Věc T-455/17

Naser Bateni

v.

Rada Evropské unie

Rozsudek Tribunálu (prvního senátu) ze dne 7. července 2021

„Mimosmluvní odpovědnost – Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření přijatá vůči Íránu – Seznam osob a subjektů, jimž se zmrazují finanční prostředky a hospodářské zdroje – Pravomoc Tribunálu – Promlčení – Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům“

1. Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Pravomoc unijního soudu – Žaloba na náhradu škody – Žaloba znějící na získání náhrady škody vzniklé nesprávným zařazením na seznam osob, na něž se vztahují omezující opatření, a provedením uvedených opatření – Zahrnutí

   (Článek 340 SFEU; rozhodnutí Rady 2011/783 a 2013/661; nařízení Rady č. 1245/2011, č. 267/2012 a č. 1154/2013)

   (viz body 48-51)

2. Žaloba na náhradu škody – Promlčecí lhůta – Počátek běhu lhůty – Odpovědnost na základě individuálního aktu – Morální újma – Datum, kdy se projeví škodlivé účinky aktu

   (Statut Soudního dvora, článek 46 a čl. 53 první pododstavec; nařízení Rady č. 1245/2011, č. 267/2012 a č. 1154/2013)

   (viz body 61-63, 69-71)

3. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Dostatečně závažné porušení unijního práva – Prostor pro uvážení, kterým orgán disponuje při přijímání aktu – Posouzení protiprávnosti aktu nebo jednání orgánu – Nutnost vzít v úvahu kontextuální a časová hlediska – Existence dostatečně závažného porušení unijního práva – Absence

   (Článek 340 druhý pododstavec SFEU; nařízení Rady č. 1245/2011, č. 267/2012 a č. 1154/2013)

   (viz body 83, 86, 87, 89-93, 114, 115, 119-121, 123, 124, 128, 129)

4. Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů a orgánů uznaných Radou jako podílející se na šíření jaderných zbraní – Povinnost vztáhnout toto opatření na subjekty vlastněné nebo ovládané takovým subjektem – Pojem „vlastněný nebo ovládaný subjekt“ – Způsobilost subjektů nebo orgánů uznaných Radou jako podílející se na šíření jaderných zbraní ovlivnit rozhodování vlastněného nebo ovládaného subjektu – Zařazení na seznamy takových osob nebo subjektů s cílem zabránit obcházení omezujících opatření – Zahrnutí

   (Nařízení Rady č. 1245/2011, č. 267/2010 a č. 1154/2013)

   (viz bod 94)

5. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Dostatečně závažné porušení unijního práva – Požadavek, aby orgány zjevně a závažně překročily meze své posuzovací pravomoci – Opatření spočívající ve zmrazení finančních prostředků – Posouzení legality jednání orgánů – Důkaz – Veřejné zdroje informací – Dostatečně závažné porušení hmotněprávních podmínek pro zařazení na seznamy – Absence

   (Článek 21 SEU; nařízení Rady č. 1245/2011, č. 267/2012 a č. 1154/2013)

   (viz body 97-107, 110-113, 125-127, 130)

6. Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Omezující opatření vůči Íránu – Zmrazení finančních prostředků osob, subjektů nebo orgánů podílejících se na šíření jaderných zbraní nebo je podporujících – Podpora jaderných činností Íránu představujících riziko šíření – Pojem – Osoby a subjekty, které poskytují pojištění nebo jiné podstatné služby společnosti Íránské islámské republiky zajišťující námořní dopravu nebo subjektům, které jsou jí vlastněny nebo ovládány nebo které jednají na její účet – Rozsah

   [Rozhodnutí Rady 2010/413, ve znění rozhodnutí 2013/497, čl. 20 odst. 1 písm. b); nařízení Rady č. 267/2012, ve znění nařízení č. 971/2013, čl. 23 odst. 2 písm. e), a nařízení Rady č. 1154/2013]

   (viz body 116, 117)

7. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům – Výkon práva na podání žaloby vedoucí k vydání zrušujícího rozsudku – Účinná soudní ochrana – Porušení – Absence

   (Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

   (viz body 131, 132)

Shrnutí

V návaznosti na řadu rezolucí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, jež se týkaly programu šíření jaderných zbraní vypracovaného Íránskou islámskou republikou ( 1 ) a jimiž byly mimo jiné členské státy vyzvány, aby z důvodu její námořní činnosti zmrazily majetek společnosti Islamic Republic of Iran Shipping Lines (dále jen „IRISL“) a fyzickým nebo právnickým osobám, které by s touto společností mohly být spojeny, přijala Rada Evropské unie omezující opatření vůči společnosti IRISL, společnosti HTTS Hanseatic Trade Trust & Shipping (dále jen„HTTS“) ( 2 ), založené podle německého práva, která vykonává činnosti zástupce rejdařské společnosti a technické správy plavidel, a vůči Naseru Batenimu ( 3 ). Rada tato opatření následně několikrát prodloužila.

Společnost HTTS byla dne 25. října 2010 opětovně zařazena na seznam osob a subjektů, na které se vztahují tato opatření, z důvodu, že byla ovládána společností IRISL nebo jednala na její účet ( 4 ), a rovněž dne 23. ledna 2012 z důvodu, že byla evidována v Německu na stejné adrese jako společnost IRISL Europe GmbH a její ředitel Naser Bateni byl předtím zaměstnán u společnosti IRISL ( 5 ). Naser Bateni byl zařazen na předmětný seznam dne 1. prosince 2011 z důvodu, že byl bývalým jednatelem společnosti IRISL a ředitelem společnosti HTTS, na niž se vztahují sankce Unie. Poté, co Rada pozměnila kritéria pro zařazení na seznam tak, aby se vztahovala přímo na „[osoby a subjekty], které […] poskytují pojištění nebo jiné podstatné služby [společnosti IRISL] [nebo subjektům, které jsou jí ovládány nebo které jednají na její účet]“ ( 6 ), byl Naser Bateni ponechán na seznamu z důvodu, že jednal na účet společnosti IRISL, do roku 2008 byl jejím ředitelem a následně byl generálním ředitelem společnosti IRISL Europe a že byl ředitelem společnosti HTTS, která jakožto zástupce poskytovala klíčové služby dalším dvěma rejdařským společnostem SAPID a HSDL, jež byly rovněž určeny jako společnosti jednající na účet společnosti IRISL ( 7 ).

Společnost HTTS a Naser Bateni (dále jen „žalobci“), jakož i společnost IRISL napadli před Tribunálem většinu opatření, která vůči nim Rada postupně přijala, a dosáhli jejich zrušení ( 8 ). Žalobci se v tomto kontextu na základě článků 268 a 340 SFEU, použitelných v oblasti mimosmluvní odpovědnosti Unie, domáhali náhrady škody, která jim údajně vznikla z důvodu jejich zařazení na sporné seznamy. Mimo jiné tvrdili, že jejich zařazení na dotyčné seznamy představovala dostatečně závažná porušení právních norem, jejichž cílem je přiznat práva jednotlivcům ( 9 ).

Tribunál v obou těchto věcech žaloby na náhradu škody zamítl a mimo jiné připomněl, že určení protiprávnosti unijního právního aktu jako takové nepostačuje k tomu, aby bylo možné učinit závěr, že je automaticky založena mimosmluvní odpovědnost Unie na základě protiprávního jednání některého z jejích orgánů.

Závěry Tribunálu

Tribunál v obou věcech zkoumal, zda skutečnosti předložené žalobci umožňují prokázat, že předmětná zařazení představují dostatečně závažná porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům, jak vyžaduje judikatura v oblasti mimosmluvní odpovědnosti Unie.

Tribunál v uvedených věcech v této souvislosti připomněl, že všechna kritéria, která je třeba zohlednit při posouzení, zda došlo k dostatečně závažnému porušení normy unijního práva, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům, se musí vztahovat k datu, kdy dotyčný orgán přijal předmětné rozhodnutí nebo kdy přistoupil k předmětnému jednání. Připomněl rovněž, že zjevně nesprávné posouzení jakožto důvod uplatněný na podporu žaloby na neplatnost musí být odlišeno od zjevného a závažného překročení mezí posuzovací pravomoci, které je v rámci žaloby na náhradu škody uplatňováno za účelem určení takového porušení.

Tribunál přitom poukázal na to, že Rada měla k dispozici četné poznatky nasvědčující existenci vazeb mezi společnostmi IRISL a HTTS a Naserem Batenim.

Tribunál mimo jiné uvedl, že pojem „společnost vlastněná nebo ovládaná jiným subjektem“ ponechával Radě jistý prostor pro uvážení a že Rada předložila skutečnosti, které považovala za způsobilé prokázat povahu vazeb mezi společnostmi HTTS a IRISL a Naserem Batenim. Ve věci T‑455/17 Tribunál rovněž konstatoval, že zařazení žalobce na seznamy byla založena jak na osobní vazbě mezi žalobcem a společností IRISL, tak na skutečnosti, že žalobce zastával vedoucí funkci ve společnosti údajně ovládané nebo vlastněné společností IRISL, mimo jiné HTTS, která poskytovala klíčové služby jiným společnostem údajně ovládaným nebo vlastněným společností IRISL. Tribunál v této souvislosti dovodil, že i kdyby se Rada při sporných zařazeních dopustila v tomto ohledu nesprávného posouzení, nemůže být toto pochybení zjevné a neomluvitelné a nelze mít za to, že by se jej běžně obezřetná a s řádnou péčí postupující správa za obdobných okolností nedopustila.

A konečně Tribunál zamítl výtky žalobců, že jejich zařazení na seznamy, taktéž založená na účasti společností propojených se společností IRISL, mimo jiné společností SAPID a HDSL, na šíření jaderných zbraní, byla nesprávná z důvodu, že omezující opatření přijatá vůči společnosti IRISL byla dne 16. září 2013 zrušena ( 10 ). Tribunál mimo jiné připomněl, že legalita napadených aktů musí být posuzována v závislosti na skutkových a právních okolnostech existujících ke dni, kdy byl akt přijat, a zdůraznil, že nebyla zpochybněna věcná existence porušení zbrojního embarga zavedeného Organizací spojených národů ze strany společnosti IRISL a že skutečnost, že IRISL byla zapojena do tří incidentů týkajících se přepravy vojenského materiálu, zvyšuje riziko, že tato společnost byla rovněž zapojena do incidentů týkajících se přepravy materiálu souvisejícího se šířením jaderných zbraní, takže se Rada nedopustila porušení hmotněprávních podmínek pro zařazení na seznamy, které by bylo způsobilé založit mimosmluvní odpovědnost Unie.

Tribunál proto obě žaloby na náhradu škody v celém rozsahu zamítl.

( 1 ) – Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1737 (2006), 1747 (2007), 1803 (2008) a 1929 (2010).

( 2 ) – Rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. 2010, L 195, s. 39) a prováděcí nařízení Rady (EU) č. 668/2010 ze dne 26. července 2010, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. 2010, L 103, s. 25).

( 3 ) – Rozhodnutí Rady 2011/783/SZBP ze dne 1. prosince 2011, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. 2011, L 319, s. 71), a prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1245/2011 ze dne 1. prosince 2011, kterým se provádí nařízení (EU) č. 961/2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. 2011, L 319, s. 11).

( 4 ) – Nařízení Rady (EU) č. 961/2010 ze dne 25. října 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (ES) č. 423/2007 (Úř. věst. 2010, L 281, s. 1).

( 5 ) – Rozhodnutí Rady 2012/35/SZBP ze dne 23. ledna 2012, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. 2012, L 19, s. 22), a prováděcí nařízení Rady (EU) č. 54/2012 ze dne 23. ledna 2012, kterým se provádí nařízení (EU) č. 961/2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. 2012, L 19, s. 1).

( 6 ) – Článek 20 odst. 1 písm. b) rozhodnutí Rady 2010/413/SZBP ze dne 26. července 2010 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení společného postoje 2007/140/SZBP (Úř. věst. 2010, L 195, s. 39), ve znění rozhodnutí 2013/497/SZBP, a čl. 23 odst. 2 písm. e) nařízení Rady (EU) č. 267/2012 ze dne 23. března 2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu a o zrušení nařízení (EU) č. 961/2010 (Úř. věst. 2012, L 88, s. 1), ve znění nařízení (EU) č. 971/2013.

( 7 ) – Rozhodnutí Rady 2013/661/SZBP ze dne 15. listopadu 2013, kterým se mění rozhodnutí 2010/413/SZBP o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 306, s. 18), a prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1154/2013 ze dne 15. listopadu 2013, kterým se provádí nařízení (EU) č. 267/2012 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. 2013, L 306, s. 3).

( 8 ) – Viz rozsudek ze dne 7. prosince 2011, HTTS v. Rada (T-562/10, EU:T:2011:716); rozsudek ze dne 12. června 2013, HTTS v. Rada (T-128/12 a T-182/12, EU:T:2013:312); rozsudek ze dne 6. září 2013, Bateni v. Rada (T-42/12 a T-181/12, EU:T:2013:409); rozsudek ze dne 16. září 2013, Islamic Republic of Iran Shipping Lines a další v. Rada (T-489/10, EU:T:2013:453), a rozsudek ze dne 18. září 2015, HTTS a Bateni v. Rada (T‑45/14, EU:T:2015:650).

( 9 ) – Ve věci HTTS v. Rada (T-692/15, EU:T:2017:890) Tribunál nejprve rozsudkem ze dne 13. prosince 2017 zamítl návrh společnosti HTTS na náhradu škody. Uvedený rozsudek byl následně dne 10. září 2019zrušen Soudním dvorem ve věci HTTS v. Rada (C‑123/18 P, EU:C:2018:694) a věc byla vrácena Tribunálu.

( 10 ) – Rozsudek ze dne 16. září 2013, Islamic Republic of Iran Shipping Lines a další v. Rada (T‑489/10, EU:C:2013:453).