Věc C‑494/12

Dixons Retail plc

v.

Commissioners for Her Majesty’s Revenue and Customs

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná First-tier Tribunal (Tax Chamber)]

„Směrnice 2006/112/ES — Daň z přidané hodnoty — Dodání zboží — Pojem — Podvodné použití bankovní karty“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 21. listopadu 2013

1. Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Dodání zboží – Pojem – Převod hmotného majetku na kupujícího, který podvodně použil platební kartu jako platební prostředek – Zahrnutí

   [Směrnice Rady 77/388, čl. 2 bod 1 a čl. 5 odst. 1 a 2006/112, čl. 2 odst. 1 písm. a) a čl. 14 odst. 1]

2. Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Základ daně – Dodání zboží a poskytnutí služby – Pojem – Prodejní transakce mezi dodavatelem a kupujícím, který platí platební kartou – Platba uskutečněná prostřednictvím třetí osoby-vydavatele platební karty, na účet kupujícího, na základě smlouvy uzavřené s dodavatelem – Platba představující protiplnění – Zahrnutí

   [Směrnice Rady 77/388, čl. 11 A odst. 1 písm. a) a 2006/112, článek 73]

1.  Článek 2 bod 1 a čl. 5 odst. 1 šesté směrnice 77/388/EHS o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, jakož i čl. 2 odst. 1 písm. a) a čl. 14 odst. 1 směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, musí být vykládány v tom smyslu, že v rámci smlouvy uzavřené mezi třetí osobou a dodavatelem zboží, kterou se třetí osoba zavazuje po odečtení poplatku zaplatit uvedenému dodavateli zboží, které prodal kupujícím, kteří použili platební kartu jako platební prostředek, představuje fyzické předání zboží kupujícímu, který platební kartu použije podvodně, dodání zboží.

   Pojem dodání zboží totiž neodkazuje na převod vlastnictví ve formách stanovených použitelným vnitrostátním právem, ale zahrnuje každý převod hmotného majetku stranou, která poskytne druhé straně oprávnění k tomu, aby s ním fakticky nakládala tak, jako by s ním nakládal vlastník toho majetku.

   Uvedený pojem má objektivní povahu a použije se bez ohledu na účel a výsledky dotyčných plnění, aniž mají daňové orgány povinnost provést šetření za účelem zjištění úmyslu dotčené osoby povinné k dani, nebo zohlednit úmysl jiného subjektu, než je dotyčná osoba povinná k dani, který je součástí téhož řetězce dodávek

   Podvodné použití bankovní karty jako platebního prostředku v případě uvedených plnění nemá dopad na skutečnost, že uvedená plnění lze kvalifikovat jako dodání zboží, protože uvedené použití nepodléhá objektivním kritériím, na kterých se uvedený pojem zakládá, ale vychází z úmyslu osoby, která se dotčených plnění účastní jako nabyvatel, jakož i z postupů, jejichž prostřednictvím takový úmysl uskutečňuje.

   Mimoto musí být taková situace odlišena od situace, kdy dojde ke krádeži zboží, která nespadá pod pojem dodání zboží, protože krádež nemá za následek oprávnění jejího pachatele nakládat se zbožím za stejných podmínek jako jeho vlastník.

   (viz body 17, 20, 21, 26, 28, 29, 38 a výrok)

2.  Článek 11 bod A odst. 1 písm. a) šesté směrnice 77/388/EHS o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu, jakož i článek 73 směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, musí být vykládány v tom smyslu, že v rámci fyzického předání zboží kupujícímu, který podvodně použije bankovní kartu jako platební prostředek, transakce představující dodání zboží, platba provedená třetí osobou na základě smlouvy uzavřené mezi posledně uvedenou osobou a dodavatelem zboží, kterou se tato třetí osoba zavázala zaplatit uvedenému dodavateli zboží, které prodal kupujícím, kteří takovou kartu použili jako platební prostředek, představuje protiplnění.

   Jestliže totiž kupující zaplatí zboží platební kartou, dojde rovnou ke dvěma transakcím, tedy jednak dojde k prodeji uvedeného zboží dodavatelem, který do celkové požadované ceny započte také DPH, kterou zaplatí uvedený kupující jako konečný spotřebitel a kterou vybere uvedený dodavatel na účet státní pokladny, a jednak dojde k poskytnutí služby uvedenému dodavateli subjektem, který kartu vystavil.

   V tomto ohledu šestá směrnice a směrnice 2006/112 nepožadují, aby pro účely dodání zboží nebo poskytování služeb „za úplatu“ bylo protiplnění za uvedené dodání zboží nebo poskytnutí služeb získáno přímo od jejich příjemce. Podle čl. 11 bodu A odst. 1 písm. a) šesté směrnice a článku 73 směrnice 2006/112 totiž platba protiplnění za dodání zboží může být uskutečněna nejen kupujícím, ale také třetí osobou, v daném případě subjektem, který kartu vystavil.

   (viz body 34, 35, 38 a výrok)

Věc C‑494/12

Dixons Retail plc

v.

Commissioners for Her Majesty’s Revenue and Customs

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná First-tier Tribunal (Tax Chamber)]

„Směrnice 2006/112/ES — Daň z přidané hodnoty — Dodání zboží — Pojem — Podvodné použití bankovní karty“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 21. listopadu 2013

1. Harmonizace daňových právních předpisů — Společný systém daně z přidané hodnoty — Dodání zboží — Pojem — Převod hmotného majetku na kupujícího, který podvodně použil platební kartu jako platební prostředek — Zahrnutí

   [Směrnice Rady 77/388, čl. 2 bod 1 a čl. 5 odst. 1 a 2006/112, čl. 2 odst. 1 písm. a) a čl. 14 odst. 1]

2. Harmonizace daňových právních předpisů — Společný systém daně z přidané hodnoty — Základ daně — Dodání zboží a poskytnutí služby — Pojem — Prodejní transakce mezi dodavatelem a kupujícím, který platí platební kartou — Platba uskutečněná prostřednictvím třetí osoby-vydavatele platební karty, na účet kupujícího, na základě smlouvy uzavřené s dodavatelem — Platba představující protiplnění — Zahrnutí

   [Směrnice Rady 77/388, čl. 11 A odst. 1 písm. a) a 2006/112, článek 73]

1.  Článek 2 bod 1 a čl. 5 odst. 1 šesté směrnice 77/388/EHS o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, jakož i čl. 2 odst. 1 písm. a) a čl. 14 odst. 1 směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, musí být vykládány v tom smyslu, že v rámci smlouvy uzavřené mezi třetí osobou a dodavatelem zboží, kterou se třetí osoba zavazuje po odečtení poplatku zaplatit uvedenému dodavateli zboží, které prodal kupujícím, kteří použili platební kartu jako platební prostředek, představuje fyzické předání zboží kupujícímu, který platební kartu použije podvodně, dodání zboží.

   Pojem dodání zboží totiž neodkazuje na převod vlastnictví ve formách stanovených použitelným vnitrostátním právem, ale zahrnuje každý převod hmotného majetku stranou, která poskytne druhé straně oprávnění k tomu, aby s ním fakticky nakládala tak, jako by s ním nakládal vlastník toho majetku.

   Uvedený pojem má objektivní povahu a použije se bez ohledu na účel a výsledky dotyčných plnění, aniž mají daňové orgány povinnost provést šetření za účelem zjištění úmyslu dotčené osoby povinné k dani, nebo zohlednit úmysl jiného subjektu, než je dotyčná osoba povinná k dani, který je součástí téhož řetězce dodávek

   Podvodné použití bankovní karty jako platebního prostředku v případě uvedených plnění nemá dopad na skutečnost, že uvedená plnění lze kvalifikovat jako dodání zboží, protože uvedené použití nepodléhá objektivním kritériím, na kterých se uvedený pojem zakládá, ale vychází z úmyslu osoby, která se dotčených plnění účastní jako nabyvatel, jakož i z postupů, jejichž prostřednictvím takový úmysl uskutečňuje.

   Mimoto musí být taková situace odlišena od situace, kdy dojde ke krádeži zboží, která nespadá pod pojem dodání zboží, protože krádež nemá za následek oprávnění jejího pachatele nakládat se zbožím za stejných podmínek jako jeho vlastník.

   (viz body 17, 20, 21, 26, 28, 29, 38 a výrok)

2.  Článek 11 bod A odst. 1 písm. a) šesté směrnice 77/388/EHS o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu, jakož i článek 73 směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, musí být vykládány v tom smyslu, že v rámci fyzického předání zboží kupujícímu, který podvodně použije bankovní kartu jako platební prostředek, transakce představující dodání zboží, platba provedená třetí osobou na základě smlouvy uzavřené mezi posledně uvedenou osobou a dodavatelem zboží, kterou se tato třetí osoba zavázala zaplatit uvedenému dodavateli zboží, které prodal kupujícím, kteří takovou kartu použili jako platební prostředek, představuje protiplnění.

   Jestliže totiž kupující zaplatí zboží platební kartou, dojde rovnou ke dvěma transakcím, tedy jednak dojde k prodeji uvedeného zboží dodavatelem, který do celkové požadované ceny započte také DPH, kterou zaplatí uvedený kupující jako konečný spotřebitel a kterou vybere uvedený dodavatel na účet státní pokladny, a jednak dojde k poskytnutí služby uvedenému dodavateli subjektem, který kartu vystavil.

   V tomto ohledu šestá směrnice a směrnice 2006/112 nepožadují, aby pro účely dodání zboží nebo poskytování služeb „za úplatu“ bylo protiplnění za uvedené dodání zboží nebo poskytnutí služeb získáno přímo od jejich příjemce. Podle čl. 11 bodu A odst. 1 písm. a) šesté směrnice a článku 73 směrnice 2006/112 totiž platba protiplnění za dodání zboží může být uskutečněna nejen kupujícím, ale také třetí osobou, v daném případě subjektem, který kartu vystavil.

   (viz body 34, 35, 38 a výrok)