Věc C‑202/24

MA

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Supreme Court (Irsko)]

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 29. července 2024

„Řízení o předběžné otázce – Dohoda o obchodu a spolupráci mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii na jedné straně a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska na straně druhé – Předání osoby do Spojeného království za účelem trestního stíhání – Pravomoc vykonávajícího justičního orgánu – Riziko porušení základního práva – Článek 49 odst. 1 a čl. 52 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie – Zásada legality trestných činů a trestů – Změna systému podmíněného propuštění nepříznivá pro tuto osobu“

1. Justiční spolupráce v trestních věcech – Dohoda o obchodu a spolupráci se Spojeným královstvím – Předávání odsouzených nebo podezřelých osob vystavujícím justičním orgánům – Povinnost ctít základní práva a obecné právní zásady – Odmítnutí výkonu zatýkacího rozkazu v případě rizika porušení základního práva – Podmínky – Nepoužitelnost Listiny základních práv na Spojené království – Neexistence vlivu

   (Listina základních práv Evropské unie, čl. 51 odst. 1; Dohoda o obchodu a spolupráci EU a ESAE-Spojené království, čl. 524 odst. 2 a články 600 až 604)

   (viz body 46, 49, 51)

2. Justiční spolupráce v trestních věcech – Dohoda o obchodu a spolupráci se Spojeným královstvím – Předávání odsouzených nebo podezřelých osob vystavujícím justičním orgánům – Povinnost ctít základní práva a obecné právní zásady – Odmítnutí výkonu zatýkacího rozkazu v případě rizika porušení čl. 49 odst. 1 Listiny základních práv – Podmínky – Retroaktivní změna rozsahu trestu, který bylo možné uložit – Reálné riziko vyššího trestu, než který bylo možné původně uložit – Objektivní, spolehlivé, přesné a řádně aktualizované informace prokazující existenci takového rizika

   [Listina základních práv Evropské unie, čl. 49 odst. 1; Dohoda o obchodu a spolupráci EU a ESAE-Spojené království, čl. 3 odst. 1, čl. 524 odst. 1 a 2, čl. 602 odst. 2, čl. 603 odst. 2, čl. 604 písm. c) a čl. 613 odst. 2; rámcové rozhodnutí Rady 2002/584]

   (viz body 70–82, 84–91, 97, 57 a výrok)

3. Základní práva – Listina základních práv – Zásada legality trestných činů a trestů – Zakotvení v Listině základních práv i v Evropské úmluvě o lidských právech – Stejný význam a rozsah – Úroveň ochrany zajištěná Listinou, která neporušuje úroveň zaručenou uvedenou Úmluvou

   (Listina základních práv Evropské unie, čl. 49 odst. 1)

   (viz bod 92)

Shrnutí

Velký senát Soudního dvora, kterému Supreme Court (Nejvyšší soud, Irsko) předložil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, upřesňuje povinnosti vykonávajícího justičního orgánu, pokud osoba, na kterou se vztahuje zatýkací rozkaz vydaný na základě Dohody o obchodu a spolupráci se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska ( 1 ) namítá riziko porušení základního práva v případě předání do Spojeného království.

Soudce Magistrates’ Courts of Northern Ireland (Soud prvního stupně Severního Irska, Spojené království) vydal čtyři zatýkací rozkazy na MA pro trestné činy související s terorismem, které měly být údajně spáchány v červenci roku 2020, za některé z nichž lze uložit doživotní trest odnětí svobody.

Na podzim roku 2022 nařídil High Court (Vrchní soud, Irsko) předání MA do Spojeného království. MA podal proti tomuto rozhodnutí kasační opravný prostředek k předkládajícímu soudu. Tvrdí, že jeho předání do Spojeného království je neslučitelné se zásadou legality trestných činů a trestů zakotvenou zejména v článku 7 EÚLP ( 2 ).

Předkládající soud upřesňuje, že v případě předání MA do Spojeného království a jeho odsouzení v uvedeném státě se jeho případné podmíněné propuštění bude řídit právní úpravou Spojeného království přijatou po údajném spáchání inkriminovaných trestných činů. Podmíněné propuštění osoby odsouzené za takové trestné činy, z nichž je MA podezřelý, musí nyní schválit specializovaný orgán a může k němu dojít až poté, co tato osoba vykoná dvě třetiny trestu. Tak tomu nebylo v případě předchozí právní úpravy, která stanovila automatické podmíněné propuštění poté, co odsouzený vykonal polovinu svého trestu.

V této souvislosti, zejména s ohledem na záruky, které skýtá soudní systém Spojeného království, pokud jde o uplatňování EÚLP, a vzhledem k tomu, že nebyl prokázán žádný systémový nedostatek, který by v případě předání MA znamenal pravděpodobné a hrubé porušení práv zaručených EÚLP, a s ohledem na možnost MA obrátit se na Evropský soud pro lidská práva, odmítl předkládající soud argumentaci MA vycházející z rizika porušení článku 7 EÚLP.

Tento soud si nicméně klade otázku, zda lze dospět k podobnému závěru, pokud jde o riziko porušení čl. 49 odst. 1 Listiny ( 3 ), který mimo jiné stanoví, že nesmí být uložen trest přísnější, než jaký bylo možno uložit v době spáchání trestného činu. Mimoto se předkládající soud zamýšlí nad pravomocí vykonávajícího státu rozhodnout o argumentaci vycházející z neslučitelnosti ustanovení o trestech, která budou pravděpodobně uplatněna ve vystavujícím státě, s čl. 49 odst. 1 Listiny, když vystavující stát není povinen Listinu dodržovat a Soudní dvůr nastavil vysoké požadavky pro zohlednění rizika porušení základních práv ve vystavujícím členském státě.

Závěry Soudního dvora

Zaprvé Soudní dvůr poté, co vyloučil použitelnost rámcového rozhodnutí 2002/584 ( 4 ) na výkon zatýkacích rozkazů dotčených ve věci v původním řízení, uvedl, že ze struktury hlavy VII třetí části Dohody o obchodu a spolupráci, která se týká spolupráce v oblasti trestních věcí, a zejména z funkcí článků 600 až 604 téže dohody ( 5 ), vyplývá, že členský stát může odmítnout výkon zatýkacího rozkazu vydaného Spojeným královstvím pouze z důvodů vyplývajících z Dohody o obchodu a spolupráci.

V této souvislosti, jak připomíná čl. 524 odst. 2 Dohody o obchodu a spolupráci, mají členské státy povinnost dodržovat Listinu, neboť rozhodnutí o předání představuje uplatňování unijního práva ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny. Vykonávající justiční orgány členských států jsou tedy povinny zajistit dodržování základních práv, jež osobě, na kterou byl vydán zatýkací rozkaz na základě Dohody o obchodu a spolupráci, přiznává mimo jiné čl. 49 odst. 1 Listiny, aniž je v tomto ohledu relevantní okolnost, že Listina není ve Spojeném království použitelná.

Zadruhé Soudní dvůr zdůraznil, že požadavek provést dvoufázový přezkum, který vyplývá z judikatury týkající se rámcového rozhodnutí 2002/584 ( 6 ), nelze vztáhnout na Dohodu o obchodu a spolupráci. Zjednodušený a efektivní systém předávání zavedený tímto rámcovým rozhodnutím je totiž založen na zásadě vzájemné důvěry, která je specifickým rysem vztahů mezi členskými státy, z níž vyplývá domněnka dodržování základních práv vystavujícím členským státem. Zajisté není vyloučeno, že mezinárodní dohoda může zakládat vysokou úroveň důvěry mezi členskými státy a určitými třetími zeměmi, jako jsou některé členské státy Evropského hospodářského prostoru. Tato úvaha však nemůže být rozšířena na všechny třetí země, a zejména pak nikoli na Spojené království.

Dohoda o obchodu a spolupráci předně nezavádí mezi Unií a Spojeným královstvím výsadní vztahy, které by mohly odůvodnit tuto vysokou úroveň důvěry. Spojené království především není součástí evropského prostoru bez vnitřních hranic, jehož budování umožňuje mimo jiné právě zásada vzájemné důvěry. Dále, i když ze znění Dohody o obchodu a spolupráci vyplývá, že spolupráce mezi Spojeným královstvím a členskými státy je založena na dlouhodobé úctě k ochraně základních práv a svobod osob ( 7 ), není tato spolupráce prezentována tak, že spočívá na zachování vzájemné důvěry mezi dotčenými státy, která existovala před vystoupením Spojeného království z Unie dne 31. ledna 2020. A konečně existují podstatné rozdíly mezi ustanoveními Dohody o obchodu a spolupráci týkajícími se mechanismu předávání a odpovídajícími ustanoveními rámcového rozhodnutí 2002/584.

Zatřetí Soudní dvůr za těchto podmínek upřesnil přezkum, k němuž je vykonávající justiční orgán povinen, pokud před ním dotyčná osoba namítá existenci rizika porušení čl. 49 odst. 1 Listiny v případě předání do Spojeného království. Zdůrazňuje, že povinnost dodržovat základní práva tento vykonávající justiční orgán nutí k tomu, aby po náležitém přezkumu konkrétně určil, zda existují vážné důvody se domnívat, že uvedená osoba je vystavena reálnému riziku takového porušení. Za tímto účelem musí vykonávající justiční orgán zkoumat všechny relevantní skutečnosti pro posouzení předvídatelné situace vyžádané osoby v případě jejího předání do Spojeného království, což na rozdíl od výše uvedeného dvoufázového přezkumu předpokládá, že se současně zohlední jak pravidla a praxe obecně existující v této zemi, tak zvláštnosti individuální situace této osoby. Může odmítnout vyhovět zatýkacímu rozkazu vydanému na základě Dohody o obchodu a spolupráci pouze tehdy, má-li k dispozici s ohledem na individuální situaci vyžádané osoby objektivní, spolehlivé, přesné a řádně aktualizované informace prokazující pádné důvody domnívat se, že existuje reálné riziko porušení čl. 49 odst. 1 Listiny.

Kromě toho před tím, než vykonávající justiční orgán může odmítnout výkon zatýkacího rozkazu, musí si v souladu s povinností vzájemné pomoci v dobré víře stanovenou v čl. 3 odst. 1 Dohody o obchodu a spolupráci předem vyžádat od vystavujícího justičního orgánu informace týkající se právních pravidel vystavujícího státu a způsobu, jakým mohou být uplatněna na individuální situaci vyžádané osoby, jakož i případně další záruky k vyloučení rizika porušení čl. 49 odst. 1 Listiny.

Na posledním místě, pokud jde o dosah posledně uvedeného ustanovení, upřesnil Soudní dvůr, že opatření týkající se výkonu trestu bude s tímto ustanovením neslučitelné pouze tehdy, pokud bude mít za následek retroaktivní změnu samotného rozsahu trestu, který bylo možné uložit v den spáchání dotčeného trestného činu, která by znamenala uložení přísnějšího trestu. Tak tomu není, pokud se toto opatření omezuje na prodloužení časové hranice pro podmíněné propuštění. Jinak tomu však může být zejména tehdy, pokud uvedené opatření v podstatě ruší možnost podmíněného propuštění nebo je součástí souboru opatření, která vedou ke zhoršení inherentní povahy trestu, jenž bylo původně možné uložit.

( 1 ) – Dohoda o obchodu a spolupráci mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii na jedné straně a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska na straně druhé (Úř. věst. 2021, L 149, s. 10).

( 2 ) – Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsaná v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“).

( 3 ) – Listina základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

( 4 ) – Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. 2002, L 190, s. 1; Zvl. vyd. 19/06, s. 34).

( 5 ) – Tyto články se týkají zejména případů odmítnutí výkonu zatýkacího rozkazu vydaného na základě Dohody o obchodu a spolupráci, jakož i záruk, které musí vystavující stát poskytnout v určitých případech.

( 6 ) – Pokud jde o výkon evropského zatýkacího rozkazu, vykonávající justiční orgán musí v rámci první fáze určit, zda existují informace nasvědčující existenci reálného rizika, že ve vystavujícím členském státě dojde k porušení relevantního základního práva buď z důvodu systémových či celoplošných nedostatků, nebo z důvodu nedostatků, které obzvláště ovlivňují objektivně určitelnou skupiny osob. V rámci druhé fáze musí konkrétně a přesně ověřit, do jaké míry mohou mít nedostatky zjištěné v první fázi dopad na osobu, na kterou se vztahuje evropský zatýkací rozkaz, a zda s ohledem na její osobní situaci existují závažné a prokazatelné důvody se domnívat, že této osobě hrozí reálné riziko porušení relevantního základního práva v případě předání do vystavujícího členského státu.

( 7 ) – Ustanovení § 524 odst. 1 Dohody o obchodu a spolupráci.