Věc C‑220/13 P

Kalliopi Nikolaou

v.

Účetní dvůr Evropské unie

„Kasační opravný prostředek — Mimosmluvní odpovědnost — Opomenutí Účetního dvora — Návrh na náhradu škody — Zásada presumpce neviny — Zásada loajální spolupráce — Pravomoci — Průběh předběžných vyšetřování“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 10. července 2014

1. Účetní dvůr – Povinnosti členů – Porušení – Rozsudek vnitrostátního soudu, kterým byla dotyčná osoba zproštěna všech obvinění – Povinnost Účetního dvora přijmout rozhodnutí o zproštění viny a zveřejnit jej – Neexistence – Právní kvalifikace skutečností, kterou provedl vnitrostátní soud a není pro orgán závazná

   (Článek 247 odst. 7 ES)

2. Žaloba na náhradu škody – Autonomní povaha – Žádost týkající se skutečností, které již posoudil vnitrostátní soud – Právní kvalifikace uvedených skutečností, která není závazná pro unijní soud – Porušení zásady loajální spolupráce vůči vnitrostátním soudům – Neexistence

   (Články 10 ES, 235 ES a 288 ES)

3. Účetní dvůr – Povinnosti členů – Porušení – Předání informací shromážděných v rámci vyšetřování Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) – Informační povinnost vůči osobě, které se týká vyšetřování – Rozsah

   (Rozhodnutí Účetního dvora 99/50, čl. 4 první pododstavec)

1.  Vzhledem k tomu, že výlučně vnitrostátním soudním orgánům přísluší zkoumat na úrovni trestního práva obvinění, která byla vznesena proti bývalému členovi Účetního dvora, a Soudnímu dvoru přísluší je posoudit na disciplinární úrovni podle čl. 247 odst. 7 ES, samotný Účetní dvůr není v rámci institucionální struktury Unie oprávněn přijmout formální rozhodnutí, že dotyčná osoba byla zproštěna všech obvinění, která proti ní byla vznesena, a to na disciplinární úrovni nebo na úrovni trestního práva, ani zveřejnit v tisku, že dotyčná osoba byla zproštěna viny. Navíc vzhledem k tomu, že Účetní dvůr není jakožto orgán předkládající věc Soudnímu dvoru podle čl. 247 odst. 7 ES vázán právní kvalifikací skutečností uskutečněnou během vnitrostátního trestního řízení, nemůže mít povinnost přijmout na základě osvobozujícího rozsudku vyhlášeného v členském státě akty, jichž se dovolává navrhovatelka, nebo jednat navrhovatelkou dovolávaným způsobem.

   (viz body 39, 40)

2.  Žaloba na náhradu škody související s mimosmluvní odpovědností Společenství za jednání nebo opomenutí jeho orgánů podle článků 235 ES a 288 ES byla zavedena jako autonomní procesní prostředek ve vztahu k ostatním soudním žalobám, který má v rámci systému procesních prostředků zvláštní funkci a podléhá podmínkám výkonu stanoveným s ohledem na jeho zvláštní účel.

   Je proto třeba uvést, že ačkoli zjištění učiněná v průběhu vnitrostátního trestního řízení, která se týkají skutečností totožných se skutečnostmi zkoumanými v rámci řízení podle článku 235 ES, mohou být zohledněna soudem Společenství, kterému byla věc předložena, uvedený soud není nicméně vázán právní kvalifikací uvedených skutečností uskutečněnou trestním soudem, ale přísluší mu je s využitím plného rozsahu svého prostoru pro uvážení samostatně analyzovat, aby ověřil, zda jsou splněny podmínky, jejichž splnění podléhá vznik mimosmluvní odpovědnosti Společenství. Soudu Společenství tedy nelze vytýkat, že porušil zásadu loajální spolupráce uvedenou v článku 10 ES, když některé skutkové okolnosti posoudil odlišně ve srovnání s úvahami uvedenými vnitrostátním soudem.

   (viz body 54–56)

3.  Článek 4 první pododstavec první věta rozhodnutí Účetního dvora 99/50 o podmínkách a postupech vnitřního vyšetřování v oblasti boje proti podvodům, korupci a jiné protiprávní činnosti poškozující finanční zájmy Společenství nijak neupřesňuje danou typologii vyšetřování, ale pouze uvádí, že vyvstanou-li možné osobní důsledky pro člena, úředníka či zaměstnance Účetního dvora, je dotyčná osoba urychleně vyrozuměna, pokud to nenarušuje vyšetřování. Z toho plyne, že toto ustanovení nestanoví povinnost okamžitého vyrozumění od počátku vyšetřování a dále že zmírňuje tuto povinnost tím, že vyžaduje ochranu účinnosti vyšetřování.

   (viz body 87, 88)