Věc C‑166/13

Sophie Mukarubega

v.

Préfet de police a Préfet de la Seine-Saint-Denis

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná tribunal administratif de Melun)

„Řízení o předběžné otázce — Víza, azyl, přistěhovalectví a jiné politiky související s volným pohybem osob — Směrnice 2008/115/ES — Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí — Postup přijímání rozhodnutí o navrácení — Zásada dodržování práva na obhajobu — Právo státních příslušníků třetích zemí s neoprávněným pobytem být vyslechnuti před přijetím rozhodnutí, které se může nepříznivě dotknout jejich zájmů — Rozhodnutí správního orgánu o neudělení povolení k pobytu neoprávněně pobývajícímu státnímu příslušníkovi třetí země z důvodu azylu, spojené s povinností opustit území — Právo být vyslechnut před vydáním rozhodnutí o navrácení“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 5. listopadu 2014

1. Základní práva – Listina základních práv Evropské unie – Právo na řádnou správu – Právo být vyslechnut – Právo, jehož se nelze dovolávat vůči členským státům

   [Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. a)]

2. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Přistěhovalecká politika – Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí – Státní příslušník, s nímž je vedeno řízení o navrácení ve smyslu směrnice 2008/115 – Rozhodnutí o navrácení, které následuje po neudělení povolení k pobytu tomuto státnímu příslušníkovi z důvodu azylu – Státní příslušník, který byl vyslechnut ohledně své žádosti o azyl – Právo být vyslechnuti před přijetím rozhodnutí o navrácení – Neexistence – Podmínky

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, článek 6)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 43 a 44)

2.  Právo být vyslechnut v každém řízení, jak je uplatňováno v rámci směrnice 2008/115 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, a zejména jejího článku 6, musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání tomu, aby vnitrostátní orgán nevyslechl státního příslušníka třetí země specificky ve věci rozhodnutí o navrácení, pokud vůči němu hodlá vydat takové rozhodnutí poté, co konstatoval neoprávněnost jeho pobytu na území státu v návaznosti na řízení, v němž bylo jeho právo být vyslechnut plně respektováno, a to bez ohledu na to, zda má být toto rozhodnutí o navrácení vydáno po zamítnutí žádosti o povolení k pobytu, či nikoli.

   Jelikož je rozhodnutí o navrácení podle směrnice 2008/115 úzce svázáno s konstatováním neoprávněnosti pobytu, právo být vyslechnut nemůže být vykládáno v tom smyslu, že pokud příslušný vnitrostátní orgán zamýšlí přijmout současně rozhodnutí konstatující neoprávněný pobyt a rozhodnutí o navrácení, musí nutně vyslechnout dotyčnou osobu a umožnit jí uplatnit své stanovisko specificky ke druhému z těchto rozhodnutí, pokud měla tato osoba možnost vyjádřit užitečným a účinným způsobem své stanovisko k neoprávněnosti svého pobytu a skutečnostem, které by mohly být na základě vnitrostátního práva důvodem k tomu, aby uvedený orgán nepřijal rozhodnutí o navrácení.

   Z povinnosti přijmout rozhodnutí o navrácení státních příslušníků třetích zemí neoprávněně pobývajících na území státu, stanovené čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice, ve spravedlivém a transparentním řízení nicméně plyne, že členské státy musí v rámci své procesní autonomie ve svém vnitrostátním právu výslovně stanovit povinnost opuštění území v případě neoprávněného pobytu a dále zajistit, aby dotčené osoby byly v rámci řízení o žádosti o povolení pobytu nebo případně o neoprávněnosti svého pobytu platně vyslechnuty. V tomto ohledu však nemůže být právo být vyslechnut před přijetím rozhodnutí o navrácení využíváno pro neomezené znovuotevírání správního řízení, a to s cílem zachovat rovnováhu mezi základním právem dotyčné osoby na vyslechnutí před přijetím rozhodnutí nepříznivě zasahujícího do jejího právního postavení a povinností členských států bojovat proti nelegálnímu přistěhovalectví.

   (viz body 60–62, 71, 82 a výrok)

Věc C‑166/13

Sophie Mukarubega

v.

Préfet de police a Préfet de la Seine-Saint-Denis

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná tribunal administratif de Melun)

„Řízení o předběžné otázce — Víza, azyl, přistěhovalectví a jiné politiky související s volným pohybem osob — Směrnice 2008/115/ES — Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí — Postup přijímání rozhodnutí o navrácení — Zásada dodržování práva na obhajobu — Právo státních příslušníků třetích zemí s neoprávněným pobytem být vyslechnuti před přijetím rozhodnutí, které se může nepříznivě dotknout jejich zájmů — Rozhodnutí správního orgánu o neudělení povolení k pobytu neoprávněně pobývajícímu státnímu příslušníkovi třetí země z důvodu azylu, spojené s povinností opustit území — Právo být vyslechnut před vydáním rozhodnutí o navrácení“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 5. listopadu 2014

1. Základní práva — Listina základních práv Evropské unie — Právo na řádnou správu — Právo být vyslechnut — Právo, jehož se nelze dovolávat vůči členským státům

   [Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. a)]

2. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví — Přistěhovalecká politika — Navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí — Státní příslušník, s nímž je vedeno řízení o navrácení ve smyslu směrnice 2008/115 — Rozhodnutí o navrácení, které následuje po neudělení povolení k pobytu tomuto státnímu příslušníkovi z důvodu azylu — Státní příslušník, který byl vyslechnut ohledně své žádosti o azyl — Právo být vyslechnuti před přijetím rozhodnutí o navrácení — Neexistence — Podmínky

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115, článek 6)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 43 a 44)

2.  Právo být vyslechnut v každém řízení, jak je uplatňováno v rámci směrnice 2008/115 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, a zejména jejího článku 6, musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání tomu, aby vnitrostátní orgán nevyslechl státního příslušníka třetí země specificky ve věci rozhodnutí o navrácení, pokud vůči němu hodlá vydat takové rozhodnutí poté, co konstatoval neoprávněnost jeho pobytu na území státu v návaznosti na řízení, v němž bylo jeho právo být vyslechnut plně respektováno, a to bez ohledu na to, zda má být toto rozhodnutí o navrácení vydáno po zamítnutí žádosti o povolení k pobytu, či nikoli.

   Jelikož je rozhodnutí o navrácení podle směrnice 2008/115 úzce svázáno s konstatováním neoprávněnosti pobytu, právo být vyslechnut nemůže být vykládáno v tom smyslu, že pokud příslušný vnitrostátní orgán zamýšlí přijmout současně rozhodnutí konstatující neoprávněný pobyt a rozhodnutí o navrácení, musí nutně vyslechnout dotyčnou osobu a umožnit jí uplatnit své stanovisko specificky ke druhému z těchto rozhodnutí, pokud měla tato osoba možnost vyjádřit užitečným a účinným způsobem své stanovisko k neoprávněnosti svého pobytu a skutečnostem, které by mohly být na základě vnitrostátního práva důvodem k tomu, aby uvedený orgán nepřijal rozhodnutí o navrácení.

   Z povinnosti přijmout rozhodnutí o navrácení státních příslušníků třetích zemí neoprávněně pobývajících na území státu, stanovené čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice, ve spravedlivém a transparentním řízení nicméně plyne, že členské státy musí v rámci své procesní autonomie ve svém vnitrostátním právu výslovně stanovit povinnost opuštění území v případě neoprávněného pobytu a dále zajistit, aby dotčené osoby byly v rámci řízení o žádosti o povolení pobytu nebo případně o neoprávněnosti svého pobytu platně vyslechnuty. V tomto ohledu však nemůže být právo být vyslechnut před přijetím rozhodnutí o navrácení využíváno pro neomezené znovuotevírání správního řízení, a to s cílem zachovat rovnováhu mezi základním právem dotyčné osoby na vyslechnutí před přijetím rozhodnutí nepříznivě zasahujícího do jejího právního postavení a povinností členských států bojovat proti nelegálnímu přistěhovalectví.

   (viz body 60–62, 71, 82 a výrok)