21.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 366/1

(1)

Dopisem ze dne 4. srpna 2003 se Komise obrátila se žádostí o informace týkající se kontroly státní podpory v Polsku, a to případné podpory ve prospěch restrukturalizace příjemce podpory. Následně byla záležitost projednána útvary Komise a polskými orgány na různých technických jednáních a byla předmětem intenzivní výměny dopisů mezi Komisí a Polskem.

(2)

Dne 23. ledna 2004 konzultant odpovědný za nezávislé hodnocení programu restrukturalizace v Polsku podle ustanovení Protokolu čís. 8 předložil Komisi svůj posudek v uvedené záležitosti.

(3)

Dopisem ze dne 19. května 2004 informovala Komise Polsko, že se rozhodla zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES v souvislosti s podporou a navrhla předložení stanovených informací.

(4)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo uveřejněno v Úředním věstníku Evropské Unie  (2). Komise vyzvala zainteresované strany k předložení připomínek týkajících se státní podpory.

(5)

V dopise ze dne 26. června 2004 odpovědělo Polsko na vznesené dotazy. Polsko rovněž požádalo Komisi o přijetí rozhodnutí podle bodu 10 Protokolu 8, kterým by získalo souhlas ke změně Programu restrukturalizace hutnictví železa a oceli v Polsku.

(6)

Komise obdržela připomínky zainteresovaných stran a odeslala je Polsku dopisem ze dne 27. září 2004.

(7)

Listem ze dne 22. listopadu 2004 poskytlo Polsko odpovědi na připomínky zainteresovaných stran. Poté se útvary Komise několikrát setkaly s polskými orgány. Dodatečné informace byly definitivně poskytnuty dopisem ze dne 8. června 2005.

(8)

Příjemce podpory, výrobce oceli Huta Częstochowa S. A. (dále nazývaný jen jako „HCz“, viz bod 2 písm. a)) je podnik v obtížích. V říjnu roku 2002 pronajala HCz svoje výrobní prostředky novému podniku – Huta Stali Częstochowa Sp. z o. o. (dále jen „HSCz“, viz bod 2 písm. b)).

(9)

Záležitost se týká dvou druhů podpory: finanční restrukturalizace HCz (viz bod 3) a několika jiných prostředků přímé podpory (viz bod 4).

(10)

„Restrukturalizace“ probíhala ve třech etapách, přičemž z hlediska kontroly státní podpory byla předmětem zájmu pouze poslední etapa. První zkouška provedení restrukturalizace v listopadu 2001 v rámci soudního strukturálního řízení skončila neúspěchem. V souvislosti s tím musela v říjnu 2002 HCz podat návrh na zahájení konkurzního řízení. V únoru 2003, podle nových právních předpisů, obdržela HCz souhlas s provedením restrukturalizace, což se stalo důvodem pro zastavení konkurzního řízení. Plán restrukturalizace předpokládá rozdělení aktiv mezi různé podniky a prodej podniků nebo majetku. Jeden podnik obdrží aktiva spojená s výrobou oceli, aby mohl splatit dluhy věřitelům z občanskoprávní oblasti (bankám a veřejným poskytovatelům služeb), a druhé – především pozemky na splacení zadlužení ve vztahu k veřejnoprávním věřitelům (zadlužení vůči orgánům státu, jako jsou například správci daně). Kromě toho, ostatní HCz podřízené společnosti budou prodány s cílem uspokojit do restrukturalizace nespadající veřejnoprávní a občanskoprávní pohledávky.

(11)

HCz je co do velikosti druhý výrobce oceli v Polsku. Vyrábí především legované plechy quarto (3), druh hotové oceli, činící více než 60 % jejího prodeje. Výrobek se používá pro výrobu lodí a ve stavebnictví.

(12)

První závod HCz byl založen v letech 1896 – 1902. Aktuálně k HCz patří poměrně moderní slévárna oceli a válcovna tlustých plechů s elektrickou pecí, zařízení k odlévání s nepřetržitým provozem a válcovací stolice na tlusté plechy s nástroji pro dokončovací úpravy. Jmenovitá výrobní kapacita slévárny oceli (vyrábějící polotovary, tzv. bramy) činí 700 000 tun a válcovny (zpracovávající polotovary na hotové výrobky) – okolo 780 000 tun.

(13)

HCz je majitelem 14 podřízených společností, které jí poskytují dodatkové služby. Mezi ně patří výrobce trubek Rurexpol Sp. z o.o. (4), koksovna Koksownia Sp. z o.o. a elektro-energetický podnik Elsen Sp. z o.o. V roce 2002 bylo v HCz a jejích pobočkách zaměstnáno přibližně 5 000 osob.

(14)

HCz patří ze 100 % polskému ministerstvu financí. Základní kapitál společnosti činí 370 mil. PLN (asi 70 mil. EUR (5). Účetní hodnota aktiv společnosti ke dni 31. prosince 2003 činila 768,5 miliónů PLN (tj. asi 160 milionů EUR).

(15)

Od léta roku 2001 se HCz nachází v těžké finanční situaci. Protože nebyla schopna obsluhovat svůj dluh (který ke konci roku 2003 činil okolo 1,4 miliardy PLN, tedy asi 310 mil. EUR), převažující část podílů jejího majetku, k nimž patří všechna aktiva v oceli, je zastavena ve prospěch hlavních věřitelů.

(16)

Dne 11. listopadu 2001 podala HCz návrh na zahájení smírčího řízení pod dohledem soudu, které by odročilo závazky HCz ke splácení dluhů. Smírčí řízení by mělo umožnit podniku provést restrukturalizaci prostřednictvím částečného umoření zadlužení věřiteli. V říjnu 2002 soud zrušil platnost smírčího řízení, protože věřitelé nesouhlasili s restrukturalizačními opatřeními. Podle polské strany smírčí řízení nepřineslo výsledek, protože věřitelé požadovali od HCz úhradu celého zadlužení z podpory poskytnuté HCz ze strany státu.

(17)

Dne 28. října 2002 podala HCz návrh na zahájení konkurzního řízení. Podle polských právních předpisů byla HCz povinna po ukončení smírčího řízení navrhnout konkurzní řízení, protože nemohla splatit své dluhy vymahatelné v okamžiku ukončení smírčího řízení. Od té doby pronajala HCz svůj výrobní majetek, ukončila výrobu oceli, působí pouze jako holdingová společnost svých dceřiných společností a v současnosti sestává pouze z řídícího orgánu složeného z asi 40 osob.

(18)

Výsledkem konkurzního řízení ve vztahu k HCz a s cílem udržet nepřetržitou výrobu ve firmě bez rizika, že by konkurzní správce pozastavil provoz během konkurzního řízení, byl založen nový hospodářský subjekt HSCz, ovládaný společností Towarzystwo Finansowe Silesia Sp. z o.o. (dále jen TFS, společnost s ručením omezeným působící v oblasti ocelových výrobků, v níž má většinový podíl Ministerstvo financí Polské republiky).

(19)

Dne 28. října 2002 si HSCz pronajala od HCz zařízení potřebné k výrobě oceli (zařízení zahrnuje ocelárnu, válcovnu tlustých plechů, koksovnu a některé základní služby). Smlouva o nájmu stanoví, že HSCz musí platit […] PLN (6) měsíčně za pronájem a převezme od HCz 2 057 zaměstnanců (současný stav je 1 950).

(20)

Nájemní smlouva přiznává společnosti HSCz odročení platby za pronájem na 14 měsíců. Ačkoliv ve smlouvě nejsou jednoznačně určeny úhrady úroků za toto odročení, byly dne 30. listopadu 2004 vypočteny zákonné úroky z prodlení ve výši[…] PLN, kterou musela HSCz zaplatit společnosti HCz.

(21)

TFS předala HSCz jen minimální požadovaný kapitál ve výši 50 000 PLN. Aby mohla působit na trhu bez obratového kapitálu, zkrátila HSCz dobu splatnosti pohledávek na přibližně 15 dnů a prodloužila dobu splatnosti závazků nad 50 dnů. To bylo umožněno díky tomu, že všichni hlavní dodavatelé (s jednou výjimkou) souhlasili a akceptovali uvedenou dobu splatnosti pohledávek, aby si udrželi HSCz jako svého hlavního klienta. Ve skutečnosti mnoho dodavatelů uzavřelo takzvané bártrové dohody, podle nichž za surovinu, zvláště za šrot, obdrželi platbu hotovými výrobky, jako je například ocelový plech určený k prodeji speciálním koncovým odběratelům. Tyto podniky pozorně sledovaly výrobu a účetnictví HSCz a za riziko, které nesly, požadovaly, aby uvedené operace byly značně ziskové.

(22)

Dodatečné zajištění bylo požadováno jen za závazky z titulu dodávky energií podnikem Polskie Sieci Energetyczne S. A. (dále jen PSE), a to ve formě podpisu třech garančních smluv na částku […] mil. PLN pro každou smlouvu ze strany TFS. Zahrnují na jedné straně zajištění skládající se ze třech garančních směnek zaručujících úhradu […] mil. PLN pro každou smlouvu, a z druhé strany – tři prohlášení se souhlasem k neprodlené exekuci podle polského občanského soudního řádu (čl. 777). Tak získala PSE záruky na částku […] mil. PLN. Dne 28. listopadu 2002 byly vystaveny dvě záruční směnky pokaždé na částku […] mil. PLN splatné do dne 30. června 2003, a další záruka na částku […] mil. PLN, splatná do dne 31. března 2005 byla poskytnuta dne 30. prosince 2002. Za všechny směnky a garance zaplatila HSCz stálou provizi ve výši […] PLN, naproti tomu za záruku na částku […] mil. PLN, zaplatila částku rovnající se asi 0,8 %. Avšak dlužné účty za elektrickou energii nikdy nepřekročily částku […] mil. PLN s přihlédnutím k tomu, že mechanizmus obsažený v garanční smlouvě zavazoval HSCz zaplatit dlužné částky v termínu 5 týdnů.

(23)

V červnu 1998 polská Rada ministrů přijala První program restrukturalizace hutnictví železa a oceli v Polsku. Byl aktualizován v roce 2001, a byl k němu připojen zákon ze dne 24. srpna 2001 – o restrukturalizaci hutnictví železa a oceli (7), který se stal právním základem restrukturalizace polského ocelářského průmyslu.

(24)

Dne 5. listopadu 2002 polská Rada ministrů přijala změny prvního programu restrukturalizace, který byl definitivně nazván Programem restrukturalizace a rozvoje hutnictví železa a oceli v Polsku do roku 2006 (dále jen „Státní program restrukturalizace“ nebo „SPR“). Tento program v hlavní míře umožňuje přiznávat státní podporu polskému ocelářskému průmyslu v souvislosti s jeho restrukturalizací v období od roku 1997 do roku 2006 maximální částkou 3 387 miliard PLN (713 mil. EUR).

(25)

V SPR je uvedena informace, že v Polsku existuje 17 hutí na výrobu oceli rozdělených na tři skupiny. Do první patří osm podniků, které v rámci SPR dostávají státní podporu. Ve většině byla tato státní podpora určena na konsolidaci čtyř hlavních oceláren v Polsku, které byly spojeny do největšího výrobce oceli v zemi pod názvem Polskie Huty Stali S. A. (dále jen „PHS“), který se v současnosti nazývá Mittal Steel Poland (dále nazývaný jen „MSP“) po prodeji holdingu LNM (8), a který byl v poslední době změněn na Mittal Steel (9). Do druhé skupiny patří šest podniků, které nebyly zahrnuty do programu restrukturalizace, protože výroba oceli nebyla jejich hlavní výrobní činností nebo proto, že neobdržely státní podporu. Do třetí skupiny patří tři podniky, které podporu získaly, ale které se mezitím dostaly do konkurzního řízení.

(26)

HCz patří do třetí skupiny. Vzhledem k tomu, že HCz podal návrh na zahájení konkurzního řízení, bylo do SPR zapsáno, že „další restrukturalizace huti bude probíhat formou jejího bankrotu“ (kapitola 3.1.2 a 5.1). Ve skutečnosti je v kapitole 3.1.3.3., HCz uveden jako jeden z podniků, „vůči kterým bylo uplatněno konkurzní řízení“ a potvrzuje, že se nyní podnik nachází pod dozorem „správce konkurzní podstaty“. V SPR v kapitole 5.4.2. je vysvětleno, že „k provedení restrukturalizace HCz by bylo nezbytné poskytnout podniku státní podporu ve výši okolo 1 mld. PLN. Nepřineslo by to však očekávané výsledky. Vzhledem k výše uvedenému se předpokládá, že HCz bude restrukturalizována prostřednictvím bankrotu a výrobní prostředky této hutě bude obhospodařovat nově založená společnost HSCz. Nový hospodářský subjekt bude pokračovat ve výrobní činnosti HCz bez státní restrukturalizační podpory. Majetek HCz nebude převzat žádným z podniků, který je příjemcem státní podpory (kapitola 3.1.3.1.)“.

(27)

SPR byl předložen EU. Dne 25. března 2003 byl na základě intenzivního dialogu s Komisí dokončen. Komise po předchozím zhodnocení předložila návrh týkající se rozhodnutí Rady o prodloužení ochranné doby pro získání státní podpory polskému ocelářství v rámci Evropské smlouvy (která původně platila jen do roku 1997) do konce roku 2003 s předpokladem, že dosáhne rentability do roku 2006, což Rada potvrdila v červenci 2003 (10).

(28)

V souvislosti s tím dovolila EU Polsku, při odchýlení od svých pravidel, přiznat ocelářskému průmyslu podporu na restrukturalizaci (11). Hlavní rozhodnutí SPR obsažené v protokolu ke Smlouvě o přistoupení k EU, Protokol čís. 8 o restrukturalizaci polského hutnictví železa a oceli. V Protokolu čís. 8 bylo akceptováno přiznání státní podpory osmi určeným podnikům (mezi které nepatřila HCz) v maximální výši 3 387 miliard PLN. Na druhé straně bylo v tomto protokolu zdůrazněno, že se nedovoluje přiznávat žádnou dodatečnou státní podporu na restrukturalizaci polského ocelářského průmyslu.

(29)

Dne 30. října 2002, hned po podání návrhu HCz na vyhlášení úpadku, byl přijat zákon o státní podpoře podnikatelům se zvláštním významem pro pracovní trh (změněn v listopadu 2003 (12), dále nazývaný jen jako „zákon ze dne 30.10.2002“) (13). Zákon umožňuje podnikům provádět restrukturalizaci s tím, aby se vyhnuli likvidaci. Z tohoto důvodu zákon zavedl nový přístup k restrukturalizaci, předpokládá restrukturalizaci (tzn. částečné umoření) zadlužení vůči státu. Předtím bylo možné splátkový harmonogram takového dluhu pouze změnit nebo přesunout.

(30)

Podle čl. 7 odst. 1 zákona ze dne 30.10.2002 podnik podstupující restrukturalizaci získává právo na ochranu před bankrotem ode dne zahájení restrukturalizačního řízení do dne jeho ukončení nebo umoření. Restrukturalizace musí být ukončena ve lhůtě 24 měsíců ode dne vydání rozhodnutí o restrukturalizaci (čl. 19 odst. 2 zákona ze dne 30.10.2002).

(31)

Zákon ze dne 30.10.2002 stanoví finanční restrukturalizaci občansko právních závazků vzniklých před červencem 2002 a veřejnoprávních závazků vzniklých před červnem 2002 (článek 3 zákona ze dne 30.10.2002, přičemž to druhé období bylo o rok prodlouženo). Na rozdíl od soukromé finanční restrukturalizace civilně právních závazků, podložené restrukturalizační dohodou, s níž musí souhlasit nejméně 50 % věřitelů (podle článku 4 zákona ze dne 30.10.2002), veřejnoprávní závazky je možné částečně umořit na základě rozhodnutí předsedy Agencji Rozwoju Przemysłu S.A., (dále jen „ARP“), orgánu odpovídajícího za dohled nad restrukturalizací podniků podle zákona ze dne 30.10.2002 (podle ustanovení článku 5).

(32)

Kromě toho, při novelizaci zákona ze dne 30.10.2002, která nabyla právní moci dnem 14. listopadu 2003, byla zavedena v článku 5a tohoto zákona možnost získat určitou peněžní částku z titulu veřejnoprávních nároků na základě restrukturalizace podle zvláštních pravidel, v rámci kterých příjemce převádí vlastnictví části majetku, který není zahrnutý do záruk, na společnost náležející ARP (s názvem Operator) ve výši rovnající se nejméně hodnotě 25 % celkového dluhu. Tento majetek se následně prodá, aby mohli být vyplaceni veřejnoprávní věřitelé (čl. 32 písm. d) zákona ze dne 30. 10.2002). Veřejnoprávní věřitelé však musí vyslovit souhlas s restrukturalizací podle zvláštních podmínek (čl. 32, písm. h) zákona ze dne 30.10.2002.

(33)

Kapitola 5a a restrukturalizace podle zvláštních podmínek také rozšiřují časový a materiálový rozsah nároků podléhajících restrukturalizaci. Nároky spadají do restrukturalizace po dobu následujícího roku (do 30. června 2003), a podle článku 32 písm. a) odst.1, může do tohoto rozsahu náležet více druhů veřejnoprávních pohledávek podle zákona ze dne 30.10.2002 (14).

(34)

Dne 21. ledna 2003 podala HCz společně s ARP návrh na své zahrnutí do restrukturalizace v rámci zákona přijatého dne 30.10.2002. Dne 21. února 2003 ředitel ARP návrh schválil a doporučil zahájit restrukturalizační řízení podle ustanovení čl. 10 odst. 1 zákona z 30.10.2002 a na tomto základě byla HCz zahrnuta do ochrany před bankrotem.

(35)

Dne 18. dubna 2003 předložila firma HCz plán restrukturalizace ARP. Hlavním záměrem plánu bylo rozdělení aktiv HCz na výrobní fondy a ostatní aktiva a dále prodej výrobních prostředků v rámci předání koncernu do rukou soukromého investora s tím, že bude v činnosti pokračovat. Dne 2. července 2003 ARP potvrdila restrukturalizační plán. Potom byl plán předán na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a spotřebitelů (dále jen „UOKiK“), který dne 25. července 2003 plán akceptoval s podmínkou, že nebude poskytnuta podpora z veřejných prostředků (15).

(36)

Dne 7. srpna 2003 předseda ARP podle ustanovení čl. 10 odst. 4 zákona ze dne 30.10.2002 přijal rozhodnutí o restrukturalizaci. V říjnu 2003 byl restrukturalizační plán změněn s přihlédnutím k požadavkům určeným ze strany UOKiK. Dne 1. prosince 2003 byl plán ARP přijat, čímž se změnilo původní rozhodnutí o restrukturalizaci.

(37)

Dne 30. dubna 2004 vydal ředitel ARP další rozhodnutí měnící rozhodnutí o restrukturalizaci. Vycházel přitom z aktualizovaného podnikatelského plánu ze dne 26. dubna 2004. Změna plánu byla nutná vzhledem ke změně zákona z 30.10.2002 a předpokládala podrobnější popis rozdělení aktiv (16).

(38)

V plánu restrukturalizace v závislosti na právním charakteru pohledávek bylo určeno několik skupin věřitelů:

(39)

Do první skupiny patří veřejnoprávní pohledávky (částky napočítané ke dni 30. června roku 2003):

příspěvky na sociální pojištění (ve prospěch správce sociálního pojištění Zakładu Ubezpieczeń Społecznych (dále jen „ZUS“)) ve výši okolo […] mil. PLN ([…] mil. podléhajících restrukturalizaci a […] mil., které do restrukturalizace nepatří);

Tak tedy „veřejnoprávní věřitelé veřejných pohledávek“ jmenovitě ZUS, FGŚP a PFRON, kteří jsou podřízeni Ministerstvu hospodářství a práce, obec Częstochowa, dále Finanční úřad a Městský úřad a Slezské vojvodství. Kromě toho mají menší pohledávky také různé jiné obce, jako například obec Poraj.

(40)

Do druhé skupiny náleží občanskoprávní pohledávky (částky napočtené k 30. září 2003) v rámci kterých je možné následně vydělit pohledávky vůči veřejnoprávním a soukromoprávním věřitelům. Do první podskupiny (dále nazývané jako „veřejnoprávní věřitelé občanskoprávních pohledávek“) patří :

(41)

Do druhé podskupiny a zároveň třetí skupiny, patří následující soukromoprávní věřitelé (částky jsou spočítané ke dni 30. září roku 2003):

(42)

Restrukturalizační plán předpokládá finanční restrukturalizaci výše uvedených pohledávek, při čemž budou aktiva rozdělena mezi tři společnosti.

(43)

Restrukturalizační plán předpokládá, že věřitelé – držitelé soukromoprávních pohledávek se mohou náhradou za pohledávky stát majiteli aktiv spojených s výrobou oceli. Toto má proběhnout formou konverze pohledávek na podíly v nově vzniklé filiálce MH. MH by byla vlastníkem všech zařízení pro výrobu oceli, mezi které patří úplné vybavení ocelárny, válcovny tlustých plechů a administrativní budova.

(44)

Hodnota aktiv byla určena podle polských právních předpisů týkajících se státních podniků, které vyžadují provést ohodnocení aktiv před jejich prodejem. V souvislosti s tím provedla v srpnu 2003 firma ATEST ohodnocení velké pece (slévarny) (17), čímž byla získána částka ve výši […] mil. PLN. Kromě toho firma PROFCEN v Częstochové ohodnotila válcovnu částkou […] mil. PLN. Protože se však vzalo v úvahu, že věřitelé soukromoprávních pohledávek zpochybnili tato ohodnocení vzhledem k použitým metodám a tvrdili, že jsou příliš optimistická, firma ATEST tedy v prosinci 2003 vyhotovila další ocenění s použitím diskontovaného toku peněžních prostředků spojené válcovny a slévárny, výsledkem byla získaná částka ve výši […] mil. PLN. Kromě toho bylo provedeno hodnocení švýcarskou metodou (2/3 diskontovaných peněžních toků, 1/3 ohodnocení aktiv) s výsledkem […] mil. PLN. Tuto hodnotu více-méně potvrdila nabídka LNM z prosince 2003, v níž byla tato aktiva oceněna na […] miliónů PLN a koncem roku 2003 byla upravena na […] mil. PLN (avšak v březnu 2005 se tato částka téměř zdvojnásobila na částku […(mezi 600 a 650)] mil. PLN, vzhledem ke značnému vzrůstu cen oceli).

(45)

Dne 13. října 2003 věřitelé soukromoprávních pohledávek podepsali dohodu o restrukturalizaci zadlužení z doby před červnem roku 2002 (dále nazývanou jako „restrukturalizační dohoda“), která nabyla platnosti dnem 9. prosince 2003. Na základě účetní hodnoty aktiv podniku MH, tj. 320 mil. PLN, bylo v dohodě určeno za prvé, že soukromoprávní pohledávky těchto věřitelů existující ke dni 30. června 2002 budou vyrovnány částečnou konverzí na 80,44 % podílů v podniku MH. 72,47 % tohoto balíku podílů bylo splaceno proporcionálně k existujícím nárokům věřitelů soukromoprávních pohledávek a 7,97 % bylo přiřazeno ke stávajícímu zajištění věřitelů. Výsledkem bylo umoření přibližně 60 % dluhu v roce 2003 a přibližně 30 % dluhu v roce 2005.

(46)

Za druhé, v dohodě o restrukturalizaci bylo určeno, že zbývajících 19,56 % podílů v MH využije RFG k plné splátce – na jedné straně úroků za existující závazky před červnem 2002 do doby nabytí platnosti dohody, tj. do 9. prosince 2003 (po tomto období ji nahrazuje dohoda o restrukturalizaci) a na druhé straně – závazků, které vznikly po červnu 2002 a odpovídajících úroků.

(47)

Restrukturalizační dohoda byla později několikrát modifikována kvůli změně definitivního termínu, kdy věřitelé v ní uvedení obdrží podíly MH a kvůli změnám harmonogramu nabídek od strategických investorů pro podnik MH.

(48)

Restrukturalizační dohodu nejdříve uzavřeli věřitelé reprezentující 54 % velikosti vyžadovaného dluhu, tzn. veřejnoprávní věřitelé soukromoprávních pohledávek: PSE, Energetický závod, ARP, PKP, PGNiG a soukromoprávní věřitelé: BPH Banka a BPK Logo. Kreditní Banka, banka ING BSK, Citibank Handlowy a Banka Millenium a dále podnik CZW Węglozbyt a Kompania Węglowa zpočátku nesouhlasili. Avšak podle čl. 23 odst. 2 zákona ze dne 30.10.2002 dohoda zavazuje všechny věřitele se soukromoprávními pohledávkami.

(49)

V březnu 2004 Banka Millenium, CZW Węglozbyt i Kompania Węglowa souhlasily s restrukturalizační dohodou. Kromě toho rovněž banka Kredyt Bank, ING BSK a Citibank Handlowy mezitím naznačily souhlas s ekonomickými podmínkami programu restrukturalizace.

(50)

Komise rozumí tomu, že firma MH bude prodána společně s ostatními zástavami aktiv podniku, protože prostředky z prodeje budou použity na splacení dalších soukromoprávních a veřejnoprávních pohledávek, nezahrnutých do restrukturalizace a v důsledku toho dojde k uvolnění zástav.

(51)

Restrukturalizační plán schválený rozhodnutím o restrukturalizaci stanoví, že Operator nese odpovědnost za všechny veřejnoprávní pohledávky podléhající restrukturalizaci existující před datem 30. června 2003.

(52)

Výměnou, HCz podle ustanovení čl. 32 písm. d) zákona ze dne 30.10.2002 převede na Operatora vlastnictví části majetku – osvobozeného od záruk – v hodnotě nejméně 25 % pohledávek převedených na Operatora. Tato aktiva byla určena restrukturalizačním plánem a patří k nim pozemek, jehož součástmi budou území průmyslového parku, elektroenergetický závod Elsen a 10 mil. PLN v pohledávkách. Operator se pokusí z těchto aktiv získat co nejvíce peněžních prostředků. Ukončení prodeje většiny částí tohoto majetku se nepředpokládá dříve než v prosinci roku 2005.

(53)

Hodnotu pozemku, který obdrží Operator, ocenil nezávislý auditor částkou 120,6 mil. PLN. Společně s podíly firmy Elsen, které byly ohodnoceny na okolo 25,4 mil. PLN a pohledávkami ve výši 10 mil. PLN by měl majetek Operatora činit 156 mil. PLN (18). Toto ohodnocení jménem ARP provedl BRE Corporate Finance, úsek investičního bankovnictví Commerzbank v Polsku (19).

(54)

Převedení pohledávek ve prospěch Operatora automaticky způsobí uvolnění záruk váznoucích na těchto závazcích. Avšak z důvodu existence pohledávek nezahrnutých do restrukturalizace zůstanou některým veřejným věřitelům stále garance, které nebudou zrušeny do okamžiku, než HCz/RFG bude schopen splatit svoje závazky po prodeji MH.

(55)

Správce sociálního pojištění ZUS, obec – město Częstochowa, PFRON a Slezské vojvodství naznačily souhlas s restrukturalizací podle zvláštních pravidel. Naproti tomu polský stát informoval, že Finanční úřad v Częstochové, FGŚP a obec Poraj na začátku června 2005 odmítly uvedenou formu restrukturalizace, protože se domnívaly, že lepší výsledky přinese konkurz. Z tohoto důvodu se dluhy vůči nim považují za nepodléhající restrukturalizaci a HCz/RFG je bude muset zaplatit. Polské orgány ujistily o úplném splacení těchto pohledávek.

(56)

HCz bude přejmenována na RFG. RFG se stane vlastníkem několika zbývajících částí majetku, a to především většiny podřízených společností HCz, jako jsou Rurexpol a Koksovna, z čehož většina bude prodána strategickému investorovi. Kromě toho, několik částí majetku, který měla pronajata společnost HSCz, bude převedeno na jinou pobočku HCz pod názvem Majątek Hutniczy Plus (dále jen „MH Plus“) se záměrem odprodeje strategickému investorovi ve prospěch RFG.

(57)

Poprvé byl majetek RFG oceněn koncem roku 2003 konzultanty pracujícími pro firmu („PROFCEN“ Częstochowa). Toto ocenění bylo připojeno k pozdějším hodnocením závislých společností prováděných firmou ATEST. Hodnota MH a MH Plus byla následně zdokumentována podanými nabídkami strategických investorů. Dalším základem ocenění hodnoty bylo na počátku roku 2005, po obdržení nabídky nákupu podílů/akcií různých dceřiných společností (viz bod 62), svědčící o výrazném zvýšení na trhu oceli. Hodnota dceřiných společností je uvedena níže:

Tabulka 1

– Ocenění hodnoty dceřiných společností, které mají být prodány prostřednictvím RFG

(58)

RFG bude muset zaplatit všechny veřejnoprávní závazky nezahrnuté do restrukturalizace (okolo […] mil. PLN) (21). Dodatečně je povinen splatit úroky z pohledávek restrukturalizovaných soukromoprávních, jejich přeměnou na podíly v MH za období od 1. července 2002 do dne 9. prosince 2003. ([…] mil. PLN) a všechny nové soukromoprávní pohledávky s úroky vykalkulovanými od června 2002 (jsou odhadovány na […] mil. PLN) (22). RFG tedy za prodej poboček obdrží […] mil. PLN, z čeho bude […] mil. PLN určených na splacení nevyrovnaných dluhů, , […] mil. na pokrytí nákladů restrukturalizace a okolo […] mil. PLN zůstane k dispozici RFG.

(59)

HCz a TFS, společně s věřiteli HCz a pod dohledem Ministerstva financí chtějí strategickému investorovi prodat podíly MH, MH Plus, Koksovny, Rurexpolu a některých jiných poboček společně s podíly HSCz. Tento proces má dozorovat výkonný výbor, ve kterém zasedají zástupci HCz, TFS a 9 věřitelů HCz (BPH, Citibank Bank Handlowy, Bank Millennium, Kredyt Bank, ING BSK, PSE, PKP, PGNiG a ARP).

(60)

Ve výsledku první veřejné soutěže byli TFS a HCz vybráni jako preferovaní zájemci, holding LNM N.V. (který se nyní uvádí pod názvem Mittal Steel, dále je však nazývaný „LNM“), a dále Průmyslový svaz Donbasu (dále nazývaný jen „Donbass“) a získali exkluzivitu k jednání. Předběžná smlouva byla parafována dne 31. března 2004 a následně byla prohlášena za neplatnou. Na podzim roku 2004 byla znovu zahájena veřejná soutěž za účasti preferovaných zájemců.

(61)

V únoru 2005 byla na základě nabídnuté ceny přiznána exkluzivita firmě LNM. Cena v souvislosti se zvýšením na trhu koksu a oceli významně vzrostla. Dne 15. dubna 2005 byla smlouva s LNM parafována. Avšak, dne 16. května 2005 po neúspěchu jednání LNM s odborovými svazy byla zahájeny jednání s Donbassem. Podle polských orgánů je v současné době také Donbass připraven zaplatit cenu navrhovanou LNM, tak tedy dne 16. června 2005 byla parafována dohoda, která se stala východiskem pro definitivní sepsání smluv o prodeji podniků firmě Donbass.

(62)

V rámci balíku za MH ([… (mezi 600 a 650)] miliónů PLN), MH Plus (okolo […] mil. PLN), Koksovnu (okolo […] mil. PLN), Rurexpol a 8 dalších dceřinných společností HCz (dohromady kolem […] mil. PLN) a HSCz (okolo […] mil. PLN – tuto částku obdrží TFS) bude zaplacena cena ve výši asi […] mil. PLN. Prodávající určili minimální ceny, ale vzhledem k nabídkové ceně za všechny předměty transakce byly tyto ceny proporcionálně navýšeny (protože v opačném případě hrozilo riziko, že jiní nabízející zájemci by mohli předložit lepší nabídky za jednotlivé části).

(63)

V říjnu 2004 předložila TFS aktualizovaný Individuální podnikatelský plán (dále jen „IBP“) pro HSCz na léta 2004 – 2006 za předpokladu, že činnost a aktiva HSCz budou spojena v rámci jednoho podniku (skládajícího se z MH, MH Plus a HSCz). IBP předpokládá ve stávajícím podniku investice ve výši 252,6 miliónů PLN. Kromě toho se plánuje několik jiných prostředků v rámci restrukturalizace, jako je redukce nákladů a program ochrany životního prostředí. V rámci plánu IBP se na základě těchto prostředků předpokládá, že v letech 2004 – 2006 dojde k návratnosti investic převyšující 10 % a k návratnosti kapitálu v rozsahu vyšším než 5 %.

(64)

V rámci výběrového řízení byl vznesen požadavek, aby investor realizoval Investiční program během 24 měsíců od převzetí kontroly nad HSCz, MH a MH Plus. A kromě toho, prodejní smlouva zavazuje investora, aby nezvyšoval výrobní kapacity hotových výrobků až do termínu 31. prosince 2006, což by se mělo především projevit v investici do nové výrobní linky válcovaných plechů za tepla.

(65)

Pro zhodnocení výsledků restrukturalizace provedla firma PriceWaterhouseCoopers v zastoupení Polska podrobnou ekonomickou analýzu (dále nazývanou jako „analýza PWC“), v níž byla porovnávána míra splatnosti pohledávek v případě realizace restrukturalizace a v případě provedení bankrotu. Zjištění týkající se restrukturalizace byla použita z dohody o restrukturalizaci z října 2003 a z rozhodnutí o restrukturalizaci ze srpna/prosince 2003. Fakta získaná pro případ realizace konkurzního řízení pochází z hypotetického použití zákona o konkurzu (23) a vycházejí z nejlepšího scénáře pro veřejnoprávní věřitele veřejných pohledávek.

(66)

V analýze se předpokládá, že konkurz a restrukturalizace proběhnou v prvním případě – dne 31. prosince 2003 (viz tabulku 2), a v druhém případě – dne 31. března 2005. (viz tabulku 3). Výše pohledávek a hodnota aktiv se vypočítává na základě aktuální hodnoty v dané chvíli (například hodnota MH v roce 2003 bude činit […(mezi 325 a 375)] mil. PLN, a v r. 2005 – už […(mezi 600 a 650)] mil. PLN). Důvodem, že se analýza opírá o dvě různá období je skutečnost, že věřitelé soukromoprávních pohledávek dříve vyjádřili souhlas s restrukturalizací podle tabulky 2, zatímco věřitelé veřejnoprávních pohledávek s ní nevyjádřili definitivní souhlas v roce 2003, ale teprve později s tím, že měli na zřeteli scénář z března 2005. Avšak v té době se čísla podstatně změnila, protože na jedné straně vzrostly pohledávky věřitelů v souvislosti s nárůstem dodatečných úroků, a na druhé straně – zvýšily se příjmy u obou scénářů tj. konkurzního řízení a restrukturalizace, v souvislosti s nárůstem hodnoty hodnocených aktiv.

Tabulka 2

Porovnání příjmů v prosinci roku 2003

Tabulka 3

Porovnání příjmů v březnu roku 2005Analýza

(67)

Mezi rokem 1997 a květnem 2002 obdržela HCz od státu finanční podporu ve výši 25 161 072,08 PLN (5,3 mil. EUR).

(68)

V rámci podpory na činnost a restrukturalizaci zaměstnanosti bylo přiznáno 19 699 452 PLN (4,15 mil. EUR):

(69)

Kromě toho, Komise pro vědecký výzkum (dále nazývaná jen „KBN“), přiznala firmě HCz částku 5 461 620 PLN (1,15 mil. EUR). Tyto dotace byly předány na základě smluv uzavřených mezi HCz a KBN a Institutem železné metalurgie v Gliwicích na podporu a realizaci výzkumných a rozvojových programů (dále nazývaných jako „výzkumné a rozvojové programy“). Uděleny byly následující dotace:

(70)

V období mezi listopadem 2002 a lednem 2004 využívala firma HSCz finanční prostředky z různých zdrojů.

(71)

HCz odročila svoje závazky v vztahu ke správě sociálního pojištění ZUS a vůči FGŚP, které však byly mezitím splaceny. Po shrnutí, všechny dlužné platby (vyrovnané později než 2 týdny po termínu splatnosti) činí 18 155 302 PLN. V případě dlužných plateb, u kterých obecně nebyl překročen termín šesti měsíců, zaplatila HSCz odpovídající, zákonem stanovené úroky, tj. 560 383 PLN.

(72)

Finanční úřad Częstochowa vyjádřil souhlas s odložením platby daní v částce okolo 7 mil. PLN, naproti úhradě zákonných úroků, které byly vyrovnány. Úřad však umořil část úroků, dlužných v důsledku vzniklé pohledávky. Rozdíl mezi vyrovnanými úroky a plně nárokovanými úroky ze zákona činí 31 145 PLN.

(73)

Předseda PFRON umořil ve vztahu k HSCz závazky z úroků v částce 22 821 PLN a souhlasil se splacením těchto závazků ve splátkách ve výši okolo 350 000 PLN, což se rovnalo podpoře ve výši 8 150 PLN. Dohromady s výhodami za umořené pohledávky státní pokladny (31 145 PLN) získala HSCz osvobození ve výši 62 116 PLN (okolo 13 077 EUR).

(74)

Konečně dne 27. listopadu 2002 a dne 20. listopadu 2003 přiznal KBN dotaci ve výši 1 100 000 PLN a 280 000 PLN, což se rovná dohromady 1 380 000 PLN z celkových nákladů 4 370 000 PLN (30,4 %) na průmyslový výzkum a předkonkurenční rozvojové aktivity v rámci projektu, jehož cílem byla pomoc při analýze způsobů modernizace technologického procesu slévárny prostřednictvím změn podílu složek používaných při výrobě oceli pro zlepšení jakosti a produktivity (45).

(75)

Komise ve svém rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřila pochyby, zda jsou prostředky vložené Polskem podporou, především ze třech důvodů:

(76)

Kromě toho Komise vyjádřila znepokojení v souvislosti s tím, zda podle bodu 4 písm. a) Protokolu čís. 8 bude mít LNM právo získat podíly v HCz, protože LNM je již vlastníkem MSP, který je podle Protokolu čís. 8 příjemcem státní podpory.

(77)

UK Steel, vystupující jménem konkurentů firmy HCz ze Spojeného království, tvrdí ve svém dopise ze dne 9. září 2004, že podle jeho názoru je umoření dluhů a odročení pohledávek do doby jejich plné úhrady formou státní podpory. Sdílí znepokojení Komise ze skutečnosti, že ocelářská aktiva firmy HCz by byla za normálních tržních podmínek zlikvidována, a ne pronajata firmě HSCz. Kromě toho, UK Steel přesvědčuje Komisi, aby použila bod 4 písm. b) Protokolu číslo 8, který by podle ní firmě LNM zcela zakázal nabýt aktiva HCz.

(78)

Česká republika, jako majitel ocelárny vyrábějící plech Vítkovice Steel, v dopise ze dne 10. září 2004 vyjádřila zájem o řízení Komise.

(79)

LNM oznamuje listem ze dne 10. září 2004, že se zúčastní řízení Komise, jako jeden z potenciálních investorů. LNM potvrzuje, že jeho cílem je pomoci prokázat, že privatizace ocelářských společností HCz a spojení mezi ostatními podniky skupiny LNM jsou plně v souladu se Smlouvou o přistoupení k EU a s pravidly státní podpory. Zvláště potvrzuje, že jeho podřízená společnost MSP nezískává podniky HCz. Opakovaně jednoznačně ubezpečuje, že když se mu povede koupit společnosti od HCz, bude s nimi nakládat jako s nezávislými subjekty zcela odděleně od MSP a zajistí, že mezi nimi a MSP nedojde k předání státní podpory nebo výrobních kapacit. Jedinými vztahy mezi těmito společnostmi by byly vztahy obchodní, umožňující MSP dodávat pro HCz bloky (předvalky), což by bylo zorganizováno průhledným způsobem a při zachování tržních cen, neodlišujících se od cen konkurentů.

(80)

Donbass podle dopisu ze dne 13. září 2004 se zúčastní jednání Komise jako jeden z potenciálních investorů. Podle názoru firmy Donbass probíhá restrukturalizace při dodržování tržních podmínek. Vyjadřuje kromě toho pochybnost, zda by v případě konkurzního řízení, s přihlédnutím k jeho obtížnému charakteru a k délce trvání, měl zájem o koupi aktiv HCz.

(81)

Polská republika poskytla dodatečné informace. Pokouší se v nich vysvětlit, že ani v rámci restrukturalizace HCz, ani v rámci činnosti HSCz nebyla poskytována státní podpora na účely restrukturalizace. Přiznává pouze, že před koncem roku 2002 byla HCz poskytnuta určitá podpora. Nakonec Polsko vysvětluje, proč by měla Komise vyjádřit souhlas se změnou SPR.

(82)

Polsko nejdříve uvádí nové argumenty přesvědčující o tom, proč v rámci restrukturalizace HCz nebyla poskytnuta státní podpora. V souvislosti s tím uvádí výše uvedenou analýzu konkurzního scénáře vypracovanou PWC. Chce dokázat, že v případě restrukturalizace pohledávek všech veřejných věřitelů budou tyto uspokojeny ve větší míře, než by tomu bylo v případě konkurzního řízení.

(83)

Analýza vychází z příslušné analýzy hodnoty garancí, která nebyla dříve prováděna. Ve skutečnosti, analýza vyhotovená PWC podtrhuje skutečnost, že pohledávky veřejných věřitelů jsou v hlavní míře zajištěny nevýrobním majetkem, a jenom jejich malá část je zabezpečena výrobním majetkem, zatímco pohledávky soukromých věřitelů jsou v hlavní míře zajištěny (nejhodnotnějším) výrobním majetkem. Dokonce i tehdy, když jsou pohledávky veřejnoprávních věřitelů zajištěny výrobním majetkem HCz, jsou zaregistrovány s pozdějším datem než pohledávky soukromoprávních věřitelů. Podle polského zákona o konkurzu mohou být takoví věřitelé uspokojeni teprve po uspokojení věřitelů zaregistrovaných dříve (tzn. pohledávek věřitelů ze soukromé sféry).

(84)

Polsko na základě uvedené analýzy prokazuje, že restrukturalizace splňuje podmínky kritérií soukromého věřitele. Pouze několik veřejných věřitelů obdrží v případě restrukturalizace méně než v případě bankrotu (ti, u nichž je znaménko mínus v posledním sloupci tabulky 2 a 3), ale i tak více než v případě realistického scénáře úpadku.

(85)

Polsko dokazuje, že analýza PWC na rok 2003 stanoví velmi optimistický scénář pro veřejné věřitele, mající veřejnoprávní pohledávky. Ve skutečnosti je další redukce příjmů z konkurzního řízení především výsledkem osobitého charakteru soudy dozorovaných konkurzních řízení v Polsku, při nichž jsou hrazeny také náklady správce konkurzní podstaty obvykle odpovídající 5 % příjmů z prodeje, a v případě HCz pravděpodobně dokonce 10 %. Kromě toho je konkurzní řízení dlouhotrvající záležitost, což může ještě více přispět ke snížení hodnoty.

(86)

Polsko rovněž tvrdí, že následkem úpadku se může stát, že aktiva nebudou prodána v jednotném procesu, protože někteří z věřitelů mají vlastnická práva přenesená na jednotlivé součásti majetku a mohou je prodat odděleně. V souvislosti s tím si investoři nemohou být jisti, zda nabudou kompletní výrobní linku, což může způsobit pokles její ceny. Polsko předložilo několik příkladů prodeje provedeného způsobem konkurzního řízení, tj. případ Hutě Andrzej, v němž rozdělení vlastnických práv k výrobním prostředkům ve značné míře ztížilo jeho prodej a způsobilo snížení ceny. Proto prodej formou konkurzního řízení může způsobit, že bude získána značně nižší cena než při prodeji organizovaném v rámci procesu restrukturalizace.

(87)

Navíc, Polsko tvrdí, že „deficitní“ veřejnoprávní věřitelé jsou stále v lepší pozici než věřitelé soukromoprávní, kteří v každém případě byli pro restrukturalizaci (v podrobných otázkách viz: tabulky 2 a 3) (46).

(88)

Polsko vysvětluje, že věřitelé nejsou ochotni podepisovat restrukturalizační dohody v největší míře z toho důvodu, že nevěří pozitivním výsledkům programu restrukturalizace a s tím spojovaným očekáváním. Kromě toho, Polsko přesvědčuje, že soukromí věřitelé vůbec přistupují k novým návrhům s rezervou zvláště z toho důvodu, že se banky bojí vyměňovat zajištění a zástavy aktiv za podíly, protože auditoři nebo Inspekce bankovního dozoru snižují hodnotu jejich pohledávek a zavazují je zapisovat ztráty do účetních knih. Právě naopak, zachování stávajícího stavu věci jim dovoluje udržet vyšší účetní hodnotu, a to dokonce v případech, kdy není reálná.

(89)

Avšak když se zdá být restrukturalizace reálná a čas potřebný k dosažení výsledků není příliš dlouhý a existuje velká pravděpodobnost získání peněžních prostředků namísto pohledávek, objevují se tendence k souhlasu s takovým řešením. Polsko skutečně zaslalo dopisy pocházející od banky Kredyt Bank a ING BSK, které dokazují, že dokonce i ty banky, které na restrukturalizaci ztrácí nejvíce, shledávají restrukturalizační plán jako lepší řešení než bankrot. Mezitím soukromoprávní věřitelé mající soukromoprávní pohledávky konstatovali, že jsou připraveni k další redukci navrácení úroků, aby tak garantovali, že HCz bude mít k dispozici dostatečné prostředky na splacení všech závazků nepodléhajících restrukturalizaci a s tím spojených nákladů.

(90)

V další části Polsko poukazuje na to, že veřejnoprávní věřitelé soukromoprávních pohledávek, kteří by podle analýzy PWC v důsledku restrukturalizace získali méně než po konkurzním řízení, by v žádném případě nemohli zabránit dohadovacímu řízení vedenému podle polských právních předpisů. Tedy menšinu tvořící neuspokojení věřitelé by fakticky nebyli schopni prosadit likvidaci.

(91)

Ohledně veřejnoprávních věřitelů veřejnoprávních pohledávek Polsko informuje, že uvolnění zástav držených veřejnoprávními věřiteli a přenesení pohledávek na nový subjekt, Operatora, neprobíhá automaticky. Je vyžadován výlučný a individuální souhlas každého veřejnoprávního věřitele, držitele veřejnoprávních pohledávek, což – podle názoru Polska – je dobrovolnou záležitostí. Toho jsou nejlepším příkladem tři veřejní držitelé veřejnoprávních pohledávek (Finanční úřad v Częstochowé, FGŚP a obec Poraj), kteří odmítli restrukturalizaci podle zvláštních pravidel s tím, že jim lepší výsledky přinese likvidace.

(92)

Polsko rovněž poskytlo informace týkající se činnosti HSCz. Dokazuje, že postoupení aktiv k výrobě oceli firmou HCz ve prospěch HSCz je činnost, s níž by obvykle každý soukromoprávní věřitel souhlasil. V souvislosti s tím, že dlouhotrvající působení soudních správců před bankrotem by mohlo způsobit přerušení výroby, je řešení spočívající v pronájmu tohoto majetku nezávislé firmě neovládané správci konkurzní podstaty způsobem, jak udržet hodnotu aktiv na základě pokračování v činnosti. Z tohoto důvodu by soukromoprávní věřitel v rámci smlouvy o pronájmu rovněž souhlasil s odročením splatnosti.

(93)

Kromě toho, Polsko ve své činnosti nespatřuje známky poskytnutí státní podpory, protože financování pocházelo z půjček poskytovaných dodavateli na základě komerčních zásad a záloh zákazníků ocelárny, kteří nechtěli HCz/HSCz jako klienta ztratit.

(94)

V otázce úhrady účtů za elektrickou energii ve prospěch fy PSE, Polsko dokazuje, že garance nebyly státní podporou, protože HSCz platila TFS za zajištění podle tržní hodnoty rovnající se 2 % z jejich skutečné hodnoty. Tato hodnota se vypočítává s přihlédnutím k tomu, že garantovaná částka neměla nikdy překročit 6 mil. PLN, v souvislosti s čímž provize ve výši 120 000 PLN se fakticky musí rovnat 2 %. Pro porovnání Polsko uvádí příklad Státního fondu úvěrových záruk (Krajowy Fundusz Poręczeń Kredytowych), který „záruky na půjčky“ nabízí klientům více než 25 komerčních bank podle procentové míry, která aktuálně činí do 1 % na 1 rok, 1,2 % na 2 roky a 1,4 % na 3 roky. Polsko tedy tvrdí, že náklady na garanci a částky za ni odpovídají tehdy platným tržním podmínkám.

(95)

Za prvé, Polsko přiznává, že podpora pro HCz ve výši 19 699 452 PLN (4 147 332 EUR) přiznaná mezi rokem 1997 a květnem 2002, byla restrukturalizační podporou.

(96)

Za druhé, co se týče podpory KBN, Polsko přece jen má za to, že dotace splňují rámcová kritéria zásad Společenství ve věci přiznávání státní podpory na výzkumné práce a rozvoj (dále nazývané jako „Rámcové zásady týkající se výzkumných prací a rozvoje“) (47) a měly by být považovány za podporu tohoto druhu.

(97)

Polsko konstatuje, že z části tyto pochází z nařízení Předsedy KBN ze dne 30. listopadu 2001 – v záležitosti kritérií a způsobu přiznávání a zúčtování finančních prostředků určovaných ve státním rozpočtu na vědu, které ve Smlouvě o přistoupení k EU bylo uvedeno v seznamu stávajících prostředků podpory. Týká se to přinejmenším dotací ve výši 1 380 000 PLN ve prospěch HSCz, které byly přiznány po přijetí uvedeného nařízení.

(98)

Polsko dále rovněž tvrdí, že dotace KBN pro HCz ve výši 5 461 620 PLN, ačkoliv nebyly přiznány v rámci Programu, by měly být uznány jako odůvodněné, protože jsou slučitelné s podobnými podmínkami Rámcových zásad o přiznávání státní podpory na výzkum a rozvoj. I když byly poskytnuty před vstoupením tohoto Programu v platnost, byla tato podpora hodnocena na základě těch samých kritérií Programu a v souvislosti s tím jako slučitelná s Rámcovými zásadami týkajícími se výzkumných prací a rozvoje. Polsko prohlašuje, že nemá dostatek podrobnějších informací na téma této podpory podle části II, protože KBN byl mezitím zrušen.

(99)

Za třetí, Polsko dokazuje, že v mezidobí byly splaceny různé finanční prostředky ve prospěch HSCz. Odročené platby za pronájem ve prospěch HCz, jako i úroky vymahatelné ve prospěch správy sociálního zabezpečení ZUS a FGSP byly vyrovnány včetně zákonných úroků ve výši 16 % mezi červencem roku 2002 a dnem 21. lednem 2003, dalších 13 % bylo uhrazeno do dne 24. září roku 2003 a 12,25 % – do dne 25. listopadu 2004.

(100)

A konečně podpora ve formě daňových úlev přiznaných od PFRON a finančním úřadem ve výši 62 116 PLN (přibližně 13 077 EUR) nebyla vrácena, protože daňové orgány nepřijímají úhrady bez rozhodnutí o získání pohledávky. Polsko přesto tvrdí, že tato podpora vyhovuje zásadě de minimis.

(101)

Polsko navrhuje, aby Komise souhlasila se změnou SPR podle bodu 10 Protokolu číslo 8. Polsko ujišťuje, že HCz bude pokračovat ve své činnosti bez podpory, a že nebude zlikvidována. Za to se Polsko zavazuje, že v letech 1997 – 2006 neobdrží HCz dodatečnou státní podporu a nezvýší výše uvedené výrobní kapacity před koncem roku 2006, a tedy před koncem období restrukturalizace určeném Protokolem číslo 8.

(102)

Polské vládní orgány vysvětlují, že při zpracovávání SPR na podzim roku 2002 byla považována restrukturalizace HCz bez státní podpory za neuskutečnitelnou. Po dobu, po kterou existovala možnost úplného splacení dluhů za podpory státu, nebyl žádný z věřitelů ochoten anulovat svou část dluhu. Teprve když byla v SPR odmítnuta možnost udělení podpory pro HCz, rozhodli se věřitelé podniku k zredukování svých pohledávek. Kromě toho, až teprve nabytí platnosti zákona ze dne 30.10.2002 se stalo účinným nástrojem v rámci polských právních předpisů, umožňujícím odepsání veřejnoprávních pohledávek a vyplacení věřitelů při řízení probíhajícím pod jejich kontrolou.

(103)

Polsko ubezpečuje Komisi, že prodejní smlouva MH, HSCz a jiných společností strategickému investorovi vyloučí možnost udělení státní podpory pro HCz prostřednictvím kteréhokoliv z příjemců v rámci Protokolu č. 8. Z tohoto důvodu budou do prodejní smlouvy s investorem zahrnuty předpokládané příslušné monitorující nástroje.

(104)

Protokol číslo 8 bod 1 stanoví, že „jestliže neporušuje ustanovení článku 87 a 88 Smlouvy o ES, uznává se státní podpora poskytnutá Polskem na účely restrukturalizace ve prospěch určených částí polského hutnictví za vyhovující zásadám společného trhu“, jestliže, mimo jiného, jsou splněny podmínky uvedené ve výše zmíněném Protokolu.

(105)

Podle bodu 3 Protokolu číslo 8 se pro obdržení státní podpory kvalifikují výhradně společnosti uvedené v příloze č. 1. Polsko vybralo 8 společností, které se na seznamu ocitly. Není v něm HCz, HSCz, ani žádná z podřízených společností HCz.

(106)

V Protokolu č. 8 odstavci třetím bod 6 je zakázáno poskytování jakékoliv dodatečné státní podpory na restrukturalizační účely ve prospěch polského hutnictví. Na základě toho je podle bodu 18 Protokolu č. 8 Komise zplnomocněna přijmout „odpovídající prostředky zajišťující, že každá společnost bude muset obdrženou podporu vrátit“, jestliže se při monitorování procesu restrukturalizace objeví rozpory, jako následek poskytnutí „dodatečné, nepatřičné státní podpory hutnictví“.

(107)

Platnost ochranné doby pro poskytování podpory v rámci restrukturalizace polského hutnictví v rámci Smlouvy o ES přesunula Rada do dne 31. prosince 2006. Toto bylo rozhodnutí vycházející z Protokolu čís. 8 v rámci Smlouvy o přistoupení Polska do EU. Aby bylo tohoto cílu dosaženo, zahrnuje časové období před přistoupením i po přistoupení. Přesněji vyjádřeno, opravňuje k omezené podpoře restrukturalizačních cílů v letech 1997 – 2003, a zakazuje další státní podporu na restrukturalizační účely polského hutnictví v období let 1997 – 2006. V tomto ohledu se jednoznačně odlišuje od jiných předpisů Smlouvy o přistoupení, jako je přechodný mechanizmus uvedený v příloze IV („stávající proces podpory“), který se týká pouze státní podpory poskytované před přistoupením v takové míře, v jaké „bude nadále používána po“ datu přistoupení. Protokol číslo 8 je tedy možné vnímat, jako lex specialis, které v rozsahu záležitostí, jichž se dotýká, nahrazuje jiné předpisy Smlouvy o přistoupení k EU (48).

(108)

Vzhledem k tomu, že ani články 87 a 88 Smlouvy o založení Evropských Společenství se normálně netýkají podpory poskytované před přistoupením, která se už nepoužívá po přistoupení, zápisy Protokolu číslo 8 rozšiřují kontrolu nad státní podporou v rámci Smlouvy o ES na všechnu podporu poskytovanou na restrukturalizaci polského hutnictví v letech 1997 – 2006.

(109)

V souladu s čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES je rozhodnutí možné přijmout po přistoupení Polska k EU, protože jestliže neexistují podrobné předpisy v Protokolu č. 8, musí se použít normální pravidla a zásady. Z toho důvodu je také použito Nařízení Rady (ES) číslo 659/1999 ze dne 22. března 1999, stanovující podrobné zásady používání ustanovení článku 93 Smlouvy o ES  (49) (dále nazývané jen jako „procedurální nařízení“).

(110)

Podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES státní podpora, a tedy veškerá podpora přiznávaná členským státem, nebo při použití státních rezerv v jakékoliv formě, která narušuje nebo hrozí porušením hospodářské soutěže prostřednictvím podpory některému podniku, je neslučitelná se zásadami společného trhu v rozsahu, v jakém ovlivňuje obchodní výměnu mezi členskými státy. Článek 86 odst. 1 Smlouvy o ES specifikuje, že čl. 87 Smlouvy o ES se vztahuje rovněž na veřejné podniky, to znamená na podniky řízené státem.

(111)

Umoření dluhů vládou podporuje konkurenceschopnost, protože znamená souhlas s utracením příjmů, a je formou podpory ze státních prostředků. Nicméně však, podle tradiční judikatury, jsou veřejné prostředky státní podporou ve výkladu čl. 87 Smlouvy o ES jenom tehdy, když podnik který je dostane, získává konkurenční převahu, kterou by za normálních tržních podmínek nezískal. Ve skutečnosti je určeno, že investor v podmínkách tržního hospodářství může realizovat strukturální politiku, v rámci níž se řídí dlouhodobými perspektivami návratnosti investovaného kapitálu. Avšak na druhé straně, jak vyplývá ze stávající judikatury, věřitel v podmínkách tržního hospodářství by spíše dbal na to, získat splacení dlužných částek od dlužníka nacházejícího se v těžké finanční situaci v rozumném časovém horizontu (50).

(112)

Proto také dle názoru soudu první instance, jestliže dlužník nacházející se v těžké finanční situaci navrhuje restrukturalizaci dluhu, aby se vyhnul likvidaci, každý věřitel musí přinejmenším přesně porovnat prospěch spojený se získáním nabízené částky v rámci restrukturalizačního plánu a částku, kterou by mohl získat cestou případného bankrotu firmy (takové hodnocení se v další části nazývá „testem soukromého věřitele“) (51). Soud v první instanci určil, že na test soukromého věřitele má vliv mnoho činitelů, společně s druhem pohledávek věřitele (garantované nároky, preferenční nebo běžné), charakterem a rozsahem poskytnutého zabezpečení, věřitelova hodnocení šancí firmy stát se opět ziskovou, a také částka, jakou by získal v případě její likvidace.

(113)

V otázce restrukturalizace HCz provedla Komise ohodnocení dokumentace a informací poskytnutých jí Polskem a uznala, že pochybnosti vyjádřené při zahájení řízení byly rozptýleny. Komise zastává názor, že restrukturalizace splňuje požadavky testu soukromoprávního věřitele.

(114)

Vycházejíc z analýzy firmy PWC, Komise již není názoru, že z důvodu zajištění, jaká mají veřejnoprávní věřitelé – držitelé veřejnoprávních pohledávek, by likvidace přinesla lepší výsledky než restrukturalizace. Na základě vysvětlení obsažených v analýze vypracované PWC Komise chápe, že veřejní věřitelé měli podobné zabezpečení jako privátní věřitelé stejnými výrobními aktivy, byla však zaregistrována později než zajištění soukromoprávních věřitelů. V souvislosti s tím, bude prioritním uspokojení pohledávek soukromých věřitelů, což způsobí snížení úrovně, na jaké budou uspokojeny pohledávky věřitelů veřejnoprávních pohledávek.

(115)

Kromě toho, může nyní Komise uznat, že aktuální návrh restrukturalizace HCz dovoluje získat výhody pro každého z veřejných věřitelů. Z tohoto důvodu Komise konstatuje, že hodnocení týkající se věřitelů soukromoprávních pohledávek má být vztaženo k situaci, která byla v prosinci roku 2003. Později sice došlo ke změně restrukturalizační dohody, ale její základní prvky zůstaly od té doby v platnosti. Naproti tomu správným datem pro veřejnoprávní věřitele – držitele veřejnoprávních pohledávek je červen 2005, protože tito věřitelé musí ještě vyjádřit bezpodmínečný souhlas s podmínkami rozhodnutí o restrukturalizaci.

(116)

Analýza, ze které vyplývá, že restrukturalizace bude pro věřitele výhodnější než bankrot, se potvrzuje dokonce i v kontextu nejlepšího možného scénáře bankrotu určeného pro veřejnoprávní věřitele. V případě akceptace takového scénáře, pouze tři veřejní věřitelé veřejnoprávních pohledávek v roce 2005 a jeden veřejnoprávní věřitel pohledávek soukromoprávních v roce 2003 (52), by mohli v případě restrukturalizace opravdu získat méně, než v případě bankrotu. Avšak všichni tři veřejnoprávní věřitelé veřejnoprávních pohledávek se vyslovili proti restrukturalizaci, a polské vládní orgány zaručily plnou úhradu jejich pohledávek z aktiv RFG. Proto tito veřejnoprávní věřitelé neposkytli dlužníkovi žádné výhody, ani nezapojili veřejné prostředky, a jejich chování tedy není možné spojovat s formou státní podpory (53).

(117)

Ve vztahu k veřejnému věřiteli soukromoprávních pohledávek, závodu Energetický podnik, který je regionálním dodavatelem energie v oblasti Częstochowa, je si třeba nejdříve povšimnout, že rozdíl mezi úrovní uspokojení jeho pohledávek v případě restrukturalizace a v případě bankrotu je velmi malý. Za druhé zase Komise chápe, že soukromoprávní věřitel dodávající služby ve prospěch HCz se ve většině případů bude vyslovovat proti jejímu úpadku, protože v případě přerušení výroby firmou HCz na delší dobu nebo jejího úplného zastavení, by ztratil významného klienta. Zvláště se to dotýká Energetického podniku, pro který by to znamenalo ztrátu největšího odběratele. Věřitel tedy postupoval podle svých zájmů a nepřevedl na HCz žádné nepatřičné výhody.

(118)

Mimo to, Komise rozumí, že vezmeme-li v úvahu výše uvedenou judikaturu (54), podle které „částka, kterou obdrží v případě likvidace“ musí být porovnávána s „hodnocením šance firmy staát se ziskovou“, vyžaduje test soukromoprávního věřitele realistické ohodnocení bankrotu ve vztahu k restrukturalizaci.

(119)

Restrukturalizační šance v uvažovaném případě jsou evidentní. Soukromoprávní pohledávky budou prodány strategickému investorovi, a byly (v roce 2003) a stále jsou (v roce 2005) důvody k tomu, že byly podány důležité nabídky. Kromě toho, převedení pohledávek na Operatora se rovněž zdá mít správné ekonomické odůvodnění. Hodnotu aktiv také potvrdila důvěryhodná auditorská firma.

(120)

Komise rovněž rozumí, že v případě bankrotu se nedají zajistit částky kalkulované jako příklady v analýze PWC. Analýza byla vyhotovena spíše na základě nejlepšího scénáře pro veřejnoprávní věřitele a vychází z podobných očekávání předpokládajících prodej aktiv, jako jsou ta doporučená k restrukturalizaci. Chybí však garance toho, že prodej aktiv správcem proběhne najednou, v rámci jednoho řízení. Namísto toho někteří věřitelé mohou převzít zastavená aktiva, následkem čehož bude při prodeji cena pravděpodobně nižší, než v rámci procesu restrukturalizace. K potvrzení tohoto předpokladu předložilo Polsko empirické důkazy.

(121)

Jednání soukromoprávních věřitelů výrazně poukazuje na právě takový přístup z jejich strany. Ve skutečnosti se také soukromí věřitelé vyslovili pro restrukturalizaci, ačkoliv výsledky uvedené v tabulkách 2 a 3 v jejich případě hovořili spíše ve prospěch likvidace. Například, soukromými subjekty ovládaná banka BPH by v roce 2003 ze svých pohledávek ve výši 75 mil. PLN v případě konkurzního řízení ztratila podíl rovnající se 19 % (14 mil. PLN), zatímco v případě restrukturalizace měla ztratit okolo 49 % (37 mil. PLN). Restrukturalizace porovnávaná tehdy s nejlepším scénářem konkurzního řízení umožňovala návratnost jenom 62 %. Přesto se však BPH vyslovila pro restrukturalizační dohodu.

(122)

Jestliže by se použilo stejné měřítko v případě veřejnoprávních věřitelů, téměř každý z nich by se měl vyslovit pro restrukturalizaci, tzn. všichni veřejnoprávní věřitelé soukromoprávních pohledávek a většina veřejnoprávních věřitelů veřejných pohledávek.

(123)

Komise rozptýlila rovněž další pochybnost v otázce, zda předání výroby HCz ve prospěch HSCz znamenalo poskytnutí podpory. Komise spatřuje racionálnější základy, než je vyhlášení bankrotu v pronájmu ocelářských aktiv samostatné společnosti, která se nachází mimo kontroly správců, jako způsob ochrany hodnoty aktiv na zásadě pokračování v činnosti.

(124)

Kromě toho Komise uznala, že HSCz získala obratový kapitál a garance od TFS podle komerčních pravidel vyhovujících testu soukromoprávního věřitele. Rozumí tomu, že HSCz byla financována z půjček udělovaných jí dodavateli podle komerčních pravidel a záloh pocházejících od klientů hutě, kteří byli životně zainteresováni na pokračování výroby oceli v Huti Częstochowa.

(125)

V případě garancí, které poskytla TFS, Komise vycházející z praxe oceňování individuálních záruk připouští, že tato záruka není státní podporou (55).

(126)

Firma HSCz neměla, za prvé, finanční potíže ve významu Směrnic společenství, týkajících se státní podpory s cílem záchrany a restrukturalizace ohrožených podniků (56). Kromě toho, je to nová společnost nezatížená zadlužením, a mající již velké portfolio objednávek. Za druhé, společnost byla schopna získat půjčky na finančních trzích bez státní intervence, a za třetí, garance se týká určité maximální částky a nemá otevřený charakter.

(127)

Co se týče ceny za poskytnutou záruku, nemá Komise důkazy pro to, že zaplacená provize neodpovídá tržní ceně. Stane se to zřejmým, přihlédneme-li k argumentu polské strany uvádějícímu, že garantovaná částka z důvodu smluvních ujednání ve skutečnosti nepřekročila částku 6 mil. PLN a v souvislosti s tím provize činila 2 %. Avšak dokonce v případě provize činící 0,8 %, příklady podobných záruk, u nichž činila provize 1 % ukazují, že to byla provize, která odpovídala tržní hodnotě, vezmeme-li v úvahu fakt, že TFS měla úplné informace o HSCz a v souvislosti s tím byla schopná zavést monitorující prostředky, dovolující omezit garantovanou částku. Komise navíc připomíná, že v jiných věcech, týkajících se hutnictví, považovala za správnou zaplacenou provizi, která byla dokonce nižší než provize v projednávaném případě (57).

(128)

Finanční prostředky, jaké obdržela HCz v době mezi červnem roku 1997 a květnem 2002 ve výši 25 161 072,08 PLN (okolo 5,3 mil. EUR), byly v její prospěch předány ze státních rezerv. Protože tlustý ocelový plech je předmětem široce rozvinuté obchodní výměny v celé Evropě, podpora tohoto druhu poskytnutá Polskem HCz by tedy mohla narušovat konkurenční prostředí a ovlivňovat obchodní výměnu mezi členskými státy. Proto podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES jsou takové prostředky považovány za státní podporu.

(129)

Dotace KBN ve výši 1 328 000 PLN rovněž poskytla HSCz ekonomickou převahu, a je tedy státní podporou, protože podobně jako ty pro HCz mají vliv na obchodní výměnu a vytvářejí riziko narušení konkurenčního prostředí.

(130)

Komise však nevidí žádné výhody v souvislosti s opožděným splacením veřejnoprávních pohledávek firmou HCz. Protože HSCz nebyla ohroženým podnikem, nemá Komise důvod, aby uvěřila, že by se soukromoprávní věřitel v pozici veřejných institucí vyslovil pro splacení své pohledávky v krátkém termínu (58).

(131)

Kromě toho, podle polských právních předpisů zaplatila fa HSCz zákonem stanovené úroky z dlužných plateb, a jejich výše překročila referenční míru Komise. Komise připomíná, že podle ustanovení článku 14 procedurálního nařízení má řízení ve věci protiprávně přiznané podpory za úkol určit částku, kterou je třeba získat zpět, aby došlo k návratu do situace, jako kdyby žádná podpora nebyla přiznána. Jestliže však příjemce splatil dotaci v částce rovnající se nebo vyšší, než celkové vypočtené úroky ode dne přiznání podpory do doby jejího splacení, takový prostředek, podle praxe Komise, již není státní podporou podle ustanovení čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(132)

Zákonné úroky, jejichž výše se v letech 2002 – 2004 pohybovala mezi 16 % a 12,25 % (viz bod 99), převyšují referenční míru používanou Komisí při splácení podpory. Podle článku 9 nařízení Komise (ES) číslo 794/2004 ze dne 21. dubna 2004 o výkonu nařízení Rady (ES) čís. 659/1999 určujícího podrobné zásady používání čl. 93 Smlouvy o ES (dále nazývaného jako „vykonávací nařízení“) (59) je průměr sazby pětiletých mezibankovních transakcí swap za poslední tři měsíce předcházejícího roku plus 75 základních bodů. Pro Polsko činila tato referenční míra ode dne 1. května 20047,62 % (60). Před rokem 2004 v Polsku neexistovala sazba pětiletých mezibankovních transakcí swap. V každém případě také jiné ukazatele, jako je průměrná návratnost jednoročních státních obligací, byly znatelně nižší (8,24 % v roce 2002, 5,34 % v r. 2003 a 6,63 % v roce 2004).

(133)

Státní podporou může být jenom odročení dlužných plateb Finančnímu úřadu v Częstochowé a PFRONu, celkem ve výši 62 116,09 PLN, které nebyly zaplaceny.

(134)

Podporu, kterou obdržela firma HCz v období od června roku 1997 do května 2002 ve výši 25 161 072,08 PLN jí byla přiznána vzhledem ke skutečnosti, že následně jí bude na základě SPR a Protokolu číslo 8 jako státní podpora uznána, ale potom vzhledem k bankrotu HCz nebyla vzata v úvahu. Avšak, protože podle Protokolu číslo 8 byla taková podpora nepovolená, je nadále zakázanou podporou restrukturalizačních záměrů, ledaže by v rámci jiných pravidel týkajících se státní podpory byla povolenou podporou.

(135)

Komise upozorňuje na to, že zásady státní podpory pro sektor ocelářství byly až do dne 23. července roku 2002 obsaženy v rozhodnutí Komise číslo 2496/96/ECSC ze dne 18. prosince 1996 stanovujícího předpisy Společenství týkající se státní podpory pro ocelářský průmysl (61) (dále nazývané „kodex podpory pro ocelářský průmysl“) (62).

(136)

Kodex podpory pro ocelářský průmysl povoluje v článku 2 podporu odpovídající požadavkům rámcových zásad o výzkumných pracích a rozvoji. Komise na základě pěti prostředků podpory, které KBN přiznal ve výši částky 5 461 620 PLN, má zato, že neexistují vážné pochybnosti o jejich slučitelnosti s rámcovými zásadami pro výzkumné práce a rozvoj podle přílohy IV čl. 3 odst. 2 Smlouvy o přistoupení (63).

(137)

Za prvé, ačkoliv dotace přiznané HCz prostřednictvím KBN nejsou přímo zahrnuty do nařízení předsedy KBN ze dne 30. listopadu 2001 o kritériích a způsobu přiznávání a zúčtování finančních prostředků určených ve státním rozpočtu na vědu (které Komise považovala za podporu existující v rámci prostředků podpory PL čís. 6 přílohy IV ke Smlouvě o přistoupení), zdá se, že Polsko svou podporu před potvrzením programu neohodnotilo jinak. Ve skutečnosti Polsko již v SPR označilo „prostředky KBN“ jako „instrumenty povolené veřejné podpory ve formě dotací na vědecký výzkum a rozvoj“ (64). V této formě Komise ohodnotila SPR a potvrdila rozhodnutím Rady z července roku 2003 (viz bod 27).

(138)

Za druhé, prostředky podpory vyhovují rámcovým zásadám týkajícím se výzkumných prací a rozvoje. Je zřejmé, že podpora byla přiznána na výzkumně-rozvojové účely. Kromě toho, je tato podpora nižší, než je stanovená horní hranice podpory, vyhovující zásadám volného trhu, uvedeným v rámcových zásadách týkajících se výzkumných prací a rozvoje s přihlédnutím k dodatečnému snížení o 10 %, protože se příjemce nacházel v regionu uvedeném v čl. 87 odst. 3 písm. a) (65). Je to buď podpora pro průmyslový výzkum a udržuje se pod úrovní 60 % (bod 69 odrážka první, druhá a čtvrtá), nebo podpora určená pro průmyslový výzkum nebo činnosti spojené s předkonkurenčním rozvojem a drží se pod horní hranicí pro činnosti spojené s předkonkurenčním rozvojem, která činí 35 % (bod 69 odrážka třetí, čtvrtá a pátá). Kromě toho, podpora měla motivační účinek, protože polské orgány přesvědčivě dokázaly, že bez podpory by HCz nezadala realizaci výzkumných a rozvojových programů.

(139)

Komise v souvislosti s tím uvažuje o odstoupení od podání odporu proti podpoře získané od KBN v letech 1997 – 2001 podle přílohy IV Smlouvy o přistoupení a uznává ji jako povolenou podporu v rámci výzkumných a rozvojových programů, a ne jako podporu pro restrukturalizaci, jak je uvedeno v Protokolu čís. 8.

(140)

Avšak v případě ostatní podpory určené na činnost a restrukturalizaci zaměstnanosti ve výši 19 699 452 PLN, nenachází Komise v Kodexu podpory ocelářskému průmyslu ustanovení, na jejichž základě by taková podpora byla povolena. Je nesporné, že to není podpora určená na výzkumné práce a rozvoj nebo na uzavírání závodů (čl. 4). Kromě toho, není tato podpora povolenou operativní podporou v chápání směrnic společenství o státní podpoře na ochranu životního prostředí (66). V každém případě, polské úřady se neodvolaly na žádné výjimky, ani v rámci Kodexu podpory ocelářského průmyslu, ani pokud se jedná o zásady ES.

(141)

Vzhledem ke skutečnosti, že se na tyto prostředky nevztahuje jiná výjimka v rámci Kodexu podpory ocelářskému průmyslu ECSC, považuje je Komise za podporu na restrukturalizační účely dle článku 1 Kodexu podpory ocelářskému průmyslu, která podle ustanovení Protokolu 8 není slučitelná se zásadami společného trhu.

(142)

V letech 2002 a 2003 KBN přiznal firmě HSCz 1 380 000 PLN. Tuto podporu je možné považovat za podporu existující v rámci podpůrných prostředků PL čís. 6 přílohy IV Smlouvy o přistoupení. Polsko potvrdilo, že tato podpora byla přiznána v rámci plánu schváleného podle prostředků podpory PL číslo 6. Tyto prostředky tedy nevzbuzují vážné pochybnosti o tom, jestli vyhovují rámcovým zásadám o výzkumných pracích a rozvoji podle přílohy IV článku 3 odst. 2 Smlouvy o přistoupení.

(143)

Máme-li na zřeteli, že podpora, kterou KBN poskytla firmě HCz je povolená, částka potencionální nedovolené podpory, kterou obdržela HSCz, činí 62 116,09 PLN (což je asi 13 077 EUR). Tato částka však splňuje podmínky nařízení Komise čís. 69/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití ustanovení čl. 87 a 88 Smlouvy o ES ve vztahu k podpoře v rámci pravidla de minimis  (67) a z toho důvodu může Komise připustit, že tento prostředek není státní podporou ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o přistoupení.

(144)

Z výše uvedených důvodů Komise uznává, že prostředky, které Polsko použilo pro restrukturalizaci podniku HCz v rámci restrukturalizačního plánu ze dne 7. srpna 2003, a změněného dne 1. prosince 2003 a dne 30. dubna 2004, nejsou podporou ve smyslu ustanovení čl. 87 odst. 1 Smlouvy o přistoupení. Kromě toho prostředky, které Polsko použilo na činnost HSCz, také nejsou podporou ve smyslu článku 87 odst. 1 Smlouvy o přistoupení. Navíc dotace, které KBN přiznala pro HCz a HSCz na výzkumné práce a rozvoj jsou slučitelné se společným trhem.

(145)

Naproti tomu podpora pro restrukturalizační účely, kterou obdržela HCz v období let 1997 – 2002 ve výši 19 699 452 PLN (4,1 mil. EUR) není slučitelná se společným trhem a podle ustanovení bodu 18 Protokolu čís. 8 musí být vrácena.

(146)

Požadavek na vrácení bude zaslán podniku, který tuto podporu fakticky využil. V okamžiku přiznání podpory byl hospodářský subjekt součástí právního subjektu HCz. Protože aktiva a pasiva vlastní společnost Hz, budou rozdělena mezi tři společnosti, které se stanou jejími nástupkyněmi, RFG, MH a Operator, tedy právní subjekt, který obdržel podporu se neomezuje už jen na právní subjekt HCz, ale zahrnuje rovněž ty subjekty, které od Hz obdržely aktiva a pasiva. Vzhledem k tomu, bude navrácení podpory požadováno od HCz, RFG, MH a Operatora, které za ní musí nést solidárně odpovědnost.

(147)

Částky které budou vráceny se zvýší o úroky napočítané podle předpisů vykonávacího nařízení. Zvláště čl. 9 odst. 4 vykonávacího nařízení v němž je stanoveno, že v případě kdy chybí pětileté mezibankovní míry transakcí swap, může Komise v úzké spolupráci se zainteresovaným členským státem určit procentní míru navrácení státní podpory podle jiné metody a na základě dostupných informací. Vzhledem k tomu, že pro Polsko nebyly dostupné pětileté mezibankovní míry transakcí swap za období, jehož se přiznání podpory neslučitelné se zásadami společného trhu týká, použitá procentní míra u vrácení podpory by měla vycházet z dostupné procentní míry, která by měla být odpovídající pro uvedené období.

(148)

Polsko oznámilo změnu SPR, aby potvrdilo, že HCz nebude likvidována, ale může být restrukturalizována bez podpory ze strany státu. Komise ve shodě s ustanovením bodu 10 Protokolu čís. 8 se takové změně nebrání.

(149)

Podle bodu 10 Protokolu čís. 8, který ustanovuje, že „jakékoliv pozdější změny celkového plánu restrukturalizace a individuálních plánů musí být potvrzeny Komisí, a v případech kde je to nezbytné, Radou.“ Protože se rozhodnutí Komise týká státní podpory, je příslušné odvolat se na procedurální předpisy čl. 88 Smlouvy o přistoupení k EU a na nařízení čís. 659/1999. V tomto kontextu přijímá Komise rozhodnutí s výjimkou případu, kdy rozhodnutí o přiznání podpory vyhovující podmínkám společného trhu je omluveno výjimečnými okolnostmi v smyslu ustanovení čl. 88 odst. 2 odstavec tři.

(150)

Komise je tedy oprávněna potvrdit navrhovanou změnu, když se hlavní hodnoty uvedené v Protokolu o státní podpoře, výrobní kapacita a harmonogram ani proporcionálnost státní podpory nemění (68). Současná změna SPR nebude mít žádný vliv na samotný Protokol číslo 8., HCz se v rámci Protokolu čís. 8 nestane příjemcem, ani nedojde ke snížení celkových výrobních kapacit polského ocelářského průmyslu podle bodu 7.

(151)

Kromě toho Polsko v dostatečné míře zdůvodnilo uvedenou změnu. Restrukturalizace fy HCz se skutečně zdá být alternativou vycházející z tržních zásad, a výše uvedené hodnocení prokázalo, že HCz může být na rozdíl od stanoviska z roku 2003 restrukturalizována bez státní podpory.

(152)

Komise však vychází z předpokladu, že nemůže souhlasit s podporou poskytnutou HCz v letech 1997 – 2002. Souhlas by totiž znamenal, že se HCz objeví na seznamu příjemců a přispěl by k zvětšení možné státní podpory přiznané polskému ocelářskému průmyslu, a tím by také měnil rovnováhu mezi závazky z titulu státní podpory a deformacemi konkurenčního prostředí. Komise by takovou změnu nemohla potvrdit bez souhlasu Rady.

(153)

Komise nepotvrzuje, že by prodej společností podřízených HCz a HSCz byl porušením bodu 4 Protokolu číslo 8.

(154)

V bodě 4 Protokolu čís. 8 je uvedeno, že: „Společnost na níž se vztahuje podpora nesmí:

V SPR (bod 26) se opakuje, že tento předpis měl zabránit převzetí aktiv nebo podílů firmy HCz příjemcem uvedeným v Protokolu číslo 8.

(155)

Komise má za to, že v tomto případě je třeba přihlédnout k bodu 4 písm. a) a ne k bodu 4 písm. b), protože se zde nejedná o prodej aktiv, ale o prodej podílů, což se považuje za fúzi (69). Strategický investor získá fakticky jenom podíly ve společnostech, ale ne samotná jednotlivá aktiva. A co více, použití bodu 4 písm. b) postačí pro bankrot HCz, který nebyl vyhlášen.

(156)

Evropská Komise nespatřuje, že by bylo porušeno ustanovení bodu 4 písm. a) Protokolu čís. 8, protože je tento předpis jednoznačně určen příjemcům zahrnutým do Protokolu čís.8, ale ani Donbass ani LNM mezi ně nepatří.

(157)

Je pravda, že LNM nabyl příjemce, jímž je MSP. Evropská Komise však nemá k dispozici důkazy o tom, že LNM působí jménem MSP, nebo jako jeho zástupce. Naopak, LNM a MSP jsou vedeny jako odlišné, autonomní podniky. Dokonce, kdyby Komise interpretovala podmínky tohoto předpisu tak, že zakazuje střídavou podporu příjemcům (případně MSP) a subjektům, kteří nejsou příjemci (v tomto případě HCz), získala Komise dostačující záruky toho, že libovolný kupující se zdrží střídavé (křížové) podpory HCz z podpory získané v rámci SPR. Pro podtržení těchto ujištění jak Polsko, tak LNM předložili odpovídající závazky (viz bod 79 a bod 106 ).