Věc C‑398/13 P

Inuit Tapiriit Kanatami a další

v.

Evropská komise

„Kasační opravný prostředek — Nařízení (ES) č. 737/2010 — Nařízení, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 1007/2009 — Obchodování s produkty z tuleňů — Omezení dovozu a uvádění těchto produktů na trh — Platnost — Právní základ — Článek 95 ES — Listina základních práv Evropské unie — Článek 17 — Deklarace Organizace spojených národů o právech původních obyvatel — Článek 19“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 3. září 2015

1. Sbližování právních předpisů – Opatření určená ke zlepšení fungování vnitřního trhu – Právní základ – Článek 95 ES – Soudní přezkum – Meze – Posouzení z hlediska skutečností, které existovaly v době přijetí aktu

   (Článek 95 ES)

2. Sbližování právních předpisů – Opatření určená ke zlepšení fungování vnitřního trhu – Právní základ – Článek 95 ES – Povinnost uvést odůvodnění – Dosah

   (Články 95 ES a 253 ES)

3. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nesprávné posouzení skutkového stavu a důkazů – Nepřípustnost – Přezkum posouzení skutkového stavu a důkazů Soudním dvorem – Vyloučení s výjimkou případu zkreslení

   (Článek 256 odst. 1 SFEU; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec)

4. Sbližování právních předpisů – Opatření určená ke zlepšení fungování vnitřního trhu – Právní základ – Článek 95 ES – Žaloba, která nezávisí na významné roli obchodu s produkty, na něž se vztahuje dotčené opatření

   (Článek 95 ES)

5. Základní práva – Evropská úmluva o lidských právech – Nástroj, který není formálně začleněn do unijního právního řádu

   (Článek 6 odst. 3 SEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 52 odst. 3)

6. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Neexistence přesné kritiky určitého bodu úvah Tribunálu – Neuvedení kritizovaných bodů napadeného rozsudku – Nepřípustnost

   [Článek 256 odst. 1 druhý pododstavec SFEU; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec; jednací řád Soudního dvora, čl. 168 odst. 1 písm. d) a čl. 169 odst. 2]

7. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Žalobní důvod předložený poprvé v rámci kasačního opravného prostředku – Nepřípustnost

   (Článek 256 odst. 1 druhý pododstavec SFEU; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec)

8. Základní práva – Listina základních práv Evropské unie – Právo vlastnit majetek – Oblast působnosti – Práva zakládající nabyté právní postavení – Pojem

   (Listina základních práv Evropské unie, článek 17)

9. Sbližování právních předpisů – Obchodování s produkty z tuleňů – Nařízení č. 1007/2009 – Prováděcí pravidla – Povinnost dosáhnout dohody a spolupracovat se společenstvím Inuitů podle Deklarace Organizace spojených národů o právech původního obyvatelstva – Neexistence

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1007/2009, bod 14 odůvodnění a čl. 3 odst. 1)

1.  Legalita unijního aktu musí být posuzována podle skutkových a právních okolností existujících k datu, kdy byl akt přijat. Pokud tedy jde o žalobu zpochybňující použití článku 95 ES jako právního základu pro přijetí nařízení, je třeba se zaměřit na okamžik přijetí předmětného unijního aktu za účelem přezkoumání otázky, zda byly splněny podmínky umožňující použití článku 95 ES. Naproti tomu nemůže být pro provedení tohoto přezkumu rozhodujícím okamžik předložení návrhu nařízení Komisí. V rámci žaloby směřující proti legislativnímu aktu totiž není předmětem přezkumu legality prováděného unijním soudem tento návrh podléhající změnám přijatým v průběhu legislativního procesu, nýbrž uvedený legislativní akt, tak jak byl přijat unijním zákonodárcem na konci tohoto procesu.

   Kromě toho počet členských států, které v dotčené oblasti přijaly nebo zamýšlely přijmout legislativní opatření k datu předložení návrhu Komisí, není sám o sobě rozhodující pro posouzení legality použití článku 95 ES unijním zákonodárcem, jestliže podmínky použití tohoto článku byly splněny ke dni přijetí dotčeného legislativního aktu.

   (viz body 22–24)

2.  Účelem opatření uvedených v čl. 95 odst. 1 ES musí skutečně být zlepšení podmínek pro vytvoření a fungování vnitřního trhu. Pouhé konstatování odlišností mezi vnitrostátními právními úpravami a abstraktního rizika omezení základních svobod nebo narušení hospodářské soutěže sice nedostačuje k odůvodnění volby článku 95 ES jako právního základu, nicméně unijní zákonodárce je může využít zejména v případech rozdílů mezi vnitrostátními právními úpravami, pokud tyto rozdíly mohou omezit základní svobody, a tudíž mít přímý dopad na fungování vnitřního trhu nebo výrazně narušit hospodářskou soutěž. Použití tohoto ustanovení je rovněž možné za tím účelem, aby se předešlo výskytu takových překážek obchodu vyplývajících z nestejnorodého vývoje vnitrostátních právních předpisů. Jejich výskyt musí být nicméně pravděpodobný a cílem dotčeného opatření musí být jejich předcházení.

   Pokud jde o odůvodnění, které musí být uvedeno v nařízení, aby mohlo být odůvodněno použití článku 95 ES, nelze unijnímu zákonodárci vzhledem k tomu, že odůvodnění aktů s obecnou působností může být omezeno na uvedení celé situace, která vedla k přijetí aktu, a dále obecných cílů, které sleduje, vytýkat, že vysvětlil pouze obecně odlišnosti mezi vnitrostátními právními úpravami upravujícími dotčenou oblast a z toho vyplývající narušení fungování vnitřního trhu. Unijní zákonodárce zejména není povinen upřesnit v samotném textu bodů odůvodnění daného nařízení počet a identitu členských států, jejichž vnitrostátní právní úprava vedla k vydání tohoto aktu.

   Navíc vzhledem k tomu, že odůvodnění uvedeného nařízení je samo o sobě dostatečné, nelze unijnímu soudu vytýkat, že v rámci svého přezkumu vzal v potaz dodatečné informace týkající se stavu právních předpisů členských států, které vedly k přijetí tohoto nařízení, předložené v průběhu soudního řízení, jelikož tyto informace slouží pouze k upřesnění odůvodnění daného nařízení.

   (viz body 26, 27, 29, 30)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 36–38)

4.  Neexistuje žádné právní kritérium, podle kterého by měla být opatření na základě článku 95 ES přijímána pouze na trzích s výrobky, s nimiž je obchodováno v relativně významném rozsahu, jelikož ze samotného znění článku 95 ES takový požadavek nevyplývá.

   (viz body 39, 40)

5.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 45, 46)

6.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 53)

7.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 57)

8.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 60, 61)

9.  Vzhledem k tomu, že článek 19 Deklarace Organizace spojených národů o právech původních obyvatel (dále jen „Deklarace“), který se týká konzultace a spolupráce s původními obyvateli, nemá sám o sobě závazný právní charakter, ani bod 14 odůvodnění nařízení č. 1007/2009 o obchodování s produkty z tuleňů nepřiznává závazný charakter této povinnosti spočívající v získání souhlasu společenství Inuitů, která je uvedena v uvedeném článku. Ze znění tohoto bodu odůvodnění totiž vyplývá, že aby nebyly nepříznivě dotčeny zásadní hospodářské a sociální zájmy společenství Inuitů, jež se zabývají lovem tuleňů coby prostředkem k zajištění živobytí, mělo by být povoleno uvádění na trh produktů z tuleňů získávaných při těchto tradičních lovech tuleňů pořádaných těmito společenstvími, které přispívají k jejich živobytí. Vzhledem k tomu, že takové povolení je stanoveno v čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1007/2009, zdá se, že uvedený bod 14 jeho odůvodnění odkazem na uznání tohoto lovu jako nedílné součásti kultury a identity členů inuitské společnosti v rámci Deklarace pouze odůvodňuje toto odchýlení se od zákazu uvádění na trh produktů z tuleňů vyplývajícího z tohoto nařízení.

   Naproti tomu nelze ze znění bodu 14 odůvodnění tohoto nařízení dovodit právně závaznou povinnost splnit požadavky článku 19 Deklarace, který ostatně není v tomto bodě odůvodnění zmíněn.

   (viz body 64–67)