závěru, byla by společnost Konas diskriminována v porovnaní s jinými společnostmi, které požádaly o vyrovnání před přistoupením Slovenska k EU a jejichž výsledný odpis dluhu se nepovažoval za státní podporu. Příjemce dodává, že ani po přistoupení nejsou vnitrostátní právní předpisy v souladu s právem EU, a proto i při největší snaze nemohl vědět, že na dosažení vyrovnání s věřiteli je potřebné splnit doplňující podmínky.

(29)

Příjemce dále uvedl, že vzniklý daňový dluh byl způsoben zejména nejasnými právními předpisy.

(30)

Příjemce tvrdil, že daňový úřad posuzoval situaci společnosti Konas v širším rozsahu, než jaký byl zahrnutý v plánu předloženém soudu ve vyrovnacím řízení.

(31)

Slovenské orgány ve své odpovědi na započetí oficiálního šetření uvedly, že státní podpora se poskytne jen tehdy, jestliže se daňová pohledávka odepíše v účetních knihách státu.

(32)

Slovenské orgány uvedly, že daňový úřad při schvalování vyrovnání, které navrhla společnost Konas, zohlednil následující faktory, z nichž některé by měl podle nich na zřeteli i věřitel v tržním hospodářství. Za prvé činila účetní hodnota zastavené nemovitosti v době vyrovnání jen 3,2 milionu SKK, třebaže zajištěné pohledávky dosahovaly 10,1 milionu SKK. Za druhé bývá konkursní řízeni obvykle zdlouhavé a prodej aktiv v předmětném regionu je velmi problematický. Výnos, který získaly daňové orgány z konkursů v období let 1997 až 2005, činí údajně ze statistického hlediska v průměru 7 %. Za třetí zohlednil daňový úřad při dosahu likvidace společnosti Konas nezaměstnanost v regionu (v době vyrovnání přibližně 40 %), přičemž zohlednil nejen propouštění ve společnosti Konas, ale i v další společnosti v regionu, která je závislá na společnosti Konas a má přibližně 400 zaměstnanců. V neposlední řadě zohlednil daňový úřad očekávané budoucí daňové příjmy.

(33)

Pokud jde o daňovou exekuci, slovenské orgány potvrdily, že daňový úřad vydal v období let 1998 až 2000 osm exekučních příkazů na společnost Konas a snížil daňový dluh společnosti Konas o 8 106 672,42 SKK na částku 11 223 459 SKK, která byla v roce 2004 zahrnutá do vyrovnacího řízení. Od roku 2001 uhrazuje společnost Konas veškeré daně řádně a včas.

(34)

Slovenské orgány však nepopírají, že toto opatření představuje státní podporu. Tvrdí, že tato podpora je jakožto podpora na restrukturalizaci slučitelná se společným trhem.

(35)

Slovenské orgány nezpochybňují závěr Komise, že odpis dluhu ve vyrovnacím řízení nebyl podmíněný provedením plánu, který společnost Konas předložila v souladu se zákonem o konkursu soudu vykonávajícímu dohled. Předložily však Komisi dokument nazvaný „Hodnocení společnosti ke dni vyrovnání“ (dále jen „hodnocení společnosti“) z ledna 2005, který vypracovala společnost Konas a předložila jej daňovému úřadu. Slovenské orgány tvrdí, že toto hodnocení společnosti Komisi umožní posoudit, zda se podpora omezila na nezbytné minimum.

(36)

V tomto hodnocení společnosti je nejprve popsána činnost společnosti Konas od jejího založení v roce 1992 a jsou v ní obsaženy informace o jejím obratu a provozních výsledcích v létech 1993 až 2003.

(37)

Podle hodnocení společnosti bylo příčinou obtíží společnosti Konas vysoké úvěrové zatížení spojené se zahájením výroby v roce 1993, jež nebyl objem výroby schopen pokrýt. V létech 1994 až 1996 narostl dluh společnosti Konas zejména vůči daňovému úřadu, který poté provedl dílčí exekuci a částečně převedl platby do dalšího období do odpisu a částečného splacení po vyrovnacím řízení.

(38)

Hodnocení společnosti dále obsahuje stručnou analýzu trhu, v níž je popsáno konkurenční prostředí ve všech odvětvích, v nichž společnost Konas působí (6). V hodnocení společnosti se popisuje postavení a perspektiva společnosti Konas v každém z těchto odvětví a dochází se v něm k závěru, že růstový potenciál spočívá zejména v oblasti výroby nástrojů, výroby stínících kabin a výroby jiných strojírenských výrobků. Na druhé straně se v něm navrhuje snížit výrobu jednoúčelových strojů a drobnou zakázkovou výrobu (výrobu nedostupných náhradních součástek, nouzové opravy). Perspektiva zvýšení poptávky po jejích výrobcích závisí na rozvoji automobilového průmyslu na Slovensku a na konkrétních projevech zvýšeného zájmu společností EU, který se po přistoupení Slovenska k EU prohloubil. Společnost Konas spatřuje svou konkurenceschopnost ve svém know-how v oblasti technologií, které by se měly dále rozvíjet.

(39)

V hodnocení společnosti se dále popisují kapacity společnosti Konas jako nedostatečně využité, což by mělo být vyřešeno investicí do frézy řízené počítačem. V následující tabulce je podán přehled opatření přijatých od roku 2004 do roku 2008 společně s provedenou finanční restrukturalizací.

Tabulka 2

Restrukturalizační opatření podle hodnocení společnosti (v SKK)

(40)

V závěru hodnocení společnosti jsou nastíněny předpokládané provozní výsledky společnosti Konas v období let 2005–2009, které ukazují, že by uvedená opatření měla přispět ke zvýšení ziskovosti. Obrat by se měl od roku 2005 zvyšovat o 10 % ročně.

(41)

Podle slovenských orgánů pochází toto hodnocení společnosti z ledna 2005. Je zřejmé, že hodnocení společnosti bylo vypracováno s cílem posoudit situaci společnosti Konas před vyrovnáním a analyzovat její vyhlídky po vyrovnání.

(42)

Co se týče otázky, zda se podpora omezila na nezbytné minimum, slovenské orgány potvrdily, že 31. března 2004 disponovala společnost Konas hotovostí ve výši 3,9 milionu SKK, které potřebovala na výplatu mezd (730 000 SKK), plnění závazků vůči věřitelům zúčastněným na vyrovnání (1 602 769 SKK) a uhrazení poplatků za vyrovnací řízení (140 000 SKK).

(43)

Jelikož se část skutečností rozhodných pro tento případ odehrála před přistoupením Slovenské republiky k Evropské unii ke dni 1. května 2004, Komise musí nejprve určit, zda má ve vztahu k předmětnému opatření pravomoc konat.

(44)

Opatření, která nabyla účinnosti před přistoupením a po přistoupení je nelze nadále uplatňovat, nemůže Komise posuzovat ani podle tzv. dočasného mechanismu upraveného v bodě 3 přílohy IV ke Smlouvě o přistoupení z roku 2003, ani podle postupů stanovených v článku 88 Smlouvy o ES. Smlouva o přistoupení z roku 2003 ani Smlouva o ES nevyžadují od Komise přezkoumání těchto opatření, ani ji k tomu nezmocňují.

(45)

Na druhé straně opatření, která nabyla účinnost po přistoupení, spadají podle Smlouvy o ES do pravomoci Komise. Při posuzování, ke kterému okamžiku určité opatření nabylo účinnosti, je relevantním kritériem právně závazný akt, podle kterého má příslušný vnitrostátní orgán v úmyslu poskytnout podporu (7).

(46)

Příslušný orgán rozhodl o odpisu části pohledávky daňového úřadu dne 8. června 2004, kdy daňový úřad vyjádřil souhlas s vyrovnáním, které navrhla společnost Konas, tj. po přistoupení.

(47)

Vezmeme-li v úvahu tuto skutečnost, je otázka, zda je toto opatření uplatnitelné po přistoupení, bezpředmětná.

(48)

Komise proto dospěla k závěru, že má pravomoc posoudit předmětné opatření podle článku 88 Smlouvy o ES.

(49)

V čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES se uvádí, že jakákoliv podpora poskytnutá členským státem nebo ze státních prostředků v jakékoliv formě, jež narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňuje určité podniky anebo výrobu určitých druhů zboží, se považuje za neslučitelnou se společným trhem, pokud ovlivňuje obchod mezi členskými státy.

(50)

Odpis dluhu vůči veřejnému orgánu, jímž je daňový úřad, je formou využití státních zdrojů. Jelikož toto opatření přináší prospěch jednomu samostatnému podniku, jedná se o opatření selektivní. Uvedená společnost je činná v oblasti výroby průmyslových strojů a zařízení, v odvětví, v jehož rámci existuje obchod mezi členskými státy.

(51)

Komise v rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES vyjádřila pochybnost, zda toto opatření narušilo nebo mohlo narušit hospodářskou soutěž tím, že příjemci poskytlo výhodu, kterou by za normálních okolností nemohl na trhu získat. Jinak řečeno má Komise pochybnosti o tom, zda se stát choval ve vztahu k společnosti Konas jako věřitel v tržním hospodářství.

(52)

Potvrdilo se, že dohoda s věřiteli obsahovala stejné podmínky vyrovnání dluhů pro soukromé věřitele i pro daňový úřad. Podíl ve výši 13,3 % dluhu se měl být splacen věřitelům do stanovené lhůty, což příjemce skutečně splnil. Zbývajících 86,7 % bylo odepsáno.

(53)

Právní a ekonomická situace daňového úřadu před uzavřením dohody věřitelů však byla ve srovnání se soukromými věřiteli výhodnější. Proto je třeba přezkoumat, zda daňový úřad využil veškeré dostupné prostředky, aby se domohl co nejvyššího splacení svých pohledávek, jako by to učinil věřitel v tržním hospodářství.

(54)

Slovenské orgány uvádějí, že podle jejich názoru toto opatření představuje státní podporu. Uznávají, že v době vyrovnání se o otázce státní podpory prostě neuvažovalo. Příjemce sám argumentuje, že opatření je aktem dobrovolné dohody mezi věřiteli a nepředstavuje státní podporou.

(55)

Komise nemůže přijmout tvrzení, že se vyrovnací řízení nemůže překrývat s řízením spojeným s poskytnutím státní podpory (8). Nikoli účel nebo forma jednání státu, ale jeho výsledek určuje, zda toto řízení, při němž jde o státní zdroje, poskytuje určité společnosti takovou výhodu, kterou by jinak na trhu nezískala.

(56)

Komise rovněž nemůže přijmout tvrzení příjemce, že ani při největší snaze nemohl vědět o tom, že by odpis mohl představovat státní podporu. Pravidla EU o státní podpoře byla na Slovensku uplatnitelná na základě zákona č. 231/1999 Z. z. o státní podpoře. Slovenské orgány ve své odpovědi správně poukázaly na připomínky příjemce, že posouzení otázky, zda toto opatření představuje státní podporu, nebylo v pravomoci daňového úřadu, ale před přistoupením se nacházelo v pravomoci Úřadu pro státní podpory a po přistoupení v pravomoci Komise.

(57)

Pochybnosti Komise o tom, zda byla splněna kritéria testu věřitele v tržním hospodářství vyjádřená v rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES, nebyly vyvráceny.

(58)

V první řadě byl daňový úřad na rozdíl od ostatních věřitelů podle zákona o správě daní oprávněn zahájit z vlastní iniciativy daňovou exekuci prodejem nemovitostí, strojů anebo podniku jakožto celku.

(59)

Daňový úřad skutečně opakovaně použil tento právní nástroj k uplatnění svých pohledávek vůči společnosti Konas (viz 33. bod odůvodnění) a dluh společnosti Konas vůči daňovému úřadu se v letech 1998 až 2000 značně snížil. Slovenské orgány ve své odpovědi na rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES uvedly, že daňový úřad nevydal po roce 2001 žádné další exekuční příkazy, protože společnost Konas plnila své daňové závazky řádně a včas. Není však jasné, z jakého důvodu daňový úřad přerušil daňovou exekuci ohledně dluhu společnosti Konas, který vznikl před rokem 2001. Tento dluh z minulých let byl nakonec v roce 2003 zahrnut do vyrovnacího řízení.

(60)

Komise navíc konstatuje, že podle informací, které poskytly slovenské orgány ve svých připomínkách k rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES, neodpovídala účetní hodnota zastavené nemovitosti (3,2 milionu SKK) výši pohledávek, jež byly touto zálohou zajištěny (10,1 milionu SKK). To znamená, že zajištění, které požadoval stát, nebylo dostatečné.

(61)

Podle konstantní judikatury může trvalý deficit vynucování práva ze strany státu, který se týká závazků vzniklých v souvislosti s daňovou legislativou a zákonnými předpisy o sociálním zabezpečení, představovat už sám o sobě výhodu zmírňující zátěž, kterou by měl příjemce běžně nést (9). Vskutku se ukazuje, že nevynucování práva ohledně daňových závazků společnosti Konas daňovým úřadem v kombinaci s očividně nedostatečným zajištěním státních pohledávek v průběhu dvou let (2001–2002), představovalo státní podporu. Jelikož tyto skutečnosti nastaly přede dnem přistoupení, po němž je již nebylo možno zohlednit, nemá Komise pravomoc posuzovat slučitelnost těchto opatření se společným trhem. Jestliže však již předcházející nevynucování práva představovalo státní podporu, nelze se v případě, kdy byl dluh později (částečně) odepsán, nadále odvolávat na zásadu věřitele v tržním hospodářství.

(62)

Daňový úřad může v rámci daňové exekuce přímo předat aktiva (pohledávky a jiná běžná aktiva, movitý majetek, nemovitosti) dlužníka. Příjemce v době vyrovnání disponoval hotovostí ve výši 3,9 milionu SKK (10). Již samotná hodnota hotovosti příjemce by překročila výnos, který daňový úřad získal z vyrovnání (1,5 milionu SKK). Příjemce navíc vlastnil krátkodobé pohledávky o účetní hodnotě 1,4 milionu SKK a nemovitý majetek o účetní hodnotě 3 milionů SKK.

(63)

Navíc by byly při daňové exekuci (na rozdíl od konkursního řízení) účtovány správní poplatky. Jedná se o řízení, které zahajuje a kontroluje výlučně jenom daňový úřad, a proto lze předpokládat, že by proběhlo rychle.

(64)

Vzhledem k nedostatku informací není Komise s to posoudit, jaký by byl výnos z prodeje aktiv v konkursním řízení, při kterém by bylo provedeno zrušení společnosti příjemce s likvidací. Podle informací, které má Komise k dispozici, nezvažovaly společnost Konas ani daňový úřad možnost konkursu, a proto v tomto ohledu nebyly prováděny žádné další výpočty.

(65)

Komise tudíž dospěla k závěru, že by bylo již při pouhém provedení daňové exekuce na aktiva příjemce docíleno vyššího výnosu, než při vyrovnání.

(66)

Komise v závěru konstatuje, že podle standardní judikatury (11) jsou sociálně-ekonomické faktory (například regionální zaměstnanost) vyloučeny z testu věřitele v tržním hospodářství, a to včetně očekávaných budoucích daňových příjmů. Daňový úřad nelze srovnávat s obchodním partnerem, např. s dodavatelem, který je věřitelem příjemce. Je třeba uvést, že se povaha pohledávek dodavatele podstatně liší od povahy pohledávek státu. Jelikož mají vztahy dodavatele a platebně neschopné firmy smluvní základ, mohl by dodavatel ve výjimečných případech skutečně utrpět škodu v důsledku ztráty obchodního partnera. Pokud by byla platebně neschopná společnost zrušena s likvidací, dodavatel by si musel najít nového klienta anebo uzavřít smlouvu s novým vlastníkem. Riziko je vyšší v případě značné závislosti na platebně neschopné firmě. Naopak vztahy státu s platebně neschopnou firmou jsou založeny na veřejném právu, a proto nejsou závislé na vůli stran. Každý nový vlastník, který by převzal aktiva zlikvidované firmy, by byl automaticky povinen platit daně. Stát navíc není nikdy závislý na jednom plátci daně. Nejvýznamnějším argumentem je, že se stát při vymáhání daní neřídí hlediskem ziskovosti, nejedná komerčně a neuvažuje jako podnikatel. Analogie s obchodným partnerem není tudíž správná.

(67)

Komise proto dospěla k závěru, že při uplatňovaní zásady věřitele v tržním hospodářství nemůže být zohledňována ztráta budoucích daní.

(68)

Na základě uvedených důkazů dospěla Komise k závěru, že v tomto případě nebyla splněna kritéria testu věřitele v tržním hospodářství a že stát poskytl příjemci výhodu, kterou by na trhu nebyl s to získat.

(69)

Komise proto došla k závěru, že předmětné opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(70)

Státní podpora poskytnutá příjemci se rovná výši dluhu, který daňový úřad odepsal ve vyrovnacím řízení, čili částce 9 730 739 SKK (256 000 EUR).

(71)

Primárním cílem opatření je pomoci společnosti v obtížích. V takových případech lze uplatnit výjimku z čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o ES, která umožňuje povolit státní podporu k podnícení rozvoje některých hospodářských činností, jestliže tato podpora negativně neovlivňuje podmínky obchodování do takové míry, jež by byla v rozporu se společným zájmem a jestliže jsou splněny příslušné podmínky.

(72)

Podpora na záchranu a restrukturalizaci společností v obtížích je v současné době upravena pokyny Společenství o státní podpoře na záchranu a restrukturalizaci firem v obtížích (12) (dále jen „nové pokyny“), které nahrazují předcházející znění těchto pokynů přijaté v roce 1999 (13) (dále jen „pokyny z roku 1999“).

(73)

Přechodná ustanovení nových pokynů stanoví, že se nové pokyny použijí při hodnocení jakékoli podpory na záchranu anebo restrukturalizaci poskytnuté bez povolení Komise (nezákonná podpora), jestliže byla určitá část podpory, popřípadě celá podpora, poskytnuta po 1. říjnu 2004, neboli po datu zveřejnění nových pokynů v Úředním věstníku Evropské unie (bod 104, první pododstavec). Byla-li však byla podpora nezákonně poskytnuta před 1. říjnem 2004, provádí se zjišťování podle pokynů platných době, kdy byla podpora poskytnuta (bod 104, druhý pododstavec).

(74)

Komise konstatuje, že daňový úřad schválil vyrovnání dne 8. června 2004; toto schválení nabylo účinnosti dnem 2. srpna 2004. V tomto smyslu byla podpora poskytnuta nezákonně před 1. říjnem 2004. Uplatní se proto pokyny z roku 1999 použitelné v době, kdy byla podpora poskytnuta.

(75)

Komise bere v úvahu, že příjemce je malým podnikem ve smyslu nařízení Komise (ES) č. 70/2001 ze dne 12. ledna 2001 o uplatňování článků 87 a 88 Smlouvy o ES na státní podporu malým a středním podnikům (14).

(76)

Podle bodu 5 písm. c) pokynů z roku 1999 se podnik pokládá za podnik v obtížích, jestliže podle vnitrostátních právních předpisů splňuje kritéria k tomu, aby se stal předmětem řízení ve věci kolektivní platební neschopnosti.

(77)

Příjemce byl předmětem vyrovnacího řízení, které je jedním z řešení platební neschopnosti společnosti v souladu s definicí zákona o konkursu. Příjemce je tudíž oprávněn obdržet podporu na restrukturalizaci.

(78)

Komise ve svém rozhodnutí o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES vyjádřila pochybnosti o tom, zda byla podpora slučitelná jako podpora na restrukturalizaci ve smyslu pokynů z roku 1999 z důvodů uvedených v části III.

(79)

Podle pokynů z roku 1999 musí být poskytnutí podpory na restrukturalizaci spojeno s prováděním realizovatelného a uceleného restrukturalizačního plánu na obnovu dlouhodobé životaschopnosti podniku a musí jí být podmíněno. Členský stát se zavazuje k vypracování a plnění tohoto plánu, který musí schválit Komise. Neschopnost společnosti realizovat takovýto plán je považována za zneužití podpory.

(80)

Restrukturalizační plán musí být v podstatě takový, aby příjemci umožnil v přijatelném časovém rámci obnovit svou dlouhodobou životaschopnost a to na základě realistických předpokladů ohledně budoucích podmínek provozu. V plánu by měly být popsány okolnosti, jež byly příčinou vzniku obtíží na straně příjemce, a měla by v něm být stanovena přiměřená opatření k řešení těchto obtíží. Restrukturalizační kroky se nemohou omezovat na finanční podporu určenou na vyrovnání dluhů a minulých ztrát, aniž by se zabývaly důvody způsobujícími tyto obtíže.

(81)

Komise ve svém rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES vyjádřila pochybnosti o tom, zda daňový úřad podmínil svoje rozhodnutí odepsat dluh společnosti Konas provedením restrukturalizačního plánu s vlastnostmi popsanými v 80. bodu odůvodnění. Tyto pochybnosti nebyly rozptýleny. Daňový úřad jako poskytující orgán neměl formálně povinnost ani pravomoc hodnotit seznam opatření, s nimiž se společnost Konas v rámci vyrovnacího řízení obrátila na soud vykonávající dohled (viz 20. bod odůvodnění a následující body odůvodnění), a podmínit odpis jeho pohledávek provedením těchto opatření, které by se důkladně monitorovalo. Neexistuje přímá souvislost mezi poskytnutím podpory ze strany daňového úřadu a opatřeními, které navrhl příjemce. Komise proto dospěla k závěru, že první formální podmínka nebyla splněna.

(82)

Po započetí oficiálního šetření však slovenské orgány předložily hodnocení společnosti popsané v 35. bodě odůvodnění a následujících odstavcích. V hodnocení společnosti se jasně rozebírá situace společnosti Konas v době vyrovnání s jejími věřiteli. V hodnocení společnosti se dále popisují okolnosti, které zavedly příjemce do obtíží a navrhují se opatření na řešení těchto obtíží.

(83)

Restrukturalizace se neomezuje na restrukturalizaci dluhů. Příjemce plánuje investice do nových technologií a IT a realizaci vstřícných opatření v oblasti odborné přípravy a marketingu. V hodnocení společnosti se analyzuje situace a perspektivy společnosti Konas ve specifických odvětvích, v nichž působí.

(84)

Na rozdíl od seznamu opatření předloženého soudu v rámci vyrovnacího řízení obsahuje hodnocení společnosti prvky, které od restrukturalizačního plánu vyžadují pokyny z roku 1999. Komise považuje hodnocení společnosti v podstatě za restrukturalizační plán vypracovaný na období let 2004–2008, který je určený na obnovení dlouhodobé životaschopnosti společnosti Konas a který je při uvážení velikosti společnosti příjemce, přiměřený. Finanční restrukturalizace formou vyrovnání s věřiteli je součástí a počátkem této restrukturalizace. Hlavním problémem společnosti Konas byl ve skutečnosti dluh, který vznikl ve druhé polovině 90. let 20. století. Od roku 2001 plní společnost Konas své běžné závazky vyplývající ze zákona řádně a včas. Komise nemá žádný důvod pochybovat o tom, zda bude společnost Konas po provedení opatření uvedených v hodnocení společnosti, včetně restrukturalizace dluhů, schopna obnovit svou dlouhodobou životaschopnost.

(85)

Komise konstatuje, že z formálního hlediska bylo hodnocení společnosti připraveno až po zajištění vyrovnání s věřiteli. Je však zřejmé, že hodnocení společnosti přímo souviselo s vyrovnacím řízením. Hodnocení společnosti bylo předloženo daňovému úřadu před oznámením opatření Komisi, jelikož slovenské orgány zastávaly názor, že by se o státní podporu jednalo tehdy, kdyby byla daňová pohledávka odepsána z účtů státu. Skutečností však zůstává, že daňový úřad jakožto poskytující orgán pomoc formálně nepodmínil provedením plánu.

(86)

Komise usuzuje, že tomto konkrétním případě je výjimečně možné tento formální nedostatek zhojit. Tato výjimka je v prvé řadě prvé zdůvodněná na základě bodu 55 pokynů z roku 1999, podle něhož se podmínky pro udělení podpory na restrukturalizaci uplatňují méně přísně v případě malých podniků, jakým je i příjemce. Dále je tato výjimka možná, protože podpora, třebaže již byla udělena, nebyla ještě příjemci vyplacena (odpis dluhu si vyžaduje dodatečný správní akt daňového úřadu; viz 16. bod odůvodnění). Komise proto podle čl. 7 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (15) rozhodla, že připojuje k tomuto rozhodnutí následující podmínky.

(87)

Slovenské orgány za prvé zajistí, aby bylo hodnocení společnosti řádně provedeno. Za druhé slovenské orgány informují Komisi o tom, jak zajistí, aby bylo hodnocení společnosti provedeno. Slovenské orgány dále poskytnou podporu (tj. odepíší pohledávku v účtech daňového úřadu) až poté, co informují Komisi o tom, že provedení hodnocení společnosti zajistí a o způsobu, jakým to uskuteční.

(88)

Podle článku 40 pokynů z roku 1999 musí být výše a intenzita podpory omezena na nezbytné minimum potřebné k restrukturalizaci v závislosti od dostupnosti finančních zdrojů příjemce. Očekává se, že příjemce na restrukturalizaci přispěje významnou měrou z vlastních zdrojů.

(89)

Komise ve svém rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 vyjádřila pochybnosti o tom, zda bylo toto kritérium splněno. Tyto pochybnosti byly odstraněny vzhledem k informacím o restrukturalizaci příjemce, které byly obsaženy v hodnocení společnosti.

(90)

Podle hodnocení společnosti dosahují náklady na restrukturalizaci částky 23 050 896 SKK. Restrukturalizace byla částečně financována z hotovostního příspěvku od společnosti Konas (splacení dluhu 1 602 769 SKK neuhrazeného po vyrovnání) a částečně pomocí bankových úvěrů bez státní podpory ve výši 8 milionů SKK. Tyto příspěvky jednoznačně představují vlastní zdroje příjemce a vnější zdroje bez státní podpory a pokrývají přibližně 42 % nákladů na restrukturalizaci. Není zapotřebí, aby Komise určila, zda jiné zdroje financování restrukturalizace společnosti Konas (popsané v hodnocení společnosti jakožto „zdroje společnosti Konas“, viz tabulka 2 v 39. bodu odůvodnění) představují skutečný a konkrétní příspěvek k nákladům na restrukturalizaci.

(91)

V pokynech z roku 1999 se neuváděly žádné limity stanovící, kdy se vlastní příspěvek příjemce považuje za značný.

(92)

S přihlédnutím k postupům Komise při uplatňovaní pokynů z roku 1999 a k vývoji politiky Komise v tomto ohledu směrem k zavedení limitů v nových pokynech (16) se Komise domnívá, že se příspěvek ve výši 42 % považuje za významný a podpora za omezenou na nezbytné minimum.

(93)

Pro úplnost Komise konstatuje, že podle bodu 55 pokynů z roku 1999 nebývá poskytnutí podpory na restrukturalizaci pro malé podniky obvykle spojeno s kompenzačními opatřeními. Ve skutečnosti je narušení hospodářské soutěže způsobené touto podporou omezené, a proto se kompenzační opatření nevyžadují.

(94)

Komise zjistila, že Slovenská republika nezákonně poskytla odpis daňového dluhu společnosti Konas v rozporu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES. Tato podpora je však slučitelná se společným trhem jakožto podpora na restrukturalizaci za podmínky, že bude její vyplacení podmíněno provedením restrukturalizačního plánu,