27.9.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 268/1

(1)

Dne 2. října 2003 zveřejněním v Úředním věstníku Italské republiky č. 229 ze dne 2. října 2003 vstoupilo v Itálii v platnost vládní nařízení č. 269 ze dne 30. září 2003, kterým se stanoví „Naléhavá opatření pro rozvoj a nápravu chodu veřejných financí“ (dále jen „DL 269/2003“), jež bylo poté změněno na zákon č. 326 ze dne 24. listopadu 2003 zveřejněný v Úředním věstníku Italské republiky č. 274 ze dne 25. listopadu 2003. Článek 12 DL 269/2003 stanoví, že provozní výsledek takových subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů, které se specializují na akcie společností s malou a střední kapitalizací, jež jsou kótovány na regulovaném trhu Evropské unie, podléhá přímé náhradní dani ve výši 5 % místo obvyklé sazbě ve výši 12,5 %, jež se uplatňuje v případě nespecializovaných investičních nástrojů.

(2)

Dopisem ze dne 22. října 2003 (D/56756) Komise italské orgány vyzvala, aby poskytly informace o předmětných pobídkách a o jejich vstupu v platnost s cílem zjistit, zda se případně nejedná o podporu ve smyslu článku 87 Smlouvy. V tomtéž dopise Komise Itálii připomněla, že jí musí oznamovat jakékoli opatření, které podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy představuje podporu, a to předtím, než je začne provádět.

(3)

Prostřednictvím dopisů ze dne 11. listopadu 2003 (A/37737) a ze dne 26. listopadu 2003 (A/38138) italské orgány poskytly požadované informace. Dne 19. prosince 2003 (D/58192) Komise Itálii znovu připomněla povinnosti, které podle čl. 88 odst. 3 Smlouvy má, a italské orgány vyzvala, aby případné příjemce pobídek informovaly o důsledcích, které stanoví Smlouva a článek 14 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (2), jestliže bylo zjištěno, že uvedené pobídky představují podporu, jež byla protiprávně uskutečňována bez předchozího schválení Komise.

(4)

Dopisem ze dne 11. května 2004 (SG 2004 D/202046) Komise Itálii informovala, že se dne 7. května 2004 rozhodla na základě čl. 88 odst. 2 Smlouvy zahájit řízení ohledně daňových pobídek, které Itálie prostřednictvím předmětného opatření poskytla.

(5)

Dopisem ze dne 14. července 2004 (A/35463) italské orgány předložily své připomínky.

(6)

Rozhodnutí Komise o zahájení formálního vyšetřovacího řízení bylo zveřejněno dne 9. září 2004 v Úředním věstníku Evropské unie a zúčastněné strany byly vyzvány, aby do jednoho měsíce od zveřejnění (3) podaly své připomínky.

(7)

Ve dnech 16. a 27. září 2004 proběhla dvě zasedání mezi zástupci Komise a italské daňové správy, jež měla za cíl přezkoumat některé aspekty opatření.

(8)

Dopisem ze dne 7. října 2004 (A/37679) zaslalo své připomínky Sdružení italských společností spravujících úspory (dále jen „Assogestioni“). Dopisem ze dne 28. října 2004 (D/57696) Komise tyto připomínky předala italským orgánům. Dopisem ze dne 6. prosince 2004 (A/39479) italské orgány předložily své poznámky k předaným připomínkám.

(9)

Dopisem ze dne 18. února 2005 (A/31490) Assogestioni předložilo další připomínky, kterými doplnilo připomínky předané dne 7. října 2004. Dopisem ze dne 24. února 2005 (D/51366) Komise tyto připomínky předala italským orgánům. Dopisem ze dne 4. dubna 2005 (A/32813) italské orgány předložily své poznámky k předaným připomínkám.

(10)

Dopisem ze dne 28. února 2005 (A/31724) zaslala své připomínky Evropská federace investičních fondů a společností (European Federation of Investment Funds and Companies – FEFSI). Jelikož tyto připomínky byly podány po lhůtě stanovené pro předání (viz bod 6) a pověvadž jsou tyto připomínky podobné připomínkám, které podalo Assogestioni, nebyly Itálii předány a pro účely tohoto rozhodnutí nebyly zohledněny.

(11)

Článek 12 DL 269/2003 stanoví daňové pobídky některým subjektům kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (investičních nástrojů), které podléhají italským právním předpisům. Zejména stanoví, že od daňového roku, během něhož jsou splněny dané specifické podmínky, provozní výsledek takových subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů, které se specializují na akcie společností s malou a střední kapitalizací, jež jsou kótovány na regulovaném trhu Evropské unie („specializované investiční nástroje“), podléhá přímé náhradní dani ve výši 5 % místo obvyklé sazbě ve výši 12,5 %. Obecně v italském systému zdanění kolektivního investování předmětnou daň každoročně vyinkasují subjekty kolektivního investování na zdanitelném základě daném částkou, která odpovídá ročnímu navýšení každodenně zaznamenávané hodnoty jejich jmění („provozní výsledek“); tímto způsobem se zdaňují možné kapitálové zisky realizované investory, kteří do takových investičních nástrojů investují. Díky tomuto systému investoři nemusí platit další daně v době, kdy se rozdělují výnosy těchto investic.

(12)

Opatřením se mění daňový režim, který se v Itálii používá na kapitálové výnosy z různých investičních nástrojů, mezi něž patří otevřené investiční fondy, které upravuje směrnice Rady 85/611/EHS ze dne 20. prosince 1985 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (4), „historické lucemburské“ fondy, investiční společnosti s proměnným kapitálem (SICAV), uzavřené fondy, jak stanoví právní předpisy upravující tyto investiční nástroje. Jedná se zejména o následující příslušná ustanovení italských právních předpisů:

(13)

Předmětné investiční nástroje spočívají v kolektivním investování do převoditelných cenných papírů zahrnujících dluhopisy, akcie a další cenné papíry registrovaných a neregistrovaných společností, a to v zájmu většiny investičních subjektů („podílníků“ nebo „upisovatelů“). Investiční nástroje mohou mít podobu buď smluvního investičního fondu bez právní subjektivity (např. unit trust neboli společný investiční fond), který bude z pohledu majetkové účasti spravován jinou správcovskou společností, nebo podobu investičního fondu s právní subjektivitou (např. SICAV) (5) anebo podobu penzijního fondu (6). Investiční nástroje, které představují společné investiční fondy, se dělí na „otevřené“ nebo „uzavřené“ fondy (7).

(14)

Článek 12 vládního nařízení č. 269/2003 stanoví, že od finančního roku, kdy opatření vstoupilo v platnost, specializované investiční nástroje, jež jsou upraveny danými právními předpisy, místo daně ve výši 12,5 % uplatňují náhradní pětiprocentní daň na provozní výnosy vycházející z uvedených nástrojů a spočívající v navýšení každoročně zaznamenávané hodnoty jejich jmění.

(15)

Za specializované investiční nástroje se podle článku 12 vládního nařízení č. 269/2003 považují:

(16)

Podle článku 12 vládního nařízení č. 269/2003 se společnostmi s malou a střední kapitalizací rozumějí společnosti s tržní kapitalizací, která nepřekračuje výši 800 milionů EUR a která je stanovena na základě cen akcií společnosti během posledního dne každého čtvrtletí kalendářního roku (9).

(17)

Režim se použije od daňového roku, kdy jsou uvedeny do souladu právní předpisy investičních nástrojů, nebo ode dne, kdy se začnou v případě vytvoření nového nástroje uplatňovat; tímto způsobem se výslovně stanoví povinnost, že tyto nástroje investují alespoň dvě třetiny svých aktiv do akcií společností s malou a střední kapitalizací, jež jsou kótovány na regulovaných trzích cenných papírů Evropské unie.

(18)

Režim mění daňová ustanovení týkající se všech italských nástrojů kolektivního investování, ať už jsou tyto nástroje spravovány v Itálii nebo podle italského práva a v Itálii podléhají režimu náhradní daně stanovené pro provozní výnosy z těchto investičních nástrojů (investiční nástroje podléhající náhradní dani v Itálii) nebo jsou zahraniční a v Itálii podléhají dani pro výnosy rozdělované italským upisovatelům. Uvedený předpis totiž se stejným účinkem mění daňové předpisy pro investiční nástroje podléhající zahraničnímu právu, jež upravuje výše uvedená směrnice Rady č. 85/611/EHS (harmonizované zahraniční SICAV (10), jejichž provozní výsledek se rozděluje italským investorům nebo jejichž podíly vlastní italské investiční nástroje (11).

(19)

Pro objasnění účinků opatření a způsobu, jakým nepřímo přispívá ke snižování daní i pro nespecializované nástroje a pro jiné podílníky, je třeba odděleně posoudit různá daňová ustanovení použitelná na kapitálové výnosy investičních nástrojů a jejich podílníků, která byla změněna článkem 12 vládního nařízení DL 269/2003. Za tímto účelem je třeba rozlišovat mezi „finančními nástroji působícími jako finanční zprostředkovatelé, jejichž výnos v Itálii podléhá náhradní dani“ a „investičními nástroji podléhajícími režimu náhradní daně působícími jako podílníci v jiných investičních nástrojích“, jelikož stejný investiční nástroj může být jak finančním zprostředkovatelem (např. investuje do cenných papírů), tak upisovatelem-podílníkem (např. investuje do jiných investičních nástrojů). Výnosům jiných investorů, kteří jsou vyňati z režimu náhradní daně pro investiční nástroje, je věnována samostatná kapitola.

(20)

Na základě obecného režimu nepodléhají investiční nástroje dani z příjmu. Všechny provozní výnosy investičních nástrojů však obvykle podléhají náhradní dani ve výši 12,5 %, jež se vypočítává podle čistého provozního výsledku těchto nástrojů. Zpravidla se jedná o konečnou daň, která nahrazuje jakoukoli další daň za výnosy rozdělené investičními nástroji.

(21)

Provozní výsledek se určuje odečtením od hodnoty čistého jmění fondu na konci roku, včetně splatné snížené daně, navýšeného o náhrady a výnosy, jež byly během roku případně rozděleny, hodnoty čistého jmění fondu na začátku roku a výnosů z podílů v subjektech kolektivního investování úspor podléhajících náhradní dani, jakož i výnosů osvobozených od daně a výnosů podléhajících srážkové dani (12).

(22)

Článek 12 vládního nařízení č. 269/2003 mění obecný daňový režim tím, že stanoví 5 % náhradní daň na provozní výnosy specializovaných investičních nástrojů.

(23)

Na základě obecného režimu všechny výnosy, které investiční nástroje podléhající v Itálii režimu náhradní daně rozdělují vlastním upisovatelům (včetně jiných investičních nástrojů), jsou z jakéhokoli dalšího zdanění vyňaty. Posuzované opatření zachovává tento režim vynětí, který byl povolen pro výnosy specializovaných investičních nástrojů (podléhajících náhradní dani s 5 % sníženou sazbou). Toto opatření kromě jiného snižuje skutečné zdanění příjmů nespecializovaných investičních nástrojů z podílů ve specializovaných investičních nástrojích podle zahraničního práva, které v Itálii nepodléhají náhradní dani, a to tím, že sazbu tohoto zdanění vyrovnává s 5 % sazbou náhradní daně (13).

(24)

Výnosy, které investiční nástroje podle italského nebo zahraničního práva přinesou italským upisovatelům, nepodléhají v Itálii dalšímu zdanění, neboť již byly srážkově zdaněny v rámci investičního nástroje (srážková daň). Jestliže je však upisovatelem podnik působící jakožto obchodní společnost, vybrané výnosy vytvářejí příjem společnosti, který podléhá 33 % daňové sazbě. Těmto podnikům se poskytuje daňový úvěr ve výši 15 %, který zcela vyrovnává dvojí zdanění vybraných kapitálových výnosů. Režim v podstatě potvrzuje výše uvedený daňový úvěr i v případě výnosů specializovaných investičních nástrojů (14).

(25)

Na základě článku 18 italského zákona o dani z příjmu (Testo unico delle imposte sui redditi – TUIR) podléhají výnosy italských investorů pocházející z investičních nástrojů podle zahraničního práva srážce ve výši 12,5 %. Opatření snižuje srážkovou daň na 5 %, jestliže jsou výnosy rozdělovány specializovanými investičními nástroji. Toto opatření zabezpečuje rovné zacházení jak s upisovateli podílů v investičních nástrojích podle zahraničního práva, tak s upisovateli podílů v investičních nástrojích podle italského práva.

(26)

Výnosy vytvořené investičními nástroji se podílejí na provozním výsledku penzijních fondů, které vlastní podíly těchto investičních nástrojů. Tyto výnosy kromě toho podléhají náhradní dani s 11 % sazbou. S cílem zamezit dvojímu zdanění výsledku penzijních fondů je daňový úvěr stanoven na 15 % samotných výnosů, které se odečtou od náhradní daně, kterou tyto penzijní fondy dluží. Opatření slaďuje nový systém nižšího zdanění, jenž je pro specializované investiční nástroje stanoven, se specifickým daňovým režimem pro penzijní fondy.

(27)

Souběžně se snížením náhradní daně pro specializované investiční nástroje opatření snižuje na 6 % daňový úvěr, který byl poskytnut v souvislosti s výnosy specializovaných investičních nástrojů podle italského práva. Článek 12 vládního nařízení DL 269/2003 kromě toho stanoví, že podíl aktiv penzijních fondů, který byl vytvořen specializovanými investičními nástroji podle zahraničního práva, ve skutečnosti podléhá 5 % náhradní dani místo obvyklé 11 % sazbě (15).

(28)

Při zahájení formálního řízení měla Komise za to, že opatření splňuje všechna stanovená kritéria, aby mohla být podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy považována za státní podporu pro specializované investiční nástroje a společnosti s malou a střední kapitalizací, jejichž akcie vlastní tyto specializované nástroje, avšak nevyjádřila pochybnosti ohledně snížení přímé daně poskytnuté upisovatelům specializovaných investičních nástrojů, neboť se jedná o obecné opatření pro všechny investory.

(29)

Komise vyjádřila pochybnosti o tom, zda se může jednat o podporu specializovaných investičních nástrojů, a ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy uvedené nástroje pokládala za „podniky“, neboť existují buď ve formě společnosti a samy o sobě představují podnikatelské subjekty nebo se jedná o oddělená jmění spravovaná podniky, které si na investičních trzích konkurují. Za druhé, Komise podotkla, že specializované investiční nástroje buď přímo využívají snížení daňové sazby nebo nepřímo těží z doplňkových kapitálových investic prostřednictvím snížení daně, jež opatření poskytuje jejich upisovatelům, pokud investují převážně do společností s malou a střední kapitalizací kótovaných na evropském regulovaném trhu s cennými papíry. Komise mimo jiné zdůraznila, že předmětné výhody nejsou úměrné počtu akcií společností s malou a střední kapitalizací, jež vlastní tyto nástroje, nýbrž závisí výlučně na jejich statutu jakožto specializovaných nástrojích.

(30)

Pokud jde o společnosti s malou a střední kapitalizací, Komise zdůraznila, že opatření poskytuje nepřímou výhodu společnostem, jejichž akcie vlastní specializované investiční nástroje, neboť jim usnadňuje přístup ke kapitálu, a tím zvyšuje jejich likviditu. Výhoda závisí na jejich statutu jakožto společností s malou a střední kapitalizací, jež jsou kótovány na evropském regulovaném trhu s cennými papíry, a nikoli na jejich výsledcích, ani na jiných podmínkách nebo investicích, které uskutečnily.

(31)

Itálie i sdružení Assogestioni ve svých připomínkách zdůraznily, že předmětné investiční nástroje nemohou být považovány za podniky, neboť by představovaly pouhé majetkové subjekty spravované oddělenými podniky. Zmíněné podniky by podléhaly běžnému zdanění výnosů a neměly by prospěch ze snížení daně, jež je stanoveno článkem 12 vládního nařízení DL 269/2003.

(32)

Itálie a sdružení Assogestioni kromě jiného tvrdily, že předmětné opatření by mělo být považováno za opatření obecné daňové politiky, které investorům přináší přímou výhodu, a má pouze nepřímé účinky na společnosti s malou a střední kapitalizací a na investiční nástroje. Podle zúčastněných stran má opatření podnítit kapitalizaci trhu společností s malou a střední kapitalizací ve srovnání s kapitalizací jiných společností kótovaných v Evropě a na jako takové se na něj nevztahuje kontrola státních podpor. Jak Itálie, tak zúčastněné strany argumentovaly, že opatření nepředstavuje podporu specializovaným investičním nástrojům ani některým správcovským společnostem. Italské orgány v této souvislosti tvrdily, že opatření je k dispozici všem podnikům, které vytvářejí různé investiční nástroje zaměřené převážně na investování ve společnostech s malou a střední kapitalizací kótovaných na evropských regulovaných trzích, a tudíž představuje obecné opatření.

(33)

Kromě toho na základě těchto připomínek by opatření neovlivňovalo hospodářskou soutěž, neboť každá evropská společnost s malou a střední kapitalizací by mohla využít snazšího přístupu ke kapitálu. Opatření by navíc nepředstavovalo podporu společnostem s malou a střední kapitalizací, jelikož investiční nástroje nebo jejich správcovské společnosti by přijímaly svá rozhodnutí o investicích s cílem maximalizovat své zisky.

(34)

Sdružení Assogestioni předložilo podrobné informace o fungování režimu během prvního období, kdy bylo v provozu (rok 2004). Na konci roku 2004 byly v provozu tři specializované investiční nástroje: ve dvou případech se jednalo o dříve existující fondy, které upravily své předpisy tak, aby vlastnily převážně akcie společností s malou a střední kapitalizací, které jsou kótovány na evropských regulovaných trzích; ve třetím případě se jednalo o nový fond. Sdružení Assogestioni uvedlo, že výdaje státu na opatření byly v roce 2004 minimální. Komise na základě údajů, které předložilo sdružení Assogestioni, vypočítala, že ztráta na daňových výnosech dosáhla v roce 2004 zhruba 1,1 milionu EUR, a to se zohledněním úprav nezbytných pro vyrovnání odkladu možných daňových úvěrů týkajících se zdanění za předcházející léta. Itálie i zúčastněné strany se domnívají, že tyto údaje prokazují, že předmětné opatření má bezvýznamný dopad na hospodářskou soutěž a na obchodní výměnu v rámci Společenství, uvážíme-li, že i společnosti s malou a střední kapitalizací a investiční nástroje v zahraničí by mohly využívat nepřímých účinků předmětného snížení daně.

(35)

Komise po zohlednění připomínek italských orgánů a zúčastněných stran potvrzuje svůj postoj, že totiž snížení daně pro investory představuje státní podporu buď subjektům specializovaným na investování do akcií společností s malou a střední kapitalizací kótovaných na regulovaných evropských trzích anebo společnostem s malou a střední kapitalizací, jejichž akcie vlastní tyto subjekty, neboť opatření celkově splňuje kritéria stanovená v čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(36)

Komise především potvrzuje svůj postoj vyjádřený v dopise týkajícím se zahájení formálního vyšetřovacího řízení, že v některých případech jsou podle článku 87 Smlouvy investičními nástroji podniky a mohou tudíž využívat snížení daně stanovené v článku 12 vládního nařízení DL 269/2003. Komise má zejména za to, že i když specializované investiční nástroje přímo nevyužívají snížení daně, jež bylo jejich upisovatelům poskytnuto, tyto nástroje získávají přinejmenším nepřímou hospodářskou výhodu, neboť daňové zvýhodnění investic ve specializovaných nástrojích podněcuje upisovatele, aby nakoupili podíly specializovaných nástrojů, čímž se specializovaným nástrojům zvyšuje likvidita a dodatečné příjmy v podobě poplatků za správu a za upisování.

(37)

Na základě oznámení Komise o státních podporách a rizikovém kapitálu (16) v případech, kdy státní opatření stanoví vytvoření fondu nebo jiného investičního nástroje, je nezbytné určit, zda lze samotný fond nebo investiční nástroj považovat za podnik, který využívá státních podpor. Komise v daném případě zohledňuje připomínku italských orgánů, podle níž specializované investiční nástroje, které v souladu s článkem 12 vládního nařízení DL 269/2003 uplatňují sníženou daň, jsou pouhými majetkovými subjekty, a tudíž je ze zásady nelze považovat za podniky ve smyslu článku 87 Smlouvy. Komise však podotýká, že v některých případech tyto investiční nástroje mají podobu společnosti a samostatně mohou využívat podpor, i když jejich zdanění je jiné než zdanění jmění, které spravují. Komise rovněž podotýká, že další investiční nástroje, které nemají právní subjektivitu, jsou spravovány podniky, jež konkurují jiným subjektům, které se zabývají správou investičních fondů, a že zmíněné podniky tedy mohou využívat podpor.

(38)

Komise má za to, že specializované investiční nástroje vykonávají hospodářskou činnost a ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy se jedná o podniky. Tuto skutečnost potvrzuje rozsudek Soudního dvora v oblasti DPH. Soudní dvůr nedávno rozhodl (17), že operace SICAVu, které spočívají v kolektivním investování do cenných papírů, jsou hospodářskou činností, kterou ve smyslu čl. 4 odst. 2 šesté směrnice DPH (18) vykonávají subjekty povinné dani. Na základě rozsudku Soudního dvora (19) je z bodů odůvodnění první směrnice (20) zřejmé, že cílem harmonizace právních předpisů pro DPH je odstranění těch faktorů, které mohou narušit podmínky hospodářské soutěže, a tím tedy dosáhnout nestrannosti v oblasti hospodářské soutěže. Vzhledem k tomu, že pravidla pro státní podpory a směrnice o harmonizaci DPH sledují stejný cíl, považuje Komise za vhodné odkázat na rozsudek Soudního dvora týkající se uvedených směrnic, který potvrzuje, že předmětné investiční nástroje, ať již mají podobu společnosti či nikoli, vykonávají hospodářskou činnost a ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy se tedy jedná o podniky.

(39)

Komise má tudíž za to, že daňové zvýhodnění poskytnuté investorům, kteří investují do specializovaných investičních nástrojů, zvýhodňuje samotné nástroje jakožto podniky, pokud tyto nástroje mají podobu společnosti, nebo podniky, které spravují tyto nástroje, pokud tyto nástroje jsou smluvní podoby. Zejména nárůst poptávky po podílech specializovaných investičních nástrojů způsobuje zvýšení poplatků za správu a upisování, které vybírají nástroje nebo podniky, jež tyto nástroje spravují.

(40)

Argumentace, podle které opatření není selektivní, neboť nezvýhodňuje určité investiční nástroje a správcovské společnosti vzhledem k jejich velikosti, státní příslušnosti, místu registrace nebo složení je nepodstatná, protože důležitá je skutečnost, že opatření předpokládá snížení výjimečné daně, která je omezena na investiční nástroje, které se specializují na akcie kótovaných společností s malou a střední kapitalizací, a na příslušné správcovské společnosti. Na základě ustálené judikatury Soudního dvora (21) skutečností, že podpora není určena jednomu nebo více předem určeným specifickým příjemcům, ale že podléhá celé řadě objektivních kritérií, nemůže být zpochybněna selektivní povaha státního opatření. Komise se vedle toho domnívá, že tím, že zvýhodnění, které opatření poskytuje investičním podnikům, jež spravují specializované investiční nástroje, je pouze nepřímé, nelze vyloučit, že se jedná o státní podporu, neboť podle téže ustálené judikatury Soudního dvora (22) přímá daňová zvýhodnění poskytnutá investorům, kteří nejsou podniky, představují nepřímé podpory podnikům, do nichž investoři investují.

(41)

Komise tudíž dospěla k závěru, že opatření poskytuje výše uvedené nepřímé specifické zvýhodnění investičním nástrojům a příslušným správcovským společnostem na úkor jiných podniků, které nabízejí alternativní podoby investování.

(42)

Komise rozvěž potvrzuje postoj, který vyjádřila ve svém dopise o zahájení formálního vyšetřovacího řízení a podle kterého jsou na základě předmětného opatření zvýhodněny podniky s malou a střední kapitalizací, jejichž akcie vlastní specializované investiční nástroje, jimž byla podle článku 12 vládního nařízení DL 269/2003 snížena daň. Komise má zejména za to, že opatření poskytuje nepřímou selektivní výhodu společnostem s malou a střední kapitalizací, jejichž akcie vlastní specializované investiční nástroje, a to v podobě nárůstu poptávky po jejich akciích a v podobě zvýšení jejich likvidity. Argumentaci, podle níž neexistuje žádná výhoda pro společnosti s malou a střední kapitalizací, protože fondy a investoři si počínají tak, aby maximalizovali zisky, nelze přijmout, neboť díky výhodnějšímu daňovému režimu je investování lákavější, čímž společnostem s malou a střední kapitalizací získává vyšší likviditu, aniž by tyto společnosti byly v úsilí o získání takové výhody aktivní.

(43)

Nelze přijmout ani argumentaci, na jejímž základě je předmětné opatření opatřením obecné daňové politiky pro podporu kapitalizace společností s malou a střední kapitalizací v Evropě a nespadá do oblasti působnosti pravidel o státních podporách. Komise se domnívá, že poskytnuté daňové zvýhodnění nevyrovnává zásadní nepoměry daňového režimu mezi kolektivním investováním do kótovaných společností s malou a střední kapitalizací na jedné straně a kolektivním investováním do jiných společností nebo jednotlivými investicemi do nekótovaných společností na straně druhé. Opatření nelze zdůvodnit na základě vlastního specifického cíle, neboť předpokládá pouze snížení daně v případě specializovaných kolektivních investic do akcií společností s malou a střední kapitalizací, jež jsou kótovány na regulovaných trzích, a jako takové není určené ani přiměřené pro cíl, jímž je podpora kapitalizace těchto společností, ale je spíše podmíněno požadavkem, aby investice byly realizovány prostřednictvím specializovaných investičních nástrojů.

(44)

Komise se domnívá, že předmětné výhody jsou poskytovány státem nebo prostřednictvím státních zdrojů. S vědomím toho, že Itálie k tomuto bodu nepodala připomínky, Komise potvrzuje posouzení učiněné při zahájení formálního řízení, podle něhož se jedná o výhodu od státu, který se vzdává daňového výnosu, který za normálních okolností italská státní pokladna inkasuje.

(45)

Komise s ohledem na dopady, které opatření přináší, potvrzuje posouzení učiněné při zahájení formálního řízení, podle něhož opatření může narušit hospodářskou soutěž mezi podniky a ovlivnit obchodní výměnu mezi členskými státy vzhledem k tomu, že společnosti, které jsou příjemci podpory, mohou působit na mezinárodních trzích a věnovat se obchodní činnosti a jiným hospodářským činnostem na trzích, v nichž probíhá ostrá hospodářská soutěž. Podle ustálené judikatury Soudního dvora (23) pro to, aby opatření narušilo hospodářskou soutěž, je dostačující, aby příjemce podpory konkuroval jiným podnikům na trzích, které jsou otevřeny hospodářské soutěži. Subjekty kolektivního investování do cenných papírů, které se specializují na akcie společností s malou a střední kapitalizací, konkurují jiným finančním subjektům a působí na otevřeném trhu, v němž dochází k významné obchodní výměně v rámci Společenství. Pokud jde o společnosti s malou a střední kapitalizací, jejichž akcie vlastní specializované investiční nástroje popsané v článku 12 vládního nařízení DL 269/2003, přinejmenším některé z nich působí v odvětvích, v nichž dochází k obchodní výměně mezi členskými státy.

(46)

Komise má za to, že ani omezené daňové náklady, které toto opatření stanoví na rok 2004 (1,1 milionu EUR), ani omezený počet specializovaných nástrojů v provozu v onom roce (tři) v porovnání s velkým počtem kótovaných společností s malou a střední kapitalizací, jejichž akcie měly vlastníka, nemohou změnit závěr, že opatření představuje podporu zaprvé proto, že podle ustálené judikatury Soudního dvora (24) dokonce podpora v malé výši ovlivňuje hospodářskou soutěž a zadruhé proto, že Itálie nevylučuje, že opatření může mít v budoucnu mnohem významnější hospodářský dopad. Kromě jiného je třeba poznamenat, že omezený dopad opatření lze rovněž vysvětlit tím, že Komise ohledně opatření okamžitě zahájila šetření a formální řízení, čímž mohlo být ovlivněno chování hospodářských subjektů. I když počet způsobilých společností s malou a střední kapitalizací, jež jsou kótovány na evropských regulovaných trzích, je poměrně značný vzhledem k rozsahu snížení daně v roce 2004, nelze na základě údajů, které předložila Itálie, dospět k závěru, že z toho vyplývající výhody pro jednotlivé příjemce by mohly být zahrnuty do podpor de minimis.

(47)

Komise tudíž dospěla k závěru, že předmětné opatření způsobuje (prostřednictvím daňového režimu investorů) změnu konkurenčního postavení některých podniků, které vykonávají hospodářskou činnost a, pokud tyto podniky působí na trzích, jež jsou otevřeny mezinárodní hospodářské soutěži, hospodářskou soutěž narušuje.

(48)

Italské orgány začaly opatření uskutečňovat, aniž by jej Komisi předem oznámily, a tím nedodržely povinnost stanovenou v čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES. Pokud opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES a pokud bylo uskutečňováno bez předchozího schválení Komise, jedná se o protiprávní podporu.

(49)

Předmětné opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy a jeho slučitelnost se společným trhem musí být tudíž posuzována na základě výjimek stanovených v čl. 87 odst. 2 a čl. 87 odst. 3 Smouvy.

(50)

Italské orgány výslovně nenapadly posouzení Komise, které bylo uvedeno v dopise ze dne 11. května 2004, jímž bylo zahájeno formální šetření a podle nějž se v daném případě nepoužije žádná z výjimek podle čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy, podle nichž mohou být státní podpory považovány za slučitelné se společným trhem. Komise nezískala nové údaje, které by tento závěr zpochybňovaly.

(51)

Výhody v daném případě nesouvisejí se žádným výdajem nebo jsou spjaty s nezpůsobilými výdaji na podpory podle nařízení o blokových výjimkách nebo podle stávajících pokynů Společenství.

(52)

Výjimky stanovené v čl. 87 odst. 2 Smlouvy o ES týkající se podpor sociální povahy poskytovaných jednotlivým spotřebitelům, podpor určených k předcházení škodám způsobeným přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi a podpor poskytovaných hospodářství určitých oblastí Spolkové republiky Německo se v tomto případě nepoužijí.

(53)

Nepoužije se ani výjimka podle čl. 87 odst. 3 písm. a) Smlouvy, která stanoví schválení podpor určených na podporu hospodářského rozvoje oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností, vzhledem k tomu, že opatření se použije na celém území Itálie a nejen v těch italských regionech, které podle čl. 87 odst. 3 písm. a) mají nárok na podporu. Režim zjevně žádným způsobem nepřispívá k rozvoji uvedených oblastí.

(54)

Stejně tak režim nelze považovat za významný projekt společného evropského zájmu a není rovněž určen k nápravě vážné poruchy v hospodářství Itálie, jak stanoví čl. 87 odst. 3 písm. b) Smlouvy. Jeho cílem rovněž není pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví, jak stanoví čl. 87 odst. 3 písm. d) Smlouvy.

(55)

Opatření je třeba posuzovat na základě čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy. Uvedený článek stanoví, že podpory na usnadnění rozvoje určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí jsou přípustné, pokud nemění podmínky obchodní výměny v míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem. Daňová zvýhodnění, která uvedené opatření poskytuje, nejsou spjata ani patřičně upravena pro specifické investice, vytváření pracovních míst nebo specifické projekty, které by přispěly k usnadnění rozvoje určitých hospodářských činností nebo určitých regionů ve smyslu čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy. Nemohou být považována za slučitelná se společným trhem na základě kritérií stanovených ve sdělení Komise o „Státní podpoře a rizikovém kapitálu“ (25), neboť zvýhodněné investice se týkají společností kótovaných na některém evropském regulovaném trhu a italské orgány neprokázaly, že tyto společnosti nemají odpovídající přístup ke kapitálu a že se při získávání kapitálu musejí vyrovnávat s vyššími náklady než jiné společnosti. Komise konečně podotýká, že jak uvedl Soudní dvůr v souvislosti s jiným opatřením podpory, které podporuje specifické investice „není vyloučeno, že samotný režim by se mohl uplatňovat vůči podnikům, které mají potíže nebo které působí v citlivých odvětvích,“ která se řídí zvláštními pravidly v oblasti podpor  (26). Komise dospěla k závěru, že výhody, které opatření poskytuje, snižují náklady, které by příjemci měli za normálních okolností v rámci své hospodářské činnosti nést, a je tudíž třeba je považovat za státní podpory na provoz, které jsou v souladu s praxí a judikaturou neslučitelné se společným trhem.

(56)

Komise dospěla k závěru, že daňová zvýhodnění poskytnutá prostřednictvím předmětného opatření představují režim státních podpor na provoz, na nějž se nepoužije žádná ze stanovených výjimek ze všeobecného zákazu pro podobné podpory. Režim je tudíž neslučitelný se společným trhem. Komise má rovněž za to, že Itálie provedla předmětné opatření protiprávně.

(57)

Jestliže je shledáno, že protiprávně poskytnutá státní podpora je neslučitelná se společným trhem, je samozřejmé, že musí být vrácena, aby bylo v co možná největší míře obnoveno takové postavení v hospodářské soutěži, které existovalo před poskytnutím podpory.

(58)

Toto rozhodnutí se týká režimu jako takového a musí být provedeno neprodleně, a to rovněž v případě navrácení podpor poskytnutých v rámci režimu v souladu s článkem 14 prováděcího nařízení č. 659/1999 (27).

(59)

Komise za tímto účelem považuje za nezbytné požádat Itálii, aby nejprve neprodleně zrušila podporu, která spočívá v rozdílném daňovém režimu pro provozní výnosy investičních nástrojů, které se specializují na akcie společností s malou a střední kapitalizací, jež jsou kótovány na evropských regulovaných trzích, přičemž bude informovat všechny subjekty, které využívají předmětných daňových pobídek, v souladu s příslušnými vnitrostátními ustanoveními podle článku 12 vládního nařízení DL 269/2003 vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí Komise je přímo použitelné.

(60)

Zadruhé bude Itálie muset získat zpět podpory od investičních nástrojů a od podniků, které spravují investiční nástroje mající smluvní podobu a které jsou současně prvními příjemci podpory a subjekty, jež jsou povinny státu platit náhradní daň z provozních výnosů. Podpory, jež musí být vráceny, odpovídají rozdílu mezi obvyklou náhradní daní a sníženou daní vyplývající z předmětných daňových pobídek. Tímto rozhodnutím není dotčena možnost, aby investiční nástroje nebo podniky, které je spravují, požadovaly po svých upisovatelích příslušnou částku, pokud je tato možnost stanovena ve vnitrostátních právních předpisech. Povinností vrátit podpory však není vyloučeno, že všechny podpory nebo jejich část, které byly poskytnuty jednotlivým příjemcům, jsou slučitelné podle článku 2 nařízení Komise (ES) č. 69/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis (28).

(61)

Komise Itálii žádá, aby dodala požadované informace prostřednictvím dotazníku uvedeného v příloze tohoto rozhodnutí, aby sestavila seznam finančních zprostředkovatelů a jiných subjektů, kterých se navrácení předmětné finanční pobídky týká, a aby jasným způsobem upřesnila stanovená opatření a opatření, která již byla pro neprodlené a účinné navrácení protiprávních státních podpor přijata. Komise Itálii vyzývá, aby do dvou měsíců od přijetí tohoto rozhodnutí předložila všechny doklady potvrzující, že bylo zahájeno řízení o navrácení protiprávních podpor (jako jsou např. oběžníky, inkasní příkazy atd.).

(62)

Částky, které mají být vráceny, se úročí podle nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (29),