Spojené věci C-191/09 P a C-200/09 P

Rada Evropské unie a Komise Evropských společenství

v.

Interpipe Nikopolsky Seamless Tubes Plant Niko Tube ZAT (Interpipe Niko Tube ZAT) a Interpipe Nizhnedneprovsky Tube Rolling Plant VAT (Interpipe NTRP VAT)

„Kasační opravné prostředky — Antidumpingové clo — Nařízení (ES) č. 954/2006 — Dovoz určitých bezešvých trubek a dutých profilů ze železa nebo oceli pocházejících z Chorvatska, Rumunska, Ruska a Ukrajiny — Nařízení (ES) č. 384/96 — Článek 2 odst. 10 písm. i), čl. 3 odst. 2, 3 a 5 až 7, čl. 18 odst. 3 a čl. 19 odst. 3 — Určení běžné hodnoty a zjištění újmy — Pojem ‚jediná hospodářská entita‘ — Právo na obhajobu — Nedostatečné odůvodnění“

Shrnutí rozsudku

1. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny – Úpravy – Důkazní břemeno

   (Nařízení Rady č. 384/96, čl. 2 odst. 10)

2. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Výpočet vývozní ceny – Faktor, který je třeba použít – Cena v případě běžných obchodních operací

   [Nařízení Rady č. 384/96, čl. 2 odst. 10 písm. i)]

3. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Posuzovací pravomoc orgánů – Soudní přezkum – Meze

   (Článek 225 ES; statut Soudního dvora, článek 58)

4. Právo Společenství – Zásady – Právo na obhajobu – Dodržování v rámci správních řízení – Antidumping – Povinnost orgánů zajistit informování dotčených podniků – Rozsah

   (Nařízení Rady č. 384/96, čl. 2 odst. 10 a čl. 20 odst. 2)

5. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nedostatečné odůvodnění – Implicitní odůvodnění Tribunálem – Přípustnost – Podmínky

   (Článek 225 ES; statut Soudního dvora, článek 51)

6. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Újma – Ověření ze strany Komise – Důkazní břemeno – Pravomoci k provádění šetření

   (Nařízení Rady č. 384/96, čl. 3 odst. 2, 3, 5, 6 a 7 a čl. 18 odst. 3)

7. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Újma – Použití rozpětí újmy k určení sazby antidumpingového cla – Podmínka

   (Nařízení Rady č. 384/96, čl. 9 odst. 4)

8. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Chybné posouzení skutkového stavu – Nepřípustnost – Přezkum posouzení skutkového stavu a důkazů Soudním dvorem – Vyloučení s výjimkou případu zkreslení

   (Článek 225 ES; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec)

9. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Antidumpingové řízení – Použití důvěrných údajů – Porušení práv na obhajobu – Podmínky

   (Nařízení Rady č. 384/96, článek 19)

1.  Určení běžné hodnoty a určení vývozní ceny se řídí odlišnými pravidly, a proto nemusejí být prodejní náklady, administrativní výdaje a režijní náklady nezbytně v obou případech posuzovány stejným způsobem. V rámci úprav stanovených v čl. 2 odst. 10 nařízení č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, je však možno zohlednit případné rozdíly mezi oběma hodnotami.

   Jak ze znění, tak i ze struktury čl. 2 odst. 10 tohoto nařízení vyplývá, že úpravu vývozní ceny nebo běžné hodnoty lze provést pouze k zohlednění rozdílů u činitelů, které ovlivňují obě ceny, jako jsou provize, tedy rozdílů v provizích zaplacených za dotčené prodeje, a které tedy ovlivňují jejich srovnatelnost, za účelem zajištění, že srovnání bude provedeno na stejné obchodní úrovni. Otázka úpravy vývozní ceny v rámci použití čl. 2 odst. 10 nařízení č.384/96 tak vyžaduje nejprve přezkum obchodního stadia, v němž byla vývozní cena stanovena.

   Pokud jde o povinnost prokázat existenci činitele, na jehož základě se dotčená úprava vyžaduje nebo je prováděna, jestliže účastník řízení žádá podle čl. 2 odst. 10 uvedeného nařízení o úpravy určené k dosažení srovnatelnosti běžné hodnoty a vývozní ceny pro určení dumpingového rozpětí, musí předložit důkaz, že je jeho žádost odůvodněná. Důkazní břemeno toho, zda je třeba provést zvláštní úpravy stanovené v čl. 2 odst. 10 písm. a) až k) nařízení č. 384/96, musí totiž nést jakékoli subjekty, které se jich zamýšlejí dovolávat.

   Žádá-li tak výrobce o použití úpravy, a to zpravidla snížením běžné hodnoty nebo logicky zvýšením vývozních cen, je tento subjekt povinen uvést a prokázat, že podmínky pro provedení takové úpravy jsou splněny. Domnívá-li se naopak Rada a Komise, že je třeba použít úpravu snižující vývozní cenu z toho důvodu, že prodejní společnost propojená s výrobcem vykonává funkce obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího svou činnost za úplatu formou provize, jsou tyto orgány povinny předložit alespoň shodující se indicie, jež prokáží, že tato podmínka je splněna.

   (viz body 51, 53, 57–58, 60–61)

2.  Nic ve znění článku 2 odst. 10 nařízení č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, a především to, co uvádí jeho písm. i), není takové povahy, aby bránilo použití pojmu „jediná hospodářská entita“ na konečné určení vývozní ceny za účelem spravedlivého srovnání na základě tohoto článku. Jestliže tak výrobce distribuuje své výrobky určené na vývoz do Unie prostřednictvím společnosti s odlišnou právní subjektivitou, nad níž však vykonává hospodářskou kontrolu, nebrání žádný naléhavý důvod právního či hospodářského charakteru tomu, aby tyto dva subjekty mohly být uznány za „jedinou hospodářskou entitu“.

   Ačkoli byl uvedený pojem rozvinut pro účely určení běžné hodnoty, z těchto úvah však nevyplývá, že lze tento pojem použít pouze na tuzemském trhu vyvážejících výrobců. Jestliže výrobce distribuuje své výrobky určené na vývoz do Unie prostřednictvím společnosti s odlišnou právní subjektivitou, nad níž však vykonává hospodářskou kontrolu, požadavek zjištění odrážejícího hospodářskou realitu vztahů mezi tímto výrobcem a touto prodejní společností svědčí spíše pro použití pojmu „jediné hospodářské entity“ k výpočtu vývozní ceny.

   (viz body 54–55)

3.  V oblasti obchodních ochranných opatření disponují unijní orgány z důvodu složitosti hospodářských, politických a právních situací, které musí přezkoumávat, širokou posuzovací pravomocí. Soudní přezkum takového posouzení musí být omezen na ověření dodržení procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě se napadená volba provádí, neexistence zjevně nesprávného posouzení tohoto skutkového stavu a neexistence zneužití pravomoci.

   Tribunál nepřekračuje meze přezkumu legality, jestliže má za to, že skutečnosti předložené orgánem k odůvodnění provedené úpravy nejsou dostatečně přesvědčivé, a nemohou tedy být považovány za indicie umožňující prokázat existenci činitele, u něhož je úprava provedena, a určit její dopad na srovnatelnost cen. Tribunál totiž neukládá orgánům žádné zvláštní důkazní břemeno, s výjimkou prokázání toho, že podmínky pro provedení takové úpravy byly splněny. Kromě toho posouzení nedostatečnosti důkazů, které byly součástí některých dokumentů, provedené Tribunálem nepředstavuje nové posouzení skutkového stavu nahrazující posouzení orgánů. Za těchto podmínek nelze mít za to, že soudní přezkum zasáhl do široké posuzovací pravomoci orgánů.

   (viz body 62–63, 67–68)

4.  Dodržování práva na obhajobu má při antidumpingových šetřeních klíčový význam. V této souvislosti musí být zúčastněným podnikům v průběhu správního řízení umožněno, aby užitečně vyjádřily své stanovisko k reálnosti a relevantnosti skutkových zjištění a dovolávaných okolností a k důkazům, které Komise použila na podporu svého tvrzení o existenci dumpingové praxe a z toho vzniklé újmy.

   Kromě toho nelze zúčastněné společnosti ukládat, aby prokázala, že by rozhodnutí Komise bylo odlišné, ale pouze to, že taková hypotéza není zcela vyloučena, jelikož by tato společnost mohla lépe zajistit svou obhajobu, kdyby nedošlo k procesnímu pochybení.

   Pochybení týkající se práv na obhajobu může vést nicméně ke zrušení nařízení č. 954/2006, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo z dovozu určitých bezešvých trubek a dutých profilů ze železa nebo oceli pocházejících z Chorvatska, Rumunska, Ruska a Ukrajiny pouze tehdy, když existuje možnost, že z důvodu tohoto pochybení by bylo mohlo správní řízení vést k jinému výsledku.

   (viz body 76–79, 83)

5.  Povinnost uvést odůvodnění Tribunálu neukládá, aby poskytl takové vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou ze všech úvah uvedených účastníky sporu, a odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, pro které byla dotčená opatření přijata.

   (viz bod 105)

6.  V rámci antidumpingového šetření vyplývá z čl. 18 odst. 3 nařízení č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, že k informacím předloženým jinou formou nebo v rámci jiného dokumentu než v odpovědi na dotazník Komise musí být přihlédnuto, jestliže jsou splněny podmínky uvedené v tomto článku.

   Pokud jeden z účastníků řízení neodpověděl na dotazník, avšak informace poskytl v rámci jiného dokumentu, nelze mu vytýkat nedostatečnou spolupráci, pokud zaprvé případné nedostatky neúměrně neztěžují zjištění přiměřeně správných závěrů, pokud jsou zadruhé informace předloženy včas, pokud je zatřetí možno je ověřit a pokud začtvrté účastník řízení jednal podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

   Kromě toho výrobce Unie nesmí být považován za nespolupracujícího, jestliže mezery v předložení údajů, vyplývající z nezodpovězení dotazníku Komise společností propojenou s tímto výrobcem, nemají významný dopad na průběh šetření. Údaje týkající se tohoto výrobce nesmí být automaticky vyloučeny z údajů zohledňovaných pro účely výpočtu újmy, která vznikla výrobnímu odvětví Unie.

   (viz body 150–152)

7.  Podle čl. 9 odst. 4 nařízení č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, jenž stanoví pravidlo nižšího cla, se rozpětí újmy použije pro určení sazby antidumpingového cla pouze v případě, kdy je dumpingové rozpětí vyšší než rozpětí újmy.

   (viz bod 153)

8.  Soudnímu dvoru, který rozhoduje o kasačním opravném prostředku, nepřísluší nahrazovat posouzení důkazů provedené Tribunálem vlastním posouzením. Pokud se tak Tribunál rozhodne, že bude vycházet z některých důkazů, které mu byly předloženy k posouzení, zatímco jiné odmítne, nemůže Soudní dvůr tuto volbu přezkoumávat, ledaže by konstatoval, že zkreslil uvedené důkazy tím, že porušil důvěru v jejich obsah.

   (viz bod 160)

9.  Článek 19 odst. 3 nařízení č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, upravuje vztahy mezi účastníkem řízení, který poskytne důvěrnou informaci, aniž je ochoten schválit její zpřístupnění, a to ani v souhrnné formě, a orgánem provádějícím antidumpingové šetření, který může rozhodnout, že není třeba k této informaci přihlížet, není-li z věrohodných zdrojů prokázáno, že je tato informace správná. Rozhodne-li přitom orgán provádějící šetření, že dotčenou informaci lze použít, což mu umožňuje nařízení č. 384/96, otázkou – pokud jde o ostatní účastníky řízení, kteří se účastní šetření – zůstává právě to, zda takové použití může představovat zásah do jejich práv na obhajobu.

   Účastníci antidumpingového řízení se tedy mohou dovolávat použití informací uvedeným orgánem, ohledně nichž nebyl poskytnut žádný nedůvěrný výtah, jako důvodu zrušení antidumpingového opatření pouze v případě, že mohou prokázat, že použitím těchto informací bylo porušeno jejich právo na obhajobu.

   Práva na obhajobu nejsou porušena, pokud je prokázáno, že zpřístupnění nedůvěrných verzí odpovědi na dotazník jednoho podniku jinému podniku nevedlo k jinému výsledku správního řízení vzhledem k tomu, že tyto informace neměly vliv na zjištění újmy.

   (viz body 165–166, 171)

Spojené věci C-191/09 P a C-200/09 P

Rada Evropské unie a Komise Evropských společenství

v.

Interpipe Nikopolsky Seamless Tubes Plant Niko Tube ZAT (Interpipe Niko Tube ZAT) a Interpipe Nizhnedneprovsky Tube Rolling Plant VAT (Interpipe NTRP VAT)

„Kasační opravné prostředky — Antidumpingové clo — Nařízení (ES) č. 954/2006 — Dovoz určitých bezešvých trubek a dutých profilů ze železa nebo oceli pocházejících z Chorvatska, Rumunska, Ruska a Ukrajiny — Nařízení (ES) č. 384/96 — Článek 2 odst. 10 písm. i), čl. 3 odst. 2, 3 a 5 až 7, čl. 18 odst. 3 a čl. 19 odst. 3 — Určení běžné hodnoty a zjištění újmy — Pojem ‚jediná hospodářská entita‘ — Právo na obhajobu — Nedostatečné odůvodnění“

Shrnutí rozsudku

1. Společná obchodní politika — Ochrana před dumpingovými praktikami — Dumpingové rozpětí — Srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny — Úpravy — Důkazní břemeno

   (Nařízení Rady č. 384/96, čl. 2 odst. 10)

2. Společná obchodní politika — Ochrana před dumpingovými praktikami — Dumpingové rozpětí — Výpočet vývozní ceny — Faktor, který je třeba použít — Cena v případě běžných obchodních operací

   [Nařízení Rady č. 384/96, čl. 2 odst. 10 písm. i)]

3. Společná obchodní politika — Ochrana před dumpingovými praktikami — Posuzovací pravomoc orgánů — Soudní přezkum — Meze

   (Článek 225 ES; statut Soudního dvora, článek 58)

4. Právo Společenství — Zásady — Právo na obhajobu — Dodržování v rámci správních řízení — Antidumping — Povinnost orgánů zajistit informování dotčených podniků — Rozsah

   (Nařízení Rady č. 384/96, čl. 2 odst. 10 a čl. 20 odst. 2)

5. Kasační opravný prostředek — Důvody kasačního opravného prostředku — Nedostatečné odůvodnění — Implicitní odůvodnění Tribunálem — Přípustnost — Podmínky

   (Článek 225 ES; statut Soudního dvora, článek 51)

6. Společná obchodní politika — Ochrana před dumpingovými praktikami — Újma — Ověření ze strany Komise — Důkazní břemeno — Pravomoci k provádění šetření

   (Nařízení Rady č. 384/96, čl. 3 odst. 2, 3, 5, 6 a 7 a čl. 18 odst. 3)

7. Společná obchodní politika — Ochrana před dumpingovými praktikami — Újma — Použití rozpětí újmy k určení sazby antidumpingového cla — Podmínka

   (Nařízení Rady č. 384/96, čl. 9 odst. 4)

8. Kasační opravný prostředek — Důvody kasačního opravného prostředku — Chybné posouzení skutkového stavu — Nepřípustnost — Přezkum posouzení skutkového stavu a důkazů Soudním dvorem — Vyloučení s výjimkou případu zkreslení

   (Článek 225 ES; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec)

9. Společná obchodní politika — Ochrana před dumpingovými praktikami — Antidumpingové řízení — Použití důvěrných údajů — Porušení práv na obhajobu — Podmínky

   (Nařízení Rady č. 384/96, článek 19)

1.  Určení běžné hodnoty a určení vývozní ceny se řídí odlišnými pravidly, a proto nemusejí být prodejní náklady, administrativní výdaje a režijní náklady nezbytně v obou případech posuzovány stejným způsobem. V rámci úprav stanovených v čl. 2 odst. 10 nařízení č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, je však možno zohlednit případné rozdíly mezi oběma hodnotami.

   Jak ze znění, tak i ze struktury čl. 2 odst. 10 tohoto nařízení vyplývá, že úpravu vývozní ceny nebo běžné hodnoty lze provést pouze k zohlednění rozdílů u činitelů, které ovlivňují obě ceny, jako jsou provize, tedy rozdílů v provizích zaplacených za dotčené prodeje, a které tedy ovlivňují jejich srovnatelnost, za účelem zajištění, že srovnání bude provedeno na stejné obchodní úrovni. Otázka úpravy vývozní ceny v rámci použití čl. 2 odst. 10 nařízení č.384/96 tak vyžaduje nejprve přezkum obchodního stadia, v němž byla vývozní cena stanovena.

   Pokud jde o povinnost prokázat existenci činitele, na jehož základě se dotčená úprava vyžaduje nebo je prováděna, jestliže účastník řízení žádá podle čl. 2 odst. 10 uvedeného nařízení o úpravy určené k dosažení srovnatelnosti běžné hodnoty a vývozní ceny pro určení dumpingového rozpětí, musí předložit důkaz, že je jeho žádost odůvodněná. Důkazní břemeno toho, zda je třeba provést zvláštní úpravy stanovené v čl. 2 odst. 10 písm. a) až k) nařízení č. 384/96, musí totiž nést jakékoli subjekty, které se jich zamýšlejí dovolávat.

   Žádá-li tak výrobce o použití úpravy, a to zpravidla snížením běžné hodnoty nebo logicky zvýšením vývozních cen, je tento subjekt povinen uvést a prokázat, že podmínky pro provedení takové úpravy jsou splněny. Domnívá-li se naopak Rada a Komise, že je třeba použít úpravu snižující vývozní cenu z toho důvodu, že prodejní společnost propojená s výrobcem vykonává funkce obdobné funkcím obchodního zástupce vykonávajícího svou činnost za úplatu formou provize, jsou tyto orgány povinny předložit alespoň shodující se indicie, jež prokáží, že tato podmínka je splněna.

   (viz body 51, 53, 57–58, 60–61)

2.  Nic ve znění článku 2 odst. 10 nařízení č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, a především to, co uvádí jeho písm. i), není takové povahy, aby bránilo použití pojmu „jediná hospodářská entita“ na konečné určení vývozní ceny za účelem spravedlivého srovnání na základě tohoto článku. Jestliže tak výrobce distribuuje své výrobky určené na vývoz do Unie prostřednictvím společnosti s odlišnou právní subjektivitou, nad níž však vykonává hospodářskou kontrolu, nebrání žádný naléhavý důvod právního či hospodářského charakteru tomu, aby tyto dva subjekty mohly být uznány za „jedinou hospodářskou entitu“.

   Ačkoli byl uvedený pojem rozvinut pro účely určení běžné hodnoty, z těchto úvah však nevyplývá, že lze tento pojem použít pouze na tuzemském trhu vyvážejících výrobců. Jestliže výrobce distribuuje své výrobky určené na vývoz do Unie prostřednictvím společnosti s odlišnou právní subjektivitou, nad níž však vykonává hospodářskou kontrolu, požadavek zjištění odrážejícího hospodářskou realitu vztahů mezi tímto výrobcem a touto prodejní společností svědčí spíše pro použití pojmu „jediné hospodářské entity“ k výpočtu vývozní ceny.

   (viz body 54–55)

3.  V oblasti obchodních ochranných opatření disponují unijní orgány z důvodu složitosti hospodářských, politických a právních situací, které musí přezkoumávat, širokou posuzovací pravomocí. Soudní přezkum takového posouzení musí být omezen na ověření dodržení procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě se napadená volba provádí, neexistence zjevně nesprávného posouzení tohoto skutkového stavu a neexistence zneužití pravomoci.

   Tribunál nepřekračuje meze přezkumu legality, jestliže má za to, že skutečnosti předložené orgánem k odůvodnění provedené úpravy nejsou dostatečně přesvědčivé, a nemohou tedy být považovány za indicie umožňující prokázat existenci činitele, u něhož je úprava provedena, a určit její dopad na srovnatelnost cen. Tribunál totiž neukládá orgánům žádné zvláštní důkazní břemeno, s výjimkou prokázání toho, že podmínky pro provedení takové úpravy byly splněny. Kromě toho posouzení nedostatečnosti důkazů, které byly součástí některých dokumentů, provedené Tribunálem nepředstavuje nové posouzení skutkového stavu nahrazující posouzení orgánů. Za těchto podmínek nelze mít za to, že soudní přezkum zasáhl do široké posuzovací pravomoci orgánů.

   (viz body 62–63, 67–68)

4.  Dodržování práva na obhajobu má při antidumpingových šetřeních klíčový význam. V této souvislosti musí být zúčastněným podnikům v průběhu správního řízení umožněno, aby užitečně vyjádřily své stanovisko k reálnosti a relevantnosti skutkových zjištění a dovolávaných okolností a k důkazům, které Komise použila na podporu svého tvrzení o existenci dumpingové praxe a z toho vzniklé újmy.

   Kromě toho nelze zúčastněné společnosti ukládat, aby prokázala, že by rozhodnutí Komise bylo odlišné, ale pouze to, že taková hypotéza není zcela vyloučena, jelikož by tato společnost mohla lépe zajistit svou obhajobu, kdyby nedošlo k procesnímu pochybení.

   Pochybení týkající se práv na obhajobu může vést nicméně ke zrušení nařízení č. 954/2006, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo z dovozu určitých bezešvých trubek a dutých profilů ze železa nebo oceli pocházejících z Chorvatska, Rumunska, Ruska a Ukrajiny pouze tehdy, když existuje možnost, že z důvodu tohoto pochybení by bylo mohlo správní řízení vést k jinému výsledku.

   (viz body 76–79, 83)

5.  Povinnost uvést odůvodnění Tribunálu neukládá, aby poskytl takové vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou ze všech úvah uvedených účastníky sporu, a odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, pro které byla dotčená opatření přijata.

   (viz bod 105)

6.  V rámci antidumpingového šetření vyplývá z čl. 18 odst. 3 nařízení č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, že k informacím předloženým jinou formou nebo v rámci jiného dokumentu než v odpovědi na dotazník Komise musí být přihlédnuto, jestliže jsou splněny podmínky uvedené v tomto článku.

   Pokud jeden z účastníků řízení neodpověděl na dotazník, avšak informace poskytl v rámci jiného dokumentu, nelze mu vytýkat nedostatečnou spolupráci, pokud zaprvé případné nedostatky neúměrně neztěžují zjištění přiměřeně správných závěrů, pokud jsou zadruhé informace předloženy včas, pokud je zatřetí možno je ověřit a pokud začtvrté účastník řízení jednal podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

   Kromě toho výrobce Unie nesmí být považován za nespolupracujícího, jestliže mezery v předložení údajů, vyplývající z nezodpovězení dotazníku Komise společností propojenou s tímto výrobcem, nemají významný dopad na průběh šetření. Údaje týkající se tohoto výrobce nesmí být automaticky vyloučeny z údajů zohledňovaných pro účely výpočtu újmy, která vznikla výrobnímu odvětví Unie.

   (viz body 150–152)

7.  Podle čl. 9 odst. 4 nařízení č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, jenž stanoví pravidlo nižšího cla, se rozpětí újmy použije pro určení sazby antidumpingového cla pouze v případě, kdy je dumpingové rozpětí vyšší než rozpětí újmy.

   (viz bod 153)

8.  Soudnímu dvoru, který rozhoduje o kasačním opravném prostředku, nepřísluší nahrazovat posouzení důkazů provedené Tribunálem vlastním posouzením. Pokud se tak Tribunál rozhodne, že bude vycházet z některých důkazů, které mu byly předloženy k posouzení, zatímco jiné odmítne, nemůže Soudní dvůr tuto volbu přezkoumávat, ledaže by konstatoval, že zkreslil uvedené důkazy tím, že porušil důvěru v jejich obsah.

   (viz bod 160)

9.  Článek 19 odst. 3 nařízení č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, upravuje vztahy mezi účastníkem řízení, který poskytne důvěrnou informaci, aniž je ochoten schválit její zpřístupnění, a to ani v souhrnné formě, a orgánem provádějícím antidumpingové šetření, který může rozhodnout, že není třeba k této informaci přihlížet, není-li z věrohodných zdrojů prokázáno, že je tato informace správná. Rozhodne-li přitom orgán provádějící šetření, že dotčenou informaci lze použít, což mu umožňuje nařízení č. 384/96, otázkou – pokud jde o ostatní účastníky řízení, kteří se účastní šetření – zůstává právě to, zda takové použití může představovat zásah do jejich práv na obhajobu.

   Účastníci antidumpingového řízení se tedy mohou dovolávat použití informací uvedeným orgánem, ohledně nichž nebyl poskytnut žádný nedůvěrný výtah, jako důvodu zrušení antidumpingového opatření pouze v případě, že mohou prokázat, že použitím těchto informací bylo porušeno jejich právo na obhajobu.

   Práva na obhajobu nejsou porušena, pokud je prokázáno, že zpřístupnění nedůvěrných verzí odpovědi na dotazník jednoho podniku jinému podniku nevedlo k jinému výsledku správního řízení vzhledem k tomu, že tyto informace neměly vliv na zjištění újmy.

   (viz body 165–166, 171)