Věc C‑1/23 PPU

X a další

v.

État belge (Belgický stát)

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná tribunal de première instance francophone de Bruxelles)

Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 18. dubna 2023

„Řízení o předběžné otázce – Naléhavé řízení o předběžné otázce – Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Přistěhovalecká politika – Směrnice 2003/86/ES – Právo na sloučení rodiny – Článek 5 odst. 1 – Podání žádosti o vstup a pobyt za účelem uplatnění práva na sloučení rodiny – Právní úprava členského státu stanovící povinnost pro rodinné příslušníky osoby usilující o sloučení rodiny podat žádost výhradně na příslušném diplomatickém zastoupení tohoto členského státu – Nemožnost nebo nadměrná obtížnost dostavit se na uvedené diplomatické zastoupení – Listina základních práv Evropské unie – Články 7 a 24“

1. Předběžné otázky – Naléhavé řízení o předběžné otázce – Podmínky – Odloučení a vzdálení malých dětí od jejich otce požívajícího mezinárodní ochrany – Riziko vážného narušení jejich vztahu – Řešení sporu, které může mít vliv na situaci, jež je příčinou tohoto rizika – Projednání věci v naléhavém řízení o předběžné otázce

   (Statut Soudního dvora, článek 23a; jednací řád Soudního dvora, článek 107)

   (viz body 25 až 27)

2. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Přistěhovalecká politika – Právo na sloučení rodiny – Směrnice 2003/86 – Dodržování základních práv – Právo na respektování rodinného života – Povinnost zohlednit nejvlastnější zájem dítěte – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví povinnost pro rodinné příslušníky osoby usilující o sloučení rodiny podat žádost osobně na příslušném diplomatickém zastoupení – Nemožnost nebo nadměrná obtížnost dostavit se na uvedené zastoupení – Nepřípustnost – Možnost, aby dotyčný členský stát požadoval osobní přítomnost těchto členů v pozdější fázi řízení o žádosti o sloučení rodiny

   (Listina základních práv Evropské unie, článek 7 a čl. 24 odst. 2 a 3; směrnice Rady 2003/86, čl. 5 odst. 1)

   (viz body 40, 41, 44 až 60)

Shrnutí

Paní X a pan Y, syrští státní příslušníci, uzavřeli v roce 2016 v Sýrii manželství. Mají dvě děti, narozené v roce 2016 a v roce 2018. V roce 2019 opustil pan Y Sýrii a odcestoval do Belgie, zatímco paní X a jejich dvě děti zůstaly ve městě Afrin na severozápadě Sýrie, kde se v současné době stále nacházejí. V srpnu 2022 byl pan Y v Belgii uznán za uprchlíka.

E-mailem ze dne 28. září 2022 zaslaným Office des étrangers (Cizinecký úřad, Belgie) (dále jen „Úřad“) podal advokát žalobců žádost o sloučení rodiny jménem paní X a obou dětí, aby mohli následovat pana Y do Belgie. Tento e-mail obsahoval upřesnění, že žádost byla podána advokátem žalobců u Úřadu, přičemž paní X a její děti se nacházejí ve výjimečné situaci, která jim fakticky brání dostavit se na belgické diplomatické zastoupení za účelem podání žádosti o sloučení rodiny, jak vyžadují belgické právní předpisy.

Dne 29. září 2022 Úřad odpověděl, že podle těchto právních předpisů není možné podat takovou žádost e-mailem a vyzval žalobce, aby kontaktovali příslušné belgické velvyslanectví. Návrhem na předběžné opatření ze dne 9. listopadu 2022 podali žalobci žalobu proti Belgickému státu k předkládajícímu soudu, kterou se domáhají zaregistrování své žádosti o sloučení rodiny. Domnívají se, že belgické právní předpisy, které rodinným příslušníkům uprchlíka umožňují podat žádost o vstup a pobyt pouze osobně a na diplomatickém zastoupení, a to i v případě, že se tam tito rodinní příslušníci nemohou dostavit, nejsou v souladu s tímto právem.

Předkládající soud potvrzuje, že podle belgického práva není v takové situaci, jako je situace v projednávané věci, stanovena žádná výjimka z povinnosti fyzické přítomnosti na začátku řízení. Tento soud však poznamenává, že paní X a její děti nemají žádnou reálnou možnost opustit Afrin a odebrat se na příslušné belgické diplomatické zastoupení, jelikož sousedící země, ve kterých se tato zastoupení nacházejí, nejsou bezpečné pro lidi prchající ze Sýrie nebo se ukázaly jako nedostupné z důvodu nezbytného přechodu frontové linie. I když čl. 5 odst. 1 směrnice 2003/86 ( 1 ) ponechává na členských státech, aby určily, kdo může podat žádost o sloučení rodiny, tedy osoba usilující o sloučení rodiny nebo rodinný příslušník či příslušníci, volba provedená belgickým zákonodárcem by v projednávaném případě znamenala, že by paní X a jejím dětem byla odepřena jakákoli možnost podat žádost o sloučení rodiny. Předkládající soud se tedy táže, zda toto odmítnutí ohrožuje užitečný účinek této směrnice, nebo zda porušuje základní práva ( 2 ), která má tato směrnice chránit.

V rámci naléhavého řízení o předběžné otázce Soudní dvůr uvedl, že směrnice 2003/86 ( 3 ) ve spojení s Listinou ( 4 ) brání vnitrostátní právní úpravě, která pro účely podání žádosti o vstup a pobyt z důvodu sloučení rodiny požaduje, aby se rodinní příslušníci osoby usilující o sloučení rodiny, zejména uznaného uprchlíka, osobně dostavili na diplomatické nebo konzulární zastoupení členského státu příslušné podle místa jejich bydliště nebo pobytu v zahraničí, a to i v situaci, kdy je pro ně nemožné nebo nadměrně obtížné dostavit se na toto zastoupení. Tento členský stát si však zachovává možnost požadovat osobní přítomnost těchto členů v pozdější fázi řízení o žádosti o sloučení rodiny.

Závěry Soudního dvora

K učinění tohoto závěru Soudní dvůr na jedné straně uvedl, že za účelem dosažení cíle směrnice 2003/86 usnadnit sloučení rodiny je nezbytné, aby členské státy v takových situacích, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, prokázaly nezbytnou flexibilitu k tomu, aby dotčené osoby mohly účinně podat žádost o sloučení rodiny včas, usnadněním podání této žádosti a připuštěním zejména využití prostředků komunikace na dálku. Při neexistenci takové flexibility totiž požadavek osobní přítomnosti na příslušném diplomatickém nebo konzulárním zastoupení v okamžiku podání žádosti neumožňuje zohlednit případné překážky, které by mohly bránit účinnému podání takové žádosti, zvláště pokud se rodinní příslušníci osoby usilující o sloučení rodiny nacházejí v zemi s ozbrojeným konfliktem. Kromě toho, pokud jde o zvláštní situaci uprchlíků, neexistence jakékoli flexibility ze strany dotčeného členského státu, bránící jejich rodinným příslušníkům podat žádost o sloučení rodiny bez ohledu na okolnosti, může mít za následek, že dotyčné osoby nedodrží lhůtu stanovenou v čl. 12 odst. 1 třetím pododstavci směrnice 2003/86 ( 5 ), což znamená, že jejich sloučení rodiny by mohlo podléhat dalším, obtížněji splnitelným podmínkám, což je v rozporu s cílem věnovat zvláštní pozornost situaci uprchlíků. V důsledku toho požadavek na osobní přítomnost v okamžiku podání žádosti o sloučení rodiny, aniž jsou připuštěny výjimky z tohoto požadavku za účelem zohlednění konkrétní situace, ve které se nacházejí rodinní příslušníci osoby usilující o sloučení rodiny, vede v praxi k tomu, že výkon práva na sloučení rodiny je znemožněn, takže taková právní úprava, uplatňovaná bez nezbytné flexibility, ohrožuje cíl sledovaný směrnicí 2003/86 a zbavuje tuto směrnici jejího užitečného účinku.

Na druhé straně Soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní ustanovení, které vyžaduje bez výjimek osobní přítomnost rodinných příslušníků osoby usilující o sloučení rodiny pro účely podání žádosti o sloučení rodiny, i když je tato přítomnost nemožná nebo nadměrně obtížná, porušuje právo na respektování celistvosti rodiny stanovené v článku 7 Listiny, případně ve spojení s jejím čl. 24 odst. 2 a 3. Taková povinnost totiž představuje nepřiměřený zásah do práva na respektování celistvosti rodiny ve vztahu k jistě legitimnímu cíli, spočívajícímu v boji proti podvodům v souvislosti se slučováním rodin. Jelikož řízení o žádosti o sloučení rodiny probíhá po etapách, mohou členské státy požádat o osobní přítomnost rodinných příslušníků osoby usilující o sloučení rodiny, aniž by bylo nutné ukládat za účelem vyřízení žádosti o sloučení rodiny, takovou přítomnost ihned při podání žádosti. Aby však nebyl ohrožen cíl sledovaný směrnicí 2003/86 usnadnit sloučení rodiny a základní práva, která má tato směrnice chránit, musí tento členský stát v případě, že vyžaduje osobní přítomnost rodinných příslušníků osoby usilující o sloučení rodiny v pozdější fázi řízení, usnadnit takovou přítomnost, zejména vydáním konzulárních dokladů nebo průkazů, a omezit počet přítomností na nezbytně nutný.

( 1 ) – Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny (Úř. věst. 2003, L 251, s. 12; Zvl. vyd. 19/06, s. 224).

( 2 ) – Patří sem právo na respektování soukromého a rodinného života, zaručené v článku 7 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), zohlednění nejvlastnějšího zájmu dítěte, jakož i právo posledně jmenovaného pravidelné udržovat osobní vztahy se svými oběma rodiči, což je zakotveno v článku 24 Listiny.

( 3 ) – Jde o čl. 5 odst. 1 směrnice 2003/86.

( 4 ) – Soudní dvůr odkázal na článek 7 a čl. 24 odst. 2 a 3 Listiny.

( 5 ) – Podle tohoto ustanovení „[č]lenské státy mohou požadovat po uprchlíkovi, aby splnil podmínky uvedené v čl. 7 odst. 1, pokud žádost o sloučení rodiny není podána ve lhůtě tří měsíců po přiznání právního postavení uprchlíka“. Tento čl. 7 odst. 1 téže směrnice 2003/86 stanoví: „Při podání žádosti o sloučení rodiny může dotyčný členský stát požadovat po žadateli, aby prokázal, že osoba usilující o sloučení rodiny má: a) ubytování považované za obvyklé pro rodinu srovnatelné velikosti ve stejné oblasti, které odpovídá obecným normám zdraví a bezpečnosti platným v daném členském státě; b) zdravotní pojištění pro sebe a své rodinné příslušníky, pokud jde o všechna rizika běžně krytá státním příslušníkům daného členského státu; c) stálé a pravidelné finanční příjmy, které jsou dostatečné pro výživu jeho a jeho rodinných příslušníků, aniž by využíval systému sociální pomoci daného členského státu. Členské státy zhodnotí tyto příjmy podle jejich povahy a pravidelnosti a mohou přihlédnout k výši minimální mzdy a důchodu v dotyčném státě, jakož i k počtu rodinných příslušníků“.