Věc C-543/10

Refcomp SpA

v.

Axa Corporate Solutions Assurance SA a další

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour de cassation (Francie)]

„Soudní spolupráce v občanských věcech — Soudní příslušnost v občanských a obchodních věcech — Nařízení (ES) č. 44/2001 — Výklad článku 23 — Doložka o soudní příslušnosti obsažená ve smlouvě uzavřené mezi výrobcem a původním nabyvatelem věci — Smlouva, která je součástí řetězce smluv o převodu vlastnictví — Použitelnost této doložky vůči dalšímu nabyvateli věci“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 7. února 2013

1. Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Ustanovení tohoto nařízení kvalifikovaná jako rovnocenná ustanovením Bruselské úmluvy – Výklad těchto ustanovení v souladu s judikaturou Soudního dvora týkající se této úmluvy

   (Úmluva ze dne 27. září 1968; nařízení Rady (ES) č. 44/200)

2. Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Pojem „smlouva nebo nároky ze smlouvy“ – Pojem „dohoda o příslušnosti“ – Autonomní výklad

   (Nařízení Rady č. 44/2001, článek 23)

3. Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Volba příslušnosti – Dohoda o příslušnosti – Doložka o soudní příslušnosti ve smlouvě mezi výrobcem věci a jejím nabyvatelem – Možnost dovolávat se této doložky vůči třetí osobě jakožto dalšímu nabyvateli, který v rámci na sebe navazujících smluv o převodu vlastnictví tuto věc nabyl – Přípustnost – Podmínka – Souhlas třetí osoby s uvedenou doložkou

   (Nařízení Rady č. 44/2001, článek 23)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 18–20)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 21, 22, 39, 40)

3.  Článek 23 nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán tak, že se vůči třetí osobě jakožto dalšímu nabyvateli, který v rámci na sebe navazujících smluv o převodu vlastnictví uzavřených mezi stranami usazenými v různých členských státech nabyl věc a chce podat žalobu na náhradu škody proti výrobci, nelze dovolávat doložky o soudní příslušnosti, která byla sjednána ve smlouvě mezi výrobcem této věci a jejím původním nabyvatelem, ledaže se prokáže, že tato třetí osoba skutečně projevila souhlas s uvedenou doložkou za podmínek stanovených tímto článkem.

   Doložka o soudní příslušnosti obsažená ve smlouvě může totiž v zásadě vyvolávat účinky pouze ve vztazích mezi stranami, které souhlasily s uzavřením této smlouvy. K tomu, aby bylo možné se doložky dovolávat vůči třetí osobě, je v zásadě nezbytné, aby tato osoba projevila v tomto ohledu souhlas.

   V kontextu žaloby na náhradu škody podané dalším nabyvatelem zboží proti jeho výrobci neexistuje mezi dalším nabyvatelem a výrobcem žádný smluvní vztah, jelikož výrobce nepřevzal vůči dalšímu nabyvateli žádnou povinnost smluvní povahy. Z tohoto důvodu na ně nelze pohlížet tak, že se ve smyslu čl. 23 odst. 1 uvedeného nařízení „dohodli“ na příslušnosti soudu určeného jako příslušného v původní smlouvě uzavřené mezi výrobcem a prvním nabyvatelem.

   Kromě toho se v řetězci smluv o převodu vlastnictví nástupnický vztah mezi původním a dalším nabyvatelem, na rozdíl od konosamentu – nástroje mezinárodního obchodu používaného v oblasti smluv o námořní přepravě – nechápe jako přenesení smlouvy jako celku, jakož i všech práv a povinností, které stanoví. V takovém případě se smluvní povinnosti stran mohou lišit v závislosti na konkrétní smlouvě, takže práva, která může další nabyvatel vůči bezprostředně předcházejícímu prodávajícímu uplatňovat, nejsou nutně stejná jako práva, která měl výrobce ve svém vztahu k prvnímu kupujícímu.

   (viz body 29, 32–34, 37, 41 a výrok)