Věc C‑95/14

Unione Nazionale Industria Conciaria (UNIC)

a

Unione Nazionale dei Consumatori di Prodotti in Pelle, Materie Concianti, Accessori e Componenti (Uni.co.pel)

v.

FS Retail a další

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunale di Milano)

„Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce — Volný pohyb zboží — Články 34 SFEU až 36 SFEU — Opatření s rovnocenným účinkem — Směrnice 94/11/ES — Články 3 a 5 — Úplná harmonizace — Zákaz bránit uvádění obuvi, která je v souladu s ustanoveními směrnice 94/11 v oblasti označování, na trh — Vnitrostátní právní předpisy, podle nichž musí být na štítku připojeném k výrobkům vyrobeným v zahraničí, na kterých je použito italské slovo ‚pelle‘, uvedena země původu — Výrobky propuštěné do volného oběhu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 16. července 2015

1. Sbližování právních předpisů – Postup při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti – Směrnice 98/34 – Povinnost členských států oznámit Komisi každý návrh technického předpisu – Rozsah – Porušení povinnosti – Důsledky

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34, ve znění směrnice 98/48, čl. 8 odst. 1 a čl. 9 odst. 1)

2. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Pravomoc vnitrostátního soudu – Nezbytnost předběžné otázky a relevance vznesených otázek – Posouzení vnitrostátním soudem

   (Článek 267 SFEU)

3. Sbližování právních předpisů – Označování obuvi – Směrnice 94/11 – Úplná harmonizace – Posouzení slučitelnosti vnitrostátní právní úpravy v téže oblasti pouze na základě harmonizačního opatření

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/11, články 3 a 5)

4. Sbližování právních předpisů – Označování obuvi – Směrnice 94/11 – Vnitrostátní právní úprava, podle nichž musí být na štítku připojeném k výrobkům vyrobeným v zahraničí a předtím již uvedeným na trh v Unii uvedena země původu – Nepřípustnost

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/11, články 3 a 5)

5. Předběžné otázky – Přípustnost – Meze – Zjevně nerelevantní otázky a hypotetické otázky položené v kontextu, který vylučuje užitečnou odpověď

   (Článek 267 SFEU)

1.  Technický předpis nemůže být použit, pokud nebyl sdělen v souladu s čl. 8 odst. 1 směrnice 98/34 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti, nebo pokud byl, byť byl sdělen, schválen a proveden před uplynutím tříměsíčního období odložení přijetí návrhu stanoveného v čl. 9 odst. 1 uvedené směrnice.

   V důsledku toho přísluší vnitrostátnímu soudu ověřit, zda vnitrostátní předpis vstoupil v platnost v rozporu se lhůtou odložení přijetí návrhu stanovenou v článku 9 směrnice 98/34. V případě kladné odpovědi představuje porušení této lhůty podstatnou procesní vadu, která může způsobit neplatnost dotčeného technického předpisu.

   (viz body 29, 30)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 31)

3.  Každé vnitrostátní opatření přijaté v oblasti, která byla na úrovni Unie plně harmonizována, musí být posuzováno ve vztahu k ustanovením tohoto harmonizačního opatření, a nikoli ve vztahu k primárnímu právu. V tomto ohledu je za účelem zkoumání, zda je harmonizace provedená směrnicí taxativní, povinností Soudního dvora vyložit tato ustanovení nejen s ohledem na jejich znění, ale rovněž s ohledem na jejich kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž jsou součástí.

   Pokud jde o směrnici 94/11 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se označování materiálů používaných v hlavních částech obuvi prodávané spotřebiteli, z doslovného výkladu uvedených článků 3 a 5 ve světle cílů směrnice 94/11 vyplývá, že tato směrnice provádí úplnou harmonizaci, pouze pokud jde o obsah povinností týkajících se označování materiálů používaných v hlavních částech obuvi, které, jsou-li splněny, aktivují zákaz, aby členské státy bránily uvádění těchto výrobků na trh. Za těchto podmínek musí být vnitrostátní právní úprava týkající se označování kožených částí obuvi pocházejících z jiných členských států nebo již propuštěných do volného oběhu na území Unie, posuzována výlučně s ohledem na ustanovení směrnice 94/11, a nikoli na ustanovení primárního práva.

   (viz body 33–35, 39, 40)

4.  Články 3 a 5 směrnice 94/11/ES o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se označování materiálů používaných v hlavních částech obuvi prodávané spotřebiteli musí být vykládány v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu, jakými jsou předpisy dotčené v původním řízení, které mimo jiné zakazují uvádění na trh kožených částí obuvi, které pocházejí z jiných členských států nebo ze třetích zemí a v posledně uvedeném případě již byly uvedeny na trh v jiném členském státě nebo v dotyčném členském státě, pokud tyto výrobky neobsahují údaj týkající se jejich země původu.

   Údaje nebo označení původu mají totiž za cíl umožnit spotřebitelům rozlišit mezi vnitrostátními výrobky a výrobky dovezenými a dát jim tak možnost uplatnit své případné předsudky proti cizím výrobkům. Uvnitř jednotného vnitřního trhu požadavek označení původu nejenže činí obtížnějším odbyt produkce jiných členských států v příslušných odvětvích do daného členského státu, nýbrž má za následek i zbrzdění hospodářského prolínání v rámci Unie znevýhodňováním prodeje zboží vyrobeného díky rozdělení práce mezi členskými státy. Stejně tak jazykové požadavky představují překážku obchodu v Unii, jelikož výrobky pocházející z jiných členských států musí mít různá označení způsobující dodatečné náklady na úpravu a balení.

   (viz body 44–46 a výrok)

5.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 54)