Keywords
Summary

Keywords

1. Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky

[Statut Soudního dvora, článek 21; jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 písm. c)]

2. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Oznámení námitek – Nezbytný obsah – Dodržování práv obhajoby – Podniky, kterým bylo umožněno se vyjádřit ke skutečnostem, námitkám a okolnostem uváděným Komisí

(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 27 odst. 1)

3. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria posouzení – Přezkum podmínek hospodářské soutěže na trhu – Zohlednění současné a potenciální hospodářské soutěže

(Článek 81 odst. 1 a 3 ES)

4. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Rozhodnutí vyžadující komplexní hospodářské a technické posouzení – Soudní přezkum – Rozsah

(Článek 81 odst. 1 ES)

5. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Pojem

(Článek 81 odst. 1 ES)

6. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Kvalifikace podniku jako potenciálního soutěžitele – Kritéria – Rozhodné kritérium – Schopnost podniku vstoupit na relevantní trh

(Článek 81 odst. 1 ES)

7. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Důkaz – Posouzení důkazní hodnoty dokumentu – Kritérium – Věrohodnost předložených důkazů

(Článek 81 odst. 1 ES)

8. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Narušení hospodářské soutěže – Kvalifikace podniku jako potenciálního soutěžitele – Schopnost rychlého vstupu na relevantní trh – Pojem rychlého vstupu

(Článek 81 odst. 1 ES; sdělení Komise 2001/C 3/02)

9. Hospodářská soutěž – Pokuty – Dohoda oznámená podle nařízení č. 17 a chráněná před pokutou – Neplatnost oznámení a zánik ochrany před pokutou od vstupu nařízení č. 1/2003 v platnost

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 5 a nařízení Rady č. 1/2003, čl. 34 odst. 1)

10. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Prostor pro uvážení vyhrazený Komisi – Přizpůsobení výše pokut

(Článek 81 odst. 1 ES; nařízení Rady č. 1/2003, článek 23)

11. Hospodářská soutěž – Pokuty – Posuzovací pravomoc Komise – Posouzení v závislosti na individuálním chování podniku

(Článek 81 odst. 1 ES)

12. Hospodářská soutěž – Pokuty – Rozhodnutí, kterým se ukládají pokuty – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah – Označení prvků posouzení, které Komisi umožnily vymezit závažnost a délku protiprávního jednání

(Článek 253 ES; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C)

13. Právo Společenství – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Pojem – Prohlášení Komise „z nichž lze tušit“ – Vyloučení

14. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Povinnosti Komise – Dodržení přiměřené lhůty – Zrušení rozhodnutí konstatujícího protiprávní jednání z důvodu nepřiměřené délky řízení – Podmínka – Porušení práva na obhajobu dotyčných podniků

(Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 1; nařízení Rady č. 1/2003, článek 25)

15. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Pokyny Komise – Polehčující okolnosti

(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)

16. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Kritéria posouzení – Vliv na trh – Velikost zeměpisného trhu

(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)

17. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Polehčující okolnosti – Prostor Komise pro uvážení pro účely celkového posouzení

(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 3)

Summary

1. Na základě článku 21 statutu Soudního dvora a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Tribunálu musí každá žaloba obsahovat předmět sporu a stručný popis dovolávaných žalobních důvodů. K tomu, aby byla žaloba přípustná, je nezbytné, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na nichž je založena, vyplývaly, přinejmenším stručně, avšak uceleně a srozumitelně, z textu samotné žaloby. Ačkoli lze obsah žaloby v konkrétních bodech podpořit a doplnit odkazy na určité výňatky z písemností, které tvoří její přílohu, obecný odkaz na ostatní písemnosti, byť přiložené k žalobě, nemůže zhojit absenci základních prvků právní argumentace, které podle výše uvedených ustanovení musejí být uvedeny v žalobě.

Mimoto Tribunálu nepřísluší vyhledávat a určovat v přílohách žalobní důvody a argumenty, které by mohl pokládat za důvody a argumenty představující základ žaloby, neboť přílohy mají čistě důkazní a pomocnou funkci.

Společný znalecký posudek obsažený v příloze žaloby, na který žalobkyně odkazují v rámci jejich kritiky rozhodnutí Komise, může být Tribunálem zohledněn pouze v rozsahu, v němž podpírá nebo doplňuje žalobní důvody či argumenty výslovně uvedené žalobkyněmi v samotném textu jejich písemností, a kde je možné přesně určit, které ze skutečností obsažených v této příloze podpírají nebo doplňují uvedené žalobní důvody či argumenty.

(viz body 50–51, 53)

2. V rámci správního řízení v oblasti hospodářské soutěže musí oznámení námitek obsahovat popis námitek, které jsou formulovány dostatečně jasně, byť stručně, aby bylo dotčeným osobám umožněno skutečně zjistit, jaké chování jim Komise vytýká. Dodržování práva na obhajobu v řízení, jež může vést k uložení sankcí, totiž vyžaduje, aby dotyčným podnikům a sdružením podniků bylo již ve stadiu správního řízení umožněno užitečně vyjádřit své stanovisko k pravdivosti a relevanci skutkových zjištění, námitek a okolností tvrzených Komisí. Tento požadavek je dodržen, nepřičítá-li rozhodnutí konstatující porušení článku 81 ES dotčeným osobám protiprávní jednání, jež nebyla uvedena v oznámení námitek, a uplatňuje pouze skutkové okolnosti, ke kterým se dotčené osoby měly příležitost vyjádřit. Z toho vyplývá, že Komise může zohlednit pouze námitky, k nimž se dotčené osoby mohly vyjádřit.

Mimoto pro uplatnění porušení práva na obhajobu ohledně námitek převzatých v napadeném rozhodnutí nestačí, aby dotčené podniky poukázaly na pouhou existenci rozdílů mezi oznámením námitek a napadeným rozhodnutím, bez přesného a konkrétního vysvětlení, v čem jednotlivé rozdíly v projednávané věci zakládají novou námitku, ohledně níž neměly možnost být slyšeny. Jelikož Komise v  oznámení námitek vycházela z určitých vlastností trhu a zejména z jeho značné koncentrace, aby tak mohla dojít k závěru, že hospodářská soutěž na tomto trhu byla omezená a jelikož v  odpovědi na vyjádření žalobkyň ve svém rozhodnutí tvrdila, že hospodářská soutěž na trhu nebyla neúčinná a mohla být dále posílena, neuvedla proti žalobkyním novou námitku, ani se neopřela o novou skutečnost, ale pouze doplnila svoji analýzu zohledněním vyjádření žalobkyň. Tento vývoj v odůvodnění napadeného rozhodnutí ve vztahu k odůvodnění v oznámení námitek tak zdaleka nepředstavuje porušení práva žalobkyň na obhajobu, a naopak dokazuje, že žalobkyně mohly uplatnit své stanovisko ohledně námitky uplatněné Komisí.

(viz body 56, 58–62)

3. Při posouzení dohody, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě podle čl. 81 odst. 1 ES se musí vzít v úvahu konkrétní rámec, ve kterém se projevují jejich účinky, zejména hospodářský a právní kontext, v němž dotyčné podniky působí, povaha uvedených výrobků nebo služeb, a rovněž skutečné podmínky fungování a struktura dotčeného trhu, nejedná-li se o dohodu obsahující zjevná omezení hospodářské soutěže, jakými jsou stanovení cen, rozdělení trhů nebo kontrola odbytu. V posledně uvedeném případě totiž daná omezení mohou být vyvážena údajnými příznivými účinky na hospodářskou soutěž pouze v rámci čl. 81 odst. 3 ES, za účelem poskytnutí výjimky ze zákazu obsaženého v odstavci 1 téhož článku.

Podmínky hospodářské soutěže na daném trhu se zkoumají nejen s ohledem na skutečnou hospodářskou soutěž mezi podniky již přítomnými na relevantním trhu, ale i s ohledem na potenciální hospodářskou soutěž, aby se zjistilo, zda vzhledem ke struktuře trhu a hospodářskému a právnímu kontextu, jímž se řídí jeho fungování, existují reálné a konkrétní možnosti, že dotyčné podniky budou navzájem soutěžit, anebo zda na relevantní trh bude moci vstoupit nový soutěžitel a soutěžit s podniky, které jsou na trhu již usazeny.

Ostatně má-li být dohoda, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě považováno za zakázané z důvodu narušování hospodářské soutěže, které je jeho důsledkem, je třeba přezkoumat hospodářskou soutěž ve skutečném rámci, v němž by se nacházela, nebýt takové dohody, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě.

(viz body 67–69, 81, 125, 130)

4. V případě, že soud Unie vykonává obecně celkový přezkum otázky, zda jsou, nebo nejsou splněny podmínky uplatnění čl. 81 odst. 1 ES, pak se přezkum, který vykonává ohledně komplexních hospodářských posouzení učiněných Komisí, nutně omezuje na ověření dodržování procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, a rovněž na přezkum věcné správnosti skutkových zjištění, neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci. Avšak skutečnost, že Komisi byl přiznán určitý prostor pro uvážení, neznamená, že soud Unie nesmí přezkoumávat výklad ekonomických údajů provedený Komisí. Soud Unie totiž musí především ověřit nejen věcnou správnost uplatněných důkazů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale musí rovněž přezkoumat, zda tyto důkazy představují veškeré relevantní údaje, jež se při posuzování komplexní situace musejí vzít v úvahu, a zda o ně lze opřít závěry, které z nich byly vyvozeny.

Vzhledem ke struktuře trhu akvizic transakcí provedených kreditními kartami a tzv. charge kartami – debetními kartami s odloženou splatností poskytovaných obchodníkům je vstup finanční instituce na dotčený trh prostřednictvím frontingové dohody, která by společnost hned v úvodu znevýhodnila ve srovnání s jejími hlavními konkurenty usazenými na daném trhu, navzdory faktorům, jež Komise stanovila jako podporující vstup nového soutěžitele, nepravděpodobný, přičemž závěr Komise, který vyvrací úvahy o takovém vstupu, je dostatečně odůvodněn argumenty ohledně obtížnosti nalézt frontingového partnera a argumenty ohledně složitosti a dodatečných nákladech způsobených takovými dohodami a neuplatňuje chybné právní kritérium.

(viz body 70, 110–111)

5. Skutečnost, že Komise uznala, že hospodářská soutěž na relevantním trhu není „neúčinná“, jí nebrání v tom, aby sankcionovala jednání, jehož účinkem je vyloučení potencionálního soutěžitele z uvedeného trhu. Komise mohla na jednu stranu platně vycházet z vysokého stupně koncentrace na relevantním trhu v rozsahu, v němž článek 81 ES, podobně jako ostatní pravidla hospodářské soutěže uvedená ve Smlouvě, směřuje nikoli pouze k tomu, aby chránil hospodářské zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů, ale rovněž k tomu, aby chránil strukturu trhu a tím hospodářskou soutěž jako takovou. Na druhou stranu analýza účinků jednání na potenciální hospodářskou soutěž nemůže záviset na přezkumu stupně stávající soutěže na dotčeném trhu. Takový přístup je v rozporu s ustálenou judikaturou stanovující, že podmínky hospodářské soutěže na daném trhu se zkoumají nejen s ohledem na skutečnou hospodářskou soutěž mezi podniky již přítomnými na relevantním trhu, ale i s ohledem na potenciální hospodářskou soutěž.

(viz body 121–131)

6. Pokud jde o právní kritéria, která mají být uplatněna za účelem ověření, zda je podnik na dotčeném trhu potenciálním soutěžitelem, Komise musí ověřit, zda by v případě neuplatnění určitého pravidla, které je napadáno na základě článku 81 odst. 1 ES, na tento podnik, existovaly skutečné a konkrétní možnosti, že vstoupí na uvedený trh a bude konkurovat podnikům, které tam již jsou usazeny. Takové prokázání nemůže být založeno na pouhé hypotéze, ale musí být podloženo skutkovým stavem nebo analýzou struktur relevantního trhu. Podnik tak nemůže být považován za potenciálního soutěžitele, jestliže jeho vstup na trh neodpovídá životaschopné hospodářské strategii. Z výše uvedeného nutně vyplývá, že přestože je úmysl podniku vstoupit na trh případně relevantní pro účely ověření, zda může být považován za potenciálního soutěžitele na daném trhu, rozhodným kritériem, na němž má spočívat kvalifikace subjektu jako potenciálního soutěžitele, je nicméně jeho schopnost vstoupit na daný trh.

(viz body 166–168)

7. Ohledně důkazní síly, již je třeba přiznat dokumentům v rámci konstatování porušení pravidel hospodářské soutěže, je nutné připomenout, že v právu Unie platí zásada volného hodnocení důkazů a jediným relevantním kritériem pro posouzení předložených důkazů je jejich věrohodnost. Pro posouzení důkazní síly důkazu je tak třeba nejprve ověřit důvěryhodnost informací, jež jsou v něm obsaženy. Je tedy především nutné vzít v úvahu původ dokumentu, okolnosti jeho vyhotovení, to, komu je dokument určen, a je třeba klást si otázku, zda se dokument vzhledem ke svému obsahu jeví jako rozumný a důvěryhodný.

(viz bod 182)

8. Komise se nedopouští nesprávného právního posouzení, když kvalifikuje hospodářský subjekt jako potenciálního soutěžitele v rozsahu, v němž její posouzení ohledně schopnosti tohoto subjektu vstoupit na relevantní trh nejsou zpochybněna a  předpoklad vstupu uvedeného subjektu na relevantní trh nemá čistě teoretickou povahu.Tento závěr není vyvrácen okolností, že Komise neposkytla odhad ohledně lhůty, do kdy uvedený subjekt měl na dotčený trh vstoupit, a to ve zjevném rozporu s definicí obsaženou v pokynech o použitelnosti článku 81 ES na dohody o horizontální spolupráci, jež odkazují na období jednoho roku.Ze znění této definice uvedené v poznámce pod čarou č. 9 těchto pokynů totiž vyplývá, že zásadním prvkem je nutnost uskutečnit potenciální vstup na trh natolik rychle, aby omezil chování účastníků trhu, lhůta jednoho roku je přitom pouze ilustrativní.

(viz body 187–189)

9. Možnost Komise uložit pokutu za dohodu, která byla oznámena podle nařízení č. 17, vyplývá z čl. 34 odst. 1 nařízení č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy, jenž upřesňuje, že účinky oznámení zanikají dnem zahájení používání tohoto nařízení. Z toho nutně vyplývá, že ochrana před pokutou za dohody oznámené podle čl. 15 odst. 5 nařízení č. 17 končí se vstupem nařízení č. 1/2003 v platnost. Proto je Komise v každém případě oprávněna uložit žalobkyním pokutu za pokračování ve sporném jednání po datu vstupu nařízení č. 1/2003 v platnost.

(viz bod 211)

10. Komise při stanovování výše pokut disponuje určitým prostorem pro uvážení, jelikož pokuty představují nástroj politiky hospodářské soutěže. Ohledně okolnosti, že Komise v minulosti ohledně výsledného omezení hospodářské soutěže pokuty neuložila, ji nezbavuje možnosti pokutu uložit, je-li to nezbytné k zajištění provádění politiky hospodářské soutěže. Naopak účinné použití pravidel hospodářské soutěže vyžaduje, aby Komise mohla úroveň pokut kdykoli přizpůsobit potřebám této politiky.

(viz body 212–213)

11. Komise nicméně při výkonu své posuzovací pravomoci rozhoduje ve zvláštním rámci každé věci o vhodnosti uložení pokuty, aby sankcionovala konstatované protiprávní jednání a zachovala účinnost práva hospodářské soutěže. I za předpokladu, že Komise dříve v podobných věcech podnikům neprávem pokuty neuložila, by argumentace uplatňující, ve prospěch podniků sankcionovaných za porušení pravidel hospodářské soutěže, protiprávnost, k níž došlo ve prospěch jiné osoby, byla v každém případě v  rozporu se zásadou legality.

(viz body 218–219)

12. Co se týče stanovení pokut za porušení práva hospodářské soutěže, Komise plní svou povinnost uvést odůvodnění, jestliže ve svém rozhodnutí uvede prvky posouzení, které jí umožnily vymezit závažnost a dobu trvání protiprávního jednání, aniž je povinna v tomto rozhodnutí uvádět podrobnější popis nebo číselné údaje týkající se způsobu výpočtu pokuty. Z těchto prvků, které se i přesto, že se týkají především určení výše pokuty, vztahují k závažností a době trvání žalobkyním vytýkaného jednání, je možné také pochopit důvody, proč Komise shledala, že je vhodné pokutu uložit.

(viz body 221, 288)

13. V řízení týkajícím se konstatování protiprávního jednání podle článku 81 ES se zásada ochrany legitimního očekávání vztahuje na každého jednotlivce, který se nachází v situaci, kdy u něj správa vyvolala podloženou naději, a nikdo se přitom nemůže dovolávat porušení této zásady v případě, že mu správa neposkytla přesná, nepodmíněná a shodující se ujištění pocházející z oprávněných a spolehlivých zdrojů. Za taková ujištění nelze označit „prohlášení, z nichž lze tušit“, že Komise nepovažovala danou věc za případ, ve kterém by uložila pokutu.

(viz body 223–224)

14. Dodržení přiměřené lhůty při vedení správních řízení v oblasti soutěžní politiky představuje obecnou zásadu unijního práva, jejíž dodržování zajišťuje soud. Tato zásada je převzata do čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie.Porušení této zásady může vést ke zrušení rozhodnutí konstatujícího porušení článku 81 ES pod podmínkou, že toto porušení ovlivnilo možnost dotčených podniků hájit jejich názor, a tudíž ohrozilo jejich právo na obhajobu. O takový případ se však nejedná, jelikož jednak žalobkyně netvrdí, že délka správního řízení ohrozila jejich právo na obhajobu a jednak období mezi ukončením protiprávního jednání a vydáním napadeného rozhodnutí ukládajícího pokutu je kratší než promlčecí lhůty stanovené článkem 25 nařízení č. 1/2003. Existuje-li ucelená podrobná právní úprava lhůt, ve kterých je Komise – aniž porušuje základní požadavek právní jistoty – oprávněna uložit pokuty podnikům, proti nimž je vedeno řízení podle pravidel hospodářské soutěže, musí být jakákoli úvaha spojená s povinností Komise vykonávat svou pravomoc ukládat pokuty v přiměřené lhůtě odmítnuta.

(viz body 231–234, 238, 298 )

15. V oblasti určování výše pokuty uložené za porušení pravidel hospodářské soutěže se Komise nemůže odklonit od pravidel, která si sama stanovila. Zejména přijme-li Komise pokyny určené k tomu, aby v souladu se Smlouvou upřesnily kritéria, která hodlá používat v rámci výkonu své posuzovací pravomoci v této oblasti, vyplývá z toho, že tím sama omezila tuto svou pravomoc v rozsahu, v němž jí přísluší dodržovat orientační pravidla, jež si sama stanovila.

Aby bylo možné ověřit, zda Komise měla povinnost přiznat žalobkyním polehčující okolnost vycházející z  existence odůvodněné pochybnosti ohledně protiprávní povahy jednání, za které je ukládána sankce, v případě, kdy pokuta nebyla uložena za celé protiprávní období, ale pouze od data oznámení námitek, je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že počínaje tímto datem Komise formulovala výhrady ohledně sporného jednání tím, že vysvětlila důvody, proč se domnívá, že toto jednání porušilo článek 81 ES. Počínaje tímto datem tedy žalobkyně nemohou tvrdit, že si nebyly vědomy, že porušují článek 81 ES.

(viz body 246, 250–252, 297)

16. Závažnost protiprávního jednání se v oblasti hospodářské soutěže určuje v závislosti na několika skutečnostech, jakými jsou zvláštní okolnosti věci, její kontext a odrazující účinek pokut, při jejichž přezkumu má Komise určitý prostor pro uvážení. Při hodnocení závažnosti protiprávního jednání je třeba brát v úvahu jeho povahu, skutečný dopad na trh, je-li změřitelný, a velikost relevantního zeměpisného trhu.

(viz body 266, 268)

17. Vhodnost případného snížení pokuty na základě polehčujících okolností stanovených v bodě 3 pokynů o metodě stanovování pokut udělených podle s čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO musí být v oblasti hospodářské soutěže posouzena celkově, s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem. Jelikož pokyny neobsahují ustanovení kogentní povahy ohledně polehčujících okolností, jež mohou být zohledněny, je třeba mít za to, že Komise si zachovala určitý prostor pro účely celkového posouzení rozsahu případného snížení pokuty z důvodu polehčujících okolností.

(viz bod 303)