Věc C-23/12

Mohamad Zakaria

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Augstākās tiesas Senāts)

„Nařízení (ES) č. 562/2006 — Kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) — Údajné porušení práva na úctu k lidské důstojnosti — Účinná soudní ochrana — Právo na přístup k soudu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 17. ledna 2013

1. Soudní řízení — Ústní část řízení — Povinnost nařídit jednání — Podmínka — Podání odůvodněné žádosti zúčastněným, který se neúčastnil písemné části řízení

   (Jednací řád Soudního dvora, čl. 76 odst. 2 a 3)

2. Soudní řízení — Zastupování účastníků řízení — Zastupování v rámci řízení o předběžné otázce — Možnost zastoupení osobou, jež není podle vnitrostátních procesních pravidel v tomto ohledu oprávněna — Vyloučení

   (Jednací řád Soudního dvora, čl. 47 odst. 2)

3. Předběžné otázky — Pravomoc Soudního dvora — Meze — Výklad vnitrostátního práva — Vyloučení — Předložení otázek předkládajícímu soudu, jež souvisí s výkladem unijního práva

   (Článek 267 SFEU)

4. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví — Kodex Společenství o přeshraničním pohybu — Možnost využít opravných prostředků vůči rozhodnutí o odepření vstupu — Povinnost členských států stanovit opravný prostředek umožňující napadnout porušení, jichž se dopustili příslušníci pohraniční stráže v době přijímaní rozhodnutí — Neexistence — Posouzení vnitrostátním soudem vhodnosti opravných prostředků s ohledem na článek 47 Listiny základních prav Evropské unie v situaci, která se řídí unijním právem, nebo v opačném případě s přihlédnutím k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv

   (Listina základních práv Evropské unie, článek 47 a čl. 51 odst. 1; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 562/2006, článek 6 a čl. 13 odst. 3)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 25)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 26)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 29, 30)

4.  Článek 13 odst. 3 nařízení č. 562/2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), ukládá členským státům povinnost stanovit opravný prostředek pouze proti rozhodnutím o odepření vstupu na jejich území, a nikoli v tomto ohledu proti porušením, jichž se měli dopustit příslušníci pohraniční stráže v době přijímání rozhodnutí.

   Avšak v případě, že předkládající soud ve světle okolností sporu, který mu byl předložen, určí, že situace dotyčné osoby spadá do působnosti unijního práva ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny základních práv, bude muset rozhodnout, zda odmítnutí přiznat této osobě právo obrátit se na soud porušuje její práva přiznaná článkem 47 Listiny. Příslušníci pohraniční stráže jsou přitom ve smyslu článku 6 uvedeného nařízení povinni při plnění svých úkolů zejména plně ctít lidskou důstojnost. Členské státy musí ve svých vnitrostátních právních řádech stanovit odpovídající opravné prostředky, kterými při dodržení článku 47 Listiny zabezpečí ochranu osob uplatňujících práva, která vyvozují z článku 6 nařízení č. 562/2006. Pokud naopak uvedený soud bude toho názoru, že uvedená situace nespadá do působnosti unijního práva, bude muset tuto situaci přezkoumat ve světle vnitrostátního práva a zohlednit rovněž Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv, jejímiž stranami jsou všechny členské státy.

   (viz body 39, 42 a výrok)