Věc C‑601/22

Umweltverband WWF Österreich
a
ÖKOBÜRO – Allianz der Umweltbewegung
a
Naturschutzbund Österreich
a
Umweltdachverband
a
Wiener Tierschutzverein

v.

Tiroler Landesregierung

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Landesverwaltungsgericht Tirol (Správní soud spolkové země Tyrolsko, Rakousko)]

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 11. července 2024

„Řízení o předběžné otázce – Platnost a výklad – Ochrana přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin – Směrnice 92/43/EHS – Článek 12 odst. 1 – Systém přísné ochrany živočišných druhů – Příloha IV – Canis lupus (vlk obecný) – Rovné zacházení s členskými státy – Článek 16 odst. 1 – Vnitrostátní povolení odstřelu volně žijícího jedince živočišného druhu canis lupus – Vyhodnocení stavu populací příslušného druhu z hlediska ochrany – Zeměpisný rozsah – Určení škody – Jiné uspokojivé řešení“

1. Životní prostředí – Ochrana přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin – Směrnice 92/43 – Přísná ochrana živočišných druhů uvedených v příloze IV písm. a) – Přísná ochrana druhu canis lupus (vlk obecný) – Vyloučení populací vlka nacházejících se na území některých členských států uvedených v uvedené příloze – Populace vlka přítomná v Rakousku, která nespadá pod toto vyloučení – Platnost s ohledem na zásadu rovnosti mezi členskými státy

   (Článek 4 odst. 2 SEU; směrnice Rady 92/43, čl. 12 odst. 1 a příloha IV)

   (viz body 32–39, 42–46, výrok 1)

2. Předběžné otázky – Posouzení platnosti – Návrh na určení nečinnosti orgánu Unie – Nepřípustnost

   (Články 265 a 267 SFEU)

   (viz bod 41)

3. Životní prostředí – Ochrana přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin – Směrnice 92/43 – Přísná ochrana živočišných druhů uvedených v příloze IV písm. a) – Výjimky – Podmínky – Zachování dotyčných populací druhů v příznivém stavu z hlediska jejich ochrany – Hodnocení stavu ochrany těchto druhů – Zohlednění místní a vnitrostátní úrovně a případně přeshraniční úrovně

   [Článek 191 odst. 2 SFEU; směrnice Rady 92/43, čl. 1 písm. i), články 12 až 14, čl. 15 písm. a) a b) a čl. 16 odst. 1]

   (viz body 49–66, výrok 2)

4. Životní prostředí – Ochrana přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin – Směrnice 92/43 – Přísná ochrana živočišných druhů uvedených v příloze IV písm. a) – Výjimky – Prevence závažných škod, zejména na úrodě, dobytku, lesích, rybolovu, vodách a ostatních typech majetku – Pojem „závažné škody“ – Budoucí nepřímé škody, jež nelze přičítat jedinci živočišného druhu, na kterého se vztahuje výjimka – Vyloučení

   [Směrnice Rady 92/43, článek 12 a čl. 16 odst. 1 písm. b) a příloha IV písm. a)]

   (viz body 69–75, výrok 3)

5. Životní prostředí – Ochrana přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin – Směrnice 92/43 – Přísná ochrana živočišných druhů uvedených v příloze IV písm. a) – Výjimky – Podmínky – Neexistence jiného uspokojivého řešení – Posouzení příslušnými vnitrostátními orgány – Zohlednění hospodářských důsledků zamýšleného řešení – Meze – Poměření s obecným cílem zachování nebo obnovy příznivého stavu z hlediska ochrany dotčeného živočišného druhu

   (Směrnice Rady 92/43, čl. 2 odst. 3, článek 12 a čl. 16 odst. 1)

   (viz body 78–86, výrok 4)

Shrnutí

Soudní dvůr, kterému Landesverwaltungsgericht Tirol (Správní soud spolkové země Tyrolsko, Rakousko) předložil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, potvrdil platnost článku 12 a přílohy IV směrnice o stanovištích ( 1 ), kterým se zavádí systém přísné ochrany některých živočišných druhů, a dále upřesnil podmínky pro použití režimu výjimky z této ochrany, který stanoví článek 16 této směrnice.

V roce 2022 se ukázalo, že volně žijící jedinec zvířete náležejícího ke druhu canis lupus (vlk obecný) několikrát zaútočil na ovce ve spolkové zemi Tyrolsko. Vzhledem k tomu, že Tiroler Landesregierung (vláda spolkové země Tyrolsko, Rakousko) měla za to, že tento vlk představuje vážné bezprostřední nebezpečí pro pasoucí se zvířata a zemědělské plodiny, povolila odstřel uvedeného vlka, přičemž jej vyloučila z přísné ochrany, které tento živočišný druh požívá na základě článku 12 a přílohy IV směrnice o stanovištích.

V této souvislosti podalo několik organizací na ochranu zvířat a životního prostředí žalobu k předkládajícímu soudu, v níž tvrdí, že rozhodnutí o odstřelu nesplňuje podmínky pro udělení výjimky stanovené v článku 16 této směrnice.

Vzhledem k tomu, že populace vlků se v Rakousku od vstupu směrnice o stanovištích v platnost vyvíjela, klade si tento soud jednak otázku, zda je čl. 12 odst. 1 této směrnice ve spojení s její přílohou IV platný s ohledem na zásadu rovnosti mezi členskými státy, protože tato příloha vylučuje některé populace vlků nacházející se na území jiných členských států ze systému přísné ochrany zavedeného článkem 12 této směrnice, avšak nevylučuje z něj populaci vlků v Rakousku. Předkládající soud se dále táže na podmínky pro udělení výjimky z této přísné ochrany podle článku 16 této směrnice.

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr zaprvé připomenul, že platnost unijního aktu musí být posuzována na základě skutečností, které měl unijní normotvůrce k dispozici ke dni přijetí dotčené právní úpravy. V této souvislosti Rakouská republika při svém přistoupení k Unii dne 1. ledna 1995 nevznesla žádnou výhradu, pokud jde o zařazení populace vlků vyskytující se na jejím území do přílohy IV směrnice o stanovištích, ani nepředložila žádný důkaz, který by mohl prokázat, že se tato populace nacházela v situaci srovnatelné se situací jiných členských států, jejichž populace vlků byla k témuž datu vyloučena ze systému přísné ochrany.

Kromě toho příznivý vývoj, který populace vlků zaznamenala na rakouském území po tomto přistoupení, přesně odpovídá jednomu z cílů sledovaných směrnicí o stanovištích a může být zohledněn pro účely přizpůsobení tohoto složitého technického rámce, který se vyvíjí. V této souvislosti je třeba uvést, že i když směrnice o stanovištích umožňuje přizpůsobit svoji přílohu IV technickému a vědeckému pokroku ( 2 ) a také za předpokladu, že by unijní normotvůrce byl povinen jednat ve smyslu vynětí populace vlků v Rakousku ze systému přísné ochrany, případná nečinnost uvedeného normotvůrce nemůže v rámci mechanismu řízení o předběžné otázce představovat důvod neplatnosti článku 12 uvedené směrnice ve spojení s její přílohou IV.

Vlk v každém případě podléhá přísné ochraně podle Bernské úmluvy o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť ( 3 ), jíž je Unie smluvní stranou a kterou je podle mezinárodního práva vázána. Dále vzhledem k tomu, že cílem směrnice o stanovištích je zajistit obnovu a zachování přírodních stanovišť, druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany, se ochrana stanovená v článku 12 uvedené směrnice vztahuje i na druhy, které dosáhly takovéhoto stavu z hlediska ochrany, přičemž tyto druhy musí být chráněny proti jakémukoliv zhoršení tohoto stavu.

S ohledem na tyto úvahy dospěl Soudní dvůr k závěru, že neexistují skutečnosti, které by mohly zpochybnit platnost čl. 12 odst. 1 směrnice o stanovištích ve spojení s přílohou IV této směrnice.

Zadruhé, pokud jde o podmínky pro udělení výjimky ze systému přísné ochrany zavedeného směrnicí o stanovištích, připomenul Soudní dvůr nejprve, že čl. 16 odst. 1 této směrnice opravňuje členské státy odchýlit se od této ochrany za podmínky, že tato výjimka nemá negativní dopad na zachování populací dotyčných druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření, v příznivém stavu z hlediska jejich ochrany.

V této souvislosti musí příslušný vnitrostátní orgán určit zaprvé stav populací příslušného druhu z hlediska jejich ochrany a zadruhé dopady, které mohou mít zamýšlené výjimky na tento stav. Posouzení prováděné v rámci těchto dvou kroků musí být provedeno zaprvé a nezbytně na místní a vnitrostátní úrovni, kde se budou důsledky výjimky projevovat nejbezprostřednějším způsobem. Pouze v případě, že se stav dotyčného živočišného druhu z hlediska ochrany ukáže jako příznivý na místní a vnitrostátní úrovni, může být v druhém sledu zváženo, pokud to umožňují dostupné údaje, posouzení na přeshraniční úrovni.

Podle článku 16 směrnice o stanovištích se členské státy dále mohou odchýlit od režimu přísné ochrany v zájmu prevence závažných škod, zejména na úrodě, dobytku, lesích, rybolovu, vodách a ostatních typech majetku. Toto ustanovení sice nevyžaduje vznik závažných škod před přijetím výjimečných opatření, škody nicméně nemohou být čistě hypotetické a musí být přinejmenším z velké části přičitatelné živočišnému druhu, na který se výjimka vztahuje. Z toho vyplývá, že s ohledem na příčinnou souvislost, která musí existovat mezi udělením výjimky a škodou způsobenou tímto živočišným druhem, pojem „závažné škody“ ve smyslu uvedeného ustanovení nezahrnuje budoucí nepřímé škody, které nelze přičítat jedinci dotyčného živočišného druhu.

Konečně výjimka podle článku 16 směrnice o stanovištích předpokládá neexistenci jiného uspokojivého řešení umožňujícího dosažení cílů uplatněných na podporu této výjimky. Tato podmínka, která představuje zvláštní vyjádření zásady proporcionality, tak vyžaduje zvážení všech dotčených zájmů a kritérií, která je třeba zohlednit, jako jsou dotčené ekologické, ekonomické a sociální výhody a nevýhody. Za tímto účelem musí příslušné vnitrostátní orgány posoudit možnost použití preventivních prostředků, které nevedou k usmrcení, spočívajících zejména v uplatňování preventivních opatření proti útokům na stáda, jakož i přijetí opatření směřujících k přizpůsobení, je-li to možné, lidského chování, které vede ke vzniku konfliktů, s cílem podpořit kulturu koexistence mezi populací vlků, stády a chovateli.

V rámci určení existence jiného uspokojivého řešení jsou tyto orgány povinny na základě nejlepších dostupných vědeckých a technických poznatků posoudit jiná možná řešení, přičemž zohlední zejména jejich hospodářské důsledky, aniž by tyto důsledky měly rozhodující povahu, a poměří je s obecným cílem zachování nebo obnovy příznivého stavu z hlediska ochrany dotčeného živočišného druhu.

( 1 ) – Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. 1992, L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102), (dále jen „směrnice o stanovištích“).

( 2 ) – Článek 19 směrnice o stanovištích.

( 3 ) – Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť, podepsaná dne 19. září 1979 v Bernu (Úř. věst. 1982, L 38, s. 3).