Spojené věci C‑779/21 P a C‑799/21 P

Evropská komise
a
Rada Evropské unie

v.

Front populaire pour la libération de la Saguia el-Hamra et du Rio de oro (Front Polisario) [Lidová fronta osvobození Sakía al Hamra a Ria de Oro
(Fronta Polisario)]

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 4. října 2024

„Kasační opravný prostředek – Vnější činnost – Mezinárodní dohody – Evropsko-středomořská dohoda zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Marockým královstvím na straně druhé – Dohoda o změně protokolů č. 1 a č. 4 k této dohodě – Akt o uzavření dohody – Tvrzení týkající se porušení mezinárodního práva z důvodu použitelnosti druhé dohody na území Západní Sahary – Žaloba na neplatnost – Přípustnost – Procesní způsobilost – Aktivní legitimace – Podmínka, podle které musí být žalobce, v určitých případech, bezprostředně a osobně dotčen sporným opatřením – Zásada relativního účinku smluv – Zásada sebeurčení – Nesamosprávná území – Článek 73 Charty Organizace spojených národů – Posuzovací pravomoc Rady Evropské unie – Mezinárodní obyčejové právo – Obecné principy unijního práva – Souhlas lidu nesamosprávného území, nositele práva na sebeurčení, jakožto třetí strany mezinárodní dohody“

1. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a individuálně dotýkají – Bezprostřední dotčení – Osobní dotčení – Kritéria – Dohoda mezi Evropskou unií a Marockým královstvím o změně protokolů k evropsko-středomořské dohodě – Rozhodnutí 2019/217 – Zohlednění samotného obsahu mezinárodní dohody a jejích právních účinků na území třetí strany – Produkty pocházející z nesamosprávného území – Výkon práva na sebeurčení – Bezprostřední a osobní dotčení lidu Západní Sahary – Podmínky

   (Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; rozhodnutí 2019/217)

   (viz body 86–95, 99, 107, 108)

2. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty týkající se jich bezprostředně – Bezprostřední dotčení – Dohoda mezi Evropskou unií a Marockým královstvím o změně protokolů k evropsko-středomořské dohodě – Rozhodnutí 2019/217 – Akt týkající se pouze vztahů mezi Unií a jejími členskými státy – Provedení čistě automatické povahy

   (Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; rozhodnutí 2019/217)

   (viz bod 96)

3. Žaloba na neplatnost – Pravomoc Soudního dvora – Akty přijaté orgány – Posouzení slučitelnosti mezinárodní dohody uzavřené Unií se Smlouvami – Přípustnost – Oznámení schválení mezinárodní dohody druhé straně – Nedostatek pravomoci

   [Článek 19 odst. 3 písm. b) SEU; čl. 267 první pododstavec písm. b) SFEU; rozhodnutí 2019/217]

   (viz body 97, 98)

4. Mezinárodní dohody – Dohody Unie – Dohody, na které se vztahuje mezinárodní právo – Smlouvy a třetí státy – Vyjednávání a uzavírání – Zásada svobodného souhlasu – Lid nesamosprávného území a obyvatelstvo tohoto území – Pojem „obyvatelstvo“ – Obyvatelé území – Zahrnutí – Pojem „lid“ – Politická jednotka a postavení nositele práva na sebeurčení – Zahrnutí

   (Článek 21 odst. 2 SEU)

   (viz bod 129)

5. Mezinárodní dohody – Dohody Unie – Dohody, na které se vztahuje mezinárodní právo – Použití Vídeňské úmluvy o smluvním právu – Smlouvy a třetí státy – Vyjednávání a uzavírání – Zásada svobodného souhlasu – Lid nesamosprávného území a obyvatelstvo tohoto území – Povinnost získat souhlas tohoto lidu – Konzultace s dotyčným obyvatelstvem – Porušení povinnosti

   (Článek 21 odst. 2 SEU)

   (viz bod 130)

6. Mezinárodní dohody – Dohody Unie – Dohody, na které se vztahuje mezinárodní právo – Použití Vídeňské úmluvy o smluvním právu – Smlouvy a třetí státy – Vyjednávání a uzavírání – Zásady – Ze smluv nevznikají ani závazky ani práva třetí straně – Rozsah

   (Článek 21 odst. 1 SEU)

   (viz body 131, 132)

7. Mezinárodní dohody – Dohody Unie – Rozhodnutí Rady o uzavření dohody mezi Evropskou unií a Marockým královstvím o změně protokolů k evropsko-středomořské dohodě – Dohody, na které se vztahuje mezinárodní právo – Použití Vídeňské úmluvy o smluvním právu – Smlouvy a třetí státy – Vyjednávání a uzavírání – Zásada svobodného souhlasu – Lid nesamosprávného území a obyvatelstvo tohoto území – Konzultace s obyvatelstvem – Povinnost získat souhlas tohoto lidu – Porušení – Účinky na platnost uzavření dohody – Existence prostoru Rady pro uvážení – Neexistence vlivu

   (Článek 3 odst. 5 a čl. 21 odst. 1 SEU; článek 207 odst. 1 SFEU; dohoda mezi Evropskou unií a Marockým královstvím o změně protokolů č. 1 a č. 4 k evropsko-středomořské dohodě o přidružení mezi ES a Marokem, bod 10 odůvodnění; rozhodnutí 2019/217)

   (viz body 133–136, 145)

8. Mezinárodní dohody – Dohody Unie – Výklad – Pravomoc unijního soudu – Podmínky – Dohody, na které se vztahuje mezinárodní právo – Použití Vídeňské úmluvy o smluvním právu – Smlouvy a třetí státy – Zásada svobodného souhlasu – Požadavky a právní účinky v rámci výkonu práva lidu na sebeurčení – Nesamosprávné území – Požadavek výslovného souhlasu – Nesprávné právní posouzení

   (Dohoda mezi Evropskou unií a Marockým královstvím o změně protokolů č. 1 a č. 4 k evropsko-středomořské dohodě o přidružení mezi ES a Marokem; rozhodnutí 2019/217)

   (viz body 141, 144, 146–149, 157)

9. Mezinárodní dohody – Dohody Unie – Výklad – Pravomoc unijního soudu – Podmínky – Dohody, na které se vztahuje mezinárodní právo – Použití Vídeňské úmluvy o smluvním právu – Smlouvy a třetí státy – Zásada svobodného souhlasu – Požadavky a právní účinky v rámci výkonu práva lidu na sebeurčení – Nesamosprávné území – Implicitní souhlas – Podmínky – Jasná, konkrétní a podstatná výhoda plynoucí z využívání přírodních zdrojů tohoto území – Nesplněná podmínka – Absence souhlasu

   (Článek 21 odst. 1 SFEU; dohoda mezi Evropskou unií a Marockým královstvím o změně protokolů č. 1 a č. 4 k evropsko-středomořské dohodě o přidružení mezi ES a Marokem; rozhodnutí 2019/217)

   (viz body 152–156, 158–160, 162)

10. Žaloba na neplatnost – Pravomoc unijního soudu – Akty přijaté orgány – Návrh na posouzení slučitelnosti mezinárodní dohody uzavřené Unií s mezinárodním právem – Přípustnost

    (Článek 21 odst. 1 SFEU; dohoda mezi Evropskou unií a Marockým královstvím o změně protokolů č. 1 a č. 4 k evropsko-středomořské dohodě o přidružení mezi ES a Marokem; rozhodnutí 2019/217)

    (viz body 172–176)

11. Kasační opravný prostředek – Kasační opravný prostředek shledaný neopodstatněným – Rozsudek napadený kasačním opravným prostředkem, který zrušil napadené rozhodnutí a zachoval účinky do vyhlášení rozsudku Soudního dvora – Zachování účinků napadeného rozhodnutí Soudním dvorem – Odůvodnění vycházející z důvodů právní jistoty

    (Článek 264 druhý pododstavec SFEU; dohoda mezi Evropskou unií a Marockým královstvím o změně protokolů č. 1 a č. 4 k evropsko-středomořské dohodě o přidružení mezi ES a Marokem; rozhodnutí 2019/217)

    (viz body 183–186)

Shrnutí

Velký senát Soudního dvora dvěma rozsudky, z nichž jeden se týkal spojených věcí C‑778/21 P a C‑798/21 P a druhý spojených věcí C‑779/21 P a C‑799/21 P, zamítl kasační opravné prostředky podané Evropskou komisí a Radou Evropské unie proti dvěma rozsudkům Tribunálu, kterými byla zrušena rozhodnutí Rady, jimiž bylo schváleno uzavření dohod mezi Evropskou unií a Marockým královstvím, na základě žalob na neplatnost podaných Lidovou frontou osvobození Sakía al Hamra a Ria de Oro (Fronta Polisario) proti těmto rozhodnutím.

Rozhodnutím 2019/217 ( 1 ) schválila Rada uzavření Dohody mezi Unií a Marockým královstvím o změně některých protokolů k Evropsko-středomořské dohodě zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Marockým královstvím na straně druhé ( 2 ). Rada rovněž schválila rozhodnutím 2019/441 ( 3 ) uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Marockým královstvím o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu a prováděcího protokolu k ní, jakož i výměnu dopisů připojených k dohodě, a nařízením 2019/440 přidělení rybolovných práv podle uvedené dohody a prováděcího protokolu k této dohodě ( 4 ). Tato dvě rozhodnutí navazovala na rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Rada v. Fronta Polisario (C‑104/16 P, EU:C:2016:973), v němž Soudní dvůr zejména upřesnil, že se Evropsko-středomořská dohoda o přidružení vztahuje pouze na území Marockého království, a nikoli na území Západní Sahary, jakož i na rozsudek ze dne 27. února 2018, Western Sahara Campaign UK (C‑266/16, EU:C:2018:118), v němž Soudní dvůr sledoval do značné míry obdobné úvahy, pokud jde o dohody v oblasti rybolovu s Marockým královstvím ohledně vod přiléhajících k Západní Sahaře.

Dohodou schválenou rozhodnutím 2019/217 byly změněny protokoly k Evropsko-středomořské dohodě o přidružení týkající se režimu dovozu zemědělských produktů, ryb a produktů rybolovu pocházejících z Maroka do Evropské unie a definice pojmu „původní produkty“, které rozšířily celní preference poskytnuté marockým produktům vyváženým do Unie na produkty pocházející ze Západní Sahary vyvážené pod dohledem marockých celních orgánů. Dohoda o rybolovu mezi Evropským společenstvím a Marokem ( 5 ) byla změněna tak, že do působnosti této dohody zahrnula vody přiléhající k území Západní Sahary.

Žalobami podanými v roce 2019 proti těmto aktům ve třech věcech Fronta Polisario v. Rada (T‑279/19, T‑344/19 a T‑356/19) se Fronta Polisario domáhala zrušení napadených rozhodnutí a nařízení.

Tribunál ve věci, v níž byl vydán rozsudek Fronta Polisario v. Rada (T‑279/19) ( 6 ), a ve spojených věcech, v nichž byl vydán rozsudek Fronta Polisario v. Rada (T‑344/19 a T‑356/19) ( 7 ), zrušil napadená rozhodnutí a nařízení, protože nebyl dodržen požadavek souhlasu lidu Západní Sahary. Rada totiž dostatečně nezohlednila všechny relevantní skutečnosti týkající se situace Západní Sahary a neprávem konstatovala, že má prostor pro uvážení při rozhodování, zda je třeba vyhovět požadavku, že lid tohoto území musí vyjádřit svůj souhlas s použitím sporných dohod na tomto území jakožto třetí strana ve vztahu ke sporným dohodám ve smyslu zásady relativního účinku smluv ve spojení se zásadou sebeurčení.

Rada i Komise podaly proti těmto rozsudkům kasační opravný prostředek k Soudnímu dvoru.

Závěry Soudního dvora

K přípustnosti žalob na neplatnost podaných Frontou Polisario k Tribunálu

A. Procesní způsobilost Fronty Polisario

Soudní dvůr zaprvé připomněl, že každá fyzická nebo právnická osoba může za určitých podmínek podat žalobu proti aktům, které jsou jí určeny nebo se jí bezprostředně a osobně dotýkají, jakož i proti nařizovacím aktům, které se jí bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření. Soudní dvůr však již přiznal procesní způsobilost před unijními soudy entitám nezávisle na otázce jejich založení jakožto právnických osob podle vnitrostátního práva.

Fronta Polisario je samozvané osvobozenecké hnutí, které vzniklo s cílem bojovat za nezávislost nesamosprávného území Západní Sahary na Marockém království a za vytvoření svrchovaného saharawinského státu. Vzhledem k tomu, že toto hnutí usiluje, na základě výkonu práva lidu Západní Sahary na sebeurčení, právě o vytvoření státoprávního uspořádání pro toto území, nelze pro účely přiznání Frontě Polisario procesní způsobilosti před unijními soudy požadovat, aby byla konstituována jako právnická osoba v souladu s určitým vnitrostátním právním řádem. Fronta Polisario je kromě toho jedním z legitimních partnerů pro jednání v rámci procesu směřujícího k rozhodnutí o budoucnosti Západní Sahary, který probíhá pod záštitou Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, jejíž rozhodnutí zavazují všechny členské státy a unijní orgány. Z toho vyplývá, že Fronta Polisario, která udržuje rovněž bilaterální právní vztahy na mezinárodní úrovni, má dostatečnou právní existenci k tomu, aby mohla vystupovat v řízení před unijními soudy ( 8 ). Soudní dvůr proto rozhodl, že Tribunál mohl, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, učinit závěr, že Fronta Polisario má procesní způsobilost před unijními soudy ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.

B. Aktivní legitimace Fronty Polisario k podání žaloby

Zadruhé Soudní dvůr zkoumal aktivní legitimaci Fronty Polisario. Pokud jde o otázku, zda je Fronta Polisario bezprostředně dotčena rozhodnutími a napadeným nařízením, připomněl Soudní dvůr nejprve dvě podmínky, které musí být za tímto účelem kumulativně splněny, a sice že napadené opatření má bezprostřední účinky na právní postavení dotyčné osoby a adresátům pověřeným jeho provedením neponechává žádnou volnost uvážení.

V tomto ohledu konstatoval, že se Fronta Polisario žalobami na neplatnost podanými k Tribunálu domáhala ochrany práva lidu Západní Sahary ( 9 ) na sebeurčení, a tedy to, zda je Fronta Polisario bezprostředně dotčena napadenými akty, je třeba posoudit s ohledem na účinky napadených aktů, a tudíž sporných dohod na právní postavení tohoto lidu.

Připomněl, že Fronta Polisario je podle rezolucí nejvyšších orgánů Organizace spojených národů výsadním partnerem pro jednání v rámci procesu směřujícího k rozhodnutí o budoucím statusu Západní Sahary, ačkoli nebyla oficiálně uznána jako výlučná zástupkyně lidu Západní Sahary. Na základě těchto zvláštních okolností lze mít za to, že Fronta Polisario je oprávněna před unijním soudem napadnout legalitu unijního aktu, který má bezprostřední účinky na právní postavení tohoto lidu. V tomto ohledu napadené akty, a tedy i sporné dohody, splňují z důvodu dopadu, který mají na právo lidu Západní Sahary na sebeurčení, právní podmínku, podle níž musí být fyzická nebo právnická osoba bezprostředně dotčena rozhodnutím, které je předmětem její žaloby. S ohledem na článek 73 Charty Organizace spojených národů a na zásadu účinné soudní ochrany musí být tato podmínka v projednávané věci posuzována ve vztahu k právnímu postavení lidu Západní Sahary, který je pro účely projednávaných věcí zastoupen Frontou Polisario.

Rozhodnutí o uzavření mezinárodní dohody je kromě toho konečným aktem v interním právním řádu Unie vyjadřujícím vůli Unie být vázána touto dohodou. Soudní dvůr, který nemá pravomoc zrušit mezinárodní dohodu, připomněl, že toto rozhodnutí představuje napadnutelný akt. Naproti tomu na rozdíl od toho, co tvrdili někteří účastníci řízení, oznámení schválení takové dohody druhé smluvní straně představuje prováděcí opatření, které musí být v zásadě považováno za akt, který není napadnutelný.

Soudní dvůr z toho vyvodil, že Fronta Polisario je bezprostředně dotčena spornými rozhodnutími a v tomto ohledu se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení.

Pokud jde o osobní dotčení Fronty Polisario, Soudní dvůr rovněž potvrdil přístup Tribunálu, podle něhož s ohledem na okolnosti, které vedly k závěru o jejím bezprostředním dotčení, musí být považována za osobně dotčenou napadenými rozhodnutími. V tomto ohledu konstatoval, že lid Západní Sahary, zastoupený Frontou Polisario, je sporným rozhodnutím osobně dotčen, jelikož výslovné zahrnutí území Západní Sahary do působnosti sporných dohod, které Unii zavazují na základě sporných rozhodnutí, mění právní postavení tohoto lidu z důvodu jeho postavení jakožto nositele práva na sebeurčení ve vztahu k tomuto území, přičemž toto postavení jej vymezuje ve vztahu ke všem ostatním osobám nebo entitám, a to i ve vztahu ke všem ostatním subjektům mezinárodního práva.

K souhlasu lidu Západní Sahary se spornými dohodami a k rozsahu soudního přezkumu prováděného Tribunálem

Podle sporných rozhodnutí byly dotčené dohody Unií schváleny poté, co Komise ve spolupráci s Evropskou službou pro vnější činnost přijala „veškerá přiměřená a za stávající situace proveditelná opatření, aby vhodným způsobem zapojila dotčený lid a ujistila se o jeho souhlasu“ ( 10 ). Soudní dvůr však v tomto ohledu uvedl, že většina stávajícího obyvatelstva Západní Sahary není součástí lidu, který je nositelem práva na sebeurčení, tedy lidu Západní Sahary, který byl z velké části vysídlený. Dodal, že existuje rozdíl mezi pojmem „obyvatelstvo“ nesamosprávného území a pojmem „lid“ tohoto území. Posledně uvedený výraz odkazuje na politickou jednotku, která je nositelem práva na sebeurčení, kdežto výraz „obyvatelstvo“ míří na obyvatele daného území.

Soudní dvůr dále připomněl, že podle zásady relativního účinku smluv, která je zásadou obecného mezinárodního práva, ze smluv nevznikají ani závazky ani práva třetí straně. Třetí strana může být v tomto ohledu dotčena prováděním dohody v případě, že je do působnosti této dohody zahrnuto území, vůči němuž je tato třetí strana nositelem svrchovanosti nebo práva na sebeurčení. S prováděním mezinárodní dohody mezi Unií a Marockým královstvím na území Západní Sahary tedy musí lid Západní Sahary souhlasit ( 11 ). Vzhledem k tomu, že činnost Unie na mezinárodní scéně musí zejména přispívat k přísnému dodržování mezinárodního práva a k dodržování zásad Charty Organizace spojených národů ( 12 ), zdůraznil Soudní dvůr, že absence souhlasu lidu Západní Sahary s uvedenými dohodami, jejichž provádění se vztahuje na území Západní Sahary nebo vody k němu přiléhající, může ovlivnit platnost unijních aktů týkajících se uzavření těchto dohod.

K nezbytnosti souhlasu lidu Západní Sahary a identifikaci Fronty Polisario jakožto entity, které by mělo příslušet tento souhlas vyjádřit

Soudní dvůr nejprve poznamenal, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že sporné dohody ukládají lidu Západní Sahary povinnost tím, že přiznávají marockým orgánům určité pravomoci, které mají být vykonávány na území Západní Sahary ( 13 ). I když totiž provádění sporných dohod má ten důsledek, že akty marockých orgánů uskutečněné na území Západní Sahary mají právní účinky, které mění právní postavení lidu tohoto území, nelze mít za to, že uvedené dohody zakládají právní povinnosti k tíži tohoto lidu jako subjektu mezinárodního práva. V tomto ohledu sporné dohody nemají za následek uznání údajné svrchovanosti Maroka nad Západní Saharou ze strany Unie. Stejně tak lid Západní Sahary není například adresátem oprávnění k rybolovu či jiných správních aktů vydávaných marockými orgány v rámci provádění Dohody mezi Evropskou unií a Marockým královstvím o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, kterou by byl povinen uznat, ani není adresátem opatření přijatých unijními orgány a členskými státy ve vztahu k nim. Soudní dvůr tedy konstatoval, že Tribunál vycházel z nesprávného předpokladu, když konstatoval, že vyjádření souhlasu lidu Západní Sahary se spornou dohodou musí být výslovné.

Soudní dvůr nicméně uvedl, že mezinárodní obyčejové právo nestanoví žádnou zvláštní formu pro vyjádření souhlasu třetího subjektu s dohodou, která mu přiznává právo ( 14 ), a nevylučuje, že takový souhlas může být za určitých okolností udělen implicitně. Souhlas lidu nesamosprávného území s mezinárodní dohodou, ve vztahu k níž má postavení třetí strany a která má být použita na území, k němuž se vztahuje jeho právo na sebeurčení, lze tak předpokládat, jsou-li splněny dvě podmínky. Zaprvé, dotčená dohoda nesmí vytvářet závazek k tíži tohoto lidu. Zadruhé musí zejména stanovit, že daný lid jako takový čerpá jasnou, konkrétní, podstatnou a skutečnou výhodu plynoucí z využívání přírodních zdrojů tohoto území, která je přiměřená významu tohoto využívání. Dotčená dohoda musí rovněž stanovit mechanismus pravidelné kontroly umožňující ověřit skutečnou existenci výhody přiznané danému lidu. Dodržení těchto podmínek je nezbytné za účelem zajištění slučitelnosti takové dohody se zásadou prvořadosti zájmů lidu nesamosprávných území, vyplývající z článku 73 Charty OSN a zakotvenou v mezinárodním obyčejovém právu.

Pokud jsou obě podmínky splněny, musí být souhlas daného lidu považován za udělený. Okolnost, že hnutí, které se prezentuje jako legitimní zástupce tohoto lidu, s touto dohodou nesouhlasí, tedy nemůže sama o sobě postačovat k tomu, aby byla zpochybněna existence takového souhlasu. Tento předpoklad lze nicméně vyvrátit, pokud legitimní zástupci tohoto lidu prokáží, že režim výhody přiznané tomuto lidu dotčenou dohodou či případně mechanismus pravidelné kontroly, kterému má takový režim podléhat, nesplňuje uvedené podmínky.

V projednávané věci Soudní dvůr konstatoval, že ačkoli sporné dohody mění právní postavení lidu Západní Sahary v unijním právu z hlediska práva na sebeurčení, které má na tomto území, nezakládají právní povinnosti k tíži tohoto lidu jako subjektu mezinárodního práva. První ze dvou podmínek je tedy splněna.

Co se týče druhé podmínky, Soudní dvůr dospěl k závěru, že ve sporných dohodách zjevně není obsažena výhoda ve prospěch lidu Západní Sahary odpovídající výše uvedeným charakteristikám. Dále upřesňuje, že pokud by z dohody měl v budoucnu mít prospěch lid Západní Sahary v souladu s uvedenými požadavky, možnost, že z této dohody mají prospěch rovněž obyvatelé tohoto území obecně, by nemohla bránit konstatování předpokládaného souhlasu tohoto lidu.

K možnosti dovolávat se mezinárodního práva

Soudní dvůr připomněl, že Unie je povinna vykonávat své pravomoci v souladu s mezinárodním právem, a má tedy v rámci žaloby na neplatnost pravomoc posuzovat slučitelnost mezinárodní dohody uzavřené Unií s pravidly mezinárodního práva. V souladu se Smlouvami jsou tato pravidla pro Unii závazná a přezkum platnosti aktu, jímž Unie takovou mezinárodní dohodu uzavřela, Soudním dvorem se může týkat legality tohoto aktu z hlediska samotného obsahu dotčené mezinárodní dohody ( 15 ). Tribunál tedy mohl správně konstatovat, že se v rámci přezkumu platnosti sporných rozhodnutí lze dovolávat zásady sebeurčení a zásady relativního účinku smluv.

Závěry

Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr žádnému z důvodů vznesených Radou a Komisí na podporu kasačních opravných prostředků nevyhověl, v plném rozsahu je zamítl.

K zachování účinků sporných rozhodnutí v případě zamítnutí kasačních opravných prostředků podaných Radou a Komisí

Ve spojených věcech C‑778/21 P a C‑798/21 P napadený rozsudek zachoval účinky sporného rozhodnutí až do vyhlášení tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že platnost protokolu k provedení dotčené dohody uplynula dne 17. července 2023 a dohoda o rybolovu sama o sobě nepovoluje přístup plavidel Unie do dotyčné „rybolovné oblasti“, Soudní dvůr konstatuje, že podpůrné návrhy Komise a Rady na zachování účinků sporného rozhodnutí se staly bezpředmětnými.

Ve spojených věcech C‑779/21 P a C‑799/21 P vstoupila dohoda uzavřená sporným rozhodnutím v platnost dne 19. července 2019. Vzhledem k tomu, že zrušení tohoto rozhodnutí bez zachování jeho účinků na omezenou dobu může mít závažné negativní důsledky pro vnější činnost Unie a zpochybnit právní jistotu mezinárodních závazků, které přijala a jež zavazují orgány a členské státy, rozhodl Soudní dvůr zachovat jeho účinky na dobu dvanácti měsíců ode dne vyhlášení rozsudku.

( 1 ) – Rozhodnutí Rady (EU) 2019/217 ze dne 28. ledna 2019 o uzavření Dohody ve formě výměny dopisů mezi Evropskou unií a Marockým královstvím o změně protokolů č. 1 a č. 4 k Evropsko-středomořské dohodě zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Marockým královstvím na straně druhé (Úř. věst. 2019, L 34, s. 1).

( 2 ) – Evropsko-středomořská dohoda zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Marockým královstvím na straně druhé, podepsaná v Bruselu dne 26. února 1996 (Úř. věst. 2000, L 70, s. 2; Zvl. vyd. 11/33, s. 175).

( 3 ) – Rozhodnutí Rady (EU) 2019/441 ze dne 4. března 2019 o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Marockým královstvím o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu, prováděcího protokolu k ní a výměny dopisů připojené k této dohodě (Úř. věst. 2019, L 77, s. 4).

( 4 ) – Nařízení Rady (EU) 2019/440 ze dne 29. listopadu 2018 o přidělení rybolovných práv podle Dohody mezi Evropskou unií a Marockým královstvím o partnerství v oblasti udržitelného rybolovu a prováděcího protokolu k této dohodě (Úř. věst. 2019, L 77, s. 1, dále jen „napadené nařízení“).

( 5 ) – Dohoda mezi Evropským společenstvím a Marockým královstvím o partnerství v odvětví rybolovu (Úř. věst. 2006, L 141, s. 4).

( 6 ) – Rozsudek ze dne 29. září 2021, Fronta Polisario v. Rada (T‑279/19, EU:T:2021:639).

( 7 ) – Rozsudek ze dne 29. září 2021, Fronta Polisario v. Rada (T‑344/19 a T‑356/19, EU:T:2021:640).

( 8 ) – Soudní dvůr v tomto ohledu upřesnil, že otázka, zda tato entita může legitimně zastupovat zájmy lidu Západní Sahary, se týká toho, zda je tato entita aktivně legitimována k podání žaloby na neplatnost sporného rozhodnutí, a nikoliv toho, zda je či není způsobilá jednat v řízení před unijním soudem.

( 9 ) – Viz rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Rada v. Fronta Polisario (C‑104/16 P, EU:C:2016:973, body 88, 91 a 105).

( 10 ) – Bod 10 odůvodnění rozhodnutí 2019/217 a bod 11 odůvodnění rozhodnutí 2019/441.

( 11 ) – Viz rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Rada v. Fronta Polisario (C‑104/16 P, EU:C:2016:973, bod 106).

( 12 ) – Článek 3 odst. 5 a čl. 21 odst. 1 SEU.

( 13 ) – Rozsudky ze dne 29. září 2021, Fronta Polisario v. Rada (T‑279/19, EU:T:2021:639, body 322 a 323), a ze dne 29. září 2021, Fronta Polisario v. Rada (T‑344/19 a T‑356/19, EU:T:2021:640, bod 318).

( 14 ) – Viz rozsudek Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti ze dne 7. června 1932, věc „Svobodná celní pásma Horního Savojska a Pays de Gex“ (Recueil CPJI 1927, série A/B, č. 46, s. 148).

( 15 ) – Rozsudek ze dne 27. února 2018, Western Sahara Campaign UK (C‑266/16, EU:C:2018:118, body 47 až 51).