Věc C‑236/23

Mutuelle assurance des travailleurs mutualistes (Matmut)

v.

TN
a
MAAF assurances SA
a
Fonds de garantie des assurances obligatoires de dommages (FGAO)
a
PQ

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Cour de cassation (Kasační soud, Francie)]

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 19. září 2024

„Řízení o předběžné otázce – Povinné pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel – Směrnice 2009/103/ES – Články 3 a 13 – Pojistná smlouva uzavřená na základě úmyslného nepravdivého prohlášení o obvyklém řidiči – Vnitrostátní právní úprava, která prohlašuje možnost namítat vůči ‚cestujícímu poškozenému nehodou‘, který je rovněž pojistníkem, neplatnost pojistné smlouvy vyplývající z úmyslného nepravdivého prohlášení, které učinil v okamžiku uzavření smlouvy – Zneužití práva – Žaloba podaná proti pojistníkovi za účelem uplatnění jeho odpovědnosti z důvodu jeho úmyslného nepravdivého prohlášení“

Sbližování právních předpisů – Pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel – Rozsah pojistného krytí poskytnutého z povinného pojištění ve prospěch třetích osob – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví možnost namítat vůči cestujícímu poškozenému nehodou neplatnost pojistné smlouvy vyplývající z úmyslného nepravdivého prohlášení pojistníka – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví možnost pojistitele podat žalobu proti pojistníkovi, aby získal plné navrácení částek vyplacených na základě plnění pojistné smlouvy – Nepřípustnost – Podmínky – Výjimka – Zneužití práva

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103, čl. 3 první pododstavec a čl. 13 odst. 1 a 2)

(viz body 32, 33, 35, 37, 43, 46, 47, 50–36, výrok)

Shrnutí

Soudní dvůr, kterému Cour de cassation (Kasační soud, Francie) předložil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, upřesnil rozsah pojistného krytí poskytnutého povinným pojištěním občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel poškozeným třetím osobám. Uvedl tak, že směrnice 2009/103 ( 1 ) brání, s výjimkou případu zneužití práva, vnitrostátní právní úpravě, podle které se vůči cestujícímu ve vozidle poškozeném dopravní nehodou, jenž je rovněž pojistníkem, lze dovolávat neplatnosti smlouvy o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel vyplývající z nepravdivého prohlášení tohoto pojistníka učiněného při uzavření smlouvy. V případě nemožnosti namítat takovou neplatnost vůči takovému poškozenému cestujícímu a při neexistenci zneužití práva brání tato směrnice vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje pojistiteli uplatnit vůči tomuto cestujícímu nárok na náhradu částek zaplacených na základě pojistné smlouvy.

V říjnu 2012 uzavřel PQ se společností Matmut smlouvu o pojištění motorových vozidel, v níž prohlásil, že je jediným řidičem pojištěného vozidla. V září 2013 se toto vozidlo řízené TN, jenž byl pod vlivem alkoholu, stalo účastníkem dopravní nehody s jiným vozidlem, pojištěným u jiné společnosti. PQ, který byl spolujezdcem v prvně jmenovaném vozidle, byl při nehodě zraněn.

TN byl stíhán před tribunal correctionnel (trestní soud, Francie) a uznán vinným zejména z neúmyslného ublížení na zdraví, kterého se dopustil vůči PQ. Tento soud prohlásil neplatnost pojistné smlouvy z důvodu úmyslného nepravdivého prohlášení pojištěného ohledně totožnosti obvyklého řidiče dotčeného vozidla. Tento rozsudek byl potvrzen cour d’appel de Lyon (odvolací soud v Lyonu, Francie), který však rozhodl, že neplatnost dotčené pojistné smlouvy nelze vůči PQ namítat, neboť podle práva Evropské unie nelze neplatnost pojistné smlouvy z důvodu úmyslného nepravdivého prohlášení pojištěného namítat vůči cestujícím poškozeným dopravní nehodou nebo jejich právním nástupcům.

Předkládající soud, k němuž byl podán kasační opravný prostředek proti tomuto rozsudku, si klade otázku, zda neplatnost pojistné smlouvy může být namítána vůči poškozenému cestujícímu, pokud je zároveň pojistníkem a původcem úmyslného nepravdivého prohlášení, které vedlo k neplatnosti této smlouvy. Předkládající soud si rovněž klade otázku, zda v případě, že by bylo určeno, že tuto neplatnost nelze namítat vůči takovému poškozenému, by mohl pojistitel podat proti tomuto poškozenému žalobu, aby dosáhl vrácení všech částek, které mu zaplatil na základě plnění smlouvy.

Závěry Soudního dvora

Zaprvé Soudní dvůr připomněl, že cíl ochrany osob poškozených dopravními nehodami způsobenými těmito vozidly byl unijním normotvůrcem trvale sledován a posilován. Zdůraznil, že podle směrnice 2009/103 ( 2 ) nemůže pojišťovna pojišťující občanskoprávní odpovědnost z provozu motorových vozidel odmítnout vyplatit náhradu škody třetím osobám poškozeným nehodou způsobenou pojištěným vozidlem s odvoláním na zákonná ustanovení nebo smluvní ujednání obsažená v pojistné smlouvě, která vylučuje z pojistného krytí škody způsobené poškozeným třetím osobám z důvodu zejména užívání nebo řízení pojištěného vozidla osobami, které nejsou oprávněny řídit toto vozidlo.

Pokud jde o postavení poškozeného dopravní nehodou, Soudní dvůr připomněl, že cíl ochrany poškozených vyžaduje, aby právní situace osoby, která byla pojištěna pro řízení vozidla, ale která byla cestujícím ve vozidle v okamžiku téže nehody, byla postavena na roveň právní situaci jakékoli jiné osoby cestující ve vozidle, která byla poškozena touto nehodou. Skutečnost, že cestujícím při dopravní nehodě byl pojistník, tak neumožňuje vyloučit tuto osobu z pojmu „třetí osoba poškozená nehodou“ ( 3 ). Totéž platí, pokud pojistník není obvyklým řidičem vozidla zúčastněného na dopravní nehodě. Okolnost, že v okamžiku, kdy došlo k dopravní nehodě, byl PQ pojistníkem a cestujícím v dotčeném vozidle, tudíž nemá vliv na jeho postavení „třetí osoby poškozené nehodou“.

Zadruhé, pokud jde o možnost namítat vůči PQ neplatnost dotčené pojistné smlouvy vyplývající z jeho nepravdivého prohlášení učiněného při uzavření této smlouvy, pokud jde o totožnost obvyklého řidiče dotyčného vozidla, Soudní dvůr uvedl, že okolnost, že pojišťovna uzavřela pojistnou smlouvu na základě opomenutí nebo nepravdivých prohlášení ze strany pojistníka, neumožňuje této pojišťovně namítat tuto neplatnost vůči třetí poškozené osobě, aby se zprostila své povinnosti nahradit mu škodu vzniklou v důsledku nehody způsobené pojištěným vozidlem. Na takovou situaci se totiž nevztahuje pouze výjimka z povinnosti pojišťoven nahradit třetím osobám poškozeným dopravní nehodou náhradu škody stanovená směrnicí 2009/103 ( 4 ).

S ohledem na skutečnost, že PQ není pouze cestujícím poškozeným dotčenou dopravní nehodou, který se domáhá náhrady škody, ale i pojistníkem, který učinil nepravdivé prohlášení, které vedlo k neplatnosti pojistné smlouvy, Soudní dvůr zdůraznil, že směrnice 2009/103 neobsahuje ustanovení upravující případné zneužití práva pojistníkem. Nicméně se na něj vztahuje dodržování obecné právní zásady, podle níž se právní subjekty nemohou podvodně nebo zneužívajícím způsobem dovolávat norem unijního práva. Na základě této zásady musí členský stát odepřít použití ustanovení unijního práva, jsou-li osobou uplatňována nikoli za účelem dosažení cílů těchto ustanovení, ale za účelem získání výhody, kterou této osobě přiznává unijní právo, zatímco objektivní podmínky pro přiznání požadované výhody jsou splněny pouze formálně. Pokud jde v projednávané věci zaprvé o otázku, zda bylo dosaženo cíle sledovaného směrnicí 2009/103, Soudní dvůr uvedl, že s výhradou ověření předkládajícím soudem je patrně dosaženo cíle ochrany osob poškozených dopravními nehodami, jelikož PQ je obětí dotčené nehody, který se domáhá náhrady škody. Pokud jde dále o subjektivní prvek spočívající v záměru získat výhodu vyplývající z unijní právní úpravy umělým vytvořením podmínek vyžadovaných pro její získání, nejeví se, s výhradou ověření předkládajícím soudem, že PQ učinil nepravdivá prohlášení za hlavním účelem dovolávat se ustanovení směrnice 2009/103 a obejít vnitrostátní ustanovení týkající se zákonných podmínek neplatnosti pojistné smlouvy. Nepravdivé prohlášení PQ by totiž bylo učiněno, aby bylo vozidlo TN pojištěno za výhodnějších podmínek, než kdyby byla pojistiteli známa totožnost obvyklého řidiče tohoto vozidla. S ohledem na výše uvedené se nejeví, s výhradou ověření předkládajícím soudem, že PQ porušil zásadu zákazu zneužití práva. Neplatnost smlouvy o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, vyplývající z nepravdivého prohlášení PQ učiněného při uzavření této smlouvy, tedy nemůže být vůči němu namítána.

Zatřetí, pokud jde o možnost pojistitele domoci se od PQ vrácení veškerých částek, které mu zaplatil na základě plnění pojistné smlouvy, prostřednictvím žaloby založené na úmyslném protiprávním jednání, kterého se PQ dopustil při uzavírání této smlouvy, Soudní dvůr připomněl, že zákonné podmínky platnosti pojistné smlouvy, jakož i podmínky týkající se vzniku odpovědnosti pojistníka z důvodu nepravdivých prohlášení v okamžiku uzavření pojistné smlouvy, se řídí právem členských států. Vnitrostátní ustanovení upravující tyto podmínky však nemohou směrnici 2009/103 zbavit jejího užitečného účinku. Za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, přitom vnitrostátní právní úprava, která pojistiteli umožňuje prostřednictvím žaloby podané proti cestujícímu poškozenému nehodou, který je rovněž pojistníkem a autorem nepravdivého prohlášení učiněného v okamžiku uzavření pojistné smlouvy, získat vrácení všech částek vyplacených uvedenému poškozenému cestujícímu na základě této smlouvy, může tuto osobu definitivně a nepřiměřeně zbavit ochrany, kterou směrnice 2009/103 poskytuje poškozeným takovými nehodami. Taková právní úprava totiž může nepřiměřeně omezit právo tohoto jednotlivce na náhradu škody z povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel.

( 1 ) – Článek 3 první pododstavec a čl. 13 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES ze dne 16. září 2009 o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění (Úř. věst. 2009, L 263, s. 11).

( 2 ) – Zejména podle čl. 13 odst. 1 prvního pododstavce směrnice 2009/103.

( 3 ) – Jak je stanoveno v čl. 13 odst. 1 první pododstavci směrnice 2009/103.

( 4 ) – Podle čl. 13 odst. 1 prvního a druhého pododstavce může pojišťovna odmítnout poskytnout náhradu škody třetím osobám poškozeným dopravní nehodou pouze v případě, že vozidlo, které způsobilo škodu, bylo používáno nebo řízeno osobami, které k tomu nejsou výslovně či nepřímo oprávněny, a pokud třetí poškozené třetí osoby dobrovolně nastoupily do tohoto vozidla s vědomím, že bylo odcizeno.