— centrálních bank členských států,

— žirových institucí poštovních úřadů,

— v Belgii: na činnost „Institut de Réescompte et de Garantie/Herdiscontering- en Waarborginstituut“,

— v Dánsku: na činnost „Dansk Eksportfinansieringsfond“, „Danmarks Skibskredit A/S“ a „KommuneKredit“,

— v Německu: na činnost „Kreditanstalt für Wiederaufbau“, podniků uznávaných na základě „Wohnungsgemeinnützigkeitsgesetz“ (zákona o neziskovém užívání bytů) za orgány státní bytové politiky, které se nezabývají především bankovními operacemi, a podniků uznávaných podle uvedeného zákona za neziskové bytové podniky,

— v Řecku: na činnost „Ταμείο Παρακαταθηκών και Δανείων“ (Tamio Parakatathikon kai Danion),

— ve Španělsku: na činnost „Instituto de Crédito Oficial“,

— ve Francii: na činnost „Caisse des dépôts et consignations“,

— v Irsku: na činnost úvěrových sdružení a dobročinných společností („credit unions“ a „friendly societies“),

— v Itálii: na činnost „Cassa depositi e prestiti“,

— v Lotyšsku: na činnost „krājaizdevu sabiedrības“, to znamená podniků, které jsou podle „krājaizdevu sabiedrību likums“ uznávány za družstevní podniky, jež poskytují finanční služby jen svým členům,

— v Litvě: na činnost „kredito unijos“ kromě „Centrinė kredito unija“,

— v Maďarsku: na činnost „Magyar Fejlesztési Bank Rt.“ a „Magyar Export-Import Bank Rt.“,

— v Nizozemsku: na činnost „Nederlandse Investeringsbank voor Ontwikkelingslanden NV“, „NV Noordelijke Ontwikkelings Maatschappij“, „NV Industriebank Limburgs Instituut voor Ontwikkeling en Financiering“ a „Overijsselse Ontwikkelingsmaatschappij NV“,

— v Rakousku: na činnost podniků uznávaných za stavební sdružení ve veřejném zájmu a „Österreichische Kontrollbank AG“,

— v Polsku: na činnost „Spółdzielcze Kasy Oszczędnościowo – Kredytowe“ a „Bank Gospodarstwa Krajowego“,

— v Portugalsku: na činnost „Caixas Económicas“ existujících k 1. lednu 1986, s výjimkou těch, které mají formu akciových společností a s výjimkou „Caixa Económica Montepio Geral“,

— ve Finsku: na činnost „Teollisen yhteistyön rahasto Oy/Fonden för industriellt samarbete Ab“ a „Finnvera Oyj/Finnvera Abp“,

— ve Švédsku: na činnost „Svenska Skeppshypotekskassan“,

— ve Spojeném království: na činnost „National Savings Bank“, „Commonwealth Development Finance Company Ltd“, „Agricultural Mortgage Corporation Ltd“, „Scottish Agricultural Securities Corporation Ltd“, na činnost zmocněnců Koruny pro zámořské vlády a správní orgány („Crown Agents for overseas governments and administrations“), úvěrových sdružení („credit unions“) a obecních bank („municipal banks“).

a) závazky ústředního subjektu a přidružených institucí jsou společné a nerozdílné nebo že závazky přidružených institucí jsou plně zaručeny ústředním subjektem,

b) platební schopnost a likvidita ústředního subjektu a všech přidružených institucí jsou sledovány jako celek na základě konsolidovaných účetních závěrek a

c) řídící orgány ústředního subjektu jsou oprávněny vydávat pokyny řídícím orgánům přidružených institucí.

1) „úvěrovou instituci“ se rozumí podnik, jehož činnost spočívá v přijímání vkladů nebo jiných splatných peněžních prostředků od veřejnosti a poskytování úvěrů na vlastní účet;

2) „povolením“ se rozumí nástroj v jakékoliv formě vystavený orgány, jímž se uděluje právo vykonávat činnost úvěrové instituce;

3) „pobočkou“ se rozumí provozovna bez právní subjektivity, jež tvoří součást úvěrové instituce a jež přímo provádí všechny nebo některé operace tvořící podstatu činnosti úvěrových institucí;

4) „příslušnými orgány“ se rozumějí vnitrostátní orgány, které právní předpisy opravňují k dohledu nad úvěrovými institucemi;

5) „finanční institucí“ se rozumí podnik jiný než úvěrová instituce, jehož hlavní činností je nabývání účastí nebo výkon jedné nebo více činností uvedených v příloze I bodech 2 až 12 a 15;

6) „institucí“ se pro účely hlavy V kapitoly 2 oddílů 2, 3 a 5 rozumí instituce podle definice v čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 2006/49/ES;

7) „domovským členským státem“ se rozumí členský stát, v němž byla úvěrová instituce povolena v souladu s články 6 až 9 a 11 až 14;

8) „hostitelským členským státem“ se rozumí členský stát, v němž má úvěrová instituce pobočku nebo v němž poskytuje služby;

9) „kontrolou“ se rozumí vztah mezi mateřským a dceřiným podnikem, jak je vymezen v článku 1 směrnice 83/349/EHS, nebo obdobný vztah mezi fyzickou nebo právnickou osobou a podnikem;

10) „účastí“ pro účely čl. 57 písm. o) a p), článků 71 až 73 a hlavy V kapitoly 4 se rozumí účast ve smyslu první věty článku 17 čtvrté směrnice Rady 78/660/EHS ze dne 25. července 1978 o ročních účetních závěrkách některých forem společností ( 13 ) nebo přímé nebo nepřímé držení nejméně 20 % hlasovacích práv v podniku nebo kapitálu podniku;

11) „kvalifikovanou účastí“ se rozumí přímé nebo nepřímé držení nejméně 10 % kapitálu podniku nebo hlasovacích práv v podniku nebo jakákoli jiná možnost uplatňování podstatného vlivu na řízení daného podniku;

12) „mateřským podnikem“ se rozumí:

13) „dceřiným podnikem“ se rozumí:

Dceřiné podniky dceřiných podniků se rovněž považují za dceřiné podniky podniku, který je jejich původním mateřským podnikem;

14) „mateřskou úvěrovou institucí v členském státě“ se rozumí úvěrová instituce, která má dceřiný podnik ve formě úvěrové instituce nebo finanční instituce nebo která drží v takové instituci účast, zároveň sama není dceřiným podnikem jiné úvěrové instituce povolené v témž členském státě ani dceřiným podnikem finanční holdingové společnosti zřízené v témž členském státě;

15) „mateřskou finanční holdingovou společností v členském státě“ se rozumí finanční holdingová společnost, která sama není dceřiným podnikem úvěrové instituce povolené v témž členském státě ani dceřiným podnikem finanční holdingové společnosti zřízené v témž členském státě;

16) „mateřskou úvěrovou institucí v EU“ se rozumí mateřská úvěrová instituce v členském státě, která není dceřiným podnikem jiné úvěrové instituce povolené v kterémkoli členském státě ani finanční holdingové společnosti zřízené v kterémkoli členském státě;

17) „mateřskou finanční holdingovou společností v EU“ se rozumí mateřská finanční holdingová společnost v členském státě, která není dceřiným podnikem úvěrové instituce povolené v kterémkoli členském státě ani jiné finanční holdingové společnosti zřízené v kterémkoli členském státě;

18) „subjekty veřejného sektoru“ se rozumějí nekomerční správní orgány, které jsou odpovědné centrální vládě, orgánům regionální nebo místní správy nebo orgánům, které z pohledu příslušných orgánů vykonávají stejné funkce jako orgány regionální a místní správy, nebo nekomerční podniky, jejichž vlastníky jsou centrální vlády, které mají výslovné dohody o zárukách, a mohou zahrnovat subjekty s vlastní správou, jež se řídí právními předpisy a jsou pod veřejným dohledem;

19) „finanční holdingovou společností“ se rozumí finanční instituce, jejíž dceřiné podniky jsou buď výlučně, nebo převážně úvěrovými institucemi nebo finančními institucemi, přičemž alespoň jeden z dceřiných podniků je úvěrovou institucí, a která není smíšenou finanční holdingovou společností ve smyslu čl. 2 bodu 15 směrnice 2002/87/ES ( 14 );

20) „smíšenou holdingovou společností“ se rozumí mateřský podnik, který není finanční holdingovou společností ani úvěrovou institucí, ani smíšenou finanční holdingovou společností ve smyslu čl. 2 bodu 15 směrnice 2002/87/ES, mezi jehož dceřinými podniky je alespoň jedna úvěrová instituce;

21) „podnikem pomocných služeb“ se rozumí podnik, jehož hlavní činností je vlastnictví nebo správa nemovitostí, řízení služeb zpracování dat nebo jiné podobné činnosti, kterými napomáhá hlavní činnosti jedné nebo více úvěrových institucí;

22) „operačním rizikem“ se rozumí riziko ztráty, které vyplývá z vnějších událostí nebo z nedostatků či selhání vnitřních procesů, osob a systémů a které zahrnuje právní riziko;

23) „centrální banky“ zahrnují Evropskou centrální banku, není-li stanoveno jinak;

24) „rizikem rozmělnění“ se rozumí riziko, že se výše pohledávky sníží peněžním nebo nepeněžním plněním poskytnutým dlužníkovi;

25) „pravděpodobností selhání“ se rozumí pravděpodobnost selhání protistrany během jednoho roku;

26) „ztrátou“ pro účely hlavy V kapitoly 2 oddílu 3 se rozumí ekonomická ztráta, včetně podstatných účinků diskontu a podstatných přímých i nepřímých nákladů souvisejících se získáváním částek splatných podle nástroje;

27) „ztrátou ze selhání (LGD)“ se rozumí poměr mezi ztrátou na expozici z důvodu selhání protistrany a mezi částkou dlužnou v okamžiku selhání;

28) „konverzním faktorem“ se rozumí poměr mezi částkou příslibu, která dosud není vyčerpána a bude vyčerpána a nebude splacena v okamžiku selhání, k částce příslibu, která dosud není vyčerpána; rozsah příslibu bude stanoven povoleným limitem, pokud nepovolený limit není vyšší;

29) „očekávanou ztrátou“ pro účely hlavy V kapitoly 2 oddílu 3 se rozumí poměr mezi ztrátou očekávanou u expozice v případě selhání protistrany nebo v případě rozmělnění v období jednoho roku a mezi částkou dlužnou v okamžiku selhání;

30) „snižováním úvěrového rizika“ se rozumí technika, kterou úvěrová instituce používá ke snižování úvěrového rizika spojeného s expozicí nebo expozicemi, které si úvěrová instituce ponechává;

31) „majetkovým zajištěním úvěrového rizika“ se rozumí technika snižování úvěrového rizika, u níž snížení úvěrového rizika spojeného s expozicí úvěrové instituce vyplývá z práva dané úvěrové instituce v případě selhání protistrany nebo v případě jiné předem určené úvěrové události týkající se protistrany realizovat, obdržet, přivlastnit si nebo zadržet určitá aktiva nebo částky nebo snížit hodnotu expozice na částku nebo tuto expozici nahradit částkou, která představuje rozdíl mezi hodnotou expozice a hodnotou pohledávky vůči úvěrové instituci;

32) „zajištěním úvěrového rizika třetí stranou“ se rozumí technika snižování úvěrového rizika, u níž snížení úvěrového rizika z expozice úvěrové instituce vyplývá ze závazku třetí strany zaplatit částku v případě selhání dlužníka nebo v případě jiné předem určené úvěrové události;

33) „repo obchodem“ se rozumí jakákoli transakce uskutečněná na základě dohody, která odpovídá definici „dohody o zpětném odkupu“ nebo „dohody o zpětném odprodeji“ uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. m) směrnice 2006/49/ES;

34) „půjčkami nebo výpůjčkami cenných papírů nebo komodit“ se rozumějí jakékoli transakce, které odpovídají definicím „půjček cenných papírů nebo komodit“ nebo „výpůjček cenných papírů nebo komodit“ uvedeným v čl. 3 odst. 1 písm. n) směrnice 2006/49/ES;

35) „nástrojem podobným hotovosti“ se rozumí vkladní list nebo jiný podobný nástroj vydaný úvěrovou institucí poskytující úvěr;

36) „sekuritizací“ se rozumí transakce nebo systém transakcí, jímž je úvěrové riziko související s jedním či větším počtem úvěrových expozic rozloženo do jednotlivých tranší a:

37) „tradiční sekuritizací“ se rozumí sekuritizace, ve které dochází k ekonomickému převodu sekuritizovaných expozic na sekuritizační jednotku pro speciální účel, která vydává cenné papíry. Tento převod je doprovázen buď převodem vlastnictví k převáděným sekuritizovaným expozicím od úvěrové instituce, která je původcem, nebo přistoupením k pohledávce. Vydané cenné papíry nepředstavují pro úvěrovou instituci, která je původcem, platební závazky;

38) „syntetickou sekuritizací“ se rozumí sekuritizace, ve které je úvěrové riziko rozděleno do jednotlivých tranší pomocí úvěrových derivátů nebo záruk a úvěrové expozice zůstávají v rozvaze úvěrové instituce, která je původcem;

39) „tranší“ se rozumí smluvně vytvořený segment úvěrového rizika spojeného s úvěrovou expozicí nebo expozicemi, přičemž pozice v tomto segmentu představuje větší nebo menší úvěrové riziko než stejně velká pozice v jakémkoli jiném segmentu, aniž by se přihlíželo k zajištění úvěrového rizika, kterou držitelům pozice v daném segmentu nebo v jiných segmentech poskytly třetí strany;

40) „sekuritizační pozicí“ se rozumí jakákoli expozice v sekuritizaci;

41) „původcem“ se rozumí:

42) „sponzorem“ se rozumí úvěrová instituce, která není původcem a která vytváří a spravuje program komerčních papírů zajištěných aktivy nebo jiný sekuritizační systém, v jehož rámci nakupuje úvěrové expozice od třetích stran;

43) „úvěrovým posílením“ se rozumí smluvní ujednání, na jehož základě dojde ke zvýšení úvěrové kvality pozice v sekuritizaci oproti kvalitě, kterou by pozice měla bez takového posílení, včetně posílení provedeného zařazením tranší, které jsou v sekuritizaci podřízenější, nebo jinými typy zajištění úvěrového rizika;

44) „sekuritizační jednotkou pro speciální účel“ se rozumí svěřenecký nebo jiný subjekt, který není úvěrovou institucí a je zřízen za účelem provádění sekuritizace či sekuritizací; jeho činnost je omezena na úkony, které jsou nezbytné k dosažení uvedeného cíle; jeho struktura je navržena tak, aby zajistila naprosté oddělení závazků jednotky od závazků úvěrové instituce, která je původcem; držitelé účasti v této jednotce mohou svou účast volně vyměňovat nebo zastavovat;

45) „ekonomicky spjatou skupinou klientů“ se rozumějí:

▼M7

▼B

46) „úzkým propojením“ se rozumí stav, kdy jsou dvě nebo více fyzických či právnických osob spojeny jedním z následujících způsobů:

47) „uznávanými burzami“ se rozumějí burzy, které jsou jako takové uznány příslušnými orgány a které splňují následující podmínky:

48) „orgánem vykonávajícím dohled na konsolidovaném základě“ se rozumí příslušný orgán odpovědný za výkon dohledu na konsolidovaném základě nad mateřskými úvěrovými institucemi v EU a úvěrovými institucemi kontrolovanými mateřskými finančními holdingovými společnostmi v EU.

a) počáteční kapitál není nižší než jeden milion EUR,

b) dotyčné členské státy sdělí Komisi důvody využití této možnosti a

c) u názvu úvěrové instituce, která nedosahuje minimálního kapitálu uvedeného v odstavci 1, je na seznamu uvedeném v článku 14 příslušná poznámka.

a) každá úvěrová instituce, která je právnickou osobou a která má podle vnitrostátního práva, kterým se řídí, sídlo, měla skutečné sídlo v členském státě, kde má své sídlo, a

b) každá jiná úvěrová instituce měla skutečné sídlo v členském státě, který jí vydal povolení a ve kterém skutečně vykonává svou činnost.

a) dotčená úvěrová instituce je dceřiným podnikem úvěrové instituce povolené v jiném členském státě,

b) dotčená úvěrová instituce je dceřiným podnikem mateřského podniku úvěrové instituce povolené v jiném členském státě nebo

c) dotčená úvěrová instituce je kontrolována týmiž fyzickými nebo právnickými osobami, které kontrolují úvěrovou instituci povolenou v jiném členském státě.

a) dotčená úvěrová instituce je dceřiným podnikem pojišťovny nebo investičního podniku povoleného ve Společenství,

b) dotčená úvěrová instituce je dceřiným podnikem mateřského podniku pojišťovny nebo investičního podniku povoleného ve Společenství nebo

c) dotčená úvěrová instituce je kontrolována toutéž fyzickou či právnickou osobou, která kontroluje pojišťovnu nebo investiční podnik povolený ve Společenství.

a) nevyužije své povolení do dvanácti měsíců, výslovně se jej zřekne nebo neprovozuje činnost po dobu více než šesti měsíců, nestanoví-li daný členský stát, že v takových případech povolení zaniká;

b) získala povolení na základě nepravdivých prohlášení nebo jinými nedovolenými prostředky;

c) přestala splňovat podmínky, na jejichž základě bylo povolení vydáno;

d) nadále nevlastní dostatečný kapitál nebo již nadále není schopna plnit své závazky vůči svým věřitelům, a zejména pokud již nezajišťuje bezpečnost jí svěřených majetkových hodnot; nebo

e) spadá pod některý jiný případ, kdy lze podle vnitrostátních právních předpisů povolení odejmout.

a) je navrhovaný nabyvatel usazen mimo Společenství nebo je mimo Společenství regulován, nebo

b) navrhovaný nabyvatel je fyzickou nebo právnickou osobou a nepodléhá dozoru ani dohledu podle této směrnice, směrnice 85/611/EHS ( 17 ), směrnice 92/49/EHS ( 18 ), směrnice 2002/83/ES ( 19 ), směrnice 2004/39/ES ani směrnice 2005/68/ES ( 20 ).

a) pověst navrhovaného nabyvatele;

b) pověst a zkušenost všech osob, které budou v důsledku navrhovaného nabytí řídit činnosti úvěrové instituce;

c) finanční zdraví navrhovaného nabyvatele, zejména ve vztahu k vykonávané a plánované činnosti v úvěrové instituci, v níž je navrhováno nabytí;

d) skutečnost, zda bude úvěrová instituce schopna dodržet a nadále dodržovat obezřetnostní požadavky na základě této směrnice a jiných směrnic, zejména směrnic 2000/46/ES, 2002/87/ES a 2006/49/ES, a zejména zda má skupina, jejíž součástí se úvěrová instituce stane, strukturu umožňující výkon účinného dozoru nebo dohledu, účinnou výměnu informací mezi příslušnými orgány vymezení působnosti mezi příslušnými orgány;

e) skutečnost, zda existuje důvodné podezření, že ve spojení s navrhovaným nabytím dochází nebo došlo k praní peněz nebo k financování terorismu nebo k pokusům o ně ve smyslu článku 1 směrnice 2005/60/ES ( 21 ) nebo že by navrhované nabytí mohlo zvýšit riziko takového jednání.

a) úvěrová instituce, životní pojišťovna, pojišťovna, zajišťovna, investiční podnik nebo správcovská společnost ve smyslu čl. 1a bodu 2 směrnice 85/611/EHS (dále jen „správcovská společnost SKIPCP“) s povolením v jiném členském státě nebo v odvětví jiném, než ve kterém je navrhováno nabytí;

b) mateřský podnik úvěrové instituce, životní pojišťovny, pojišťovny, zajišťovny, investičního podniku nebo správcovské společnosti SKIPCP s povolením v jiném členském státě nebo v odvětví jiném, než ve kterém je navrhováno nabytí, nebo

c) fyzická nebo právnická osoba, která kontroluje úvěrovou instituci, životní pojišťovnu, pojišťovnu, zajišťovnu, investiční podnik nebo správcovskou společnost SKIPCP s povolením v jiném členském státě nebo v odvětví jiném, než ve kterém je navrhováno nabytí.

a) mateřský podnik nebo podniky byly povoleny jakožto úvěrové instituce v členském státě, jehož právem se finanční instituce řídí,

b) dotyčné činnosti jsou skutečně provozovány na území zmíněného členského státu,

c) mateřský podnik nebo podniky drží alespoň 90 % hlasovacích práv plynoucích z podílu na kapitálu finanční instituce,

d) mateřský podnik nebo podniky splňují požadavky příslušných orgánů, pokud se jedná o obezřetné řízení finanční instituce, a prohlásí se souhlasem příslušných orgánů domovského členského státu, že ručí společně a nerozdílně za závazky finanční instituce, a

e) na finanční instituci se skutečně vztahuje, zvláště pokud jde o dotyčné činnosti, konsolidovaný dohled nad mateřským podnikem nebo každým z mateřských podniků podle hlavy V kapitoly 4 oddílu 1, zejména za účelem minimálních kapitálových požadavků stanovených v článku 75, kontroly velké angažovanosti a omezení účastí, jak je stanoví články 120 až 122.

a) členský stát, na jehož území hodlá zřídit pobočku,

b) obchodní plán pobočky, uvádějící mimo jiné zamýšlené druhy činnosti a organizační uspořádání pobočky,

c) adresu v hostitelském členském státě, kde lze získat potřebné dokumenty, a

d) jména osob, které budou odpovídat za řízení pobočky.

a) úvěrovými institucemi, jejichž mateřské podniky mají skutečné sídlo ve třetí zemi, nebo

b) úvěrovými institucemi ve třetích zemích, jejichž mateřské podniky, a to úvěrové instituce nebo finanční holdingové společnosti, mají skutečné sídlo ve Společenství.

a) příslušné orgány členských států mohly získávat informace nezbytné pro výkon dohledu na základě konsolidované finanční situace nad úvěrovými institucemi a finančními holdingovým společnostmi nacházejícími se ve Společenství, které mají dceřiné nebo přidružené podniky, jež jsou úvěrovými institucemi nebo finančními institucemi mimo Společenství, a

b) příslušné orgány třetích zemí mohly získávat informace nezbytné pro výkon dohledu nad mateřskými podniky se skutečným sídlem na jejich území, které mají dceřiné nebo přidružené podniky, jež jsou úvěrovými institucemi nebo finančními institucemi v jednom nebo více členských státech.

a) zda podíl pobočky úvěrové instituce na trhu z hlediska vkladů přesahuje 2 % v hostitelském členském státě;

b) pravděpodobný dopad pozastavení nebo ukončení činnosti úvěrové instituce na tržní likviditu a platební a zúčtovací a vypořádací systémy v hostitelském členském státě a

c) velikost a význam pobočky, pokud jde o počet klientů v souvislosti s bankovním nebo finančním systémem hostitelského členského státu.

Příslušné orgány domovského a hostitelského členského státu a orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě v případech, kdy se použije čl. 129 odst. 1, učiní vše, co je v jejich silách, aby dosáhly společného rozhodnutí o označení pobočky za významnou.

Nebude-li společného rozhodnutí dosaženo do dvou měsíců od obdržení žádosti podle prvního pododstavce, příslušné orgány hostitelského členského státu během dalšího dvouměsíčního období samy rozhodnou, zda je pobočka významná. Při přijímání tohoto rozhodnutí zohlední příslušné orgány hostitelského členského státu veškeré názory a výhrady orgánu vykonávajícího dohled na konsolidovaném základě nebo příslušných orgánů domovského členského státu.

Rozhodnutí uvedená v třetím a čtvrtém pododstavci mají podobu dokumentu obsahujícího plně odůvodněné rozhodnutí, který se předá dotčeným příslušným orgánům, jsou závazná a musí být příslušnými orgány v dotčených členských státech uplatňována.

Označením pobočky za významnou nejsou dotčena práva a povinnosti příslušných orgánů podle této směrnice.

a) aby se příslušné orgány podílely na činnosti Evropského výboru orgánů bankovního dohledu;

b) aby se příslušné orgány řídily pokyny, doporučeními, standardy a jinými opatřeními přijatými Evropským výborem orgánů bankovního dohledu a aby případně uvedly, z jakého důvodu tak nečiní;

c) aby vnitrostátní mandáty příslušných orgánů nebránily těmto orgánům ve výkonu povinností plynoucích z členství v Evropském výboru orgánů bankovního dohledu nebo z této směrnice.

a) k prověření toho, zda jsou splněny podmínky pro přístup k činnosti úvěrových institucí, a k usnadnění sledování podmínek výkonu této činnosti na nekonsolidovaném nebo konsolidovaném základě, zejména s důrazem na likviditu, platební schopnost, velkou angažovanost, správní a účetní postupy a organizaci vnitřní kontroly,

b) k ukládání sankcí,

c) ve správním řízení při opravném prostředku proti rozhodnutí příslušného orgánu, nebo

d) v soudním řízení zahájeném na základě článku 55 nebo zvláštních ustanovení této směrnice nebo jiných směrnic přijatých v oblasti úvěrových institucí.

a) orgány příslušnými k dohledu nad jinými finančními institucemi a pojišťovnami, jakož i orgány odpovědnými za dohled nad finančními trhy,

b) subjekty zúčastněnými na likvidaci a konkursu úvěrových institucí a na dalších obdobných řízeních a

c) osobami příslušnými k provádění statutárního auditu účetnictví úvěrových institucí a jiných finančních institucí

a) orgány odpovědnými za dohled nad subjekty zúčastněnými na likvidaci a konkursu úvěrových institucí a na dalších obdobných řízeních a

b) orgány odpovědnými za dohled nad osobami pověřenými výkonem statutárního auditu účetnictví pojišťoven, úvěrových institucí, investičních podniků a jiných finančních institucí.

a) informace jsou určeny k výkonu dohledu uvedeného v prvním pododstavci,

b) informace získané v této souvislosti podléhají profesnímu tajemství podle čl. 44 odst. 1 a

c) pocházejí-li informace z jiného členského státu, nesmějí být sděleny bez výslovného souhlasu příslušných orgánů, které je poskytly, a případně výhradně pro účely, pro které tyto orgány daly souhlas.

a) informace jsou určeny k výkonu úkolů uvedených v prvním pododstavci,

b) informace získané v této souvislosti podléhají profesnímu tajemství podle čl. 44 odst. 1 a

c) pocházejí-li informace z jiného členského státu, nesmějí být sděleny bez výslovného souhlasu příslušných orgánů, které je poskytly, a případně výhradně pro účely, pro které tyto orgány daly souhlas.

a) centrálním bankám Evropského systému centrálních bank a jiným subjektům s obdobnými úkoly, které jednají jako měnové orgány, jsou-li tyto informace významné pro výkon jejich úkolů stanovených právními předpisy, včetně provádění měnové politiky a souvisejícího zajištění likvidity, dohledu nad platebními a zúčtovacími systémy a systémy vypořádání obchodů s cennými papíry a ochrany stability finančního systému;

b) případně jiným státním orgánům odpovědným za dohled nad platebními systémy.

a) představovat zásadní porušení právních nebo správních předpisů, které stanoví podmínky pro povolení nebo které konkrétně upravují provozování činnosti úvěrové instituce,

b) ovlivnit nepřetržitost fungování úvěrové instituce nebo

c) způsobit, že bude odmítnuto ověření účtů nebo k nim bude udělen výrok s výhradou.

a) základní kapitál ve smyslu článku 22 směrnice 86/635/EHS, pokud již byl splacen, k němuž se připočte příslušné emisní ážio, který plně absorbuje ztráty v běžných situacích a v případě úpadku či likvidace se řadí za všechny ostatní pohledávky,

b) rezervní fondy ve smyslu článku 23 směrnice 86/635/EHS a hospodářský výsledek vzniklý v důsledku uplatnění konečného hospodářského výsledku,

c) rezervy na všeobecná bankovní rizika ve smyslu článku 38 směrnice 86/635/EHS,

ca) nástroje jiné než uvedené v písmenu a), které vyhovují požadavkům stanoveným v čl. 63 odst. 2 písm. a), c), d) a e) a v článku 63a,

d) rezervní fondy na nové ocenění ve smyslu článku 33 směrnice 78/660/EHS,

e) úpravy ocenění ve smyslu čl. 37 odst. 2 směrnice 86/635/EHS,

f) jiné položky ve smyslu článku 63,

g) závazky členů úvěrových institucí zřízených ve formě družstva a společné a nerozdílné závazky dlužníků některých institucí organizovaných ve formě fondů, jak jsou uvedeny v čl. 64 odst. 1, a

h) kumulativní prioritní akcie na dobu určitou a podřízený dluh, jak je uvedený v čl. 64 odst. 3.

i) účetní hodnota vlastních akcií v držení úvěrové instituce,

j) nehmotná aktiva ve smyslu čl. 4 („Aktiva“) bodu 9 směrnice 86/635/EHS,

k) podstatné ztráty v běžném finančním roce,

l) účasti v jiných úvěrových a finančních institucích přesahující 10 % jejich kapitálu,

m) podřízené pohledávky a nástroje uvedené v článku 63 a čl. 64 odst. 3, které má úvěrová instituce vůči úvěrovým a finančním institucím, v nichž má majetkovou účast přesahující 10 % jejich kapitálu,

n) účasti v jiných úvěrových a finančních institucích nepřesahující 10 % jejich kapitálu, podřízené pohledávky a nástroje uvedené v článku 63 a čl. 64 odst. 3, které má úvěrová instituce vůči úvěrovým a finančním institucím jiným než uvedeným v písmenech l) a m), pokud jde o celkovou výši těchto účastí, podřízených pohledávek a nástrojů přesahující 10 % kapitálu této úvěrové instituce vypočítaného před odpočtem položek v písmenech l) až p),

o) účasti ve smyslu čl. 4 odst. 10, které má úvěrová instituce v:

p) každá z následujících položek, které má úvěrová instituce vůči subjektům vymezeným v písmenu o), v nichž má účast:

q) u úvěrových institucí, které při výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic postupují podle oddílu 3 pododdílu 2, záporné hodnoty vyplývající z výpočtu uvedeného v příloze VII části 1 bodě 36 a očekávané ztráty vypočítané podle přílohy VII části 1 bodů 32 a 33 a

r) hodnota expozice sekuritizačních pozic, které podle přílohy IX části 4 obdrží rizikovou váhu 1 250 %, vypočítaná podle metody uvedené v téže části.

a) úvěrová instituce je může volně použít ke krytí běžných bankovních rizik v případech, kdy dosud nebyly určeny příjmové nebo kapitálové ztráty,

b) jejich existenci zachycuje vnitřní účetnictví a

c) jejich výši stanoví vedení úvěrové instituce, ověřují ji nezávislí auditoři, je sdělována příslušným orgánům a podléhá jejich dohledu.

a) nesmějí být splatné z podnětu držitele nebo bez předchozího souhlasu příslušného orgánu,

b) dohoda, na jejímž základě dluh vznikl, stanoví, že úvěrová instituce má možnost odložit splácení úroku z tohoto dluhu,

c) pohledávka věřitele vůči úvěrové instituci je plně podřízena pohledávkám všech nepodřízených věřitelů,

d) doklady, jimiž se řídí vydávání cenných papírů, stanoví dluh a nezaplacený úrok v takové výši, aby kryly ztráty, přičemž úvěrová instituce může pokračovat ve své činnosti, a

e) přihlédne se pouze ke skutečně splaceným částkám.

a) lze přihlédnout pouze ke skutečně splacené částce,

b) má původní dobu splatnosti nejméně pět let, po níž může být splacen,

c) rozsah, v němž může být zahrnut do kapitálu, je postupně zmenšován v průběhu nejméně posledních pěti let přede dnem splatnosti a

d) dohoda o úvěru neobsahuje žádné ustanovení stanovící, že se za určitých okolností jiných než likvidace úvěrové instituce stane úvěr splatným před stanoveným dnem splatnosti.

a) veškeré menšinové podíly ve smyslu článku 21 směrnice 83/349/EHS v případech, kde je použito metody plné konsolidace. Veškeré nástroje uvedené v čl. 57 písm. ca), na jejichž základě vzniknou menšinové podíly, musí splňovat požadavky čl. 63 odst. 2 písm. a), c), d) a e) a článků 63a a 66,

b) rozdíl po první konsolidaci ve smyslu článků 19, 30 a 31 směrnice 83/349/EHS,

c) kurzové rozdíly zahrnuté do konsolidovaných rezervních fondů v souladu s čl. 39 odst. 6 směrnice 86/635/EHS a

d) veškeré rozdíly plynoucí ze zachycení některých účastí v souladu s metodou předepsanou v článku 33 směrnice 83/349/EHS.

a) součet položek uvedených v čl. 57 písm. d) až h) nesmí přesáhnout maximum rovné 100 % položek v písmenech a) až ca) minus i), j) a k) uvedeného článku a

b) součet položek uvedených v čl. 57 písm. g) až h) nesmí přesáhnout maximum rovné 50 % položek v písmenech a) až ca) minus i), j) a k) uvedeného článku.

a) nástroje, které musí být převedeny v naléhavých situacích a které mohou být kdykoli převedeny z podnětu příslušného orgánu na základě finanční situace a platební schopnosti emitenta na položky uvedené v čl. 57 písm. a) v předem stanoveném rozsahu, v součtu nesmí přesáhnout maximum 50 % položek v čl. 57 písm. a) až ca) minus i), j) a k) uvedeného článku;

b) v rámci omezení uvedeného v písmenu a) tohoto odstavce všechny ostatní nástroje nesmí přesáhnout maximum 35 % položek v čl. 57 písm. a) až ca) minus i), j) a k) uvedeného článku;

c) v rámci omezení uvedených v písmenech a) a b) tohoto odstavce časově omezené nástroje a nástroje, jejichž ustanovení stanoví úvěrové instituci pobídku ke splacení, nesmí přesáhnout maximum 15 % položek v čl. 57 písm. a) až ca) minus i), j) a k) uvedeného článku;

d) hodnoty položek přesahujících limity stanovené v písmenech a), b) a c) se musí řídit omezením stanoveným v odstavci 1 tohoto článku.

a) neexistuje ani se nepředpokládá žádná závažná věcná nebo právní překážka bránící okamžitému převodu kapitálu nebo splacení závazků mateřským podnikem;

b) mateřský podnik buď splní podmínky příslušného orgánu s ohledem na obezřetné řízení dceřiného podniku a prohlásí se souhlasem příslušného orgánu, že se zaručuje za závazky přijaté dceřiným podnikem, nebo mají rizika v dceřiném podniku zanedbatelný význam;

c) postupy hodnocení rizika, měření rizika a kontroly používané v mateřském podniku se vztahují i na dceřiný podnik a

d) mateřský podnik drží více než 50 % hlasovacích práv plynoucích z podílu na kapitálu dceřiného podniku nebo má právo jmenovat nebo odvolat většinu členů řídícího orgánu dceřiného podniku popsaného v článku 11.

a) neexistují ani se nepředpokládají žádné závažné věcné nebo právní překážky bránící okamžitému převodu kapitálu nebo splacení závazků mateřské úvěrové instituci v některém z členských států; a

b) postupy hodnocení rizika, měření rizika a kontroly vztahující se na konsolidovaný dohled zahrnují i mateřskou úvěrovou instituci v některém z členských států.

a) kritéria, která uplatňují k určení toho, zda existují nebo se předpokládají závažné věcné nebo právní překážky bránící okamžitému převod kapitálu nebo splacení závazků;

b) počet mateřských úvěrových institucí, které využívají možnosti stanovené v odstavci 3, a počet mateřských úvěrových institucí, které zahrnují dceřiné podniky ve třetí zemi; a

c) souhrnně za členský stát:

a) kritéria, která uplatňují k určení toho, zda neexistují nebo se nepředpokládají žádné závažné věcné nebo právní překážky bránící okamžitému převod kapitálu nebo splacení závazků;

b) počet mateřských úvěrových institucí, které využívají možnosti stanovené v odstavci 1, a počet mateřských úvěrových institucí, které zahrnují dceřiné podniky ve třetí zemi; a

c) souhrnně za členský stát:

a) pokud se dotčený podnik nachází ve třetí zemi, kde jsou právní překážky pro předávání nezbytných informací;

b) pokud má podle názoru příslušných orgánů dotčený podnik zanedbatelný význam vzhledem k cílům dohledu nad úvěrovými institucemi, a v každém případě tehdy, je-li bilanční suma dotčeného podniku nižší než menší z následujících částek:

c) pokud by podle názoru orgánů příslušných k dohledu na konsolidovaném základě byla konsolidace finanční situace dotyčného podniku nevhodná nebo zavádějící vzhledem k cílům dohledu nad úvěrovými institucemi.

Pokud však v případech podle prvního pododstavce písm. b) splňuje kritéria uvedená v daném písmenu více podniků, zahrnou se do konsolidace, nemají-li v úhrnu zanedbatelný význam vzhledem k uvedeným cílům.

a) pro úvěrové riziko a riziko rozmělnění vyplývající z veškeré jejich podnikatelské činnosti s výjimkou činnosti související s jejich obchodním portfoliem a nelikvidních aktiv, pokud jsou tato aktiva odečtena od kapitálu podle čl. 13 odst. 2 písm. d) směrnice 2006/49/ES 8 % jejich celkové hodnoty rizikově vážené expozice vypočítané podle oddílu 3;

b) v případě činnosti související s jejich obchodním portfoliem, pro poziční riziko, vypořádací riziko a riziko protistrany a v rozsahu, v němž je povoleno překročení limitů stanovených v článcích 111 až 117, pro velké angažovanosti překračující takové limity, kapitálové požadavky vypočítané podle článku 18 a kapitoly V oddílu 4 směrnice 2006/49/ES;

c) pro devizové riziko a komoditní riziko vyplývající z veškeré jejich podnikatelské činnosti kapitálové požadavky vypočítané podle článku 18 směrnice 2006/49/ES a

d) pro operační riziko vyplývající z veškeré jejich podnikatelské činnosti kapitálové požadavky vypočítané podle oddílu 4.

a) pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči centrálním vládám nebo centrálním bankám,

b) pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči orgánům regionální nebo místní správy,

c) pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči správním orgánům a nekomerčním podnikům,

d) pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči mezinárodním rozvojovým bankám,

e) pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči mezinárodním organizacím,

f) pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči institucím,

g) pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči podnikům,

h) retailové pohledávky nebo podmíněné retailové pohledávky,

i) pohledávky nebo podmíněné pohledávky zajištěné nemovitostmi,

j) položky po splatnosti,

k) položky náležející do regulativních vysoce rizikových kategorií,

l) pohledávky ve formě krytých dluhopisů,

m) sekuritizační pozice,

n) krátkodobé pohledávky vůči institucím a podnikům,

o) pohledávky ve formě podílů v podnicích kolektivního investování nebo

p) ostatní položky.

a) jedná se buď o expozici vůči jednotlivci nebo jednotlivcům, nebo o expozici vůči malým či středně velkým subjektům,

b) expozice je jednou z velkého počtu expozic s takovými podobnými vlastnostmi, že se podstatně sníží rizika spojená s takovým půjčováním, a

c) celková částka, kterou dlužník nebo ekonomicky spjatá skupina dlužníků dluží úvěrové instituci a mateřským podnikům a jejich dceřiným podnikům, včetně jakékoli expozice po splatnosti, ale s výjimkou pohledávek nebo podmíněných pohledávek zajištěných obytnými nemovitostmi, nepřekročí, podle informací, které má úvěrová instituce k dispozici, 1 milion EUR. Úvěrová instituce učiní vhodné kroky k získání takových informací.

a) protistranou je instituce nebo finanční holdingová společnost, finanční instituce, společnost spravující aktiva nebo podnik pomocných služeb, na něž se vztahují odpovídající obezřetnostní požadavky,

b) protistrana je zahrnuta do stejné konsolidace jako úvěrová instituce, a to na plném základě,

c) protistrana podléhá stejnému hodnocení rizik, měření rizik a stejným kontrolním postupům jako úvěrová instituce,

d) protistrana je usazena ve stejném členském státě jako úvěrová instituce a

e) v současné době neexistují ani do budoucna se nepředpokládají žádné závažné věcné nebo právní překážky bránící okamžitému převodu kapitálu nebo splácení závazků protistrany úvěrové instituci.

a) požadavky stanovené v odst. 7 písm. a), d) a e);

b) úvěrová instituce a protistrana učinily smluvní nebo právními předpisy stanovenou dohodu o závazku, která tyto instituce chrání, a zejména zajišťuje jejich likviditu a platební schopnost, aby v případě nutnosti nedošlo k úpadku (dále jen „institucionální systém ochrany“);

c) dohody zajišťují, že institucionální systém ochrany bude schopen poskytnout nutnou podporu v rámci svého závazku z finančních prostředků, které má okamžitě k dispozici;

d) institucionální systém ochrany má k dispozici vhodné a jednotně stanovené systémy sledování a klasifikace rizik (poskytující dokonalý přehled o rizicích jednotlivých členů a o institucionálním systému ochrany jako celku), včetně odpovídajících možností, jak je ovlivnit; tyto systémy musí vhodně sledovat nezaplacené expozice v souladu s přílohou VII části 4 bodem 44;

e) institucionální systém ochrany provádí svoje vlastní přezkumy rizik a oznamuje jejich výsledky jednotlivým členům;

f) institucionální systém ochrany sestavuje a zveřejňuje jednou ročně konsolidovanou zprávu obsahující rozvahu, výsledovku, situační zprávu a hodnocení rizik za systém jako celek nebo zprávu obsahující souhrnnou rozvahu, souhrnnou výsledovku, situační zprávu a hodnocení rizik za systém jako celek;

g) účastníci institucionálního systému ochrany jsou povinni oznámit nejméně 24 měsíců předem, pokud si přejí z něj vystoupit;

h) je nutno vyloučit vícenásobné použití prvků způsobilých pro výpočet kapitálu (tzv. „vícenásobné použití“) a jakoukoli nevhodnou tvorbu kapitálu mezi členy institucionálního systému ochrany;

i) institucionální systém ochrany je založen na široké účasti úvěrových institucí, které mají převážně homogenní obchodní profil; a

j) přiměřenost systémů uvedených v písmenu d) je schválena a v pravidelných odstupech sledována příslušnými pověřenými orgány.

a) ratingové systémy úvěrové instituce poskytují smysluplné hodnocení charakteristik dlužníka a transakce, smysluplné rozlišení rizika a přesné a konzistentní kvantitativní odhady rizika,

b) interní ratingy a odhady ztrát a selhání použité při výpočtu kapitálových požadavků a přidružené systémy a postupy hrají zásadní úlohu při řízení rizik a v rozhodovacím procesu, při schvalování úvěru, při rozložení vnitřně stanoveného kapitálu a v řízení a správě úvěrové instituce,

c) úvěrová instituce má útvar, který řídí úvěrové riziko a který je odpovědný za její ratingové systémy, přičemž je přiměřeně nezávislý a nepodléhá nepatřičným vlivům,

d) úvěrová instituce shromažďuje a ukládá všechny relevantní údaje, které poskytují účinnou podporu jejímu procesu měření a řízení úvěrového rizika, a

e) úvěrová instituce uchovává doklady o svých ratingových systémech a o důvodech, které ji vedly k výběru dané podoby systému, a provádí ověřování svých ratingových systémů.

a) pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči centrálním vládám a centrálním bankám,

b) pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči institucím,

c) pohledávky nebo podmíněné pohledávky vůči podnikům,

d) retailové pohledávky nebo podmíněné retailové pohledávky,

e) akciové pohledávky,

f) sekuritizační pozice nebo

g) jiná aktiva nemající povahu úvěrového závazku.

a) expozice vůči orgánům regionální nebo místní správy nebo subjektům veřejného sektoru, s nimiž se podle pododdílu 1 zachází jako s expozicemi vůči centrálním vládám, a

b) expozice vůči mezinárodním rozvojovým bankám a mezinárodním organizacím, které mají podle pododdílu 1 přiřazenu rizikovou váhu 0 %.

a) expozice vůči orgánům regionální a místní správy, s nimiž se podle pododdílu 1 nezachází jako s expozicemi vůči centrálním vládám,

b) expozice vůči subjektům veřejného sektoru, s nimiž se podle pododdílu 1 zachází jako s expozicemi vůči institucím, a

c) expozice vůči mezinárodním rozvojovým bankám, které nemají podle pododdílu 1 přiřazenu rizikovou váhu 0 %.

a) jedná se buď o expozici vůči jednotlivci nebo jednotlivcům, nebo o expozici vůči malým či středně velkým subjektům, v posledním případě za předpokladu, že celková částka, kterou dlužník nebo ekonomicky spjatá skupina dlužníků dluží úvěrové instituci a mateřským podnikům a jejich dceřiným podnikům, včetně jakékoli expozice po splatnosti, ale s výjimkou pohledávek nebo podmíněných pohledávek zajištěných obytnými nemovitostmi, nepřekročí, podle informací, které má úvěrová instituce k dispozici, 1 milion EUR,

b) úvěrová instituce s nimi při řízení svého úvěrového rizika zachází v průběhu času konzistentně a podobným způsobem,

c) nejsou řízeny individuálně do té míry jako expozice v kategorii expozic vůči podnikům a

d) každá představuje jednu z velkého počtu podobně řízených expozic.

a) expozice, které nemají povahu dluhu a které vyjadřují podřízenou, zbytkovou pohledávku vůči aktivům nebo příjmům emitenta a

b) dluhové expozice, jejichž ekonomická podstata je podobná jako u expozic uvedených v písmenu a).

a) jedná se o expozici vůči subjektu, který byl speciálně vytvořen za účelem financování nebo řízení hmotných aktiv,

b) smluvní ujednání poskytují věřiteli značný stupeň kontroly nad aktivy a příjmy, která tato aktiva vytvářejí, a

c) primárním zdrojem splácení závazku je příjem vytvářený aktivy, která jsou financována, nikoliv nezávislá schopnost širšího obchodního podnikání.

a) pro expozice náležející do kategorie expozic uvedené v čl. 86 odst. 1 písm. e) přístup stanovený v příloze VII části 1 bodech 19 až 21;

b) pro všechny ostatní podkladové expozice přístup stanovený v článcích 78 až 83, s výhradou následujících úprav:

Jestliže úvěrová instituce není pro účely písmene a) schopna rozlišit mezi akciovými expozicemi neobchodovanými na regulovaných trzích, expozicemi obchodovanými na burze a ostatními akciovými expozicemi, zachází s těmito expozicemi jako s ostatními akciovými expozicemi. Aniž je dotčen čl. 154 odst. 6, pokud tyto expozice společně s přímými expozicemi úvěrové instituce v této kategorii expozic nejsou významné ve smyslu čl. 89 odst. 2, lze čl. 89 odst. 1 použít s výhradou schválení příslušnými orgány.

a) kategorii expozic uvedenou v čl. 86 odst. 1 písm. a), kde je počet významných protistran omezen a pro úvěrovou instituci by uplatnění ratingového systému vůči těmto protistranám představovalo nepřiměřenou zátěž,

b) kategorii expozic uvedenou v čl. 86 odst. 1 písm. b), kde je počet významných protistran omezen a pro úvěrovou instituci by uplatnění ratingového systému vůči těmto protistranám představovalo nepřiměřenou zátěž,

c) expozice v nevýznamných obchodních útvarech a kategorie expozic, které jsou nevýznamné z hlediska velikosti a rizikového profilu,

d) expozice vůči centrálním vládám členských států a vůči jejich orgánům regionální a místní správy a správním orgánům za předpokladu, že:

e) expozice úvěrové instituce vůči protistraně, která je jejím mateřským podnikem, jejím dceřiným podnikem nebo dceřiným podnikem jejího mateřského podniku za předpokladu, že touto protistranou je instituce nebo finanční holdingová společnost, finanční instituce, společnost spravující aktiva nebo podnik pomocných služeb, na něž se vztahují obezřetnostní požadavky, nebo podnik ve vzájemném vztahu podle čl. 12 odst. 1 směrnice 83/349/EHS a expozice mezi úvěrovými institucemi, které splňují požadavky podle čl. 80 odst. 8,

f) akciové expozice vůči subjektům, jejichž úvěrové závazky jsou způsobilé pro rizikovou váhu 0 % podle pododdílu 1 (včetně těch subjektů veřejného sektoru, na něž se může použít riziková váha 0 %),

g) akciové expozice nabyté v rámci legislativních programů na podporu přesně vymezených hospodářských odvětví, které poskytují úvěrovým institucím významné dotace na investice a zahrnují určitou formu státního dohledu a omezení kapitálových investic. Tato výjimka je omezena na souhrnný limit 10 % původního a dodatkového kapitálu,

h) expozice podle přílohy VI části 1 bodu 40, které splňují podmínky tam uvedené, nebo

i) státní a státem zajištěné záruky podle přílohy VIII části 2 bodu 19.

a) v případě tradiční sekuritizace vyjmout expozice, které sekuritizovala, z výpočtu hodnot rizikově vážené expozice, případně hodnot očekávaných ztrát, a

b) v případě syntetické sekuritizace vypočítat hodnoty rizikově vážené expozice, případně hodnoty očekávaných ztrát, se zřetelem k sekuritizovaným expozicím podle přílohy IX části 2.

a) v případě devizových operací expozice s obvyklým průběhem vypořádání do dvou pracovních dnů po zaplacení;

b) v případě koupě nebo prodeje cenných papírů expozice s obvyklým průběhem vypořádání do pěti pracovních dnů po zaplacení nebo dodání cenných papírů podle toho, k čemu dojde dřív;

c) v případě poskytování služeb převodů peněz, včetně provádění platebních služeb, zúčtování a vypořádání v jakékoli měně a korespondenčního bankovnictví nebo zúčtování finančních nástrojů a vypořádání transakcí a úschovy pro klienty, opožděné příjmy prostředků financování a jiné expozice vzniklé z důvodu činnosti klienta, které trvají nejdéle do následujícího pracovního dne, nebo

d) v případě poskytování služeb převodů peněz, včetně provádění platebních služeb, zúčtování a vypořádání v jakékoli měně a korespondenčního bankovnictví, expozice v horizontu jednoho dne (intra-day) vůči institucím poskytujícím tyto služby.

a) určení klienta nebo ekonomicky spjaté skupiny klientů, vůči kterým má úvěrová instituce velkou angažovanost;

b) případnou hodnotu expozice před zohledněním účinku snižování úvěrového rizika;

c) typ majetkového zajištění úvěrového rizika nebo zajištění úvěrového rizika třetí stranou, pokud je použito;

d) hodnotu expozice po zohlednění účinku snižování úvěrového rizika vypočítanou pro účely čl. 111 odst. 1.

Pokud se na úvěrovou instituci vztahují články 84 až 89, pak se jejích 20 největších expozic na konsolidovaném základě, vyjma těch, které jsou osvobozeny od použití čl. 111 odst. 1, ohlásí příslušným orgánům.

a) aktiva představující pohledávky vůči centrálním vládám nebo centrálním bankám, kterým by nezajištěným byla přidělena podle článků 78 až 83 riziková váha 0 %,

b) aktiva představující pohledávky vůči mezinárodním organizacím nebo mezinárodním rozvojovým bankám, kterým by nezajištěným byla přidělena podle článků 78 až 83 riziková váha 0 % ,

c) aktiva představující pohledávky kryté výslovnou zárukou centrálních vlád, centrálních bank, mezinárodních organizací, mezinárodních rozvojových bank nebo subjektů veřejného sektoru, v nichž by nezajištěným pohledávkám vůči subjektu poskytujícímu záruky byla přidělena podle článků 78 až 83 riziková váha 0 %,

d) expozice vůči centrálním vládám, centrálním bankám, mezinárodním organizacím nebo mezinárodním rozvojovým bankám nebo subjektům veřejného sektoru, nebo expozice, za něž výše uvedené subjekty ručí, jestliže by nezajištěným pohledávkám vůči subjektu, vůči němuž existuje expozice nebo který za ni ručí, byla přidělena podle článků 78 až 83 riziková váha 0 % ,

e) aktiva představující pohledávky vůči orgánům regionální či místní správy členských států v případech, kdy by těmto pohledávkám podle článků 78 až 83 byla přidělena riziková váha 0 %, a jiné expozice vůči takovým orgánům regionální či místní správy nebo expozice, za něž takové orgány ručí, jestliže by pohledávkám vůči nim podle článků 78 až 83 byla přidělena riziková váha 0 %,

f) expozice vůči protistranám uvedené v čl. 80 odst. 7 nebo 8, pokud by jim podle článků 78 až 83 byla přidělena riziková váha 0 %; s expozicemi nesplňujícími tato kritéria bude zacházeno jako s expozicemi vůči třetí straně, ať jsou vyňaty z působnosti čl. 111 odst. 1 či nikoli,

g) aktiva a jiné expozice zajištěné ke spokojenosti příslušných orgánů kolaterálem ve formě hotovostních vkladů u úvěrové instituce poskytující úvěr nebo u úvěrové instituce, která je mateřským nebo dceřiným podnikem úvěrové instituce poskytující úvěr,

h) aktiva a jiné expozice zajištěné ke spokojenosti příslušných orgánů kolaterálem ve formě vkladních listů vydaných úvěrovou institucí poskytující úvěr nebo úvěrovou institucí, která je mateřským nebo dceřiným podnikem úvěrové instituce poskytující úvěr, a uschovaných u některé z nich,

i) expozice vzniklé na základě nečerpaných úvěrových příslibů klasifikovaných v příloze II jako podrozvahové položky s nízkým rizikem, za předpokladu, že byla uzavřena dohoda s klientem nebo ekonomicky spjatou skupinou klientů, na jejímž základě lze úvěrový příslib čerpat pouze v případě, že je zjištěno, že čerpání nezpůsobí překročení limitu uplatňovaného podle čl. 111 odst. 1.

a) kryté dluhopisy, jak jsou vymezeny v příloze VI části 1 bodech 68, 69 a 70;

b) aktiva představující pohledávky vůči orgánům regionální či místní správy členských států v případech, kdy by těmto pohledávkám podle článků 78 až 83 byla přidělena riziková váha 20 %, a jiné expozice vůči takovým orgánům regionální či místní správy nebo expozice, za něž takové orgány ručí, jestliže by pohledávkám vůči nim podle článků 78 až 83 byla přidělena riziková váha 20 %;

c) bez ohledu na odst. 3 písm. f) tohoto článku expozice úvěrové instituce, včetně účasti či jiného druhu podílu, vůči jejímu mateřskému podniku, jiným dceřiným podnikům uvedeného mateřského podniku nebo vlastním dceřiným podnikům, podléhají-li tyto podniky témuž dohledu na konsolidovaném základě jako sama úvěrová instituce v souladu s touto směrnicí nebo s obdobnými normami platnými ve třetí zemi; s expozicemi nesplňujícími tato kritéria bude zacházeno jako s expozicemi vůči třetí straně, ať jsou vyňaty z působnosti čl. 111 odst. 1 či nikoli;

d) aktiva představující pohledávky a jiné expozice včetně účasti či jiného druhu podílu vůči regionálním nebo ústředním úvěrovým institucím, se kterými je úvěrová instituce sdružena v síti v souladu s právními předpisy nebo stanovami a které jsou podle těchto předpisů nebo stanov příslušné k hotovostním clearingovým operacím v rámci sítě;

e) aktiva představující pohledávky a jiné expozice vůči úvěrovým institucím vzniklé úvěrovým institucím provozujícím činnost na nekonkurenčním základě a poskytujícím úvěry podle legislativních programů nebo svých stanov na podporu přesně vymezených hospodářských odvětví, které podléhají určité formě státního dohledu a omezením využití poskytovaných úvěrů, pokud příslušné expozice vzniknou z takových úvěrů přenášených na příjemce prostřednictvím jiných úvěrových institucí;

f) aktiva představující pohledávky a jiné expozice vůči institucím za podmínky, že tyto expozice nepředstavují kapitál takové instituce, netrvají déle než do následujícího obchodního dne a nejsou denominovány v některé z hlavních obchodních měn;

g) položky aktiv představující pohledávky vůči centrálním bankám ve formě požadovaných minimálních rezerv držených těmito centrálními bankami, které jsou denominovány v jejich národních měnách;

h) aktiva představující pohledávky vůči centrálním vládám v podobě zákonných požadavků na likviditu, která jsou uložena ve vládních cenných papírech, jež jsou denominovány a financovány v jejich národních měnách, pokud příslušné orgány rozhodnou, že úvěrové hodnocení těchto centrálních vlád stanovené určenou externí ratingovou agenturou odpovídá investičnímu stupni;

i) 50 % podrozvahových dokumentárních akreditivů se středně nízkým a nízkým rizikem a podrozvahových nečerpaných úvěrových příslibů se středně nízkým a nízkým rizikem podle přílohy II a se souhlasem příslušných orgánů 80 % jiných záruk než záruk na úvěry, které vyplývají z právních a správních předpisů a které svým členům poskytují vzájemné záruční společnosti mající postavení úvěrových institucí;

j) záruky vyžadované zákonem, které jsou používány v případě, že hypoteční půjčka financovaná vydáváním hypotečních dluhopisů je vyplacena vypůjčovateli před konečnou registrací hypotéky v katastru, pokud daná záruka není používána pro snížení rizika při výpočtu rizikově vážených aktiv.

a) zásady a postupy pro řešení rizik vyplývajících z nesouladu splatnosti expozic a jejich úvěrového zajištění;

b) zásady a postupy v případě, že stresový test poukáže na nižší realizovatelnou hodnotu kolaterálu, než by byla zohledněna při použití komplexní metody finančního kolaterálu nebo metody uvedené v odstavci 2, a

c) zásady a postupy související s rizikem koncentrace vyplývajícím z používání technik snižování úvěrového rizika, a zejména s velkými nepřímými angažovanostmi (např. riziko jediného emitenta cenných papírů přijatých jako kolaterál).

a) expozice je zajištěna hypotékami na obytné nemovitosti nebo účastmi ve finských společnostech zajišťujících výstavbu v souladu s finským zákonem o společnostech zajišťujících bytovou výstavbu z roku 1991 nebo odpovídajícími pozdějšími předpisy;

b) expozice se vztahuje k nájemním operacím, kdy si pronajímatel ponechává plné vlastnictví obytné nemovitosti, dokud nájemce nevyužije své předkupního práva.

a) expozice zajištěné hypotékami na kanceláře nebo jiné obchodní prostory nebo účastmi ve finských společnostech zajišťujících výstavbu v souladu s finským zákonem o společnostech zajišťujících bytovou výstavbu z roku 1991 nebo odpovídajícími pozdějšími předpisy, pokud jde o kanceláře nebo jiné obchodní prostory, nebo

b) expozice související s transakcemi, které se týkají pronájmů kanceláří nebo jiných obchodních prostor.

a) považovat část angažovanosti, která je zajištěna, za angažovanost vůči ručiteli namísto vůči klientovi, pokud by byla nezajištěné angažovanosti vůči ručiteli přidělena riziková váha stejná nebo nižší než riziková váha nezajištěné angažovanosti vůči klientovi podle článků 78 až 83;

b) považovat část angažovanosti zajištěné tržní hodnotou uznaného kolaterálu za angažovanost vůči třetí straně namísto vůči klientovi, je-li angažovanost zajištěna kolaterálem a pokud by byla části angažovanosti zajištěné kolaterálem přidělena riziková váha stejná nebo nižší než riziková váha nezajištěné angažovanosti vůči klientovi podle článků 78 až 83.

a) jestliže je záruka denominována v jiné měně, než ve které je denominována expozice, vypočítá se hodnota expozice, která se považuje za krytou, v souladu s ustanoveními přílohy VIII upravujícími nesoulad měn v případě zajištění úvěrového rizika třetí stranou;

b) v případě nesouladu mezi splatností expozice a splatností zajištění se postupuje v souladu s ustanoveními přílohy VIII upravujícími nesoulad splatností a

c) částečné krytí lze uznat v souladu s ustanoveními přílohy VIII.

a) ponechání nejméně 5 % nominální hodnoty každé tranše prodané investorům či na ně převedené;

b) v případě sekuritizace revolvingových expozic ponechání podílu původce ve výši nejméně 5 % nominální hodnoty sekuritizovaných expozic;

c) ponechání náhodně zvolených expozic, odpovídajících nejméně 5 % nominální výše sekuritizovaných expozic, pokud by tyto expozice jinak byly sekuritizovány v rámci sekuritizace, za předpokladu, že výše potenciálně sekuritizovaných expozic činí na počátku nejméně 100, nebo

d) ponechání první ztrátové tranše a případně jiných tranší, které mají stejný nebo horší profil rizika než tranše převedené na investory nebo jim prodané a nejsou splatné dříve než tyto tranše, tak aby ponechání v celkovém součtu činilo nejméně 5 % nominální hodnoty sekuritizovaných expozic.

a) ústřední vlády nebo centrální banky;

b) regionální či místní správy a subjekty veřejného sektoru členských států;

c) instituce, jimž byla na základě článků 78 až 83 přidělena riziková váha nejvýše 50 %, nebo

d) mezinárodní rozvojové banky.

a) transakce založené na jasném, transparentním a dostupném indexu, kdy související referenční subjekty jsou shodné s těmi, které tvoří index subjektů, s nímž se v široké míře obchoduje, nebo se jedná o obchodovatelné cenné papíry jiné než sekuritizační pozice, nebo

b) syndikované úvěry, nakoupené pohledávky nebo swapy úvěrového selhání, pokud tyto nástroje nejsou použity ke strukturování a/nebo zajištění sekuritizace, na niž se vztahuje odstavec 1.

a) informace oznámené původci nebo sponzory podle odstavce 1 ke konkretizaci čistého ekonomického podílu, který průběžně drží v sekuritizaci;

b) charakteristiky rizika jednotlivých sekuritizačních pozic;

c) charakteristiky rizika podkladových expozic sekuritizační pozice;

d) pověst a realizovaná ztráta u předchozích sekuritizací původců nebo sponzorů v příslušných kategoriích podkladových expozic sekuritizační pozice;

e) prohlášení a zveřejnění učiněná původci nebo sponzory či jejich zástupci nebo poradci o jejich hloubkové kontrole sekuritizovaných expozic a případně o kvalitě doprovodného kolaterálu sekuritizovaných expozic;

f) v příslušných případech metodiku a koncepty, na nichž je založeno oceňování kolaterálu podporujícího sekuritizované expozice, a zásady přijaté původcem nebo sponzorem k zajištění nezávislosti znalce a

g) všechny strukturální znaky sekuritizace, které mohou významně ovlivnit výkonnost sekuritizační pozice úvěrové instituce.

a) do 31. prosince 2010 obecná kritéria a metodiky přijaté k přezkoumání souladu s odstavci 1 až 7;

b) od 31. prosince 2011 každoročně souhrnný popis výsledků přezkumu dohledu a popis opatření uložených ve zjištěných případech neplnění ustanovení odstavců 1 až 7, aniž jsou dotčena ustanovení kapitoly 1 oddílu 2.

Požadavek uvedený v tomto odstavci podléhá čl. 144 druhému pododstavci.

a) koordinuje shromažďování a šíření významných nebo zásadních informací v běžných i naléhavých situacích a

b) plánuje a koordinuje činnosti dohledu v běžných situacích, a to i ve vztahu k činnostem uvedeným v článcích 123, 124, 136, v kapitole 5 a v příloze V, ve spolupráci se zúčastněnými příslušnými orgány;

c) plánuje a koordinuje činnosti dohledu ve spolupráci se zúčastněnými příslušnými orgány a v případě potřeby s centrálními bankami při přípravě na naléhavé situace a během nich, včetně nepříznivého vývoje v úvěrových institucích nebo na finančních trzích, a využívá pokud možno stávajících vymezených způsobů komunikace na podporu krizového řízení.

a) výměna informací;

b) dohoda o dobrovolném svěření úkolů a případném dobrovolném delegování odpovědností;

c) stanovení programů dohledových šetření založených na hodnocení rizika skupiny v souladu s článkem 124;

d) zvýšení účinnosti dohledu vyloučením nadbytečných duplicit požadavků dohledu, také ve vztahu k požadavkům na informace podle čl. 130 odst. 2 a čl. 132 odst. 2;

e) důsledné uplatňování obezřetnostních požadavků podle této směrnice na všechny subjekty v rámci bankovní skupiny, aniž jsou dotčeny možnosti a diskreční pravomoci, jež stanoví právní předpisy Společenství;

f) použití čl. 129 odst. 1 písm. c) s ohledem na činnost ostatních fór případně zřízených v této oblasti.

Příslušné orgány zúčastněné v kolegiích orgánů dohledu úzce spolupracují. Požadavky důvěrnosti podle kapitoly 1 oddílu 2 nebrání příslušným orgánům ve výměně informací důvěrné povahy v rámci kolegií orgánů dohledu. Zřízením a činností kolegií orgánů dohledu nejsou dotčena práva a povinnosti příslušných orgánů podle této směrnice.

a) určení struktury skupiny všech významných úvěrových institucí, které jsou součástí skupiny, a určení příslušných orgánů,

b) postupy získávání informací od úvěrových institucí, které jsou součástí skupiny, a ověřování těchto informací,

c) nepříznivý vývoj v úvěrových institucích nebo v jiných subjektech skupiny, který by mohl úvěrové instituce vážně ohrozit, a

d) významné sankce a výjimečná opatření, která příslušné orgány přijaly v souladu s touto směrnicí, včetně dodatečného požadavku na kapitál podle ►M7  čl. 136 odst. 1 ◄ a jakéhokoli omezení využívání pokročilého přístupu k měření pro výpočet kapitálových požadavků podle článku 105.

a) změn ve složení akcionářů nebo v organizační či řídící struktuře úvěrových institucí ve skupině, pro něž je nutný souhlas nebo povolení příslušných orgánů, a

b) významných sankcí nebo výjimečných opatření přijatých příslušnými orgány, včetně dodatečného požadavku na kapitál podle ►M7  čl. 136 odst. 1 ◄ a jakéhokoli omezení využívání pokročilého přístupu k měření pro výpočet kapitálových požadavků podle článku 105.

a) pokud podle názoru příslušných orgánů úvěrová instituce uplatňuje podstatný vliv na jednu nebo více úvěrových nebo finančních institucí, ale nemá účast v těchto institucích ani k nim nemá jiné kapitálové vazby a

b) pokud jsou dvě nebo více úvěrových nebo finančních institucí podřízeny jednomu vedení jinak než na základě smlouvy nebo stanov.

a) nařídit úvěrové instituci, aby držela kapitál nad minimální úrovní stanovenou v článku 75,

b) požadovat posílení zavedených uspořádání, postupů, mechanismů a prováděných strategií tak, aby odpovídaly požadavkům uvedeným v článcích 22 a 123,

c) požadovat, aby úvěrová instituce používala specifický systém tvorby opravných položek a rezerv nebo zacházení s aktivy ve smyslu kapitálových požadavků,

d) zakázat nebo omezit obchody, operace nebo síť úvěrových institucí a

e) požadovat snížení rizika obsaženého v činnostech, produktech a systémech úvěrových institucí.

a) znění právních a správních předpisů a administrativních a obecných pokynů přijatých v jejich členském státě v oblasti obezřetnostní regulace,

b) způsob, jakým v praxi provádějí možnosti a případy vlastního uvážení obsažené v právních a správních předpisech Společenství,

c) obecná kritéria a metodiky, které používají při přezkumu a hodnocení podle článku 124, a

d) aniž jsou dotčena ustanovení kapitoly 1 oddílu 2, souhrnné statistické údaje o hlavních aspektech uplatňování obezřetnostního rámce v každém členském státě.

a) zveřejnily jedno nebo více sdělení podle požadavků uvedených v příloze XII částech 2 a 3,

b) zveřejnily jedno nebo více sdělení častěji než jednou za rok a aby pro zveřejnění stanovily lhůty,

c) využily ke zveřejnění jiná místa a nosiče než účetní závěrku a

d) ověřily zveřejněná sdělení, na něž se nevztahuje statutární audit, zvláštními prostředky.

a) vyjasnění definic tak, aby byl při uplatňování této směrnice brán zřetel na vývoj finančních trhů,

b) vyjasnění definic pro zajištění jednotného uplatňování této směrnice,

c) přizpůsobení terminologie a znění definic terminologii a znění definic v pozdějších aktech týkajících se úvěrových institucí a souvisejících oblastí,

d) technické úpravy seznamu v článku 2,

e) změna výše počátečního kapitálu stanovené v článku 9 se zřetelem k hospodářskému a měnovému vývoji,

f) rozšíření nebo terminologická úprava seznamu zmíněného v článcích 23 a 24 a obsaženého v příloze I se zřetelem k vývoji na finančních trzích,

g) oblasti, v nichž si příslušné orgány vyměňují informace, uvedené v článku 42,

h) technické úpravy článků 56 až 67 a článku 74 v důsledku vývoje účetních standardů nebo požadavků, které berou v úvahu právní předpisy Společenství, nebo s ohledem na sbližování postupů v oblasti dohledu,

i) změna seznamu kategorií expozic uvedeného v článcích 79 a 86 se zřetelem k vývoji na finančních trzích,

j) hodnota uvedená v čl. 79 odst. 2 písm. c), čl. 86 odst. 4 písm. a), příloze VII části 1 bodě 5 a v příloze VII části 2 bodě 15 se zřetelem k účinkům inflace,

k) seznam a klasifikace podrozvahových položek v přílohách II a IV,

l) úpravy přílohy III a příloh V až XII se zřetelem k vývoji na finančních trzích, zejména k novým finančním produktům, nebo k vývoji účetních standardů nebo požadavků, které berou v úvahu právní předpisy Společenství, nebo s ohledem na sbližování postupů v oblasti dohledu.

a) upřesnění velikosti náhlých a neočekávaných změn úrokových sazeb uvedených v čl. 124 odst. 5,

b) dočasné snížení minimální úrovně kapitálu stanovené v článku 75 nebo rizikových vah stanovených v hlavě V kapitole 2 oddílu 3 se zřetelem ke zvláštním okolnostem,

c) vyjasnění výjimek stanovených v článku 113,

d) upřesnění klíčových aspektů, o nichž se podle čl. 144 odst. 1 písm. d), zveřejňují souhrnné statistické údaje nebo

e) upřesnění formátu, struktury, obsahu a data každoročního zveřejnění údajů podle článku 144,

f) úpravy obezřetnostních kritérií stanovených v čl. 19a odst. 1 s cílem zohlednit budoucí vývoj a zajistit jednotné uplatňování této směrnice.

a) ustanovení uvedené směrnice, na něž odkazují články 42 až 46, se použijí ve znění platném před 1. lednem 2007;

b) „rizikově váženou hodnotou“ uvedenou v čl. 42 odst. 1 uvedené směrnice se rozumí „hodnota rizikově vážené expozice“;

c) výsledky výpočtu podle čl. 42 odst. 2 uvedené směrnice se považují za hodnotu rizikově vážené expozice;

d) „úvěrové deriváty“ se zařadí do seznamu položek s „vysokým rizikem“ v příloze II uvedené směrnice a

e) zacházení uvedené v čl. 43 odst. 3 uvedené směrnice se použije na derivátové nástroje vyjmenované v příloze IV uvedené směrnice, ať už se jedná o rozvahové nebo podrozvahové položky, a výsledky výpočtu provedeného na základě zacházení uvedeného v příloze III se považují za hodnoty rizikově vážené expozice.

a) nepoužije se hlava V kapitola 2 oddíl 3 pododdíl 3, který se vztahuje na uznávání snižování úvěrového rizika;

b) příslušné orgány mohou rozhodnout, že se nepoužije hlava V kapitola 2 oddíl 3 pododdíl 4, který se týká sekuritizace.

a) až 20 % součtu písmen a) až ca) článku 57 minus součet písmen i), j) a k) uvedeného článku v rozmezí 10 až 20 let po 31. prosinci 2010;

b) až 10 % součtu písmen a) až ca) článku 57 minus součet písmen i), j) a k) uvedeného článku v rozmezí 20 až 30 let po 31. prosinci 2010.

a) opatření, která zmírňují výkyvy obchodního cyklu, včetně povinnosti, aby úvěrové instituce vytvářely v příznivých obdobích proticyklické rezervy, které lze využít při poklesu;

b) principy pro výpočet kapitálových požadavků podle této směrnice a

c) doplňková opatření pro povinnosti úvěrových institucí stanovené podle rizik s cílem omezit vytváření pákového efektu v bankovním systému.

1. Přijímání vkladů a jiných splatných peněžních prostředků

2. Poskytování úvěrů včetně mimo jiné spotřebitelského úvěru, hypotečního úvěru, faktoringu, s postihem nebo bez postihu, financování obchodních transakcí (včetně forfaitingu)

3. Finanční pronájem (finanční leasing)

4. Platební služby podle definice v čl. 4 bodu 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu ( 30 )

5. vydávání a správa jiných prostředků k provádění plateb (např. cestovních šeků a bankovních směnek), pokud tato činnost nespadá pod bod 4

6. Poskytování záruk a příslibů

7. Obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta

8. Účast na vydávání cenných papírů a poskytování souvisejících služeb

9. Poradenství pro podniky ve věcech kapitálové struktury, průmyslové strategie a v souvisejících otázkách a poradenství a služby v oblasti fúzí a koupě podniků

10. Peněžní makléřství

11. Obhospodařování cenných papírů klienta na jeho účet a související poradenství

12. Uložení a správa cenných papírů

13. Poskytování bankovních informací

14. Úschova cenností

Služby a činnosti uvedené v oddíle A a B přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů ( 31 ), pokud odkazují na finanční nástroje uvedené v oddíle C přílohy I uvedené směrnice, podléhají vzájemnému uznávání podle této směrnice.

15. Vydávání elektronických peněz.

— záruky mající charakter úvěrových substitutů,

— úvěrové deriváty,

— akceptace směnek,

— indosamenty na směnkách nenesoucích jméno jiné úvěrové instituce,

— transakce s možností zpětného postihu,

— neodvolatelné stand-by (záložní) akreditivy mající charakter úvěrových substitutů,

— aktiva zakoupená na základě přímých termínových dohod,

— forwardové termínové vklady,

— nesplacená část částečně splacených akcií, podílů a cenných papírů,

— dohody o prodeji a zpětném odkupu aktiv, jak jsou vymezeny v čl. 12 odst. 3 a 5 směrnice 86/635/EHS, a

— jiné položky s vysokým rizikem.

— poskytnuté a potvrzené dokumentární akreditivy (viz též „středně nízké riziko“),

— jistoty a sliby odškodnění (včetně nabídkové jistoty, záruk za splnění, celní a daňové jistoty) a záruky nemající charakter úvěrových substitutů,

— neodvolatelné stand-by (záložní) akreditivy nemající charakter úvěrových substitutů,

— nečerpané úvěrové přísliby (dohody o půjčce a o koupi cenných papírů, o poskytnutí záruk nebo úvěrových facilit) s původní dobou splatnosti delší než jeden rok,

— poskytnuté nevyčerpané přísliby nakoupit dluhové cenné papíry (NIF) a poskytnuté nevyčerpané přísliby revolvingových úvěrů (RUF) a

— jiné položky se středním rizikem, jak jsou oznámeny Komisi.

— dokumentární akreditivy zajištěné cenným papírem ke zboží a jiné samolikvidující operace,

— nečerpané úvěrové přísliby (dohody o půjčce a o koupi cenných papírů, o poskytnutí záruk nebo úvěrových facilit) s původní dobou splatnosti do jednoho roku včetně, které nelze kdykoli bezpodmínečně a bez výpovědi zrušit nebo které neumožňují automatické zrušení z důvodu zhoršení úvěruschopnosti dlužníka, a

— jiné položky se středně nízkým rizikem, jak jsou oznámeny Komisi.

— nečerpané úvěrové přísliby (dohody o půjčce a o koupi cenných papírů, o poskytnutí záruk nebo úvěrových facilit), které lze kdykoli bezpodmínečně a bez výpovědi zrušit nebo které umožňují automatické zrušení z důvodu zhoršení úvěruschopnosti dlužníka. Retailové úvěrové linky lze považovat za bezpodmínečně zrušitelné, jestliže podmínky, které se k nim vztahují, umožňují úvěrové instituci, aby je zrušila v plném rozsahu povoleném právními a správními předpisy na ochranu spotřebitele a souvisejícími předpisy, a

— jiné položky s nízkým rizikem, jak jsou oznámeny Komisi.

1. „Úvěrovým rizikem protistrany“ (Counterparty Credit Risk, CCR) se rozumí riziko, že u protistrany transakce by mohlo dojít k selhání před konečným vypořádáním peněžního toku transakce.

2. „Centrální protistranou“ se rozumí subjekt, který se v souladu s právními předpisy vloží mezi protistrany kontraktů obchodovaných na jednom či na několika finančních trzích, a stane se tak kupujícím pro každého prodávajícího a prodávajícím pro každého kupujícího.

3. „Transakcemi s delší dobou vypořádání“ (Long Settlement Transactions) se rozumí transakce, při kterých se protistrana zaváže dodat cenný papír, komoditu nebo částku v cizí měně proti hotovosti, jiným finančním nástrojům či komoditám nebo naopak, a to ke dni vypořádání či dodání, který je smluvně stanoven jako pozdější než nejkratší termín daný pro tuto konkrétní transakci tržní normou nebo pět obchodních dnů po datu, k němuž úvěrová instituce vstupuje do dané transakce.

4. „Maržovými obchody“ (Margin Lending Transactions) se rozumí transakce, při nichž úvěrová instituce rozšíří úvěr související s nákupem, prodejem, převodem cenných papírů či v souvislosti s obchodováním s nimi. Maržové obchody nezahrnují ostatní půjčky, které jsou případně také zajištěny kolaterálem ve formě cenných papírů.

5. „Skupinou transakcí se započtením“ (Netting Set) se rozumí skupina transakcí s jedinou protistranou, které podléhají právně vymahatelnému dvoustrannému ujednání o započtení a pro něž se započtení podle části 7 této přílohy a podle článků 90 až 93 připouští. Všechny transakce nepodléhající právně vymahatelnému dvoustrannému ujednání o započtení, které se podle části 7 této přílohy připouští, by měly být pro účely této přílohy interpretovány jako skupina transakcí se započtením sama o sobě. ►M7   Podle metody stanovené v části 6 této přílohy (IMM) lze se všemi skupinami transakcí se započtením s jedinou protistranou zacházet jako s jedinou skupinou transakcí se započtením, pokud jsou záporné simulované tržní hodnoty jednotlivých skupin transakcí se započtením v odhadu očekávané expozice (EE) nastaveny na 0. ◄

6. „Rizikovou pozicí“ se rozumí počet rizik přidělený transakci podle standardizované metody uvedené v části 5 využívající předem určený algoritmus.

7. „Skupinou zajistitelných transakcí“ (Hedging Set) se rozumí skupina rizikových pozic z transakcí v rámci jedné skupiny transakcí se započtením, pro něž je pro stanovení hodnoty expozice podle standardizované metody uvedené v části 5 relevantní pouze jejich zůstatek.

8. „Maržovou dohodou“ (Margin Agreement) se rozumí smluvní dohoda nebo ustanovení dohody, podle nichž jedna protistrana poskytne druhé protistraně kolaterál, pokud expozice této druhé protistrany vůči první protistraně překročí určitou úroveň.

9. „Maržovým prahem“ (Margin Threshold) se rozumí maximální výše expozice, která zůstává nevypořádána, dokud jedna ze stran nemá právo zažádat o kolaterál.

10. „Obdobím krytí rizika marží“ (Margin Period of Risk) se rozumí časové období trvající od poslední výměny kolaterálu, jež pokrývá skupinu transakcí se započtením s protistranou, u níž došlo k selhání, do okamžiku, kdy se pozice této protistrany uzavře a provede opětovné zajištění (re-hedging) výsledného tržní rizika.

11. „Efektivní splatností podle metody interních modelů u skupiny transakcí se započtením se splatností delší než jeden rok“ se rozumí poměr celkové očekávané expozice v průběhu trvání transakcí ze skupiny transakcí se započtením snížené o míru návratnosti bez zahrnutí rizika a celkové očekávané expozice v průběhu jednoho roku v rámci skupiny transakcí se započtením snížené o míru návratnosti bez zahrnutí rizika. Tuto efektivní splatnost lze upravovat tak, aby odrážela rolovací riziko, a to nahrazením očekávané expozice efektivní očekávanou expozicí v prognózách s horizontem kratším než jeden rok.

12. „Křížovým započtením“ (Cross-Product Netting) se rozumí zahrnutí transakcí z různých produktových kategorií do stejné skupiny transakcí se započtením podle pravidel křížového započtení uvedených v této příloze.

13. Pro účely části 5 označuje „současná tržní hodnota“ (Current Market Value, CMV) čistou tržní hodnotu portfolia transakcí v rámci skupiny transakcí se započtením prováděných s protistranou. Při výpočtu CMV se používají jak kladné, tak i záporné tržní hodnoty.

14. „Rozložením tržních hodnot“ se rozumí prognóza pravděpodobnostního rozložení čistých tržních hodnot transakcí v rámci skupiny transakcí se započtením k určitému datu v budoucnosti (horizont prognózy), s ohledem na dosud realizované tržní hodnoty daných transakcí.

15. „Rozložením expozic“ se rozumí prognóza pravděpodobnostního rozložení tržních hodnot vytvářená tak, že se prognózovaným příkladům záporných čistých tržních hodnot přiřadí nula.

16. „Rizikově neutrálním rozložením“ se rozumí rozložení tržních hodnot nebo expozic v budoucnu, kdy se rozložení vypočítává za použití hodnot implikovaných trhem, například předpokládaných hodnot volatility.

17. „Skutečným rozložením“ se rozumí rozložení tržních hodnot nebo expozic v budoucnu, kdy se rozložení vypočítává za použití historických či realizovaných hodnot, například hodnot volatility vypočítávaných pomocí změn zaznamenaných v minulosti v cenách či sazbách.

18. „Současnou expozicí“ se rozumí vyšší z následujících hodnot: nula nebo tržní hodnota transakce nebo portfolia transakcí v rámci skupiny transakcí se započtením prováděných s protistranou, jež by při selhání protistrany zanikla za předpokladu, že neexistuje možnost opětovného získání hodnoty těchto transakcí v případě úpadku.

19. „Maximální expozicí“ (Peak Exposure) se rozumí vysoký percentil rozložení expozic k libovolnému konkrétnímu datu v budoucnosti před termínem splatnosti transakce s nejdelší splatností ve skupině transakcí se započtením.

20. „Očekávanou expozicí“ (Expected Exposure, EE) se rozumí průměr rozložení expozic k libovolnému konkrétnímu datu v budoucnosti před tím, než bude splatná transakce s nejdelší splatností ve skupině transakcí se započtením.

21. „Efektivní očekávanou expozicí (Effective EE) k určitému datu“ se rozumí maximální očekávaná expozice, k níž dochází k tomuto datu nebo k jakémukoliv předchozímu datu. Popřípadě může být definována i pro konkrétní datum jako větší z těchto expozic: očekávaná expozice k danému datu nebo efektivní expozice k dřívějšímu datu.

22. „Očekávanou pozitivní expozicí“ (EPE) se rozumí vážený průměr za dobu očekávaných expozic, kdy za kritérium vážení je brán poměr představovaný jednou očekávanou expozicí vůči celkovému časovému intervalu. Při počítání minimálního požadovaného kapitálu se bere v úvahu průměr za první rok nebo – v případě, že jsou všechny kontrakty v rámci skupiny transakcí se započtením splatné dříve než za rok, – trvání kontraktu s nejdelší splatností z celé skupiny transakcí se započtením.

23. Efektivní očekávanou pozitivní expozicí (Effective EPE) se rozumí vážený průměr za dobu efektivní očekávané expozice za první rok nebo – v případě, že jsou všechny kontrakty v rámci skupiny transakcí se započtením splatné dříve než za rok, – trvání kontraktu s nejdelší splatností z celé skupiny transakcí se započtením, kdy za kritérium vážení je brán poměr představovaný jednou očekávanou expozicí vůči celkovému časovému intervalu.

24. „Úpravou úvěrového ocenění“ (Credit Valuation Adjustment) se rozumí úprava v ocenění portfolia transakcí s protistranou směrem k tržní hodnotě střed. Tato úprava odráží tržní hodnotu úvěrového rizika danou jakýmkoliv neplněním smluvních dohod uzavřených s protistranou. Tato úprava může odrážet tržní hodnotu úvěrového rizika protistrany nebo tržní hodnotu úvěrového rizika jak úvěrové instituce, tak i protistrany.

25. „Jednostrannou úpravou úvěrového ocenění“ se rozumí úprava úvěrového ocenění, která odráží tržní hodnotu úvěrového rizika protistrany vůči úvěrové instituci, ovšem neodráží tržní hodnotu úvěrového rizika úvěrové instituce vůči protistraně.

26. „Rolovacím rizikem“ (Rollover Risk) se rozumí částka, o niž je očekávaná pozitivní expozice podhodnocena, pokud se předpokládá, že budoucí transakce s protistranou budou probíhat nepřerušovaně. Dodatečná expozice, jež vznikla v důsledku těchto budoucích transakcí, se do vyčíslení EPE nezahrnuje.

27. „Obecné riziko pozitivní korelace“ (General Wrong-Way Risk) vzniká, pokud pravděpodobnost selhání protistran zvyšuje obecné faktory tržního rizika.

28. „Specifické riziko pozitivní korelace“ (Specific Wrong-Way Risk) vzniká, pokud expozici vůči určité protistraně zvyšuje pravděpodobnost selhání protistrany z důvodu charakteru transakcí s protistranou. Úvěrová instituce se považuje za stranu vystavenou specifickému riziku pozitivní korelace v případě, že se předpokládá, že budoucí expozice vůči konkrétní protistraně bude vysoká, pokud pravděpodobnost selhání protistrany je rovněž vysoká.

1. S výhradou bodů 2 až 7 určí úvěrové instituce hodnotu expozice u kontraktů uvedených v příloze IV pomocí jedné z metod uvedených v částech 3 až 6. Úvěrovým institucím, u nichž nelze postupovat způsobem popsaným v čl. 18 odst. 2 směrnice 2006/49/ES, není povoleno používat metodu uvedenou v části 4. K určení hodnoty expozice u kontraktů uvedených v příloze IV bodě 3 nesmí úvěrové instituce používat metodu uvedenou v části 4.

Kombinované použití metod uvedených v částech 3 až 6 je trvale povoleno v rámci skupiny, nikoliv však v rámci jedné právnické osoby. Kombinované použití metod uvedených v částech 3 a 5 v rámci právnické osoby se povolí tehdy, jestliže se jedna z metod používá u případů uvedených v části 5 bodě 19.

2. Se souhlasem příslušných orgánů mohou úvěrové instituce určovat hodnotu expozice metodou interního modelu uvedenou v části 6 u:

3. Jestliže úvěrová instituce zakoupí zajištění úvěrového derivátu vůči expozici v neobchodním portfoliu nebo vůči expozici CCR, může své kapitálové požadavky na zajištěná aktiva počítat podle přílohy VIII části 3 bodů 83 až 92 nebo – se souhlasem příslušných orgánů – podle přílohy VII části 1 bodu 4 nebo přílohy VII části 4 bodů 96 až 104.

V těchto případech, a pokud se nepoužije možnost uvedená v druhé větě bodu 11 v příloze II směrnice 2006/49/ES, je hodnota expozice CCR pro tyto úvěrové deriváty nastavena na nulu.

Instituce se však pro účely výpočtu kapitálových požadavků na úvěrové riziko protistrany může rozhodnout pro konzistentní zařazování všech úvěrových derivátů nezahrnutých do obchodního portfolia a nakupovaných jako zajištění vůči expozici v neobchodním portfoliu nebo vůči expozici CCR, pokud tato směrnice takové úvěrové zajištění připouští.

4. Hodnota expozice u CCR z prodaných swapů úvěrového selhání v neobchodním portfoliu, kde se s nimi zachází jako s úvěrovým zajištěním poskytnutým úvěrovou institucí a podléhajícím kapitálovým požadavkům na úvěrové riziko pro plnou pomyslnou částku, je nastavena na nulu.

5. Podle všech metod uvedených v částech 3 až 6 se hodnota expozice u dané protistrany rovná součtu hodnot expozice počítaných pro každou skupinu transakcí se započtením prováděných s protistranou.

6. Nulovou hodnotu expozice u CCR lze přidělit derivátovým kontraktům nebo repo obchodům, transakcím půjčky či výpůjčky cenných papírů či komodit, transakcím s delší dobou vypořádání a maržovým obchodům, které dosud nebyly s centrální protistranou vypořádány a nebyly centrální protistranou ani zamítnuty. Nulovou hodnotu expozice lze dále přidělit expozicím vůči úvěrovému riziku centrálních protistran, které vyplývají z derivátových kontraktů, repo obchodů či z transakcí půjček nebo výpůjček cenných papírů či komodit, z transakcí s delší dobou vypořádání a z maržových obchodů, nebo jiným expozicím, podle určení příslušnými orgány, jež u úvěrové instituce přetrvávají jako nesplacené expozice s centrální protistranou. Expozice CCR centrální protistrany jsou u všech účastníků v jejich sjednáních plně a každodenně zajišťovány kolaterálem.

7. Expozice vyplývající z transakcí s delší dobou vypořádání lze určit za použití kterékoliv z metod uvedených v částech 3 až 6 bez ohledu na metody zvolené pro zacházení s mimoburzovními deriváty a s repo obchody, transakcemi půjček či výpůjček cenných papírů či komodit a s maržovými obchody. Při výpočtu kapitálových požadavků pro transakce s delší dobou vypořádání mohou úvěrové instituce, které uplatňují přístup uvedený v článcích 84 až 89, trvale a bez ohledu na důležitost takových pozic přidělit rizikovou váhu podle přístupu uvedeného v článcích 78 až 83.

8. Pro metody uvedené v částech 3 a 4 se musí příslušné orgány ujistit, že pomyslná částka, ke které se má přihlížet, je vhodným měřítkem rizika obsaženého v kontraktu. Jestliže kontrakt například stanoví multiplikaci peněžních toků, musí být pomyslná částka upravena, aby byly vzaty v úvahu účinky multiplikace na strukturu rizika tohoto kontraktu.

Krok a) přiřazením současné tržní hodnoty kontraktům (mark-to-market) se získají současné reálné hodnoty všech kontraktů s kladnými hodnotami.

Krok b) pro získání číselné hodnoty případné budoucí expozice, s výjimkou případů „floating/floating“ úrokových swapů v jedné měně, kdy se vypočítávají pouze současné reálné hodnoty, se pomyslné jistiny nebo podkladové hodnoty násobí sazbami uvedenými v tabulce 1:

Pro výpočet případné budoucí expozice podle kroku b) smějí příslušné orgány povolit úvěrovým institucím použít procentní sazby v tabulce 2 namísto sazeb předepsaných v tabulce 1 za předpokladu, že tyto instituce využijí možnosti stanovené v příloze IV bodě 21 směrnice 2006/49/ES pro kontrakty týkající se jiných komodit než zlata ve smyslu přílohy IV bodu 3 této směrnice:

Krok c) současná reálná hodnota a případná budoucí expozice tvoří hodnotu expozice.

Krok a) pomyslná jistina každého nástroje se násobí sazbami uvedenými v tabulce 3:

Krok b) takto vypočítaná původní expozice tvoří hodnotu expozice.

1. Standardizovaná metoda může být použita pouze pro mimoburzovní derivátové transakce a transakce s delší dobou vypořádání. Hodnota expozice se vypočítá pro každou skupinu transakcí se započtením zvlášť, a to po zohlednění kolaterálu vzorcem:

hodnota expozice =

kde:

CMV = současná tržní hodnota portfolia transakcí v rámci skupiny transakcí se započtením s protistranou bez zohlednění kolaterálu.

To znamená, kde:

kde:

CMVi = současná tržní hodnota transakce i;

CMC = současná tržní hodnota kolaterálu přiřazená skupině transakcí se započtením. To znamená, kde:

kde CMCl = současná tržní hodnota kolaterálu l;

i = index transakce;

l = index kolaterálu;

j = index kategorie zajistitelných transakcí. Tyto skupiny zajistitelných transakcí odpovídají rizikovým faktorům, u nichž mohou být použity rizikové pozice opačného znaménka pro vyrovnání za účelem vytvoření čisté rizikové pozice, která je základem pro měření expozice;

RPTij = riziková pozice z transakce i vzhledem ke skupině zajistitelných transakcí j;

RPClj = riziková pozice z kolaterálu l vzhledem k skupině zajistitelných transakcí j;

CCRMj = multiplikátor CCR uvedený v tabulce 5 vzhledem k skupině zajistitelných transakcí j;

β = 1,4.

Kolaterál přijatý od protistrany má kladné znaménko; kolaterál poskytnutý protistraně má záporné znaménko.

V rámci této metody může být použit pouze kolaterál způsobilý podle přílohy VIII části 1 bodu 11 této směrnice a přílohy II bodu 9 směrnice 2006/49/ES.

2. Pokud mimoburzovní derivátová transakce s lineárním profilem rizika stanoví výměnu finančního nástroje za platbu, označuje se platební část jako platební fáze. Transakce, které stanoví výměnu platby za platbu, jsou tvořeny dvěma platebními fázemi. Platební fáze je tvořena smluvními hrubými platbami včetně pomyslné částky transakce. Úvěrové instituce mohou nedbat na riziko úrokových sazeb v souvislosti s platební fází se zbývající dobou splatnosti kratší dvou let pro účely níže uvedených výpočtů. Úvěrové instituce mohou považovat platby složené ze dvou platebních fází denominovaných v téže měně, jako jsou úrokové swapové transakce, za jedinou souhrnnou transakci. Souhrnná transakce je rovnocenná platební fázi.

3. Transakce s lineráním profilem rizika s akciemi (včetně akciových indexů), zlatem, jinými drahými kovy nebo jinými komoditami jako podkladovými finančními nástroji jsou vázány na rizikové pozice v příslušné akcii (nebo akciovém indexu) nebo komoditě (včetně zlata a jiných drahých kovů) a pozice v úrokovém riziku pro platební fázi. Pokud je platební fáze denominována v cizí měně, je kromě toho vázána k rizikové pozici v této měně.

4. Transakce s lineárním rizikovým profilem s dluhovým nástrojem jako podkladovým nástrojem jsou vázány na pozici v úrokovém riziku pro platební fázi. Transakce s lineárním profilem rizika, které stanoví výměnu platby za platbu včetně devizových forwarových transakcí jsou vázány na pozici v úrokovém riziku pro každou z platebních fází. Pokud je podkladový dluhový nástroj denominován v cizí měně, je dluhový nástroj vázán na rizikovou pozici v této měně. Expozice stanovená pro základní swapovou transakci v cizí měně má nulovou hodnotu.

5. Velikost rizikové pozice z transakce s lineárním rizikovým profilem je efektivní pomyslnou hodnotou (tržní cena násobená množstvím) podkladového finančního nástroje (včetně komodit) vyjádřenou v domácí měně úvěrové instituce, s výjimkou dluhových nástrojů.

6. Pro dluhové nástroje a platební fáze odpovídá velikost rizikové pozice efektivní pomyslné hodnotě hrubého objemu neprovedených plateb (včetně pomyslné částky) vyjádřené v domácí měně úvěrové instituce a násobené modifikovanou dobou trvání dluhového nástroje, respektive platební fáze.

7. Velikost rizikové pozice ze swapu úvěrového selhání je pomyslná hodnota referenčního dluhového nástroje násobená zbývající dobou splatnosti swapu úvěrového selhání.

8. Velikost rizikové pozice vztahující se k mimoburzovnímu derivátu s nelineárním profilem rizika včetně opcí a swapcí se rovná delta ekvivalentu efektivní pomyslné hodnoty finančního nástroje, který je základem transakce, s výjimkou případů, kdy je základem dluhový nástroj.

9. Velikost rizikové pozice vztahující se k mimoburzovnímu derivátu s nelinerálním profilem rizika včetně opcí a swapcí, jejichž základem je dluhový nástroj nebo platební fáze, se rovná delta ekvivalentu efektivní pomyslné hodnoty finančního nástroje nebo platební fáze násobené modifikovanou dobou trvání dluhového nástroje, respektive platební fáze.

10. Pro účely určení rizikových pozic se kolaterál přijatý od protistrany považuje za pohledávku vůči protistraně v rámci derivátové smlouvy (dlouhá pozice), který je splatný dnes, zatímco poskytnutý kolaterál se považuje za závazek vůči protistraně (krátká pozice), který je splatný dnes.

11. Úvěrové instituce mohou pro stanovení velikosti a znaménka rizikové pozice použít následujícího vzorce:

pro všechny nástroje kromě dluhových nástrojů:

efektivní pomyslná hodnota nebo

kde

Pref = cena podkladového nástroje vyjádřená v referenční měně;

V = hodnota finančního nástroje (v případě opce: cena opce; v případě transakce s lineárním profilem rizika: hodnota samotného podkladového nástroje);

p = cena podkladového nástroje, vyjádřená v téže měně jako V;

pro dluhové nástroje a platební fáze všech transakcí;

efektivní pomyslná hodnota násobená modifikovanou dobou trvání, nebo

delta ekvivalent v pomyslné hodnotě násobený modifikovanou dobou trvání

kde:

V = hodnota finančního nástroje (v případě opce: cena opce v případě transakce s lineárním profilem rizika: hodnota samotného podkladového nástroje, respektive platební fáze);

r = výše úrokové sazby.

Pokud je V denominována v jiné než referenční měně, musí být derivát převeden do referenční měny násobením příslušným směnným kurzem.

12. Rizikové pozice musí být uspořádány do skupin zajistitelných transakcí. Pro každou z těchto skupin je vypočítána výše absolutní hodnoty jako suma výsledných rizikových pozic. Tato suma se nazývá „čistá riziková pozice“ a ve vzorcích uvedených v odstavci 1 je vyjádřena jako

13. Pro rizikové pozice v úrokových sazbách vztahující k peněžním vkladům přijatým od protistrany jako kolaterál, z platebních fází a z podkladových dluhových nástrojů, na něž se podle tabulky 1 v příloze I směrnice 2006/49/ES vztahuje kapitálový požadavek ve výši 1,60 % nebo méně, existuje pro každou měnu šest skupin zajistitelných transakcí uvedených v tabulce 4. Skupiny zajistitelných transakcí jsou stanoveny kombinací kritéria splatnosti a referenčních úrokových sazeb.

14. Pro rizikové pozice v úrokových sazbách vztahující se k podkladovým dluhovým nástrojům nebo k platební fázi, pro něž je úroková sazba vázána na referenční úrokovou sazbu, jež představuje obecnou výši úrokových sazeb na trhu, je zbývající splatnost délka časového intervalu končícího změnou úrokové sazby. V ostatních případech je to zbývající doba podkladového dluhového nástroje, nebo zbývající doba transakce, pokud se jedná o platební fázi.

15. Pro každého emitenta referenčního dluhového nástroje, který je základem swapu úvěrového selhání, existuje jedna skupina zajistitelných transakcí. Se swapy úvěrového selhání n-tého referenčního nástroje z koše se zachází takto:

16. Pro rizikové pozice v úrokových sazbách vztahující se k peněžním vkladům, které má v úschově protistrana jako kolaterál, kdy tato protistrana nemá nesplacený dluhový závazek nízkého specifického rizika, a k podkladovým dluhovým nástrojům, na něž se podle tabulky 1 přílohy I směrnice 2006/49/ES vztahuje kapitálový požadavek ve výši více než 1,60 %, existuje pro každého emitenta jedna skupina zajistitelných transakcí. Pokud platební fáze imituje takovýto dluhový nástroj, existuje rovněž jedna skupina zajistitelných transakcí pro každého emitenta referenčního dluhového nástroje. Úvěrové instituce mohou přiřadit rizikové pozice vyplývající z dluhových nástrojů určitého emitenta nebo z referenčních dluhových nástrojů téhož emitenta, které jsou imitovány platební fází nebo které tvoří základ swapu úvěrového selhání, k téže skupině zajistitelných transakcí.

17. Podkladové finanční nástroje kromě dluhových nástrojů se přiřazují k téže skupině zajistitelných transakcí, pouze pokud jsou identické nebo podobné. Ve všech ostatních případech se přiřazují k samostatným skupinám zajistitelných transakcí. Podobnost nástrojů se stanovuje takto:

18. V tabulce 5 jsou uvedeny multiplikátory CCR (CCRM) pro různé kategorie skupin zajistitelných transakcí.

Podkladové nástroje mimoburzovních derivátů uvedené v bodě 10 tabulky 5 jsou přiřazeny k samostatným skupinám zajistitelných transakcí pro každou kategorii podkladového nástroje.

19. U nástrojů s nelineárním profilem rizika nebo pro platební fázi a transakce s dluhovými nástroji jako podkladovými nástroji, u nichž úvěrová instituce nemůže určit delta modifikovanou dobu trvání, popřípadě s modelem nástroje, který příslušný orgán schválil pro účely stanovení minimálních kapitálových požadavků pro tržní riziko, příslušný orgán stanoví velikost rizikových pozic a použitelné CCRM konzervativně. Alternativně mohou příslušné orgány požadovat použití metody stanovené v části 3. Započtení se neuznává: hodnota expozice se stanovuje, jako kdyby existovala skupina transakcí se započtením obsahující pouze tuto jednotlivou transakci.

20. Úvěrová instituce musí používat interní postupy, kterými ještě před zahrnutím transakce do skupiny zajistitelných transakcí ověřuje, zda se na transakci vztahuje právoplatná smlouva o započtení splňující požadavky stanovené v části 7.

21. Úvěrová instituce, která používá kolaterál za účelem snížení svého úvěrového rizika protistrany, musí používat interní postupy, kterými ještě před stanovením vlivu kolaterálu na své výpočty ověřuje, zda kolaterál splňuje standardy právní jistoty uvedené v příloze VIII.

1. Se souhlasem příslušných orgánů může úvěrová instituce použít metodu interního modelu (Internal Model Method, IMM) pro výpočet hodnoty expozice u transakcí v části 2 bodě 2 písm. i) nebo u transakcí v části 2 bodě 2 písm. ii), iii) a iv) nebo u transakcí v části 2 bodě 2 písm. i) až iv). V každém z těchto případů mohou být zahrnuty také transakce v části 2 bodě 2 písm. v). Odchylně od části 2 bodu 1 druhého pododstavce se mohou úvěrové instituce rozhodnout nepoužít tuto metodu u expozic, jejichž velikost a riziko jsou nepodstatné. Úvěrové instituce musí splnit požadavky stanovené v této části, aby mohly použít IMM.

2. Se souhlasem příslušných orgánů může být IMM zaváděna postupně u různých druhů transakcí a během tohoto období mohou úvěrové instituce použít metody stanovené v části 3 nebo části 5. Odchylně od zůstatku této části nejsou úvěrové instituce povinny používat určitý typ modelu.

3. U všech mimoburzovních derivátových transakcí a u transakcí s delší dobou vypořádání, ke kterým úvěrová instituce nedostala souhlas k použití IMM, použije úvěrová instituce metody stanovené v části 3 nebo části 5. Je trvale povoleno kombinované použití těchto dvou metod v rámci skupiny. Kombinované použití těchto dvou metod v rámci právního subjektu je povoleno, pouze pokud je jedna z metod použita pro případy stanovené v části 5 bodě 19.

4. Úvěrové instituce, které získaly povolení k použití IMM, nebudou pak znovu používat metody stanovené v části 3 nebo části 5, kromě případů, kdy k tomu prokáží opodstatněné důvody a získají souhlas příslušných orgánů. Pokud úvěrová instituce přestane vyhovovat požadavkům stanoveným v této části, buď předloží příslušnému orgánu plán včasného návratu k těmto požadavkům, nebo prokáže, že dopad tohoto nevyhovění je nedůležitý.

5. Hodnota expozice bude měřena na úrovni skupiny transakcí se započtením. Model upřesní předpokládané rozložení pro změny v tržní hodnotě skupiny transakcí se započtením, jež lze připsat změnám tržních proměnných, jako jsou úrokové sazby, zahraniční směnné kurzy. Model pak vypočítá hodnotu expozice pro skupinu transakcí se započtením ke každému budoucímu datu za předpokladu, že dojde ke změnám v tržních proměnných. Pro maržové protistrany může model také zachytit budoucí pohyby kolaterálu.

6. Úvěrové instituce mohou zahrnout uznatelný finanční kolaterál podle přílohy VIII části 1 bodu 11 této směrnice a přílohy II bodu 9 směrnice 2006/49/ES do svých předvídaných rozložení pro změny v tržní hodnotě skupiny transakcí se započtením, pokud jsou pro kolaterál splněny požadavky na kvantitu, kvalitu a údaje pro IMM.

7. Hodnota expozice bude vypočtena jako součin α-krát efektivní EPE:

hodnota expozice = α × efektivní EPE,

kde:

Alfa (α) je 1,4, avšak příslušné orgány mohou požadovat vyšší α a efektivní EPE se vypočítá odhadem očekávané expozice (expected exposure, EEt) jako průměrné expozice k budoucímu datu t, kde průměr je počítán z možných budoucích hodnot příslušných faktorů tržního rizika. Model odhaduje EE během řady budoucích dat t1, t2, t3

8. Efektivní EE se vypočte rekurzivně jako:

efektivní EEtk = max.(efektivní EEtk-1; EEtk)

kde:

současné datum je označeno jako t0 a efektivní EEt0 se rovná současné expozici.

9. V této souvislosti je efektivní EPE průměrem efektivní EE během prvního roku budoucí expozice. Pokud všechny smlouvy ve skupině transakcí se započtením nabudou splatnosti dříve než za rok, EPE je průměrem EE, dokud všechny smlouvy ve skupině transakcí se započtením nenabudou splatnosti. Efektivní EPE je vypočítána jako vážený průměr efektivní EE:

kde:

váhy Δtk = tk – tk-1 berou v úvahu případ, kdy je budoucí expozice vypočítána pro data, která nejsou rovnoměrně rozložena v čase.

10. Výše EE nebo maximální expozice bude vypočítána na základě rozložení expozic, které zahrnuje možné anomálie rozložení expozic.

11. Úvěrové instituce mohou použít míru, jež je konzervativnější než α-krát efektivní EPE pro každou protistranu vypočítaná podle výše uvedené rovnice.

12. Odchylně od bodu 7 mohou příslušné orgány úvěrovým institucím povolit, aby použily svůj vlastní odhad α, jehož minimální hodnota je 1,2, kde α odpovídá poměru vnitřně stanoveného kapitálu z plné simulace expozice CCR v rámci protistran (čitatel) a vnitřně stanoveného kapitálu založeného na EPE (jmenovatel). Ve jmenovateli se EPE použije, jako by se jednalo o fixní nesplacenou částku. Úvěrové instituce prokáží, že jejich interní odhady α zachycují v čitateli materiální zdroje stochastické závislosti rozložení tržních hodnot transakcí či portfolií transakcí v rámci protistran. Interní odhady α zohlední rozčlenění portfolií.

13. Úvěrová instituce zajistí, že čitatel a jmenovatel α budou vypočítány konzistentně s ohledem na modelovou metodiku, specifikaci parametrů a složení portfolia. Použitý přístup bude založen na pojetí vnitřně stanoveného kapitálu úvěrové instituce, bude důkladně zdokumentován a bude podléhat nezávislému ověření. Úvěrové instituce navíc přezkoumají své odhady alespoň jednou za čtvrt roku a častěji, pokud se složení portfolia v průběhu času mění. Úvěrové instituce také vyhodnocují riziko modelu.

14. V případě potřeby by měly být volatilita a korelace faktorů tržního rizika použité ve společné simulaci tržních a úvěrových rizik podmíněny faktorem úvěrového rizika, aby vyjadřovaly možný nárůst volatility či korelací při ekonomickém poklesu.

15. Pokud skupina transakcí se započtením podléhá maržové dohodě, použijí úvěrové instituce jeden z těchto způsobů stanovení EPE:

Minimální požadavky pro modely EPE

16. EPE model úvěrové instituce musí splňovat provozní požadavky stanovené v bodech 17 až 41.

17. Úvěrová instituce bude mít útvar pro řízení odpovědný za navržení a realizaci jejího systému řízení CCR, včetně počátečního a následného ověření modelu. Tento útvar bude kontrolovat integritu vstupních údajů a vydávat a analyzovat zprávy o výstupech modelu úvěrové instituce pro měření rizika, včetně zhodnocení vztahu mezi mírou rizika expozice a limity úvěru a obchodování. Tento útvar musí být nezávislý na útvarech odpovědných za vznik a obnovu expozic či za obchodování s nimi a nesmí být nevhodně ovlivňován; bude mít dostatek zaměstnanců; bude se odpovídat přímo vrcholovému vedení úvěrové instituce. Práce tohoto útvaru bude důkladně začleněna do každodenního procesu řízení úvěrového rizika úvěrové instituce. Výsledek jeho činnosti bude tedy nedílnou součástí plánování, sledování a řízení úvěrového a celkového rizikového profilu úvěrové instituce.

18. Úvěrová instituce bude mít zásady, postupy a systémy řízení CCR, jež budou koncepčně správné a prováděné jednotně. Řádný rámec řízení CCR bude zahrnovat identifikaci, měření a schvalování CCR a vytváření interních zpráv o něm.

19. Zásady řízení rizik úvěrové instituce zohlední tržní, likvidní a právní a provozní rizika, jež mohou být s CCR spojena. Úvěrová instituce nesmí obchodovat s protistranou, aniž by posoudila její úvěruschopnost a vezme plně v úvahu úvěrová rizika během vypořádání a před ním. Tato rizika budou řízena co možná nejvíce na úrovni protistrany (sloučením expozic CCR s ostatními úvěrovými expozicemi) a na úrovni celého podniku.

20. Představenstvo a vrcholové vedení úvěrové instituce se musí aktivně účastnit procesu řízení CCR a musí ho považovat za nezbytný aspekt podnikání, na který je třeba přidělit podstatné zdroje. Vrcholové vedení si musí být vědomo omezení a předpokladů používaného modelu měření rizik a dopadu, který mohou mít na hodnověrnost výsledku. Vrcholové vedení musí také zvážit nejistoty tržního prostředí a provozní otázky a vzít na vědomí, jaký mají dopad na daný model.

21. Denní zprávy o expozicích úvěrové instituce CCR musí být přezkoumány představiteli vedení s dostatečným služebním věkem a autoritou, aby prosadili jak snížení pozic provedených jednotlivými vedoucími úvěrových oddělení či obchodníky, tak snížení celkové expozice CCR úvěrové instituce.

22. Systém řízení CCR úvěrové instituce se použivá spolu s interními úvěrovými limity a limity obchodování. Úvěrové limity a limity obchodování musí souviset s modelem měření rizik úvěrové instituce způsobem, který je v průběhu času stálý a dobře srozumitelný vedoucím úvěrových oddělení, obchodníkům a vrcholovému vedení.

23. Měření CCR úvěrové instituce musí zahrnovat měření každodenního použití úvěrových linek a jejich použití v průběhu jednoho dne. Úvěrová instituce musí měřit stávající expozice bez zohlednění a se zohledněním kolaterálu. Na úrovni portfolia a protistrany musí úvěrová instituce vypočítávat a monitorovat maximální expozici nebo potenciální budoucí expozici (potential future exposure, PFE) v intervalech spolehlivosti zvolených úvěrovou institucí. Úvěrová instituce zohlední rozsáhlé či koncentrované pozice, včetně pozic skupin spřízněných protistran, průmyslu, trhu atd.

24. Úvěrová instituce musí mít zavedený obvyklý a přesný program stresového testování jako doplněk k analýze CCR založený na každodenním výsledku modelu měření rizik úvěrové instituce. Výsledek tohoto stresového testování musí být pravidelně přezkoumáván vrcholovým vedením a musí se odrazit v zásadách a omezeních CCR stanovených vedením a představenstvem. V případech, kdy stresové testy odhalí obzvláštní zranitelnost vůči dané řadě okolností, musí být podniknuty pohotové kroky, aby byla tato rizika náležitě zvládnuta.

25. Úvěrová instituce musí mít zavedený obvyklý postup pro zajištění dodržování zdokumentovaného souboru interních strategií, kontrol a postupů týkajících se činnosti systému řízení CCR. Systém řízení CCR úvěrové instituce musí být důkladně zdokumentován a poskytovat vysvětlení empirických postupů užívaných k měření CCR.

26. Úvěrová instituce musí pravidelně provádět nezávislé přezkoumání svého systému řízení CCR prostřednictvím vlastního vnitřního auditu. Tento přezkum se vztahuje jak na činnosti obchodních útvarů uvedených v bodě 17, tak na činnosti nezávislého úvaru řízení CCR. Přezkum celkového procesu řízení CCR se provádí v pravidelných intervalech a zaměřuje se přinejmenším na:

27. Rozložení expozic vytvořených modelem použitým k vypočítání efektivní EPE musí být důkladně začleněno do každodenního procesu řízení CCR úvěrové instituce. Výsledek modelu tedy hraje základní roli ve schvalování úvěrů, řízení CCR, rozdělování vnitřně stanoveného kapitálu a správě a řízení úvěrové instituce.

28. Úvěrová instituce zaznamenává použité modely, které vytváří rozložení expozic vůči CCR. Takto úvěrová instituce prokazuje, že používala model pro výpočet rozložení expozic, na němž je založen výpočet EPE, který v podstatě splňuje minimální požadavky stanovené v této části alespoň rok před schválením příslušnými orgány.

29. Model použitý pro vytvoření rozložení expozic vůči CCR je součástí rámce řízení CCR, který zahrnuje identifikaci, měření, řízení, schválení a interní zprávy o CCR. Součástí tohoto rámce je měření používání úvěrových linek (sloučením expozic CCR s ostatními úvěrovými expozicemi) a rozdělování vnitřně stanoveného kapitálu. Kromě EPE musí úvěrová instituce měřit a řídit stávající expozice. Ve vhodných případech musí úvěrová instituce měřit stávající expozice bez zohlednění a se zohledněním kolaterálu. Test použití je splněn, pokud úvěrová instituce použije jiná měření CCR, jako maximální expozici či PFE, založená na rozložení expozic vytvořených stejným modelem pro výpočet EPE.

30. Úvěrová instituce musí mít systém schopný odhadnout EE denně, pokud to bude nutné, pokud svým příslušným orgánům neprokáže, že její expozice vůči CCR vyžadují méně časté výpočty. Úvěrová instituce vypočítává EE podle časového profilu horizontů prognózy, který přiměřeně odráží časovou strukturu budoucích hotovostních toků a splatnosti smluv, a způsobem, jenž je v souladu s významem a složením expozic.

31. Expozice je měřena, monitorována a řízena v průběhu trvání všech smluv ve skupině transakcí se započtením (ne pouze v horizontu jednoho roku). Úvěrová instituce musí mít zavedené postupy k identifikaci a řízení rizik u protistran, pro něž expozice přesahuje horizont jednoho roku. Předpovídané zvýšení expozice je vstupní veličinou modelu vnitřně stanoveného kapitálu úvěrové instituce.

32. Úvěrová instituce musí mít zavedeny řádné procesy stresového testování pro použití při hodnocení kapitálové přiměřenosti pro CCR. Tato stresová opatření jsou porovnávána s opatřeními EPE a úvěrová instituce je považuje za součást procesu stanoveného v článku 123. Stresové testování musí také zahrnovat určení možných případů nebo budoucích změn ekonomických podmínek, které by mohly mít nepříznivé důsledky na úvěrové expozice úvěrových institucí a hodnocení schopnosti úvěrové instituce se s těmito změnami vyrovnat.

33. Úvěrová instituce provádí stresový test svých CCR expozic, včetně společného zdůraznění trhu a faktorů úvěrového rizika. Stresové testy CCR musí zvážit riziko koncentrace (pro jedinou protistranu nebo seskupení protistran), riziko korelace na trhu a úvěrové riziko a riziko, že by likvidace pozic protistrany mohla způsobit pohyby trhu. Stresové testy musí také zvážit dopad takovýchto pohybů trhu na vlastní pozice úvěrové instituce a začlenit tento dopad do jejího zhodnocení CCR.

34. Úvěrové instituce musí řádně zvážit expozice, které způsobují značný stupeň obecných rizik pozitivní korelace.

35. Úvěrové instituce musí mít zavedené postupy pro identifikaci, monitorování a řízení případů specifického rizika pozitivní korelace, počínající založením transakce a pokračující v průběhu trvání transakce.

36. Model zobrazuje podmínky a upřesnění transakcí včasně, kompletně a konzervativně. Tyto podmínky musí zahrnovat alespoň pomyslné objemy smlouvy, splatnost, referenční aktiva, jednání o marži, jednání o započtení. Tyto podmínky a upřesnění jsou vedeny v databázi podléhající pravidelnému auditu. Postup pro uznávání jednání o započtení vyžaduje vyjádření právního oddělení, aby byla potvrzena právní vymahatelnost započtení a aby byl zaveden do databáze nezávislým útvarem. Převod podmínek transakcí a údajů upřesnění do modelu také podléhá vnitřnímu auditu a mezi modelem a systémy zdrojových údajů musí být zavedeny oficiální postupy sesouhlasení, aby trvale ověřovaly, že se podmínky a upřesnění transakcí v EPE správně nebo alespoň konzervativně odráží.

37. Model používá stávající tržní údaje k vypočtu stávajících expozic. Při použití historických údajů k odhadu volatility a korelací se používají historické údaje z období alespoň tří let a aktualizují se jednou za čtvrt roku nebo častěji, pokud to vyžadují tržní podmínky. Údaje pokrývají celou škálu ekonomických podmínek, jako je úplný hospodářský cyklus. Útvar nezávislý na obchodním útvaru ověřuje cenu dodanou obchodním útvarem. Údaje musí být získány nezávisle na liniích podnikání, zadány do modelu včasně a kompletně a vedeny v databázi podléhající oficiálnímu a pravidelnému auditu. Úvěrová instituce musí mít také dobře rozvinutý proces integrity údajů, aby údaje zbavila chybných a anomálních pozorování. V rozsahu, v jakém model spoléhá na odhady tržních údajů, včetně těch u nových výrobků, kde nemusí být tři roky historických údajů k dispozici, musí vnitřní zásady zajistit rozpoznání vhodných odhadů a úvěrová instituce musí empiricky prokázat, že tyto odhady poskytují konzervativní znázornění podkladového rizika za nepříznivých tržních podmínek. Pokud model zahrnuje dopad kolaterálu na změny tržní hodnoty skupiny transakcí se započtením, musí mít úvěrová instituce příslušné historické údaje k vymodelování volatility kolaterálu.

38. Model podléhá procesu validace. Tento proces musí být jasně stanoven v zásadách a postupech úvěrových institucí. Proces validace musí upřesnit druh testování potřebný k zajištění integrity modelu a stanovit podmínky, za kterých jsou porušeny předpoklady a mohou mít za následek podcenění EPE. Proces validace zahrnuje přezkoumání komplexnosti modelu.

39. Úvěrová instituce dohlíží na přiměřená rizika a musí mít zavedeny postupy pro upravení svých odhadů EPE, pokud se tato rizika stanou významnými. To zahrnuje následující:

40. Úvěrová instituce musí mít interní postupy k ověření toho, že před začleněním transakce do skupiny transakcí se započtením byla transakce kryta právně vymahatelnou smlouvou o započtení, která splňuje požadavky stanovené v části 7.

41. Úvěrová instituce, která využívá kolaterálu ke snižování CCR, musí mít interní postupy k ověření toho, že před zjištěním dopadu kolaterálu na její výpočty vyhovoval kolaterál standardům právní jistoty stanoveným v příloze VIII.

42. Model EPE úvěrové instituce musí splňovat tyto validační požadavky:

Pokud zpětné testování naznačuje, že model není dostatečně přesný, příslušné orgány musí odvolat schválení modelu nebo stanovit příslušná opatření, aby zajistily, že bude model ihned vylepšen. Mohou také žádat tvorbu dodatkového kapitálu úvěrovými institucemi v souladu s článkem 136.

a) Druhy započtení, které mohou příslušné orgány uznat

Pro účely této části se „protistranou“ rozumí každý subjekt (včetně fyzických osob), který je oprávněn uzavřít smlouvu o novaci nebo dohodu o započtení a „dohodou o křížovém započtení“ se rozumí písemná dvoustranná dohoda mezi úvěrovou institucí a protistranou, která dává vzniknout souhrnnému právnímu závazku, který pokrývá všechny zahrnuté dvoustranné rámcové dohody a transakce, které patří k různým kategoriím produktů. Dohody o křížovém započtení se týkají výhradně započtení na dvoustranném základě.

Pro účely křížového započtení se berou v úvahu různé kategorie produktů:

Příslušné orgány mohou uznat za faktor snižující riziko následující druhy smluv o započtení:

b) Podmínky uznání

Příslušné orgány mohou uznat smlouvy o započtení za faktor snižující riziko pouze za těchto podmínek:

Příslušné orgány musí být přesvědčeny, případně po konzultaci s jinými dotčenými příslušnými orgány, že dohoda o započtení je platná podle každého příslušného práva. Není-li některý příslušný orgán v tomto směru přesvědčen, nebude dohoda o započtení uznána za faktor snižující riziko pro kteroukoliv z protistran.

Příslušné orgány mohou přijmout odůvodněné právní posudky vypracované podle druhů dohod o započtení.

Za faktor snižující riziko nelze uznat smlouvu obsahující ustanovení, jež umožňuje protistraně, u níž nedošlo k platebnímu selhání, provádět pouze částečné nebo žádné platby do konkursní podstaty protistrany, a to i v případech, kdy je strana v platební neschopnosti čistým věřitelem (doložka o odstoupení).

Dohody o křížovém započtení musí navíc splňovat tato kritéria:

c) Účinky uznání

Započtení pro účely částí 5 a 6 se připouští tak, jak je popsáno v těchto částech.

Jestliže členské státy povolí úvěrovým institucím volbu metod, musí se zvolená metoda používat systematicky.

Pro výpočet možné budoucí expozice podle výše uvedeného vzorce mohou být dokonale si odpovídající kontrakty zahrnuté do dohody o započtení považovány za jediný kontrakt, jehož pomyslná jistina se rovná čistým příjmům. Dokonale si odpovídající kontrakty jsou termínové (forwardové) měnové kontrakty nebo podobné kontrakty, ve kterých se pomyslná jistina rovná peněžním tokům, jestliže splatnost peněžních toků připadá na stejné datum a je zcela nebo zčásti ve stejné měně.

Při použití části 4, v kroku a)

1. Úrokové kontrakty

2. Měnové kontrakty a kontrakty týkající se zlata:

3. Kontrakty obdobné jako v bodech 1 písm. a) až e) a 2 písm. a) až d), týkající se jiných referenčních položek nebo indexů. Patří sem přinejmenším všechny nástroje uvedené v příloze I oddílu C bodech 4 až 7, 9 a 10 směrnice 2004/39/ES, které body 1 nebo 2 jinak neuvádějí.

1. Řídící orgán podle článku 11 stanoví pravidla pro oddělení neslučitelných funkcí v dané organizaci a pro předcházení střetu zájmů.

2. Řídící orgán podle článku 11 schvaluje a pravidelně přehodnocuje strategie a zásady pro přijímání, řízení, sledování a snižování rizik, kterým je nebo může být úvěrová instituce vystavena, včetně rizik vyplývajících z makroekonomického prostředí, v němž úvěrová instituce působí, a to v závislosti na hospodářském cyklu.

3. Poskytování úvěrů musí být založeno na rozumných a jednoznačně stanovených kritériích. Je třeba jasně stanovit postup pro schvalování úvěrů, dodatků k nim, jejich obnovování a refinancování.

4. Musí existovat efektivní systémy pro správu a sledování různých portfolií a expozic představujících úvěrové riziko, včetně identifikace a řízení problémových úvěrů a tvorby odpovídajících úprav ocenění a rezerv.

5. Rozložení úvěrových portfolií musí odpovídat cílovým trhům úvěrové instituce a její celkové úvěrové strategii.

6. Riziko, že uznatelné techniky snižování úvěrového rizika používané úvěrovou institucí nebudou tak účinné, jak se předpokládalo, je třeba řešit a ovlivňovat prostřednictvím zásad a postupů uvedených v písemné formě.

7. Riziko koncentrace vyplývající z expozic vůči protistranám, ekonomicky spjatým skupinám protistran a protistranám ve stejném odvětví hospodářství či stejné zeměpisné oblasti, protistranám vykonávajícím stejnou činnost nebo obchodujícím se stejnou komoditou, z používání technik snižování úvěrového rizika, a zejména rizika spojená s velkou nepřímou angažovaností (např. vůči stejnému vydavateli kolaterálu), je třeba řešit a ovlivňovat prostřednictvím zásad a postupů uvedených v písemné formě.

8. Rizika plynoucí ze sekuritizačních transakcí, v nichž jsou úvěrové instituce investorem, původcem nebo sponzorem, včetně rizik ztráty dobré pověsti (která vznikají ve vztahu ke komplexním strukturám či produktům), se hodnotí a řeší prostřednictvím vhodných politik a postupů tak, aby se zejména zajistilo, že v rozhodnutích týkajících se hodnocení a řízení rizik je plně zohledněna ekonomická podstata dané transakce.

9. Úvěrové instituce, které jsou původcem sekuritizace revolvingových expozic s možností předčasného splacení, musí mít likviditní plány, které řeší dopady jak plánovaného, tak předčasného splacení.

10. Je třeba zavést zásady a postupy pro měření a řízení veškerých podstatných zdrojů a vlivu tržních rizik.

11. Je třeba zavést systémy hodnocení a řízení rizika vyplývajícího z dopadů případných změn v úrokových sazbách na nástroje v neobchodním portfoliu úvěrové instituce.

12. Je třeba zavést zásady a postupy pro hodnocení a řízení expozice vůči operačnímu riziku, včetně méně četných, ale vysoce rizikových událostí. Aniž by tím byla dotčena definice uvedená v čl. 4 odst. 22, musí úvěrové instituce uvést, v čem pro účely těchto zásad a postupů spočívá operační riziko.

13. Úvěrové instituce musí vypracovat havarijní plány a plány zachování provozu úvěrové instituce, které zajistí schopnost úvěrové instituce provozovat dále svoji činnost a omezit ztráty v případě vážného přerušení podnikatelské činnosti.

14. Pro účely určování, měření, řízení a sledování rizika likvidity pro vhodný soubor časových horizontů, včetně horizontu jednoho dne (intra-day), existují důkladné strategie, zásady, postupy a systémy, aby bylo zajištěno, že úvěrové instituce udržují přiměřenou výši ochranných rezerv likvidity. Tyto strategie, zásady, postupy a systémy jsou přizpůsobeny liniím podnikání, měnám a subjektům a obsahují přiměřené mechanismy rozložení nákladů likvidity, výhod a rizik.

14a. Strategie, zásady, postupy a systémy uvedené v bodě 14 jsou úměrné složitosti, profilu rizika, rozsahu činnosti úvěrové instituce a rizikové toleranci stanovené řídícím orgánem a odrážejí význam úvěrové instituce v každém členském státě, v němž úvěrová instituce provádí svou činnost. Úvěrové instituce sdělují rizikovou toleranci všem příslušným podnikatelským směrům.

15. Úvěrové instituce vypracují metodiku identifikace, měření, řízení a sledování pozic financování. Tyto metodiky budou obsahovat významné stávající a plánované peněžní toky v rámci aktiv, pasiv, podrozvahových položek, jakož i peněžní toky z nich plynoucí, včetně podmíněných pasiv a možného dopadu rizika poškození dobré pověsti.

16. Úvěrové instituce rozlišují mezi aktivy zatíženými zástavním právem a nezatíženými aktivy, která jsou vždy dostupná, zejména v naléhavých situacích. Rovněž berou v úvahu právnickou osobu, ve které aktiva spočívají, zemi, v níž jsou aktiva v souladu se zákonem vedena v registru nebo na účtu, jakož i jejich způsobilost, a sledují, jak lze aktiva včas mobilizovat.

17. Úvěrové instituce také berou ohled na stávající právní, regulační a provozní omezení možných převodů likvidity a nezatížených aktiv mezi subjekty jak v rámci Evropského hospodářského prostoru, tak mimo něj.

18. Úvěrová instituce zváží různé nástroje snižování rizika likvidity, včetně systému omezení a ochranných rezerv likvidity, aby odolala celé šíři různých stresových událostí a adekvátně diverzifikovanou strukturu financování a přístup ke zdrojům financování. Tato uspořádání budou pravidelně přezkoumávána.

19. Zváží se alternativní scénáře pro likviditní pozice a faktory snižující riziko a předpoklady, na kterých jsou založena rozhodnutí ohledně pozice financování, se pravidelně přezkoumají. Pro tyto účely se alternativní scénáře zabývají zejména podrozvahovými položkami a ostatními podmíněnými pasivy, včetně pasiv sekuritizačních jednotek pro speciální účel nebo jiných jednotek pro speciální účel, ve vztahu k nimž je úvěrová instituce v pozici sponzora nebo poskytuje významnou podporu likvidity.

20. Úvěrové instituce zváží možný dopad alternativních scénářů určených pro konkrétní instituci či pro celý trh a alternativních scénářů kombinovaných. Zváží se rozdílné časové horizonty a různé stupně stresových podmínek.

21. Úvěrové instituce přizpůsobí své strategie, vnitřní zásady a limity rizika likvidity a vypracují efektivní havarijní plány, přičemž zohlední výsledek alternativních scénářů uvedených v bodě 19.

22. Pro případy krizí likvidity mají úvěrové instituce havarijní plány stanovující přiměřené strategie a řádná prováděcí opatření k řešení možných deficitů likvidity. Tyto plány jsou pravidelně prověřovány, aktualizovány na základě výsledku alternativních scénářů stanovených v bodě 19 a jsou hlášeny vrcholovému vedení, které je schvaluje, aby bylo možné vnitřní zásady a postupy odpovídajícím způsobem upravovat.

1. Aniž by tím byly dotčeny body 2 až 7, bude expozicím vůči centrálním vládám a centrálním bankám přidělena riziková váha 100 %.

2. Aniž je dotčen bod 3, přidělí se expozicím vůči centrálním vládám a centrálním bankám, pro které je k dispozici externí rating vypracovaný určenou ratingovou agenturou, riziková váha podle tabulky č. 1 v souladu s externími ratingy, které vypracovaly uznané ratingové agentury a které příslušné orgány přidělily k šesti stupňům na stupnici externího ratingu.

3. Expozicím vůči Evropské centrální bance se přidělí riziková váha 0 %.

4. Expozicím vůči centrálním vládám a centrálním bankám členských států, pokud jsou denominovány a financovány v domácí měně dané centrální vlády a centrální banky, se přidělí 0 % riziková váha.

5. Pokud příslušné orgány třetí země, které používají opatření pro regulaci a dohled alespoň na téže úrovni jako ve Společenství, přidělí expozicím vůči vlastní centrální vládě a centrální bance, jež jsou denominované a financované v domácí měně, rizikovou váhu nižší, než jak je uvedeno v bodech 1 a 2, mohou členské státy povolit svým úvěrovým institucím, aby odpovídajícím expozicím přidělily rizikovou váhu stejným způsobem.

6. Externí ratingy vypracované exportní úvěrovou agenturou uznají příslušné orgány za předpokladu, že je splněna jedna z následujících podmínek

7. Pokud je pro účely vážení rizika uznán externí rating vypracovaný exportní úvěrovou agenturou, přidělí se daným expozicím riziková váha podle tabulky č. 2.

8. Aniž by tím byly dotčeny body 9 až 11, přidělí se expozicím vůči regionální a místní správě stejná riziková váha jako expozicím vůči institucím. Toto zacházení je nezávislé na diskrečním právu podle čl. 80 odst. 3. Preferenční zacházení s krátkodobými expozicemi podle bodů 31, 32 a 37 se nepoužije.

9. S expozicemi vůči regionální a místní správě se zachází jako s expozicemi vůči centrální vládě, do jejíž pravomoci tato regionální a místní správa spadá, pokud neexistuje rozdíl v riziku mezi těmito expozicemi vzhledem ke specifickým možnostem získávání příjmů na straně regionální a místní správy a k existenci zvláštního institucionálního uspořádání, které snižuje jejich riziko selhání.

Příslušné orgány vypracují a zveřejní seznam orgánů regionální a místní správy, kterým se přidělí stejná riziková váha jako centrální vládě.

10. S expozicemi vůči církvím a náboženským organizacím, které vznikly ve formě právnických osob podle veřejného práva, pokud vybírají daně v souladu s právními předpisy, které je k tomu opravňují, se zachází jako s expozicemi vůči orgánům regionální a místní správy, s výjimkou bodu 9, který se na ně nevztahuje. V tomto případě nebude pro účely čl. 89 odst. 1 písm. a) povolení použít pododdíl 1 hlavy V kapitoly 2 oddílu 3 vyloučeno.

11. Pokud příslušné orgány třetí země, které používají opatření pro regulaci a dohled alespoň na téže úrovni jako ve Společenství, zacházejí s expozicemi vůči regionální a místní správě stejně jako s expozicemi vůči své centrální vládě, mohou členské státy povolit svým úvěrovým institucím, aby expozicím vůči takové regionální a místní správě přidělily rizikovou váhu stejným způsobem.

12. Aniž by tím byly dotčeny body 13 až 17, expozicím vůči správním orgánům a nekomerčním podnikům se přidělí riziková váha 100 %.

13. Aniž by tím byly dotčeny body 14 až 17, expozicím vůči subjektům veřejného sektoru se přidělí riziková váha 100 %.

14. Pokud tak příslušné orgány některého členského státu rozhodnou, lze s expozicemi vůči subjektům veřejného sektoru zacházet jako s expozicemi vůči institucím. Pokud tak příslušné orgány učiní, děje se to nezávisle na diskrečním právu podle čl. 80 odst. 3. Preferenční zacházení s krátkodobými expozicemi podle bodů 31, 32 a 37 se nepoužije.

15. Ve výjimečných případech lze expozice vůči subjektům veřejného sektoru posuzovat jako expozice vůči centrální vládě státu, na jehož území jsou usazeny, pokud příslušné orgány usoudí, že riziko těchto expozic je totožné, protože centrální vláda vydala přiměřenou záruku.

16. Pokud toto diskreční právo zacházet s expozicemi vůči subjektům veřejného sektoru jako s expozicemi vůči institucím nebo jako s expozicemi vůči centrální vládě státu, na jehož území jsou usazeny, příslušné orgány některého členského státu využijí, příslušné orgány jiného členského státu svým úvěrovým institucím rovněž umožní, aby v případě expozic vůči takovým subjektům veřejného sektoru uplatnily stejnou rizikovou váhu.

17. Pokud příslušné orgány třetí země, které používají opatření pro regulaci a dohled alespoň na téže úrovni jako ve Společenství, zacházejí s expozicemi vůči subjektům veřejného sektoru stejně jako s expozicemi vůči institucím, mohou členské státy povolit svým úvěrovým institucím, aby expozicím vůči takovým subjektům veřejného sektoru přidělily rizikovou váhu stejným způsobem.

18. Pro účely článků 78 až 83 se Korporace pro meziamerické investice (Inter-American Investment Corporation), Černomořská banka pro obchod a rozvoj a Středoamerická banka pro ekonomickou integraci považují za mezinárodní rozvojovou banku (MRB).

19. Aniž by tím byly dotčeny body 20 a 21, s expozicemi vůči mezinárodním rozvojovým bankám se zachází stejně jako s expozicemi vůči institucím v souladu s body 29 až 32. Preferenční zacházení s krátkodobými expozicemi podle bodů 31, 32 a 37 se nepoužije.

20. Expozicím vůči následujícím mezinárodním rozvojovým bankám se přiděluje riziková váha 0 %:

21. Nesplacené části upsaného kapitálu Evropského investičního fondu se přidělí riziková váha 20 %.

22. Expozicím vůči následujícím mezinárodním organizacím se přidělí riziková váha 0 %:

23. Pro stanovení rizikových vah v případě expozic vůči institucím se použije jedna ze dvou metod popsaných v bodech 26 a 27 a 29 až 32.

24. Aniž by byla dotčena ostatní ustanovení bodů 23 až 39, expozicím vůči finančním institucím, které schvalují a dohled nad nimi vykonávají příslušné orgány pověřené schvalováním a výkonem dohledu nad úvěrovými institucemi, které se řídí obezřetnostními požadavky shodnými s požadavky uplatňovanými vůči úvěrovým institucím, se přidělí stejná riziková váha jako expozicím vůči institucím.

25. Expozicím vůči institucím bez ratingu nelze přidělit rizikovou váhu nižší, než je riziková váha přidělovaná expozicím vůči jejich centrální vládě.

26. Expozicím vůči institucím se přidělí riziková váha podle stupně úvěrové kvality, který je v souladu s tabulkou č. 3 přidělen expozicím vůči centrální vládě, do jejíž pravomoci daná instituce patří.

27. Expozicím vůči institucím, které mají sídlo v zemích, jejichž centrální vláda nemá rating, se přidělí riziková váha nepřesahující 100 %.

28. Expozicím vůči institucím s původní efektivní splatností 3 měsíce nebo kratší se přidělí riziková váha 20 %.

29. Expozicím vůči institucím se zbytkovou splatností delší než tři měsíce, pro které je k dispozici externí rating vypracovaný určenou ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha podle tabulky č. 4 v souladu s externími ratingy, které vypracovaly uznané ratingové agentury a které příslušné orgány přidělily k šesti stupňům na stupnici externího ratingu.

30. Expozicím vůči institucím bez ratingu se přidělí riziková váha 50 %.

31. Expozicím vůči instituci se zbytkovou splatností maximálně tři měsíce, pro které je k dispozici externí rating vypracovaný určenou ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha podle tabulky č. 5 v souladu s externími ratingy, které vypracovaly uznané ratingové agentury a které příslušné orgány přidělily k šesti stupňům na stupnici externího ratingu:

32. Expozicím vůči institucím bez ratingu s původní efektivní splatností tři měsíce nebo kratší se přidělí riziková váha 20 %.

33. Pokud se pro expozice vůči institucím používá metoda uvedená v bodech 29 až 32, pak je vztah ke specifickým krátkodobým ratingům následující.

34. Pokud není k dispozici krátkodobý rating expozice, použije se na všechny expozice vůči institucím se zbytkovou splatností maximálně tři měsíce obecné preferenční zacházení pro krátkodobé expozice popsané v bodě 31.

35. Pokud je k dispozici krátkodobý rating a podle tohoto ratingu by se měla použít příznivější nebo stejná riziková váha jako v případě obecného preferenčního zacházení pro krátkodobé expozice popsaného v bodě 31, pak se pouze pro tuto konkrétní expozici použije tento krátkodobý rating. V případě ostatních krátkodobých expozic se použije obecné preferenční zacházení pro krátkodobé expozice popsané v bodě 31.

36. Pokud je k dispozici krátkodobý rating a podle tohoto ratingu by se měla použít méně příznivá riziková váha než v případě obecného preferenčního zacházení pro krátkodobé expozice popsaného v bodě 31, pak se obecné preferenční zacházení pro krátkodobé expozice nepoužije a všem krátkodobým pohledávkám bez ratingu se přidělí stejná riziková váha, jako je riziková váha použitá v případě tohoto specifického krátkodobého ratingu.

37. Expozicím vůči institucím se zbytkovou splatností tři měsíce nebo kratší, denominovaným a financovaným v národní měně, může být v souladu s diskrečním právem příslušných orgánů přidělena v souladu s oběma metodami popsanými v bodech 26 a 27 a 29 až 32 riziková váha, která je o jednu kategorii méně příznivá než preferenční riziková váha přidělená expozicím vůči centrální vládě a popsaná v bodech 4 a 5.

38. Žádné expozici se zbytkovou splatností tři měsíce nebo kratší denominované a financované v národní měně dlužníka nelze přidělit rizikovou váhu méně než 20 %.

39. Na investice do akcií nebo nástrojů regulativního kapitálu emitovaných institucemi se použije riziková váha 100 %, pokud tyto nástroje nejsou odečteny z kapitálu.

40. Má-li expozice vůči instituci podobu minimálních rezerv, které úvěrová instituce musí udržovat podle předpisů Evropské centrální banky nebo centrální banky členského státu, mohou členské státy povolit přidělení rizikové váhy, která by se přidělila na expozice vůči centrální bance daného členského státu, za předpokladu, že:

41. Expozicím, pro které je k dispozici externí rating vypracovaný určenou ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha podle tabulky č. 6 v souladu s externími ratingy, které vypracovaly uznané ratingové agentury a které příslušné orgány přidělily k šesti stupňům na stupnici externího ratingu.

42. Expozicím, pro které takový externí rating k dispozici není, se přidělí riziková váha 100 % nebo riziková váha jejich centrální vlády, podle toho, která z nich je vyšší.

43. Expozicím, které splňují kritéria uvedená v čl. 79 odst. 2, se přidělí riziková váha 75 %.

44. Aniž by tím byly dotčeny body 45 až 60, přidělí se expozicím plně zajištěným nemovitostí riziková váha 100 %.

45. Expozicím nebo jakékoli části expozice plně a zcela zajištěným ke spokojenosti příslušných orgánů zástavními právy k obytným nemovitostem, které obývá nebo bude obývat, nebo které pronajímá nebo bude pronajímat majitel nebo skutečný vlastník v případě individuálních investičních společností, se přidělí riziková váha 35 %.

46. Expozicím plně a zcela zajištěným ke spokojenosti příslušných orgánů účastmi ve finských společnostech zajišťujících bytovou výstavbu v souladu s finským zákonem o společnostech zajišťujících výstavbu z roku 1991 nebo odpovídajícími pozdějšími předpisy, pokud se jedná o obytné nemovitosti, které obývá nebo bude obývat, nebo které pronajímá nebo bude pronajímat majitel, se přidělí riziková váha 35 %.

47. Expozicím vůči nájemníkovi u leasingu nemovitostí týkajícího se nemovitosti určené k bydlení, v rámci které je úvěrová instituce nájemcem a nájemník má možnost odkoupení, se přidělí riziková váha 35 % za předpokladu, že odpovědné orgány jsou spokojeny s tím, že expozice úvěrové instituce je plně a zcela zajištěna vlastnictvím nemovitosti.

48. Při rozhodování o tom, zda jsou se zajištěním spokojeny, se musí pro účely bodů 45 až 47 příslušné orgány ujistit, že jsou splněny následující podmínky:

49. Příslušné orgány mohou rozhodnout, že podmínka uvedená v bodě 48 písm. b) nebude použita v případě expozic plně a zcela zajištěných zástavními právy k obytným nemovitostem, které se nacházejí na jejich území, pokud je zjevné, že na jejich území existuje rozvinutý a zavedený trh s obytnými nemovitostmi se ztrátovostí, která je natolik nízká, že použití tohoto postupu opravňuje.

50. Pokud příslušné orgány některého členského státu využijí diskrečního práva podle bodu 49, mohou příslušné orgány jiného členského státu povolit svým úvěrovým institucím přidělit takovým expozicím plně a zcela zajištěným zástavními právy k obytným nemovitostem rizikovou váhu 35 %.

51. Pokud tak příslušné orgány rozhodnou, lze expozicím nebo jakékoli části expozice plně a zcela zajištěným ke spokojenosti příslušných orgánů zástavními právy ke kancelářím nebo jiným podnikatelským prostorám, které se nacházejí na jejich území, přidělit rizikovou váhu 50 %.

52. Pokud tak příslušné orgány rozhodnou, lze expozicím plně a zcela zajištěným ke spokojenosti příslušných orgánů účastmi ve finských společnostech zajišťujících výstavbu v souladu s finským zákonem o společnostech zajišťujících výstavbu z roku 1991 nebo odpovídajícími pozdějšími předpisy, pokud se jedná o kanceláře nebo jiné podnikatelské prostory, přidělit rizikovou váhu 50 %.

53. Pokud tak příslušné orgány rozhodnou, lze expozicím týkajícím se leasingu nemovitostí v případě kanceláří nebo jiných podnikatelských prostor nacházejících se na jejich území, jichž je úvěrová instituce pronajímatelem a nájemce má předkupní právo, přidělit rizikovou váhu 50 % za předpokladu, že expozice úvěrové instituce je plně a zcela zajištěna ke spokojenosti příslušných orgánů vlastnictvím nemovitosti.

54. Použití bodů 51 až 53 je možné, pouze pokud jsou splněny následující podmínky:

55. Riziková váha ve výši 50 % se přidělí té části úvěru, která nepřesahuje limit vypočítaný podle jedné z následujících podmínek:

56. Riziková váha ve výši 100 % se přidělí té části úvěru, která přesahuje limity stanovené v bodě 55.

57. Pokud příslušné orgány některého členského státu využijí diskrečního práva podle bodů 51 až 53, mohou příslušné orgány jiného členského státu povolit svým úvěrovým institucím použít na takové expozice plně a zcela zajištěné zástavními právy k obchodním nemovitostem rizikovou váhu 50 %.

58. Příslušné orgány mohou rozhodnout, že podmínka uvedená v bodě 54 písm. b) nebude použita v případě expozic plně a zcela zajištěných zástavními právy k obchodním nemovitostem, které se nacházejí na jejich území, pokud je zjevné, že na jejich území existuje rozvinutý a zavedený trh s obchodními nemovitostmi se ztrátovostí, která nepřekračuje následující limity:

59. Pokud je některý z limitů uvedených v bodě 58 v daném roce překročen, nebude již možno použít bod 58; až do doby, kdy budou splněny podmínky bodu 58 v následujícím roce, použije se podmínka uvedená v bodě 54 písm. b).

60. Pokud příslušné orgány některého členského státu využijí diskrečního práva podle bodu 58, mohou příslušné orgány jiného členského státu dovolit svým úvěrovým institucím přidělit takovým expozicím plně a zcela zajištěným zástavními právy k obchodním nemovitostem rizikovou váhu 50 %.

61. Aniž by tím byla dotčena ustanovení bodů 62 až 65, přidělí se nezajištěné části expozice, která je více než 90 dnů po splatnosti, převyšuje horní limit stanovený příslušnými orgány a odráží přiměřenou úroveň rizika, riziková váha ve výši:

62. Pro účely definování zajištěné části expozice po splatnosti se uznatelným kolaterálem a zárukami rozumí kolaterál a záruky uznatelné pro účely snižování úvěrového rizika.

63. Pokud je však expozice po splatnosti plně zajištěna jiným druhem kolaterálu než kolaterálem uznatelným pro účely snižování úvěrového rizika a pokud tak rozhodnou příslušné orgány, lze přidělit rizikovou váhu 100 %, je-li zaručena kvalita kolaterálu prostřednictvím přísných operačních kritérií a úpravy ocenění dosahují 15 % expozice bez zohlednění úpravy ocenění.

64. Expozicím uvedeným v bodech 45 až 50 se po zohlednění úpravy ocenění přidělí riziková váha 100 %, pokud jsou více než 90 dnů po splatnosti. Pokud jsou úpravy ocenění alespoň 20 % expozic bez zohlednění úpravy ocenění, může být riziková váha pro zbytek expozice snížena na 50 %, rozhodnou-li tak příslušné orgány.

65. Expozicím uvedeným v bodech 51 až 60, které jsou více než 90 dnů po splatnosti, se přidělí riziková váha 100 %.

66. Pokud tak rozhodnou příslušné orgány, přidělí se expozicím spojeným s obzvláště vysokými riziky, jako jsou např. investice do firem s rizikovým kapitálem (venture capital firms) a soukromé kapitálové investice (private equity investments), riziková váha 150 %.

67. Příslušné orgány mohou povolit, aby se expozicím, které nejsou po splatnosti, kterým podle ustanovení této části má být přidělena riziková váha 150 % a pro které byly vytvořeny úpravy ocenění, přidělila riziková váha ve výši:

68. „Krytými dluhopisy“ se rozumí dluhopisy ve smyslu čl. 22 odst. 4 směrnice 85/611/EHS (SKIPCP), které jsou zajištěné některým z následujících aktiv:

Pro tyto účely se „zajištění“ vztahuje také na případy, kdy aktiva uvedená pod písmeny a) až f) jsou podle platných právních předpisů určena výhradně k ochraně držitelů dluhopisů před ztrátami.

Do 31. prosince 2010 se nepoužije horní limit 20 % pro dluhopisy s přednostním vypořádáním vydané francouzskými Fonds Communs de Créances nebo rovnocennými sekuritizačními společnostmi ve smyslu písmen d) a e), pokud existuje pro tyto dluhopisy s přednostním vypořádáním rating uznané ratingové agentury, který odpovídá nejlepšímu stupni ratingu, který tato agentura vydala pro kryté dluhopisy. Před ukončením této lhůty bude toto přechodné ustanovení přezkoumáno; na základě tohoto přezkumu může Komise tuto lhůtu prodloužit postupem podle čl. 151 odst. 2, případně též se stanovením dalšího přezkumu.

Do 31. prosince 2010 může být hodnota 60 % uvedená v písmenu f) nahrazena hodnotou 70 %. Před ukončením této lhůty bude toto přechodné ustanovení přezkoumáno; na základě tohoto přezkumu může Komise tuto lhůtu prodloužit postupem podle čl. 151 odst. 2, případně též se stanovením dalšího přezkumu.

69. V případě zajišťování krytých dluhopisů nemovitostmi musí úvěrové instituce splnit minimální požadavky stanovené v příloze VIII části 2 bodě 8 a pravidla oceňování stanovená v příloze VIII části 3 bodech 62 až 65.

70. Odchylně od bodů 68 a 69 je možno pro toto preferenční zacházení uznat, až do doby jejich splatnosti, i kryté dluhopisy splňující podmínky definice v čl. 22 odst. 4 směrnice 85/611/EHS a vydané před 31. prosincem 2007.

71. Krytým dluhopisům se přidělí riziková váha na základě rizikové váhy přidělené přednostním nezajištěným expozicím vůči úvěrové instituci, která je vydává. Platí následující vztahy mezi rizikovými váhami:

72. Rizikové váhy v případě sekuritizačních pozic se vypočítají v souladu s články 94 až 101.

73. Expozicím vůči institucím, na které se použijí body 29 až 32, a expozicím vůči podnikům, pro které je k dispozici krátkodobý rating vypracovaný určenou ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha podle tabulky č. 7 v souladu s externími ratingy vypracovanými uznanými ratingovými agenturami, které příslušné orgány přiřadily k šesti stupňům na stupnici externího ratingu:

74. Aniž by tím byly dotčeny body 75 až 81, přidělí se expozicím ve formě účastí v podnicích kolektivního investování riziková váha 100 %.

75. Expozicím ve formě účastí v podnicích kolektivního investování, pro které je k dispozici externí rating vypracovaný určenou ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha podle tabulky č. 8 v souladu s externími ratingy, které vypracovaly uznané ratingové agentury a které příslušné orgány přidělily k šesti stupňům na stupnici externího ratingu.

76. Pokud se příslušné orgány domnívají, že pozice v podniku kolektivního investování je spojena s obzvláště vysokými riziky, požadují, aby takové pozici byla přidělena riziková váha 150 %.

77. Úvěrové instituce mohou stanovit rizikovou váhu pro podnik kolektivního investování tak, jak je uvedeno v bodech 79 až 81, pokud jsou splněna následující kritéria:

78. Pokud příslušný orgán schválí podnik kolektivního investování ze třetí země, jak je uvedeno v bodě 77 písm. a), pak může příslušný orgán jiného členského státu takový podnik rovněž uznat, aniž by musel sám provádět jeho hodnocení.

79. Pokud je úvěrová instituce obeznámena s podkladovými expozicemi podniku kolektivního investování, může na základě těchto podkladových expozic vypočítat průměrnou rizikovou váhu pro daný podnik kolektivního investování v souladu s metodami stanovenými v článcích 78 až 83.

80. Pokud úvěrová instituce není obeznámena s podkladovými expozicemi podniku kolektivního investování, může průměrnou rizikovou váhu pro daný podnik kolektivního investování vypočítat v souladu s metodami uvedenými v článcích 78 až 83, přičemž musí být splněna následující pravidla: předpokládá se, že daný podnik kolektivního investování nejprve investuje do těch tříd expozic, na které se vztahují nejvyšší kapitálové požadavky, a to až do maximální výše, která je mu dovolena, a poté dále investuje do dalších tříd expozic v sestupném pořadí, dokud nedosáhne maximálního limitu pro celkové investice.

81. Způsobem uvedeným v bodech 79 a 80 mohou úvěrové instituce svěřit výpočet a oznámení rizikové váhy pro podnik kolektivního investování třetí straně pod podmínkou, že odpovídajícím způsobem zajistí správnost výpočtu a oznámení.

82. Hmotným aktivům ve smyslu čl. 4 odst. 10 směrnice 86/635/EHS se přidělí riziková váha 100 %.

83. V případě nákladů a příjmů příštích období, u nichž nedokáže instituce určit protistranu v souladu se směrnicí 86/635/EHS, se přidělí riziková váha 100 %.

84. Hotovostním položkám v procesu inkasa se přidělí riziková váha 20 %. Pokladní hotovosti a obdobným hotovostním položkám se přidělí riziková váha 0 %.

85. Členské státy mohou povolit rizikovou váhu 10 % na expozice vůči institucím specializovaným na mezibankovní trh a trh s dluhopisy emitovanými veřejnými institucemi ve svém domovském členském státě a podléhajícím přísnému dohledu příslušných orgánů, jsou-li tato aktiva plně a zcela zajištěna ke spokojenosti příslušných orgánů domovského členského státu položkou, které je přidělena riziková váha 0 % nebo 20 % a kterou tyto orgány uznají za dostatečný kolaterál.

86. Drženým akciím a jiným účastem s výjimkou těch, které se odečítají od kapitálu, se přidělí riziková váha nejméně 100 %.

87. Zlatým rezervám drženým ve vlastních trezorech nebo ve společné správě do výše, do jaké jsou kryty závazky ve zlatě, se přidělí riziková váha 0 %.

88. U dohod o prodeji a zpětném odkupu aktiv (repo smluv) a u přímých termínovaných nákupů se přidělí riziková váha náležející daným aktivům, a nikoliv riziková váha protistran těchto operací.

89. V případě, že úvěrová instituce poskytne řadě expozic zajištění úvěrového rizika za podmínky, že n-té selhání u expozic povede k použití zajištění a ukončení smlouvy, přidělí se rizikové váhy předepsané v článcích 94 až 101, pokud pro tento produkt existuje externí rating vypracovaný uznanou ratingovou agenturou. Pokud produkt nebyl ohodnocen uznanou ratingovou agenturou, pak se sečtou rizikové váhy expozic v daném koši, s výjimkou expozic n-1, do maximální výše 1250 % a vynásobí se jmenovitou částkou zajištění poskytnutého úvěrovým derivátem, čímž se získá objem rizikově váženého aktiva. Expozice n-1, které mají být z výše zmíněné agregace vyloučeny, se určí tak, že rizikově vážená expozice odpovídající kterékoli z vyloučených expozic musí být menší než rizikově vážená expozice odpovídající kterékoli z expozic zahrnutých do agregace nebo jí rovna.

90. Hodnota expozice u pronájmů odpovídá diskontovaným minimálním leasingovým platbám, které produkují. Minimální leasingové platby jsou platby v době pronájmu, k nimž je nebo může být nájemce zavázán, a každá výhodná kupní opce (tj. opce, která se velmi pravděpodobně provede). Každá zaručená zůstatková hodnota vyhovující podmínkám přílohy VIII části 1 bodů 26, 27 a 28 ohledně uznání způsobilosti poskytovatelů zajištění a minimálním požadavkům na uznání jiných typů záruk uvedených v příloze VIII části 2 bodech 14 až 19 se také zahrne do minimálních leasingových plateb. Tyto expozice se zařadí do příslušné kategorie expozice v souladu s článkem 79. Je-li expozice zbytkovou hodnotou pronajatých nemovitostí, vypočítají se hodnoty rizikově vážené expozice následujícím způsobem: 1/t * 100 % * hodnota expozice, kde t je větší z následujících dvou hodnot: 1 nebo nejbližší počet celých zbývajících let pronájmu.

1. Příslušné orgány se musí ujistit, že metodika přidělování externích ratingů je přesná, systematická, konzistentní a podléhá hodnocení založenému na zkušenostech z minulosti.

2. Příslušné orgány se musí ujistit, že daná metodika nepodléhá vnějším politickým vlivům či nátlaku, anebo ekonomickým tlakům, které by mohly ovlivnit externí rating.

3. Nezávislost metodiky používané ratingovou agenturou musí příslušné orgány vyhodnotit v souladu s faktory jako např.:

4. Příslušné orgány se musí ujistit, že externí rating ratingové agentury podléhá průběžné kontrole a přizpůsobuje se změnám finanční situace. Daná kontrola musí probíhat po každé významné události, nejméně však jednou ročně.

5. Před uznáním se musí příslušné orgány ujistit, že metodika hodnocení pro jednotlivé tržní segmenty je stanovena v souladu se standardy jako např.:

6. Příslušné orgány musí přijmout nezbytná opatření, aby zajistily, že je ratingové agentury budou okamžitě informovat o jakýchkoliv zásadních změnách metodiky, kterou používají pro přidělování externích ratingů.

7. Příslušné orgány musí přijmout nezbytná opatření, aby zajistily, že principy metodiky používané ratingovou agenturou při vytváření externích ratingů budou zveřejněny, aby tak všichni potenciální uživatelé mohli posoudit, zda je dané hodnocení opodstatněné.

8. Příslušné orgány se musí ujistit, že individuální externí ratingy vypracované ratingovými agenturami uživatelé takových ratingů na trhu uznávají jako důvěryhodné a spolehlivé.

9. Důvěryhodnost posoudí příslušné orgány na základě faktorů jako např.:

10. Příslušné orgány se musí ujistit, že přinejmenším všechny úvěrové instituce, které mají na individuálních externích ratinzích oprávněný zájem, k nim mají přístup za stejných podmínek.

11. Příslušné orgány se musí zejména ujistit, že zahraniční strany mají k individuálním externím ratingům přístup za stejných podmínek jako tuzemské úvěrové instituce, které mají na těchto ratinzích oprávněný zájem.

12. Aby bylo možné rozlišovat mezi relativními stupni rizika vyjádřenými jednotlivými externími ratingy, musí vzít příslušné orgány v úvahu kvantitativní faktory, jako např. dlouhodobý podíl selhání spojený s jednotlivými položkami, jimž byl přidělen stejný externí rating. V případě ratingových agentur, které vznikly teprve nedávno nebo dosud neshromáždily dlouhodobé záznamy o selháních, musí příslušné orgány požádat takovou agenturu, aby jim sdělila, jaký je podle ní dlouhodobý podíl selhání spojený s jednotlivými položkami, jimž byl přidělen stejný externí rating.

13. Aby bylo možné rozlišovat mezi relativními stupni rizika vyjádřenými jednotlivými externími ratingy, musí vzít příslušné orgány v úvahu kvalitativní faktory, jako např. skupinu emitentů, které daná ratingová agentura hodnotí, rozsah externích ratingů, které přiděluje, co jednotlivé externí ratingy znamenají a jak daná agentura definuje pojem „selhání“.

14. Příslušné orgány musí porovnat podíly selhání v případě každého externího ratingu jednotlivé ratingové agentury a srovnat je se srovnávacím standardem založeným na podílech selhání zjištěných ostatními ratingovými agenturami u skupiny emitentů, o nichž se příslušné orgány domnívají, že představují stejné úvěrové riziko.

15. Pokud mají příslušné orgány za to, že podíly selhání zjištěné u externího ratingu některé ratingové agentury jsou systematicky výrazně vyšší než srovnávací standard, musí příslušné orgány přidělit externímu ratingu dané ratingové agentury vyšší stupeň úvěrové kvality na stupnici externího ratingu.

16. Pokud příslušné orgány zvýšily danou rizikovou váhu u externího ratingu některé ratingové agentury a tato agentura pak prokáže, že podíly selhání zjištěné u jejího externího ratingu již nejsou systematicky výrazně vyšší než srovnávací standard, mohou se příslušné orgány rozhodnout, že externímu ratingu této ratingové agentury znovu přidělí původní stupeň úvěrové kvality na stupnici externího ratingu.

1. Úvěrová instituce může určit jednu nebo několik uznaných ratingových agentur, které bude používat pro určení rizikové váhy svých aktiv a podrozvahových položek.

2. Pokud se úvěrová instituce rozhodne použít pro některou třídu položek externí ratingy vypracované uznanou ratingovou agenturou, musí tyto externí ratingy používat konzistentně pro všechny expozice patřící do dané třídy.

3. Pokud se úvěrová instituce rozhodne používat externí ratingy vypracované uznanou ratingovou agenturou, musí je používat stále a konzistentně po celou dobu.

4. Úvěrová instituce může používat pouze ty externí ratingy ratingových agentur, které berou v úvahu všechny dlužné částky, tj. jistinu i úroky.

5. Pokud je pro určitou hodnocenou položku k dispozici pouze jeden externí rating od určené ratingové agentury, použije se pro určení rizikové váhy dané položky tento externí rating.

6. Pokud jsou k dispozici dva externí ratingy od určených ratingových agentur a každý z nich odpovídá v případě hodnocené položky jiné rizikové váze, přidělí se vyšší riziková váha.

7. Pokud jsou pro hodnocenou položku k dispozici více než dva externí ratingy od určených ratingových agentur, vychází se ze dvou ratingů s nejnižšími rizikovými váhami. Pokud se tyto dvě nejnižší rizikové váhy liší, přidělí se vyšší z nich. Pokud jsou tyto dvě nejnižší rizikové váhy stejné, přidělí se tato riziková váha.

8. Pokud existuje externí rating konkrétního emisního programu nebo facility, k nimž položka představující expozici patří, použije se tento externí rating ke stanovení rizikové váhy této položky.

9. Pokud neexistuje přímo použitelný externí rating pro určitou položku, ale existuje externí rating konkrétního emisního programu nebo facility, k nimž položka představující expozici nepatří, nebo existuje obecný externí rating emitenta, pak se použije tento externí rating v případě, že znamená vyšší rizikovou váhu, než by tomu bylo jinak, nebo znamená nižší rizikovou váhu a daná expozice je ve všech ohledech na stejné nebo vyšší úrovni než konkrétní program emise nebo facilita, případně než přednostní nezajištěné expozice daného emitenta.

10. Body 8 a 9 nevylučují použití bodů 68 až 71 části 1.

11. Externí ratingy emitentů v rámci skupiny společností nelze použít jako externí rating jiného emitenta v rámci stejné skupiny společností.

12. Krátkodobé externí ratingy lze použít pouze pro krátkodobá aktiva a podrozvahové položky představující expozice vůči institucím a podnikům.

13. Jakýkoliv krátkodobý externí rating se použije pouze na položku, k níž se tento krátkodobý externí rating vztahuje, a nepoužije se k určování rizikových vah pro žádnou jinou položku.

14. Přidělí-li se krátkodobé facilitě s ratingem riziková váha 150 %, odchylně od bodu 13 pak všem nezajištěným expozicím bez ratingu vůči danému dlužníkovi, ať už krátkodobým nebo dlouhodobým, se přidělí rovněž riziková váha 150 %.

15. Přidělí-li se krátkodobé facilitě s ratingem riziková váha 50 %, odchylně od bodu 13 pak nesmí být žádné krátkodobé expozici bez ratingu přidělena riziková váha nižší než 100 %.

16. Externí rating, který se týká položky v domácí měně dlužníka, nelze použít ke stanovení rizikové váhy jiné expozice vůči stejnému dlužníkovi v cizí měně.

17. Odchylně od bodu 16, pokud expozice vznikne díky účasti úvěrové instituce na úvěru od mezinárodní rozvojové banky, jejíž statut preferovaného věřitele je na trhu uznávaný, mohou příslušné orgány povolit, aby se pro stanovení rizikové váhy použil externí rating položky dlužníka v domácí měně.

1. Pokud není uvedeno jinak, určí se vstupní parametry pravděpodobnost selhání (probability of default – PD), ztráta ze selhání (loss given default – LGD) a splatnost (maturity value – M) tak, jak je uvedeno v části 2, hodnota expozice se určí tak, jak je uvedeno v části 3.

2. Hodnota rizikově vážené expozice pro každou expozici se vypočítá v souladu s následujícími vzorci:

3. S výhradou bodů 5 až 9 se hodnota rizikově vážených expozic u expozic vůči podnikům, institucím, centrálním vládám a centrálním bankám vypočítá v souladu s následujícími vzorci:

N(x) označuje distribuční funkci normovaného normálního rozdělení náhodné veličiny (tj. pravděpodobnost, že normální náhodná veličina s průměrem nula a odchylkou jedna je menší nebo rovná x). G(z) označuje inverzní funkci k distribuční funkci normovaného normálního rozdělení náhodné veličiny (tj. hodnota x je taková, že N (x) = z).

Je-li PD=0, činí RW: 0

Je-li PD=1, platí:

přičemž ELBE je co nejpřesnější odhad očekávaných ztrát ze selhání expozice ve smyslu části 4 bodu 80 provedený úvěrovou institucí.

Hodnota rizikově vážené expozice = RW * hodnota expozice.

4. Velikost rizikově vážené expozice lze pro všechny expozice, které splňují podmínky stanovené v příloze VIII části 1 bodě 29 a v příloze VIII části 2 bodě 22, upravit podle následujícího vzorce:

Velikost rizikově vážené expozice = RW * hodnota expozice * ((0,15 + 160*PDpp)],

kde

PDpp = pravděpodobnost selhání („probability of default“, PD) poskytovatele zajištění.

RW se počítá podle příslušného vzorce rizikové váhy uvedeného v bodě 3 pro expozici, PD dlužníka a LGD srovnatelné přímé expozice vůči zajištění poskytovatele. Faktor splatnosti (b) se počítá pomocí nižší z těchto hodnot: PD poskytovatele zajištění a PD dlužníka.

5. V případě expozic vůči společnostem, kdy celkový roční obrat konsolidačního celku, k němuž daná společnost patří, činí méně než 50 milionů EUR, mohou úvěrové instituce použít následující korelační vzorec pro výpočet rizikových vah expozic vůči podnikům. V tomto vzorci vyjadřuje S celkový roční obrat v milionech eur, přičemž 5 milionů EUR <= S <= 50 milionů EUR. V případě ohlášeného obratu nižšího než 5 milionů EUR se postupuje stejně, jako kdyby tento obrat dosahoval 5 milionů EUR. V případě nakoupených pohledávek odpovídá celkový roční obrat váženému průměru jednotlivých expozic daného portfolia.

Pokud celkový roční obrat není dobrým ukazatelem velikosti dané společnosti a lepším ukazatelem jsou celková aktiva, použijí úvěrové instituce místo celkového ročního obratu celková aktiva konsolidačního celku.

6. Pokud v případě specializovaných úvěrových expozic nemůže úvěrová instituce prokázat, že její odhady pravděpodobnosti selhání splňují minimální požadavky stanovené v části 4, přidělí těmto expozicím rizikové váhy podle tabulky č. 1.

Příslušné orgány mohou úvěrové instituci povolit, aby přidělovala preferenční rizikové váhy 50 % expozicím v kategorii 1 a 70 % expozicím v kategorii 2, pokud jsou kritéria upisování a další rizikové charakteristiky dané úvěrové instituce v příslušné kategorii dostatečně spolehlivé.

Při přidělování rizikových vah specializovaným úvěrovým expozicím musí vzít úvěrové instituce v úvahu následující faktory: finanční sílu, politické a právní prostředí, charakteristiku transakce, případně aktiv, sílu sponzora a developera, včetně jakýchkoliv příjmů veřejně-soukromého partnerství, zajištění.

7. Úvěrové instituce musí pro nakoupené pohledávky vůči podnikům splňovat minimální požadavky stanovené v části 4 bodech 105 až 109. V případě nakoupených pohledávek vůči podnikům, které navíc splňují i podmínky stanovené v bodě 14, pokud by bylo pro úvěrovou instituci zbytečně náročné použít pravidla pro výpočet rizika platná pro expozice vůči podnikům a stanovená pro tyto pohledávky v části 4, lze použít pravidla pro výpočet rizika platná pro retailové expozice stanovená v části 4.

8. V případě nakoupených pohledávek vůči podnikům lze za pozice první ztráty v rámci přístupu založeného na interním ratingu (IRB) pro sekuritizaci považovat kupní diskonty s budoucí úhradou, kolaterál nebo částečné záruky, které poskytují ochranu před první ztrátou v případě ztrát ze selhání, ztrát z rozmělnění.

9. V případě, že úvěrová instituce poskytne řadě expozic zajištění úvěrového rizika za podmínky, že n-té selhání u expozic povede k použití zajištění a ukončení smlouvy, použijí se rizikové váhy předepsané v článcích 94 až 101, pokud pro tento produkt existuje externí rating vypracovaný uznanou ratingovou agenturou. Pokud produkt nebyl ohodnocen uznanou ratingovou agenturou, pak se sečtou rizikové váhy expozic v daném koši, s výjimkou expozic n–1, přičemž součet výše očekávané ztráty vynásobené 12,5 a hodnoty rizikově vážené expozice nesmí přesáhnout jmenovitou částku zajištění poskytnutého úvěrovým derivátem vynásobenou 12,5. Expozice n-1, které mají být z výše zmíněné agregace vyloučeny, se určí tak, že rizikově vážená expozice odpovídající kterékoli z vyloučených expozic musí být menší než rizikově vážená expozice odpovídající kterékoli z expozic zahrnutých do agregace nebo jí rovna.

10. S výhradou bodů 12 a 13 se hodnota rizikově vážených expozic u retailových expozic vypočítá v souladu s následujícími vzorci:

Riziková váha (RW):

N (x) označuje distribuční funkci normovaného normálního rozdělení náhodné veličiny (tj. pravděpodobnost, že normální náhodná veličina s průměrem nula a odchylkou jedna je menší nebo rovná x). G (z) označuje inverzní funkci k distribuční funkci normovaného normálního rozdělení náhodné veličiny (tj. hodnota x je taková, že N (x) = z).

Je-li PD=1 (nesplacená expozice), činí RW: Max {0, 12,5*(LGD-ELBE)};

Přičemž ELBE je co nejpřesnější odhad očekávaných ztrát ze selhání expozice ve smyslu části 4 bodu 80 této přílohy provedený úvěrovou institucí.

Hodnota rizikově vážené expozice = RW * hodnota expozice

11. Velikost rizikově vážené expozice lze pro všechny expozice vůči malým a středně velkým subjektům specifikovaným v čl. 86 odst. 4, které splňují podmínky uvedené v příloze VIII části 1 bodě 29 a v příloze VIII části 2 bodě 22, vypočítat podle bodu 4.

12. V případě retailových expozic zajištěných nemovitostí se místo číselného údaje z korelačního vzorce v bodě 10 použije korelace (R) 0,15.

13. V případě kvalifikovaných revolvingových retailových expozic definovaných pod písmeny a) až e) se místo číselného údaje z korelačního vzorce v bodě 10 použije korelace (R) 0,04.

U zajištěného úvěrového rámce spojeného s účtem, na který se zasílá plat, mohou příslušné orgány odchylně od písmene b) nepožadovat podmínku, aby byl úvěr nezajištěný. V takovém případě se při odhadu LGD nepřihlíží k výnosům z této zástavy.

14. Aby u nich mohlo být uplatňováno stejné zacházení jako u retailových expozic, musí nakoupené pohledávky splnit minimální požadavky stanovené v části 4 bodech 105 až 109 a následující podmínky:

15. V případě nakoupených pohledávek lze za pozice první ztráty v rámci přístupu založeného na interním ratingu (IRB) pro sekuritizaci považovat kupní diskonty s budoucí úhradou, kolaterál nebo částečné záruky, které poskytují ochranu před první ztrátou v případě ztrát ze selhání či rozmělnění, nebo obojího.

16. V případě smíšených portfolií nakoupených retailových pohledávek, kdy nakupující úvěrové instituce nedokáží oddělit expozice zajištěné nemovitostí a kvalifikované revolvingové retailové expozice od ostatních retailových expozic, se použije funkce rizikové váhy, která má pro tyto expozice nejvyšší kapitálové požadavky.

17. Úvěrová instituce může k různým portfoliím použít různé přístupy, pokud tato úvěrová instituce sama interně používá různé přístupy. Pokud úvěrová instituce používá různé přístupy, musí příslušným orgánům prokázat, že volba přístupu je konzistentní a není ovlivňována regulační arbitráží.

18. Odchylně od bodu 17 mohou příslušné orgány povolit, aby se akciovým expozicím vůči podnikům pomocných služeb přidělily hodnoty rizikově vážených expozic v souladu se zacházením, které se používá pro ostatní jiná než dluhová aktiva.

19. Hodnota rizikově vážených expozic se vypočítá podle následujícího vzorce:

Riziková váha (RW) = 190 % v případě akciových expozic neobchodovaných na regulovaných trzích v dostatečně diverzifikovaných portfoliích.

Riziková váha (RW) = 290 % v případě akciových expozic obchodovaných na burze.

Riziková váha (RW) = 370 % v případě veškerých ostatních akciových expozic.

Hodnota rizikově vážené expozice = RW * hodnota expozice

20. Krátké hotovostní pozice a derivátové nástroje držené v neobchodním portfoliu smějí kompenzovat dlouhé pozice ve stejných akciích za předpokladu, že tyto nástroje byly výslovně určeny k zajištění konkrétních akciových expozic a toto zajištění budou poskytovat ještě nejméně rok. S ostatními krátkými pozicemi se zachází jako s dlouhými pozicemi, přičemž absolutní hodnotě každé pozice se přidělí příslušná riziková váha. V případě nesouladu splatností se použije stejná metoda jako u expozic vůči podnikům, stanovená v příloze VII části 2 bodě 16.

21. Úvěrové instituce mohou v případě akciové expozice uznat zajištění úvěrového rizika třetí stranou v souladu s metodami uvedenými v článcích 90 až 93.

22. Hodnota rizikově vážených expozic se vypočítá podle vzorců v bodě 3. Pokud nemají úvěrové instituce dostatek informací, aby mohly použít definici selhání stanovenou v části 4 bodech 44 až 48, přidělí se rizikové váze faktor navýšení 1,5.

23. Na úrovni jednotlivých expozic nesmí součet výše očekávané ztráty vynásobené 12,5 a hodnoty rizikově vážené expozice přesáhnout hodnotu expozice vynásobenou 12,5.

24. Úvěrové instituce mohou v případě akciové expozice uznat zajištění úvěrového rizika třetí stranou v souladu s metodami uvedenými v článcích 90 až 93. Pro expozici vůči poskytovateli zajištění přitom platí LGD ve výši 90 %. Pro akciové expozice neobchodované na regulovaných trzích v dostatečně diverzifikovaných portfoliích lze použít LGD ve výši 65 %. Pro tyto účely je splatnost (M) 5 let.

25. Hodnota rizikově vážené expozice je potenciální ztráta z akciových expozic úvěrové instituce odvozená za použití interních modelů rizikového potenciálu (value-at-risk) s tím, že je použit jednostranný interval spolehlivosti 99 % pro rozdíl mezi čtvrtletními výnosy a odpovídající úrokovou sazbou, přičemž výpočet je prováděn za delší období a percentil je vynásoben číslem 12,5. Na úrovni akciového portfolia nesmí být hodnota rizikově vážených expozic nižší než součet minimálních hodnot rizikově vážených expozic požadovaných v rámci metody PD/LGD a odpovídajících očekávaných ztrát vynásobený 12,5 a vypočítaný na základě hodnot PD uvedených v části 2 bodě 24 a příslušných hodnot LGD uvedených v části 2 bodech 25 a 26.

26. Úvěrové instituce mohou v případě akciové pozice uznat zajištění úvěrového rizika třetí stranou.

27. Hodnota rizikově vážených expozic se vypočítá podle následujícího vzorce:

28. Rizikové váhy v případě rizika rozmělnění u nakoupených pohledávek vůči podnikům a u retailových pohledávek:

Rizikové váhy se vypočítají podle vzorce v bodě 3. Vstupní parametry PD a LGD se určí tak, jak je stanoveno v části 2, hodnota expozice se určí tak, jak je stanoveno v části 3, a splatnost (M) bude 1 rok. Pokud mohou úvěrové instituce příslušným orgánům prokázat, že riziko rozmělnění je nepodstatné, není třeba toto riziko brát v úvahu.

29. Není-li uvedeno jinak, určí se vstupní parametry PD a LGD tak, jak je stanoveno v části 2, a hodnota expozice se určí tak, jak je stanoveno v části 3.

30. Výše očekávaných ztrát u expozic vůči podnikům, institucím, centrálním vládám a centrálním bankám a u retailových expozic se vypočítá podle následujících vzorců:

U nesplacených pohledávek (PD=1), pro které úvěrové instituce používají vlastní odhady LGD, je EL=ELBE, tj. co nejpřesnější odhad očekávaných ztrát ze selhání expozice ve smyslu části 4 bodu 80 provedený úvěrovou institucí.

U expozic, pro něž platí zacházení uvedené v části 1 bodě 4, se EL rovná 0.

31. Hodnoty EL u specializovaných úvěrových expozic, u nichž úvěrové instituce používají metody přidělování rizikových vah stanovené v bodě 6, se přidělí podle tabulky č. 2.

Pokud příslušné orgány povolily úvěrové instituci, aby expozicím v kategorii 1 přidělovala preferenční rizikové váhy 50 % a expozicím v kategorii 2 preferenční rizikové váhy 70 %, pak bude u expozic v kategorii 1 hodnota EL 0 % a u expozic v kategorii 2 to bude 0,4 %.

32. Výše očekávaných ztrát u akciových expozic, u nichž se hodnota rizikově vážených expozic vypočítává za použití metod stanovených v bodech 19 až 21, se vypočítá podle následujícího vzorce:

Hodnoty EL budou následující:

33. Výše očekávaných ztrát u akciových expozic, u nichž se hodnota rizikově vážených expozic vypočítává za použití metod stanovených v bodech 22 až 24, se vypočítá podle následujících vzorců:

34. Výše očekávaných ztrát u akciových expozic, u nichž se hodnota rizikově vážených expozic vypočítává za použití metod stanovených v bodech 25 a 26, bude 0 %.

35. Výše očekávaných ztrát v případě rizika rozmělnění u nakoupených pohledávek se vypočítá podle následujícího vzorce:

36. Výše očekávaných ztrát vypočítaná v souladu s body 30, 31 a 35 se odečte od součtu úprav ocenění a rezerv k těmto expozicím. S diskonty rozvahových expozic v okamžiku nákupu v selhání podle části 3 bodu 1 se zachází stejně jako s úpravami ocenění. Do tohoto výpočtu se nezahrnuje výše očekávaných ztrát u sekuritizovaných expozic a úpravy ocenění a rezervy k těmto expozicím.

1. Vstupní parametry pro výpočet hodnoty rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát podle části 1 – pravděpodobnost selhání (probability of default – PD), ztráta ze selhání (loss given default – LGD) a splatnost (maturity value – M) – odhadne úvěrová instituce v souladu s částí 4 a s přihlédnutím k následujícím ustanovením.

2. Pravděpodobnost selhání (PD) u expozice vůči podniku nebo instituci činí nejméně 0,03 %.

3. V případě nakoupených pohledávek vůči podnikům, u nichž úvěrová instituce nemůže prokázat, že její odhady PD splňují minimální požadavky stanovené v části 4, se PD těchto expozic určí pomocí následujících metod: v případě nakoupených přednostních pohledávek vůči podnikům odpovídá PD odhadu EL vypracovanému úvěrovou institucí děleno LGD těchto pohledávek. V případě nakoupených podřízených pohledávek vůči podnikům odpovídá PD odhadu EL vypracovanému úvěrovou institucí. Pokud je úvěrové instituci povoleno používat vlastní odhady LGD pro expozice vůči podnikům a je schopna své odhady EL u nakoupených pohledávek vůči podnikům spolehlivě rozepsat na PD a LGD, pak smí použít svůj odhad PD.

4. PD dlužníků v selhání je 100 %.

5. Při výpočtu PD mohou úvěrové instituce uznat zajištění úvěrového rizika třetí stranou v souladu s ustanoveními článků 90 až 93. V případě rizika rozmělnění však mohou příslušné orgány uznat jako způsobilé poskytovatele zajištění úvěrového rizika třetí stranou také jiné strany než ty uvedené v příloze VIII části 1.

6. Úvěrové instituce používající vlastní odhady LGD mohou uznat zajištění úvěrového rizika třetí stranou upravením hodnot PD, s výhradou ustanovení bodu 10.

7. V případě rizika rozmělnění u nakoupených pohledávek vůči podnikům se PD rovná odhadu EL pro riziko rozmělnění. Pokud je úvěrové instituci povoleno používat vlastní odhady LGD pro expozice vůči podnikům a je schopna své odhady EL pro riziko rozmělnění u nakoupených pohledávek vůči podnikům spolehlivě rozepsat na PD a LGD, pak smí použít svůj odhad PD. Úvěrové instituce mohou uznat zajištění úvěrového rizika třetí stranou v souladu s ustanoveními článků 90 až 93. Příslušné orgány mohou uznat jako způsobilé poskytovatele zajištění úvěrového rizika třetí stranou také jiné strany než ty uvedené v příloze VIII části 1. Úvěrové instituce, kterým je povoleno používat vlastní odhady LGD v případě rizika rozmělnění u nakoupených pohledávek vůči podnikům, mohou uznat zajištění úvěrového rizika třetí stranou úpravou odhadů PD podle ustanovení bodu 10.

8. Úvěrové instituce použijí následující hodnoty LGD:

9. Pokud je úvěrové instituci povoleno používat vlastní odhady LGD pro expozice vůči podnikům a je schopna své odhady EL u nakoupených pohledávek vůči podnikům spolehlivě rozepsat na PD a LGD, pak smí odchylně od bodu 8 v případě rizika rozmělnění a rizika selhání použít svůj odhad LGD pro nakoupené pohledávky vůči podnikům.

10. Odchylně od bodu 8, pokud je úvěrové instituci povoleno používat vlastní odhady LGD pro expozice vůči podnikům, institucím, centrálním vládám a centrálním bankám, může úvěrová instituce uznat zajištění úvěrového rizika třetí stranou upravením odhadů PD nebo LGD za předpokladu, že jsou splněny minimální požadavky stanovené v části 4 a příslušné orgány to schválí. Úvěrová instituce nesmí zaručeným expozicím přidělit upravené hodnoty PD nebo LGD tak, že by upravená riziková váha byla nižší než riziková váha srovnatelné přímé expozice vůči danému ručiteli.

11. Odchylně od bodů 8 a 10 je LGD srovnatelné přímé expozice vůči poskytovateli zajištění pro účely části 1 bodu 4 buď LGD související s nezajištěnou transakcí („unhedged facility“) vůči ručiteli, nebo s nezajištěnou transakcí dlužníka podle toho, zda – pokud se ručitel i dlužník dopustí během zajištěné („hedged“) transakce platebního selhání – z dostupné dokumentace a ze struktury záruky vyplývá, že zpětně získaná částka by závisela na finanční situaci ručitele, případně dlužníka.

12. S výhradou bodu 13 přidělí úvěrové instituce expozicím vzniklým v důsledku repo obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit splatnost (M) 0,5 roku a veškerým ostatním expozicím splatnost (M) 2,5 roku. Příslušné orgány mohou požadovat, aby všechny úvěrové instituce, nad kterými vykonávají dohled, používaly pro každou expozici splatnost (M) tak, jak je stanoveno v bodě 13.

13. Úvěrové instituce, jimž je povoleno používat pro expozice vůči podnikům, institucím, centrálním vládám a centrálním bankám vlastní LGD nebo vlastní konverzní faktory, vypočítají M pro každou z těchto expozic v souladu s písmeny a) až e) a s přihlédnutím k bodům 14 až 16. V žádném případě nemůže být M delší než 5 let:

▼M5

▼B

14. Odchylně od bodu 13 písm. a), b), c), d) a e) M nesmí být kratší než jeden den v případě:

za předpokladu, že dle dokumentace je nutné každodenní dozajištění a přecenění, a že v dokumentaci jsou ustanovení umožňující rychlou realizaci či rychlé vyrovnání kolaterálu, jestliže dojde k platebnímu selhání nebo není provedeno dozajištění.

Mimoto v případě krátkodobých expozic určených příslušnými orgány, které nejsou součástí probíhajícího financování dlužníka ze strany úvěrové instituce, je M nejméně jeden den. Konkrétní okolnosti budou vždy pečlivě přezkoumány.

15. V případě expozic vůči podnikům v rámci Společenství s celkovým obratem a celkovými aktivy nižšími než 500 milionů EUR mohou příslušné orgány povolit použití M tak, jak je stanoveno v bodě 12. V případě podniků, které investují zejména do nemovitostí, mohou příslušné orgány nahradit celková aktiva ve výši 500 milionů EUR celkovými aktivy ve výši 1 000 milionů EUR.

16. V případě nesouladu splatností se postupuje tak, jak je uvedeno v článcích 90 až 93.

17. U retailové expozice musí být PD přinejmenším 0,03 %.

18. PD dlužníků v selhání nebo, v případě použití metody založené na závazcích dlužníků, PD expozic v selhání bude 100 %.

19. V případě rizika rozmělnění u nakoupených pohledávek se PD rovná odhadu EL pro riziko rozmělnění. Pokud je úvěrová instituce schopna své odhady EL pro riziko rozmělnění u nakoupených pohledávek spolehlivě rozepsat na PD a LGD, pak smí použít svůj odhad PD.

20. Zajištění úvěrového rizika třetí stranou lze uznat prostřednictvím úpravy hodnot PD, s přihlédnutím k bodu 22. V případě rizika rozmělnění, kdy úvěrové instituce nepoužívají vlastní odhady LGD, musí být splněny články 90 až 93; příslušné orgány mohou pro tento účel uznat jako způsobilé poskytovatele zajištění úvěrového rizika třetí stranou také jiné strany než ty uvedené v příloze VIII části 1.

21. Úvěrové instituce poskytnou vlastní odhady LGD s přihlédnutím k minimálním požadavkům uvedeným v části 4 a se souhlasem příslušných orgánů. V případě rizika rozmělnění u nakoupených pohledávek se použije hodnota LGD ve výši 75 %. Pokud je úvěrová instituce schopna své odhady EL pro riziko rozmělnění u nakoupených pohledávek spolehlivě rozepsat na PD a LGD, pak smí použít svůj odhad LGD.

22. Zajištění úvěrového rizika třetí stranou lze uznat upravením odhadů PD nebo LGD s přihlédnutím k minimálním požadavkům uvedeným v části 4 bodech 96 až 104 a se souhlasem příslušných orgánů, a to pro jednotlivou expozici nebo seskupení expozic. Úvěrová instituce nesmí zaručeným expozicím přidělit upravené hodnoty PD nebo LGD tak, že by upravená riziková váha byla nižší než riziková váha srovnatelné přímé expozice vůči danému ručiteli.

23. Odchylně od bodu 22 je LGD srovnatelné přímé expozice vůči poskytovateli zajištění pro účely části 1 bodu 11 buď LGD související s nezajištěnou transakcí („unhedged facility“) vůči ručiteli, nebo s nezajištěnou transakcí dlužníka podle toho, zda pokud se ručitel i dlužník dopustí během zajištěné („hedged“) transakce platebního setkání, z dostupné dokumentace a ze struktury záruky vyplývá, že zpětně získaná částka by závisela na finanční situaci ručitele, případně dlužníka.

24. Hodnoty PD se určí pomocí metod používaných pro expozice vůči podnikům.

25. Akciovým expozicím neobchodovaným na regulovaných trzích v dostatečně diverzifikovaných portfoliích lze přidělit LGD ve výši 65 %.

26. Všem ostatním expozicím se přidělí LGD ve výši 90 %.

27. Všem expozicím se přidělí M v délce 5 let.

1. Pokud není uvedeno jinak, měří se hodnota expozice u rozvahových expozic bez zohlednění úpravy ocenění. Toto pravidlo platí i v případě aktiv koupených za cenu, která se liší od dlužné částky. V případě nakoupených aktiv je rozdíl mezi dlužnou částkou a čistou hodnotou uvedenou v rozvaze úvěrových institucí označen jako diskont, pokud je dlužná částka vyšší, nebo jako prémie, pokud je dlužná částka nižší.

2. Pokud úvěrové instituce používají v případě repo obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit rámcové dohody o započtení, vypočítá se hodnota expozice podle článků 90 až 93.

3. V případě rozvahového započtení úvěrů a vkladů použijí úvěrové instituce pro výpočet hodnoty expozice metody uvedené v článcích 90 až 93.

4. Hodnota expozice u pronájmů odpovídá diskontovaným minimálním leasingovým platbám, které produkují.

„Minimální leasingové platby“ jsou platby v době pronájmu, k nimž je nebo může být nájemce zavázán, a každá výhodná kupní opce (tj. opce, která se velmi pravděpodobně provede). Každá zaručená zůstatková hodnota vyhovující podmínkám přílohy VIII části 1 bodů 26 až 28 ohledně uznání způsobilosti poskytovatelů zajištění a minimální požadavky na uznání jiných typů záruk uvedených v příloze VIII části 2 bodech 14 až 19 by měla být také zahrnuta do minimálních leasingových plateb.

5. U veškerých položek uvedených v příloze IV se hodnota expozice určí metodami uvedenými v příloze III.

6. Hodnota expozice pro výpočet hodnoty rizikově vážené expozice u nakoupených pohledávek odpovídá nesplacené částce mínus kapitálové požadavky pro riziko rozmělnění před snižováním úvěrového rizika.

7. Pokud expozici tvoří cenné papíry nebo komodity prodané, složené či zapůjčené v rámci repo obchodu nebo půjčky či výpůjčky cenných papírů nebo komodit, transakce s delší dobou vypořádání a maržové obchody, odpovídá hodnota expozice hodnotě daných cenných papírů nebo komodit určené podle článku 74. Pokud se použije komplexní metoda finančního kolaterálu uvedená v příloze VIII části 3, navýší se hodnota expozice o koeficient volatility příslušný pro takové cenné papíry nebo komodity, jak je stanoveno v dané příloze. Hodnotu expozice repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů lze stanovit buď v souladu s přílohou III, nebo s přílohou VIII částí 3 body 12 až 21.

8. Odchylně od bodu 7, musí být hodnota úvěrového rizika nesplacených expozic vůči hlavní protistraně – jak stanoví příslušné orgány – určena v souladu s přílohou III částí 2 bodem 6, pokud expozice úvěrového rizika protistran hlavní protistrany se všemi účastníky tohoto ujednání jsou každodenně plně zajištěny kolaterálem.

9. Hodnota expozice u následujících položek se vypočítá tak, že se přislíbená, ale nevyčerpaná částka vynásobí konverzním faktorem.

10. Pokud se některý příslib vztahuje k prodloužení jiného příslibu, použije se nižší ze dvou konverzních faktorů spojených s jednotlivými přísliby.

11. V případě jiných podrozvahových položek, než které jsou uvedeny v bodech 1 až 9, se hodnota expozice vypočítá jako dále uvedená procentuální část její hodnoty:

Pro tyto účely tohoto bodu se podrozvahovým položkám přiřazují kategorie rizika podle přílohy II.

12. Hodnota expozice odpovídá hodnotě uvedené v účetní závěrce. Přijatelná jsou následující opatření:

13. Hodnota expozice u ostatních jiných než dluhových aktiv odpovídá hodnotě uvedené v účetní závěrce.

1. „Ratingový systém“ zahrnuje veškeré metody, postupy, kontroly, sběr dat a informační systémy, které podporují hodnocení úvěrového rizika, zařazování expozic do ratingových stupňů nebo seskupení a kvantifikaci odhadů ohledně ztrát a selhání u konkrétních typů expozic.

2. Používá-li úvěrová instituce několik ratingových systémů, musí být rozhodnutí o volbě ratingového systému pro daného dlužníka či transakci zdokumentována a musí být zvolen takový ratingový systém, který přiměřeně odráží úroveň rizika.

3. Kritéria a postupy pro volbu ratingového systému musí být pravidelně přehodnocovány, přičemž se posuzuje, zda zůstávají vhodné pro aktuální portfolio a vnější podmínky.

4. Pokud úvěrová instituce používá přímé odhady rizikových parametrů, lze na ně pohlížet jako na výstupy stupňů na spojité ratingové stupnici.

5. Ratingový systém musí brát v úvahu rizikové charakteristiky dlužníka a transakce.

6. Ratingový systém musí mít ratingovou stupnici dlužníků, která odráží výlučně kvantifikaci rizika selhání ze strany dlužníků. Ratingová stupnice dlužníků musí mít minimálně 7 stupňů pro dlužníky, kteří nejsou v selhání, a jeden pro dlužníky, kteří jsou v selhání.

7. „Ratingový stupeň dlužníka“ znamená rizikovou kategorii na ratingové stupnici dlužníků v rámci ratingového systému, do níž jsou dlužníci zařazováni na základě konkrétních a zřejmých ratingových kritérií, z nichž jsou pak odvozovány odhady PD. Úvěrová instituce musí mít zdokumentován vztah mezi ratingovými stupni dlužníků jak ve smyslu úrovně rizika selhání, které jednotlivé stupně předpokládají, tak kritérií užívaných k rozlišení jednotlivých úrovní tohoto rizika.

8. Úvěrové instituce s portfolii koncentrovanými v určitém tržním segmentu a v určitém rozpětí rizika selhání musí mít v tomto rozpětí dostatek ratingových stupňů, aby se zamezilo nadměrné koncentraci dlužníků v jednom stupni. Výrazné koncentrace v rámci jednoho stupně musí být podpořeny přesvědčivými empirickými důkazy, že stupeň pokrývá přiměřeně úzké pásmo PD a riziko selhání představované všemi dlužníky v daném stupni spadá do tohoto pásma.

9. Aby mohla úvěrová instituce získat od příslušných orgánů oprávnění používat pro výpočet kapitálových požadavků vlastní odhady LGD, musí ratingový systém zahrnovat jasně odlišenou ratingovou stupnici transakcí, která odráží výlučně charakteristiky transakcí související s LGD.

10. „Stupeň transakce“ znamená rizikovou kategorii na ratingové stupnici transakcí v rámci ratingového systému, do níž jsou expozice zařazovány na základě konkrétních a zřejmých ratingových kritérií, z nichž jsou pak odvozovány vlastní odhady LGD. Definice stupně musí obsahovat jak popis zařazování expozic do stupňů, tak kritérií užívaných k rozlišení úrovně rizika mezi jednotlivými stupni.

11. Výrazné koncentrace v rámci jednoho stupně transakce musí být podpořeny přesvědčivými empirickými důkazy, že stupeň transakce pokrývá přiměřeně úzké pásmo LGD a riziko představované všemi expozicemi v daném stupni spadá do tohoto pásma.

12. Úvěrové instituce užívající k určení rizikových vah pro specializované úvěrové expozice metody vymezené v části 1 bodě 6 jsou osvobozeny od povinnosti mít ratingovou stupnici dlužníků, která odráží výlučně kvantifikaci rizika selhání ze strany dlužníků pro tyto expozice. Odchylně od bodu 6 musí mít tyto instituce pro výše zmíněné expozice alespoň 4 stupně pro dlužníky, kteří nejsou v selhání, a alespoň jeden pro dlužníky, kteří jsou v selhání.

13. Ratingové systémy musí odrážet riziko dlužníka i riziko transakce a musí zachycovat všechny relevantní charakteristiky dlužníka a transakce.

14. Úroveň diferenciace rizik musí zajišťovat, že počet expozic v daném stupni nebo seskupení umožňuje dostatečně věrohodnou kvantifikaci a validaci ztrátových charakteristik na úrovni stupně nebo seskupení. Rozdělení expozic a dlužníků napříč stupni nebo seskupeními musí zamezovat nadměrným koncentracím.

15. Úvěrové instituce musí prokázat, že proces zařazování expozic do stupňů nebo seskupení zajišťuje dostatečnou diferenciaci rizika, sdružení dostatečně homogenních expozic a umožňuje přesné a konzistentní odhadování ztrátových charakteristik v rámci stupně či seskupení. U nakoupených pohledávek musí seskupení odrážet upisovací praktiky prodejce a různorodost jeho klientů.

16. Při zařazování expozic do stupně nebo seskupení musí brát úvěrové instituce v úvahu následující rizikové faktory:

17. Úvěrová instituce musí mít specifické definice, postupy a kritéria pro zařazování expozic do stupňů a seskupení v rámci ratingového systému.

18. Úvěrová instituce musí při zařazování dlužníků a transakcí do ratingových stupňů nebo seskupení brát v úvahu veškeré relevantní informace. Tyto informace musí být aktuální a musí úvěrové instituci umožnit předpovídat budoucí vývoj expozice. Čím méně má úvěrová instituce informací, tím konzervativnější musí být proces zařazování dlužníků a transakcí do stupňů nebo seskupení. Používá-li úvěrová instituce externí rating jako primární faktor určující přiřazení interního ratingového stupně, musí se ujistit, že bere v úvahu i ostatní relevantní informace.

19. V rámci procesu schvalování úvěrů musí být každý dlužník zařazen do ratingového stupně dlužníka.

20. V případě úvěrových institucí, které jsou oprávněny používat vlastní odhady LGD nebo konverzních faktorů, musí být v rámci procesu schvalování úvěrů každá expozice rovněž zařazena do ratingového stupně transakce.

21. Úvěrové instituce užívající k určení rizikových vah pro specializované úvěrové expozice metody vymezené v části 1 bodě 6 musí jednotlivé expozice zařazovat do stupňů v souladu s bodem 12.

22. Každý samostatný právní subjekt, vůči němuž má úvěrová instituce expozici, musí být hodnocen samostatně. Úvěrová instituce musí svému příslušnému orgánu prokázat, že její postupy pro nakládání s jednotlivými klienty-dlužníky a skupinami spojených klientů jsou přijatelné.

23. Různé expozice vůči stejnému dlužníkovi musí být zařazovány do stejného ratingového stupně dlužníka bez ohledu na jakékoliv rozdíly v povaze jednotlivých transakcí. Mezi výjimky, kdy je různým expozicím vůči stejnému dlužníkovi povoleno přidělovat různé stupně ratingu, patří:

24. V rámci procesu schvalování úvěrů musí být každá expozice zařazena do ratingového stupně nebo seskupení.

25. V případě zařazování do stupňů a seskupení musí úvěrové instituce dokumentovat situace, ve kterých může lidský úsudek převážit nad vstupními parametry nebo výsledky procesu zařazování, a zaměstnance, kteří jsou odpovědni za schvalování takovýchto odchýlení. Úvěrové instituce musí dokumentovat tyto případy odchýlení od systému a odpovědné zaměstnance. Úvěrové instituce musí analyzovat vývoj expozic, u nichž při zařazování do stupňů došlo k odchýlení od systému. Tato analýza musí rovněž obsahovat hodnocení vývoje expozic, u kterých byl rating pozměněn určitou osobou, jež v tomto ohledu přebírá odpovědnost za všechny příslušné zaměstnance.

26. Zařazování do ratingových stupňů a jeho pravidelný přezkum musí být prováděn nebo schvalován nezávislou stranou, která nemá přímý prospěch z rozhodování o poskytování úvěrů.

27. Úvěrové instituce musí zařazování do ratingových stupňů aktualizovat minimálně jednou ročně. Problémové expozice a vysoce rizikoví dlužníci musí být podrobeni častějšímu přezkumu. Pokud úvěrové instituce získají důležité informace o dlužníkovi či expozici, musí stanovit nový rating.

28. Úvěrová instituce musí mít účinný postup získávání a aktualizace příslušných informací o charakteristikách dlužníka, které ovlivňují PD, a o charakteristikách transakce, které ovlivňují LGD nebo konverzní faktory.

29. Úvěrová instituce musí alespoň jednou ročně aktualizovat zařazení dlužníka a transakce nebo přehodnotit ztrátové charakteristiky a stav nesplácení každého rozlišovaného rizikového seskupení. Úvěrová instituce musí rovněž alespoň jednou ročně na reprezentativním vzorku přehodnotit stav jednotlivých expozic v rámci každého seskupení, aby se ujistila, že jsou expozice i nadále zařazovány do správného seskupení.

30. Užívá-li úvěrová instituce statistické modely a jiné technické metody k zařazování expozic do ratingových stupňů či seskupení dlužníků nebo transakcí, potom:

31. Úvěrové instituce musí mít zdokumentovanou koncepci a provozní detaily svých ratingových systémů. Tato dokumentace musí dokazovat dodržování minimálních požadavků uvedených v této části a zabývat se oblastmi jako diferenciace portfolií, ratingová kritéria, povinnosti stran hodnotících dlužníky a expozice, četnost revizí ratingu a dohled nad ratingovým procesem ze strany vedení.

32. Úvěrová instituce musí zdokumentovat důvody výběru svých ratingových kritérií a analýzu podporující tento výběr. Úvěrová instituce musí zdokumentovat veškeré významné změny ve svém ratingovém procesu a tato dokumentace musí umožňovat určení změn, které byly v ratingovém procesu provedeny po posledním přezkumu ze strany příslušných orgánů. Rovněž musí být zdokumentována organizace stanovení ratingu, zejména proces stanovení ratingu a struktura vnitřní kontroly.

33. Úvěrové instituce musí zdokumentovat konkrétní definice selhání a ztráty používané interně a prokázat jejich konzistentnost s definicemi uvedenými v této směrnici.

34. Používá-li úvěrová instituce v ratingovém procesu statistické modely, musí dokumentovat jejich metodiku. Taková dokumentace musí:

35. Použití modelu získaného od třetí strany, která na svou technologii nárokuje ochranu duševního vlastnictví, není důvodem pro vynětí z povinnosti dokumentace modelu nebo jakýchkoliv dalších požadavků spojených s ratingovými systémy. Povinnost vyhovět požadavkům příslušných orgánů spočívá na dané úvěrové instituci.

36. Úvěrové instituce musí shromažďovat a ukládat data týkající se jejich interních ratingů v souladu s požadavky uvedenými v článcích 145 až 149.

37. Úvěrové instituce musí shromažďovat a ukládat:

Úvěrové instituce, které nepoužívají vlastní odhady LGD nebo konverzních faktorů, musí shromažďovat a ukládat záznamy o srovnání skutečných hodnot LGD s hodnotami uvedenými v části 2 bodě 8 a skutečné konverzní faktory s hodnotami uvedenými v části 3 bodě 9.

38. Úvěrové instituce, které používají vlastní odhady LGD nebo konverzních faktorů, musí shromažďovat a ukládat: