This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62015CJ0434
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 20. prosince 2017.
Asociación Profesional Elite Taxi v. Uber Systems Spain, SL.
Řízení o předběžné otázce – Článek 56 SFEU – Článek 58 odst. 1 SFEU – Služby v oblasti dopravy – Směrnice 2006/123/ES – Služby na vnitřním trhu – Směrnice 2000/31/ES – Směrnice 98/34/ES – Služby informační společnosti – Zprostředkovatelská služba umožňující pomocí aplikace pro chytré telefony za úplatu zprostředkovat kontakt mezi neprofesionálními řidiči používajícími vlastní vozidlo a osobami, které se potřebují přemístit po území města – Požadavek povolení.
Věc C-434/15.
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 20. prosince 2017.
Asociación Profesional Elite Taxi v. Uber Systems Spain, SL.
Řízení o předběžné otázce – Článek 56 SFEU – Článek 58 odst. 1 SFEU – Služby v oblasti dopravy – Směrnice 2006/123/ES – Služby na vnitřním trhu – Směrnice 2000/31/ES – Směrnice 98/34/ES – Služby informační společnosti – Zprostředkovatelská služba umožňující pomocí aplikace pro chytré telefony za úplatu zprostředkovat kontakt mezi neprofesionálními řidiči používajícími vlastní vozidlo a osobami, které se potřebují přemístit po území města – Požadavek povolení.
Věc C-434/15.
Court reports – general – 'Information on unpublished decisions' section
Věc C‑434/15
Asociación Profesional Elite Taxi
proti
Uber Systems Spain SL
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Juzgado Mercantil no 3 de Barcelona)
„Řízení o předběžné otázce – Článek 56 SFEU – Článek 58 odst. 1 SFEU – Služby v oblasti dopravy – Směrnice 2006/123/ES – Služby na vnitřním trhu – Směrnice 2000/31/ES – Směrnice 98/34/ES – Služby informační společnosti – Zprostředkovatelská služba umožňující pomocí aplikace pro chytré telefony za úplatu zprostředkovat kontakt mezi neprofesionálními řidiči používajícími vlastní vozidlo a osobami, které se potřebují přemístit po území města – Požadavek povolení“
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 20. prosince 2017
Předběžné otázky–Pravomoc Soudního dvora–Meze–Pravomoc vnitrostátního soudu–Prokázání a posouzení skutkových okolností sporu–Pravomoc Soudního dvora kvalifikovat skutečnosti prokázané vnitrostátním soudem z hlediska unijního práva
(Článek 267 SFEU)
Sbližování právních předpisů–Elektronický obchod–Směrnice 2000/31–Působnost–Služba informační společnosti–Pojem–Taková zprostředkovatelská služba, jako je UberPop, umožňující pomocí aplikace pro chytré telefony za úplatu zprostředkovat kontakt mezi neprofesionálními řidiči používajícími vlastní vozidlo a osobami, které se potřebují přemístit po území města–Vyloučení
[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34 ve znění směrnice 98/48, čl. 1 bod 2, 2000/31, čl. 2 písm. a), a 2006/123, čl. 2 odst. 2 písm. d)]
Volný pohyb služeb–Služby na vnitřním trhu–Směrnice 2006/123–Působnost–Služby v oblasti dopravy–Pojem–Taková zprostředkovatelská služba, jako je UberPop, umožňující pomocí aplikace pro chytré telefony za úplatu zprostředkovat kontakt mezi neprofesionálními řidiči používajícími vlastní vozidlo a osobami, které se potřebují přemístit po území města–Vyloučení
[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34 ve znění směrnice 98/48, čl. 1 bod 2, 2000/31, čl. 2 písm. a), a 2006/123, čl. 2 odst. 2 písm. d)]
Volný pohyb služeb–Ustanovení Smlouvy–Působnost–Služby v oblasti dopravy ve smyslu čl. 58 odst. 1 SFEU–Pojem–Taková zprostředkovatelská služba, jako je UberPop, umožňující pomocí aplikace pro chytré telefony za úplatu zprostředkovat kontakt mezi neprofesionálními řidiči používajícími vlastní vozidlo a osobami, které se potřebují přemístit po území města–Zahrnutí–Důsledek–Vyloučení uvedené služby z působnosti článku 56 SFEU, směrnice 2006/123 a směrnice 2000/31
[Článek 56 a čl. 58 odst. 1 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34 ve znění směrnice 98/48, čl. 1 bod 2, 2000/31, čl. 2 písm. a), a 2006/123, čl. 2 odst. 2 písm. d)]
V tomto ohledu je třeba připomenout, že předkládající soud jasně uvedl, jak plyne z bodu 17 tohoto rozsudku, že jeho otázky se v žádném případě netýkají zjišťování nebo posuzování skutkového stavu ve sporu v původním řízení, nýbrž pouze právní kvalifikace dotčené služby. Kvalifikace skutečností prokázaných uvedeným soudem z hlediska unijního práva přitom předpokládá výklad tohoto práva, k němuž je Soudní dvůr v rámci řízení upraveného v článku 267 SFEU příslušný (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. prosince 2015, Banif Plus Bank,C‑312/14, EU:C:2015:794, body 51 a 52). Soudní dvůr má za těchto podmínek pravomoc rozhodnout o položených otázkách.
(viz body 20 a 21)
Například zprostředkovatelská služba, která umožňuje přenos informací o rezervaci přepravní služby mezi cestujícím a neprofesionálním řidičem používajícím vlastní vozidlo, který přepravu uskuteční, prostřednictvím aplikace pro chytrý telefon, v zásadě splňuje kritéria k tomu, aby mohla být považována za „službu informační společnosti“ ve smyslu čl. 1 bodu 2 směrnice 98/34, na který odkazuje čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31. Tato zprostředkovatelská služba je, jak stanoví definice obsažená v uvedeném ustanovení směrnice 98/34, „službou poskytovanou zpravidla za úplatu, na dálku, elektronicky a na individuální žádost příjemce služeb“.
Je třeba nicméně uvést, že taková služba, jako je služba dotčená ve věci v původním řízení, se neomezuje na zprostředkovatelskou službu spočívající ve zprostředkování kontaktu, pomocí aplikace pro chytré telefony, mezi neprofesionálním řidičem používajícím vlastní vozidlo a osobou, která se potřebuje přemístit po území města. V takové situaci, jako je situace popisovaná předkládajícím soudem, v níž je přeprava cestujících zajišťována neprofesionálními řidiči používajícími vlastní vozidla, totiž poskytovatel této zprostředkovatelské služby vytváří současně nabídku služeb městské dopravy, kterou zpřístupňuje zejména prostřednictvím nástrojů výpočetních technologií, například aplikace dotčené ve věci v původním řízení, jejichž obecné fungování ve prospěch osob, které chtějí využít tuto nabídku za účelem přepravy po městě, sám organizuje. V tomto ohledu z informací, které má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že zprostředkovatelská služba společnosti Uber spočívá na výběru neprofesionálních řidičů využívajících vlastní vozidla, jimž tato společnost poskytuje aplikaci, bez níž by tito řidiči neposkytovali přepravní služby, a osoby, které se potřebují přemístit po území města, by nevyužily služeb uvedených řidičů. Společnost Uber má navíc rozhodující vliv na podmínky služeb poskytovaných takovými řidiči. Pokud jde o posledně uvedený aspekt, zdá se zejména, že Uber prostřednictvím stejnojmenné aplikace stanovuje přinejmenším maximální cenu přepravy, že tuto cenu od zákazníků inkasuje, aby z ní následně část vyplatila neprofesionálnímu řidiči vozidla, a že vykonává určitou kontrolu kvality vozidel a jejich řidičů, jakož i chování posledně uvedených, která může případně vést k jejich vyloučení.
Tato zprostředkovatelská služba tedy musí být považována za nedílnou součást komplexní služby, jejíž hlavní složkou je přepravní služba, a tudíž odpovídá nikoliv kvalifikaci „služba informační společnosti“ ve smyslu čl. 1 bodu 2 směrnice 98/34, na který odkazuje čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31, nýbrž kvalifikaci „služba v oblasti dopravy“ ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice 2006/123. Proto není směrnice 2000/31 na takovou zprostředkovatelskou službu, jako je služba dotčená v původním řízení, použitelná.
(viz body 35, 37–40 a 42)
Je třeba nicméně uvést, že taková služba, jako je služba dotčená ve věci v původním řízení, se neomezuje na zprostředkovatelskou službu spočívající ve zprostředkování kontaktu, pomocí aplikace pro chytré telefony, mezi neprofesionálním řidičem používajícím vlastní vozidlo a osobou, která se potřebuje přemístit po území města. V takové situaci, jako je situace popisovaná předkládajícím soudem, v níž je přeprava cestujících zajišťována neprofesionálními řidiči používajícími vlastní vozidla, totiž poskytovatel této zprostředkovatelské služby vytváří současně nabídku služeb městské dopravy, kterou zpřístupňuje zejména prostřednictvím nástrojů výpočetních technologií, například aplikace dotčené ve věci v původním řízení, jejichž obecné fungování ve prospěch osob, které chtějí využít tuto nabídku za účelem přepravy po městě, sám organizuje. V tomto ohledu z informací, které má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že zprostředkovatelská služba společnosti Uber spočívá na výběru neprofesionálních řidičů využívajících vlastní vozidla, jimž tato společnost poskytuje aplikaci, bez níž by tito řidiči neposkytovali přepravní služby, a osoby, které se potřebují přemístit po území města, by nevyužily služeb uvedených řidičů. Společnost Uber má navíc rozhodující vliv na podmínky služeb poskytovaných takovými řidiči. Pokud jde o posledně uvedený aspekt, zdá se zejména, že Uber prostřednictvím stejnojmenné aplikace stanovuje přinejmenším maximální cenu přepravy, že tuto cenu od zákazníků inkasuje, aby z ní následně část vyplatila neprofesionálnímu řidiči vozidla, a že vykonává určitou kontrolu kvality vozidel a jejich řidičů, jakož i chování posledně uvedených, která může případně vést k jejich vyloučení.
Tato zprostředkovatelská služba tedy musí být považována za nedílnou součást komplexní služby, jejíž hlavní složkou je přepravní služba, a tudíž odpovídá nikoliv kvalifikaci „služba informační společnosti“ ve smyslu čl. 1 bodu 2 směrnice 98/34, na který odkazuje čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31, nýbrž kvalifikaci „služba v oblasti dopravy“ ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice 2006/123. Taková služba tím, že je považována za „službu v oblasti dopravy“, nepodléhá ani směrnici 2006/123, neboť tento druh služeb podle čl. 2 odst. 2 písm. d) uvedené směrnice patří mezi služby výslovně vyloučené z její působnosti.
(viz body 37–40 a 43)
Článek 56 SFEU, ve spojení s čl. 58 odst. 1 SFEU, jakož i čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu a čl. 1 bodem 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/48/ES ze dne 20. července 1998, na který odkazuje čl. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu), musí být vykládány v tom smyslu, že taková zprostředkovatelská služba, jako je služba dotčená v původním řízení, umožňující pomocí aplikace pro chytré telefony za úplatu zprostředkovat kontakt mezi neprofesionálními řidiči používajícími vlastní vozidlo a osobami, které se potřebují přemístit po území města, musí být považována za neoddělitelně spjatou s přepravní službou, a proto musí být považována za „službu v oblasti dopravy“ ve smyslu čl. 58 odst. 1 SFEU. Taková služba musí být tudíž vyloučena z působnosti článku 56 SFEU, směrnice 2006/123 a směrnice 2000/31.
V takové situaci, jako je situace popisovaná předkládajícím soudem, v níž je přeprava cestujících zajišťována neprofesionálními řidiči používajícími vlastní vozidla, totiž poskytovatel této zprostředkovatelské služby vytváří současně nabídku služeb městské dopravy, kterou zpřístupňuje zejména prostřednictvím nástrojů výpočetních technologií, například aplikace dotčené ve věci v původním řízení, jejichž obecné fungování ve prospěch osob, které chtějí využít tuto nabídku za účelem přepravy po městě, sám organizuje. V tomto ohledu z informací, které má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že zprostředkovatelská služba společnosti Uber spočívá na výběru neprofesionálních řidičů využívajících vlastní vozidla, jimž tato společnost poskytuje aplikaci, bez níž by tito řidiči neposkytovali přepravní služby, a osoby, které se potřebují přemístit po území města, by nevyužily služeb uvedených řidičů. Společnost Uber má navíc rozhodující vliv na podmínky služeb poskytovaných takovými řidiči. Pokud jde o posledně uvedený aspekt, zdá se zejména, že Uber prostřednictvím stejnojmenné aplikace stanovuje přinejmenším maximální cenu přepravy, že tuto cenu od zákazníků inkasuje, aby z ní následně část vyplatila neprofesionálnímu řidiči vozidla, a že vykonává určitou kontrolu kvality vozidel a jejich řidičů, jakož i chování posledně uvedených, která může případně vést k jejich vyloučení.
Tato zprostředkovatelská služba tedy musí být považována za nedílnou součást komplexní služby, jejíž hlavní složkou je přepravní služba, a tudíž odpovídá nikoliv kvalifikaci „služba informační společnosti“ ve smyslu čl. 1 bodu 2 směrnice 98/34, na který odkazuje čl. 2 písm. a) směrnice 2000/31, nýbrž kvalifikaci „služba v oblasti dopravy“ ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. d) směrnice 2006/123.
(viz body 38–40, 48 a výrok)