Věc C‑542/13

Mohamed M’Bodj

v.

État belge

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour constitutionnelle (Belgie)]

„Řízení o předběžné otázce — Listina základních práv Evropské unie — Článek 19 odst. 2 — Směrnice 2004/83/ES — Minimální normy týkající se podmínek přiznávání postavení uprchlíka nebo statusu podpůrné ochrany — Osoba, která má nárok na podpůrnou ochranu — Článek 15 písm. b) — Mučení a nelidské či ponižující zacházení nebo trest vůči žadateli v zemi původu — Článek 3 — Příznivější normy — Žadatel trpící vážným onemocněním — Neexistence odpovídající léčby v zemi původu — Článek 28 — Sociální péče — Článek 29 — Zdravotní péče“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 18. prosince 2014

Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Postavení uprchlíka nebo status podpůrné ochrany – Směrnice 2004/83 – Podmínky pro získání nároku na podpůrnou ochranu – Článek 2 písm. e) a čl. 15 písm. b) – Vnitrostátní právní předpisy povolující pobyt státním příslušníkům třetích zemí s vážným onemocněním v případě, kdy v zemi jejich původu neexistuje odpovídající léčba – Neúmyslné odepírání péče v zemi původu – Právní předpisy, které nepředstavují příznivější normu ve smyslu článku 3 uvedené směrnice – Vyloučení z nároku na podpůrnou ochranu – Nepoužitelnost článků 28 a 29 uvedené směrnice

[Směrnice Rady 2004/83, čl. 2 písm. e), článek 3, čl. 15 písm. b), články 18, 28 a 29]

Články 28 a 29 směrnice 2004/83 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby [aby mohli být uznáni za uprchlíka nebo osobu], která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany, ve spojení s čl. 2 písm. e), jakož i s články 3, 15 a 18 této směrnice, musí být vykládány v tom smyslu, že členský stát nemusí nárok na sociální a zdravotní péči stanovenou těmito články přiznat státnímu příslušníkovi třetí země, kterému byl povolen pobyt na území tohoto členského státu na základě vnitrostátních právních předpisů, které v uvedeném členském státě povolují pobyt cizinci s onemocněním představujícím reálnou hrozbu pro jeho život nebo fyzickou integritu nebo reálnou hrozbu nelidského či ponižujícího zacházení v případě, že v zemi původu tohoto cizince nebo ve třetí zemi, kde pobýval předtím, neexistuje odpovídající léčba, aniž jde zároveň o úmyslné odepírání péče tomuto cizinci v uvedené zemi.

Vážná újma definovaná v čl. 15 písm. b) směrnice 2004/83 totiž takovou situaci nezahrnuje. Článek 3 této směrnice navíc brání tomu, aby členský stát zavedl nebo zachoval ustanovení přiznávající podpůrnou ochranu v ní stanovenou státnímu příslušníkovi třetí země trpícímu vážným onemocněním z důvodu rizika zhoršení jeho zdravotního stavu, které vyplývá z neexistence odpovídající léčby v zemi původu, jelikož taková ustanovení nejsou slučitelná s uvedenou směrnicí. Přiznání nároku na postavení nebo status upravené ve směrnici 2004/83 státním příslušníkům třetích zemí, kteří se octli v situacích postrádající jakoukoli vazbu na logiku mezinárodní ochrany, by totiž bylo v rozporu s celkovou systematikou a s cíli této směrnice. Z toho vyplývá, že takové právní předpisy nelze kvalifikovat podle článku 3 této směrnice jako příznivější normy pro určování osob splňujících podmínky pro získání postavení osob, které mají nárok na podpůrnou ochranu. Státní příslušníci třetích zemí, kterým byl povolen pobyt na základě takových právních předpisů, tudíž nejsou osobami, kterým by byl přiznán status podpůrné ochrany a na které by se vztahovaly články 28 a 29 uvedené směrnice. Přiznání členským státem takového statusu vnitrostátní ochrany nikoli z důvodů potřeby mezinárodní pomoci ve smyslu čl. 2 písm. a) této směrnice, tzn. na základě uvážení z rodinných nebo humanitárních důvodů, nespadá, jak uvádí bod 9 odůvodnění směrnice, do oblasti působnosti této směrnice.

(viz body 41, 43–47 a výrok)

Věc C‑542/13

Mohamed M’Bodj

v.

État belge

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour constitutionnelle (Belgie)]

„Řízení o předběžné otázce — Listina základních práv Evropské unie — Článek 19 odst. 2 — Směrnice 2004/83/ES — Minimální normy týkající se podmínek přiznávání postavení uprchlíka nebo statusu podpůrné ochrany — Osoba, která má nárok na podpůrnou ochranu — Článek 15 písm. b) — Mučení a nelidské či ponižující zacházení nebo trest vůči žadateli v zemi původu — Článek 3 — Příznivější normy — Žadatel trpící vážným onemocněním — Neexistence odpovídající léčby v zemi původu — Článek 28 — Sociální péče — Článek 29 — Zdravotní péče“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 18. prosince 2014

Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví — Azylová politika — Postavení uprchlíka nebo status podpůrné ochrany — Směrnice 2004/83 — Podmínky pro získání nároku na podpůrnou ochranu — Článek 2 písm. e) a čl. 15 písm. b) — Vnitrostátní právní předpisy povolující pobyt státním příslušníkům třetích zemí s vážným onemocněním v případě, kdy v zemi jejich původu neexistuje odpovídající léčba — Neúmyslné odepírání péče v zemi původu — Právní předpisy, které nepředstavují příznivější normu ve smyslu článku 3 uvedené směrnice — Vyloučení z nároku na podpůrnou ochranu — Nepoužitelnost článků 28 a 29 uvedené směrnice

[Směrnice Rady 2004/83, čl. 2 písm. e), článek 3, čl. 15 písm. b), články 18, 28 a 29]

Články 28 a 29 směrnice 2004/83 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby [aby mohli být uznáni za uprchlíka nebo osobu], která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany, ve spojení s čl. 2 písm. e), jakož i s články 3, 15 a 18 této směrnice, musí být vykládány v tom smyslu, že členský stát nemusí nárok na sociální a zdravotní péči stanovenou těmito články přiznat státnímu příslušníkovi třetí země, kterému byl povolen pobyt na území tohoto členského státu na základě vnitrostátních právních předpisů, které v uvedeném členském státě povolují pobyt cizinci s onemocněním představujícím reálnou hrozbu pro jeho život nebo fyzickou integritu nebo reálnou hrozbu nelidského či ponižujícího zacházení v případě, že v zemi původu tohoto cizince nebo ve třetí zemi, kde pobýval předtím, neexistuje odpovídající léčba, aniž jde zároveň o úmyslné odepírání péče tomuto cizinci v uvedené zemi.

Vážná újma definovaná v čl. 15 písm. b) směrnice 2004/83 totiž takovou situaci nezahrnuje. Článek 3 této směrnice navíc brání tomu, aby členský stát zavedl nebo zachoval ustanovení přiznávající podpůrnou ochranu v ní stanovenou státnímu příslušníkovi třetí země trpícímu vážným onemocněním z důvodu rizika zhoršení jeho zdravotního stavu, které vyplývá z neexistence odpovídající léčby v zemi původu, jelikož taková ustanovení nejsou slučitelná s uvedenou směrnicí. Přiznání nároku na postavení nebo status upravené ve směrnici 2004/83 státním příslušníkům třetích zemí, kteří se octli v situacích postrádající jakoukoli vazbu na logiku mezinárodní ochrany, by totiž bylo v rozporu s celkovou systematikou a s cíli této směrnice. Z toho vyplývá, že takové právní předpisy nelze kvalifikovat podle článku 3 této směrnice jako příznivější normy pro určování osob splňujících podmínky pro získání postavení osob, které mají nárok na podpůrnou ochranu. Státní příslušníci třetích zemí, kterým byl povolen pobyt na základě takových právních předpisů, tudíž nejsou osobami, kterým by byl přiznán status podpůrné ochrany a na které by se vztahovaly články 28 a 29 uvedené směrnice. Přiznání členským státem takového statusu vnitrostátní ochrany nikoli z důvodů potřeby mezinárodní pomoci ve smyslu čl. 2 písm. a) této směrnice, tzn. na základě uvážení z rodinných nebo humanitárních důvodů, nespadá, jak uvádí bod 9 odůvodnění směrnice, do oblasti působnosti této směrnice.

(viz body 41, 43–47 a výrok)