Věc T-19/21

Amazon.com, Inc., a další

v.

Evropská komise

Usnesení Tribunálu (prvního senátu) ze dne 14. října 2021

„Žaloba na neplatnost – Hospodářská soutěž – Zneužití dominantního postavení – Prodej on‑line – Rozhodnutí o zahájení šetření – Územní působnost šetření – Vyloučení Itálie – Akt, který nelze napadnout žalobou – Přípravný akt – Nepřípustnost“

1. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Pojem – Akty vyvolávající závazné právní účinky – Přípravné akty – Rozhodnutí Komise o zahájení správního řízení podle pravidel hospodářské soutěže – Vyloučení

   (Článek 263 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 1 odst. 2003; nařízení Komise č. 773/2004, čl. 2 odst. 1)

   (viz body 17-23)

2. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Pojem – Akty vyvolávající závazné právní účinky – Přípravné akty – Rozhodnutí Komise o zahájení správního řízení podle pravidel hospodářské soutěže – Rozhodnutí vymezující územní působnost šetření – Rozhodnutí, kterým je dotčeno výlučně procesní postavení podniku, jehož se týká šetření – Vyloučení

   (Články 102 a 263 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, kapitola III; nařízení Komise č. 773/2004, čl. 2 odst. 1)

   (viz body 24-38, 51)

3. Hospodářská soutěž – Rozdělení pravomocí mezi Komisi a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž – Rozhodnutí Komise o zahájení šetření proti zneužití dominantního postavení – Zbavení vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž jeho příslušnosti k použití unijních pravidel hospodářské soutěže – Podmínky – Souběžná řízení Komise a vnitrostátního orgánu týkající se téhož protiprávního jednání – Rozsah – Nárok ve prospěch zúčastněného podniku na to, aby se jeho věcí zabývala v plném rozsahu Komise – Neexistence

   (Článek 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, bod 18 odůvodnění a čl. 11 odst. 6, čl. 13 odst. 1 a čl. 16 odst. 2; sdělení Komise 2004/C 101/03, body 4 a 31)

   (viz body 39-49)

4. Hospodářská soutěž – Rozdělení pravomocí mezi Komisi a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž – Rozhodnutí Komise o zahájení šetření proti zneužití dominantního postavení – Zbavení vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž jeho příslušnosti k použití unijních pravidel hospodářské soutěže – Podmínky – Souběžná řízení Komise a vnitrostátního orgánu týkající se téhož protiprávního jednání – Posouzení vnitrostátním soudem

   (Článek 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 11 odst. 6)

   (viz bod 50)

Shrnutí

Rozhodnutím ze dne 10. listopadu 2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“) zahájila Evropská komise šetření proti Amazon.com, Inc., Amazon Services Europe Sàrl, Amazon EU Sàrl a Amazon Europe Core Sàrl (dále jen společně „Amazon“), podniku, který působí na internetu a uskutečňuje zejména operace maloobchodního prodeje on-line a poskytování různých služeb on-line, za účelem posouzení, zda se dopustily zneužití dominantního postavení ve smyslu článku 102 SFEU.

Podle Komise by některé obchodní praktiky Amazon mohly uměle zvýhodňovat její vlastní nabídky maloobchodního prodeje a nabídky prodejců na jejím tržišti, kteří využívají logistické a dodací služby Amazon. Komise měla za to, že pokud by se dotčené praktiky prokázaly, mohly by být v rozporu s článkem 102 SFEU.

V napadeném rozhodnutí Komise uvedla, že se šetření bude vztahovat na celý Evropský hospodářský prostor (EHP) s výjimkou Itálie. V tiskové zprávě, která doprovázela přijetí uvedeného rozhodnutí, Komise uvedla, že italský orgán pro hospodářskou soutěž zahájil šetření o zčásti podobných problémech v dubnu 2019, přičemž se soustředil na italský trh.

Amazon podala žalobu znějící na částečné zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž vylučuje Itálii z územní působnosti šetření.

Tribunál ve svém usnesení vyhověl námitce nepřípustnosti vznesené Komisí a odmítl žalobu na neplatnost jako nepřípustnou. Rovněž poskytl upřesnění, pokud jde o přípustnost žalob na neplatnost rozhodnutí o zahájení šetření v oblasti hospodářské soutěže.

Závěry Tribunálu

Na podporu námitky nepřípustnosti vznesla Komise tři důvody nepřípustnosti, včetně důvodu vycházejícího z neexistence aktu, který by mohl být předmětem žaloby na neplatnost.

V tomto ohledu Tribunál nejprve připomíná, že i když se za napadnutelné akty ve smyslu článku 263 SFEU považují všechny akty přijímané orgány Evropské unie v jakékoliv formě, jejichž účelem je vyvolat závazné právní účinky, žaloba na neplatnost v zásadě směřuje pouze proti opatření, kterým dotčený orgán na konci správního řízení vyjádří svůj konečný postoj. Proto nemohou být považovány za napadnutelné zejména mezitímní akty, jejichž cílem je příprava konečného rozhodnutí.

Tribunál mimoto uvádí, že právní účinky aktů přijímaných orgány se musí posuzovat z hlediska jejich podstaty a podle takových objektivních kritérií, jako je jejich obsah, případně s přihlédnutím k souvislostem jejich přijetí, jakož i k pravomocem orgánu, jenž je jejich autorem.

Tribunál v této souvislosti dospěl k závěru, že právní účinky a povaha napadeného rozhodnutí musí být posuzovány s ohledem na účel takového rozhodnutí v rámci řízení o provádění pravidel hospodářské soutěže, jak je upraveno nařízením č. 1/2003 ( 1 ).

Uvedené řízení o provádění pravidel hospodářské soutěže bylo přitom koncipováno tak, aby umožnilo dotyčným podnikům sdělit jejich stanovisko a co nejlépe Komisi informovat před přijetím rozhodnutí, které se dotýká jejich zájmů. Jeho cílem je tedy vytvořit ve prospěch těchto podniků procesní záruky a potvrdit jejich právo být vyslechnuty Komisí. Z toho vyplývá, že podle judikatury akt, na jehož základě Komise zahájí řízení podle článku 102 SFEU, v zásadě vyvolává pouze účinky vlastní procesnímu úkonu a nedotýká se, mimo jejich procesní situace, právního postavení podniků, které jsou předmětem šetření.

Vzhledem k tomu, že Amazon zpochybnila pouze tu část napadeného rozhodnutí, jíž Komise vylučuje Itálii ze zeměpisného rozsahu řízení, a nikoli napadené rozhodnutí jako takové, Tribunál dále zkoumá, zda se tato část napadeného rozhodnutí rovněž omezuje na vyvolání účinků vlastních procesnímu aktu.

V tomto ohledu Tribunál zaprvé poznamenává, že vymezením zeměpisných trhů, na které se její šetření bude vztahovat, Komise pouze poskytla údaj, který musí být povinně uveden v rozhodnutí o zahájení řízení podle článku 102 SFEU.

Zadruhé Tribunál zkoumá, zda napadené rozhodnutí, i když představuje etapu probíhajícího správního řízení, může vyvolávat účinky přesahující procesní rámec tím, že mění práva a povinnosti Amazon z hmotněprávního hlediska nebo zasahuje do procesních práv.

V tomto rámci Tribunál uvádí, že sporné vymezení má za cíl přípravu konečného rozhodnutí a může se v průběhu šetření vedeného Komisí vyvíjet. Vyloučení Itálie z rozsahu šetření je mimoto čistě procesním následkem vyplývajícím ze zahájení tohoto šetření, takže nemůže přeměnit napadené rozhodnutí na akt, který zasahuje do právního postavení Amazon.

Navíc účinkem rozhodnutí o zahájení řízení podle článku 102 SFEU není zbavit adresáty tohoto rozhodnutí jejich procesních práv. Naopak jim umožňuje sdělit jejich stanovisko a jeho cílem je tedy vytvořit ve prospěch těchto podniků procesní záruky a zakotvit jejich právo být vyslechnut Komisí.

Okolnost, že by se Amazon musela hájit před dvěma různými orgány, italským orgánem pro hospodářskou soutěž a Komisí, by ji nezbavilo ochrany před souběžnými řízeními podle čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003. Tato ochrana se totiž týká případu dvou souběžných řízení v případě, kdy Komise rozhodne o zahájení šetření proti podniku, který je předmětem řízení zahájeného vnitrostátním orgánem za tatáž údajně protisoutěžní jednání, a nikoliv v případě žádosti o zahájení řízení na konkrétním trhu za účelem získání této ochrany. V každém případě, i když je cílem sledovaným uvedeným čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003 chránit podniky před souběžným stíháním ze strany různých orgánů, tato ochrana s sebou nenese nárok ve prospěch podniku na to, aby se Komise věcí zabývala v plném rozsahu.

S ohledem na tato posouzení Tribunál konstatuje, že zpochybněná část napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž vylučuje Itálii z územní působnosti šetření, představuje přípravný akt, který vůči Amazon nevyvolává právní účinky ve smyslu článku 263 SFEU. V této souvislosti vyhovuje námitce nepřípustnosti vznesené Komisí.

( 1 ) – Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101 a 102 SFEU] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205), ve znění nařízení Rady (ES) č. 487/2009 ze dne 25. května 2009 č. 487/2009 ze dne 25. května 2009 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na některé kategorie dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví letecké dopravy (Úř. věst. 2009, L 148, s. 1).