Věc C‑399/22

Confédération paysanne

v.

Ministère de l’Agriculture et de la Souveraineté alimentaire
a
Ministère de l’Économie, des Finances et de la Souveraineté industrielle et numérique

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Conseil d’État (Francie)]

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 4. října 2024

„Řízení o předběžné otázce – Společná obchodní politika – Mezinárodní dohody – Evropsko-středomořská dohoda zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Marockým královstvím na straně druhé – Změna protokolů č. 1 a č. 4 k Evropsko-středomořské dohodě – Nařízení (EU) č. 1169/2011 – Článek 9 – Článek 26 odst. 2 – Prováděcí nařízení (EU) č. 543/2011 – Článek 3 odst. 1 a 2 – Článek 5 odst. 1 a 2 – Článek 8 – Článek 15 odst. 1 a 4 – Příloha I – Příloha IV – Nařízení (EU) č. 1308/2013 – Článek 76 – Poskytování informací o potravinách spotřebitelům – Povinné uvedení země původu nebo místa provenience potraviny – Ovoce a zelenina sklizené v Západní Sahaře – Žádost určená členskému státu domáhající se jednostranného zákazu dovážet tyto produkty na jeho území – Povinné uvedení Západní Sahary jako místa provenience rajčat a cukrových melounů sklizených na tomto území“

1. Společná obchodní politika – Oblast působnosti – Evropsko-středomořská dohoda o přidružení mezi ES a Marokem – Dovoz zemědělských produktů do Unie – Zahrnutí

   (Článek 207 odst. 1 SFEU)

   (viz body 42–44)

2. Společná obchodní politika – Společná pravidla dovozu – Nařízení č. 2015/478 – Ochranný režim – Oblast působnosti – Výlučná pravomoc Unie – Pravomoc Komise přijímat ochranná opatření v rámci mechanismů spolupráce stanoveném Evropsko-středomořskou dohodou o přidružení mezi EU a Marokem – Pravomoci členských států jednostranně přijmout ochranná opatření zakazující dovoz zemědělských produktů, které systematicky nejsou v souladu s právními předpisy Unie týkajícími se uvedení země nebo území původu – Neexistence

   [Článek 2 odst. 1, čl. 3 odst. 1 písm. e), článek 36 a čl. 207 odst. 1 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1308/2013, článek 194 a 2015/478, článek 1, čl. 15 odst. 1 a čl. 24 odst. 2 písm. a)]

   (viz body 46–55, výrok 1)

3. Sbližování právních předpisů – Poskytování informací o potravinách spotřebitelům – Zákaz označení, které může uvést kupujícího v omyl – Nařízení č. 1169/2011 – Oblast působnosti – Zvláštní ustanovení o uvedení původu čerstvého ovoce a zeleniny obsažená v nařízeních č. 1308/2013 a č. 543/2011 – Vyloučení

   [Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1169/2011, čl. 1 odst. 4, 9 a 26, a č. 1308/2013, čl. 75 odst. 3 písm. j) a článek 76; nařízení Komise č. 543/2011, čl. 1 odst. 1 a příloha I část A]

   (viz body 67–69)

4. Zemědělství – Společná organizace trhů – Ovoce a zelenina – Nařízení č. 543/2011 – Povinné informace o potravinách – Povinné uvedení země původu nebo místa provenience potraviny – Opomenutí takového údaje, které může uvést spotřebitele v omyl – Ovoce a zelenina pocházející ze Západní Sahary okupované Marokem – Povinnost, aby byl na tomto ovoci a zelenině uveden údaj o území jejich původu vymezeném podobně jako celní území – Pojem ‚celní území‘ – Území Západní Sahary – Zahrnutí – Marocké království – Vyloučení

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 952/2013, článek 60, a č. 1308/2013, čl. 76 odst. 1; nařízení Komise č. 543/2011, čl. 3 odst. 1 a příloha 1 část A bod 4 část B bod VI a část 10, a nařízení Komise č. 2020/1470)

   (viz body 72, 73, 79–81, 83, 86–89, výrok 2)

5. Zemědělství – Společná organizace trhů – Ovoce a zelenina – Podmínky uvádění produktů na trh – Uvedení země původu – Pojem ‚země původu‘ – Výklad ve světle nařízení v oblasti cel pro určení nepreferenčního původu zboží – Země nebo území, na kterém byly produkty sklizeny – Zahrnutí pod pojem

   [Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 952/2013, čl. 59 písm. c), články 60 a 61, a č. 1308/2013, článek 76; nařízení Komise č. 543/2011, čl. 3 odst. 1 a příloha 1 část A bod 4 část B bod VI]

   (viz body 74–78)

6. Mezinárodní dohody – Dohody Unie – Evropsko-středomořská dohoda o přidružení mezi ES a Marokem – Územní působnost – Nesamosprávné území Západní Sahary, nad kterým nemají smluvní strany svrchovanost – Vyloučení

   (Evropsko-středomořská dohoda o přidružení mezi ES a Marokem, článek 11)

   (viz body 82, 85)

Shrnutí

Velký senát Soudního dvora, kterému Conseil d’État (Státní rada, Francie) předložila žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, rozhodl, že článek 207 SFEU, nařízení č. 2015/478 ( 1 ) a nařízení č. 1308/2013 ( 2 ) neumožňují členskému státu jednostranně přijmout opatření zakazující dovoz zemědělských produktů, jejichž označování je systematicky v rozporu s právními předpisy Evropské unie týkajícími se uvedení země nebo území původu. Kromě toho zdůraznil, že článek 76 nařízení č. 1308/2013 ve spojení s čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení č. 543/2011 ( 3 ) musí být vykládán v tom smyslu, že ve fázi dovozu a prodeje spotřebiteli musí údaje na obalu cukrových melounů Charentais a třešňovitých rajčat sklizených na území Západní Sahary uvádět jako zemi jejich původu pouze Západní Saharu.

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Confédération paysanne, francouzskými zemědělskými odbory, na jedné straně, a ministre de l’Agriculture et de la Souveraineté alimentaire (ministr pro zemědělství a potravinovou soběstačnost, Francie) a ministre de l’Économie, des Finances et de la Souveraineté industrielle et numérique (ministr hospodářství, financí a průmyslové a digitální suverenity, Francie), na straně druhé, ve věci legality implicitního rozhodnutí, kterým tito ministři zamítli žádost, kterou se Confédération paysanne domáhala vydání vyhlášky zakazující dovoz třešňovitých rajčat a cukrových melounů Charentais sklizených na území Západní Sahary (dále jen „produkty dotčené ve věci v původním řízení“).

Confédération paysanne podala dne 2. října 2020 ke Conseil d’État (Státní rada), která je předkládajícím soudem, žalobu znějící na zrušení implicitního rozhodnutí, kterým tito ministři zamítli její žádost, a dále na uložení povinnosti těmto ministrům přijmout uvedenou vyhlášku. Confédération paysanne tvrdí, že území Západní Sahary není součástí Marockého království, a v důsledku toho označování produktů dotčených ve věci v původním řízení jako produktů pocházejících z Maroka porušuje ustanovení unijního práva o poskytování informací spotřebitelům o původu ovoce a zeleniny nabízených k prodeji.

Předkládající soud si zejména klade otázku, zda relevantní unijní právní úprava členskému státu umožňuje, aby přijal vnitrostátní opatření zakazující dovoz produktů z třetí země, jejichž označení neuvádí správně zemi nebo území jejich původu, a zda uvedená právní úprava umožňuje ve fázi dovozu produktů dotčených ve věci v původním řízení, jakož i ve fázi jejich prodeje spotřebiteli, aby označení uvedených produktů uvádělo Marocké království jako zemi původu, nebo zda musí pouze uvádět území Západní Sahary.

Závěry Soudního dvora

Zaprvé, pokud jde o otázku, zda musí být článek 207 SFEU, základní nařízení o ochranných opatřeních a nařízení č. 1308/2013 vykládány v tom smyslu, že umožňují členskému státu jednostranně přijmout opatření zakazující dovoz zemědělských produktů, jejichž označování je systematicky v rozporu s unijními právními předpisy týkajícími se uvedení země nebo území původu, Soudní dvůr nejprve připomněl, že čl. 3 odst. 1 písm. e) SFEU přiznává Unii výlučnou pravomoc v oblasti společné obchodní politiky, která je podle čl. 207 odst. 1 SFEU založena na jednotných zásadách a je prováděna v rámci zásad a cílů vnější činnosti Unie.

Zadruhé upřesnil, že svěřují-li v určité oblasti Smlouvy Unii výlučnou pravomoc, může pouze Unie vytvářet a přijímat právně závazné akty ( 4 ). Členské státy totiž mohou v takové oblasti vytvářet a přijímat právně závazné akty pouze tehdy, jsou-li k tomu Unií zmocněny nebo provádějí-li akty Unie. Při neexistenci takového zmocnění tedy členské státy nemohou jednostranně přijmout opatření zakazující dovoz určité skupiny produktů, které pocházejí z určitého území nebo určité třetí země, je-li takový dovoz navíc připuštěn a upraven obchodní dohodou uzavřenou Unií.

Je pravda, že čl. 24 odst. 2 písm. a) základního nařízení o ochranných opatřeních stanoví, že toto nařízení nevylučuje přijetí nebo uplatňování členskými státy zákazů, množstevních omezení nebo kontrolních opatření z určitých zvláštních důvodů. Soudní dvůr nicméně uvedl, že tímto ustanovením nejsou dotčena jiná relevantní ustanovení unijního práva. V oblasti dovozu zemědělských produktů tak článek 194 nařízení č. 1308/2013 vyhrazuje Evropské komisi pravomoc přijímat ochranná opatření proti dovozu produktů, spadajících do působnosti nařízení č. 1308/2013, do Unie. Článek 24 odst. 2 písm. a) základního nařízení o ochranných opatřeních tudíž nelze chápat tak, že členské státy zmocňuje k jednostrannému přijetí ochranných opatření proti dovozu zemědělských produktů.

Soudní dvůr v této souvislosti zdůraznil, že v případě rozsáhlého nedodržování ustanovení unijního práva týkajících se informování spotřebitelů o původu ovoce a zeleniny nabízených k prodeji vývozci by případně příslušelo zasáhnout nikoli členskému státu, nýbrž Komisi v rámci vymezeném mechanismy spolupráce, které předvídá dohoda o přidružení.

Zadruhé se Soudní dvůr zabýval otázkou, zda článek 76 nařízení č. 1308/2013 ve spojení s čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení č. 543/2011 musí být vykládán v tom smyslu, že ve fázi dovozu a prodeje spotřebiteli musí údaje na obalu produktů dotčených ve věci v původním řízení uvádět jako zemi jejich původu Západní Saharu a nemůže uvádět Marocké království.

Soudní dvůr v tomto ohledu připomněl, že bod 8 odůvodnění prováděcího nařízení č. 543/2011, ve světle kterého je třeba vykládat požadavky stanovené v čl. 3 odst. 1 uvedeného nařízení, v podstatě uvádí, že údaje vyžadované obchodními normami by měly být zřetelně uvedeny na obalu nebo na štítku, a to zejména aby se zabránilo uvádění spotřebitelů v omyl. Údaj o zemi původu, který musí být nutně uveden na takových produktech, jako jsou produkty dotčené ve věci v původním řízení, tedy nesmí být klamavý.

S ohledem na článek 60 nařízení č. 952/2013 ( 5 ) se povinnost uvádět zemi původu produktů dotčených v původním řízení, která vyplývá jednak z všeobecných obchodních norem uvedených v části A přílohy I prováděcího nařízení č. 543/2011, jakož i ze zvláštních obchodních norem obsažených v části 10 části B přílohy I tohoto prováděcího nařízení, a dále z čl. 76 odst. 1 nařízení č. 1308/2013, uplatní nejen na produkty pocházející ze „země“, ale i na produkty pocházející z „území“, jež mohou zahrnovat zeměpisné oblasti, které sice spadají do jurisdikce státu nebo se na ně vztahuje jeho mezinárodní odpovědnost, avšak z hlediska mezinárodního práva mají vlastní status, který je odlišný od statusu tohoto státu.

Vzhledem k tomu, že produkty dotčené ve věci v původním řízení byly sklizeny na území Západní Sahary, připomněl Soudní dvůr, že toto území představuje území odlišné od území Marockého království ( 6 ). Příloha 1 prováděcího nařízení 2020/1470 ( 7 ) ostatně stanoví odlišné kódy a znění pro Západní Saharu a Marocké království.

Za těchto podmínek Soudní dvůr dospěl k závěru, že území Západní Sahary musí být považováno za celní území ve smyslu článku 60 nařízení č. 952/2013, a tudíž ve smyslu nařízení č. 1308/2013 a prováděcího nařízení č. 543/2011. Údaj o zemi původu, který musí být uveden na produktech dotčených ve věci v původním řízení, proto může uvádět pouze Západní Saharu jako takovou, jelikož uvedené produkty byly sklizeny na tomto území. Soudní dvůr upřesnil, že jakýkoli jiný údaj by byl klamavý, neboť by mohl uvádět spotřebitele v omyl ohledně skutečného původu produktů dotčených ve věci v původním řízení, neboť by mohl vyvolávat dojem, že tyto produkty pocházejí z jiného místa, než je území, na kterém byly sklizeny.

( 1 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/478 ze dne 11. března 2015 o společných pravidlech dovozu (Úř. věst. 2015, L 83, s. 16, dále jen „základní nařízení o ochranných opatřeních“).

( 2 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 671).

( 3 ) – Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 543/2011 ze dne 7. června 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 pro odvětví ovoce a zeleniny a odvětví výrobků z ovoce a zeleniny (Úř. věst. 2011, L 157, s. 1), ve znění prováděcího nařízení Komise (EU) č. 594/2013 ze dne 21. června 2013 (Úř. věst. 2013, L 170, s. 43).

( 4 ) – Článek 2 odst. 1 SFEU.

( 5 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. 2013, L 269, s. 1).

( 6 ) – Viz rozsudky ze dne 21. prosince 2016, Rada v. Fronta Polisario (C‑104/16 P, EU:C:2016:973, bod 92), a ze dne 27. února 2018, Western Sahara Campaign UK (C‑266/16, EU:C:2018:118, bod 62).

( 7 ) – Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/1470 ze dne 12. října 2020 o klasifikaci zemí a území pro evropské statistiky mezinárodního obchodu se zbožím a o geografickém členění pro jiné podnikové statistiky (Úř. věst. 2020, L 334, s. 2).