Věc C‑88/14

Evropská komise

v.

Evropský parlament

a

Rada Evropské unie

„Žaloba na neplatnost — Nařízení (EU) č. 1289/2013 — Článek 1 body 1 a 4 — Nařízení (ES) č. 539/2001 — Článek 1 odst. 4 písm. f) — Článek 290 SFEU — Pozastavení osvobození od vízové povinnosti — Vložení poznámky pod čarou — Změna legislativního aktu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 16. července 2015

1. Soudní řízení – Předložení nových žalobních důvodů v průběhu řízení – Rozšíření dříve uvedeného žalobního důvodu – Přípustnost

   (Jednací řád Soudního dvora, čl. 127 odst. 1)

2. Orgány Evropské unie – Výkon pravomocí – Zmocnění Komise k přijetí aktů v přenesené pravomoci nebo prováděcích aktů – Posuzovací pravomoc unijního normotvůrce – Meze – Podmínky stanovené v článcích 290 a 291 SFEU

   (Články 290 SFEU a 291 SFEU)

3. Orgány Evropské unie – Výkon pravomocí – Zmocnění Komise k přijetí aktů v přenesené pravomoci – Změna legislativního aktu – Rozsah – Nařízení č. 539/2001 – Znovuzavedení vízové povinnosti vůči státním příslušníkům třetí země dříve od této povinnosti osvobozeným – Vložení poznámky pod čarou do přílohy nařízení, kterým se pozastavuje osvobození od vízové povinnosti – Zahrnutí

   [Článek 290 odst. 1 SFEU a čl. 291 odst. 2 SFEU; nařízení Rady č. 539/2001, čl. 1 odst. 2 a 4 písm. f) a přílohy I a II]

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 13)

2.  Unijní normotvůrce disponuje posuzovací pravomocí při rozhodování, zda přizná Komisi přenesenou pravomoc podle čl. 290 odst. 1 SFEU, nebo prováděcí pravomoc podle čl. 291 odst. 2 SFEU. Tato posuzovací pravomoc však musí být vykonávána v souladu s podmínkami stanovenými v článcích 290 SFEU a 291 SFEU.

   Pokud jde o přiznání přenesené pravomoci, z čl. 290 odst. 1 SFEU vyplývá, že účelem přiznání přenesené pravomoci je přijetí pravidel, která patří do normativního rámce, jak jej vymezuje základní legislativní akt.

   Naproti tomu v rámci výkonu svěřené prováděcí pravomoci má dotčený orgán upřesnit obsah legislativního aktu za účelem zajištění jeho provedení za jednotných podmínek ve všech členských státech. Komise nemůže při výkonu prováděcí pravomoci, na rozdíl od pravomocí, které má v rámci výkonu přenesené pravomoci, doplnit ani změnit legislativní akt, a to ani v jeho nepodstatných prvcích.

   Existence ani rozsah posuzovací pravomoci, která je Komisi svěřena legislativním aktem, není relevantní pro účely určení, zda akt, který má být přijat, spadá pod článek 290 SFEU, nebo článek 291 SFEU. Ze znění čl. 290 odst. 1 SFEU totiž vyplývá, že legalita rozhodnutí unijního normotvůrce svěřit Komisi přenesenou pravomoc závisí pouze na tom, zda akty, které má tento orgán na základě tohoto svěření přijmout, mají obecnou působnost a zda se jimi doplňují nebo mění prvky legislativního aktu, které nejsou podstatné.

   (viz body 28–32)

3.  Unijní normotvůrce svěřil Komisi pravomoc měnit, ve smyslu čl. 290 odst. 1 SFEU, přílohu II nařízení č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni. Tuto změnu lze provést pouze v rámci výkonu přenesené pravomoci ve smyslu čl. 290 odst. 1 SFEU, a nikoliv prováděcí pravomoci ve smyslu čl. 291 odst. 2 SFEU.

   Důsledkem aktu přijatého na základě čl. 1 odst. 4 písm. f) nařízení č. 539/2001, ve znění nařízení č. 1289/2013, je totiž znovuzavedení vízové povinnosti na dobu dvanácti nebo osmnácti měsíců vůči všem státním příslušníkům třetí země uvedené na seznamu v příloze II tohoto nařízení pro pobyty, které jsou podle čl. 1 odst. 2 uvedeného nařízení od této povinnosti osvobozeny. Pro všechny tyto státní příslušníky tedy akt přijatý na základě čl. 1 odst. 4 písm. f) tohoto nařízení vede ke změně, byť jen dočasné, normativního obsahu daného legislativního aktu. Účinky aktu přijatého na základě tohoto ustanovení jsou, s výjimkou jejich dočasnosti, totiž ve všech ohledech stejné jako účinky vyplývající z formálního přesunutí odkazu na dotyčnou třetí zemi z přílohy II uvedeného nařízení do jeho přílohy I. Připojení poznámky pod čarou k názvu dané třetí země v příloze II uvedeného nařízení podle uvedeného ustanovení dokládá úmysl unijního normotvůrce vložit akt přijatý na základě tohoto ustanovení do vlastního textu nařízení č. 539/2001.

   (viz body 31, 37, 42–44, 46)