Věc C‑189/15

Istituto di Ricovero e Cura a Carattere Scientifico (IRCCS) – Fondazione Santa Lucia

proti

Cassa conguaglio per il settore elettrico a další

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato)

„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 2003/96/ES – Zdanění energetických produktů a elektřiny – Snížení daní – Věcná působnost – Úlevy z částek placených k financování všeobecných nákladů elektrického systému – Článek 17 – Energeticky náročné podniky – Úlevy poskytnuté takovým podnikům pouze ve výrobním odvětví – Přípustnost“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (devátého senátu) ze dne 18. ledna 2017

Daňová ustanovení – Harmonizace právních předpisů – Zdanění energetických produktů a elektřiny – Směrnice 2003/96 – Snížení daní – Úlevy z částek placených k financování všeobecných nákladů elektrického systému přiznané vnitrostátním právem energeticky náročným podnikům – Zahrnutí – Podmínky – Ověření vnitrostátním soudem – Úlevy poskytnuté takovým podnikům pouze ve výrobním odvětví – Přípustnost

(Směrnice Rady 2003/96, čl. 17 odst. 1)

Článek 17 odst. 1 směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny musí být vykládán v tom smyslu, že pod pojem „snížení daní“ spadají úlevy přiznané vnitrostátním právem energeticky náročným podnikům, jak jsou definovány v tomto ustanovení, z takových částek, jako jsou částky, o něž se jedná ve sporu v původním řízení, placených k financování všeobecných nákladů elektrického systému, s výhradou ověření skutkových okolností a pravidel vnitrostátního práva, ze kterých vychází tato odpověď Soudního dvora, předkládajícím soudem.

Článek 17 odst. 1 směrnice 2003/96 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví snížení daní ze spotřeby elektřiny ve prospěch energeticky náročných podniků ve smyslu tohoto ustanovení jen pro výrobní odvětví. V souladu s čl. 17 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/96 mohou členské státy uplatňovat ve prospěch energeticky náročných podniků snížení daní na spotřebu energetických produktů, pokud jsou minimální úrovně zdanění v Unii předepsané v této směrnici v průměru dodržovány u každého podniku. Toto ustanovení definuje rovněž pojem „energeticky náročný podnik“ a upřesňuje, že v rámci této definice mohou členské státy uplatnit přísnější kritéria, včetně definic hodnoty prodejů, postupů a odvětví. Z toho vyplývá, že pro účely uvedeného ustanovení mohou členské státy omezit možnost snížení daní ve prospěch energeticky náročných podniků na podniky z jednoho nebo více průmyslových odvětví. V důsledku toho totéž ustanovení nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je úprava dotčená v původním řízení, která přiznává úlevy týkající se částek placených k financování všeobecných nákladů elektrického systému pouze výrobnímu odvětví.

(viz body 44, 47–49, 52, výrok 1, 2)