30.11.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 313/58

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

13.

14.

15.

Příloha 1A:

Příloha 1B:

Příloha 2:

Příloha 3:

Příloha 4:

Příloha 5:

Příloha 6:

Příloha 7:

Příloha 8:

Příloha 9:

Příloha 10:

Příloha 11:

Příloha 12:

Příloha 13:

Příloha 14:

Příloha 15:

Dodatek 1 –

Dodatek 2 –

Dodatek 3 –

Příloha 16:

Příloha 17:

Dodatek 1 –

Dodatek 2 –

Dodatek 3 –

2.2.1

tuhých částí (spona, připevňovací kování, navíječ atd.);

2.2.2

materiálu, vazby, rozměrů a barvy popruhů nebo

2.2.3

geometrie soupravy pásu.

2.7

„Vztažnou zónou“ se rozumí prostor mezi dvěma svislými podélnými rovinami vzdálenými od sebe 400 mm a symetricky umístěnými vzhledem k H-bodu a definovaný otočením kulové hlavy popsané v předpisu č. 21 přílohy 1 ze svislé do vodorovné polohy. Přístroj se umístí dle popisu v této příloze předpisu č. 21 a nastaví se na maximální délku 840 mm.

2.8

„Soupravou airbagu“ se rozumí zařízení instalované jako doplněk bezpečnostních pásů a zádržných systémů v motorových vozidlech, tj. systém, který v případě silného nárazu vozidla automaticky rozvine tlakem plynu v něm obsaženého pružný polštář tak, aby se omezila intenzita dotyku jedné nebo více částí těla osoby ve vozidle s vnitřním povrchem prostoru pro cestující.

2.9

„Airbagem cestujícího“ se rozumí souprava airbagu určená k ochraně osob sedících na sedadlech jiných než na sedadle řidiče při čelním nárazu.

2.10

„Dětským zádržným zařízením“ se rozumí bezpečnostní zařízení definované v předpisu č. 44.

2.11

„Směřujícím dozadu“ se rozumí směřující ve směru opačném k obvyklému směru pohybu vozidla.

2.14.4.1

snížením rychlosti vozidla (jednotlivá citlivost);

2.14.4.2

kombinace snížení rychlosti vozidla, odvíjení popruhu a jakýchkoli jiných automatických prostředků (vícenásobná citlivost).

2.18.1

„Předním sedadlem pro cestující“ se rozumí každé sedadlo, jehož „nejvíce vpředu ležící H-bod“ je ve svislé příčné rovině procházející R-bodem řidiče nebo před ní.

2.21.1

podélné přestavení;

2.21.2

výškové přestavení;

2.21.3

úhlové přestavení.

2.23.1

tvar, rozměry a materiály konstrukce sedadla;

2.23.2

typy a rozměry systémů seřizování zámku sedadla a blokovacích systémů sedadel;

2.23.3

typ a rozměry kotevních úchytů pásu na sedadle, ukotvení sedadla a příslušných částí nosné konstrukce vozidla.

2.29

„ISOFIX“ je systém připojení dětských zádržných systémů k vozidlům, vybavený dvěma pevnými kotevními úchyty na vozidle, dvěma odpovídajícími pevnými třmeny na dětském zádržném systému a prostředkem omezujícím rotaci dětského zádržného systému v klonění.

2.30

„Dětským zádržným systémem ISOFIX“ se rozumí dětský zádržný systém, který splňuje požadavky předpisu č. 44, musí být připevněn ke kotevním úchytům systému ISOFIX a splňuje požadavky předpisu č. 14.

2.31

„Místem ISOFIX“ se rozumí systém, který umožňuje instalovat:

2.32

„Kotevním systémem ISOFIX“ se rozumí sytém tvořený dvěma dolními kotevními úchyty ISOFIX, který splňuje požadavky předpisu č. 14 a je konstruován pro připevnění dětského zádržného systému ISOFIX v kombinaci s protirotačním zařízením.

2.33

„Dolním kotevním úchytem ISOFIX“ se rozumí jedna tuhá vodorovná tyč o kruhovém profilu s průřezem 6 mm, vystupující ze stavby vozidla nebo sedadla a sloužící k uchycení a zadržení dětského zádržného systému ISOFIX za pomoci třmenů ISOFIX.

a)

Protirotační zařízení pro univerzální dětský zádržný systém ISOFIX se skládá z horního upínání ISOFIX.

b)

Protirotační zařízení pro polouniverzální dětský zádržný systém ISOFIX se skládá z horního upínání, palubní desky vozidla nebo opěrné nohy určené k omezení rotace zádržného zařízení během čelního nárazu.

c)

Pro univerzální i polouniverzální dětský zádržný systém ISOFIX netvoří sedadlo vozidla systému ISOFIX samo o sobě protirotační zařízení.

2.35

„Kotevní úchyt horního upínání ISOFIX“ znamená prvek výbavy, který splňuje požadavky předpisu č. 14, kupř. tyč, je umístěn v definované zóně a konstruován pro uchycení spojky popruhu horního upínání ISOFIX a přenášení jeho zádržné síly na nosnou konstrukci vozidla.

2.36

„Vodicí zařízení“ je určeno k pomoci osobě provádějící instalaci dětského zádržného systému ISOFIX fyzickým naváděním připevňovacích prvků ISOFIX, kterými je vybaven dětský zádržný systém ISOFIX, do správné polohy vůči dolnímu kotevnímu úchytu ISOFIX pro usnadnění spojení.

2.37

„Označovacím přípravkem ISOFIX“ se rozumí prostředek informující osobu, která hodlá instalovat dětský zádržný systém ISOFIX, o místech systému ISOFIX ve vozidle a jednotlivých odpovídajících místech kotevního systému ISOFIX.

2.38

„Přípravkem dětského zádržného systému“ (CRF) se rozumí přípravek v souladu s některou ze sedmi velikostních tříd ISOFIX definovaných v bodu 4 dodatku 2 přílohy 17 tohoto předpisu, zejména těch, jejichž rozměry jsou uvedeny u obrázků 1 až 7 v uvedeném bodu 4. Tyto přípravky dětského zádržného systému (CRF) se v tomto přepisu používají pro provádění kontroly, které z velikostních tříd dětského zádržného systému ISOFIX lze umístit na místo systému ISOFIX ve vozidle. Jeden z přípravků CRF označovaný jako ISO/F2 (B), který je popsán na obrázku 2 uvedeného bodu 4, se v předpisu č. 14 používá ke kontrole umístění a možnosti přístupu ke všem kotevním systémům ISOFIX.

3.1.1

Žádost o schválení typu vozidla z hlediska instalace bezpečnostních pásů a zádržných systémů podává výrobce vozidla nebo jeho řádně pověřený zástupce.

3.1.2

K žádosti se přiloží níže uvedené dokumenty ve trojím vyhotovení a následující údaje:

3.1.2.1

výkresy celkové konstrukce vozidla ve vhodném měřítku s polohami bezpečnostních pásů a podrobnými výkresy bezpečnostních pásů a přípojných bodů;

3.1.2.2

specifikace použitých materiálů, které mohou ovlivnit pevnost bezpečnostních pásů;

3.1.2.3

technický popis bezpečnostních pásů.

3.1.2.4

V případě bezpečnostních pásů připevněných ke konstrukci sedadla:

3.1.2.5

detailní popis typu vozidla z hlediska provedení sedadel, kotevních úchytů sedadel a seřizovacích a blokovacích systémů sedadel;

3.1.2.6

výkresy sedadel ve vhodném měřítku a s příslušnými detaily, jejich úchytů k vozidlu, a seřizovacích a blokovacích systémů.

3.1.3

Technické zkušebně provádějící zkoušky pro schválení typu se podle volby výrobce předloží buď vozidlo představující schvalovaný typ vozidla, nebo jeho části, považované technickou zkušebnou za podstatné pro zkoušky bezpečnostních pásů.

3.2.1

Žádost o schválení typu bezpečnostního pásu předá držitel obchodní značky nebo jeho řádně pověřený zástupce. V případě zádržných systémů předá žádost o schválení typu zádržného systému držitel obchodní značky, jeho zástupce nebo výrobce vozidla, do kterého se má montovat, nebo jeho zástupce.

3.2.2

K žádosti se přiloží:

3.2.2.1

technický popis typu pásu se zvláštním zřetelem na popruhy a použité tuhé části a spolu s výkresy částí, z nichž se pás skládá. Výkresy musí ukazovat polohu, určenou pro číslo schválení typu a doplňkový(é) symbol(y) ve vztahu ke kružnici značky o schválení typu. V popisu se uvede barva modelu předaného ke schválení a vyznačí typ(y) vozidla, kterému je tento typ pásu určen. V případě navíječů se pro čidla zajistí pokyny k montáži a u předpínacích zařízení nebo systémů kompletní technický popis konstrukce a funkce včetně případného snímání, popisující způsob aktivace a nezbytný postup pro zamezení neúmyslné aktivace. V případě zádržného systému bude popis obsahovat: výkresy nosné konstrukce vozidla a nosné konstrukce sedadla, systém seřízení a připevňovacího kování ve vhodném měřítku s umístěním ukotvení sedadla a kotevních úchytů pásu, jakož i vyztužení v dostatečně podrobném provedení společně se specifikací použitých materiálů, které mohou ovlivnit pevnost ukotvení sedadla a kotevních úchytů pásu a technický popis těchto ukotvení. Je-li pás navržený k připevnění na konstrukci vozidla pomocí zařízení pro výškové seřízení pásu, technický popis stanoví, zda se toto zařízení bude považovat za součást pásu, či nikoliv;

3.2.2.2

šest vzorků typu pásu, z nichž jeden je pro referenční účely;

3.2.2.3

deset metrů každého typu popruhu použitého pro pás.

3.2.2.4

Technická zkušebna provádějící zkoušky schválení typu je oprávněna požadovat další vzorky.

3.2.3

V případě zádržných systémů předloží výrobce zkušebně dva vzorky, které mohou zahrnout dva ze vzorků pásů požadovaných podle bodů 3.2.2.2 a 3.2.2.3, podle volby výrobce buď typ vozidla představující schvalovaný typ vozidla, nebo jeho části, považované technickou zkušebnou provádějící zkoušky ke schválení zádržného systému za podstatné.

5.1

K certifikátu schválení typu se připojí certifikát podle vzoru uvedeného v bodech 5.1.1 nebo 5.1.2:

5.1.1

příloha 1A pro žádosti uvedené v bodu 3.1;

5.1.2

příloha 1B pro žádosti uvedené v bodu 3.2.

5.2.1

Jestliže vozidlo, předané ke schválení podle tohoto předpisu, splňuje požadavky níže uvedeného bodu 8 a příloh 15 a 16 tohoto předpisu, udělí se schválení tohoto typu vozidla.

5.2.2

Každému schválenému typu bude přiděleno číslo schválení typu. První dvě číslice (v současnosti 04) informují o sérii změn zahrnujících nejnovější hlavní technické změny tohoto předpisu v okamžiku vydání schválení. Stejná smluvní strana nepřiřadí stejné číslo jinému typu vozidla, jak ustanoveno výše v bodu 2.16.

5.2.3

Oznámení o schválení, rozšíření nebo odmítnutí, či odnětí souhlasu nebo ukončení výroby typu vozidla podle tohoto předpisu bude sděleno smluvním stranám Dohody z roku 1958, které tento předpis uplatňují, prostřednictvím formuláře podle vzoru uvedeného v příloze 1A tohoto předpisu.

5.2.4

Na snadno dostupném a viditelném místě určeném ve formuláři o schválení se na každém vozidle vyhovující schválenému typu vozidla podle tohoto předpisu vyznačí mezinárodní schvalovací značka, sestávající z:

5.2.4.1

kružnice s vepsaným písmenem „E“ a rozlišovacím číslem země, která udělila schválení typu (3);

5.2.4.2

čísla tohoto předpisu, za kterým následuje písmeno R, pomlčka a číslo schválení typu vpravo od kružnice podle bodu 5.2.4.1.

5.2.5

Jestliže vozidlo vyhovuje schválenému typu vozidla podle jednoho nebo více předpisů v příloze k Dohodě, nemusí se v zemi, která udělila schválení podle tohoto předpisu, opakovat symbol podle bodu 5.2.4.1. V takovém případě se ve svislých sloupcích na pravé straně symbolu podle bodu 5.2.4.1 umístí doplňková čísla a symboly všech předpisů, podle kterých bylo schválení uděleno v zemi, která udělila schválení typu podle tohoto předpisu.

5.2.6

Značka o schválení musí být zřetelně čitelná a nesmazatelná.

5.2.7

Značka o schválení musí být umístěna poblíž tabulky s údaji o vozidlu připevněné výrobcem nebo přímo na ní.

5.3.1

Jestliže vzorky typu pásu, předložené v souladu s ustanoveními bodu 3.2, splňují požadavky bodů 4, 5.3 a 6 tohoto předpisu, schválení se udělí.

5.3.2

Každému schválenému typu se přiřadí číslo schválení. Jeho první dvě číslice (v současné době 04, které odpovídají sérii změn 04, které vstoupily v platnost 22. prosince 1985) označují sérii změn, které začleňují poslední významné technické změny provedené v předpisu v době udělení schválení. Stejná smluvní strana nesmí přiřadit stejné číslo jinému typu pásu nebo zádržného systému.

5.3.3

Oznámení o schválení, rozšíření nebo odmítnutí schválení typu pásu nebo zádržného systému podle tohoto předpisu bude sděleno smluvním stranám dohody z roku 1958, které tento předpis uplatňují prostřednictvím formuláře podle vzoru uvedeného v příloze 1B tohoto předpisu.

5.3.4

Kromě značek popsaných v bodu 4 se na každý pás, který odpovídá typu schválenému podle tohoto předpisu, připojí na vhodném místě následující údaje:

5.3.4.1

mezinárodní značku schválení sestávající z:

5.3.4.1.1

kružnice s vepsaným písmenem „E“ a rozlišovacím číslem země, která udělila schválení typu (4);

5.3.4.1.2

číslo schválení typu;

5.3.4.2

následující doplňkové symboly:

5.3.4.2.1

písmeno „A“ pro tříbodový pás, písmeno „B“ pro břišní pás a písmeno „S“ pro speciální typy pásu.

5.3.4.2.2

Symboly uvedené v bodu 5.3.4.2.1 budou doplněny následujícími doplňkovými označeními:

5.3.4.2.2.1

písmeno „e“ pro pás se zařízením k pohlcování energie;

5.3.4.2.2.2

písmeno „r“ pro pás s navíječem, za nímž je symbol (1, 2, 3, 4 nebo 4N) použitého navíječe v souladu s bodem 2.14. tohoto předpisu a písmeno „m“, pokud je použit navíječ s nouzovým blokováním s vícenásobnou citlivostí;

5.3.4.2.2.3

písmeno „p“ v případě bezpečnostních pásů s předpínacím zařízením;

5.3.4.2.2.4

písmeno „t“ v případě bezpečnostního pásu s navíječem, začleňujícím omezovač tahu.

5.3.4.2.2.5

Pásy vybavené navíječem 4N musí být rovněž označeny symbolem, který se skládá z obdélníku s přeškrtnutým vozidlem kategorie M1, udávajícím, že použití tohoto typu navíječe je ve vozidlech této kategorie zakázáno.

5.3.4.2.2.6

Jestliže je bezpečnostní pás schválený podle bodu 6.4.1.3.3 tohoto předpisu, označí se slovem „AIRBAG“ v obdélníku.

5.3.4.2.3

Symbolu uvedenému v bodu 5.3.4.2.1 musí předcházet písmeno „Z“, pokud je bezpečnostní pás součástí zádržného systému.

5.3.5

Příloha 2, bod 2 tohoto předpisu uvádí příklady umístění značky schválení.

5.3.6

Údaje uvedené v bodu 5.3.4 musí být zřetelně čitelné a nesmazatelné a mohou být trvale připevněny buď formou štítku, nebo přímým označením. Štítek nebo označení musí být odolné vůči opotřebení.

5.3.7

Štítky uvedené v bodu 5.3.6 může vydat buď orgán, který udělil schválení, nebo výrobce za předpokladu jeho zmocnění tímto orgánem.

6.1.1

Každý vzorek předaný v souladu s body 3.2.2.2, 3.2.2.3 a 3.2.2.4 musí vyhovovat požadavkům obsaženým v bodu 6 tohoto předpisu.

6.1.2

Pás nebo zádržný systém musí být řešen a proveden tak, aby při správné montáži a řádném používání fungoval uspokojivě a aby snižoval nebezpečí tělesného poranění při nehodě.

6.1.3

Uspořádání popruhů pásu se nesmí stát nebezpečným pro uživatele.

6.1.4

Použití materiálů s vlastnostmi polyamidu 6, pokud jde o zadržování vody, je zakázané u všech mechanických částí, pro něž tato vlastnost může pravděpodobně znamenat nežádoucí vliv na jejich činnost.

6.2.1.1

Tuhé části bezpečnostního pásu, jako jsou spony, seřizovací zařízení, připevňovací kování apod., nesmějí mít ostré hrany, které by mohly třením způsobit opotřebení nebo porušení popruhů.

6.2.1.2

Všechny části soupravy pásu, které mohou podléhat korozi, musí být proti ní vhodně chráněny. Po zkoušce odolnosti proti korozi předepsané v bodu 7.2 nesmějí vykazovat žádné známky poškození, které by mohlo být na závadu správné funkci zařízení, ani známky rozsáhlejší koroze viditelné prostým okem kvalifikovaného pozorovatele.

6.2.1.3

Pevné části, určené k pohlcování energie, nebo vystavené zatížení, či jeho přenášení, nesmí být křehké.

6.2.1.4

Pevné součásti a části bezpečnostního pásu, vyrobené z plastů, musí být umístěny a namontovány tak, aby se při denním používání motorového vozidla nemohly zachytit pod posuvným sedadlem nebo ve dveřích vozidla. Jestliže některá z těchto částí nesplňuje výše uvedené podmínky, musí se podrobit rázové zkoušce za studena podle bodu 7.5.4. Pokud se po provedení zkoušky, vyskytnou viditelné trhliny na plastovém krytu nebo držáku tuhé součásti, plastové součásti se vyjmou a na zbývající části soupravy se ověří, je-li i nadále spolehlivá. Jestliže zbývající část soupravy zůstává i nadále bezpečná a nejsou zjištěny viditelné trhliny, vyhodnotí se dále podle zkušebních požadavků uvedených v bodech 6.2.2, 6.2.3 a 6.4.

6.2.2.1

Spona bude konstruována tak, aby se vyloučila každá možnost jejího nesprávného použití. To mezi jiným znamená, že nesmí být možné, aby zůstala částečně zapnutá. Musí být zcela patrný způsob rozepínání spony. Části spony, které se pravděpodobně dostanou do dotyku s tělem uživatele, nesmí mít dotykovou plochu menší než 20 cm2 a užší než 46 mm, měřeno v rovině vzdálené maximálně o 2,5 mm od dotykové plochy. Spony postrojových pásů se s ohledem na tento poslední požadavek považují za vyhovující, pokud je styková plocha spony a uživatele v rozsahu 20 a 40 cm2.

6.2.2.2

Spona, i když není zatížena, musí zůstat zapnutá v jakékoliv poloze. Nesmí se rozepnout neúmyslně, náhodně nebo silou menší než 1 daN. Spona musí být snadno použitelná a dosažitelná, není-li zatížená, nebo při zatížení podle bodu 7.8.2, uživatel ji musí být schopen uvolnit prostým pohybem jedné ruky jedním směrem. Kromě toho v případě souprav pásu, určených k použití u předních vnějších sedadel, s výjimkou postrojových pásů, musí být uživatel schopen sponu zapnout jednoduchým pohybem ruky jedním směrem. Spona se uvolní stiskem tlačítka nebo podobného zařízení. Povrch, na který se tímto tlakem působí, musí mít při uvolněném tlačítku v rovině kolmé k počátečnímu směru pohybu následující rozměry: u zapuštěných tlačítek plochu nejméně 4,5 cm2 a šířku nejméně 15 mm, u nezapuštěných tlačítek plochu nejméně 2,5 cm2 a šířku nejméně 10 mm. Zóna uvolnění spony musí být červená. Žádná další část spony nesmí být takto označena.

6.2.2.3

Při zkoušce podle bodu 7.5.3 musí spona fungovat běžným způsobem.

6.2.2.4

Spona musí snést opakovanou manipulaci a před dynamickou zkouškou podle bodu 7.7 se musí podrobit 5 000 cyklům rozepínání a zapínání v normálních provozních podmínkách. V případě spon postrojových pásů lze tuto zkoušku provést, aniž by byly všechny jazyky zapnuty.

6.2.2.5

Síla, potřebná k rozepnutí spony při zkoušce podle bodu 7.8, nepřesáhne 6 daN.

6.2.2.6

Spona se přezkouší na pevnost podle bodů 7.5.1 a popřípadě bodu 7.5.5. Nesmí se zlomit, závažně deformovat nebo se odtrhnout působením stanoveného napětí.

6.2.2.7

Jedná-li se o spony s některým prvkem společným pro dvě soupravy pásu, provedou se podle bodů 7.7 a 7.8 zkoušky pevnosti a rozepínání u dílu spony, náležejícího jedné sestavě, zasunuté do slícované části, náležející druhé sestavě, pokud lze takto sestavenou sponu užívat.

6.2.3.1

Po nasazení pásu uživatelem se pás buď automaticky přizpůsobí uživateli, nebo se bude jednat o zařízení k ručnímu seřízení, snadno dostupné sedícímu uživateli, s pohodlnou a jednoduchou manipulací. Toto zařízení umožní utáhnout pás jednou rukou tak, že se přizpůsobí tělesným rozměrům uživatele a poloze sedadla.

6.2.3.2

V souladu s požadavky bodu 7.3 se budou zkoušet dva vzorky každého seřizovacího zařízení pásu. Prokluz popruhu u každého vzorku seřizovacího zařízení nepřekročí 25 mm a celkové posunutí všech seřizovacích zařízení nepřesáhne 40 mm.

6.2.3.3

Podle bodu 7.5.1 se přezkouší pevnost všech seřizovacích zařízení. Účinkem stanoveného zatížení se nesmí zlomit ani odtrhnout.

6.2.3.4

Při zkoušce podle bodu 7.5.6 nepřesáhne síla potřebná k ovládání kteréhokoliv ručního seřizovacího zařízení 5 daN.

6.2.5.1.1

Popruh soupravy bezpečnostního pásu vybavené navíječem s ručním odblokováním se neposune více jak 25 mm mezi blokovacími polohami navíječe.

6.2.5.1.2

Popruh soupravy bezpečnostního pásu se vytáhne z navíječe s ručním odblokováním do 6 mm jeho maximální délky, pokud se na popruh nepoužije napínání menší než 1,4 daN a více jak 2,2 daN v normálním směru tahu.

6.2.5.1.3

Způsobem popsaným v bodu 7.6.1 se popruh opakovaně vytáhne z navíječe a nechá svinout, dokud neproběhne 5 000 cyklů rozvinutí a svinutí. Navíječ se poté podrobí korozní zkoušce, uvedené v bodu 7.2 a zkoušce odolnosti proti prachu podle bodu 7.6.3. Poté je nutné uspokojivě provést dalších 5 000 cyklů rozvinutí a svinutí. Po provedení výše uvedených zkoušek musí navíječ řádně fungovat a stále vyhovovat požadavkům bodů 6.2.5.1.1 a 6.2.5.1.2.

6.2.5.2.1

Popruh soupravy bezpečnostního pásu, vybavený navíječem s automatickým blokováním se neposune více jak 30 mm mezi blokovacími polohami navíječe. Po pohybu uživatele směrem dozadu musí pás zůstat buď ve své původní poloze, nebo se do této polohy samočinně vrátit při následných pohybech uživatele dopředu.

6.2.5.2.2

Pokud je navíječ součástí břišního pásu, nesmí být navíjecí síla popruhu menší než 0,7 daN, měřeno na volné délce mezi figurínou a navíječem podle bodu 7.6.4.

Jestliže je navíječ součástí ramenního popruhu, nesmí být navíjecí síla popruhu menší než 0,1 daN a větší než 0,7 daN při obdobném měření.

6.2.5.2.3

Způsobem popsaným v bodu 7.6.1 se popruh opakovaně vytáhne z navíječe a nechá svinout, dokud neproběhne 5 000 cyklů rozvinutí a svinutí. Navíječ se poté podrobí korozní zkoušce, uvedené v bodu 7.2 a zkoušce na odolnost proti prachu podle bodu 7.6.3. Poté je nutné uspokojivě provést dalších 5 000 cyklů rozvinutí a svinutí. Po provedení výše uvedených zkoušek musí navíječ řádně fungovat a stále vyhovovat požadavkům bodů 6.2.5.2.1 a 6.2.5.2.2.

6.2.5.3.1

Při zkoušce podle bodu 7.6.2 vyhoví navíječ s nouzovým blokováním níže uvedeným požadavkům. V případě jednoduché citlivosti podle bodu 2.14.4.1 platí pouze specifikace, které se týkají zpomalení vozidla.

6.2.5.3.1.1

Navíječ musí blokovat, když zpomalení vozidla dosáhne hodnoty 0,45 g (5) v případě navíječů typu 4 nebo 0,85 g u navíječů typu 4N.

6.2.5.3.1.2

Navíječ nesmí blokovat při hodnotách zrychlení popruhu, měřeného ve směru vytažení pásu méně než 0,8 g v případě typu 4 nebo méně než 1,0 g u navíječů typu 4N.

6.2.5.3.1.3

Navíječ nesmí blokovat, je-li snímač odkloněn od montážní polohy stanovené jeho výrobcem v kterémkoliv směru v úhlu nepřesahujícím 12o.

6.2.5.3.1.4

Navíječ musí blokovat, je-li snímač odkloněn od montážní polohy stanovené jeho výrobcem v kterémkoliv směru v úhlu nepřesahujícím 27o u navíječe typu 4 a v úhlu nepřesahujícím 40o u typu 4 N.

6.2.5.3.1.5

V případech, kde činnost navíjecího zařízení závisí na vnějším signálu nebo zdroji energie, zajistí zařízení automatické zablokování při poruše nebo přerušení tohoto signálu nebo zdroje energie. Nicméně tento požadavek není třeba splnit v případě navíjecího zařízení s vícenásobnou citlivostí za předpokladu, že pouze jediná citlivost závisí na vnějším signálu nebo zdroji energie a optické nebo akustické prostředky signalizují řidiči poruchu signálu nebo zdroje energie.

6.2.5.3.2

Při zkoušce podle bodu 7.6.2 musí navíječ s nouzovým blokováním a vícenásobnou citlivostí, včetně citlivosti popruhu, vyhovět stanoveným požadavkům a rovněž se zablokovat, když zrychlení popruhu, měřené ve směru odvíjení není menší než 2,0 g.

6.2.5.3.3

Jedná-li se o zkoušky uvedené v bodech 6.2.5.3.1 a 6.2.5.3.2, rozsah pohybu popruhu, který se může odvinout před zablokováním navíječe, nepřesáhne 50 mm počínaje délkou uvedenou v bodu 7.6.2.1. V případě zkoušky uvedené v bodu 6.2.5.3.1.2 se blokování nesmí projevit v rozmezí 50 mm pohybu popruhu počínaje délkou uvedenou v bodu 7.6.2.1.

6.2.5.3.4

Pokud je navíječ součástí břišního pásu, nesmí být navíjecí síla popruhu menší než 0,7 daN, měřeno na volné délce mezi figurínou a navíječem podle bodu 7.6.4.

Jestliže je navíječ součástí ramenního pásu, nesmí být navíjecí síla popruhu menší než 0,1 daN a větší než 0,7 daN při obdobném měření s výjimkou pásu vybaveného omezovačem tahu, v takovém případě lze minimální navíjecí sílu snížit na 0,05 daN za předpokladu, že toto zařízení je v provozním režimu. Jestliže popruh prochází vedením nebo kladkou, navíjecí síla se změří na volné délce mezi figurínou a vedením nebo kladkou.

Jestliže souprava zahrnuje takové zařízení, které při ručním nebo automatickém provozu brání úplnému stažení popruhu, potom nesmí být takové zařízení v činnosti, když se stanoví tyto požadavky.

Jestliže souprava zahrnuje omezovač tahu, změří se navíjecí síla popruhu se zařízením v provozu a mimo provoz, pokud se takové požadavky stanoví před provedením zkoušek životnosti a po nich podle bodu 6.2.5.3.5.

6.2.5.3.5

Způsobem popsaným v bodu 7.6.1 se popruh opakovaně vytáhne z navíječe a nechá svinout, dokud neproběhne 40 000 cyklů rozvinutí a svinutí. Navíječ se poté podrobí korozní zkoušce uvedené v bodu 7.2 a zkoušce odolnosti proti prachu podle bodu 7.6.3. Poté je třeba uspokojivě provést dalších 5 000 cyklů rozvinutí a svinutí (celkem 45 000 cyklů).

Jestliže sestava zahrnuje omezovač tahu, provedou se výše uvedené zkoušky za předpokladu, že omezovač tahu je v provozním i mimoprovozním režimu.

Po výše uvedených zkouškách musí navíječ řádně fungovat a stále splňovat požadavky uvedené v bodech 6.2.5.3.1, 6.2.5.3.3 a 6.2.5.3.4.

6.2.5.4

Po provedení zkoušky životnosti podle bodu 6.2.5.3.5 a bezprostředně po změření navíjecí síly podle bodu 6.2.5.3.4 následující dvě specifikace:

6.2.5.4.1

navíječe, kromě navíječů s automatickým blokováním, přezkoušené podle bodu 7.6.4.2, musí být schopny zamezit jakékoli vůli mezi trupem a pásy, a

6.2.5.4.2

když se otevře spona k uvolnění jazýčku, musí navíječ zcela zatáhnout popruh.

6.2.6.1

Po korozní zkoušce podle bodu 7.2 musí předepínací zařízení (včetně snímače nárazu spojeného se zařízením originálními zástrčkami, které ale nejsou pod proudem) fungovat normálně.

6.2.6.2

Ověří se, že neúmyslné uvedení zařízení do provozu nepředstavuje žádné nebezpečí poranění uživatele.

6.2.6.3

V případě pyrotechnických předepínacích zařízení:

6.2.6.3.1

Po kondiciování podle bodu 7.9.2 nesmí být předepínací zařízení aktivováno teplotou a zařízení musí fungovat normálně.

6.2.6.3.2

Je třeba přijmout opatření, aby nedošlo ke vznícení přilehlých hořlavých materiálů výronem horkých plynů.

6.3.1.1

Vlastnosti popruhů zajistí, aby se jejich tlak na tělo uživatele rozložil co nejrovnoměrněji po celé šířce a aby se nekroutily ani při napnutí. Musí být schopné pohlcovat a rozptylovat energii. Okraje popruhů jsou ukončeny lemem, který se při použití neroztřepí.

6.3.1.2

Šířka popruhu při zatížení 980 daN nesmí být menší než 46 mm. Tento rozměr se přeměří při zkoušce pevnosti v tahu podle bodu 7.4.2 a bez zastavení zkušebního stroje.

6.4.1.1

Souprava pásu nebo zádržný systém se podrobí dynamické zkoušce podle bodu 7.7.

6.4.1.2

Dynamická zkouška se provede u dvou sestav pásu, které nebyly dříve zatíženy kromě případu souprav pásů tvořících součást zádržných systémů, kde se dynamická zkouška provede na zádržných systémech, určených pro jednu skupinu sedadel, které předtím nebyly zatíženy. Spony zkoušených souprav pásů musely splňovat požadavky bodu 6.2.2.4. V případě bezpečnostních pásů s navíječi se navíječe podrobí zkoušce odolnosti proti prachu stanovené v bodu 7.6.3; kromě toho v případě bezpečnostních pásů nebo zádržných systémů vybavených předepínacím zařízením obsahujícím pyrotechnické prostředky, se uvedené zařízení musí podrobit kondiciování podle bodu 7.9.2.

6.4.1.2.1

Pásy podstoupí korozní zkoušku popsanou v bodu 7.2, po níž se spony vystaví 500 dodatečným cyklům rozepínání a zapínání za normálních provozních podmínek.

6.4.1.2.2

Bezpečnostní pásy s navíječi se podrobí buď zkouškám popsaným v bodu 6.2.5.2, nebo v bodu 6.2.5.3. Nicméně, jestliže navíječ již prošel korozní zkouškou podle ustanovení bodu 6.4.1.2.1, není nutné tuto zkoušku opakovat.

6.4.1.2.3

V případě pásu určeného k použití se zařízením na výškové seřízení pásu, jak je definováno v bodu 2.9.6, se zkouška provede se zařízením nastaveným v nejméně příznivé poloze zvolené technickou zkušebnou odpovědnou za provedení zkoušek. Nicméně, pokud má zařízení na výškové seřízení pásu vlastní kotevní úchyt, jak bylo schváleno v souladu s ustanoveními předpisu č. 14, technická zkušebna odpovědná za provedení zkoušek může podle vlastního uvážení použít ustanovení bodu 7.7.1.

6.4.1.2.4

U bezpečnostního pásu s předpínacím zařízením se minimální posunutí podle bodu 6.4.1.3.2 může snížit na polovinu. Pro účely této zkoušky musí být předpínací zařízení v činnosti.

6.4.1.2.5

Před dynamickou zkouškou se bezpečnostní pás s omezovačem tahu podrobí zkoušce životnosti podle bodu 6.2.5.3.5, kde je toto zařízení v provozním režimu. Poté se provede dynamická zkouška s omezovačem tahu v provozním režimu.

6.4.1.3

Během této zkoušky musí být splněny následující požadavky:

6.4.1.3.1

žádná část soupravy pásu nebo zádržného systému ovlivňující zadržování cestujícího se nesmí zlomit a žádné spony nebo blokovací či přestavovací systém se nesmějí odblokovat a

6.4.1.3.2

dopředné posunutí figuríny musí být u břišních pásů v úrovni pánve mezi 80 a 200 mm. U ostatních typů pásů se posunutí dopředu musí pohybovat mezi 80 až 200 mm v úrovni pánve a mezi 100 až 300 mm v úrovni hrudníku. V případě postrojového pásu se výše uvedená minimální posunutí mohou snížit na polovinu. Tato posunutí se vztahují na úroveň bodů měření vyznačených na obrázku 6 v příloze 7 tohoto předpisu.

6.4.1.3.3

U bezpečnostního pásu, určeného k použití na vnějším předním místě k sezení chráněném airbagem před ním, může dojít k překročení posunu vztažného bodu hrudníku stanoveného v bodu 6.4.1.3.2, jestliže jeho rychlost při této hodnotě nepřesáhne 24 km/hod.

6.4.1.4

V případě zádržného systému:

6.4.1.4.1

Pohyb vztažného bodu hrudníku může překročit hodnotu stanovenou v bodu 6.4.1.3.2, jestliže se buď výpočtem, nebo jinou zkouškou prokáže, že by žádná část trupu nebo hlavy figuríny použité při dynamické zkoušce nepřišla do kontaktu se žádnou přední tuhou částí vozidla kromě kontaktu hrudníku s mechanismem řízení, jestliže posledně jmenovaná část vyhovuje požadavkům předpisu č. 12 a daný kontakt se neprojevuje při rychlosti vyšší než 24 km/hod. Pro takové hodnocení se předpokládá, že sedadlo se nachází v poloze uvedené v bodu 7.7.1.5.

6.4.1.4.2

U vozidel s takovými zařízeními musí systémy přestavování a blokování, které umožňují cestujícím na všech sedadlech opustit vozidlo, být po dynamické zkoušce stále ručně obsluhovatelné.

6.4.1.5

Při zmírnění požadavků na zádržné systémy může posunutí přesáhnout hodnoty stanovené v bodu 6.4.1.3.2, pokud se pro horní kotevní úchyt upevněný k sedadlu využije zmírněných požadavků podle bodu 7.4 předpisu č. 14.

6.4.2.1

U obou vzorků kondiciovaných podle bodu 7.4.1.6 se mez pevnosti stanoví podle bodů 7.4.2 a 7.5. Musí se přinejmenším rovnat 75 procentům průměrné hodnoty meze pevnosti stanovené během zkoušek na neopotřebovaných popruzích a nesmí být menší než minimální zatížení stanovené pro zkoušenou položku. Rozdíl mezi hodnotami meze pevnosti dvou vzorků nesmí převýšit 20 procent nejvyšší naměřené meze pevnosti. U postupů typu 1 a 2 se zkouška meze pevnosti provede pouze u vzorků popruhu (bod 7.4.2). U postupu typu 3 se zkouška meze pevnosti provede u popruhu v kombinaci s příslušnou kovovou součástí. (bod 7.5).

6.4.2.2

V následující tabulce jsou uvedeny díly soupravy pásu, které se mají podrobit zkoušce odolnosti proti oděru a vhodné typy postupů jsou označeny „x“. U každého postupu se použije nový vzorek.

7.1.1

Ke kontrole spony, zkoušce spony při nízké teplotě, případně, je-li to nutné, zkoušce při nízké teplotě podle bodu 7.5.4 jako i zkoušce životnosti spony, korozní zkoušce spony, zkouškám činnosti navíječe, dynamické zkoušce a následné zkoušce rozepínání spony se požadují dva pásy nebo dva zádržné systémy. Jeden z těchto dvou vzorků se použije ke kontrole pásu nebo zádržného systému.

7.1.2

Ke kontrole spony a zkoušce pevnosti spony v tahu, zkoušce upevňovacího zařízení, seřizovacích zařízení pásu a podle potřeby navíječů se požaduje jeden pás nebo jeden zádržný systém.

7.1.3

Ke kontrole spony, zkoušce mikroprokluzu a zkoušce odolnosti proti oděru se požadují dva pásy nebo dva zádržné systémy. Zkouška činnosti seřizovacího zařízení pásu se provede s jedním z těchto dvou vzorků.

7.1.4

Ke zkoušce meze pevnosti popruhu se použije vzorek popruhu. Část tohoto vzorku se uloží po dobu platnosti schválení.

7.2.1

Ve zkušební komoře se umístí kompletní souprava bezpečnostního pásu, jak je stanoveno v příloze 12 tohoto předpisu. V případě soupravy zahrnující navíječ se odvine celá délka popruhu, až na délku 300 ± 3 mm. S výjimkou krátkých přerušení, kdy například může být nezbytné zkontrolovat a doplnit solný roztok, musí zkouška vystavení vlivu prostředí probíhat plynule po dobu 50 hodin.

7.2.2

Po ukončení zkoušky vystavení vlivu prostředí se souprava opatrně omyje nebo ponoří do čisté tekoucí vody s teplotou do 38 oC, aby se odstranil případný solný povlak, a poté se souprava ponechá schnout při pokojové teplotě po dobu 24 hodin před kontrolou v souladu s bodem 6.2.1.2.

7.3.1

Vzorky, předané ke zkoušce mikroprokluzu, se musí udržovat minimálně po dobu 24 hodin v prostředí s teplotou 20 ± 5 oC a relativní vlhkostí 65 ± 5 procent. Zkouška se provede při teplotě v rozmezí 15 až 30 oC.

7.3.2

Zajistí se, aby volná část seřizovacího zařízení směřovala buď nahoru nebo dolů na zkušebním stole stejně jako ve vozidle.

7.3.3

Na spodní konec popruhu se připevní zátěž 5 daN. Druhý konec se vystaví vratnému pohybu o celkové amplitudě 300 ± 20 mm (viz obrázek).

7.3.4

Je-li zde volný konec, který slouží jako rezervní popruh, nesmí se žádným způsobem připevnit nebo připnout k zatížené části.

7.3.5

Je třeba zajistit, že popruh na zkušebním stole v uvolněné poloze splývá ze seřizovacího zařízení v podobě vyduté křivky stejně jako ve vozidle. Síla 50 N, která působí na zkušební stůl, musí být vedena svisle tak, aby se zabránilo kývání zátěže a kroucení pásu. Připevňovací kování se upevní k zátěži 5 daN stejně jako ve vozidle.

7.3.6

Před samotným zahájením zkoušky se provede série 20 cyklů, aby se ustálil systém samočinného upínání.

7.3.7

Provede se 1 000 cyklů s frekvencí 0,5 cyklu za sekundu s celkovou amplitudou 300 ± 20 mm. Síla 50 N musí působit pouze během doby odpovídající posunu o 100 ± 20 mm na každou polovinu periody.

7.4.1.2.1

Použijí se ustanovení obsažená v doporučení ISO 105-BO2 (1978). Popruh se vystaví působení světla po dobu potřebnou k vyblednutí standardní modře číslo 7 na odstín rovnající se odstínu číslo 4 na šedé stupnici.

7.4.1.2.2

Po expozici se popruh ponechá po dobu nejméně 24 hodin v prostředí s teplotou 20 ± 5 oC a relativní vlhkostí 65 ± 5 procent. Jestliže se zkouška neprovede bezprostředně po vystavení účinkům světla, vzorek se uloží v hermeticky uzavřené nádobě do zahájení zkoušky. Mez pevnosti se stanoví do pěti minut po vyzvednutí popruhu z prostředí, ve kterém se kondicioval.

7.4.1.3.1

Popruh se ponechá po dobu 24 hodin v prostředí s teplotou 20 ± 5 oC a relativní vlhkostí 65 ± 5 procent.

7.4.1.3.2

Poté se popruh ponechá po dobu jedné a půl hodiny na hladkém povrchu v mrazicí komoře s teplotou vzduchu –30 ± 5 oC. Popruh se přehne a přehyb se zatíží hmotností 2 kg předtím ochlazenou na –30 ± 5 oC. Po 30 minutách se závažím ve stejné mrazicí komoře se závaží sejme a během 5 minut po vyjmutí popruhu z komory se změří mez pevnosti.

7.4.1.4.1

Popruh se ponechá po dobu tří hodin v e vyhřívací komoře v prostředí s teplotou 60 ± 5 oC a relativní vlhkostí 65 ± 5 procent.

7.4.1.4.2

Mez pevnosti se stanoví během pěti minut po vyjmutí popruhu z vyhřívací komory.

7.4.1.5.1

Popruh se ponechá po dobu tří hodin při teplotě 20 ± 5 oC zcela ponořen v destilované vodě, do níž se přidá stopové množství smáčedla. Lze použít každé smáčedlo vhodné pro zkoušené vlákno.

7.4.1.5.2

Mez pevnosti se stanoví během 10 minut po vyjmutí popruhu z vody.

7.4.1.6.1

Zkouška odolnosti proti oděru se provede na každém zařízení, kde je popruh v kontaktu s některou tuhou částí pásu s výjimkou všech seřizovacích zařízení, kde zkouška mikroprokluzu (7.3) prokazuje, že prokluz popruhu je menší než polovina stanovené hodnoty, v tomto případě není požadován postup 1 pro zkoušku odolnosti proti oděru (7.4.1.6.4.1). Při nastavení na zkušebním zařízení se přibližně zachová vzájemná poloha popruhu a stykové plochy.

7.4.1.6.2

Vzorky se ponechají minimálně 24 hodin v prostředí s teplotou 20 ± 5 oC a relativní vlhkostí 65 ± 5 procent. Okolní teplota během procesu odírání se bude pohybovat mezi 15 až 30 oC.

7.4.1.6.3

V tabulce jsou uvedeny obecné podmínky pro každý postup odírání.

Posun uvedený v pátém sloupci představuje amplitudu vratného pohybu působícího na popruh.

7.4.1.6.4

Dílčí postupy kondiciování

7.4.1.6.4.1

Postup 1: u případů, kde popruh prokluzuje seřizovacím zařízením.

Na jednom konci popruhu se bude udržovat svislé stálé zatížení 2,5 daN – na druhý konec popruhu se připevní zařízení, které komíhá popruhem vzad a vpřed.

Seřizovací zařízení se umístí na vodorovný popruh, takže na něj dále působí tah (viz obrázek 1 v příloze 11 tohoto předpisu).

7.4.1.6.4.2

Postup 2: u případů, kde popruh mění směr při průchodu tuhou částí.

Během této zkoušky musejí úhly, které mezi sebou svírají oba konce popruhu, odpovídat obrázku 2 v příloze 11 tohoto předpisu.

Během zkoušky se udržuje stálé zatížení 0,5 daN.

V případech, kde popruh mění směr více než jednou při průchodu tuhou částí, lze zatížení 0,5 daN zvýšit natolik, aby se dosáhlo předepsaného posuvu popruhu 300 mm při průchodu touto tuhou částí.

7.4.1.6.4.3

Postup 3: u případů, kde je popruh připevněn k některé tuhé části přišitím nebo podobným způsobem.

Celkový vratný pohyb musí být 300 ± 20 mm, ale zatížení 5 daN se použije pouze během posunu o 100 ± 20 mm na každou polovinu periody (viz obrázek 3 v příloze 11 tohoto předpisu).

7.4.2.1

Zkouška se pokaždé provede se dvěma novými vzorky popruhu dostatečné délky, kondiciovaných v souladu s ustanoveními bodu 7.4.1.

7.4.2.2

Každý popruh se upne do čelistí stroje na zkoušení pevnosti v tahu. Čelisti jsou navrženy tak, aby se popruh v nich nebo v jejich blízkosti nepřetrhl. Rychlost posuvu musí být asi 100 mm/min. Při zahájení zkoušky se volná délka vzorku mezi čelistmi stroje rovná 200 mm ± 40 mm.

7.4.2.3

Po dosažení zatížení 980 daN se změří šířka popruhu za chodu stroje.

7.4.2.4

Tah se zvyšuje, dokud popruh nepraskne. Přitom se zaznamená zatížení na mezi pevnosti.

7.4.2.5

Jestliže popruh vyklouzne nebo praskne v rozmezí 10 mm od každé čelisti, zkouška neplatí a provede se nová zkouška s dalším vzorkem.

7.5.1

Spona a seřizovací zařízení se připojí k přístroji na zkoušení pevnosti v tahu částmi sestavy pásu, k nimž se normálně připojují a zatížení se poté nastaví na 980 daN.

V případě postrojových pásů se spona připojí ke zkušebnímu přístroji popruhy, které se připevní ke sponě a jazyku nebo ke dvěma jazykům umístěným přibližně symetricky ke geometrickému středu spony. Jestliže je spona nebo seřizovací zařízení součástí připevňovacího kování nebo společné část tříbodového pásu, zkouší se spona nebo seřizovací zařízení s tímto připevňovacím kováním v souladu s bodem 7.5.2, s výjimkou případu navíječů, s průvlakem nebo vodítkem popruhu u horního kotevního úchytu pásu, kdy zatížení bude činit 980 daN a délka zbývajícího popruhu navinutého na cívce bude mít délku vyplývající z blokování co nejblíže vzdálenosti 450 mm od konce popruhu.

7.5.2

Připojovací kování a všechna zařízení pro výškové seřízení pásu se zkouší způsobem uvedeným v bodu 7.5.1, ale zatížení musí být 1 470 daN a s ohledem na druhou větu bodu 7.7.1 musí toto zatížení působit za nejméně příznivých podmínek, které se mohou projevit ve vozidle s řádně namontovaným pásem. U navíječe se zkouška provádí se zcela odvinutými popruhy.

7.5.3

Do mrazicí komory s teplotou –10o ± 1 oC se uloží dva vzorky kompletní soupravy pásu na dobu dvou hodin. Společné části spony se do sebe ručně zaklesnou ihned po jejich vyjmutí z mrazicí komory.

7.5.4

Do mrazicí komory s teplotou –10o ± 1 oC se uloží dva vzorky kompletní soupravy pásu na dobu dvou hodin. Všechny zkoušené tuhé díly a součásti z plastů se pak postupně kladou na rovný ocelový plech (který zůstal společně se vzorky v mrazicí komoře) umístěný vodorovně na kompaktní pevný blok s hmotností nejméně 100 kg a do 30 sekund po vyjmutí z mrazicí komory se na zkušební vzorek nechá volným pádem z výšky 300 mm padnout ocelové závaží o hmotnosti 18 kg. Nárazová plocha závaží o hmotnosti 18 kg musí mít vypouklý povrch s minimální tvrdostí 45 HRC, s příčným poloměrem 10 mm a podélným poloměrem 150 mm podél osy. Jeden zkušební vzorek se přezkouší s osou křivé tyče rovnoběžně s popruhem a další vzorek se zkouší při úhlu 90o k popruhu.

7.5.5

Spony, které mají části společné dvěma bezpečnostním pásům, se zatíží tak, aby simulovaly podmínky jejich použití ve vozidle se sedadly ve střední poloze jejich nastavení. Každý popruh se současně zatíží na 1 470 daN. Směr zatížení se stanoví podle bodu 7.7.1. Vhodné zkušební zařízení je vyobrazeno v příloze 10 tohoto předpisu.

7.5.6

Při zkoušení ručního seřizovacího zařízení musí se popruh postupně protáhnout seřizovacím zařízením s ohledem na běžné podmínky použití při rychlosti přibližně 100 mm/s a po odvinutí prvních 25 mm popruhu se změří maximální síla s přesností na 0,1 daN . Zkouška se provede v obou směrech dráhy průchodu zařízením, přičemž před změřením se popruh podrobí 10 cyklům.

7.6.1.1

Popruh se odvinuje a nechá navíjet po požadovaný počet cyklů rychlostí nejvýše 30 cyklů za minutu. V případě navíječů s nouzovým blokováním se za popruh při každém pátém cyklu silněji trhne, aby se navíječ zablokoval.

Stejný počet trhnutí se provede v každé z pěti různých odvinutých délek, a sice při 90, 80, 75, 70 a 65 % celkové délky popruhu zbývající k odvinutí z navíječe. Nicméně, tam kde se jedná o více než 900 mm, výše uvedená procentuální množství se budou vztahovat na konečných 900 mm popruhu, který lze odvinout z navíječe.

7.6.1.2

Zařízení vhodné pro zkoušky uvedené v bodu 7.6.1.1 je znázorněný v příloze 3 tohoto předpisu.

7.6.2.1

Blokování navíječe se zkouší na posledních 300 ± 3 mm popruhu navinutých na cívce.

7.6.2.1.1

U navíječe aktivovaného pohybem popruhu se rozvinutí uskuteční stejným směrem jako při instalaci navíječe ve vozidle.

7.6.2.1.2

Jestliže se navíječe mají přezkoušet na citlivost k zpomalování vozidla, odzkouší se při rozvinutí podél dvou vzájemně kolmých os, které jsou vodorovné, jestliže se navíječ montuje ve vozidle podle specifikace výrobce bezpečnostních pásů. Pokud tato poloha není uvedena, zkušební orgán prokonzultuje tuto skutečnost s výrobcem. Jedna z těchto os musí probíhat ve směru zvoleném technickou zkušebnou provádějící zkoušku pro schválení typu tak, aby podmínky pro aktivaci blokovacího mechanismu byly co nejméně příznivé.

7.6.2.2

V příloze 4 tohoto předpisu se popisuje zařízení vhodné ke zkouškám stanoveným v bodu 7.6.2.1. Konstrukce každého takového zkušebního přístroje zajistí požadované zrychlení před vytažením popruhu z navíječe o více než 5 mm a průměrné zvyšování zrychlení nejméně 25 g/s (7), a ne více než 150 g/s (7).

7.6.2.3

K ověření shody s požadavky bodů 6.2.5.3.1.3 a 6.2.5.3.1.4 se navíječ připevní na vodorovný stůl, který se nakloní rychlostí nepřevyšující 2o za sekundu, dokud se nezablokuje. Zkouška se zopakuje s nakláněním různými směry, aby se zajistilo splnění všech požadavků.

7.6.3.1

Navíječ se umístí ve zkušební komoře popsané v příloze 5 tohoto předpisu. Musí být nainstalován se stejnou orientací jako ve vozidle. Ve zkušební komoře bude prach dle uvedeného v bodu 7.6.3.2. Z navíječe se odvine 500 mm popruhu a tato část zůstane vytažena s výjimkou provedení 10 úplných cyklů rozvinutí a navinutí během jedné až dvou minut po každém rozvíření prachu. Prach se rozvíří po dobu pěti sekund každých 20 minut v časovém úseku 5 hodin suchým stlačeným vzduchem bez oleje a vlhkosti při tlaku 5,5 × 105±0,5 × 105 Pa procházejícím otvorem s průměrem 1,5±0,1 mm.

7.6.3.2

Prach použitý při zkoušce popsané v bodu 7.6.3.1 se skládá z přibližně 1 kg suchého křemene. Rozložení zrnitosti je následující:

7.6.4.1

Navíjecí síly se změří u soupravy bezpečnostního pásu nasazené na figurínu jako u dynamické zkoušky popsané v bodu 7.7. Napnutí popruhu se změří co nejblíže místu kontaktu s figurínou (ale těsně mimo ni), zatímco popruh se bude navíjet přibližnou rychlostí 0,6 m/min. U bezpečnostního pásu s omezovačem tahu se změří navíjecí síla a napnutí popruhu s omezovačem tahu v provozním a mimoprovozním stavu.

7.6.4.2

Před dynamickou zkouškou popsanou v bodu 7.7 se sedící figurína oblečená v bavlněné košili nakloní dopředu do vytažení 350 mm popruhu z navíječe a poté se vrátí do výchozí polohy.

7.7.1

Souprava pásu se namontuje na vozík vybavený sedadlem a kotevními úchyty definovanými v příloze 6 tohoto předpisu. Nicméně jestliže souprava pásu je určena určitému vozidlu nebo určitým typům vozidel, technická zkušebna provádějící zkoušky stanoví vzdálenosti mezi figurínou a kotevními úchyty buď v souladu s montážními pokyny dodanými společně s pásem, nebo ve shodě s údaji dodanými výrobcem vozidla. Pokud je pás vybavený zařízením pro výškové seřízení pásu, jak je stanoveno v bodu 2.9.6, musí se poloha zařízení a zajišťovacích prostředků shodovat s uspořádáním daným konstrukčním provedením vozidla.

V případě, kdy byla provedena dynamická zkouška pro typ vozidla, není nutno ji opakovat u ostatních typů vozidel, u kterých je každý kotevní úchyt vzdálen méně než 50 mm od odpovídajícího kotevního úchytu zkoušeného pásu. Alternativně mohou výrobci stanovit hypotetické kotevní polohy ke zkoušení, aby se vymezilo maximální množství skutečných kotevních úchytů.

7.7.1.1

U bezpečnostního pásu nebo zádržného systému tvořícího část soupravy, pro niž se požaduje schválení typu jako pro zádržný systém, se bezpečnostní pás namontuje na část nosné konstrukce vozidla, na niž se zádržný systém běžně připevňuje, a tato část musí být pevně uchycena ke zkušebnímu vozíku způsobem stanoveným v bodech 7.7.1.2 a 7.7.1.6.

U bezpečnostního pásu nebo zádržného systému s předpínacími zařízeními spočívajícími na jiných součástech než těch, které jsou zahrnuty v samotné soupravě pásu, se souprava pásu namontuje na zkušební vozík společně s dalšími nezbytnými díly vozidla způsobem stanoveným v bodech 7.7.1.2 a 7.7.1.6.

Alternativně v případě, kdy taková zařízení nelze testovat na zkušebním vozíku, může výrobce prokázat běžnou zkouškou čelním nárazem při 50 km/h ve shodě s postupem ISO 3560 (1975), že zařízení vyhovuje požadavkům předpisu.

7.7.1.2

Metoda použitá k zajištění vozidla během zkoušky nesmí mít za následek zesílení kotevních úchytů sedadel nebo bezpečnostních pásů, popřípadě zmenšení běžné deformace nosné konstrukce. Žádná přední část vozidla nesmí omezovat dopředný pohyb figuríny kromě nohou, a tím snižovat zatížení působící na zádržný systém během zkoušky. Odstraněné části nosné konstrukce lze nahradit díly rovnocenné pevnosti za předpokladu, že nebrání pohybu figuríny vpřed.

7.7.1.3

Zajišťovací zařízení se považuje za dostačující, pokud neovlivní prostor zahrnující celou šířku nosné konstrukce a jestliže vozidlo nebo jeho konstrukce je zablokovaná nebo znehybněna vpředu ve vzdálenosti nejméně 500 mm od kotevních úchytů zádržného systému. V zadní části se konstrukce zajistí v dostatečné vzdálenosti za kotevními úchyty tak, aby se splnily požadavky bodu 7.7.1.2.

7.7.1.4

Sedadla se upevní a umístí v poloze k řízení zvolené technickou zkušebnou provádějící zkoušky pro schválení, aby se vytvořily co nejméně příznivé podmínky, pokud jde o pevnost slučitelnou s umístěním figuríny na vozidle. Polohy sedadel se uvedou v protokolu. Pokud má mít sedadlo seřiditelné opěradlo, musí se zajistit v poloze předepsané výrobcem, nebo pokud pokyny neexistují, takovým způsobem, aby opěradlo svíralo efektivní úhel co nejblíže 25o u vozidel kategorie M1 a N1 a co nejblíže 15o u vozidel všech ostatních kategorií.

7.7.1.5

Pro hodnocení požadavků podle bodu 6.4.1.4.1 se sedadlo posuzuje v nejpřednější řídící nebo cestovní poloze odpovídající rozměrům figuríny.

7.7.1.6

Všechna sedadla kterékoli skupiny sedadel se zkoušejí současně.

7.7.1.7

Dynamické zkoušky systému postrojového pásu se provedou bez rozkrokového popruhu (soupravy), pokud je k dispozici.

7.7.2

Souprava pásu se připevní na figurínu podle přílohy 7 tohoto předpisu následovně: Mezi záda figuríny a opěradlo sedadla se umístí deska tloušťky 25 mm. Figurína se pevně připoutá pásem. Poté se deska odebere tak, aby byla celá délka zad figuríny v kontaktu s opěradlem sedadla. Provede se kontrola, která zajistí, že obě části spony jsou zapnuty tak, aby se nesnížila spolehlivost uzávěru.

7.7.3

Volné konce popruhů se protáhnou dostatečně daleko za seřizovací zařízení, aby se umožnil jejich prokluz.

7.7.4

Poté se vozík urychlí tak, že v okamžiku nárazu činí rychlost jízdy 50 km/h ± 1 km/h a figurína se přitom nepohne. Brzdná dráha vozíku musí být 40 cm ± 5 cm. Vozík během zpomalování zůstává ve vodorovné poloze. Zpomalení vozíku se dosáhne přístrojem popsaným v příloze 6 tohoto předpisu nebo jiným zařízením, poskytujícím stejné výsledky. Tento přístroj musí splňovat výkonové vlastnosti uvedené v příloze 8 tohoto předpisu.

7.7.5

Změří se rychlost vozíku bezprostředně před nárazem, posun figuríny dopředu a rychlost hrudníku při posunutí o 300 mm.

7.7.6

Po nárazu se souprava pásu nebo zádržného systému a jeho tuhých částí vizuálně zkontroluje bez rozepnutí spony, aby se zjistilo, zda nedošlo k poruše nebo přetržení. Po zkoušce se u zádržných systémů rovněž zjistí, zda části nosné konstrukce, které jsou připojeny k vozíku, neutrpěly žádnou viditelnou trvalou deformaci. Pokud se taková deformace projeví, je třeba tuto skutečnost vzít v úvahu při každém výpočtu provedeném podle bodu 6.4.1.4.1.

7.8.1

K této zkoušce se použijí soupravy pásu nebo zádržné systémy, které se již podrobily dynamické zkoušce v souladu s bodem 7.7.

7.8.2

7.8.3

Změří se síla potřebná k rozepnutí spony a zaznamená se každá zjištěná závada spony.

7.8.4

Po zkoušce rozepínání spony se prohlédnou součásti soupravy pásu nebo zádržného zařízení, které se podrobily zkouškám stanoveným v bodu 7.7 a ve zkušebním protokolu se zaznamená rozsah poškození, které souprava pásu nebo zádržného systému utrpěla během dynamické zkoušky.

7.10.1

Ve zkušebním protokolu se zaznamenají výsledky všech zkoušek podle bodu 7 a zejména rychlost vozíku, maximální dopředný pohyb figuríny, poloha spony během zkoušky – pokud se může měnit, síla potřebná k rozepnutí spony a každá závada nebo přetržení. Jestliže podle bodu 7.7.1 nebyla dodrženo umístění kotevních úchytů stanovené v příloze 6 tohoto předpisu, uvede se ve zkušebním protokolu, jak byla namontována souprava bezpečnostního pásu a zádržný systém a zaznamenají se důležité úhly a rozměry. Protokol také zmíní jakoukoliv deformaci nebo zlomení spony, které se projevily během zkoušky. U zádržného systému zkušební protokol rovněž stanoví způsob uchycení nosné konstrukce vozidla na vozík, polohu sedadel a sklon jejich opěradel. Jestliže dopředný pohyb figuríny převýšil hodnotu stanovenou v bodu 6.4.1.3.2, protokol uvede, zda byly splněny požadavky bodu 6.4.1.4.

8.1.1

S výjimkou sklopných sedadel (podle definice v předpisu č. 14) a sedadel používaných pouze tehdy, když vozidlo stojí, musí sedadla vozidel kategorie M a N uvedená v příloze 7 konsolidované rezoluce (R.E.3) (8) (kromě vozidel kategorií M2 a M3, která náleží to třídy I nebo II podle předpisu č. 36, do třídy A podle předpisu č. 52 a do třídy I nebo II a A podle předpisu č. 107) být vybavena bezpečnostními pásy nebo zádržnými systémy, které splňují požadavky tohoto předpisu.

8.1.2

Pro všechna místa k sezení, která vyžadují montáž bezpečnostních pásů nebo zádržných systémů, musí být použity takové typy bezpečnostních pásů nebo zádržných systémů, které jsou výslovně stanoveny v příloze 16 (s nimiž nelze použít ani navíječe bez blokování (bod 2.14.1), ani navíječe s ručním odblokováním (bod 2.14.2)). Pro všechna místa k sezení, pro která jsou v příloze 16 předepsány břišní bezpečnostní pásy typu B, je povoleno použít pásy typu Br3, kromě případu, kdy se při běžném zapnutí spony stáhnou na délku, která značně ztíží pohodlí.

8.1.2.1

Pro vnější místa k sezení, která nejsou předními místy, uvedená v příloze 16 a označená symbolem Ø je však ve vozidlech kategorie N1 povolena montáž břišního pásu typu Br4m nebo Br4Nm, jestliže mezi sedadlem a nejbližší boční stěnou vozidla existuje průchod určený k umožnění přístupu cestujících do dalších částí vozidla. Prostor mezi sedadlem a boční stěnou se pokládá za průchod, pokud vzdálenost mezi touto boční stěnou při uzavření všech dveří je větší než 500 mm, přičemž v úvahu se bere vertikální podélná rovina procházející osou příslušného sedadla, měřená v poloze R-bodu a svisle ke střední podélné rovině vozidla.

8.1.3

V případě, že nejsou bezpečnostní pásy předepsány, může si výrobce zvolit jakýkoli typ bezpečnostního pásu nebo zádržného systému vyhovující tomuto předpisu. Pro ta místa k sezení, pro která jsou v příloze 16 předepsány břišní pásy, se jako alternativa mohou použít pásy typu A povolené v příloze 16.

8.1.4

U tříbodových pásů s navíječi musí alespoň jeden navíječ působit na ramenní popruh.

8.1.5

Kromě vozidel kategorie M1 lze místo navíječe typu 4 (bod 2.14.4) povolit navíječ s nouzovým blokováním typu 4N (bod 2.14.5), pokud se ke spokojenosti technické zkušebny odpovědné za zkoušky prokáže, že použití navíječe typu 4 by nebylo praktické.

8.1.6

U předních vnějších a předních středních míst k sezení uvedených v příloze 16 a označených symbolem * se břišní pásy typu, který je v této příloze uveden, považují za dostačující, jestliže je čelní sklo umístěno mimo vztažnou zónu stanovenou v příloze 1 předpisu č. 21.

Co se týče bezpečnostních pásů, považuje se čelní sklo za část vztažné zóny, pokud může mít statický kontakt se zkušebním zařízením za použití metody popsané v příloze 1 předpisu č. 21.

8.1.7

Všechna místa k sezení označená v příloze 16 symbolem • musí být vybavena tříbodovými bezpečnostními pásy typu dle specifikace v příloze 16, s výjimkou splnění některé z následujících podmínek – v takovém případě lze montovat dvoubodové pásy typu specifikovaného v příloze 16:

8.1.7.1

pokud jsou přímo před tímto místem sedadlo nebo jiné konstrukční části vozidla vyhovující bodu 3.5 přílohy 1 předpisu č. 80 nebo

8.1.7.2

žádná část vozidla není ve vztažné zóně nebo se do ní nedostane, je-li vozidlo v pohybu, nebo

8.1.7.3

konstrukční díly vozidla v rámci uvedené vztažné zóny splňují požadavky na pohlcování energie stanovené v příloze 6 předpisu č. 80.

8.1.8

S výjimkou případu zahrnutého v bodu 8.1.9 musí být každé místo pro cestujícího, které je vybaveno airbagem, opatřeno výstrahou varující před použitím dozadu směrovaného dětského zádržného systému. Výstražný štítek v podobě piktogramu, který může obsahovat vysvětlující text, musí být trvale připevněn a umístěn tak, aby ho před sebou snadno viděla osoba, která se na toto sedadlo chystá nainstalovat dětský zádržný systém směrovaný dozadu. Příklad možného provedení piktogramu je na obrázku 1. Pokud není štítek viditelný při zavřených dveřích, musí být trvale viditelné upozornění na tento štítek.

Obrázek 1

Barvy:

8.1.9

Požadavky bodu 8.1.8 neplatí, pokud je vozidlo vybaveno mechanismem, který automaticky detekuje dozadu směrovaný dětský zádržný systém a zajišťuje, aby při osazení takového dětského zádržného systému airbag nebyl aktivován.

8.1.10

U sedadel, která se mohou otáčet nebo umístit v jiných směrech, pokud vozidlo stojí, požadavky bodu 8.1.1 platí pouze pro takovou orientaci, která je v souladu s tímto předpisem určena pro běžné použití při jízdě vozidla po silnici.

8.2.1

Bezpečnostní pásy, zádržné systémy a dětské zádržné systémy ISOFIX podle tabulky 2 dodatku 3 přílohy 17 se uchycují do kotevních úchytů vyhovujících specifikacím uvedeným v předpise č. 14, jako je konstrukční a rozměrová charakteristika, počet kotevních úchytů a požadavky na pevnost.

8.2.2

Bezpečnostní pásy, zádržné systémy, dětské zádržné systémy a dětské zádržné systémy ISOFIX doporučené výrobcem podle tabulek 1 a 2 dodatku 3 přílohy 17 se montují tak, aby uspokojivě fungovaly a snižovaly riziko zranění v případě nehody. Musí být namontovány tak, aby se zejména:

8.2.2.1

popruhy nedostaly do nebezpečné polohy;

8.2.2.2

minimalizovalo nebezpečí sklouznutí správně nasazeného pásu z ramene upoutané osoby při jejím pohybu vpřed;

8.2.2.3

minimalizovalo nebezpečí poškození popruhu dotykem s ostrými částmi vozidla nebo konstrukce sedadla, s dětskými zádržnými systémy nebo dětskými zádržnými systémy ISOFIX doporučenými výrobcem podle tabulek 1 a 2 dodatku 3 přílohy 17.

8.2.2.4

Bezpečnostní pásy na jednotlivých místech k sezení musejí být provedeny a namontovány tak, aby byly snadno dostupné k použití. Kromě toho tam, kde lze sklopit celé sedadlo nebo sedák či opěradlo sedadla pro usnadnění přístupu do zadního prostoru vozidla nebo uložení zboží nebo zavazadel do zavazadlového prostoru, musejí být bezpečnostní pásy po sklopení sedadel zpět do původní polohy snadno přístupné tak, aby je z místa pod sedadlem nebo za ním podle pokynů v uživatelské příručce bez nutnosti odborného proškolení či praxe snadno vyjmula jedna osoba.

8.2.2.5

Technická zkušebna ověří, zda jsou při jazyku zapnutém ve sponě a bez cestujícího na místě splněny tyto podmínky:

8.2.2.5.1

pás je natolik volný, že nebrání správné montáži dětských zádržných systémů doporučených výrobcem a

8.2.2.5.2

zatažením za ramenní část tříbodového pásu se vnějším působením vnese do břišní části pásu tah nejméně 50 N.

8.3.1

Tuhé části, jako jsou spony, seřizovací zařízení a připevňovací kování, nesmějí při nehodě zvyšovat nebezpečí zranění uživatele nebo jiných cestujících ve vozidle.

8.3.2

Zařízení pro uvolnění spony pásu musí být pro uživatele zřetelně viditelné a snadno dosažitelné a musí být konstruováno tak, aby se nemohlo neúmyslně či náhodou otevřít. Spona musí být umístěna tak, aby byla snadno přístupná záchranářům, kteří v nouzové situaci potřebují uživatele z pásu rychle uvolnit.

Spona se umístí tak, aby jak bez zatížení, taky i v době, kdy je zatížena hmotností uživatele, ji mohl uživatel rozepnout jednoduchým pohybem ruky jedním směrem.

V případě bezpečnostních pásů nebo zádržných systémů pro přední vnější místa k sezení kromě postrojových pásů, musí být sponu možné zapnout stejným způsobem.

Provede se kontrola, zda není při kontaktu spony s uživatelem šířka kontaktního povrchu méně než 46 mm.

Provede se kontrola, která zajistí, že pokud je spona v kontaktu s uživatelem, kontaktní povrch vyhovuje požadavkům bodu 6.2.2.1 tohoto předpisu.

8.3.3

Je-li pás nasazen, nastaví se automaticky tak, aby se řádně přizpůsobil uživateli, nebo musí být zkonstruován tak, aby ruční seřizovací zařízení bylo uživateli po usednutí do sedadla snadno přístupné a použitelné. Pás rovněž musí být možno utáhnout jednou rukou a tím ho přizpůsobit postavě uživatele a poloze sedadla.

8.3.4

Bezpečnostní pásy nebo zádržné systémy s navíječi musejí být namontovány tak, aby navíječe mohly správně pracovat a účinně navinovat popruh.

8.3.5

V zájmu informovanosti uživatele vozidla o ustanoveních přijatých pro přepravu dětí musejí vozidla kategorie M1 a N1 splňovat požadavky na poskytování informací v příloze 17. Každé vozidlo kategorie M1 musí být vybaveno místy systému ISOFIX v souladu s příslušnými ustanoveními předpisu č. 14.

První místo ISOFIX musí umožňovat instalaci minimálně jednoho ze tří vpřed směrovaných přípravků podle definice v dodatku 2 přílohy 17; druhé místo ISOFIX musí umožňovat instalaci minimálně jednoho ze tří dozadu směrovaných přípravků podle definice v dodatku 2 přílohy 17. V případě, kdy není instalace přípravku směrovaného dozadu v druhé řadě sedadel možná v důsledku konstrukce vozidla, je pro uvedenou druhou pozici ISOFIX povolena instalace jednoho ze šesti přípravků na libovolné místo ve vozidle.

9.1

Každý typ vozidla, bezpečnostního pásu nebo zádržného systému schválený podle tohoto předpisu musí být vyroben tak, aby vyhověl schválenému typu splněním požadavků obsažených v bodech 6, 7 a 8.

9.2

Musí být dodrženy minimální požadavky pro kontrolu shodnosti uvedené v příloze 14 tohoto předpisu.

9.3

Orgán, který udělil schválení typu, může kdykoliv ověřit metody kontroly shodnosti použité u každého výrobního prostředku. Běžná četnost takových ověření je dvakrát ročně.

10.1

Schválení udělené pro vozidlo nebo typ pásu či zádržného systému lze odejmout, jestliže požadavek stanovený v bodu 9.1 není splněn nebo jestliže zvolený(é) bezpečnostní pás(y) či zádržný(é) systém(y) neprošly zkouškami předepsanými v bodu 9.2.

10.2

Jestliže smluvní strana dohody uplatňující tento předpis odejme dříve udělené schválení, sdělí tuto skutečnost neprodleně dalším smluvním stranám uplatňujícím tento předpis prostřednictvím sdělení v příloze 1A nebo 1B tohoto předpisu (co je vhodnější).

11.1

Každá změna typu vozidla nebo bezpečnostního pásu či zádržného systému nebo obou se musí oznámit správnímu orgánu, který schválil typ vozidla nebo typ pásu bezpečnostního pásu či zádržného systému. Tento orgán poté může:

11.1.1

zvážit, zda provedené úpravy nebudou mít výrazně nepříznivý účinek a zda v každém případě vozidlo, bezpečnostní pás nebo zádržný systém stále splňují požadavky, nebo

11.1.2

vyžádat od technické zkušebny odpovědné za provádění zkoušek další zkušební protokol.

11.2

Aniž je dotčen bod 11.1, nepokládá se varianta vozidla, jehož hmotnost v provozním stavu je nižší než u vozidla, u kterého se provádějí schvalovací zkoušky, za změnu typu vozidla.

11.3

Potvrzení nebo odmítnutí schválení s uvedením změn se sdělí postupem stanoveným v bodu 5.2.3 nebo 5.3.3 smluvním stranám dohody uplatňujícím tento předpis.

11.4

Příslušný orgán vydávající rozšíření schválení přiřadí takovému rozšíření sériové číslo a informuje ostatní smluvní strany dohody z roku 1958 uplatňující tento předpis prostřednictvím sdělení v souladu se vzorem v příloze 1A nebo 1B tohoto předpisu.

15.1.1

Počínaje oficiálním datem, kdy dodatek 15 k sérii změn 04 vstupuje v platnost, nesmí žádná smluvní strana uplatňující tento předpis odmítnout udělit schválení EHK podle tohoto předpisu ve znění dodatku 15 k sérii změn 04.

15.1.2

Po dvou letech od vstupu dodatku 15 k sérii změn 04 v platnost smluvní strany uplatňující tento předpis udělí schválení EHK, pouze pokud jsou splněny požadavky tohoto předpisu ve znění dodatku 15 k sérii změn 04 tohoto předpisu.

15.1.3

Po sedmi letech od vstupu dodatku 15 k sérii změn 04 v platnost smluvní strany mohou odmítnout uznávat schválení, která nebyla udělena v souladu s požadavky tohoto předpisu ve znění dodatku 15 k sérii změn 04 tohoto předpisu. Nicméně existující schválení vozidel jiných kategorií než M1, která nejsou dotčena dodatkem 15 k sérii změn 04 tohoto předpisu, zůstávají platná a smluvní strany uplatňující tento předpis je musí nadále uznávat.

15.1.3.1

Nicméně od 1. října 2000 smluvní strany uplatňující tento předpis mohou u vozidel kategorie M1 a N1 odmítnout uznat schválení EHK, která nebyla udělena v souladu s dodatkem 8 k sérii změn 04 k tomuto předpisu, jestliže nejsou splněny požadavky na poskytování informací podle bodu 8.3.5 a přílohy 17.

15.2.1

Počínaje oficiálním datem vstupu v platnost dodatku 12 k sérii změn 04 nesmí žádná smluvní strana uplatňující tento předpis odmítnout udělit schválení EHK podle tohoto předpisu ve znění dodatku 12 k sérii změn 04.

15.2.2

Po uplynutí 36 měsíců od oficiálního data vstupu v platnost uvedeného v bodě 15.2.1 smluvní strany uplatňující tento předpis udělí schválení pouze tehdy, pokud typy vozidla vyhoví požadavkům tohoto předpisu ve znění dodatku 12 k sérii změn 04.

15.2.3

Po uplynutí 60 měsíců od oficiálního data vstupu v platnost uvedeného v bodě 15.2.1 smluvní strany uplatňující tento předpis mohou odmítnout uznat schválení, která nebyla udělena v souladu s dodatkem 12 k sérii změn 04 k tomuto předpisu.

15.2.4

Počínaje oficiálním datem vstupu v platnost dodatku 14 k sérii změn 04 nesmí žádná smluvní strana uplatňující tento předpis odmítnout udělit schválení EHK podle tohoto předpisu ve znění dodatku 14 k sérii změn 04.

15.2.5

Počínaje oficiálním datem vstupu v platnost dodatku 16 k sérii změn 04 nesmí žádná smluvní strana uplatňující tento předpis odmítnout udělit schválení EHK podle tohoto předpisu ve znění dodatku 16 k sérii změn 04.

15.2.6

Po uplynutí 36 měsíců od oficiálního data vstupu v platnost uvedeného v bodě 15.2.4 smluvní strany uplatňující tento předpis udělí schválení pouze tehdy, pokud typy vozidla vyhoví požadavkům tohoto předpisu ve znění dodatku 14 k sérii změn 04.

15.2.7

Po uplynutí 60 měsíců od oficiálního data vstupu v platnost uvedeného v bodě 15.2.4 smluvní strany uplatňující tento předpis mohou odmítnout uznat schválení, která nebyla udělena v souladu s dodatkem 14 k sérii změn 04 k tomuto předpisu.

15.2.8

Po 16. červenci 2006 smluvní strany uplatňující tento předpis udělí schválení pouze tehdy, pokud typy vozidla vyhoví požadavkům tohoto předpisu ve znění dodatku 16 k sérii změn 04.

1.5.2.9

Po 16. červenci 2008 smluvní strany uplatňující tento předpis mohou odmítnout uznat schválení vozidel kategorie N1, která nebyla udělena v souladu s dodatkem 16 k sérii změn 04 k tomuto předpisu.