Věc C‑85/14

KPN BV

v.

Autoriteit Consument en Markt (ACM)

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná College van Beroep voor het Bedrijfsleven)

„Řízení o předběžné otázce — Sítě a služby elektronických komunikací — Univerzální služba a práva uživatelů — Směrnice 2002/22/ES — Článek 28 — Přístup k číslům a službám — Nezeměpisná čísla — Směrnice 2002/19/ES — Články 5, 8 a 13 — Pravomoci vnitrostátních regulačních orgánů — Regulace cen — Tranzitní služby volání — Vnitrostátní právní úprava, která poskytovatelům tranzitních služeb telefonních hovorů zakazuje uplatnění vyšších poplatků za volání na nezeměpisná čísla, než za volání na zeměpisná čísla — Podnik, který nemá významnou tržní sílu — Příslušný vnitrostátní orgán“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 17. září 2015

1. Právo Evropské unie – Výklad – Metody – Doslovný, systematický a teleologický výklad

2. Sbližování právních předpisů – Sítě a služby elektronických komunikací – Univerzální služba a práva uživatelů – Směrnice 2002/22 – Přístup k číslům a službám elektronických komunikací – Nezeměpisná čísla – Pravomoc vnitrostátního regulačního orgánu uložit cenovou povinnost operátorovi bez významné tržní síly s cílem odstranit překážku – Dodržení zásady proporcionality – Ověření vnitrostátním soudem

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21, ve znění směrnice 2009/140, článek 6, 7, 7 a) a 8, a Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22, ve znění směrnice 2009/136, článek 28)

3. Sbližování právních předpisů – Sítě a služby elektronických komunikací – Univerzální služba a práva uživatelů – Směrnice 2002/22 – Přístup k číslům a službám elektronických komunikací – Nezeměpisná čísla – Vnitrostátní právní úprava stanovící možnost, určenou vnitrostátní entitě jiné než je vnitrostátní regulační orgán, uložit cenovou povinnost operátorům – Přípustnost – Podmínky

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21, ve znění směrnice 2009/140, článek 3, odstavce 2, 4 a 6, a Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22, ve znění směrnice 2009/136, článek 28)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 33)

2.  Unijní právo je třeba vykládat v tom smyslu, že příslušnému vnitrostátnímu orgánu umožňuje uložit cenovou povinnost podle článku 28 směrnice 2002/22 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, ve znění směrnice 2009/136, s cílem odstranit překážku volání na nezeměpisná čísla v Unii, jež nemá technickou povahu, ale vzniká v důsledku uplatňovaných poplatků, aniž by byla provedena analýza trhu, jež by prokazovala, že má dotčený podnik významnou tržní sílu, pokud taková povinnost představuje potřebné a přiměřené opatření k zaručení toho, aby koncoví uživatelé měli přístup ke službám s využitím nezeměpisných čísel v Unii.

   Předkládajícímu soudu přísluší ověřit, zda je splněna tato podmínka, zda cenová povinnost je objektivní, transparentní, přiměřená, nediskriminační, vychází z povahy zjištěného problému, je odůvodněna vzhledem k cílům uvedeným v článku 8 směrnice 2002/21 o společném předpisovém rámci pro elektronické komunikační sítě a služby, ve znění směrnice 2009/140 a zda byly dodrženy postupy stanovené v článcích 6, 7 a 7a směrnice 2002/21, ve znění směrnice 2009/140.

   (viz body 43, 49, výrok 1)

3.  Unijní právo je třeba vykládat v tom smyslu, že členský stát může stanovit, že cenovou povinnost podle článku 28 směrnice 2002/22 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, ve znění směrnice 2009/136, uloží jiný vnitrostátní orgán než vnitrostátní regulační orgán, který je obecně pověřen uplatňováním nového regulačního rámce Unie pro elektronické komunikační sítě a služby, za předpokladu, že tento orgán splňuje podmínky pravomoci, nezávislosti, nestrannosti a transparentnosti stanovené směrnicí 2002/21 o společném předpisovém rámci pro elektronické komunikační sítě a služby, ve znění směrnice 2009/140 a že rozhodnutí, která přijme, budou moci být předmětem účinného opravného prostředku před orgánem nezávislým na zúčastněných stranách, což přísluší posoudit vnitrostátnímu soudu.

   Podle čl. 3 odst. 2, 4 a 6 směrnice 2002/21 mají členské státy povinnost nejen zaručit nezávislost vnitrostátních regulačních orgánů tím, že zajistí, aby byly právně odlišeny a funkčně nezávislé na všech organizacích, které zajišťují sítě, zařízení nebo poskytují služby elektronických komunikací, ale rovněž zveřejnit ve snadno přístupné formě úkoly, které mají v souladu s novým regulačním rámcem použitelným na služby elektronických komunikací plnit uvedené orgány, zejména pokud jsou úkoly svěřeny několika subjektům a oznámit Komisi název regulačních orgánů, kterým byly svěřeny tyto funkce, a jejich odpovídající povinnosti. V důsledku toho, jestliže tyto úkoly spadají, byť pouze částečně, do pravomoci jiného vnitrostátního orgánu než vnitrostátního regulačního orgánu, který je obecně pověřen uplatňováním nového regulačního rámce, přísluší každému členskému státu, aby zajistil, že se tyto orgány přímo či nepřímo nezapojí do provozních funkcí ve smyslu uvedené směrnice.

   (viz body 55–58, výrok 2)