Věc T-271/03

Deutsche Telekom AG

v.

Komise Evropských společenství

„Hospodářská soutěž — Článek 82 ES — Cena za přístup k pevné telekomunikační síti v Německu — Tarifní nůžkový efekt — Cena schválená vnitrostátním regulačním orgánem pro telekomunikace — Rozhodovací prostor podniku v dominantním postavení“

Rozsudek Soudu (pátého rozšířeného senátu) ze dne 10. dubna 2008   II - 485

Shrnutí rozsudku

1. Hospodářská soutěž – Pravidla Společenství – Věcná působnost

   (Články 81 ES a 82 ES)

2. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Tarifní nůžkový efekt – Pojem – Kritéria posouzení

   (Článek 82 ES)

3. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Tarifní nůžkový efekt – Služby přístupu k telekomunikační síti poskytované operátorem, který je vlastníkem jediné dostupné infrastruktury

   (Článek 82 ES)

4. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Tarifní nůžkový efekt – Služby přístupu k telekomunikační síti poskytované operátorem, který je vlastníkem jediné dostupné infrastruktury

   (Článek 82 ES)

5. Hospodářská soutěž – Pravidla Společenství – Protiprávní jednání – Úmyslné uskutečnění nebo nedbalost – Pojem

   (Články 82 ES a 226 ES; nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)

6. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání

   (Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, body 1 A a 3)

7. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Pojem – Vědomost podniku v dominantním postavení o tom, že jeho jednání je zneužívající – Neexistence vlivu

   (Článek 82 ES)

1.  Skutečnost, že tarify telekomunikačního podniku v dominantním postavení musely být schváleny vnitrostátním regulačním orgánem pro telekomunikace, nezbavuje tento podnik odpovědnosti podle článku 82 ES, neboť omezení hospodářské soutěže způsobená těmito tarify nemají svůj původ pouze v použitelném vnitrostátním právním rámci, jelikož dominantní podnik, který může ovlivňovat výši tarifů prostřednictvím žádostí o povolení, které podává k uvedenému orgánu, disponoval dostatečným rozhodovacím prostorem ke stanovení svých tarifů na takové úrovni, která mu umožnila odstranit nebo snížit tyto omezující účinky. V rámci zvláštní odpovědnosti, která náleží podniku v dominantním postavení, má tento totiž povinnost podávat žádosti o změnu svých tarifů, jestliže tyto tarify vedou k zásahu do účinné a nenarušené hospodářské soutěže na společném trhu.

   Tento závěr není zpochybněn skutečností, že vnitrostátní regulační orgán pro telekomunikace provádí ex ante přezkum slučitelnosti tarifů s článkem 82 ES. I když je totiž tento orgán, jako každý státní orgán, povinen dodržovat ustanovení Smlouvy, je odpovědný za použití odvětvové právní úpravy v oblasti telekomunikací a není orgánem pro hospodářskou soutěž dotyčného členského státu. Přitom národní regulační orgány jednají v souladu s vnitrostátním právem, které může mít cíle, jež se v rámci telekomunikační politiky liší od cílů politiky hospodářské soutěže Společenství.V každém případě i za předpokladu, že uvedený orgán je povinen zkoumat slučitelnost tarifů navržených dominantním podnikem s článkem 82 ES, tato okolnost nebrání tomu, aby Komise, která totiž nemůže být vázána rozhodnutím vydaným vnitrostátním orgánem na základě článku 82 ES, mohla konstatovat protiprávní jednání přičitatelné tomuto podniku.

   (viz body 107–108, 113, 120–122)

2.  Zneužívající povaha cenových praktik dominantního podniku, která má formu tarifního nůžkového efektu, se váže k nespravedlivé povaze rozdílu mezi jeho maloobchodní cenou za odvozený produkt na navazujícím trhu a jeho cenou za surovinu, kterou poskytuje svým soutěžitelům na předcházejícím trhu, jestliže je rozdíl mezi těmito cenami buď negativní, nebo nepostačuje k pokrytí zvláštních nákladů jeho vlastního odvozeného produktu. Z toho vyplývá, že pro konstatování takového zneužití není Komise povinna prokázat, že maloobchodní ceny jsou jako takové zneužívající.

   Komise je oprávněna analyzovat zneužívající povahu cen dominantního podniku pouze na základě jeho zvláštní situace, a tedy na základě jeho vlastních tarifů a nákladů, a nikoliv na základě situace jeho současných nebo případných soutěžitelů. Jakýkoliv jiný přístup by totiž mohl porušit obecnou zásadu právní jistoty, protože pokud by legalita cenových praktik dominantního podniku závisela na zvláštní situaci soutěžících podniků, zejména v rámci struktury jejich nákladů, což jsou údaje, které dominantní podnik obecně nezná, nemohl by tento dominantní podnik ani sám posoudit legalitu vlastního chování.

   Pro posouzení existence tarifního nůžkového efektu je třeba zkoumat, zda by sám dominantní podnik, nebo stejně výkonný podnik jako on mohl nabízet odvozený produkt jinak než se ztrátou, pokud by byl předtím povinen uhradit cenu připadající na surovinu.

   (viz body 166–167, 188, 191–194)

3.  Jestliže je telekomunikační operátor vlastníkem jediné dostupné infrastruktury, takže služby přístupu k síti, které poskytuje svým soutěžitelům (mezitímní služby), jsou nezbytné k tomu, aby jim umožnily vstoupit s tímto operátorem do hospodářské soutěže na navazujícím trhu služeb přístupu pro účastníky, nůžkový efekt mezi tarify mezitímních služeb a maloobchodními tarify uvedeného operátora bude v zásadě narušovat rozvoj hospodářské soutěže na navazujících trzích. Pokud jsou totiž maloobchodní ceny dominantního operátora nižší než tarify jeho mezitímních služeb nebo pokud rozdíl mezi tarify mezitímních služeb a maloobchodními tarify dominantního operátora není dostatečný k tomu, aby umožnil operátorovi stejně výkonnému jako on pokrýt své zvláštní náklady za poskytování služeb přístupu pro účastníky, potenciální soutěžitel, který je stejně výkonný jako dominantní operátor, nemůže vstoupit na trh služeb přístupu pro účastníky, aniž by utrpěl ztráty. Je pravda, že soutěžitelé dominantního operátora obvykle využijí křížové financování v tom smyslu, že budou vyrovnávat ztráty utrpěné na trhu služeb přístupu pro účastníky zisky, které získají na jiných trzích, jako jsou trhy telefonních hovorů. Nicméně s ohledem na skutečnost, že dominantní operátor, jakožto majitel sítě, nepotřebuje využívat mezitímní služby, aby mohl nabízet služby přístupu pro účastníky, a že se tedy na rozdíl od svých soutěžitelů nemusí z důvodu cenových praktik dominantního podniku snažit vyrovnat ztráty utrpěné na trhu služeb přístupu pro účastníky, narušuje nůžkový efekt hospodářskou soutěž nejen na trhu přístupu pro účastníky, ale rovněž na trhu telefonních hovorů.

   Co se týče výpočtu tarifního nůžkového efektu, Komise může oprávněně zohlednit pouze příjmy ze všech přístupových služeb, přičemž vyloučí příjmy z jiných služeb, zejména příjmy z telefonních hovorů.

   Tak zaprvé, i když je pravda, že z pohledu účastníka představují přístupové služby a služby telefonních hovorů jeden celek, může Komise zohlednit pouze příjmy dominantního operátora z přístupových služeb a vyloučit příjmy z takových jiných služeb, jako jsou služby telefonních hovorů, které mohou být poskytovány prostřednictvím přístupu k síti. Pro soutěžitele dominantního operátora je totiž předpokladem poskytování služeb telefonních hovorů účastníkům prostřednictvím sítě tohoto operátora to, že mají přístup k této síti. Rovnost příležitostí mezi jednak dominantním operátorem, a jednak jeho soutěžiteli tedy znamená, že ceny za přístupové služby jsou stanoveny na takové úrovni, že soutěžitelé jsou při poskytování služeb telefonních hovorů zrovnoprávněni s dominantním operátorem. Tato rovnost příležitostí je zabezpečena jen tehdy, pokud dominantní operátor stanoví své maloobchodní ceny na úrovni, která umožní soutěžitelům – o nichž se předpokládá, že jsou stejně výkonní jako dominantní operátor – přenést všechny náklady spojené s mezitímní službou na jejich maloobchodní ceny. Nicméně pokud dominantní operátor nedodržuje tuto zásadu, noví účastníci na trhu mohou nabízet přístupové služby svým účastníkům jen se ztrátou. Jsou tedy nuceni vyrovnat ztráty utrpěné na úrovni přístupu k síti vyššími tarify na úrovni telefonních hovorů, což narušuje rovněž podmínky hospodářské soutěže na trhu telefonních hovorů.

   Zadruhé, Komise může srovnávat ceny dominantního operátora za služby přístupu k síti, které poskytuje svým soutěžitelům, s váženým průměrem maloobchodních cen za všechny různé přístupové služby nabízené přímo jeho účastníkům, i když konkurující operátoři nenabízí všechny tyto služby. Jelikož totiž zneužívající povaha uplatňování tarifů dominantním operátorem musí být posouzena na základě jeho zvláštní situace, a tedy na základě jeho tarifů a nákladů, nemůže být tedy posouzení ovlivněno případnými preferencemi jeho soutěžitelů pro jeden nebo druhý trh přístupových služeb.

   Konečně, Komise může při výpočtu celkové ceny mezitímní služby zahrnout poplatky za ukončení placené dominantnímu operátorovi soutěžitelem, který využívá mezitímní služby, jestliže účastník tohoto soutěžitele vypoví svou smlouvu na přístupové služby, protože pro soutěžitele dominantního operátora představují tyto poplatky za ukončení součást celkového nákladu spojeného s mezitímní službou, který musí být promítnut do jejich maloobchodní ceny.

   (viz body 199–200, 203–204, 206, 210–211, 236–238)

4.  Rozhodnutí Komise, jež konstatuje zneužití dominantního postavení, kterého se dopustil telekomunikační operátor v důsledku tarifního nůžkového efektu vyplývajícího z negativního nebo nedostatečného rozdílu mezi tarify za služby přístupu k síti, které poskytuje svým soutěžitelům (mezitímní služby), a tarify za služby přístupu pro účastníky, není v rozporu se zásadami proporcionality a právní jistoty z důvodu skutečnosti, že předpokládá dvojí regulaci uvedených tarifů. Právní rámec Společenství v oblasti telekomunikací totiž nijak neovlivňuje pravomoc, kterou Komise vyvozuje přímo z čl. 3 odst. 1 nařízení č. 17 a od 1. května 2004 z čl. 7 odst. 1 nařízení č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [81 ES] a [82 ES] za účelem konstatování porušení článků 81 ES a 82 ES.

   Takové rozhodnutí není ani v rozporu se zásadou ochrany legitimního očekávání, i když vnitrostátní regulační orgán pro telekomunikace poté, co přezkoumal otázku ohledně existence tarifního nůžkového efektu a konstatoval negativní nebo nedostatečný rozdíl mezi cenami mezitímních služeb a maloobchodními cenami, měl za to, že využití křížového financování mezi přístupovými službami a službami telefonních hovorů muselo jiným operátorům umožnit nabízet jejich účastníkům soutěžní ceny. Konstatování, z něhož vyplývá konkludentně, ale nezbytně, že toto uplatňování tarifů má protisoutěžní účinek, protože soutěžitelé musí využívat křížové financování, aby mohli na trhu přístupových služeb zůstat konkurenceschopní, totiž nemohlo vyvolat u dominantního podniku legitimní očekávání, že jeho tarify jsou v souladu s článkem 82 ES.

   Konečně, i kdyby vnitrostátní regulační orgán pro telekomunikace porušil normu Společenství, a kdyby Komise mohla z tohoto důvodu zahájit řízení pro nesplnění povinnosti proti tomuto členskému státu, takové možnosti nemohou nijak ovlivnit legalitu rozhodnutí Komise, které není stiženo zneužitím pravomoci. Toto rozhodnutí tím, že se omezuje na konstatování, že byl porušen článek 82 ES, ustanovení, které se netýká členských států, ale pouze hospodářských subjektů, se totiž týká pouze uplatňování tarifů dominantním podnikem, a nikoliv rozhodnutí orgánů členského státu.

   (viz body 263, 267–269, 271)

5.  Protiprávní jednání porušující pravidla hospodářské soutěže, která mohou být sankcionována pokutou podle čl. 15 odst. 2 prvního pododstavce nařízení č. 17, jsou ta, která jsou spáchána úmyslně nebo z nedbalosti. Tato podmínka je splněna, jestliže si dotčený podnik nemohl nepovšimnout protisoutěžní povahy svého jednání, bez ohledu na to, zda věděl, či nevěděl o porušení pravidel Smlouvy v oblasti hospodářské soutěže.

   Tak je tomu v případě telekomunikačního operátora, který má monopolní postavení na trhu služeb přístupu k síti, které poskytuje svým soutěžitelům (mezitímní služby), a quasi monopolní postavení na trhu služeb přístupu pro účastníky, jejichž tarify vedou k tarifnímu nůžkovému efektu pro tyto služby. Daný operátor si totiž nemůže nepovšimnout, že tento nůžkový efekt, vyplývající z negativního nebo nedostatečného rozdílu mezi jeho tarify za tyto různé služby, s sebou nese závažná omezení hospodářské soutěže.

   Tento závěr není zpochybněn zahájením řízení pro nesplnění povinnosti proti členskému státu z důvodu, že uvedené tarify byly schváleny vnitrostátním regulačním orgánem pro telekomunikace, jestliže dominantní operátor nicméně disponoval rozhodovacím prostorem ke zvýšení svých maloobchodních cen, a v důsledku toho ke snížení tarifního nůžkového efektu, jelikož zahájení řízení pro nesplnění povinnosti nijak neovlivňuje podmínky pro sankcionování porušení pravidel hospodářské soutěže stanovených v čl. 15 odst. 2 prvního pododstavce nařízení č. 17.

   (viz body 295–296, 298)

6.  Komise může kvalifikovat protiprávní jednání spočívající v tom, že telekomunikační podnik v dominantním postavení použije tarify, které vedou k nůžkovému efektu, jako závažné. Toto uplatňování tarifů totiž posiluje překážky vstupu na nedávno liberalizovaný trh, a ohrožuje tak řádné fungování společného trhu. Pokyny o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO (bod 1 A, druhý pododstavec) přijaté Komisí tak kvalifikují vylučovací jednání podniku v dominantním postavení jako závažné protiprávní jednání, ne-li jako velmi závažné protiprávní jednání, jestliže jsou spáchána podnikem majícím téměř monopol.

   Komise s ohledem na prostor, kterým disponuje při určení výše pokuty, náležitě zohlední jako polehčující okolnost skutečnost, že vnitrostátní regulační orgán pro telekomunikace zasáhl do stanovení cen podniku a že tento orgán opakovaně přezkoumal otázku existence nůžkového efektu, jenž vyplývá z uplatňování tarifů podnikem, tím, že sníží základní částku pokuty o 10 %.

   (viz body 310–313)

7.  Pojem „zneužívání“ ve smyslu článku 82 ES je objektivní pojem. Subjektivní vědomost podniku v dominantním postavení o tom, že jeho jednání je zneužívající, nepředstavuje tedy podmínku použití článku 82 ES.

   (viz bod 327)