Usnesení Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 29. května 2024 – Prokurator Generalny (Polský mimořádný opravný prostředek II)

(věc C‑43/22) ( 1 )

„Řízení o předběžné otázce – Článek 53 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora – Článek 267 SFEU – Pojem ‚soud‘ – Kritéria – Kolegium pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné (Izba Kontroli Nadzwyczajnej i Spraw Publicznych) Nejvyššího soudu (Sąd Najwyższy, Polsko) – Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozhodovací formací, která nemá postavení nezávislého a nestranného soudu, předem zřízeného zákonem – Zjevná nepřípustnost“

Předběžné otázky – Předložení sporu Soudnímu dvoru – Vnitrostátní soud ve smyslu článku 267 SFEU – Pojem – Kolegium pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné (Izba Kontroli Nadzwyczajnej i Spraw Publicznych) Nejvyššího soudu (Sąd Najwyższy, Polsko) – Rozhodovací formace, která nemá z důvodu způsobu jmenování soudců, kteří v ní zasedají, postavení nezávislého a nestranného soudu, předem zřízeného zákonem – Vyloučení – Přítomnost přísedícího jmenovaného za jiných okolností v takové soudní formaci – Absence vlivu

(Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU; článek 267 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 47 druhý pododstavec)

(viz body 25–29)

Výrok

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozhodnutím Nejvyššího soudu (kolegia pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné) [Sąd Najwyższy (Izba Kontroli Nadzwyczajnej i Spraw Publicznych), Polsko] ze dne 22. prosince 2021 je zjevně nepřípustná.

( 1 ) – Úř. věst. C 198, 16.5.2022.