This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 02009R0924-20190418
Regulation (EC) No 924/2009 of the European Parliament and of the Council of 16 September 2009 on cross-border payments in the Community and repealing Regulation (EC) No 2560/2001 (Text with EEA relevance)Text with EEA relevance
Consolidated text: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení nařízení (ES) č. 2560/2001 (Text s významem pro EHP)Text s významem pro EHP
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení nařízení (ES) č. 2560/2001 (Text s významem pro EHP)Text s významem pro EHP
02009R0924 — CS — 18.04.2019 — 002.001
Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení nařízení (ES) č. 2560/2001 (Úř. věst. L 266 9.10.2009, s. 11) |
Ve znění:
|
|
|
Úřední věstník |
||
|
Č. |
Strana |
Datum |
||
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 260/2012 ze dne 14. března 2012, |
L 94 |
22 |
30.3.2012 |
|
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/518 ze dne 19. března 2019, |
L 91 |
36 |
29.3.2019 |
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 924/2009
ze dne 16. září 2009
o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení nařízení (ES) č. 2560/2001
(Text s významem pro EHP)
Článek 1
Předmět a oblast působnosti
1. Toto nařízení stanoví pravidla pro přeshraniční platby ve Společenství a zajišťuje, aby poplatky za přeshraniční platby ve Společenství byly stejné jako poplatky za platby v téže měně uvnitř členského státu.
2. Toto nařízení se vztahuje na přeshraniční platby podle směrnice 2007/64/ES denominované v eurech nebo v národních měnách členských států, které v souladu s článkem 14 tohoto nařízení oznámily své rozhodnutí rozšířit uplatňování tohoto nařízení na svou národní měnu.
3. Toto nařízení se nevztahuje na platby prováděné poskytovateli platebních služeb na jejich vlastní účet nebo na pro jiné poskytovatele platebních služeb.
4. Články 6, 7 a 8 stanoví pravidla pro inkasní transakce denominované v eurech mezi poskytovateli platebních služeb plátce a příjemce.
Článek 2
Definice
Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
1) „přeshraniční platbou“ elektronicky zpracovaná platební transakce z podnětu plátce nebo příjemce nebo prostřednictvím příjemce, pokud se poskytovatel platebních služeb plátce a poskytovatel platebních služeb příjemce nacházejí v různých členských státech;
2) „vnitrostátní platbou“ elektronicky zpracovaná platební transakce z podnětu plátce nebo příjemce nebo prostřednictvím příjemce, pokud se poskytovatel platebních služeb plátce i poskytovatel platebních služeb příjemce nacházejí ve stejném členském státě;
3) „plátcem“ fyzická nebo právnická osoba, která je majitelem platebního účtu a umožní platební příkaz z daného platebního účtu, nebo v případě neexistence platebního účtu fyzická nebo právnická osoba, která dá platební příkaz;
4) „příjemcem“ fyzická nebo právnická osoba, která je zamýšleným příjemcem peněžních prostředků, jež jsou předmětem platební transakce;
5) „poskytovatelem platebních služeb“ kterákoli z kategorií právnických osob uvedených v čl. 1 odst. 1 směrnice 2007/64/ES a fyzické nebo právnické osoby uvedené v článku 26 uvedené směrnice, s výjimkou institucí uvedených v článku 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (přepracované znění) ( 1 ), jimž byla členským státem udělena výjimka podle čl. 2 odst. 3 směrnice 2007/64/ES;
6) „uživatelem platebních služeb“ fyzická nebo právnická osoba, která využívá platební službu jakožto plátce, příjemce nebo obojí;
7) „platební transakcí“ úkon uložení, převodu nebo výběru peněžních prostředků, ať už z podnětu plátce nebo příjemce nebo prostřednictvím příjemce, bez ohledu na jakékoli související povinnosti mezi plátcem a příjemcem;
8) „platebním příkazem“ pokyn vydaný plátcem nebo příjemcem poskytovateli platebních služeb, jímž žádá o provedení platební transakce;
9) „poplatkem“ poplatek účtovaný poskytovatelem platebních služeb uživateli platebních služeb a přímo nebo nepřímo spojený s platební transakcí;
10) „peněžními prostředky“ bankovky a mince, bezhotovostní peníze a elektronické peníze ve smyslu čl. 2 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností ( 2 );
11) „spotřebitelem“ fyzická osoba, jež jedná za jiným účelem než za účelem své obchodní, podnikatelské nebo profesní činnosti;
12) „mikropodnikem“ podnik, který je v okamžiku uzavření smlouvy o platební službě podnikem definovaným v článku 1 a v čl. 2 odst. 1 a 3 přílohy doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, a malých a středních podniků ( 3 );
13) „mezibankovním poplatkem“ poplatek placený mezi poskytovateli platebních služeb plátce a příjemce za každou inkasní transakci;
14) „inkasem“ platební služba pro odepsání částky platební transakce z platebního účtu plátce, při níž podnět k platební transakci dává příjemce na základě souhlasu, který plátce udělil příjemci, poskytovateli platebních služeb příjemce nebo svému vlastnímu poskytovateli platebních služeb;
15) „inkasním systémem“ společný soubor pravidel, postupů a standardů dohodnutých mezi poskytovateli platebních služeb za účelem provádění inkasních transakcí.
Článek 3
Poplatky za přeshraniční platby a odpovídající vnitrostátní platby
1. Poplatky, které poskytovatel platebních služeb účtuje uživateli platební služby za přeshraniční platby, jsou stejné jako poplatky účtované tímto poskytovatelem platebních služeb uživatelům platebních služeb za odpovídající vnitrostátní platby stejné hodnoty a ve stejné měně.
2. Při stanovení výše poplatků za přeshraniční platbu poskytovatel platebních služeb zjistí za účelem dodržení odstavce 1 odpovídající vnitrostátní platbu.
Považují-li to příslušné orgány za nezbytné, vydají pokyny pro zjištění odpovídajících vnitrostátních plateb. V rámci Platebního výboru zřízeného podle čl. 85 odst. 1 směrnice 2007/64/ES spolupracují příslušné orgány aktivně na zajištění konzistence pokynů týkajících se odpovídajících vnitrostátních plateb.
3. Pokud členský stát oznámil podle článku 14 své rozhodnutí o rozšíření uplatňování tohoto nařízení na svou národní měnu, je vnitrostátní platba prováděná v měně tohoto členského státu považována za platbu odpovídající přeshraniční platbě prováděné v eurech.
4. Toto nařízení se nevztahuje na poplatky za směnu měn.
Článek 4
Opatření usnadňující automatizaci plateb
1. Jestliže to připadá v úvahu, poskytovatel platebních služeb sdělí uživateli platebních služeb jeho mezinárodní číslo bankovního účtu (IBAN) a svůj identifikační kód banky (BIC).
Jestliže to připadá v úvahu, uvádí navíc poskytovatel platebních služeb na výpisech z účtu nebo v příloze k nim IBAN uživatele platebních služeb a BIC poskytovatele platebních služeb.
Poskytovatel platebních služeb poskytuje informace požadované podle tohoto odstavce uživateli platebních služeb bezplatně.
▼M1 —————
3. Poskytovatel platebních služeb může uživateli platebních služeb účtovat dodatečné poplatky k poplatkům účtovaným v souladu s čl. 3 odst. 1 v případě, že tento uživatel dá poskytovateli platebních služeb pokyn k provedení přeshraniční platební transakce, aniž by sdělil IBAN, a případně v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 ze dne 14. dubna, kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech a kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009 ( 4 ), příslušný kód BIC, platebního účtu v druhém členském státě. Tyto poplatky musí být přiměřené a musí odpovídat nákladům. Na jejich výši se poskytovatel platebních služeb a uživatel platebních služeb dohodnou. Poskytovatel platebních služeb informuje uživatele platebních služeb o výši dodatečných poplatků v dostatečném časovém předstihu před tím, než je uživatel platebních služeb touto dohodou vázán.
4. Je-li to vhodné s ohledem na povahu dotyčné platební transakce, ve všech případech fakturace za zboží a služby ve Společenství sdělí dodavatel zboží a služeb, který přijímá platby, na něž se vztahuje toto nařízení, svým zákazníkům svůj IBAN a BIC svého poskytovatele platebních služeb.
Článek 5
Oznamovací povinnosti pro účely platební bilance
1. S účinkem od 1. února 2016 zruší členské státy vnitrostátní oznamovací povinnosti založené na zúčtování uložené poskytovatelům platebních služeb pro účely statistiky platební bilance, které souvisejí s platebními transakcemi jejich klientů.
2. Aniž je dotčen odstavec 1, členské státy mohou nadále shromažďovat souhrnné údaje nebo jiné příslušné snadno dostupné informace, pokud tento sběr údajů nemá žádný dopad na automatizované zpracování plateb a může být ze strany poskytovatele platebních služeb zcela automatizován.
Článek 6
Mezibankovní poplatek za přeshraniční inkasní transakce
Neexistuje-li žádná dvoustranná dohoda mezi poskytovateli platebních služeb příjemce a plátce, uplatňuje se na každou přeshraniční inkasní transakci provedenou před 1. listopadem 2012 vícestranný mezibankovní poplatek ve výši 0,088 EUR, který platí poskytovatel platebních služeb příjemce poskytovateli platebních služeb plátce, pokud se dotyční poskytovatelé platebních služeb nedohodnou na nižším vícestranném mezibankovním poplatku.
Článek 7
Mezibankovní poplatek za vnitrostátní inkasní transakce
1. Aniž jsou dotčeny odstavce 2 a 3, v případě, že se mezi poskytovateli platebních služeb příjemce a plátce uplatňuje na vnitrostátní inkasní transakce provedené před 1. listopadem 2009 vícestranný mezibankovní poplatek nebo jiná odsouhlasená úplata, uplatňuje se tento vícestranný mezibankovní poplatek nebo jiná odsouhlasená úplata i na jakoukoli vnitrostátní inkasní transakci provedenou ►M1 před 1. únorem 2017 ◄ .
2. V případě, že je tento vícestranný mezibankovní poplatek nebo jiná odsouhlasená úplata ►M1 před 1. únorem 2017 ◄ snížena nebo zrušena, uplatní se toto snížení nebo zrušení na veškeré vnitrostátní inkasní transakce provedené před tímto dnem.
3. V případě, že mezi poskytovateli platebních služeb příjemce a plátce existuje dvoustranná dohoda týkající se vnitrostátních inkasních transakcí, se odstavce 1 a 2 nepoužijí, pokud nebyla vnitrostátní inkasní transakce provedena ►M1 před 1. únorem 2017 ◄ .
▼M1 —————
Článek 9
Příslušné orgány
Členské státy určí příslušné orgány zajišťující dodržování tohoto nařízení.
Členské státy oznámí Komisi tyto příslušné orgány do 29. dubna 2010. Neprodleně oznámí Komisi jakékoli následné změny týkající se těchto orgánů.
Členské státy mohou určit, že příslušnými orgány budou subjekty, které již existují.
Členské státy po příslušných orgánech požadují,aby účinně kontrolovaly dodržování tohoto nařízení, a přijmou veškerá opatření, jež jsou k zajištění dodržování tohoto nařízení nezbytná.
Článek 10
Postupy pro vyřizování stížností na údajné porušení tohoto nařízení
1. Členské státy zavedou postupy, které uživatelům platebních služeb a jiným zúčastněným stranám umožní podávat příslušným orgánům stížnosti na údajné porušení tohoto nařízení ze strany poskytovatelů platebních služeb.
Členské státy mohou k tomuto účelu použít nebo rozšířit stávající postupy.
2. Tam kde je to vhodné, a aniž je dotčeno právo na podání žaloby k soudu podle vnitrostátního procesního práva, informují příslušné orgány stranu, která stížnost podala, o existenci mimosoudních postupů pro vyřizování stížností a zjednávání nápravy zavedených podle článku 11.
Článek 11
Postupy pro mimosoudní vyřizování stížností a mimosoudní zjednávání nápravy
1. Členské státy zavedou přiměřené a účinné postupy pro mimosoudní vyřizování stížností a mimosoudní zjednávání nápravy pro urovnávání sporů mezi uživateli platebních služeb a jejich poskytovateli platebních služeb, které se týkají práv a povinností vyplývajících z tohoto nařízení. Za tím účelem členské státy určí některý z již existujících subjektů, kde je to vhodné, nebo zřídí nové subjekty.
2. Členské státy oznámí Komisi tyto subjekty do 29. dubna 2010. Neprodleně oznámí Komisi jakékoli následné změny týkající se těchto subjektů.
3. Členské státy mohou stanovit, že se tento článek použije pouze na ty uživatele platebních služeb, kteří jsou spotřebiteli nebo mikropodniky. V takovém případě členské státy tuto skutečnost oznámí Komisi.
Článek 12
Přeshraniční spolupráce
Příslušné orgány a subjekty jednotlivých členských států odpovědné za mimosoudní vyřizování stížností a mimosoudní zjednávání nápravy uvedené v článcích 9 a 11 spolupracují aktivně a bez průtahů při řešení přeshraničních sporů. Členské státy zajistí, aby se tato spolupráce uskutečňovala.
Článek 13
Sankce
Aniž je dotčen článek 17, členské státy stanoví do 1. června 2010 sankce za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí takto stanovené sankce Komisi do 29. října 2010 a neprodleně jí oznámí všechny následné změny těchto ustanovení.
Článek 14
Použití na jiné měny než euro
1. Členský stát, který nepoužívá jako svou měnu euro a který se rozhodne rozšířit uplatňování tohoto nařízení, s výjimkou článků 6, 7 a 8, na svou národní měnu, oznámí toto své rozhodnutí Komisi. Toto oznámení se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie. Rozšíření uplatňování tohoto nařízení nabývá účinku uplynutím 14 dnů od uvedeného zveřejnění.
2. Členský stát, který nepoužívá jako svou měnu euro a který se rozhodne rozšířit uplatňování článků 6, 7 nebo 8 či jejich kombinace na svou národní měnu, oznámí své rozhodnutí Komisi. Toto oznámení se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie. Rozšíření uplatňování článků 6, 7 nebo 8 nabývá účinku uplynutím 14 dnů od uvedeného zveřejnění.
3. Od členských států, které k 29. říjnu 2009 již učinily oznámení podle článku 9 nařízení (ES) č. 2560/2001, se nevyžaduje předložení oznámení podle odstavce 1 tohoto článku.
Článek 15
Přezkum
1. Do 19. dubna 2022 Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě, ECB a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování a dopadu tohoto nařízení, která obsahuje zejména:
a) hodnocení uplatňování článku 3 tohoto nařízení ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/518 ( 5 ) poskytovateli platebních služeb;
b) hodnocení vývoje objemů a poplatků u vnitrostátních a přeshraničních plateb v národních měnách členských států a v eurech od přijetí nařízení (EU) 2019/518;
c) hodnocení dopadu článku 3 tohoto nařízení ve znění nařízení (EU) 2019/518 na vývoj poplatků za konverzi měny a dalších poplatků souvisejících s platebními službami pro plátce i příjemce;
d) hodnocení odhadovaného dopadu změny čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení tak, aby zahrnoval všechny měny členských států;
e) hodnocení, do jaké míry poskytovatelé služeb konverze měny dodržují informační povinnosti stanovené v článcích 3a a 3b tohoto nařízení a vnitrostátní právní předpisy, kterými se provádějí čl. 45 odst. 1, čl. 52 odst. 3 a čl. 59 odst. 2 směrnice (EU) 2015/2366, a zda tato pravidla zvýšila transparentnost poplatků za konverzi měny;
f) hodnocení, zda a do jaké míry se poskytovatelé služeb konverze měny potýkají s problémy při praktickém uplatňování článků 3a a 3b tohoto nařízení a vnitrostátních právních předpisů, kterými se provádějí čl. 45 odst. 1, čl. 52 odst. 3 a čl. 59 odst. 2 směrnice (EU) 2015/2366;
g) analýzu nákladů a přínosů komunikačních kanálů a technologií, jež využívají poskytovatelé služeb konverze měny nebo jež mají poskytovatelé služeb konverze měny k dispozici a které mohou dále zlepšit transparentnost poplatků za konverzi měny, včetně hodnocení toho, zda existují určité kanály, které by měli mít poskytovatelé platebních služeb povinnost nabízet pro zasílání informací uvedených v článku 3a; tato analýza obsahuje rovněž posouzení technické proveditelnosti zveřejňování informací podle čl. 3a odst. 1 a 3 tohoto nařízení současně před iniciací každé transakce u všech možností konverze měny, jež jsou dostupné v bankomatu nebo v místě prodeje;
h) analýzu nákladů a přínosů zavedení možnosti, aby plátci blokovali v bankomatu nebo v místě prodeje možnosti konverze měny nabízené jinými subjekty, než je poskytovatel platebních služeb plátce, a změnili v tomto ohledu své preference;
i) analýzu nákladů a přínosů zavedení požadavku, aby poskytovatel platebních služeb plátce uplatňoval při zúčtování a vyrovnání transakce v rámci poskytování služeb konverze měny ve vztahu k individuální platební transakci směnný kurz platný v okamžiku iniciace transakce.
2. Zpráva uvedená v odstavci 1 tohoto článku zahrnuje alespoň období od 15. prosince 2019 do 19. října 2021. Zohledňuje specifika jednotlivých platebních transakcí, přičemž rozlišuje zejména mezi transakcemi iniciovanými v bankomatu a transakcemi iniciovanými v místě prodeje.
Pro sestavení zprávy může Komise využít údaje získané členskými státy ve vztahu k odstavci 1.
Článek 16
Zrušení
Nařízení (ES) č. 2560/2001 se zrušuje s účinkem ode dne 1. listopadu 2009.
Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení.
Článek 17
Vstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Použije se ode dne 1. listopadu 2009.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
( 1 ) Úř. věst. L 177, 30.6.2006, s. 1.
( 2 ) Úř. věst. L 267, 10.10.2009, s. 7.
( 3 ) Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36.
( 4 ) Úř. věst. L 94, 30.3.2012, s. 22.
( 5 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/518 ze dne 19. března 2019, kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009, pokud jde o některé poplatky za přeshraniční platby v Unii a poplatky za konverzi měny (Úř. věst. L 91, 29.3.2019, s. 36).