Věc C‑597/14 P

Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO)

proti

Xavieru Grau Ferrerovi

„Kasační opravný prostředek — Ochranná známka Evropské unie — Nařízení (ES) č. 207/2009 — Článek 76 odst. 2 — Nařízení (ES) č. 2868/95 — Pravidlo 50 odst. 1 třetí pododstavec — Obrazová ochranná známka — Námitky majitele starší ochranné známky — Důkaz o existenci, platnosti a rozsahu ochrany starší ochranné známky — Zohlednění důkazu předloženého opožděně provedené odvolacím senátem — Zamítnutí námitek odvolacím senátem“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 21. července 2016

1. Ochranná známka Evropské unie – Odvolací řízení – Odvolání podané proti rozhodnutí námitkového oddělení Úřadu – Přezkum odvolacím senátem – Rozsah – Skutečnosti a důkazy nepředložené na podporu námitek ve lhůtě stanovené za tímto účelem – Zohlednění – Posuzovací pravomoc odvolacího senátu – Nové důkazy – Vyloučení

   (Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 76 odst. 2; nařízení Komise č. 2868/95, čl. 1 pravidlo 50 odst. 1 třetí pododstavec)

2. Kasační opravný prostředek – Důvody – Odůvodnění rozsudku, při němž došlo k porušení unijního práva – Výrok opodstatněný na základě jiných právních důvodů – Zamítnutí

1.  Článek 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Evropské unie, který představuje právní základ pravidla 50 nařízení č. 2868/95, kterým se provádí nařízení č. 40/94, ve znění nařízení č. 1041/2005, stanoví, že Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví nemusí přihlížet ke skutečnostem, které účastníci včas neuvedli, ani k důkazům, které včas nepředložili.

   V tomto ohledu, pokud byly důkazy předloženy ve lhůtě stanovené Úřadem, je předložení dodatečných důkazů nadále možné.

   Je třeba uplatnit tentýž výklad čl. 76 odst. 2 nařízení č. 207/2009, pokud jde o důkaz o existenci, platnosti a rozsahu ochrany ochranné známky, neboť uvedené ustanovení obsahuje pravidlo, které má horizontální roli v systému tohoto nařízení, jelikož se použije nezávisle na povaze dotčeného řízení. Z toho vyplývá, že pravidlo 50 prováděcího nařízení nelze vykládat v tom smyslu, že rozšiřuje posuzovací pravomoci odvolacích senátů i na nové důkazy.

   (viz body 25–27)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 29)