Věc C‑255/13

I

v.

Health Service Executive

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court (Irsko)]

„Řízení o předběžné otázce — Sociální zabezpečení — Nařízení (ES) č. 883/2004 — Článek 19 odst. 1 a čl. 20 odst. 1 a 2 — Nařízení (ES) č. 987/2009 — Článek 11 — Státní příslušník členského státu pojištěný ve státě bydliště — Propuknutí závažného a nenadálého onemocnění v průběhu dovolené v jiném členském státě — Osoba nucená v tomto druhém členském státě setrvat po dobu jedenácti let z důvodu svého onemocnění a dostupnosti specializované lékařské péče v blízkosti místa, kde bydlí — Poskytování věcných dávek v tomto druhém státě — Pojmy ‚bydliště‘ a ‚pobyt‘“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 5. června 2014

1. Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Osoba, která má současně dvě místa obvyklého bydliště na území dvou různých členských států – Nepřípustnost – Norma, která je v souladu s účely použití nařízení č. 883/2004

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004; nařízení Rady č. 1408/71)

2. Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Zdravotní pojištění – Věcné dávky poskytované v jiném členském státě – Pojem „bydliště“ dotčené osoby – Kritéria posouzení

   [Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004, čl. 1 písm. j), a nařízení č. 987/2009, čl. 11 odst. 1 a 2]

3. Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Zdravotní pojištění – Věcné dávky poskytované v jiném členském státě – Použitelné právní předpisy – Bydliště – Definice

   (Nařízení Rady č. 1408/71)

4. Sociální zabezpečení – Migrující pracovníci – Zdravotní pojištění – Státní příslušník, který je stižen závažným onemocněním v jiném členském státě než je stát jeho bydliště – Věcné dávky poskytované v členském státě pobytu – Dlouhodobé dávky z důvodu onemocnění dotčené osoby – Pojmy „bydliště“ a „pobyt“ – Určení obvyklého centra zájmů státního příslušníka – Posouzení vnitrostátním soudem – Meze

   [Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004, čl. 1 písm. j) a k), čl. 19 odst. 1 a čl. 20 odst. 1 a 2]

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 40–42, 47)

2.  Podle čl. 1 písm. j) nařízení č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení označuje výraz „bydliště“ místo, kde má osoba obvyklé bydliště.

   Za účelem určení obvyklého centra zájmů osoby předkládající soud musí vzít v úvahu všechna relevantní kritéria, zejména kritéria uvedená v čl. 11 odst. 1 nařízení č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004, a – na základě odstavce 2 tohoto článku – vůle dotčené osoby týkající se místa jejího skutečného bydliště. Tato vůle musí být posuzována s ohledem na objektivní skutečnosti a okolnosti věci v původním řízení, jelikož pouhé vyjádření vůle mít bydliště na určitém místě samo o sobě nepostačuje pro účely použití uvedeného odstavce 2.

   Seznam kritérií, která je třeba vzít v úvahu při určování místa bydliště osoby, nyní kodifikovaný v článku 11 nařízení č. 987/2009, není taxativní a nestanoví pořadí přednosti mezi různými kritérii uvedenými v odstavci 1 tohoto ustanovení.

   (viz body 43, 46, 54)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 44, 45)

4.  Článek 1 písm. j) a k) nařízení č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely čl. 19 odst. 1 nebo čl. 20 odst. 1 a 2 tohoto nařízení, pokud byl unijní státní příslušník s bydlištěm v prvním členském státě v době své dovolené ve druhém členském státě stižen vážným a náhlým onemocněním a je nucen zůstat jedenáct let v tomto členském státě z důvodu tohoto onemocnění a dostupnosti specializované lékařské péče v blízkosti místa, kde bydlí, musí být považován za osobu „pobývající“ v druhém členském státě, jelikož obvyklé centrum jeho zájmů se nachází v prvním členském státě. Vnitrostátnímu soudu přísluší, aby určil obvyklé centrum zájmů tohoto státního příslušníka tím, že posoudí všechny relevantní skutečnosti a vezme v úvahu jeho záměr, který vyplývá z těchto skutečností, jelikož pouhá skutečnost, že uvedený státní příslušník setrvává ve druhém členském státě po dlouhé období, sama o sobě nepostačuje pro učinění závěru, že má v tomto státě bydliště.

   (viz bod 59 a výrok)

Věc C‑255/13

I

v.

Health Service Executive

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court (Irsko)]

„Řízení o předběžné otázce — Sociální zabezpečení — Nařízení (ES) č. 883/2004 — Článek 19 odst. 1 a čl. 20 odst. 1 a 2 — Nařízení (ES) č. 987/2009 — Článek 11 — Státní příslušník členského státu pojištěný ve státě bydliště — Propuknutí závažného a nenadálého onemocnění v průběhu dovolené v jiném členském státě — Osoba nucená v tomto druhém členském státě setrvat po dobu jedenácti let z důvodu svého onemocnění a dostupnosti specializované lékařské péče v blízkosti místa, kde bydlí — Poskytování věcných dávek v tomto druhém státě — Pojmy ‚bydliště‘ a ‚pobyt‘“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 5. června 2014

1. Sociální zabezpečení — Migrující pracovníci — Osoba, která má současně dvě místa obvyklého bydliště na území dvou různých členských států — Nepřípustnost — Norma, která je v souladu s účely použití nařízení č. 883/2004

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004; nařízení Rady č. 1408/71)

2. Sociální zabezpečení — Migrující pracovníci — Zdravotní pojištění — Věcné dávky poskytované v jiném členském státě — Pojem „bydliště“ dotčené osoby — Kritéria posouzení

   [Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004, čl. 1 písm. j), a nařízení č. 987/2009, čl. 11 odst. 1 a 2]

3. Sociální zabezpečení — Migrující pracovníci — Zdravotní pojištění — Věcné dávky poskytované v jiném členském státě — Použitelné právní předpisy — Bydliště — Definice

   (Nařízení Rady č. 1408/71)

4. Sociální zabezpečení — Migrující pracovníci — Zdravotní pojištění — Státní příslušník, který je stižen závažným onemocněním v jiném členském státě než je stát jeho bydliště — Věcné dávky poskytované v členském státě pobytu — Dlouhodobé dávky z důvodu onemocnění dotčené osoby — Pojmy „bydliště“ a „pobyt“ — Určení obvyklého centra zájmů státního příslušníka — Posouzení vnitrostátním soudem — Meze

   [Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004, čl. 1 písm. j) a k), čl. 19 odst. 1 a čl. 20 odst. 1 a 2]

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 40–42, 47)

2.  Podle čl. 1 písm. j) nařízení č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení označuje výraz „bydliště“ místo, kde má osoba obvyklé bydliště.

   Za účelem určení obvyklého centra zájmů osoby předkládající soud musí vzít v úvahu všechna relevantní kritéria, zejména kritéria uvedená v čl. 11 odst. 1 nařízení č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004, a – na základě odstavce 2 tohoto článku – vůle dotčené osoby týkající se místa jejího skutečného bydliště. Tato vůle musí být posuzována s ohledem na objektivní skutečnosti a okolnosti věci v původním řízení, jelikož pouhé vyjádření vůle mít bydliště na určitém místě samo o sobě nepostačuje pro účely použití uvedeného odstavce 2.

   Seznam kritérií, která je třeba vzít v úvahu při určování místa bydliště osoby, nyní kodifikovaný v článku 11 nařízení č. 987/2009, není taxativní a nestanoví pořadí přednosti mezi různými kritérii uvedenými v odstavci 1 tohoto ustanovení.

   (viz body 43, 46, 54)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 44, 45)

4.  Článek 1 písm. j) a k) nařízení č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení musí být vykládán v tom smyslu, že pro účely čl. 19 odst. 1 nebo čl. 20 odst. 1 a 2 tohoto nařízení, pokud byl unijní státní příslušník s bydlištěm v prvním členském státě v době své dovolené ve druhém členském státě stižen vážným a náhlým onemocněním a je nucen zůstat jedenáct let v tomto členském státě z důvodu tohoto onemocnění a dostupnosti specializované lékařské péče v blízkosti místa, kde bydlí, musí být považován za osobu „pobývající“ v druhém členském státě, jelikož obvyklé centrum jeho zájmů se nachází v prvním členském státě. Vnitrostátnímu soudu přísluší, aby určil obvyklé centrum zájmů tohoto státního příslušníka tím, že posoudí všechny relevantní skutečnosti a vezme v úvahu jeho záměr, který vyplývá z těchto skutečností, jelikož pouhá skutečnost, že uvedený státní příslušník setrvává ve druhém členském státě po dlouhé období, sama o sobě nepostačuje pro učinění závěru, že má v tomto státě bydliště.

   (viz bod 59 a výrok)